ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 057c41f0-9091-11dd-a32b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
Chunky — 47 celkem · entity: person 104, org 17, place 39, work 12
1 masthead
Strana 20.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
23. listopadu 1913. číslo 322.
4 article
Stařec byl již mrtev, ležel natažen na po- steli, čistý, umytý, oblečený v prádlo před- nostovo. Zděsili se příbuzní a nalezli v kapse li- stinu: „Má závěť. Pozemky sedlákům, ale spisy světu!“ bylo napsáno rukou Spravedlivého. A dole jeho podpis se všemi tituly. Jeho děti list přečetly a hned u mrtvolys svatě umínily, že vykonají vůli jeho. Za dva dny vcházel do Jasné Poljany slav nostní průvod. Tisíce lidu kráčely za rakví rakev pak nesli na rukou sedláci a příbuzní. Přinesli ji k tichému místu u oblíbených jeho dubů a tam spustili mrtvolu do hotového hro- bu. Zasypalí ji prstí, přikryli věnci a celým světem roznesla se zpráva, že chlouba země zanikla, že již není toho, kým se honosila. Ale Spravedlivý kráčel lehce po silnici procházel horami, doly, lesy a radoval se, že Hospodin mu popřál, by zakusil útrap těles- ných. Neměl vždy, čím by ukojil hlad a žízeň a často přenocoval nikoli ve světnici, nýbrž většinou ve stájích nebo v chatrčích, a někdy se schoulil i v poli, aby krátkým spánkem osvěžil své síly a dal se dále na cestu. Jeh šaty byly naprosto obnošeny, obuv roztrhána na nohou měl již rány a krvavé očrky od ka- mení a ostrých kořínků. Ale Spravedlivému odlehlo — jediné zkor- mucovalo jeho srdce, že nebylo mu posud zje- veno slov, pro něž Bůh jej poslal. Nechť sebe vice přemýšlel, nemohl dopustiti, že to je cos takového, čehož známost není lidem dána. Dorazil Spravedlivý do stepí Donskýcha úřadům tamním zdálo se, že je stařec člověk špatný. Poněvadž pak neměl pasu, byl chycen a zavřen do chládku. Tam byl vyslýchán i sou- zen. Bylo rozhodnuto, že jakožto tulák bude daleko poslán do vyhnanství. Ruce mu spou- tány, na nohy mu dány kované, těžké okovy.
5 article
Byl poslán postrkem daleko na Sibíř. Lidé měli za to, že mu provedou něco špatného, mořili jej hladem, mučili jej chladem, poličkovali jej. bušili mu pažbami do zad, neposlechl-li dosti rychle rozkazu... Ale Spravedlivému bylo lehce, radoval se tělesným útrapám, jen duch jeho se kormoutil. Slovo Páně se mu nevyje- vovalo. Byl zahnán do hluboké tajgy a přidělenk divokým Jakutům, do polomrtvé vsi. V smrdu- tých jamkách ležely celé rodiny, vyhubené čer- ným morem, kde pak lidé zbyli, odtamtud sly- šeti bylo sténání a skřípání zubů. Jakutové byli vysílleni, zřídka bylo viděti někoho n pustých ulicích neb u hradby — bylo jako po vymření. Spravedlivý usadil se v jurtě, v níž byl nemocní, nespal za noci ošetřovalť je a po- máhal jim v jejich zármutku, ale síly jeho brzy selhaly, sám se rozstonal hroznou nemocí ulehl, zachvácen horečkou a únavou ve všecl údech. Brzy objevily se na jeho těle a obličejí čer né boule, mozek byl v žáru a Spravedlivý oče kával již soudnou hodinku. „Děi se Jeho svatá vůle!“ šeptal Sprave dlivý a sám se divil, kterak snadno snáší ne moc. Jen duše jeho se bez ustání kormoutila „Což, Pane, nesplním, než k Tobě přijdu, sve povinnosti a nepoznám tedy ani Tvého vzne- šeného slova? Mluvil posud takto v duchu, když náhlo vidí, že střecha jurty se rozevřela, v jasu a zář sestoupila světlá postava muže a nahnula se k němu. Tento pravil k němu: „Vyslyšána je modlitba tvého srdce. Ja na Polianu svaté Rusi, jdi k svému místu u pěti dubů a tam se ti nyní vše zjeví.“ Tiše dotkl se muž čela Spravedlivého očistilo se tělo a tvář tohoto. Vzpřímil se stanul lehce, jsa zdráv. Jako by někdo po- zdvihl jej na křídlech, tak tiše a lehce neslse přes tajgy, jezera i pole.
Jakut Polian svatá Rus
6 article
Kmitly se pod ním hřebeny hor, letmo spa- třil města se zářnými chrámy a v chrámec vyzváněno bylo k pobožnosti svatvečerní. Ob jevilo se černavé pásmo Zasěky,) za ní také rodná jeho Jasná Poljana, jejíž okna zářila. Lid byl na nohou a bděl v tento svatvečer Nesmělým krokem přistoupil Lev k pěti du- bům, zaražen, zděsil se a zhrozil, zra)u nevěře Hrob, který si tu vyhrabal, byl zasypán a ze- lený pahrbek týčil se nad ním, nad pahrbken pak, jako by se jeho nedotýkal, zářil veliký dvouramenný kříž a planul v modrých pa- prscích. Na samotném pahrbku ležely věnce z va- vřínového a dubového listí, právě takové vi- sely pak na kmenech stromů. Vše bylo kolem obehnáno drobným plůtkem z bělavých, boro- vých tyček, ostře přiříznutých; na špičkách zá- řily hvězdy a hrály modravými paprsky. Padi Spravedlivý na tvář, zděšen jsa: „Kdo je tu pochován? A vidí, že hrob se rozevřel a v záři nebes- kých ohňů vystoupil z ňader země shrbený stařec dlouhé šedé brady. Měl na sobě kaftan čapku Spravedlivého.
7 article
„Já jsem pastucha, kterému jsi na silnic prokázal dobrodiní. V hodinku smrti jsem by považován za tebe a uznán hodným posmrtné slávy tvé. Věz pak: Nyní mně dáno zjeviti tobě záhadu životní a řici tobě slovo, jež hledáš. Ta- jemství boží spočívá v tom, že lidstvo neví jaký kříž snáší.“ Jakmile toto slovo se dotklo sluchu Spra- vedlivého, zdvihl rychle hlavu, ale starce již tu nebylo a bylo viděti, kterak hrob zase při- kryl se pahrbkem. Nebylo již nad ním zářícího kříže, neplanuly modré hvězdy na ohradě. 1 zaplakal Spravedlivý velikou radostí. Jakmile padly slzy na zemi a smísily se s prachem, vy- razily náhle rajské květy v podobě bílých lili ve veškeré nevýslovné kráse své. Květy oble- pily ohradu, hrob, a splynuly s věnci. Sprave- dlivý vztáhl ruce k nebesům. „Velikou pravdu zjevil jsi mně, božel Těž- ce jsem se provinil, neboť jsem nepochopil kří- že Tvého. V hnutích srdce lidského, v pomyšle- ních jsem nepoznával Tvé kynoucí ruky, nepo znal jsem svaté vůle Tvé, když jsi vložil na bedra má břímě kříže života, plného rozkoše.
Květa
8 article
) Ves u Jasné Poliany. A hned objevila se ve vzduchu plamenná ruka, v ruce pak zlaté péro. A bylo slyšet hlas: „Dostane se ti zase daru psaní tvého Vezmi a pouč lid o tom, co bylo ti zjeveno.“ A vztáhl Spravedlivý ruku, vzal péro . Lidé v jurtě se pohnuli, počali vzdychati naříkati, Spravedlivý otevřel oči. Čarovné vi- dění kmitalo posud před ním a duše jeho byl ještě prosycena čarovnýmí zvuky veškerého zjevení. „Jak podivný to sen,“ řekl si, a pocí- til, kterak síla boží zdvihla jej na nohy, tělo se očistilo. Byl zdráv a radoval se nevýslovné vida zlaté péro v ruce své. Příkročil k nemocným, dotkl se jejich če- la a čeraý mor, jako prach smetený vanutín větru, sešel s těla jejich. I jal se Spravedlivý raduje se v srdci, velebě Hospodina, zapisovat nová slova, jemu zjevená. A světu se připravuje nová kniha — kniha Kříže. To bude kniha osudu lidstva a jeho bla- ženosti. V ní zjeví se lidstvu, že Pán pro prav- du nežádá dobrovolné, krvavé obětí a rychl. mučednické koruny. Pán pro vítězství pravdy staví člověka d husté tmy pozemského života a velí, aby člo- věk prozařoval tuto tmu září pravdy mu dano po celý svůj dlouhý život. Toť i dle podoby člověka dvouramenný kříž nebeský jeho služ by, zářící modravými paprsky. A v něm zálež leho blaho, jeho štěstí ... Mnoho radostných pravd vyjeví nám tato čurovná, jasu plná kniha. A svět v pohnuti duše a pohotovosti srdce, chvěje se a čeká ..
Kříž
9 article Černý kůř.
Černý kůř. Španělsky napsal Eduardo Zamacoi s. Přeložil Karel Vit. Sedm dní před svojí svatbou odjel jsem do nádherného šlechtického sídla, kteréž ná- leželo rodíčům mojí nevěsty, krásné markýzky Gabriely Juárez del Bronce a kteréž leželo na úpatí hor alpujarrských, proslavených to- lika znamenitými bitvami a činy. Byl jsem zvyklý neklidnému a rušnému životu velkých moderních měst a nepravidel- nému žití v nich, jakož i malicherným staro- stem, jež deprimují naše myšlenky a neslav- ným městským stavbám, kteréž dle svého ze- vnějšku nejsou svědky ani jediného stoleti Proto pohled na starý, středověký hrad před- ků mojí nevěsty s mohutnými hradbami, nichž prolomeny byly úzké střilny, a na brány začernalé léty, na žulovou dlažbu a na síně. na jejich rozlehlost a tvrdou stavbu byly pří- činou vzniku nových, povznešených a ušlech- tilejších myšlenek a působily na mne jakous duševní očistou. Rozložité lesy s věkovitým stromy obklopovaly hrad, vybudovaný na vy- výšeném, nerovném vrcholku hory. S hlavní věže hradu bylo viděti daleko do širého kraje. zelenajícího se stromovím a prorývaného čel- nými pahorky. Tento smutný a jednotvárný pohled utišoval ducha stejně jako moře nebo pyramidy. Mezi mojí nevěstou a tímto zasmušilým ovzduším zapadlých věků, ve kterémž mar- kýzka Gabriela Juaréz se zrodila a žila, byl podivuhodný soulad a harmonie. Gabriela byla vysoké, stepilé postavy a bílý šatt, jenž končil vlečkou, splývající k zemi a tvoříci podél jejího těla malebné záhyby, dodával jej postavě vzezření ušlechtilého a mystíckého půvabu panenské Vestálky. Na čelo splývaly jí dvojí symetrickou vlnou rusé vlasy. Pohled jejích očí byl něžný a hluboký a úsměv jejích úst byl jaksi spíše sladce přitrpklý, nežli ra dostný.
Eduardo Zamacoi Karel Vita Juárez Bronec Gabriel Španělsko
10 article
Ona i její otec don Jaime uvítali mne srdečně a doprovodili mne do komnat, jež dali pro mne připraviti. Mym nezkušeným rukám svěřili výteč nou pušku a sdělili mi, že příštího dne hned časně z rána odebereme se na lov, kterýž uspořádá na moji počest a k vůli měmu vy- ražení a zábavě nás všech několik sousednícl nájemců. Odpoledne nabídl se mi zámecký správc mého nastávajícího tchána, že mi ukáže po- drobně tajemství a všechny zajímavosti hradu Správce byl muž takřka již osmdesátiletý stařec to povahy prosté jako dítě, skromný zbožný jako stará žena, jenž nevyšel nikdy ze hradních zdí a jenž neznal jiného světa kromě toho který shlédl za jasných dnů s hradní věže. Byl to úzký pruh světa a ter se ještě stále více zúžoval dle toho, jak sláb starcův zrak. Nejdříve jsme prošli konírnami a míst. nostmi, v nichž stály kočáry. Potom jsme vstoupili do sklepení, v němž byla rodinná hrobka, do kteréž se však už přes jedno sto- letí nikdo nepochovával a do níž vnikal vzduch a světlo pouze dvěma úzkými gotický- mi okénky. Stěny sklepení byly plny výklen- ků, do nichž se kladly rakve, kteréž byly uza- vřeny kamennými deskami s nápisy nyní již nečitelnými. Vzduch tam byl chladný, takřka mrazivý.
11 article
Uprostřed sklepení stálo několik náhrob- ků s vytesanými ležícími sochami žen, kněží a rytířů v plném brnění, s vážným výrazem Všichní leželi tu, majíce ruce složeny podél těla, s nohama nataženýma směrem k divá- kovi. Potom mne zavedl do zbrojnice, jež byla zároveň museem. Starý správce kráčel přede mnou a vykládal mi suchý hlasem historii ka- ždého jednotlivého předmětu. Dle tónu hlasu bylo patrno, že výklad uměl již z paměti. Kro- mě dvou pravých obrazů Rembrandtovýcha několika podařených kopií Zurbaránových Grecových představovaly všechny osfatn malby podobizny rodu Juárezů. Byli tam sta- teční bojovníci s krajkovými rukávci a širo- kými klobouky anebo s ocelovými helmami Široká jich čela pozbyla v zápasech vlasů Byly tam bledé šlechtičny v nasbíraných ru- kávcích, vynikající z tmavého pozadí a díva- jící se truchlivě z vysokých, krajkových límců Můj průvodce vykládal mi horlivě: „Toto zde jest podobizna urozené dony Mencie Braňas de Portocarrero, jež se otrá- vila, když ji stihla zpráva, že její manžel, don Fadrique Juárez, který jest vymalován hned vedle, byl jakýmsi Maurem nedaleko Béjaru zavražděn. Pověsili jsme jejich podobizny dle poslední vůle dony Mencie vedle sebe.
Zurbaránův Grecův Portocarrero Fadrique Juárez Maur Mencius Juárez
12 article
Po stěnách bylo rozvěšeno množství luků. toledských dvojbřitkých mečů, válečných oště- pů, tunisských přilbic, lesklých brnění, šišáků. praporců, ohromných, železem pobitých pal- cátů, pod nimiž fantasie viděla drtiti se tisíce lebek. Visely tam osníře, dýky, krví potřís- něné řemení a jiné válečné zbraně, jež byly důkazem statečností a neobyčejné sily zašlých století. „Tuto hroznou masku s rozevřenými ústy. vypravoval můj průvodce, „dobyli předkov mého pána na Turcích u Lepanta. Znamená Hlad. Pán bůh račiž nás před ním chránitil Při tom smekl. „A tato maska s jazykem, visícím mez zuby a s vystouplýma očíma, je Žízeň. Pár bůh račiž nás ochrániti také před žízní. Žízeř jest horší hladu. A zase smekl Na protější straně stěny visela vycpaná hlava černého koně. Byla to krásná hlava se šírokými nozdrami, štíhlou šíjí a malýma ušima „Co zde dělá tato hlava?“ otázal jsem se „To je hlava našeho vranika. Kůň ten za- hynul před dvěma roky a jeho život jest slou- čen s tragedií lásky, kterou prožila tehdy naše slečna Gabriela.“ „Ajl Vypravujte mi to!“ zvolal jsem pře- kvapen, přemáhaje bolestné rozechvění hlasu Dychtil jsem dověděti se podrobnosti oné udá- losti, o níž se mi moje snoubenka a jají ote pouze mimochodem zmínili. Teď teprve měl jsem příležitost zvěděti důkladně o tajemstv té nešťastné duše a vysvětliti si, proč jej úsměv není veselý, ale sladce natrpklý.
Turek Gabriel Ajla
13 article
„Gabrielu miloval již dlouho její bratra- nec, don Antonio Cáceres, baron de San Ja- vier, mladý muž stejného téměř stáří jako ona a touž měrou vznětlivý jako ona a stejně tak ušlechtilý. Milovali se prostě a hluboce a láska jejich vyrůstala s nimi, spojujíc jejich duše, jejich city a kráčejíc s nimi, aniž toho pozorovali, k oltáři. Tato láska vzniklaa úplně zanikala v jasu jejich mládí, neboť ani oba nevěděli, jak se sešli a ani jim nenapadla myšlenka, že by je mohlo něco rozloučiti. Milenec Gabrielin projížděl každého od- poledne na svém černém oři k zamříženému oknu dívčímu a poněvadž okno bylo dosti vy- soko, zabočil vždy s koněm až k samé zdi. Gabriela opřela se o předprseň okna a don Antonio se vztýčil ve třmenech a tak spolu hovořívali o lásce dlouhé hodiny. Při hovoru a smíchu hladívala Gabriela hlavu černého koně, prostrčivši vždy něžnou svoji bilou ru- čku zrezavělými pruty mříže a popleskávajíe ho a podávajíc mu kousky cukru. Vraný kůň byl vděčen za tyto projevy lásky a za večerů plných nepohody, když ba- ron San Javier oslepen lijákem svěsil ruce popustil koni uzdu, tento, veden mocným pu- dem, cválal neproniknutelnou tmou, větře no- zdrami cestu a nikdy nezabloudil. Lákaloť je zamřížované okno spanilé markýzky Juáren zrovna tak jako jeho pána. Jednoho červencového odpoledne vracel se doňa Gabriela se svým otcem Jaimem z mě- sta do hradu v šestispřežním povoze s kočím. lokajem a myslivcem. Don Antonio Cáceres cválal podle kočáru na svém černém oři. Chví- lemi vyměnili oba milenci spolu slovo nebo úsměv. Veselá společnost ujížděla tryskem, víříc na silníci oblaka prachu. Když přijížděli k záhybu cesty, objevil se na ní náhle jezdec, jenž, jak se zdálo, oče- kával na tomto strategickém místě přijíždějící.
Gabriel Antonio Cáceres San Gabrielin Antonio Jaime San Javier
14 article
Byl to muž asi třícetiletý, statečné a mohutné postavy s velikou hlavou, tragického výrazu tváře. Pod černým a hustým obočím svítily mu oči jako peklo. Markýzka Juárez ho po- znala. „Tamhle stoji Amselmo!“ „Znám jej!“ prohodil don Cáceres klidně „zeptám se ho, čeho ode mne žádá, neboť n mne kývá. „Přijedeš za námi brzy?“ „Co nevidět! Počkej na mne u okna z dvě hodiny! Obrátil koně a rozejel se k Amselmovi Ten se ucházel několikráte o ruku Gabrielinu ale byl vždy odmítnut. Nyní očekával dona Cáceres, maje jednu ruku opřenu o předel sedla a druhou o bok. Měl široký klobouk krátký kabátec, přepásaný modrou stuhou na nohou měl kamaše s koženými třásněmi dlo andaluzské mody. Markýzku Juárez tížilo tušení nějakéh neštěstí, i vychylovala se neustále s vozu do zadu. Oba muži stáli proti sobě nepohnuti vyčkávali, až kočár zmizí v záhybu silnice Potom se baron San Javier otázal: „Čeho si přejete? Amselmo popojel s bujným koněm výboj ně vpřed. „Čeho si přejí?“ odvětil tvrdě. „Vzíti vám fo — co si vezete v kočáře! Cáceres sáhl za pas, hledaje nějaké zbra- ně. Nenalezl však žádné. „Neviš,“ řekl pak, „nežli mi vezmeš onu ženu, že musíš dříve vyrvati život mně? „Právě proto jsem přišel „Proto? Ty — — Rázem rozejeli se s koni proti sobě uchopili se navzájem za krk. Pod mohutnými svaly Amselmovými a pod jeho rozložitoua pevnou hrudí zapraskaly dunivě kosti barona San Javiera. „Již tě mám!“ zajásal útočník s dívoko radostí. „To teprve uhlídáme!? „Ano, uhlídámel Pod nohama jezdců křečovitě semknutý- ma třásli se koňové jezdců poplašeně a zdě- šeně, větřice neštěstí a hryzouce uzdu, jež se pokrývala bílou pěnou a tísníce se na sebe boky a bojovně po sobě chňapajíce. Antonio Cáceres cítil, že již umdlévá.
Amselmo Gabrielin Antonio Cáceres Cáceres Juárez Sana Javier
15 article
Jeho sok uchopil jej náhle pod pažemi a štva svého koné stále těsněji k němu, chápaje, že toto postavení jest pro něj velmi výhodné že bude moci svého soka zabíti, aniž by musil sestoupiti s koně. Bojovali tak ještě několik minut, při čemž don Javier zmítal sebou jak v křečích, neboť jeho sok jej rdousil. Z nenadání vytrhl don Amselmo prudkým pohybem z pasu lesklý nůž a vrazil ho svému odpůrci dvakráte do hrdla. Potom pustil An- tonia, jenž se sřítil se sedla, uváznuv při tom nohou ve třmenu. Černý jeho kůň dal se do ši- leného trysku, ohlížeje se neustále po svěm pánovi a prchaje před zsinalým tělem jeho v domnění, že ho stíhá nějaký přízrak. Markýzka Juárez seděla u okna a očeká vala s nepokojem návrat svého milence. Ho diny míjely a počalo se připozdívati. V taju- plném přítmí hájů počínali zpívati slavíci,v klidné hladině nedalekého rybníka zachvívaly se první paprsky večernice, z údoli, zahale- ného do večerních mlh, zaznívalo bez ustán bublavé lkání bystřiny. Pojednou ozval se z dálky rytmický klu sot koně. „Už jede!“ zašeptala si Gabriela a o dychla si. Čekala ... Uplynulo několik vteřin. Vraný kůň přiklusal udýchán, pohazuj hlavou ,a Byl bez jezdce! Dívka se dívala... dívala... Pojednou zalkala, až se ptáci v hnízdech hrůzou za- chvěli. V usmýkaném, zaprášeném, zkrvavělém a polonahém těle, jež černý kůň za sebou vlekl, poznala svého milence, barona San Ja viera . .. „Bůh nás ostříhej před zlými lidmi!“ do dal můj průvodce, konče své vypravování šli jsme zaraženi dále ... Čís. 520. achy, 191 Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 1002. C. A. Bull,. Durban (Tid. för Schack 1913.)
Javier Gabriel Čekal San Juárez Praha Marlanský ulice Durban Tid
19 article
Hrána dne 15. listopadu 1913 v turnaji o cham pionát Šachovního klubu Dobruský v Praze. Bílý: M. Hajn. I Černý: K. Mitovský [11. Vft—e1+ Ke8—f e 1. e2—e4 e7—e5 12. Je3xb5 d7—d5 2. Jg1—43 Jb8—c 13. Sc1—14 Se3—dz 3. Sf1—b5 Jc6—dá 14. Sf4—c7 Dd8—c9 4. Jí3xdí e5xKd4 Jg8 — fe 15. Sc7—d6+ Kř8— g3 6. d2—d3 Si8 —e 16. Jb5—e7 St6x b2 17. Je7xd5 Sb2 — f 7. c2—e3 dixc3 18. Dd1—13 Sf6—ds 8. Jb1Xe3 . c7— c6 19. Ve1—e7 17—159 9. e4—e5 c6xí b5 20. Df3—h5° černý vzd l 10. e5x16 Se7 Xto 1 V Birdově obraně vyvinuje se tento jezdec obyčejně na e7. Na 5. Se5 může hráti bilý Dh5 2 Správné bylo 8.... 0—0 s pozdějším c7—e6 * Následkem chybného otevření jest černý jia nyní ztracen; na 10.... g7X16, 11. Ví1—e1 d7— (hrozilo Jd5). 12. Dh5l (nikoliv DÍ3 pro Se5, 13. JXb5 Da5, 14. Je3 d4 atd.) a proti hrozícímu JXd5 nemá černý obrany. 4 Nutno, neboť na Se7 hraje bílý Jd5. * Kdyby Dbé tu De2 a černému nezbývá nei vrátiti se dámou, načež bilý pokračuje sí4. * Také 18. Jxfó ovšem vedlo k cíli: g7xf6 19. DÍ3 Sg4, 20. DXf6 Dí5 (h5 Ve5], 21. Se5 vy- hrává kvalitu, anebo 19. Vaci Dds, 20. DÍ3 h 21. Dg3 Kh7, 22. Ve7 Se6, 23. VXe6 (Vel—i Vg8, 24. Dí4 V27) Vg8. 24. Dh4. Tah bilým zvo- fený jest však silnější. Na Sg4 rozhodne Se7 * Hraje-li černý 19. . . 17—f6 tu 20. Dxí rozhodne rychle. * 20. Jd5—f6 vedlo rychleji k cíli; nyní dá bilý teprve v šesti tazích mat: SXe7, 21. JXKe7- KI8. 22. JI51 Kg3, 23. Je7. Ki8, 24. JXcs M. H. Kg8. 25. Dd5+ Seb, 26. DXe6 mat.
M Hajn Černá K Mitovský Dd Jb JXb Vak Dds Jd M H DX Praha Xto 1 h 5 Šachovní klub Dobruský e 4 e e 5 12 f 7 c 7 bílý Jd Vela SX 7 Jxke 7 KI 8 Sf 1 c 9 4 d 6 + Kř 8 Sb 2 c 2 c 6 c 7 VX 6 kg Dd 5 + Seba , 26
20 article
Rešení úloh. Čís. 942. J. Scheel. 1. Dds—d7co 2. Db5++. atd 1. —Ja5 2. Jdb5l atd. 1. —Je3 2. Je4l atd.1 —Jd4 2. Ja6+ atd. Čís. 943. J. Vašta. 1. DfI—e1co 2. De3 atd. 1. — KXe5 2. Da5+ atd. 1. —g5 2. Jí5+. atd. 1. —Ke5 2. Df2 atd. Čís. 944. V. Kadera. 1. Sd3—15 atd. Čís. 945. L. E. Owen. 1. Dc7—b6 atd. Čís 946. J. Moravec. 1. b2—b4 atd. Zprávy šachové. V soutěží o memoriál dra. Jana Dobruského zvilězil dne 13. t. m. B-tcam Šachovního klubu Dobruský nad šachovým klubem Nusle. Podrobn výsledky podává následující přehleda 5. kl. Dobruský Otevření B-team 1. Dr. Berla 0 Opočenský 1 Pěšcem dámy 2. lng. Grössl 0 Mitovský 1 Hra čtyř jezdců 3. Koniček 1 Procházka 0 Gambit dámy 4. Čermák 1 Dr. Meisner O Hra čtyř jezdeů 5. Votruba 0 Dr. Wert- heimer 1 Gambit dámy 6. Jandik O Havlik 1 Hra čtyř jezdců 7. Krupička 1 Piskač O Blackmanův gambi 1 Gambit dámy B. Mácoun 0 Skalička
J Scheel Jdb J Vašta V Kader L E Dc J Moravec Dobruský Nusl Berl Opočenský Grössl Mitovský Koniček Procházka Čermák doktor Meisner Votruba Wert Jandik Havlik Piskač Blackmanův Skalička
22 article
Přerušená partie dr. Kvičala-Řiha v match š. klubu Smíchov ca. C-team š. klubu Dobrusk rozhodnuta ve proapěch dra. Kvíčaly a zvítězi tudiž Smíchov v poměru 5:3. Dodatečně přistoupil do soutěže ještě Klal šachistů Král. Vyšehrad a hraje dnes o 1/49. hod dopolední match z prvého utkáni s Klubem ša- chistů Vršovice. S Č-leamem §. klubu Dobrusk. utká se dne 30. listopadu v 9 hod. dopol. ve své místnosti v kavárně »U Bivoje« v Nuslich. Přemy- slovo nábřeží. Až dosud ani jeden z matchů soutěže neby na ráz rozhodnut, vždy zbývá některá partie ne dohraná. Také v matchi 8. klubu Nusle proti kl. Vršovice, jenž sehrán dne 20. listopadu sko
doktor Kvičal Řiha Kvíčala Král Bivoj Přema Nusl Smíchov Vyšehrad Vršovice Nuslich Smíchov ca
23 article
čeno jen šest partií, jichž výsledkem však mateh již rozhodnut, neboť §. K. Nusle 4 partie vyhrál, 1 zremisoval a 1 prohrál, čímž vitězství si zaji- stili také v přerušených partiích hráči Š. klubu Nusle jsou ve výhodě. Praha. Zimní turnaj Šach. klubu Důras o championát skončil s výsledkem: I. mistr K Hromádka 7 z 8, II. Č. Kuchynka 51/4, III.—v Unger. Šourek, Ekl 41/2. VI. Kadera 31/2: násle- dují Řiha 3, Kašpar 21/2. Ptáček 1. Brno. Spolek českých šachistů Brně konal 15. listopadu valnou schůzi, při nít zvoleni do výboru na nové správní období pp. dr. Fr. Nachtikal pře sedou, A. Kratochvíl místo- předsedou, F. Dedrle jednatelem, St. Trčala po- kladníkem. A. Perna knihovníkem, K. Weber za pisovatelem a R. Procházka hospodářem; náhrad- níci J. Vašica a J. Jirka, revisoři Fl. Dvořák a A. Píša. Po vyčerpání programu sehrán rychlý turnaj proti Kroužku, v němž spolek zvítězil velkou převahou 41/4 : 1814. Nový York. Jak nám mistr Důras sděluje, vrátí se z Ameriky teprve po skončení turnaje v Havaně. Dne 25. září hrál v Manhattan Chess Clubu proti 29 velmi silným hráčům s výsledkem 19 — 8 = 2. Tamtéž sehrán také malý tur- naj, v němž Důrasovi dařilo se nevalně; výsle- dek byl: Capablanca 5, Marshall 4. Důras a Kup- chik 21/%. Elilinger 1. Adairo.
K Nusl Nusl Důras Hromádka Unger Šourek Kašpar A Kratochvíl F Dedrle Stanislav Trčala K Weber J Vašica Dvořák A Píša Marshall Praha Č . Kuchynka Ekl Brno Francie Kroužek Nová York Amerika Havana spolek český šachista Brno Manhattan Ness klub
47 article Ceský hezvadný a dokonalý výrobek
Ceský hezvadný a dokonalý výrobek tekutý krém na cídění a leštění stolních přiborů, nádobí, klik, štitů, vah, závaží, klenotů a veške- rých kovových součástek na nábytku, oknech dveřích, kočárech, autech atl. Výrobci; Bencš a Lakomý, luč. tov. Brno. Cidldla na kovy, nabizena bez jměna výroboe nejsou česká
Bencš Lakomá Brno