1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 23. listopadu 1913.
Praha
4
article
arannt a večerní llety
předplácí se -
v Prase v administraete
na měslo.
na čtvrt ists
* dvojí donáškon
na mésle-
na čtvrt leta . . . . 7 K alh
ve úllálkácht
KooD
na maáslo
Poštou
na měsle,
na čevrt ieta ! . . . 9 k ao
a dvoji zásilko
na měsle
dřei
e Stvreo iste
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20,
s přílohou pro venkov o 24 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20,
s přílohou pro venkov o 24 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 24. listopadu
v obvyklou hodinu polední.
Praha
6
article
Maďarská předehra ku dele
gační opeře.
Maďarská předehra ku dele
gační opeře.
Když nedávno těžce onemocněvší vůd-
ce maďarské oposice Košut loučil ses
ostatními její náčelníky, chystajícími se do
Vídně na kampaň delegační, kladl jim tak-
řka jako poslední vůli co nejdůtklivěji na
srdce, aby vždy hájili stanovisko, že dele-
gace uhersko-rakouské jsou pouhými vý-
bory jednak uherského sněmu, jednak par-
lamentu vídeňského, ale nikdy žádným sa-
mostatným zastupitelstvem jednotného
mocnářství habsburského pro společné je-
ho záležitosti.
Tento známý názor maďarských poli-
tiků vskutku také hned při zahájení prvn
výborové schůze uherské drasticky pode-
přen neslýchaným policejním opatřením mi-
nisterského předsedy hr. Štěpána Tiszy
který poslal do Vídně zároveň s delegáty
uherskými také svoji pověstnou parla-
mentní stráž zuherské sněmov-
ny poslanecké, aby tam v případě
potřeby proti oposičním delegátům podob-
ně zakročovala, jakoby delegace ta byla
pouhým výborem uherského sněmu a ničím
více, což snažil se také ve schůzi delegač-
ního výboru ledabyle odůvodniti.
Košut
Štěpán Tisza
Vídeň
uherský sněm
7
article
Jsme žádostivi, snese-li delegace r a-
kouská tuto demonstraci maďarského
nazírání na státoprávní povahu delegaci
mlčky, či opře-li se jí náležitě poukazem
na základní zákon rakouský o
vyrovnání z r. 1867, který výslovně stano-
ví, že právo zákonodárné, příslu-
šející zastupitelstvům obou říšských polo-
vin, vykonává se ve společných
záležitostech prostředkem de-
legací, čímž označuje tyto zřejmě za sa-
mostatný sbor zákonodárný, kteroužto po-
dobu delegace vskutku též mají, jednajíce
v oboru své kompetence zcela nezá
visle bez instrukcí obou svých
parlamentů, kteréž naopak jsou oba-
pol vázány císařem potvrzen
usnesení oboudelegací beze změ-
ny přijati a splniti.
Byl-li již první výstup uherské dele-
gace dosti zajímavý, tož osmihodinná schů-
ze její výboru, v nějž dostavila se oposicez
obou sněmoven uherských, aby zkriti-
sovala balkánskou politiku hr
Berchtolda, teprv stala se napínavou
introdukcí letožní kampaně delegační. Pře-
kvapila veřejnost a tušíme, nejvíce asi hr
Berchtolda, který přece v celku na Balkáně
řídil svou politiku po chutí a zájmu Maďarů
tou měrou, že mohl si činiti nároky na
uznání a povděk jejich bez rozdílu stran.
Leč zatím maďarské oposici i jejím magná-
tům jeví se politika Berchtoldova plna
vad, poněvadž nedosáhla za veškeré
ohromné oběti národů zdejších těch úspě-
chů politických, jakých by si byl
Madaři přáli. Nezachránilať jejich mi-
láčka Turka od neslýchané porážky a ztrá-
ty, nedovedla včas zakřiknouti spolek bal-
kánských států a hlavní výtka: nedovedla
zdrtiti Srbsko a Černou Horu. Že zamezila
Srbsku přístup ke břehům Jaderského mo-
jítlegace
Berchtold
Maďar
Berchtoldův
Turek
Balkán
Srbsko
Černá Hora
8
article
ře, že Černohorcům vyrvala Skader a zří-
dila samostatné knížectví albanské, to vše
jest maďarské oposici příliš málo, pouhý
nedočin, ba u poměru k obětem vynalože-
ným, holý neúspěch politiky rakouské.
Srbové se dostanou přece jen k Jader-
skému moři, neboť bratrská Černá Hora
jim propůjčí svoje přístavy v něm. A ta ose-
kaná Albanie? Z té dostávají maďaršti po-
litikové skoro strach, abychom z ní neměl
venkoncem vícehoře a škody, než
liradosti a užitku.
Hr. Michal Karolyi nemohl vůbec
v zahraniční politice hr. Berchtolda postih-
nouti kouska logiky. „Jednak jsme chtěl
chrániti državu Turecka, jednak ale zase
jsme nechtěli brániti balkánským spojen-
cům v jejich rozpínavosti. Jak se to rý-
muje?
Princ Ludvík Windischg raet
pak resumoval: „Tak stojíme před žalost-
nou skutečností, že všickni oni národové
balkánští, kteří během minulých zmatků
dosáhli výhod, dobyli úspěchů svých proti
naší vůli, zatím co všickni ti, které jsme
od prvopočátku hleděli podporovati, utr-
pěli citelné škody.
Však ani v řadách „mameluků“ Tiszo-
vých nejsou spokojení, že Rakousko-Uher-
sko nevtrhlo vojensky do sandžaku, nýbrž
dopustilo, aby se Srbsko s Černou Horou
o něj podělilo, a tolikéž zazlívají, že zahra-
ničná politika rakouská upustila, byvši
osamocena od energického nastupování na
revisi bukurešťského míru. Nespokojenosti
té propůjčil výrazu vládní stoupenec hrabě
Josef Majl a th.
Ostře zkritisoval politiku Berchtoldov
s maďarského národ. stanoviska hr. Jul.
Černohorec
Skader
Srba
Karolyi
Berchtold
Windischg
Majl
Berchtoldov
Jula
Albánie
Hradec
Turecko
Rakousko
Uhry
Srbsko
Tisza
9
article
Andrassy, ač chtěl buditi zdání, jakoby há-
jil spolu i stanovisko rakouské. Zvět-
šení a sesílení některých států
balkánských není prý pro nás (t. j.
pro Maďary) všude výhodným, tak jako se
nestalo následkem naší blahovolné podpo-
ry. Rumunsko dosáhlo svých úspěchů
zrovna proti našim záměrům, ježto jsme
hleděli zdržet Rumuny od války s Bulhar-
skem a tolikéž Srbsko nabylo tak mnohého
kraje, jejž jsme chtěli dopřáti Bulharsku.
Nemálo zazlívali maďarští řečníci opo-
sice hr. Berchtoldovi, že si nedovedl naklo-
niti Francii, ano, že ve své řečí skoro ne-
vlídně o ní se zmínil, kdežto Uhry tolik
potřebují francouzských pe-
něz pro zvelebení své země jako soli. Tal
zejména hr. Michal Karolyi přímo úpěnliv
zapřísahal francouzský kapitál, aby přišel
k nám a vytrhl Uhry z jejich tísně hospo-
dářské.
Hrabě Apponyi opět nejvíce se
zlobil na hr. Berchtolda, že poslal na
vyslanecké místo do Rumunska hraběte
Otakara Czernína, který svou bro-
žurou, před několika lety vydanou, osvěd-
čil se býti nepřítelem dualismu a maďar-
ského panství nad národy nemaďarskými.
a tudíž prý je nebezpečným Maďarům v je-
jich zápolení s Rumuny sedmihradskými.
Žasnul, kterak mohl Tisza dopustit toto
jmenování. Tisza vymlouval se, že zná
hraběte Czernína jako kávalíra, který prý
zajisté jako vyslanec rakousko-uherský
v Bukurešti podřídí své osobní mínění po-
vinnostem úřadu svého a nebude dělati
tam jinou politiku nežli dle předpisu za-
hraničního ministerstva. Hrabě A pponyi
však mu vpadl do řeči: „Jmenoval byste
mne vrchním županem?“ „Kdybyste o to
Maďar
Rumun
Bulhar
Berchtold
Karolyi
Uher
Apponyi
Czernín
Tisza
Hrabě
Rumunsko
Srbsko
Bulharsko
Francie
Uhry
Tal
Bukurešť
Tisza
10
article
stál, proč ne?“ odtušil Tisza žertem. Však
za to hr. Berchtoldovi nebylo do
žertu. Zkoušel vštípit Maďarům svou
víru, že z Albanců bude kdys statný
národ a když došlo na vysvětlení rakouské
politiky vzhledem k Rumunsku a Bul-
harsku, vyžádal si — tajnouschůzi.
Zajímavá věru ouvertura letošní delegační
kampaně.
Tisza
Berchtold
Maďar
Rumunsko
Albance
11
article
Káranský vodovod.
Káranský vodovod.
(Několik slov k úhradě nákladu na vodu.)
Veliké dílo, opatření zdravé pitné vody
pro Prahu a obce sousedni, blíží se svému
uekutečnění. Poměry samy vyvolaly nutnost
aby se spojily za tím účelem obce, které ji-
nak o sloučení ve Velkou Prahu slyšeti ne-
chtějí, poněvadž tato veliká otázka zdravot-
nická přímo nutila ke spojení. Od 1. ledna
1914 bude společná vodárna, spravovaná
správní radou, do níž vysilá Praha, Smíchov
Karlin, Vinohrady a Žižkov svoje zástupce
dodávati zúčastněným obcím, a tedy také
Praze, vodu.
Mluviti o katastrofě káranského vodo-
vodu, jak činí list, zápasící o primát sensací
je úplně nesmyslno.
Je zcela přirozeno, že voda z Káranéh
musí býti dražší než voda z Vltavy, poněvadž
zúročení a amortisace stavebního nákladu
musí býti větší než při vodárnách, které braly
vodu z Vltavy, po většině nefiltrovanou, vedly
ji z nepoměrné blízkosti. Také výlohy, spo-
jené s čerpáním vody, jejím vytlačováním do
reservoirů, jsou mnohem větší než při vodě
vltavské. Ale za to dostane Praha vodu zdra-
vou, kterou odstraní se dosavadní zlořády
zdravotní, které působily, že Praha byla vy-
hlašována za nejnezdravější město ve středn
Evropě.
Karlin
Praha
Smíchov
Vinohrady
Žižkov
Vltava
Evropa
12
article
Po provedení kanalisace, po zaveden
zdravé pitné vody uvidíme jasně, jak se zdra-
votní poměry v Praže zlepší a to snad zna-
mená i národohospodářsky pro obyvatelstvo
samo ohromné výhody jednak v úsporách př
způsobu života (postradatelností různých mi-
nerálních vod stolních, nahražování vody pi-
vem pro uhasení žízně může odpadnout
tím abstinence se usnadní a pod.), jednak celý
ruch turistický, který po provedení zřejmého
důkazu o odstranění hygienických závad se
rozprouditi může, přinese živnostem i obcho-
du nový pramen příjmů. Při tom ani neuvá-
díme, mnoho-li národníhé jmění a pracovaí
energie bude ušetřeno tin. zešrgienická tato
opatření zmenší nakažlivé nemoci, omezí epi-
demie a tím způsobí velikou úsporu na výda-
jích při nemocech a sníží cifru úmrtnosti.
13
article
To jsou zajisté tak ohromné výhody, ž
jen zlý člověk nebo demagog může mluvit o
katastrofě káranského vodovodu proto, že
voda bude dražší než špinavá kaše, která do-
sud tekla do Prahy z Vltavy, nalévána byla
v hotelích do umyvadel, tekla do koupele
a vzbuzovala u čistotného člověka odpor.
Dosud stál obec pražskou jeden kubický
metr vody vltavské asi 4 haléře a obec pro-
dávala ho za 13 hal., při čemž měla zapla-
cenu všechnu potřebu svoji na kropení sadů.
ulic i ztrátu vody. V Praze se prodá asi
vody, asi 4 spotřebuje se k veřejným úče-
lům obce, takže při ceně 13 hal. obec vydě-
lávala ca. 80.000 K ročně.
Podle výše činžovních grošů bylo usta-
noveno, mnoho-li který dům obdrží na vý-
měrku vodním, to jest mnoho-li vody smí se
v domě spotřebovati, aniž by musila býti
zvláště placena. Při tom množství vody takt
určené bylo kalkulováno za 13 h. To, o
Přežilá, dekadentní společnost! Den
ke dni upadá. Majetek přechází do čilejších
rukou. Není daleka chvíle, dohraje svoji roli
docela.
— Nezdá se, že by chvile byla tak blízka.
Část šlechty upadá, pozbývá majetku a význa.
mu. Ale jiná část? Vede si rozvážlivě, ho-
spodaří dobře, ba i s pokrokem času moudře
se vyrovnává. A ke všemu, řady šlechty stále
se doplňují čerstvými silami!
— Odkud pak?
Praha
Vltava
14
article
— Z věčného zdroje přírody. Užší vrstvy
společnosti rodí se ze širších, vrchnější z dol-
ních. Aristokratism, vrozený pud přírody, ko-
ná své dílo. Lidičkám se daří, postupují, bo-
hatnou, snaží se odlišit, vyniknout. Tlačí s
do výše. Někdejší pracovník stává se šosá-
kem, demokrat aristokratem! Vrstva se obro-
zuje, přirozeně mobutní.
— Sobecká, požívačná společnost! Nemá
smyslu pro vyšší snahu kulturnou. Odcizena
ideálům národa nepěstuje, než své obmezené
mezinárodní choutky a potřeby.
— A přece z řad šlechtických vyšli nej
lepší národovcil
— Možná, u jiných národů. U nás mám
jiných zkušeností.
— U nás jsme byli se vším opoždění
Vrstvu za vrstvou leda pomalu jsme dobý-
vali. Společnost, obklopená nejtlustší hradbou
předsudků, zůstala na konec. Však i tu, ne-
klamou-li známky, začíná svítat!
— Pozdě! Národ přes tu otázku přeše
dávno k dennímu pořádku. Sám si své věc
vyřizuje. V životě národa veřejném není už
pro šlechtu nikde místa.
— Heslo, pravda. Však hesla časem ráda
se střídají. Také vrstva nejširší, dělnická, so-
ciální svým časem pokládána za ztracenu pro
úkoly národní. Považována za slepou, jen me-
zinárodním spekulacím přisluhující hmotu.
najednou? Z čista jasna se ukáže, jak těsně
nutně přimknuty jsou vlastně její řady k věcí
národní. Národ, přirozený kulturný celek! C
k sobě patří, byť na chvíli odvráceno, zases
15
article
bylo přes toto množství přebráno, bylo
placeno 13 hal. za kubický metr. Úhrn těchto
výměrků, dále vody přebrané a vody pro
stavby a průmysl koupené, tvoří onu jednu
třetinu vody prodané.
Kdyby nyní stála voda obec 81/% haléře
a zůstalo se při tomto dosavadním systému
a žádalo se, aby byla opět zaplacena vše-
cka spotřebovaná voda, tedy i ony 3/4 vody
pro účely veřejné z činžovních grošů a koup
vody přebrané a k účelům živnostenským
spotřebované, musila by obec prodávati vodu
za 26 haléřů čili 8.5 X 3 = 25.5 + 0.5 h n
vlastní režií.
Kdyby mělo zůstati také při dosavadní
úhradě činžovními groši, musily by býti
zdvojnásobeny, měl-li by výměrek na
dům zůstati stejný.
O skutečně spravedlivé a účelné rozře-
šení této otázky nyní jde a rozdělení tohote
břemene, pokud možno spravedlivě dle pro-
spěchu, který má z toho občanstvo.
Ve finanční komisí jednalo se o to, jak
má býti věc zařízena.
Návrh, aby se výměrek vody do domu
za činžovní groše dávané zmenšil na polo-
vici a činžovní groše se zvýšily o 27%, po-
kládáme za řešení nesprávné a ve svých kon-
sekvencích za škodlivé.
X 3
16
article
Vývody ob. staršího p. Schillera, dle
nichž se v Praze na jednoho obyvatele spo-
třebuje 180 litrů, v Žižkově 70 litrů, na Vino-
hradech 100 litrů, ve Vídni 89 litrů, v Ber-
líně 107 litrů, v Lipsku 98 litrů, neposkytují
nijakého osvětlení a to proto, že srovnávás
Praha bez předměstí s Berlínem a Vídní, za-
hrnujícími v sobě předměstí. Ohromné pro-
cento obyvatelstva žižkovského ztráví celý
den v práci mimo město většinou v továr-
nách a dilnách v Praze, z Vinohradů putuje
ráno v proudech úřadnictvo, studentstvo atd.
do Prahy, aby zde ztrávilo celý den. A tito
konsumenti vody nejsou započítáni do onoho
dělitele, jímž určuje se konsum na osobu. Ji-
nak vyjádřeno: k cífře 180 litrů dostáváme
se v Praze tím, že konsum vody, způsobený
obcí, obyvatelstvem Prahy a těmi, kdož
ze všech předměstí a okolí zd
přes den pracují, dělíme jenom po-
čtem obyvatelstva v Praze bydlicího
kdežto v předměstích konsum vody, způsobe-
ný obcí a obyvatelstvem bez těch, k teři
přes den jsou mimo obec, dělím
plnou cifrou obyvatelstva v předměstí use-
dlého, tedy i těmi, kdož celý den jsou mim
obeč v Praza.
Schiller
Praha
Žižkov
Vídeň
Lipsko
Berlín
Vino
17
article
Proto náh cifra 180 litrů na pražského
obyvatele neříká, že se v Praze vodou
plýtvá, nýbrž že v Praze při její poloze
Gako centra obklopeného samostatnými obce-
mi, jako města, v němž jsou dvě velké to-
vární čtvrti, v nichž pracují ti, kdož ji nd
bydlí) platiti musí Praha společně vodárně
také vodu, která jest spotřebována obyvatel-
stvem ze všech předměstí.
Teprve, kdybychom ke srovnání s Vídn
a Berlinem vzali spotřebu vody v oblasti, kte-
rá rozvrstvením obyvatelstva se rovná asi těm
to městům, na př. území budoucí Velké Prahy
dostali bychom cifru ke srovnávání způsobilou.
Ale také potom bychom musili si spotřebu roz-
ložit na část obecenstvem spotřebovanou a část
obcí na kropení ulic a sadů vypotřebovanou.
abychom viděli, zdali snad příčinou větší spo-
třeby v Praze není nedokonalý způsob čištění
ulic, nespočívá-li příčina v různosti dlažby
(asfalt a jeho lehké čištění proti dlažbě s ne-
vyplňovanými spáry, poměrné množství sadů
a pod.). Pro spotřebu obecenstva bude záležeti
velmi mnoho na tom, mnoho-li je ve městě
V drobném prodejle
ranní čisle o soba
sa s
vačern
a si
Ve nliálkach na venkově
ranní člslo
sečerní
lnseráty
plati se hotově Bapřen
Předplacení a inserty příjtma
sdministrace v Marianské ul., a
Tam nacházeji se těž
ředakca, tlskárna a expadiee
„Nárolnich Listů?
Rukopiay se nevracsi
Bapřit
Praha
Berlín
Velká Praha
18
article
koupelen, jak daleko je proveden splachovací
systém na záchodech a záchodcích atd.
Není proto naprosto důvodu mluvili o tom,
že se v Praze vodou plýtvá. Naopak, zvlášt-
ní poměry v Praze, kde nemůžeme dojíti k
utvoření Velké Prahy, ukazují, že i v této
věci obyvatelstvo pražské trpí velmi těžce ne-
rozřešením této důležité otázky a že by bylo
svrchovaně nespravedlivé na základě tohoto
pochybeného statistického materiálu snižovat
výměrek vody pro domy určený.
Spravedlivého řešení dociliti by se dalo
tím, že by voda neprodávala se jednotlivým
obcím a ty ji platily dle své spotřeby, nýbrž
že by se dodávala všem a výlohy že by
se rozvrhly ve zvláštní stejné přirážce na
poplatníky všech obcí společné vodárny, čil
že by se udělalo totéž, co by nastalo po cel-
kovém sloučení s Prahou.
Toho však se asi nedocilí a dlužno hledati
jiné cesty.
Na prvý pohled je jisto, že by bylo ne-
spravedlivo, aby vodu v Praze spotřebovanou
platili jenom ti, kdož v Praze bydlí. Je
potřebí hledati formu, aby aspoň částečně
byla postižena příčína neobyčejné spotřeby
vody v Praze.
Snížiti výměrek vody je naprosto neodů-
vodněno, poněvadž dosud nepoužívalo se
vltavské vody k pití a z valné části ani k va-
ření. Nyní má se vody z Káraného používati
ke všemu, k čemu sloužila voda vltavskáa
mimo to k vaření a pití. Kde je zde roz-
umný důvod k tomu, aby se výměrek zmen-
šoval, když spotřeba přirozeně vzroste?
Praha
19
article
Důsledek by byl prostě ten, že by přebrané vody
bylo více a tuto vodu by měl zaplatit ma-
jitel domu, který nemůže zjistiti, mnoho-li
jednotlivý nájemník vody spotřeboval — ježto
vodoměr je pro celý dům — nemůže tento
plat spravedlivě rozvrhnouti na nájemníky dle
spotřeby a musil by si tedy každý udělati svojí
vodní dávku dle činže, svůj činžovní
groš, vyvolávati rozpory v domě, že dvou neb
tříčlenná rodina nepoměrně mnoho platí proít
rodině s několika dětmi atd. Je přirozeno,
že by pak hleděno bylo k tomu, aby pro
všecku bezpečnost tento příspěvek nájemníků
na vodu byl vyměřen co největší, aby se ma-
jitel domu kryl proti škodě a tím by bylo pře-
sunování nespravedlivo.
Od tohoto způsobu mělo by býti upuštěno
nejen v zájmu majitelů domů, nýbrž také ná-
jemníků. Je to příliš zastaralý způsob, aby
výdaj veřejný, aby 34 spotřeby vody ke kro-
pení sadů a ulic použité byly prostě — jak
shora jsme uvedli — kryty jenjednou vrst-
vou obyvatelstva. Z toho, že ulice se
čístí a kropí, že sady se udržují v pořádku, ne-
mají přece prospěch pouze majitelé domů, aby
bylo jim ukládáno břímě rozvrhování
ceny vody na nájemniky aneb aby
byli donucováni platiti ji ze svého.
20
article
Také zvýšení činžovního groše na dvoj-
násobnou míru jest nemožné. Odstraňuje jen
samostatné rozvrhování zvětšených výdajů
vodních na nájemníky, neodstraňuje však fakt,
že v Praze bydlicí občané sami nesou tíhu
skutečně zvláštních poměrů tohoto města úpí-
cího pod krunýřem předměstí.
Aspoň částečné odpomožení poskytlo by
řešení, že by část nákladu na opatřování vody
byla kryta přirážkou ke všem daním, ne-
jen k dani činžovní. Tím přispívaly by k nákladu
podniky k veřejnému účtování povinné (ban-
ky, továrny a pod.), kde zaměstnáno mnoho
personálu bydlícího v předměstích, přispívali
by obchodníci a živnostníci, kteří sami bydl
a zaměstnávají personál, bydlící na předmě-
stích. Část nákladu na vodu potřebnou v zá-
Praha
22
article
V Praze, 22. listopadu.
Praha
23
article
6— (Kronika.) Časem radostná zpráv
ani nezpůsobí rozruch, jaký by měla. Na Orli-
ckém panství příště bude úřadováno už jer
čistě po česku!
— Co dál?
— Velká událost! Nejčeštější kraj a do
poslední doby zpola tam ještě vládla něm-
čina! Na ráz teď bude jinak. Lán světa dobyt
národní věci. Řada velkých statků, zámků.
dvorů, kanceláří zbavena příznaku někdejšt
poroby, očištěna, vrácena cele národnímu ži-
votu!
Ale námitky se týčí a pochybenstva!
Divná věc! Už někde před dvaceti lety.
ba více, rozletěla se z Orlíku taková zvěst.
Na panství zavedli úřadní češtinu! oznamo-
váno. A počítáno a srovnáváno. Kde všude
v kraji národní jazyk opět bude uveden do
svého práva. Či to byl tenkrát pouhý klam?
— Tenkrát učiněn počátek. Některé nižší
výkony počeštěny. V ústředně, na vyšších mí-
stech, zachován ještě starý úřadní jazyk.
Teď teprv i na tu důležitou poslední posic
došlo!
— Jaká loudavost! Starý orlický pán, děd
dnešního dědice, býval přece řízný chlapík
Mohl jediným vzmachem dokonat rytířské dí-
lo, skolit na místě dravou saň cizáctva! Byii
bychom dnes už dále!
— Chodí už tak věci na světě. Ne zcela
podle přání. Muž staré školy měl své názory.
ve kterých vyrostl. Snad si nové poměry ani
nedovedl jinak představit.
Lány
Orlík
24
article
— Šlechtický předsudek
— Ne-li — všelidský! Anebo snad m
strozí demokraté, vybavujeme-li se my čiper-
něji z objetí svých předsudků? Nejsme-li vlast-
ně ještě loudavější? Podívejte se do našich ulie.
do veřejných místností, do našich živností
obchodů! Je-liž tu tak dokonale už provede-
na očista, o které se tolik namluvíme? Je-
aspoň jediný obor, vyjma čirou zábavu, kde
bychom byli opravdu a docela svoji?
— Proč ne? Školství na příklad. To u
máme docela čistol
— A slavné správy našich pyšných ústa-
vů, jakže stilisují své relace nahoru? A kde
jaký činitel, puzený ambicemi směrem vyšších
příček na žebřiku, kterým pak jazykem provo-
zuje svoji korespondenci vzhůru
— To už také bohda dorazímel
— Bohda! Ještě však nedorazili. Uzná-
váme leda a pravíme si, že je to všecko ne-
smysl, že by mohlo být jinak. Víme dokonce
zcela dobře, jak vlastně by mělo a mohlo být
Víme, že by zcela nepatrný malý článek sta-
čilo vsouvnouti do složení dosavadního stroje
a že by bylo vyhráno. Ale článek se nevsouvá
Mlčky zůstáváme při starém. A zcela po stilu
starého předsudku se těšíme: nejde to tak
rychle!
Očistná práce tak jen znenáhla postupuje
V kulturném sadě jako v jiném. Staleté bejl
přes noc nevypleješ.
Bohda
Mlček
25
article
Očistné heslo mladého velmože v povltav-
ském kraji má svůj ještě druhý význam. Kolik
ještě panství a panstvíček po Čechách, kde
hanebný předsudek nejen straší dosud, ale
kde krutě hatí a poškozuje národní rozvoj?
Jasný příklad osvědčí dojista svou strhující
sílu, orlický počin nezůstane bez následovni-
ků. Byly časy, kdy kolem Orlíka kupilo se
horlivě, co tehdy slulo českou šlechtou. Ne-
vime, jak je dnes. Jisto je pouze, podnět idej-
né statečnosti má svůj elektrický účin. Ve
společnosti na pohled odumřelé, ztracené pro
věc, mohl by znamenat — nový seřad.
— Šlechta! Kdož pak dnes ještě počítá
s tou odbytou vrstvou! Je přežitkem dávno
překonaných dob. Vzdálena veřejného života,
cizá pokroku ..
— Kterak nepočítat s vrstvou, která po-
dnes vládne víc než polovinou národního ma
jetku?
Šlechta
Čechy
Orlík
26
article
k sobě najde. A nikdy není pozdě, aby zasvit
do temnot zářný paprsek!
— Obory národní práce jsou už zaujaty
místa obsazena. Obešli jsme se až dosud bea
šlechty, i nadále se obejdeme.
— Obsazeno! A zatím tolik nářků na
všech stranách! Dílo tak chabě pokračujel
Starost o denní potřebu hmoty překáží, mata
kroky, zatemňuje, odvádí mysli. A žaloby se
množí. Liché zdání vítězí, klamný povrch a
mam. Za hesiem na oko ideálným tají se
touha po osobním prospěchu a zisku. Není
čisté služby idejné! Lidičky slouží národu, jen
pokud při tom ukojí své sobectví a ihned
povolují ve své horlivosti, jakmile odjinu
pokyne prospěch. Všecka idejná snaha tím
způsobem je podlomena, porušena, úsilí ná-
roda zdemoralisováno ...
— Zákon života! Věčný zápas idey s bíd-
nou hmotou.
— Jak by tu mohl přijít k duhu živel, je
muž podmínky životné by dovolovaly pěsto-
vati kult idey národa zcela čistý!
— Dnes těžko najít víry v ideálnost lid
ské povahy!
— A přec bylo tolik únosného v tradie
staré francouzské šlechty, jak svému při-
slušníku dovedla vdechnouti schopnost nej-
těžší osobní oběti heslem — noblesse oblige
27
article
Konečně i nedůvěra má slovo. Bývají ra-
dosti někdy předčasny. Úřadní jazyk na šlech-
tických panstvích, je-li už také hned jazyl
— šlechty? Přizpůsobit správu statku potře-
bám kraje a lidu! Prostě, opatření zdravého
rozumu, snad i pouhého sobectví. Znáte cizo-
pasníky nikterak nezaujaté pro věc národa
snad i přímo nepřátelského smýšlení a jsou ma-
jitely závodů na povrch docela národně vede-
ných. Osobní prospěch ukládá někdy takovou
přetvářku. Možno-li, aby věrný národovec mě
domácnost a rodinu nenárodní? A to je přec
známo, jak stojí věci v domácnostech a rodi-
28
article
nách naší šlechty. Jaký duch a jazyk tam pa-
nuje! Ženský dorost se tu svěřuje péči cizích
rukou. Vyrůstá a soustavně se utvrzuje ve smý-
šlení národu nepříznivém. Možno-li pak mlu-
vit o nějaké národní šlechtě?
— Máme svoji potíž s našimi dámami! Hol-
dují ještě hrozným předsudkůml odpovídá ku
přímému dotazu mladý národovec modré krve.
— Třeba se snažit, přesvědčovat! Nelekat
se odporu!
— Nelekáma se. Těžko však přesvědčo-
vat takovou princezku nebo kontesku, že by
měla se cítit stejné národnosti se svojí ko-
mornou a kuchařkou! A dokonce ve své spo-
lečnosti užívati téhož jazyka!
— A což urozené dámy v Anglii, v
Francii, ba i v Německu? Nemají-li tam stejný
osud?
— O to je právě u nás potíž větší. Vedle
stavovského máme ještě národní předsudek
na krku.
— Třeba s ním zápolit.
— Snažíme se. Je nás už malý kroužek,
dali jsme si slovo. Přistupujme k damám po
česku.
— A ony?
— Zpravidla ohrnou nosík, odvrátí se, ne-
odsekne-li ta která přímo štiplavě.
— Nedat se odstrašitl
— Nedáme se. Jsou už některé, že jim
čeština při čtverylce nevadí. Časem, doufáme,
půjde to dále. Na příkladu vše sejdel
Jako všude. Příklad strhyje. Což bývalo
v naší občanské společnosti jinak? Ženský
svět, záchovný živel. Lpí na přijatém mravu
a zákonu houževnatě. Však jednou získán,
stává se obhajcem svého tím houževnatějším.
Jak pak dlouho tomu, nestačili jsme domlou-
vat našim paničkám a slečinkám, aby nám
před světem svými zobáčky netropily ostudu?
Nu, a pomalu začínáme být se svým ženským
dorostem spokojeni. Obrodný proces má už
takový postup! Pohlaví za pohlavím, pokolení
za pokolením. A od vrstvy k vrstvě. České be-
Anglie
Francie
Německo
Český be