Strana 24. 95, číslo.

Dne 12 dubna 1913.

více zabezpečoval věno jejich dcery. Absol- ! voval právě vysokou školu zemědělskou ve Vídni a hleděl proto jako volontér u npj- bohatsího českého statkáře nabyti praktických zkušeností. Slečna však více přála sličnému, hezky urostlému důstojníku, jenž snažil se zalíbiti mladé, ISleté Albínce, a jehož dvoření zamlouvalo se jí více, nežli džentle- manské chování, odměřené způsoby druhého nápadníka, jenž úplně souhlasil s matkou Al- .bínky, kteráž ji nazývala bláznem, šotkem, ba časem i diblíkem. • — To všecko ji přejde— ujišťoval starou paní — jen až se provdá. j: . — Vy, pane,, neznáte ženské — odvětila, j •— Některá blázní po celý život. Ale doufej- i me, že Albínka konečně se umoudří. — !

Najednou však do oddavek přišla smrt, j jež ve dvou krátkých letech urvala Albínce i oba rodiče. Nyní na vdavky nebylo porny- ! šlení. Musil minouti rok smutku, na jehož u- plynutí »;>ba nápadníci netrpělivě čekali, a Ì: když rok schyloval se ku konci, bohaté ne- j věstě se představovali. Smrt rodičů Albínku j sice umoudřila, ale nicméně bylo znáti, že < více, přéje setníkovi, jenž měl v brzku státi 1 se majorem. Zlatý límec byl pro Albínku ' .velikým lákadlem. A nastávající major umí- ! nil si svého soka vypíchnout! jakkoliv, i kdy- | by se to mělo : státi soubojem, к němuž i ! všemožně působil. ’ ' Qba sokové občas setkávali se s Albín- ! ■keju ve společnostech, v nichž však valně se j ineřtýkali. Chránili se setkání, aby nenastal i výbuch. ľ ! . Setník Bürggräfler Házel rád slovem: j •kObyJkář, jež doráželo jako zkalený šíp na j .«oka, a tento zase neopomenul spláceti mu •sloveni: WecKselreiter, — narážeje patrně na •jeho dluhy u vojska. Leč i při vší opatrnosti .došlo přece ku srážce, v níž se vyzvali na -souboj. Zabranský, jakožto uražený, volil si ^revolver, ačkoliv setník přál si kord, jímž u- :měl na cvičišti výtečně zápasiti. : Albínka byla zprávou o souboji trapně- •.překvapena, ačkoliv jí poněkud lichotilo, že -k vůli ní oba sokové budou se potýkati.

Mínění mezi stranami o souboji nebylo •jednotné. . — К čemu to? — namítali někteří, mezi -nimiž byli otcové dcer — к vůli ženské se .potýkati ? Chasníci to odbývají klacky, a důstojníci kordy, Žádná moudrá dívka by ne- .dovolila, aby o její ruku dva páni zápasili. Albínka domlouvala oběma pánům, aby •o její ruku v souboji nerozhodovali, protože -veřejné mínění je rozhodně proti souboji. Avšak osobní urážka mezi oběma pány jednou již se stala a proto musilo к souboji dojiti. Bylť Zabranský důstojníkem v záloze. Vojenská čest toho vyžadovala, a proto čestná rada, které tento případ byl předložen, rozhodla, aby к souboji došlo důstojnickými kordy. Výsledek1 souboje byl nešťastný. Setník smrtelně zranil soka bodnutím do kvé strany. Přítomný lékař poranění uznal za těžké a pan Zabranský byl okamžitě zavezen dp Prahy na kliniku slavného lékaře. Výsledkem souboje byla co nejtrapněji dojata Albínka. Když setník Burggráf- ler druhého dne se jí představoval, ukázalo se, že na svých 18 roků je značně hysterická.

Ačkoliv byla tomu povděčna, že ze souboje vyvázl zdráv, volala na něho z daleka: Prosím Vás, pane setníku, dnes vás nemohu ani viděti. Vypadáte všecken krví zbrocený, s vašich rukou teče krev. Počkejte několik dní, přijmu vás ráda. Setník rozmrzen odešel, avšak brzy na to byl předvolán к vojenskému soudu, v němž byla nad ním vyřknuta degradace a několik neděl vězení na pevnosti, jež mu ale ale prominuto bylo cestou milosti. Svléknuv se sebe setnickou uniformu, netroufal si více Albínce se představiti. Sebrav své věci a peníze, odejel do Ameriky až do Texasu, kdež přijal místo inženýra v továrně, opovrhnuv na dobro Evropou. Na Albínku zapomněl nadobro, protože se mu v Americe naskytla výhodná •příležitost, oženil se s dcerou svého šéfa, kteráž mu věnem přinesla výnosné místo v továrně. Od souboje minula tři Icta. Slečna Zá- lišanská byla dosud svobodná, nikoliv proto, že by lásku chtěla zachovati setníku, jemuž po celý čas nepsala. Když nepsal on, к čemu by psala ona. Blížily se Velikonoce, výroční památka svaté Panny, která přišla se sem podívat na nešťastného souboje. O Zabranském dověděla se tolik1, že z těžkého poranění sice se vyléčil, že ale stálo jej to skoro všecko jmění a to nejvíce následkem úpadku veliké firmy v Hamburku, s níž otec stál v ob- I chgduím spojení. Otec mu psal, že nelze ' eíUgjjéj, stejně dák vydržovat!, aby tudíž o- blédiiul se jjo jiném místě. Syn na své staré místo nechtěl se vrátiti ani tehdy, když mu bylo nabízeno místo pojezdného na tomtéž panství. ii.

To když se Albínka dověděla, ihned ntu nabídla místo na svém statků, pro něž se Zabranský ihned rozhodnul, uznávaje v tom* vzplanutí staré lásky. V tomtéž čase došlo jí psaní z Ameriky, od starého známého. Bývalý její ctitel o- znamoval ji, že byt v lese nebezpečně postřelen od kteréhos lupiče. Dle výroku lékaře je prý stav jeho svrchovaně nebezpečný. O své paní dopsal jí, že po jeho smrti dojista se vdá, že však má s ní skoro již tříletého chlapečka, jejž by rád někde uložil, kde by našel druhou maminku. Mezi ním a jeho matkou nebylo prý nikdy pravé lásky. Jejich duševní světy prý se velice různily. Za její věrnost prý by vůbec neručil. Cítí - prý svůj. blízký konec. Chlapec nazývat se Albín. Uftií trochu česky. Albínka list tento přečetla, tváře její slzami se zalily. Neopomenula list ukázat! Zabranskému, který na list odpověděl: Cc jiného s chlapcem, než vžiti jej к sobě. — Chtěl byste se mu státi otcem ? — tázala se ho chvějícím se hlasem. Tento, zádívav se na Albínku, sáhl po její ruce a políbit ji se vší něžností. Albínka mu ruku nevytrhla. — Nuže budeme chlapci otcem a matkou. Na slavný den velikonoční opatrovník z Texasu s chlapcem, představil se slečně Zálišanskě, která, když jej spatřila, obě ruce vztáhla к němu a líbala ho. Brzy potom slavila se svatba Albina s panem Zabranským. A z Texasu současně došla zpráva, že chlapcův otec zemřel.

ZDRAVOTNICKÁ HLÍDKA. Člověk skutečně žasne nad mnohými, jak tělesnými, tak duševními vlastnostmi tvorů, jimiž opatřil je Tvůrce jejich, když je byl к životu vyvolal, aby mohK nejen žiti, ale i život svůj zachovati. Nám mnohé tyto vlastnosti tajuplné zůstávají „terra incognita“, avšak přece některé aspoň z nich duich lidský vyzkoumal a tak vysvětlil si ty záhady, které mu byly v chování a konání zvířat tajemstvím. V nové době jaký rozruch a rozmach po celém kulturním světě vyvolal policejní pes, když objeveny byly jeho neobyčejně schopnosti к výcviku a pře- velmi jemný čich. Laskavostí známého pána z Plzně dostal jsem darem také takovéto zvíře a je mi to к velikému podivu, kde se to v tom psu bere. V této hlídce však není místa к tomu, abych se o něm šíře rozepiso- ! val, ale chci analogicky ukázali ni člověka, , kterého Stvořitel o mnoho více jako krále i tvorstva j' e š t ě jemnějším čichem o- . patřil. Věda tento čich člověka pojmenovala I sympathií a antipathií, podle toho, I je-li to positviní či negativní, to jest voní-li či páchne! Ovšem že rozeznává se Sympathie i antipathie dvojí : jedna je nabytá ze zkušenosti, druhá pak je vrozená či přirozená.

Dva lidé činí-li si navzájem vždy jen dobře, povstává radostný pocit u obou, a ten pak plodí u obou vzájemou, nabytou či získanou sympathií, kteréžto každý z nich je si dobře vědom. Naopak zase jestliže si navzájem vždy jen nepříjemnosti a mrzutosti působí, stávají se tyto pak příčinou vzájemného nesouhlasu a tak jDOvstává zase nabytá u nich či získaná, zjednaná antipathic. Ovšem jisto je, že nežli taková Sympathie a antipathie vznikne, třeba je delšího času, ta nepovstává za jednou nebo za dvakrát, zejména pak není-li podporována vrozenou. Může proto mezi dvěma osobami povstali buď duchovní přátelství přirozené či vrozené, anebo nepřátelství, ač žádná z nich к tomu podstatné příčiny nedala — instinktivní Sympathie a antipathie. — Je tudíž velmi nesnadno rozeznali o jakou sympathií anebo antipáthii se jedná, jestliže tyto již dříve к sobě v jakémsi poměru, byť i na krátko stáli. Zcela však určitě působí na jejich vzájemný poměr duchovní, ať sympathický, a- nebo antipathický jejich přirozený či vitK zený čich tak zvaný instinkt. Tento iai- stinkt působí mimoděčně, nevědomě, tak že člověk ani o tom neví, ba i proti vůli člově-. ka. Představme si dvě osoby, mezi nimiž je instinktivní Sympathie, které se dříve ani neviděli ani neznali, sejdou se jednou jen^ a přátelství je hotové, a nenastala-li nějaká; překážka v něm zevnější, trvá až do smrti jednoho z nich, ba i po smrti je váže к sobě.

Takováto instinktivní Sympathie jest zejména mezi matkou a idítkem, proto žádnému nepodaří se plačící dítko snáze uko- nejšiti, nežli matce. Otázka je, odkud povstává tato Sympathie mezi matkou a dítkem. Že dítko poznává matku svou podle tváře, není toho příčinou zrak, poněvadž poznání to nejeví se pouze za dne, nýbrž, i v noci, ani sluch to býti nemůže, poněvadž se tak děje i když matka nemluví, rovněž to nemůže býti teplo a hmat, poněvadž nemusí býti žádného rozdílu v té věci mezi matkou a osobou cizí. Tak že zůstává jediné čich. Tento smysl čichový ukazuje se zjevně následovně: Když z rána opustí matka lůžko a dítko procitne-li v kolébce s pláčem, tu nemá-li matka času, by se s ním zaměstnávala, postačí úplně, když vezme je a položí do svého lůžka, ihned se ono upokojí a opět usne. Jaká je toho příčina?..

Žádná jiná, než že dítko nadýchalo se sym- pathických vjrjjarů matky. Dýcháním nejen že přicházejí tyto výpary do plic, nýbrž i do šťáv; na nervy pak působí tišivě a za stálého vdechování znenáhla narkotisu- j i. Často slýcháme: „Ten člověk je mi sympathický, tomu bych nemohl pie zlého uči- niti, on si to vlastně ani by nezasloužil, mně je tak příjemno na blízku něho, mám ho rád jako sebe sama.“ А к tomu se ještě přidá: „Já ani nevím, čím to je?“ A ono to není jiná příčina než vdechování příjemných, individuelně — jinému je tentýž člověk nanejvýš protivný — výparů těla jeho, což působí příjemně a na celý systém nervový upokojivě, tak že, byť by člověk i rozrušen byl, v zlosti, v hněvu, přihlíží-li se к němu sympatická mu osoba, je hned dobře. Že sympathických instinktivních přátelství povstávají přátelství do smrti — až i za hrob, která každý konflikt předem přirozeností svou již vylučují, jak tomu nasvědčují tak zvaná „šťastná manželství“ a rodičové a dítky. Sympathie.