Strana 20. 95. číslo.

CECH

Dne 12 dubna 1914.

velký vliv u anglického dvora, ale nebyla s to predčlati krále Jiřího, který jest umírněný homerulista a chce uspokojiti irský národ. Peer, Londonderry, aristokrat a velký j pán a dvoreniu, jest spíše pro dekoraci ulsterského povstání, nežli aby vážně a se vším důrazem sc chtěl postavili proti svému králi. A což ostatní vůdcové uisterské armády: hejtman James Craig a sir Edward Car- son ? Tak trochu si vzpomínáme na důstojníky našuJji ostrostreleckých sborů. Hejtman Craig jest bohatý továrník a vyrábí kořalku v/lusky, kterou sc sodou i bez sody stejně rádi pijí Angličané i Irové. Kořalečni továrník vypadá opravdu jako zlý revolucionář? A sir Edward Carson, vojevůdce ulster- skéno vojska! Je to bývalý advokát, býval liberál a v době, kdy Gladstone poprvé v parlamentu podal svou samosprávní irskou osnovu, byl pro ni! Jako advokát dostal se do státních služeb a dotáhl to na hodnost generálního sollicitora a mohl se stati lordem kancléřem: právník vede dobrovolníky! Bývalý liberál jest nyní přesvědčený konser- vativec! Státní úředník staví sc jako revoluční hrdina! Ale advokáta v něm pozná každý: nepovolí ani o coul, nezná kompro- missu, který jest od jakživa tajemstvím anglické vládní politiky, chce ulsterský „process“ svou tvrdohlavostí vyhráti celý.

„Ulster musí býti ze samosprávy irské vyloučen!“ jest Carsonova replika a duplika. I Továrník hejtman Craig a druhý velitel I advokát Carson bydlí spolu půl hodiny od Belfastu na zámečku Craigavonu. A aby z nich šla hrůza, učinili své okolí jak náleží vojenské. Slyšte a třeste se, smrtelníci! Hned za mřížovými vraty zámečku Craigavonského stojí stráž v khakiové uniformě, široké klobouky s ohrnutou jednou střechou na hlavě, nabité pušky v ruce. Stráž tato prochází se u brány dnem a nocí a má tento hrozný rozkaz: „Střelte do každého, kdo by se přiblížil bez dovolení, anebo měl na sobě vojenskou uniformu!“ Hned za zámečkem jest posila 30 mužů, dále v zahradě má svůj velký polní stan velká záloha, celých 200 mužů, kteří hledí náramně přísně a vykrucují si bojovně své kníry. Vůdcové povstalečtí mají své praetoriány! Ulsterští generálové mají svou osobní ozbrojenou stráž! Dále od hradu, dále! Jací jsou vrchní vůdcové, takoví jsou ulsterští dobrovolníci — Ulster volunteers. Jest to vlastně zemská obrana, taková, jakou vedl Ondřej Hofer na Bavoráky a Francouze. Setniny dělníků, řemeslníků, studentů, obchodních příručí se cvičí ve zbrani jednou týdně; tam, kde velí vysloužili důstojníci,. jest exercírka lepší. Vojáci sami si volí své sergeanty a důstojníky. Cvičení jsou ponejvíce pochodová a s modelem puškovým: při pochodech dochází ke zmatkům a cvičení s puškovým modelem vypadá jako hra na vojáčky.

Dobrovolníci mají také v přírodě za městečky a vesnicemi své střelnice, kde se strili na ostro, zbraně však neponechají se střelcům doma, ale musí je odvésti do skladiště. Skladiště zbraní je utajené, skryté po domech, a zbraně sc odtud vynášejí v noci. Ulsterských dobrovolníků jest na 100.000 a. mají 80.000 pušek; některé koupili staré od Italů, jiné objednali si z Němec. Je pravda, že mají 24 strojní pušky, které obsluhují vysloužili vojáci, ale ani jedno dělo. Tak daleko povolnost vládní přece jen nešla, aby Ulster- ským dovolila batterii rychlopalných děl — ale pensionovaný plukovník, TOletý Richardson, mrká očima, jako by chtěl říci: „I děla máme! Však je uvidíte a uslyšíte!“ Ulsterští dobrovolníci chtějí rozhodně, aby svět se jich velice bál. Považte si, měli už svůj noční a denní manévr mobilisační! Noční manévr bvl 20. března. Náhle zavzněl v několika ulicích trubačský signál: „Mobi- lisace!“ Mužští vyskakovali z postelí, házeli na sebe civilní šaty a utíkali do svých shromáždišť, kde dostali zbraně. Na jeden den potravy musil si každý vžiti s sebou. Také ženské nezůstaly pozadu: kurážně jako sufražetky, co nejrychleji upravivše svou toilettu, spěchaly do nemocnic а к telegrafu. Při manévru denním pak všechny tovární píšťaly začaly dávati znamení: „Zastavili práci!“ A druhé znamení: „Mobilisace!“ A všeckno zase z továren a obchodů utíkalo do zbrani.

Frankfurtský dopisovatel nemá před ulsterskými dobrovolníky velký respekt: „Jen kdyby opravdu do Ulsteru přibyl nějaký vojenský pluk, to byste viděli, jak by se dobrovolníci rozutekli! Na srážku v poli není vůbec pomyšlení, ale boje pouliční by snad mohly nějakou dobu trvali.“ A kdo pak financuje „povstání“ ulsíer- ské ? Jsou to především Oraňské lože, jež dostaly jméno po Vilémovi III., který katolické Iry po dlouhých bojích konečně zmohl, dále jsou to bohatí továrníci, kteří se boji větších daní za vlády samosprávné, jest to protestantská šlechta, vládnoucí ohromnými kusy půdy, které by za samosprávy musily býti prodány irským sedlákům, jsou to anglikánští biskupové a arcibiskupové, kteří nepřejí katolickým „papežencům“ jejich politickou svobodu. Irčan, chudý a opovržený, má dále zůstali otrokem protestantského anglického milostpána! V Belfastu mají už stálé vojsko; jsou to dělníci, kteří nechali práce v továrnách а к vůli větší mzdě procházejí se ve khakiové uniformě. Takoví jsou ti hrůzostrašní ulsterští rebellanti dle pravdy! Trojanus.

ZaJimavostS IvorSické. Z Makové, této hory českého Karméiu, jest krásně vidět Vorlík nad Vit. — někdy jako bílá labuť v moři mlh — někdy jako panna v moři zelených lesů — ba sklem — ozbrpjíš-li oko — vidět i okna i cimbuří tohoto romantického hradu. Pohled ten unáší tě do dávné minulosti. Kdy však byl Orlík sídlem blaženosti, světu ukryté, jako za časů, kdy polní maršál Karel kníže ze Schwarzenbergú zde po boku své milé choti odpočíval na vavřínech z válek Napoleonských? Mám před sebou na stole Novákovu brožuru „Historický portrét podle rodinné korrespondence“ a jsem celý unesen tou něhou, kterou vítěz u Lipska zbožňoval svou „Nany“. Empírová podobizna od Angeliky Kauf- mannové neodpovídá té ideální kráse, kterou si čtenář maluje, když čte listy maršálovy k „Nany“ — bez níž ani před nejrozhod- mějšími dny v duchu se neobešel, s ní mluvil (nahlas), s ini se modlil, když hřmění děl ohlásilo veliký den. Píšeť: „Nuže, Nany, na Tebe chci myslili, pohleděli vzhůru к nebi, abych vyprosil Jeho mocnou ochranu a tam nalezne moje modlitba Tvoji.“ (15. října 1313.) Po bitvě přisuzuje kníže dosažené výsledky pomoci Boží. „K Tvým nohám kladu svaté vavříny, kterých mi Všemohoucí poskytl. Bůh žehnal našim zbraním, porážka nepřítelova je bezpříkladná . . . Nany, poctivě a věrně jsem jednal, mnoho trpě! a nebe mi dalo požehnání.“ A v listu ze dne 17. dubna 1814 píše: „Nezneuznávám přece požehnání nebe, které vládne nad mou hlavou, za nástroj byl jsem vyvolen — a proto důvěřuji v Jeho o- J chranu.“

Zajisté zasloužilo si to jeho srdce, které milovalo, aby věřilo — to místečko, jež mu po smrti bylo vykázáno tam v hradní kapli na evangelní straně, kdež na mramorové desce stojí psáno: Cor Caroli principis de Schwarcenbcrg supremi foederatorum ducis =ч Srdce Karia knížete ze Schwarzenbergú, nejvyššího velitele spojenců 1813. 1 zaslou- ziio si toho daru o zlaté svatbě jeho vnuka Karla 111. (* 1824 ý 1904), známého pod jménem „starého pána“—od něhož pochází známé heslo: „až do těch hrdel a statků — s kněžnou Vilčmínou 1903, totiž stříbrné lampy, jež hoří vždy v neděli při mši sv. Vůbec celá kaple byla r. i903 z gruntu obnovena. Věci barokní a rokokové odstraněny; goticky oitář řezaný (bez nátěru — vůbec milují na Orlice jen řezby nebarvené), krom staré sochy Panny Alarie, к níž Od dávna se putovalo, dali sami knížecí manželé. Je tu ještě jeden oltářík, ciselovaný a drahokamy ozdobený, jejž rovněž darovaly svému bratranci „starému pánu“, sestry Die- trichsteinové na památku té zlaté svatby.

Když jsem jako kaplan Svatopolský (u Dobříše) zavítal po pouti v Makové na Orlile — nebylo mi dovoleno do hradu, kolem nějž ticho vládlo jako v zakletém zámku. Byl to čas líbánek knížete Karla IV. s Marií hraběnkou Kiinskou. Ale jako netrvalo vítězi Lipskému dlouho očekávané Tusculum po boku božské „Nany“ — tak ani toto manželství šťastné netrvalo dlouho. Zemřelaf r. 1889. Z úst jedné paní, která loni co stařena 86- letá v Bohosticích pod Makovou (osada Pečíce) byla zemřela, slyšel jsem, že umírala bez strachu před smrtí — těšíc se na život lepší tam na věčnosti. (Mimochodem: Syn této pí. Šestákové z Bohostic byl při tom, když socha madonny Svatoborské r. 1866 byla zanesena před Prušáky do Smolotel a zde ve sklepě úplně cihlami a maltou zazděna vlastnoručně od barona Hennigra.) Na to se oženil kníže Karel IV. s Idou hraběnkou Hoyos. A nyní, kdy měl tento protihusitský bojovník oslavili památku vítězství svého praděda u Lipska,. zemřel i on nenadále, odevzdán do vále Boží, zaópa- třen sv. Svátostmi 4. října 1913. Pohřbu jsem byl přítomen, uvažuje, jak i zde v tom romantickém koutku střídá se radost s bolestí, život se smrtí. Věru, hrobka v parku (asi 10 minut od zámku) jest mocnějším hlasateiem pomíjejícnosíi, než „memento mori“ u Trappistů.

Nyní vládne býv. místodrž. koncipient kníže Karel V., nar. r. 1836 z první paní a sídlí zde se svou chotí Eleonorou hr. Clam- Gallasovou, chovajíce 31etého prince Karla VI. Bratr panujícího — syn z druhého manželství, Arnošt zavítal dne 27. března 1912 na Makovou, a sice z Vorlíka pěšky s pob. myslivcem, řka: „Musím se podívat na Makovou, kterou každodenně vídám z Vorlíka.“ Zde v kostele se pobožně pomodlil a na faře nic jiného si nepřál, než trochu vody ze štoudve. Když pak obdržel trochu vody Luhačovické, oddechl si, zvolav: „Ta byla dobrá.“ Jc nyní v kadetní škole ve Vídeňském Novém Městě. Zval jsem jej na 4. máje к visitaci generální. On však zvolal: „Ach, já nemohu — jsem voják!“ — není to refrain onoho výroku maršálova v dopisu z 1. dubna 1814? „Ach, co je život — proč se člověk tak úzkostlivé honí sem a tam ?“ Jisto jest, že maršál dal povinnosti přednost před sladkým objetím své „Nany“ — a rovněž dokázáno, žc Schwarzenbergové Vorlíčtí i Krumlovští žijí jako jejich sv. patron Jan Nepomucký pouze „povinnost i.“ P. V. Bsk. V nemocnici Milosrdných bratří ordinuje každodenně domácí lékař nemajetným ráno od 10—11 hod. a odpoledne od 2—3 hod.—Na oddělení prof. dra. L. Haikovce j pro choroby nervové mimo neděle a svátky i denně od 9—10 hod. do.pol.