2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
23. listopadu 1913. číslo 322.
4
article
Stařec byl již mrtev, ležel natažen na po-
steli, čistý, umytý, oblečený v prádlo před-
nostovo.
Zděsili se příbuzní a nalezli v kapse li-
stinu:
„Má závěť. Pozemky sedlákům, ale spisy
světu!“ bylo napsáno rukou Spravedlivého. A
dole jeho podpis se všemi tituly.
Jeho děti list přečetly a hned u mrtvolys
svatě umínily, že vykonají vůli jeho.
Za dva dny vcházel do Jasné Poljany slav
nostní průvod. Tisíce lidu kráčely za rakví
rakev pak nesli na rukou sedláci a příbuzní.
Přinesli ji k tichému místu u oblíbených jeho
dubů a tam spustili mrtvolu do hotového hro-
bu. Zasypalí ji prstí, přikryli věnci a celým
světem roznesla se zpráva, že chlouba země
zanikla, že již není toho, kým se honosila.
Ale Spravedlivý kráčel lehce po silnici
procházel horami, doly, lesy a radoval se, že
Hospodin mu popřál, by zakusil útrap těles-
ných. Neměl vždy, čím by ukojil hlad a žízeň
a často přenocoval nikoli ve světnici, nýbrž
většinou ve stájích nebo v chatrčích, a někdy
se schoulil i v poli, aby krátkým spánkem
osvěžil své síly a dal se dále na cestu. Jeh
šaty byly naprosto obnošeny, obuv roztrhána
na nohou měl již rány a krvavé očrky od ka-
mení a ostrých kořínků.
Ale Spravedlivému odlehlo — jediné zkor-
mucovalo jeho srdce, že nebylo mu posud zje-
veno slov, pro něž Bůh jej poslal. Nechť sebe
vice přemýšlel, nemohl dopustiti, že to je cos
takového, čehož známost není lidem dána.
Dorazil Spravedlivý do stepí Donskýcha
úřadům tamním zdálo se, že je stařec člověk
špatný. Poněvadž pak neměl pasu, byl chycen
a zavřen do chládku. Tam byl vyslýchán i sou-
zen. Bylo rozhodnuto, že jakožto tulák bude
daleko poslán do vyhnanství. Ruce mu spou-
tány, na nohy mu dány kované, těžké okovy.
5
article
Byl poslán postrkem daleko na Sibíř. Lidé měli
za to, že mu provedou něco špatného, mořili
jej hladem, mučili jej chladem, poličkovali jej.
bušili mu pažbami do zad, neposlechl-li dosti
rychle rozkazu... Ale Spravedlivému bylo
lehce, radoval se tělesným útrapám, jen duch
jeho se kormoutil. Slovo Páně se mu nevyje-
vovalo.
Byl zahnán do hluboké tajgy a přidělenk
divokým Jakutům, do polomrtvé vsi. V smrdu-
tých jamkách ležely celé rodiny, vyhubené čer-
ným morem, kde pak lidé zbyli, odtamtud sly-
šeti bylo sténání a skřípání zubů. Jakutové
byli vysílleni, zřídka bylo viděti někoho n
pustých ulicích neb u hradby — bylo jako po
vymření.
Spravedlivý usadil se v jurtě, v níž byl
nemocní, nespal za noci ošetřovalť je a po-
máhal jim v jejich zármutku, ale síly jeho brzy
selhaly, sám se rozstonal hroznou nemocí
ulehl, zachvácen horečkou a únavou ve všecl
údech.
Brzy objevily se na jeho těle a obličejí čer
né boule, mozek byl v žáru a Spravedlivý oče
kával již soudnou hodinku.
„Děi se Jeho svatá vůle!“ šeptal Sprave
dlivý a sám se divil, kterak snadno snáší ne
moc. Jen duše jeho se bez ustání kormoutila
„Což, Pane, nesplním, než k Tobě přijdu, sve
povinnosti a nepoznám tedy ani Tvého vzne-
šeného slova?
Mluvil posud takto v duchu, když náhlo
vidí, že střecha jurty se rozevřela, v jasu a zář
sestoupila světlá postava muže a nahnula se
k němu. Tento pravil k němu:
„Vyslyšána je modlitba tvého srdce. Ja
na Polianu svaté Rusi, jdi k svému místu u
pěti dubů a tam se ti nyní vše zjeví.“
Tiše dotkl se muž čela Spravedlivého
očistilo se tělo a tvář tohoto. Vzpřímil se
stanul lehce, jsa zdráv. Jako by někdo po-
zdvihl jej na křídlech, tak tiše a lehce neslse
přes tajgy, jezera i pole.
Jakut
Polian svatá Rus
6
article
Kmitly se pod ním hřebeny hor, letmo spa-
třil města se zářnými chrámy a v chrámec
vyzváněno bylo k pobožnosti svatvečerní. Ob
jevilo se černavé pásmo Zasěky,) za ní také
rodná jeho Jasná Poljana, jejíž okna zářila.
Lid byl na nohou a bděl v tento svatvečer
Nesmělým krokem přistoupil Lev k pěti du-
bům, zaražen, zděsil se a zhrozil, zra)u nevěře
Hrob, který si tu vyhrabal, byl zasypán a ze-
lený pahrbek týčil se nad ním, nad pahrbken
pak, jako by se jeho nedotýkal, zářil veliký
dvouramenný kříž a planul v modrých pa-
prscích.
Na samotném pahrbku ležely věnce z va-
vřínového a dubového listí, právě takové vi-
sely pak na kmenech stromů. Vše bylo kolem
obehnáno drobným plůtkem z bělavých, boro-
vých tyček, ostře přiříznutých; na špičkách zá-
řily hvězdy a hrály modravými paprsky. Padi
Spravedlivý na tvář, zděšen jsa:
„Kdo je tu pochován?
A vidí, že hrob se rozevřel a v záři nebes-
kých ohňů vystoupil z ňader země shrbený
stařec dlouhé šedé brady. Měl na sobě kaftan
čapku Spravedlivého.
7
article
„Já jsem pastucha, kterému jsi na silnic
prokázal dobrodiní. V hodinku smrti jsem by
považován za tebe a uznán hodným posmrtné
slávy tvé. Věz pak: Nyní mně dáno zjeviti tobě
záhadu životní a řici tobě slovo, jež hledáš. Ta-
jemství boží spočívá v tom, že lidstvo neví
jaký kříž snáší.“
Jakmile toto slovo se dotklo sluchu Spra-
vedlivého, zdvihl rychle hlavu, ale starce již
tu nebylo a bylo viděti, kterak hrob zase při-
kryl se pahrbkem. Nebylo již nad ním zářícího
kříže, neplanuly modré hvězdy na ohradě. 1
zaplakal Spravedlivý velikou radostí. Jakmile
padly slzy na zemi a smísily se s prachem, vy-
razily náhle rajské květy v podobě bílých lili
ve veškeré nevýslovné kráse své. Květy oble-
pily ohradu, hrob, a splynuly s věnci. Sprave-
dlivý vztáhl ruce k nebesům.
„Velikou pravdu zjevil jsi mně, božel Těž-
ce jsem se provinil, neboť jsem nepochopil kří-
že Tvého. V hnutích srdce lidského, v pomyšle-
ních jsem nepoznával Tvé kynoucí ruky, nepo
znal jsem svaté vůle Tvé, když jsi vložil na
bedra má břímě kříže života, plného rozkoše.
Květa
8
article
) Ves u Jasné Poliany.
A hned objevila se ve vzduchu plamenná
ruka, v ruce pak zlaté péro. A bylo slyšet
hlas:
„Dostane se ti zase daru psaní tvého
Vezmi a pouč lid o tom, co bylo ti zjeveno.“
A vztáhl Spravedlivý ruku, vzal péro .
Lidé v jurtě se pohnuli, počali vzdychati
naříkati, Spravedlivý otevřel oči. Čarovné vi-
dění kmitalo posud před ním a duše jeho byl
ještě prosycena čarovnýmí zvuky veškerého
zjevení. „Jak podivný to sen,“ řekl si, a pocí-
til, kterak síla boží zdvihla jej na nohy, tělo
se očistilo. Byl zdráv a radoval se nevýslovné
vida zlaté péro v ruce své.
Příkročil k nemocným, dotkl se jejich če-
la a čeraý mor, jako prach smetený vanutín
větru, sešel s těla jejich. I jal se Spravedlivý
raduje se v srdci, velebě Hospodina, zapisovat
nová slova, jemu zjevená.
A světu se připravuje nová kniha — kniha
Kříže. To bude kniha osudu lidstva a jeho bla-
ženosti. V ní zjeví se lidstvu, že Pán pro prav-
du nežádá dobrovolné, krvavé obětí a rychl.
mučednické koruny.
Pán pro vítězství pravdy staví člověka d
husté tmy pozemského života a velí, aby člo-
věk prozařoval tuto tmu září pravdy mu dano
po celý svůj dlouhý život. Toť i dle podoby
člověka dvouramenný kříž nebeský jeho služ
by, zářící modravými paprsky. A v něm zálež
leho blaho, jeho štěstí ...
Mnoho radostných pravd vyjeví nám tato
čurovná, jasu plná kniha. A svět v pohnuti
duše a pohotovosti srdce, chvěje se a čeká ..
Kříž
9
article
Černý kůř.
Černý kůř.
Španělsky napsal Eduardo Zamacoi s. Přeložil
Karel Vit.
Sedm dní před svojí svatbou odjel jsem
do nádherného šlechtického sídla, kteréž ná-
leželo rodíčům mojí nevěsty, krásné markýzky
Gabriely Juárez del Bronce a kteréž leželo
na úpatí hor alpujarrských, proslavených to-
lika znamenitými bitvami a činy.
Byl jsem zvyklý neklidnému a rušnému
životu velkých moderních měst a nepravidel-
nému žití v nich, jakož i malicherným staro-
stem, jež deprimují naše myšlenky a neslav-
ným městským stavbám, kteréž dle svého ze-
vnějšku nejsou svědky ani jediného stoleti
Proto pohled na starý, středověký hrad před-
ků mojí nevěsty s mohutnými hradbami,
nichž prolomeny byly úzké střilny, a na brány
začernalé léty, na žulovou dlažbu a na síně.
na jejich rozlehlost a tvrdou stavbu byly pří-
činou vzniku nových, povznešených a ušlech-
tilejších myšlenek a působily na mne jakous
duševní očistou. Rozložité lesy s věkovitým
stromy obklopovaly hrad, vybudovaný na vy-
výšeném, nerovném vrcholku hory. S hlavní
věže hradu bylo viděti daleko do širého kraje.
zelenajícího se stromovím a prorývaného čel-
nými pahorky. Tento smutný a jednotvárný
pohled utišoval ducha stejně jako moře nebo
pyramidy.
Mezi mojí nevěstou a tímto zasmušilým
ovzduším zapadlých věků, ve kterémž mar-
kýzka Gabriela Juaréz se zrodila a žila, byl
podivuhodný soulad a harmonie. Gabriela
byla vysoké, stepilé postavy a bílý šatt, jenž
končil vlečkou, splývající k zemi a tvoříci
podél jejího těla malebné záhyby, dodával jej
postavě vzezření ušlechtilého a mystíckého
půvabu panenské Vestálky. Na čelo splývaly
jí dvojí symetrickou vlnou rusé vlasy. Pohled
jejích očí byl něžný a hluboký a úsměv jejích
úst byl jaksi spíše sladce přitrpklý, nežli ra
dostný.
Eduardo Zamacoi
Karel Vita
Juárez
Bronec
Gabriel
Španělsko
10
article
Ona i její otec don Jaime uvítali mne
srdečně a doprovodili mne do komnat, jež
dali pro mne připraviti.
Mym nezkušeným rukám svěřili výteč
nou pušku a sdělili mi, že příštího dne hned
časně z rána odebereme se na lov, kterýž
uspořádá na moji počest a k vůli měmu vy-
ražení a zábavě nás všech několik sousednícl
nájemců.
Odpoledne nabídl se mi zámecký správc
mého nastávajícího tchána, že mi ukáže po-
drobně tajemství a všechny zajímavosti hradu
Správce byl muž takřka již osmdesátiletý
stařec to povahy prosté jako dítě, skromný
zbožný jako stará žena, jenž nevyšel nikdy
ze hradních zdí a jenž neznal jiného světa
kromě toho který shlédl za jasných dnů
s hradní věže. Byl to úzký pruh světa a ter
se ještě stále více zúžoval dle toho, jak sláb
starcův zrak.
Nejdříve jsme prošli konírnami a míst.
nostmi, v nichž stály kočáry. Potom jsme
vstoupili do sklepení, v němž byla rodinná
hrobka, do kteréž se však už přes jedno sto-
letí nikdo nepochovával a do níž vnikal
vzduch a světlo pouze dvěma úzkými gotický-
mi okénky. Stěny sklepení byly plny výklen-
ků, do nichž se kladly rakve, kteréž byly uza-
vřeny kamennými deskami s nápisy nyní již
nečitelnými. Vzduch tam byl chladný, takřka
mrazivý.
11
article
Uprostřed sklepení stálo několik náhrob-
ků s vytesanými ležícími sochami žen, kněží
a rytířů v plném brnění, s vážným výrazem
Všichní leželi tu, majíce ruce složeny podél
těla, s nohama nataženýma směrem k divá-
kovi.
Potom mne zavedl do zbrojnice, jež byla
zároveň museem. Starý správce kráčel přede
mnou a vykládal mi suchý hlasem historii ka-
ždého jednotlivého předmětu. Dle tónu hlasu
bylo patrno, že výklad uměl již z paměti. Kro-
mě dvou pravých obrazů Rembrandtovýcha
několika podařených kopií Zurbaránových
Grecových představovaly všechny osfatn
malby podobizny rodu Juárezů. Byli tam sta-
teční bojovníci s krajkovými rukávci a širo-
kými klobouky anebo s ocelovými helmami
Široká jich čela pozbyla v zápasech vlasů
Byly tam bledé šlechtičny v nasbíraných ru-
kávcích, vynikající z tmavého pozadí a díva-
jící se truchlivě z vysokých, krajkových límců
Můj průvodce vykládal mi horlivě:
„Toto zde jest podobizna urozené dony
Mencie Braňas de Portocarrero, jež se otrá-
vila, když ji stihla zpráva, že její manžel, don
Fadrique Juárez, který jest vymalován hned
vedle, byl jakýmsi Maurem nedaleko Béjaru
zavražděn. Pověsili jsme jejich podobizny dle
poslední vůle dony Mencie vedle sebe.
Zurbaránův
Grecův
Portocarrero
Fadrique Juárez
Maur
Mencius
Juárez
12
article
Po stěnách bylo rozvěšeno množství luků.
toledských dvojbřitkých mečů, válečných oště-
pů, tunisských přilbic, lesklých brnění, šišáků.
praporců, ohromných, železem pobitých pal-
cátů, pod nimiž fantasie viděla drtiti se tisíce
lebek. Visely tam osníře, dýky, krví potřís-
něné řemení a jiné válečné zbraně, jež byly
důkazem statečností a neobyčejné sily zašlých
století.
„Tuto hroznou masku s rozevřenými ústy.
vypravoval můj průvodce, „dobyli předkov
mého pána na Turcích u Lepanta. Znamená
Hlad. Pán bůh račiž nás před ním chránitil
Při tom smekl.
„A tato maska s jazykem, visícím mez
zuby a s vystouplýma očíma, je Žízeň. Pár
bůh račiž nás ochrániti také před žízní. Žízeř
jest horší hladu.
A zase smekl
Na protější straně stěny visela vycpaná
hlava černého koně. Byla to krásná hlava se
šírokými nozdrami, štíhlou šíjí a malýma ušima
„Co zde dělá tato hlava?“ otázal jsem se
„To je hlava našeho vranika. Kůň ten za-
hynul před dvěma roky a jeho život jest slou-
čen s tragedií lásky, kterou prožila tehdy naše
slečna Gabriela.“
„Ajl Vypravujte mi to!“ zvolal jsem pře-
kvapen, přemáhaje bolestné rozechvění hlasu
Dychtil jsem dověděti se podrobnosti oné udá-
losti, o níž se mi moje snoubenka a jají ote
pouze mimochodem zmínili. Teď teprve měl
jsem příležitost zvěděti důkladně o tajemstv
té nešťastné duše a vysvětliti si, proč jej
úsměv není veselý, ale sladce natrpklý.
Turek
Gabriel
Ajla
13
article
„Gabrielu miloval již dlouho její bratra-
nec, don Antonio Cáceres, baron de San Ja-
vier, mladý muž stejného téměř stáří jako
ona a touž měrou vznětlivý jako ona a stejně
tak ušlechtilý. Milovali se prostě a hluboce
a láska jejich vyrůstala s nimi, spojujíc jejich
duše, jejich city a kráčejíc s nimi, aniž toho
pozorovali, k oltáři. Tato láska vzniklaa
úplně zanikala v jasu jejich mládí, neboť ani
oba nevěděli, jak se sešli a ani jim nenapadla
myšlenka, že by je mohlo něco rozloučiti.
Milenec Gabrielin projížděl každého od-
poledne na svém černém oři k zamříženému
oknu dívčímu a poněvadž okno bylo dosti vy-
soko, zabočil vždy s koněm až k samé zdi.
Gabriela opřela se o předprseň okna a don
Antonio se vztýčil ve třmenech a tak spolu
hovořívali o lásce dlouhé hodiny. Při hovoru
a smíchu hladívala Gabriela hlavu černého
koně, prostrčivši vždy něžnou svoji bilou ru-
čku zrezavělými pruty mříže a popleskávajíe
ho a podávajíc mu kousky cukru.
Vraný kůň byl vděčen za tyto projevy
lásky a za večerů plných nepohody, když ba-
ron San Javier oslepen lijákem svěsil ruce
popustil koni uzdu, tento, veden mocným pu-
dem, cválal neproniknutelnou tmou, větře no-
zdrami cestu a nikdy nezabloudil. Lákaloť je
zamřížované okno spanilé markýzky Juáren
zrovna tak jako jeho pána.
Jednoho červencového odpoledne vracel
se doňa Gabriela se svým otcem Jaimem z mě-
sta do hradu v šestispřežním povoze s kočím.
lokajem a myslivcem. Don Antonio Cáceres
cválal podle kočáru na svém černém oři. Chví-
lemi vyměnili oba milenci spolu slovo nebo
úsměv. Veselá společnost ujížděla tryskem,
víříc na silníci oblaka prachu.
Když přijížděli k záhybu cesty, objevil
se na ní náhle jezdec, jenž, jak se zdálo, oče-
kával na tomto strategickém místě přijíždějící.
Gabriel
Antonio Cáceres
San
Gabrielin
Antonio
Jaime
San Javier
14
article
Byl to muž asi třícetiletý, statečné a mohutné
postavy s velikou hlavou, tragického výrazu
tváře. Pod černým a hustým obočím svítily
mu oči jako peklo. Markýzka Juárez ho po-
znala.
„Tamhle stoji Amselmo!“
„Znám jej!“ prohodil don Cáceres klidně
„zeptám se ho, čeho ode mne žádá, neboť n
mne kývá.
„Přijedeš za námi brzy?“
„Co nevidět! Počkej na mne u okna z
dvě hodiny!
Obrátil koně a rozejel se k Amselmovi
Ten se ucházel několikráte o ruku Gabrielinu
ale byl vždy odmítnut. Nyní očekával dona
Cáceres, maje jednu ruku opřenu o předel
sedla a druhou o bok. Měl široký klobouk
krátký kabátec, přepásaný modrou stuhou
na nohou měl kamaše s koženými třásněmi dlo
andaluzské mody.
Markýzku Juárez tížilo tušení nějakéh
neštěstí, i vychylovala se neustále s vozu do
zadu. Oba muži stáli proti sobě nepohnuti
vyčkávali, až kočár zmizí v záhybu silnice
Potom se baron San Javier otázal:
„Čeho si přejete?
Amselmo popojel s bujným koněm výboj
ně vpřed.
„Čeho si přejí?“ odvětil tvrdě. „Vzíti vám
fo — co si vezete v kočáře!
Cáceres sáhl za pas, hledaje nějaké zbra-
ně. Nenalezl však žádné.
„Neviš,“ řekl pak, „nežli mi vezmeš onu
ženu, že musíš dříve vyrvati život mně?
„Právě proto jsem přišel
„Proto? Ty — —
Rázem rozejeli se s koni proti sobě
uchopili se navzájem za krk. Pod mohutnými
svaly Amselmovými a pod jeho rozložitoua
pevnou hrudí zapraskaly dunivě kosti barona
San Javiera.
„Již tě mám!“ zajásal útočník s dívoko
radostí.
„To teprve uhlídáme!?
„Ano, uhlídámel
Pod nohama jezdců křečovitě semknutý-
ma třásli se koňové jezdců poplašeně a zdě-
šeně, větřice neštěstí a hryzouce uzdu, jež se
pokrývala bílou pěnou a tísníce se na sebe
boky a bojovně po sobě chňapajíce.
Antonio Cáceres cítil, že již umdlévá.
Amselmo
Gabrielin
Antonio Cáceres
Cáceres
Juárez
Sana Javier
15
article
Jeho sok uchopil jej náhle pod pažemi a štva
svého koné stále těsněji k němu, chápaje, že
toto postavení jest pro něj velmi výhodné
že bude moci svého soka zabíti, aniž by musil
sestoupiti s koně. Bojovali tak ještě několik
minut, při čemž don Javier zmítal sebou jak
v křečích, neboť jeho sok jej rdousil.
Z nenadání vytrhl don Amselmo prudkým
pohybem z pasu lesklý nůž a vrazil ho svému
odpůrci dvakráte do hrdla. Potom pustil An-
tonia, jenž se sřítil se sedla, uváznuv při tom
nohou ve třmenu. Černý jeho kůň dal se do ši-
leného trysku, ohlížeje se neustále po svěm
pánovi a prchaje před zsinalým tělem jeho
v domnění, že ho stíhá nějaký přízrak.
Markýzka Juárez seděla u okna a očeká
vala s nepokojem návrat svého milence. Ho
diny míjely a počalo se připozdívati. V taju-
plném přítmí hájů počínali zpívati slavíci,v
klidné hladině nedalekého rybníka zachvívaly
se první paprsky večernice, z údoli, zahale-
ného do večerních mlh, zaznívalo bez ustán
bublavé lkání bystřiny.
Pojednou ozval se z dálky rytmický klu
sot koně.
„Už jede!“ zašeptala si Gabriela a o
dychla si.
Čekala ...
Uplynulo několik vteřin.
Vraný kůň přiklusal udýchán, pohazuj
hlavou ,a
Byl bez jezdce!
Dívka se dívala... dívala... Pojednou
zalkala, až se ptáci v hnízdech hrůzou za-
chvěli.
V usmýkaném, zaprášeném, zkrvavělém
a polonahém těle, jež černý kůň za sebou
vlekl, poznala svého milence, barona San Ja
viera . ..
„Bůh nás ostříhej před zlými lidmi!“ do
dal můj průvodce, konče své vypravování
šli jsme zaraženi dále ...
Čís. 520.
achy, 191
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 1002.
C. A. Bull,. Durban
(Tid. för Schack 1913.)
Javier
Gabriel
Čekal
San
Juárez
Praha
Marlanský ulice
Durban
Tid
19
article
Hrána dne 15. listopadu 1913 v turnaji o cham
pionát Šachovního klubu Dobruský v Praze.
Bílý: M. Hajn.
I Černý: K. Mitovský
[11. Vft—e1+ Ke8—f e
1. e2—e4 e7—e5
12. Je3xb5 d7—d5
2. Jg1—43 Jb8—c
13. Sc1—14 Se3—dz
3. Sf1—b5 Jc6—dá
14. Sf4—c7 Dd8—c9
4. Jí3xdí e5xKd4
Jg8 — fe
15. Sc7—d6+ Kř8— g3
6. d2—d3 Si8 —e
16. Jb5—e7 St6x b2
17. Je7xd5 Sb2 — f
7. c2—e3 dixc3
18. Dd1—13 Sf6—ds
8. Jb1Xe3 . c7— c6
19. Ve1—e7 17—159
9. e4—e5 c6xí b5
20. Df3—h5° černý vzd l
10. e5x16 Se7 Xto
1 V Birdově obraně
vyvinuje se tento jezdec
obyčejně na e7. Na 5. Se5 může hráti bilý Dh5
2 Správné bylo 8.... 0—0 s pozdějším c7—e6
* Následkem chybného otevření jest černý jia
nyní ztracen; na 10.... g7X16, 11. Ví1—e1 d7—
(hrozilo Jd5). 12. Dh5l (nikoliv DÍ3 pro Se5, 13.
JXb5 Da5, 14. Je3 d4 atd.) a proti hrozícímu
JXd5 nemá černý obrany.
4 Nutno, neboť na Se7 hraje bílý Jd5.
* Kdyby Dbé tu De2 a černému nezbývá nei
vrátiti se dámou, načež bilý pokračuje sí4.
* Také 18. Jxfó ovšem vedlo k cíli: g7xf6
19. DÍ3 Sg4, 20. DXf6 Dí5 (h5 Ve5], 21. Se5 vy-
hrává kvalitu, anebo 19. Vaci Dds, 20. DÍ3 h
21. Dg3 Kh7, 22. Ve7 Se6, 23. VXe6 (Vel—i
Vg8, 24. Dí4 V27) Vg8. 24. Dh4. Tah bilým zvo-
fený jest však silnější.
Na Sg4 rozhodne Se7
* Hraje-li černý 19. . . 17—f6 tu 20. Dxí
rozhodne rychle.
* 20. Jd5—f6 vedlo rychleji k cíli; nyní dá
bilý teprve v šesti tazích mat: SXe7, 21. JXKe7-
KI8. 22. JI51 Kg3, 23. Je7. Ki8, 24. JXcs
M. H.
Kg8. 25. Dd5+ Seb, 26. DXe6 mat.
M Hajn
Černá
K Mitovský
Dd
Jb
JXb
Vak Dds
Jd
M H
DX
Praha
Xto 1
h 5
Šachovní klub Dobruský
e 4 e
e 5 12
f 7
c 7
bílý Jd
Vela
SX 7
Jxke 7
KI 8
Sf 1
c 9 4
d 6 + Kř 8
Sb 2
c 2
c 6
c 7
VX 6
kg
Dd 5 + Seba , 26
20
article
Rešení úloh.
Čís. 942. J. Scheel. 1. Dds—d7co 2. Db5++. atd
1. —Ja5 2. Jdb5l atd. 1. —Je3 2. Je4l atd.1
—Jd4 2. Ja6+ atd.
Čís. 943. J. Vašta. 1. DfI—e1co 2. De3 atd.
1. — KXe5 2. Da5+ atd. 1. —g5 2. Jí5+. atd.
1. —Ke5 2. Df2 atd.
Čís. 944. V. Kadera. 1. Sd3—15 atd.
Čís. 945. L. E. Owen. 1. Dc7—b6 atd.
Čís 946. J. Moravec. 1. b2—b4 atd.
Zprávy šachové.
V soutěží o memoriál dra. Jana Dobruského
zvilězil dne 13. t. m. B-tcam Šachovního klubu
Dobruský nad šachovým klubem Nusle. Podrobn
výsledky podává následující přehleda
5. kl. Dobruský
Otevření
B-team
1. Dr. Berla 0 Opočenský 1 Pěšcem dámy
2. lng. Grössl 0 Mitovský 1 Hra čtyř jezdců
3. Koniček 1 Procházka 0 Gambit dámy
4. Čermák 1 Dr. Meisner O Hra čtyř jezdeů
5. Votruba 0 Dr. Wert-
heimer 1 Gambit dámy
6. Jandik O Havlik 1 Hra čtyř jezdců
7. Krupička 1 Piskač
O Blackmanův gambi
1 Gambit dámy
B. Mácoun
0 Skalička
J Scheel
Jdb
J Vašta
V Kader
L E
Dc
J Moravec
Dobruský
Nusl
Berl
Opočenský
Grössl
Mitovský
Koniček
Procházka
Čermák
doktor
Meisner
Votruba
Wert
Jandik
Havlik
Piskač
Blackmanův
Skalička
22
article
Přerušená partie dr. Kvičala-Řiha v match
š. klubu Smíchov ca. C-team š. klubu Dobrusk
rozhodnuta ve proapěch dra. Kvíčaly a zvítězi
tudiž Smíchov v poměru 5:3.
Dodatečně přistoupil do soutěže ještě Klal
šachistů Král. Vyšehrad a hraje dnes o 1/49. hod
dopolední match z prvého utkáni s Klubem ša-
chistů Vršovice. S Č-leamem §. klubu Dobrusk.
utká se dne 30. listopadu v 9 hod. dopol. ve své
místnosti v kavárně »U Bivoje« v Nuslich. Přemy-
slovo nábřeží.
Až dosud ani jeden z matchů soutěže neby
na ráz rozhodnut, vždy zbývá některá partie ne
dohraná. Také v matchi 8. klubu Nusle proti
kl. Vršovice, jenž sehrán dne 20. listopadu sko
doktor
Kvičal
Řiha
Kvíčala
Král
Bivoj
Přema
Nusl
Smíchov
Vyšehrad
Vršovice
Nuslich
Smíchov ca
23
article
čeno jen šest partií, jichž výsledkem však mateh
již rozhodnut, neboť §. K. Nusle 4 partie vyhrál,
1 zremisoval a 1 prohrál, čímž vitězství si zaji-
stili také v přerušených partiích hráči Š. klubu
Nusle jsou ve výhodě.
Praha. Zimní turnaj Šach. klubu Důras
o championát skončil s výsledkem: I. mistr K
Hromádka 7 z 8, II. Č. Kuchynka 51/4, III.—v
Unger. Šourek, Ekl 41/2. VI. Kadera 31/2: násle-
dují Řiha 3, Kašpar 21/2. Ptáček 1.
Brno. Spolek českých šachistů
Brně konal 15. listopadu valnou schůzi, při nít
zvoleni do výboru na nové správní období pp.
dr. Fr. Nachtikal pře sedou, A. Kratochvíl místo-
předsedou, F. Dedrle jednatelem, St. Trčala po-
kladníkem. A. Perna knihovníkem, K. Weber za
pisovatelem a R. Procházka hospodářem; náhrad-
níci J. Vašica a J. Jirka, revisoři Fl. Dvořák a
A. Píša. Po vyčerpání programu sehrán rychlý
turnaj proti Kroužku, v němž spolek zvítězil
velkou převahou 41/4 : 1814.
Nový York. Jak nám mistr Důras sděluje,
vrátí se z Ameriky teprve po skončení turnaje
v Havaně. Dne 25. září hrál v Manhattan Chess
Clubu proti 29 velmi silným hráčům s výsledkem
19 — 8 = 2. Tamtéž sehrán také malý tur-
naj, v němž Důrasovi dařilo se nevalně; výsle-
dek byl: Capablanca 5, Marshall 4. Důras a Kup-
chik 21/%. Elilinger 1. Adairo.
K Nusl
Nusl
Důras
Hromádka
Unger
Šourek
Kašpar
A Kratochvíl
F Dedrle
Stanislav
Trčala
K Weber
J Vašica
Dvořák
A Píša
Marshall
Praha
Č . Kuchynka
Ekl
Brno
Francie
Kroužek
Nová York
Amerika
Havana
spolek český šachista Brno
Manhattan Ness klub
47
article
Ceský hezvadný a dokonalý výrobek
Ceský hezvadný a dokonalý výrobek
tekutý krém na cídění a leštění stolních přiborů,
nádobí, klik, štitů, vah, závaží, klenotů a veške-
rých kovových součástek na nábytku, oknech
dveřích, kočárech, autech atl.
Výrobci; Bencš a Lakomý, luč. tov. Brno.
Cidldla na kovy, nabizena bez jměna výroboe
nejsou česká
Bencš
Lakomá
Brno