Dne 12. dubna 1914.

— ČECH —

95. číslo. Strana 9.

Konference batolíché

Jsme svědky, jak společnost lidská diferencuje ■ ve dva tábory. Důvodem к tomu jest svc.u у názor. Všechny svobodomyslné, pokrokové, sociálně-demokratické strany stojí na moderním „vědeckém“ názoru světovém. Přes různé stavovské a třídní zájmy Koncentrují se v jednotný blok, poněvadž Kulturně stojí na stejné půdě, na světovém názoru bez Boha. Naproti tomu všichni věrně myslící lidé, opřeni dějinnými zkušenostmi z historie národů, kteří odstranili ideu Boha z kulturního svého snažení, koncentrují se ve straně, stojící na křesťanském světovém názoru. Křesťanský názor světový $tojí na těchto základech: existuje Bůh, duše lidská jest nesmrtelná, člověk má svobodnou vůii, existuje spravedlnost s konečným vyrovnáním. Tento základ máme pro své kulturní, politické i sociální snažení. Víme, že myslící intelligence bude na konec etáti v našich řadách, proto svoláváme na den 19. a 20. července 1914 do Olo- piouce konferenci katolické intelligence, a- bychom se poznali a uradili o společném postupu v kulturním snažení našem. Jako řečníci vystoupí: Msgre. dr. František Kor- dač, universitní professor z Prahy, dr. Josef Kratochvil, professor z Příbora, dr. Bartoš, professor z Vršovic. Themata promluv jsou tato: „Intelligent a moderní kultura“, „Re- naisance křesťanská v moderním smýšlení,“ „Postavení katolického intelligenta ve společnosti.“ — Cílem konference nebude jen vyslechnouti řeči a odnésti si nadšení do života dalšího, nýbrž vybudování Cyrillo- Methodějskéhosvazu kulturního, v němž soustředěny a zastoupeny budou všechny kulturní naše spolky. Toto centrum

Jculturního-snažení našeho bude vystupovat! jménem těchto spolků a kulturních útvarů: Apoštolátu sv. Cyrilla a Methodčje, Velehradské Akademie, Cyrillo-Methodějskč-ho tiskového spolku, Ligy kněží arcidiecése o- lomoucké, Jednoty duchovenstva diecése brněnské, Spolku katol. žurnalistů, Družiny literární a umělecké, Spolku katol. učitelů, Spolku katol. profcssorů, Spolku katol. učitelek, České Ligy Akademické, Moravana, Lipy, Spolku katechetů, Unie katolických spolků arcidiecése o'omoucké, Unie brněnské, Ústředí katolického studentstva, Dědictví sv. Cyrilla a Methodčje v Brně, Akademie paedagogické v Olomouci a vydava- telstev naších revuí „Hlídky“, „Archy“, I „Vychovatelských Listů“ a „Evy“. Tato vybudovaná centralisace veškerého kulturního hnutí našeho bude nejlepší a nejdůstojnější odpovědí na podvratnou činnost bloku, stojícího na světovém názoru bez Boha. S myšlenkou přišla, ji fedruje a uskuteční Matice Cyrillo-Methodějská, která v o- braném boji kulturním pro rok 1915 stojí 1 v popředí. Upozorňujeme již dnes naši intel- I ligenci na důležitou tuto konferenci v Olo- i mouci, zveme každého intelligenta, kterému se nezamlouvá plítký základ světového ná- ! zořu nekřesťanského, aby přišel a vyslechl řeči, súčastnil se porad našich a přiložil ruku к práci nejcenější pro blaho národa. Den 19. ! a 20. července bude v Olomouci dostave- : níčkem veškeré katolické intelligence. O noc- J lehy, byt bude postaráno. Račte se v těchto ; záležitostech obrátiti na dra. Hrachovského, Dolní náměstí čís. 17. V (Dlomouci, na svátky Velikonoční.

Za ústřední výbor M. C.-M. i Universitní professor dr. Richard Špaček, t. č. předseda. — Chefredaktor „Našince“: František Světlík, t. č. jednatel.

Štiolsiiá Mídfu. XIV. Nic naplat, milý čtenáři, musíme předeslali kousek lamenta. Neupřímnost vloudila se do jednotlivých vrstev, a my vidíme korupci, nesnášelivost, vzájemné osočování a vykořisťování i tam, kde jsouce na sebe odkázáni a vázáni sdružili jsme se ku vzájemné pomoci. Osobní prospěchářství, bezohlednost, osobní nekázeň tou měrou se rozšířily, že stávají se rakovinou našeho společenského žití. Každý chce jen sebe uplatniti, i kdyby spolek měl rozbiti a společné zájmy ' těžce poškodili; a tato společenská nekázeň rozšiřuje se po celém národě, v němž pro samé strany ani národa a jeho zájmů“ neznáme. Podívejte se jak tyto strany urputně se rvou, nic se neohlížejíce, trpí-li tím celek či ne, jen když ony, respektive jejich náčelníci, provedou svou; divme se, že národ se musí spokojili ohlodanými kostmi, že tak trestán jest za nekázeň svých příslušníkův. Povšimněme si jen několika zjevů z denního života. Výkvětem mládeže jest mládež akademická. Než, dosti často můžete v novinách čisti, jak chová se mládež ta na př. na universitách německých. Četli jste o výjevech, jež odehrávaly se svého času na uni- versitě v Inšpruku, kde se mládež akademická i vraždila; čtete každou chvíli o projevech na universitě Vídeňské a v Německu4 proti studentům slovanským neb proti studentům jiného názoru politického neb náboženského, kde holí jakožto přesvědčivým argumentem vyrovnávají se rozdíly jmenované, a krvavé zranění jiného patří к ná- ' rodnímu heroismu. Dříve bývalo tak v hospodách, když se napili, dnes rozšířil se tento mrav i tam, kde jím dokumentují svou kulturní vyspělost.

Výkvětem dospělých vzdělanců mají býti na př. poslanci. Nuže, podívejte se občas do sněmoven a jejich kuloárů! To že jsou poslanci, co vrhají se na sebe i s nožem neb revolverem v ruce, házejí po sobě těžkými kalamáři, rvou a trhají se své hodnosti poslanecké to, co aspoň má na nich nějakou cenu, když oni jí nemají! Krev, otrhané manžety, kravaty, límce, cvikry jsou trofeje zářící intelligence. Vytáhne-li nůž universitní professor, co vezmou potom do ruky jeho žáci? Nejsou to přímo pathologické zjevy v naší společnosti, jež dokazují jen bezcennost pouhé kultury rozumové?

A jak viděti je kulturu mezi jednotlivými národy a státy? Kteří národové jsou nejkulturnější? К nim počítáme ty, kde je nejméně analfabetů. Jsou to z větších národů na prvém místě Němci, Francouzové, Angličané, Američané. Podívejme se na jejich jednání. Němci jeví se nám jako nejvýš domýšliví, pánovití, a hrubí к ostatním národům, jež utiskují způsobem, který pranic ne-’ svědčí o jejich kultuře. U Francouzů jeví se kultura jinými neblahými účinky, jež dají se označiti slovem „požívačnost“. Ta jest dnes metlou, která těžce dopadá již i na kořeny národa, jevíc se nejmarkantněji nápadným úbytkem porodův a degenerací pokolení. Angličané vynikají hrabivostí, která se domnívá,’ že celý svět patřiti musí jim, nejsouce ve; volbě prostředků nikterak vybíraví. Při tom dovedou z ohromného svého světového pan- : ství také těžiti, ovšem hlavně jednotlivci, kteří bohatnou bez potřeby, zatím co četná chudina londýnská žije tak bídně, jak jen člověk bídně žiti může. Jak krůtě dovede Anglie tento imperialismus udržovati, o tom na př. dějiny indické zatím mlčí, ale také někdy budou vypravovati. i „Inu, tohle je všecko pravda,“ pomyslí si někdo, „a podepíši z toho každou větu. Jen že jsou to už známé věci, tedy jen dále, něco nového.“ Hnedle to bude, jenom ještě malý odsta- směvu dal se rtů splynouti společnému confiteor, které shrnul v jediné slovo : „Nic“.

Vzpomínal jsem na naše dětská léta, kdy jsme my děti myslily, víc než krejcar že nemůžeme destati, požadovati a utratili. Krejcar byl nám velikým penízem. Bože, co všecko jsme za něj nenakupovaly, třebas na, sv. Josefa na Josefském náměstí! Všecky krámky oběhaly, všecky boudy ohledaly, všecky baby odhadly a na konec ještě krejcar odnesly к „našemu“ kupci, protože toho dává víc. Pravda, někdy o zvláštních příležitostech, ale to se musilo jít až na Bílou Horu, nebo do Hájku, ne-li docela do Staré Boleslavi, ocitl se v kapse v dlani jako ve werthajmee dobře opatrovaný čtyrák, ale ten, než se rozměnil, byl pod dozorem pečlivé matky jako církevní jmění pod dozorem státním, a ještě po návratu dostavila se otázka: „Tak kolik ti zbylo?“ a za hanbu by si člověk páčil, podati zprávu negativní a nevykázati ještě nějaký zbytek. Desetník? Ten byl již ncsměnitelný. Vůbec od desetníku výš všecko musilo již jít do kasy. Nevedlo se vám také tak ? V dílnách mého otce v létech sedmdesátých minulého století pracovalo dělníků jako dnes v menší továrně, a děti vážily si krejcaru. O čtyřicet

FEUILLETON. Th. — Ze všeho je patrno, že pokračujeme, vlastně že si vykračujeme jako v sedmimílových botách. Všecko ve velkém, en gros. Ku příkladu dluhy obecní, okresní, zemské nebo státní, výpůjčky, položky rozpočtů. To jindy nebývalo, ku příkladu, když se počítalo na kopy grošů. Ještě když se počítalo na zlaté, neházelo se tak lehkomyslně millicny, půlmiliiardami, celými milliardami atd. jako teď. lnu rozmach! A má pravdu ku př. obec, město. Má se zahazovat s výpůjčkou ubohých několikrát sto tisíc pro ostudu ? To teď nejde. Má vláda požadovat povolení půjčky několika desítek millionů? To přeci nestojí ani za otevření úst v parlamentě nebo za použití § 14. To musí být aspoň půl milliardy! A na vojenské potřeby? To už nejde ani s půlmiliiardami. Před necelým ještě čtvrtstoletím chodili se lidé dívat do millicnového pavillonu na výstavě na million dvouhaléřů. Myslím, že dnes by nad takovým pavillonem krčil nos i strávník od sv. Bartoloměje. Co, million? Jít se podívat na j million? Alespoň kdyby to byla milliarda,ale ! million!!

Tak se časy změnily. Ale nedivím se nic. Člověk musí jenom přiložit ucho к žilobití světa, jako auskultující lékař, aby se naučil Horacovu „nil admirari.“ Na sv. Jiří bude tomu rok, byl jsem jako kazatel v sousedství na pouti. Podle zásady, qui bene dixit, benedicat, jdu odpoledne na požehnání, a kde se vzali, tu se vzali moji dva mini- 1 stranti, bratři mezi sebou, a dařili mne nejvybranějšími úsměvy před dveřmi sakristie. Takový úsměv, to je píseň beze slov, kterou musí pochopiti každý, i kdyby nechtěl. „Tu máte, hoši, a zpátky vás svezu, počkáte na ; mne.“ A když jsme jeli: „Jestli pak si, ; Františku, koupil něco mamince ?“ — Malý i František kývá že ano, a tahá z kapsy u- bohý kornoutek. — „A co ty, Oldřichu ?“ — „Oldřich nic,“ hlásí bratříček, „on to všecko utratil.“ — „A co mu maminka dala?“ — „Jenom korunu !“ — „A co tobě ?“ — „Také jen korunu!“ — Tady bych měl vlastně teď dát vysázet dva tučné vykřičníky, a- lespoň typu dvojcicero, aby naznačily můj úžas. „A kolik vám zbylo z mé koruny ?“ — Oldřich na kozlíku se jon zavrtěl, a František s doprovedem svého vševyro\ná va jícího ú-