1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 15. května 1904.
Praha
4
article
ka raňní a odpol. list
plodplácí ne
Praze v administ
vinrnse
namrt le
drojí donáiko
Praha
6
article
nrk lrsu
ne slalroa-
n atnrt jeia
drojí sioioii
7
article
lasšní číslo pro Prahu je o 28 stranác.
Příští číslo „Národních
listů“ vyjde v úterý dne
I7. května t. r. v obvyklou
hodinu ranní.
Praha
I 7 . květen
8
article
Válka.
Válka.
Ze Seulu, 14. kvělna. (C.-B) »Rent.
kancelář« sděluje: Zde kolují vy-
trvalé pověsti o dalším hro-
madění ruského vojska
severní Koreji. Guverné
hamhenský sděluje, že 2000 mužů
rozděleno jest v této provincil a t
450 v Kjönsönu na pobřeží, ostat-
ní ve nitru země.
Z Nučvanu, 13. kvělna. (C.-B.) Dnies
v noci kolovaly zde neustále po-
věsti, že sveden byl veliký boj
v Liaojanu. Potvrzení zprávy t
dosud nedošlo.
Z Londýna, 14. května. Cařihrad-
ský dopisovatel »Daily Mailu« se
dovídá, že Rusko soustřeďuje
120.000 mužů za kavkazským po-
hořím.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz-
na straně 4.
Seul
Korea
Londýn
Cařihrad
Rusko
Daily Maila
9
article
Památce Jana Kollára.
Památce Jana Kollára.
Krásnými slovy ocenil těchto dnů J. M.
král uherský vlasteneckou pietu národů k veli-
kím mužům dějin svých: »Jsem velice uspo-
kojen« — pravil k deputaci města Pešti, —
že můj reskript ze dne 18. dubna t. r., jímž
jsem nařidil, aby býly do vlasti převe-
zeny vcizině odpočívající o sťat ky
Prantiška Rákoczya II. vzbudil t
živý a vděčný ohlas v celé zemi. Chápu
cením lásku, jakou maďarský ná-
rod chová k památce vynikajícíc
postav dějin svých a proto jsem rád da
podnět, abý toto v šeobecné přání, spoči-
vajíci na tak šlechetném citu ná-
roda, bylo splněno.« —
A hle, právě ťaké národ český koná stejně
slavný akt piety ku památce velikého syna svého
dnes převezeny budou v cizině odpočívající
ostatky našeho vznešeného pěvce »Slávy dcery«,
našeho Jana Kollára do královské naší
Kollár
král
Sláva
Pešť
10
article
Prahy, aby je zejtra věrná srdce česká s láskou
a žehnáním vděčným uložila v tu svatou českou
temi, v níž on tak rád po boku našeho Jun
manna, Šafaříka, Čelakovského dlíval, po níž
toužil jako po nejmilejší otčině, jejíž slávu
nučennictví tak nadšeně a tklivě opěvoval sla-
viči hymnou svou, až vše ujásala u nás tehda
tozkoší a obdiveml
Nynější střízlivé pokolení naše sotva si do-
rede učiniti ponětí o radostném vzrušení, jaké
tpůsobilo dnes před 83 lety první zazvučen
strun božské lýry neznámého dosud u nás
pěvce tatranského. Ačkoliv krutá censura absolu-
tismu Metternichova právě nejohnivější národní
s slovanskou myšlenkou prodehnuté znělky ne-
nilosrdně až na tři škrtla, vzbudilo nieméně
řto kusé torso propuštěných 68 »znělek neb
toneltů« prvého pražského vydání r. 1821 svým
duchem vlasteneckým jako svou básnickou krásou
a cenou v kruzích našich buditelů a probuzenců
nevylíčitelný enthusiasm. »Nový básník,« psal
Fr. L. Čelakovský příteli, »Slovák jmenem Jan
Kollár, zdá se mi vše převyšovati, co posu
v básnictví máme . . . až čísti budeš, ó, neb
poěiješ!« A nestor naší novodobé literatur
Jun mann
Šafařík
Čelakovský
Metternichův
L Čelakovský
Slovák
Kollár
Praha
Francie
12
article
Josef Jungmann těšil Kollára: »I ten brak cen-
surou nechaný je tak utěšený, že sobě ním
věčné slávy u Slovanů získáte!« Vlastenci roz-
šiřovali opisováním potlačené znělky tajně mezi
sebou a tak záhy doplnili si plný básnický prof
našeho českého Danta. — A což teprve, když
po třech letech vyšlo ve svobodnějším Budině
valně rozhojněné druhé vydání o názvu »Sl á vy
deera« ve třech zpěvech o 150 znělkách
s velkolepým tim »Předzpěvem«, počínající
proslulými verši: »Aj, zde leží zem ta, před
okem mým smutně slzícím — někdy kolébka.
nyní národa mého rakev.« —
Po rukopisech Kralodvorském a Zeleno
horském nic v takové míře nepůsobilo na roz-
nícení mladých srdci českých, jako tato vele-
báseň Kollárova, v níž zazněla smělá slova
veškerého toho nesmírného hoře, bolesti a hněvu,
nastřádaného v duši národa druhdy tak slav-
ného a mocného a nyní tak potlačeného, tak
zmučeného až k smrti.
Jungmann
Kollár
Dante
Kollárův
Slovan
13
article
V Kollárovi jakoby se byla bohem dotknuta
vznítila po staletích znovu životní síla česko-
slovanského ducha, aby zápalem starověkých
věstcův zahřímala proti vrahům a katanům
Slovanstva, dovlékajícím po Slovanech polab-
ských i národ český již již na pokraj hrobu
věčného. —
To hluboké hoře nad ztrátou slavné vlasti,
nad otročí bidou druhdy svobodných, jemnosti
mravů, pilností jako statečností prosiulých syno
matky Slávy, kteří nyní sobě vespolek odcizeni,
rozdrobení bynou v podruží cizákův a nepřátel
úhlavních, to hluboké rozhořčení nad odrodil-
stvím vlastních synův národa, kteří stydí se z
svůj jazyk i původ slovanský a zradně pomá-
hají utlačovatelům kouti okovy na ruce bratr
svých: avšak navzdor a navzdor všemu přece
zase pevná důvěra, že vzejdou nám lepší doby.
že pomine ta mrtvost dočasná a ve všech ná-
rodech slovanských zaraší nový život, procitn
znovu v hlavách jejich vědomi společného rodu,
vědomí, čím bývali a čím opět mohou býti
jistě budou, pak-li jen v srdeích jejich zaplane
opět svatá účinná láska bratra k bratru, pak-l
si podají z vlasti do vlasti pravice ku pospolite
osvětné práci národní a pomocí vzájemně v do
bách dobrých i zlých: — to vše bylo promlu-
veno tehdejším vlastencům a probuzencům če-
ským tak z duše, že dojem těchto břitkých.
svou citovou hloubkou tak rozněcujících písn
našeho barda slovanského byl nemalou silou,
ne-li epochální událostí v ději našeho národníh
probuzení.
Kollár
14
article
Proti příboji všeněmeckého, záhubou nám
hrozlcího moře týčila se tu náhle z vln ozářen
vycházejícím sluncem devatenáctého století vele-
hora světa slovanského a na temen
jejím vlál prapor a zněla polnice. Praport
myšlenky vžeslovanské pospolitosti a polnice
budící národy slovanské k práci osvobozujíeí.
k sebeobraně, k novému sebevědomému životu.
To byl Jan Kollár — nadšený ten buditel a proro
veliké budoucnosti Slovanstva, tak jako byl
Dante věštcem národní jednoty italské. Prot
vzor jeho tak působil i na formu velebásně
našeho pěvce tatranského. S Danteovským
hněvem i on klene peklo plné strastí a muk
nesčetným historickým vrahům a škůdcům rodu
slovanského a hned zas staví nebe, aby tam
vital blahoslavené dobrodince, přátele hrdiny
mučedníky, kteří v obraně národův slovanských
a jejich věci spravedlivé nasadili životův i stat-
kův. Tak zná genius Kollárův jimati obrazo-
tvornost, mysl i rozum čtoucích, aby s lahodnou
vroueností a opět s důrazem mravokárce na-
bádal všechna nezkažená srdce slovanská k činům
velikým, k napnutí všech sil za poctivě zaslou-
ženou slavnější budoucnost mučednického ná-
roda českého i všech ostatních utištěných slo-
vanských národů vůkol. Vlast, národ a Slovan-
stvo jsou idealem mohutné poesie Kollárovy; —
jeho »Slávy dcerou« již neváhal Čelakovský na
zvati nejznamenitějším plodem básnickým v pí-
Kollár
Dante
Kollárův
Sláva
Čelakovský
národní jednota
15
article
NILIS
NILIS
semnictví českém od času našich Lumírův
Zábojův .. . zahájena důstojně nová doba
básnictví českého a ražena mocně dráha my-
s lence slovanské ve vědomí národa na-
šeho, ba v celém již potomním politickém
snažení našeho národa.
Najisto náleží pěvci »Slávy dcery« na Par
nassu oněch šlechetných a vznešených našich
idealistů, kteří probouzeli národ náš z dvousto-
letého omráčení živou vodou myšlénky slo-
vanské, myšlénky to společného původu a ná-
rodního bratrství všech slovanských kmenů
jedno z míst nejpředněj šcí ch. A jak
zdatně myšlénka zapustila kořenů, dokázal jiz
r. 1848 krásný náš sjezd slovanský.
dokázala r. 1867 pouť Slovanů do
Moskvy, účasť všeho Slovanstva
při slavnosti husinecké, r. 1869 při zalo-
žení Národního divadla, při oslavě památky Pa-
Iackého a j. v. Správně napsal již r. 1850
Havlíček ve svém »Slovanu«: »Slovan-
stvo zůstalo od té doby hlavním
středištěm a základem české po-
litíky, a zůstane jím také navždy.
protože obsahuje v sobě vel m
zdravou a pravdivou myšlénku
že národové stejnlého rodu a v
stejných těžkých okolnostech po-
stavení, nejlépe sobě mohou v zá-
jemně pomáhati ke konečnému vl-
tězství. .
Nilis
Zábojův
Sláva
Havlíček
Moskva
Slovan
národní divadlo
Slovan
16
article
»Rozumíme tedy všeslovanství, slovanské
vzájemnosti a jednotě slovanských národů tak.
že není žádné jednotvárnosti ani
náboženském, ani politickém, ani literárním
ohledu zapotřebí k této slovanské jednotě
vzájemnosti, nýbrž jenom s plo'l e č ne
podpory proti společným neprá-
talům a sice té podpory, jakou
okolnosti dovolují.« —
Podobně pojali myšlěnku slovanskou za
kotvu české poliniky i Palacký, i Karel
Sladkovský i nás nezapomenutelný dr.
Julius Grégr, jenž po slovanské své pouti
na Rus r. 1867 napsal: »Počátek sku-
tečné solidárnosti slovanské, j esl
koncem utrpení národů slovan-
ských.« — V tom duchu doprovoďme zejtra
svatý popel velikého blahověštce myšténky slo-
vánské naší slovanskou Prahou ke věčnému
odpočinku v lůně naší posvátné české země,
žádajíce ji dnů blažsích a slavnějších jako
všemu Slovanstvu!
Palacká
Sladkovský
doktor
Julius Grégr
Rus
Praha
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 14. května. (Sto šedesáttř
milliony na nová děla a válečne
1o di.) Dnes konečně spadla v Pešti rouška, jež
zakrývala tajemství nad obyčej letos četných po-
rad společných ministrů se zástupci obou stát-
ních ministerstev při stanovení společného roz-
počtu. Tušilo se, že spor se točí o nové poža-
davky ministra vojenství a udávaly se číslice —
od 30 do 50 millionů — proti kterým prý se brá-
nili oba státní ministři financí. Konečně za po-
slední korunní rady v Pešti nastala dohoda a
dnes se dovidáme, že letošní mimořádný poža-
davek ministerstva vojenství na nová děla
obnáší 88 millionů korun a mimořádný poža-
davek správce válečného loďstva 75 millionů,
dohromady tedy 163 milliony korun, jež mají
obyvatelé soustátí rakousko-uherského r. 1905
přinésti v obět molochu války. Takový jest
mimořádný rozpočet, o němž se ve vládních li-
stech hlásalo, že se „bude držeti v mezích minu-
lého rozpočtu a bude dbáti platebních schop-
nestí obou států říše habsburské!“
Společný rozpočet, předložený dne
v Pešti oběma delegacím, vykazuje pro r. 1905
potřebu 369,147.882 K (o 1,137.967 K méně
než loni). Řádný vojenský rozpočet vykazuje po-
třebu 189.3 mill. K, mimořádný rozpočet 19.
mill. K; řádný rozpočet námořnický 42.8 mill. k
(o 3.4 mill. K více, než loni), mimořádný roz-
počet 8.1 mill. K (o 2.4 mill. K méně, než loni)
Kromě těchto úvěrů žádá se však dále za mimo
řádný příspěvek na další opatřování nových pol-
ních děl a odpovídající jim množství výzbroje
88 millionů korun, a na zdokonalení válečného
loďstva další úvěr 75.176.000 K.
Praha
Pešť
mill
18
article
V předloze o mimořádném pří-
spěvkuna nová děl a se praví, že celkový
náklad na nová polní děla bude obnášeti 165
millionů korun. Na r. 1904 bylo již povoleno
17 millionů; na r. 1905 má se povoliti dalších
50 millionů, tak že v následujících létech bude
třeba opatřiti ještě okolo 100 millionů korun.
K novým dělům bude však třeba i různé nové
výzbroje, která bude státi celkem 67.6 millionů;
na r. 1904 žádá se 10 millionů, na r. 1905 dal-
ších 28 millionů, tak že by v následujících lé-
tech bylo třeba uhraditi ještě asi 29 millionů
korun.
V předloze o mimořádném př-
spěvku na námořnictvo odhaduje se
celá potřeba v 120 millionech korun, z nichž
34 millionů jest prý třeba na torpédové loďstvo,
10 millionů na podmořské čluny, 61/2 millionu
na ústřední přístav u Fasany nedaleko Pulje. N
r. 1904 žádalo se již 121/4 millionu; na r. 1905
žádá se za dalších 62.6 mill., celkem tedy 75.1
mill. korun. Zbytek 45.7 mill. má býti uhražen
v příštích létech.
19
article
Úvěr bosensko-hercegovský vy
kazuje r. 1905 7,583.000 korun.
V Prazo, 14. května. (Polská kritika
projevu polského kola.) „Slowo Pol-
skie“, rozbírajíc projev polského kola, shledává.
že Poláci nevymanili se dosud ze svého bludu
jakoby za vlády dra. Körbra bylo jaké pomyšlen
na poctivé vyrovnání sporů parlamentních
tedy také na uzdravení parlamentu. Jediný pro-
středek, který by mohl vésti k uzdravení parla-
mentu, jest, aby vláda přinutila německou le-
vici k nezbytným ústupkům. Ale — dodává
„Sl. Pol.“ ihned — úřadnický kabinet nepohne
ani prstem, aby Němce přiměl k ústupkům
přese všechny sliby, které dal ve středu parla-
mentní komisi polského kola. Nynější kabinet
jest kabinet čistě německý, oplrající se jedině
o Němce a mající na očich jedině uspokojeni
Němcův. Snad to nevidí p. Apolinář Jaworski
David Abrahamowicz, ale vidí a dobře to vědi
všichni Němci, od Všeněmců až po dra.
Kathreina a proto podporují tak horlivě tento
svůj německý kabinet. .. Pomoc, které polské
kolo udili rakouským ministrům ve jménu stát
ních nezbytností, měla přestali v ten okamžik,
kdy na křesle ministerském zasedl Němec, dba-
jicí jen o blaho Němců, ačkoliv pp. Derschatta.
Prade, Kaiser a ostatní důvěrni přátelé Körbrovi
dávají každou chvní na srozuměnou, že jim
vlastně na Rakousku nezáleži pranic. Kolo pol-
ské mohlo se klamati ještě do Velikonocí, ne-
vědouc, s kým jest mu činiti. Nyní, po pro-
hrané smiřovací akci klamati sehe, byla by hlou-
post, klamati jiné, byl by politický zločin.
Polák
Körbr
Pol
Němec
Němcův
Apolinář Jaworský
Abrahamowicz
Prade
Kaiser
Rakousko
Slowo Polo
20
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 14. května.
Nesmířlivost Vatikánu.
Přítel našeho listu píše nám z Říma. : Ko
nečně jsme tedy pohrbili všechny do světa
odtud hlásané náděje do liberálnosti Pia X-
Pius X. liší se od devátého jen tím, že jednička
před desítkou schází, jinak je, jak se stále
ukazuje, jeho věrnou kopil. Je i u vás v Če-
chách známo, jaké naděje skládali stoupen
národnostního sjednocení Italie svého času
v kardinála Mastai-Ferretta, než se stal —
Piem IX. Jako kardinál byl postrachem Vati-
kánu — říkalo se, že v domě Mastai Ferrettu
jsou liberální i kočky. Kardinál Sarto měl po-
dobné renomé, pěstoval okázale dobré styky
s královskou rodinou a vykřičeli ho za liberála.
Tomu věřilo několik kardinálů a —— rozumí se
samo sebou — pan hrabě Goluchowski. Prvn
se obávali, že Sarto jako pravý venkovský farái
Pius
Sarto
Goluchowský
Praha
Vatikán
Řím
Pius XPius
dům Mastai Ferretta
MastaiFerretta
22
article
bude provádět »hlouposti«, což jsou vlastní
slova jednoho ze zklamaných papabili, s hrabě
Goluchowski se domníval, že Pius X. bude pa-
mětliv toho, že se dostal na papežský trůn
pomocí rakouského veta a tak umožní císaři
rakouskému návštěvu v Quirinále.
Pro osoby zdejších poměrů znalé byl spo
o rozumné liberálnosti Pla X. rozhodnuttě
chvíle, kdy státním sekretářem se stal španělský
kardinál Mery de Val, známý zastance jezovit-
ské politiky. Dnes je ve vleku jezovitů už zasa
celý Vatikán. Nota kardinála Mery de Val, vy-
daná o návštěvě Loubetově v Římě, nejen věcné
dokazuje, že chce Sarto kráčeti ve šlépějích
Pia IX, ale že dokonce bude ho následovati
v nemotornostech, jimiž si znepřátelil papež
neomylnosti celou Evropu. Všeobecné pravidlo
je vysloveno: Katoličti panovníci mají voliti,
chtějíli navštíviti Vankán či Quirinál. Ale nej-
originálnější je, že se nota ta nevydala před
tím, než Loubet do Říma jel. Stalo se to na
radu Mery de Val, který poukazoval na to, že
by tato nota Loubeta nezdržela od cesty a že
by byl Vatikán blamován. Nyní je Vatikán směš-
ným — mnoho se tedy nezměnilo. Mery de Val-
prohlásil kardinálům, kteří proti notě činili ná-
mitky, že je sice na vypovězení konkordátu
zcela připraven, že však má naději, že nola
povzbudí francouzské katoliky tak, že vláda
Combesova návštěvy Loubetovy v Římě dlouho
nepřez ije.
Goluchowský
Pius
jít Val
Quirinál
Vatikán
Řím
Evropa
mera jít Val
mera jít Val
23
article
Nová politická organisace burská.
Nová politická organisace burská.
V celém T-ansvaalu zřízena má býti Dury
všeobecná organisace politická. Bude utvořena
podle vzoru známé »afrikandské jednoty kap-
ské«, jež jest živlu holandskému v jižní Africe.
neobyčejnou oporou. Všechny přípravy jsou ji
vykonány
K brazilsko-peruanskému konfliktu.
Pohraniční spory mezi Peru a Brazilií,
jichž příčína byla již v listu našem vyložena,
vedly již k několika krvavým bojům, při nich
Brazilci podlehli. Brazilie přeje si, aby rozhod-
nutí sporu přeneseno bylo na haagský soud
smírčí.
Brazilec
jižní Afrika
Peru
Brazílie
24
article
Odstranění Marchanda.
Odstranění Marchanda.
Většina lístův pařižských zabývá se zná-
mým usnešením ministerské rady o propuštění
hrdiny fašodského — plukovnika Marchanda —
z vojska. Nacionalistické listy útočí zvláště na
mimisterského předsedu Combesa, protože pro-
sadil, ze zadost Marchandova za propustění
byla přijata, ačkoliv ministr vojenství se snažil,
záležitost po dobrém vyříditi. »Figaro« tvrdí v
celém článku, že Marchand s vědomí m
minístrů Delcasséa a Andrěa i se
souhlasem inspektora osadních vojsk požádal
gen. Kuropatkina za svolení, by směl operace.
ruské v Mandžursku sledovati. Combes ale pro-
hlásil úmysl Marchandův za nepřipustnýa
André následkem toho odepřel, dáti Marchan-
dovi svolení. Marchand vyrozuměl Kuropatkina,
že jednal bona fide, a sdělil mu také již, z
podal žádost za propuštěnou z vojska.
Nacionalistické listy frane uzské jsou roz-
hořčeny dále také jmenováním plukovníka Va-
labregna, jenž na místě odstupujícího generála
Gervaise jmenován byl přednostou kabinelní
kanceláře Andréovy. Valabregne jest israelitou
a příbuzný Deyfusův. Listy zminěné
píší výslovně, že André ponechává tak volnou
ruku zradě v armádě francouzské. V každém
případě ta ni ona změna poměrův ve francouz-
ském vojsku neprospěje a pro mír v zemí bude
velmi nebla hou.
Anglická výprava v Tibelu ohrožena?
Situace Angličanů v Gyance zdá se býti
po posledním výpadu Tibeťanů, kteří tu, jak
Marchand
Marchandův
Figaro
Andrě
André následek
Kuropatkin
Gervaisa
Angličan
Virginie
Andréův
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 15. května.
6—. (Kronika.) Télesné ostatky Jan
Kollára stěhují se do Prahy. Véštba hlasatel
tlovanské myšlenky není dosud splněna. Nem
nulo ještě 3sto roků«, jež přinesou želaný pře-
mat »slávského živlu«, jenž »nu vzor polopy
po Evropě »rozšíří svýchi všudy mieze kroků
Konečně, co se těch »mezi slávskýchi krokůe
dotýče, byly by už rozšířeny a uvolněny dos
Jen s ostatním to ještě vázne. Vidina básniko
o budoucím rozkvětu slovanské vzdělanosti byl
přliš vzletná ! Tak vzletná, že sám nemohl odo-
hti a přál býti zrozenu si raděj teprv »v on
dobu«, kterou věštil, anebo aspoň potom —
vsláti z hrobu
Z části se proroctví Kollárovo přece jen
vyplnilo. Před osmdesáti lety současníkům pěvc
přpadalo smělým, ba směšně přemrštěným
nem, co dávno dnes už ve skutek obráceno.
Dnes na př. dokonce už nemá zvuk potřešt
ného slavomamu, co věští zadní trojverší pro
vlalé p. orocké znělky:
vědy slavským potekou též žlabem
roj, zvyk i zpěv lidu našeho
bude módným nad Seinou i Labem
Umění slovanské, hudba, zpěv i vědado
jislé míry vskutku si podmanily Evropu. Splně
nali tak již jedna polovice věštby, má druh
už jistě větší naději. Zni arci dosud málem iro
tieky, že by ta, kterou měli za otroků jen řeč
tzývati se měla příště »pod stropy paláců i
úslech samých soků« ! Leč nejen »pochop« n
zivislného odpůrce, i střízlivý úsudek zcela, věr
sěho syna národa nemůže neviděti, klerak p-
měr slovanského jazyka ve vlastním území jeho
není dosud panský, nýbrž — poddanský.
Kdy tedy uplyne asi věštěná pěvcem lhůt
zralosti?
Kollár
Kollárův
Praha
Evropa
Jena
26
article
O významu národa nerozhoduje, co náro
snad vi nebo jak si dovede hrát nebo z pi-
vat, nýbrž jakou váhu a moc dovede po-
stavit do služeb své idey.
Když proroci, vstávali z hrobů, děla se
znamení na nebil
Prach a popel hlasatele idey nevrací se
vlasti bez průvodu významného dění. Zevním
popudem sic přičiněno, však přece jen neklamně
se událo: idea pospolitosti právě mocně
pohnula hlavami slovanské mládežel
Není to — znamení?
Půl století nechápána generacemi, starými
i mladými, počítána ke bláhovým snům, pomí
jena a zapomínána, vrací se idea plna síly
Život sám se ujal slova v jejím smyslu, podepřel
přesvědčivou mluvou událostí její významl
Jsme věru díkem zavázáni rektorovi vi-
deňské university! Postavil se urputně naproti
požadavkům neněmecké studující mládeže a n
ráz to chytlo ve slovanských srdeích ! Nikdo
nemohl účinněji roznítiti zápal. Nelze neuznt
zásluhu. Nárazem na odpor teprv se křeše v
domí síly. A to je, čeho měla zapotřebí idea
Čím neustupněji je hájen výlučně národní ráz
vídeňských vysokých škol — a bude hájen ! —
tím šíře a hlouběji na slovanské straně pro
nikne vědomí potřeby vlastní! A na tom
sejde, aby proniklo!
A potřeba stane se heslem a idea rozžehne
svoje světlo. Ne už jen českých, slovinských
chorvatských, srbských, maloruských, ale rovnou
třeba vysloviti: slovanských škol bude
potře b al
Prach
27
article
Zcela ve smyslu předvídání velkého věštce .
Zcela ve smyslu předvídání velkého věštce .
Stokráte jsem volal, teď už křičím
k vám, 6 rozkydani Slávové!
Buďme celek a ne drobtové,
buďme aneb všecko aneb — ničím
Řadami mládeže jihoslovanské, mezi Slo-
vinci, Chorvaty a Srby už dnes rozléhá se heslo;
ne do Vídně, ne do Štyrského Hradce, d
Prahy se obracejme! Dík událostem, příšte
značně zhoustnou řady slovanského posluchač
stva na vysokém učení pražském. Praha stan
se do opravdy, čím prohlašována dosud led
řečnickými obraty, skutečným střediskem
slovanského cítění a myšlenil
Na nás Češích bude, abychom teď pochopi
svůj úkol. A úkol zní: ve chvíli velké neobjevits
malým! A malé jsou: všecka slepá samolibost,
všecko obmezené sobectví. Nesmíme budoucn
míti na paměti už jen sebe, jen svůj český,
ale v šechen slovanský prospěch. Jsme
pouze část celku, který teprv co cele kje
schopen vlastního života. A prospěch částije
jen ve prospěchu celku.
Nelze na ráz z ničeho nic stvořit vysoké
školy, které dosud nebyly: novou českou, nové
jihoslovanské, novou rusínskou! Lze však dobře
a snadno doplniti hotovou vysokou školu če-
skou a rozšířiti ji na skutečné veliké
učiliště slovanské! Když pak na st
jinoslovanského posluchačstva bude shromážděno
v posluchárnách pražských, bude nejen spra-
vedlivo, ale i účelno a nutno, aby vedle
výkladů českým jazykem byla slovanskému stu-
dentu dána možnost poslouchati některý vhodný
předmět ve svém vlastním, druhém slo-
vanském jazyku! Na každé fakultě ten onen
šťastně volený, užitečný, praktický předmět, opa-
třen bratrsky a účelně svou druhoura třetí j i no-
slovanskou stolici a ejhle ! český ústav z dosa-
vadního úzkého obzoru své působnosti vyrost
znenadání k významu, který mu náleží, jako
skutečný představitel budouci jednotné kul
turní práce slovanské
Sláva
Chorvat
Srba
Čech
Vídeň
Štyrský Hradec
Praha
d Praha
28
article
Je budouenost v tom hnuti mládeže, pro-
tože je v něm — síla ! Dokud chceme každý jen
na sebe mysliti, býti jen Čechy, Chorvaty, Sln-
vinci, jsme a zůstaneme slabi, skloněni v po-
měr podružného přisluhování zájmům nesvým.
Jenom jedna je možnost, vztýčiti hlavu a slou-
žiti zájmům vlastním: možnost slovanská ! Mož-
nost proto, že ve slovanství je moment, který
rozhoduje: síla, množství, váhal
Jedinou překážku třeba překoňati ! A pře-
kážka je v kulturním prostředku, který nás drob
a dělí: jazyk ! Od té chvile, kdy vzdělanstvo slo-
vanské začne mezi sebou se dorozumivati b e
pomoci jazyka cizího, od té chvile je svazel
uzavřen a přirozená váha živlu nastoupí svoji
platnost.
A tu byla dosud všecka obliž.
Vychovanec staré školy, vzdělaný Čech
Slovinec, Chorvat, vyrostlý v nevědomosti své
širší podstaty, oetnuv se pozdějí v životě, ať po-
voláním či jinou náhodou živola v sousedství
pobratimském, zažil na sobě podivnou přeměnu
názorů. Probudilo se v něm — slovanství. Všecel
udiven se rozhlížel. Jak je to vše blízké, snadné
Tak hravě překonatno! V krátkosti se přerodi
na nového člověka, osvojil si nový jazyk a stal
se tak naráz spolukrajanem několika — mil-
lionů nových duší. Kdyby tutéž zkušenost mohl
s ním prodělati také ostatní spolunárodovci,
kteří zůstali doma! Jaký div náhlého znáso-
bení by nastal! Však to právě nešlo! Ostat-
ním nepřála náhoda, nezavál je vítr mezi po-
bratimy, zůstávají nevědomými, bez zkušenosti
a proto nepřistupni myšlénce, nepřesvědčeni,
odeizeni. A proto že takto nepřesvědčených,
nepřístupných myšlence je veliká většina, trvá
Čecho
Chorvat
Sln
Čechy
29
article
kletba poroby a slabosti dále. Cizí zkušenost
Deplati. Což pomohlo, jestli do roka jistý po-
čet odrostlých osob, ať-turistů nebo jiných ce-
stujících, obchodníků, úřadníků, zřízenců, vojáků,
zavadí o slovanský kraj a o slovanskou příleži-
tost! Průměrný, odrostlý, praxi života již ode-
vzdaný, přivyklý člověk sám sobě ponechán,
už stěží o své ujmě se propracuje k novému
poznání a ke schopnosti vyvoditi patřičné důsledky
idejnéi
Jak jinak by bylo, kdyby svoji přiležitost,
svoji jazykovou zkušenost mohla zí-
skati hned mládež, elastická, lehkovznětlá,
zvykem a předsudkem dosud nevázaná, novým
dojmům a ponětím snadno přístupná!
A zde je význam události! Dnešní hnut
mládeže, náležitě pochopeno, povede k takové
možnosti — ke zřizení slovanských učilist
Pravdu měl vídeňský rektor, německá uni-
versita nevzdá se svého nároanihio rázu. Věda
a vzdělanost je mezinárodni, ale nemůže býti —
beznárodní. Nemůže, proto že v životě vše je
organické a v organismu vše souvisí. Jenv
poměrech odvislého pokoření mohlo se zrodit
chabé heslo beznárodnosti. Národní ráz něme-
ckého učení vyvolá národní ráz našeho. A slo-
vanská škola přinese — slovanskou vzdělanost.
A vzdělanost je moc. Slovanská osvěta teprv
zrodí možnost velikého slovanského úspěchu i
— v politice.
Tak všecko souvisí, jak to líčí věštec da-
lekoviden:
Všecko máme, věřte, moji drazí
zem i moře pod námi se plazí,
zlato, střibro, ruky umělé,
řeč i zpěvy máme veselé
svornost jen a osvěta nám scházíí
Dejte nám tu s duchem všesla vosti,
a aj, národ máte viděti.
jaký nebyl ještě v minulostil