Dne 12. dubna 1914.

— CECH

95. číslo. Strana 17.

„Zrušte suatoiansbO ohňostroi !“ Na staroměstskou radnici dostavilo se těchto dnů několik pánů, oděných v černých šatech; dali se dovésti do. presidiální kanceláře a tu spustili na dra. Groše: „Pane starosto, buďte opravdový!“ „Pardon, pánové, kdo pak jste ?“ zeptal se dr. Groš. „Jsme deputace Volné myšlenky.“ „Račte se posaditi.“ „Nesedneme si, až vyřídíme svou. Pane starosto! Buďte opravdový!“ „Jak to? A v čem?“ A na dru. Grošoví bylo znáti nějaké rozpaky. „Takhle to dále nejde! Letos naposled se musí rozhodnouti, má-li Praha býti česká, nebo římská. Musíte se rozhodnouti tak nebo onak!“ ,Já ještě nechápu . . bránil se starosta. „Vemte koště a vyčištěte Prahu!“ „Máme na to metaře,“ namítal starosta. „Učiňte pořádný úklid na čisto!“ „Máme stroje na smetí, kanalisaci, as- sanaci,“ namítal dr. Groš.

„Co je v Praze prachu, co je v Praze špíny!“ začala se rozčilovati volnomyšlen- kářsicá deputace. Ale tu dr. Groš, vrátivší se z dovolené, začal ztráceti trpělivost. „Nač narážíte, pánové? Poslal vás snad dr. Bouček sem ?“ „I chraň Bůh!“ upokojil starostu jeden z pánů. Druhý však po tichu pravil: „Bůh se přec už neříká . . .“ „Bouček, Sviha, hospodářství na radnici — to je nám všechno jedno, my jsme lidé, kteří přicházíme ze století 15. ďo moderní Prahy. Abychom tedy nemluvili dlouho: Pane starosto, zrušte letošní svatojanský; ohňostroj!“. Dr. Groš si oddychl. „Ohňostroj!“ — A dodaj : „Počkejte na okamžik, pánové. Zavolám si na radu některého ze svých sekretářů.“ A zazvonil telefonickou klikou. Hned tu byl úředník. „Tisíc láteř, to je klerikál!“ ulehčil si potichu jeden z Volných myšlenkářů. „Pane sekretáři,“ pravil starosta. „Tihle pánové si přejí, abychom zrušili letos svatojanský ohňostroj — co tomu říkáte.“ Sekretář postoupil až к starostovi a pošeptal mu do ucha: „Svatý Jan má prst na fistech — toho mlčelivého světce měli by- hom v. nynější napiaté době — ?“ „Nic pošeptmu, nahlas!“ ohradila se olnomyšlenkářská deputace.

„Tedy nahlas!“ souhlasil starosta. „A co tedy, pánové, máte proti Janu Népomu- ckému?“ „Povím to zkrátka,“ řekl volnomyšlen- kářský mluvčí. „Jan Nepomucký, jak církev ho podává, je nehistorický, zfalšovaný.“ „Jest Jan Hus, jak podává ho sociální demokracie a Volná myšlenka, historický a dle pravdy ?“ omočil si sekretář. „Jan Nepomucký je protičeský!“ „Sochami Jana Nepomuckého znají Cechy ve Španělsku, v Německu, v Itálii, český patron sv. Jan napravil v cizině naši starou kacířskou pověst,“ nedal se sekretář. A ještě dodal: „Poutěmi, kongressy, schůzemi svatojanskými probouzela se poněmčená Praha ku slovanskému vědomí.“ „Jan Nepomucký chce zastíniti svátou památku Husovu!“ vykřikl člen deputace. „Ale jak to ?“ namítl sekretář. „Sv. Jana jest 16. května a Husa upálili 6. července.“ „Hus je obětí římského jezovitismu !“ „Byli v patnáctém století jezovité?“ „Moderní věda dokázala, že Jan Nepomucký žádný nebyl.“ „Hus, volný myšlemkář a sociální demokrat, také žádný nebyl!“ „Jan Nepomucký jest zbytek řádění jesuitů Koniáše a Jiřího Plachého . . .“ „Pozor, pánové. Jiří Plachý neřádil, ale zachránil Prahu od loupeživých Švédů!“ „Takhle se dále nedostaneme,“ vložil se do hlučného sporu starosta dr. Groš. „Nesmíme mluviti jeden přes druhého, ale jeden po druhém.

„Tak vy, pane inženýre Marku — vy pak, pane sekretáři, tiše vyslechněte.“ „Vy nevíte, pane starosto,“ ujal se slova volný myšlemkář, „co tenhle svatojanský ohňostroj má všechno za lubem. My vám to povíme, my vám otevřeme oči. Tenhle svatojanský ohňostroj chce zateminiti —“ „Vždyť svítí“ — usmál se sekretář. , „Chce^ zatemoiti,“ s důrazem opakoval inženýr, „českem památku humánního českého křáíe Václava IV., kterého církev nenávidí.“ „Divoký lovec, vášnivý a zlostný král Václav že byl humánní?“ potřásl rameny sekretář. „A že církev ho nenáviděla? Proč pak? Což pak nezaložil na Karlově náměstí nový chrám božího Těla, což pak nepokračoval ve stavbě svatovítského chrámu, což nebyl pro odstranění církevních nepořádků, což pak nectil slavnou památku svého otce Karla IV., což pak nezaložil množství chrá- mův, oltářů, fundací?“ „Byl to lidový král a lid byl husitský!“ „Ano, lidový král, ale bál se Pražanů pro stálá spiknutí a proto vystavěl si u Krče nich, kterým, jak ukazuje píseň svatováclavská, přidávají často nové slohy a neústroj- né přídavky.“ „Je to pravda tak ?“ zeptal se sama sebe P. Jaroš a jal se studovati v knihovně universitní, v museu království českého, jal se prohlíželi staré kancionály a náhoda mu přála: v Litoměřicích našel, co hledal a co potvrdilo ustálený názor, že píseň svatováclavská vznikla z prastarého mešního zpěvu v době vpádu braniborského do Čech (1278—1283), že ku třem původním strofám přidaly se ve století XV. dvě sloky 1 další; P. Jaroš dokazuje však, že i ostatní prosebné strofy к P. Marii a svátým jsou, ne-Ii starší, z téhož století — „husitského“, nikoli pak z doby protireformační. Látka velmi zajímavá, není-liž pravda? Slyšte tedy P. Jaroše a jeho originální důvody! štěstí Jesuitovi přálo. V kapitulní knihovně

Litoměřické nalezl P. Jaroš sborník písní husitských, psaný, jak daty doloženo, v poslední čtvrti století XV., obsahující husitské písně a také píseň svatováclavskou. Sedmá a osmá strofa její zní: tvrdý hrad Wenzelsteiu. Lidovému králi lid hrad pobořil a nebožtíka krále z hrobky zbraslavské vytáhl a polil vínem ...“ namítl sekretář. „Král Václav zastával se Husa a 2ižky!“ „Král Václav vypudil od svého dvora Husa i Zižku, první bouře u kaple betlémské zbrojně potlačil, kostely husitské vrátil katolíkům a na husitské vůdce se rozkřikl historickou pohrůžkou: „Budu-li miti málo českých katů na vás, povoiáni si nové katy z říše!“ „Mírněji, pánové,“ napomínal starosta. „Ohňostroj je klerikální paráda! Kleri- kálové činí nás bezcharakterními, obojakými, demoralisují nás!í: „Sviha!“ vyjelo z úst sekretáři a už byl oheň na střeše. Ale starosta nechtěje sly- šeti jména, rázně zakročil. „Bude to hanba a potupa pro Prahu! Co si pomyslí cizinci!“ zlobili se volní my- šlenkáři. „Svatojanský ohňostroj — taková pražská ostuda! Takové zpátečnictví!“ „Což pak, aby pokroková Praha zavedla si své ohňostroje? Na památku husitských požárů? V upomínku na ferrerovské ohně barcelonské ? Na pamět požárů v Paříži, které petrolejová komuna založila? V upomínku zapálených domů měšťanských a zámků, které ruská soc. demokratická revoluce

„Dost, dost! Nedáme se urážeti! Pryč s klerikálem.“ A volným myšlenkářům svítily se oči. ! ! „Děkuji, pane sekretáři,“ zabraňoval srážce starosta a sekretář rychlým krokem odešel. i „Takový jezovita!“ odplivovali si volní myšlenkáři. A když se updkojili trochu, začali znova : „Tak, co s tím ohňostrojem letos ?, Jak to bude ? Představujeme zde celou Prahu a celý český národ!“ „Zbavíte-li nás vlivu klerikalismu, dáte národu svobodu a slávu!“ „Ušetříte! Skoda věčná 600 korun!“ Starosta byl jako na tmí. Ale náhle ho napadla dobrá myšlenka: „Jak vidím, pánové, přinesli jste mně svůj protest proti ohňostroji písemjiě ?“ „Ano, písemně, zde jest!“ „Nuže, pánové dovolí, abych písemně odpověděl. Jaká jest adresa ctěného českého volnomyšlenkářského spolku ?“ „Dr. Richard Aron.“ „Ach, pan doktor Aron, dobrá! Písemně věc vyřídíme. Uctivě se poroučím, pánové!“ Roland.

FEUILLETON. List z husitského zpěvníku. Obyčejnou činžáckou fa^adu má kollej ražského Tovaryšstva Ježíšova, uvnitř to šak vypadá jako v úlu: hosty jsou stu- enti, intelligence, poenitenti všech jazyků, ěží světští, o polednách chudí. A že Je- uité po vůli svého zakladatele musí býti ádem učeným, tu jeden Pater studuje otázku dální, druhý po darwinismu probírá mo- ismus, třetí jest historik, čtvrtý poeta a hu- ební skladatel, pátý hvězdář, jiný probírá slavistikou, zase jiný kulturní historií: ja- ou knihovnu mají pražští Jesuité, jaký ho- or je s nimi! Jeden z nich, mladý Pater, zastavil se nad tím, že tvrdil literární hi- orik J. Jakubec, že v písni svatováclavské rofy, vzývající pomoc českých svátých pa- onů, prý jsou až z doby katolické refor- ace. „Nevkus doby protireformační roz- éká se litanickými invokacemi až na 10 h. Jesuitští skladatelé neušetřili svým ne- usem ani starých, prostých písní duchov- Hrziechuow se nasych lekamy, spomoezi vassie zadame, svaty wite, slavný oytiese, Kriste elejson! Vysste diediezi ezeske zemie, raczte pomnieti na swe piemie, nedayte zahynuti nam i budueziem swaty Zikmunde, swaty prokope, swata lidmilo, Kriste elejson! A poněvadž píseň tato jest vložena mezi písně výslovně husitské, v kodexu, v jehož kalendáři označeno jest „Ochtab svátého Jana hus“, plyne z toho jistě, že i husité v XV. století píseň svatováclavskou se vzýváním svátých patronů českých zpívali. Ale P. Jaroš má za to, že tyto strofy jsou opisem písně ještě starší. Jak to dokazuje? Husitský sborník, nalezený v Litoměřicích, psal roudnický písař. Roudnický hrad opevnil a přestavěl Arnošt z Pardubic, zří-