1
masthead
8. června 1913.
3
masthead
Přílohe „Národních Listů“ k číslu 1anr.
6
article
OBSAHi
Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (V.
Výtvarné umění: K. B. Mádl: Nový katalo
obrazárny v Rudoliinu.
Literatura,
Bibliogrslie.
Julius Andrássy
K B
Mádl
Nová
7
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničníel
záležitostí.
Napsal Jos. Penížek.
(Hrabě Andrássy na kongrese berlín.
ském. — Sto milionů zlatých ke zbro-
jení na cestu. — Okleštěné Bulharsko.
— Mandát okkupační. — Výsluha pro
Anglii. — Okkupace a její svízele. —
Potíže hr. Andrássya s Němci v rakou-
ské delegaci. — Nevý průlom do systé-
mu německého. — Demise hr. András-
sya. — Spolek němeeko-rakouský. —
Epilog. jenž vyzní návrhem.)
Pracně a stěží, po četných a hlubokých
krisích obnoveno rakousko-uherské vyrov-
nání v polovině r. 1878. Pravice poslanecké
sněmovny, hlasujíc pro ně, zapomněla, že na
ministerské lavici sedí kabinet Adolfa Auers-
perga, prototyp to bezohledné samovlády ně-
mecko-centralistické. Zapomněla, že tento
kabinet vzal sněmům právo, voliti poslance
do říšské rady. Viděla stát tonoucí a pomohla
mu. Nedělala politiku minutovou. Dělala po-
litiku budoucnosti. Věděla, že kdo je proti
vyrovnání, bude odstrčen, kdo pro ně, bude
povýšen. Hrabě Karel Hohenwart, Kazimín
rytíř Grocholski a Julian rytíř Dunajewski
nezamlčeli, že vyrovnání nepovolují schátralé
a dokonávající vládě, ale státu, říši, dynastii.
Julius Andrássy
Penížek
Andrássy
Němec
Auers
Hohenwart
Grocholski
Dunajewski
Bulharsko
Anglie
spolek němeeko
poslanecký sněmovna
8
article
Spasili dualismus, který byl dělán bez nich
a proti nim. Zachovali jeho útvar a naplnili
jej jiným obsahem. Klesajíc se stupně ke stup-
ni, strana německo-ústavácká sama netušila.
jak rychle a jak hluboko padá. Myslila, že
bude u vesla věčně. Pokládala se nepostráda-
telnou. Nepostihla, jaké se dopouští nenapra-
vitelné chyby, způsobujíc, aby druzí konal
za ni úkol, který náležel jí, a že stala se tak
zbytečnou. Dělala politiku na světě nejhorší
poškozovala samu sebe a pomáhala svým od-
půrcům. A jak to již obyčejně bývá: po chybě
veliké následovaly — jak uvidíme — ještě
větší. Němečtí centralisté odepírali nejen
všední chléb monarchii, desetileté prodloužení
smluv rakousko-uherských, ale také potřeby
mimořádné, úvěry okupační.
9
article
Sto milionů zlatých přál si míti hr. An-
drássy povoleno, než odcestoval do Berlína.
By mohl tam říci, že je vojensky a finančně
vyzbrojen. Později snížil tento kredit na
šedesát milionů. Nežli si pro něj šel do dele-
gací, svolal německo-ústavácké členy jejich
k soukromé poradě, kde nezbytnost povolen
peněz těch proti „výbojným plánům ruským
vykládal. Protože široce mluvil a dokazoval.
nepozoroval, že se většina hostí vytratila,
mezi nimi dr. Herbst, dr. Giskra a dr. Ku-
randa a že zůstali jen, kdož mu seděli nej-
blíže. Náklad byl povolen, ale staří gardisté
němečtí hlasovali proti němu. Neměli potuchy.
co činí. Měli vlčí mlhu a byli elepotou pora-
ženi.
Docela jinak utvářil se kongres, nežli si
kn. Bismark jej představoval. Myslil, že se
odbude za tři dni a že bude záležeti jen ze
samého hlasování. Napřed tam obřezali a roz-
poltili Bulharsko. Severně nad Balkánem po-
ložené dostalo knížete, sultánu poplatného
jižně od Balkánu ležící dostalo titul Rumelie
a guvernéra, zůstalo však v područí tureckém
(do r. 1885, kdy se spojilo s Bulharskem se-
verním). Bulharsku tak amputovali celou tře-
tinu, odřízlí je od moře Egejského a dali mu
v Černém moři jediný slušný přístav, Varnu.
Za devět měsíců musilo ruské vojsko opustit
jižní a severní Bulharsko. Potom došlo na
Bosnu a Hercegovinu. Jejich okupaci nabídli
Rakousku delegáti angličtí. Tak bylo smlu-
veno a narafičeno. Byla povolena, turečtí zá-
stupcové však nesvolili k ní, ba pohrozili od-
porem Turecka proti vtržení cizího vojska do
obou zemí. Sandžak novopazarský zůstal pod
svrchovaností Porty, ale Rakousko nabylo
práva, míti tam posádky a disponovati tam
cestami jak vojenskými tak obchodními.
Herbst
doktor
Gisker
Ku
Berlín
Bulharsko
Balkán
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Turecko
10
article
Tu stala se věc, která zůstala dosud ta-
jemnou a také jí zůstane asi na vždy. Karateo-
dovy, zástupce Porty, prohlásil hr. Andrásso-
vi, že nepodepíše smlouvu berlínskou, nedo-
stane-li dříve písemné, třebas tajné ubezpe-
čení Rakouskem, že okupace Bosny a Herce-
goviny bude toliko dočasná a že také po
ní zůstanou obě země pod suverenitou sultá-
novou. Hr. Andrássy tuto tajnou a písemnou
deklaraci dal.
Jinými slovy: dvě země, okupované voj-
skem Jeho Veličenstva císaře rakouského
to na základě evropského mandátu, zůstaly
zeměmi jiného panovníka t. j. císař rakouský
činěn byl takto a nepřímo suzzerénem sultá-
novým. Když meškal jsem předloni v Pešti
mluvilo se tam o příčinách pádu hr. Andrásse.
bylo mí sděleno, že teňto moment podstatně
přispěl k němu a to tím více, že byla celá
tato, jak mně bylo řečeno, císaři velmi trap-
ná okolnost jemu sdělena teprv ex post. Bylo
mi doloženo, že hr. Andrássy předpokládal.
že ji oznámil mocnáří velevyslanec hr. Ká-
rolyi, ale ten že tak neučinil a že panovníka
velmi bolelo, když uslyšel, že jeho ministř
tak málo respektovali v Berlině naproti tu-
reckému vládci jeho důstojnost a majestát a
že si nebyli vědomi, jak se na nich provinili.
Rumunsko pochodilo bídně na kongresu.
Za všechny veliké oběti dostalo Dobrodžu a
vydalo Besarabii. Anglie vzala si, vzala Tu-
recku Cypr a dala mu defensivní spolek.
Francie a Italie odtáhly s dlouhými nosy.
Beaconsfielda doma vítali radostně a jásavě,
hr. Andrásse, jak sám pravil, kočičinou. T
byla jen ouverturou. Němci mu zahráli v po-
slanecké sněmovné důkladně. Jemu neudělali
nic, sobě však a svému panství hráli do hrobu.
Andrássy
Italia
Němec
Rakousko
Bosna
Hradec
Pešť
Berlín
Rumunsko
Anglie
Francie
Beaconsfield
11
article
Víme, že okupace podniknuta byla pro-
středky nedostatečnými, cisař pokládal dvě
divise k tomu pokusem odvážným a naléhal
na zakročení čtyřmi, hr. Andrássy však pořád
doufal, že Turecko snese faktické zabrání
dvou zemí svých fatalistickým klidem. Nena-
zýval okupaci vojenským tažením, ale pokoj-
ným vjezdem. Po té stránce klamal se radi-
kálně. Turci čerta dbali jména. Dívali se na
věc a viděli: to jest odnětí dvou provincii se
dvěma miliony duší. A vzepřeli se. Úklady.
úskoky a zjevným odbojem. Námezníky, žol-
dáky a vejskem řadovým. Jak mohli a jak se
dalo. Nelíbilo se také ministrovi, že výko-
nem okupace pověřeni byli jen Slované, Fi-
lipovič a Jovanovič, a jen Němci, Würtem-
berg, ačkoli byl velitelem také hr. Szapáry.
který se zrovna nevyznamenal. Na Filipoviče
měl zvláště spadeno a nespočinul, dokud ho
nevystrnadil. Pořád a neustále naň něco vě-
děl a žaloval.
Andrássy
Turek
Slovan
Jovanovič
Němec
Szapára
Filipovič
Turecko
12
article
Někdo mu 14. července oznamoval ze
Sarajeva, že tam uvítají rakouské vojíny s ote-
vřenou náručí. Dvě neděle potom překročilo
naše vojsko hranice a zabralo hlavní město
bosenské až 19. srpna, den po císařových na-
rozeninách a teprve 4. října mohl Filipovič
oznámiti panovníkovi, že jest okupace skon-
čena. Spoléhaje na relace zarajevské, hrabč
Andrássy prohodil, že si troulá provést oku-
paci švadronou husarskou a vojenzkou bud-
bou. Jak podstatně lišila se skutečnost o
optimismu toho. Wertheimer, kterýnám lec-
cos pověděl, co nikdo věděti si nepřeje, a na
druhé straně mucho zamlčel, co bylo by žá-
doucno říci, zejména v díle obsáhlém a mo-
numentálním, jakým jest Andrássyova mono-
grafie, zapomněl nám udati: 1. Kolik užito
bylo vojska k okupaci. 2. Kolik způsobila vý-
dajů. 3. Kolik bylo za ní mrtvých a rančných.
zkrátka ztráty zisku.
Dne 24. října r. 1878 byl generál Filipo-
vič přesazen ze Sarajeva do Prahy. Povelu
poslušen odstoupil a postoupil svojí hodnos
vévodovi Würtemberskému. Na venek resig-
nován a kliden, ale ve svém nítru zajisté po-
hnut a roztrpčen.
Pět dní před tím sečla se sněmovna po-
slanecká, na jejíž lavici seděl kabinet, který
již 4. července podal demisi. Proti hr. András-
sovi, proti jeho balkánské politice a proti oku-
pací zahájili němečtí ústaváci kampnů, která
v následek měla napřed jejich rozdvojení, po-
tom jejich pád.
Andrássy
Wertheimer
Filipo
Sarajevo
Praha
13
article
Nástupcem kn. Adolfa Auersperga by
ustanoven jeho ministr financí Pretis. Od toho
žádal však dr. Herbat, jak vypravoval baron
dr. Arnošt Plener Wertheimerovi, by dal
jmenem společné vlády závazné pohlášení, že
se nepůjde z Bozny dále na jih, až k Mitro-
vici. Když baron Pretis takového závazku ne-
učinil, dr. Herbst prohlásil, že ho podporo-
vati nemůže a zahájil boj proti hr. Andrássovi
s celou urputností. Vytýkal mu hlavné, že na
okupaci dány peníze a že berlínskou zmlou-
vou říši uvaleny oběti a povinnosti, aniž byla
říšská rada dříve tázána. Jeho přičiněním
usnesla se sněmovna poslanecká 22. října 1878
a to 160 hlasy proti 70, že ji má býti smlouva
berlínská předložena. Ke všemu ještě odstou-
pil uherský ministr financí Koloman Szeli a
po něm uherský ministerský předseda Kolo-
man Tisza zám. Ve Vídni a v Pešti vládly ka-
binety provisorní.
Hr. Andrássy měl na svého odborného
chefa Hofmanna, potomního společného mi-
nistra financí, domněnku, že je s Němci ve
spiknutí proti němu a chce se státi jeho ná-
stupcem. Na jeho vrub počítal komplot, usne-
sený v bytě milionáře a delegáta Dumby
ten smysl, že dokud poslanecká sněmovna
neschválí berlínskou smlouvu, rozpočtový vý-
bor rakouské delegace nevezme v úvahu do-
datečný úvěr 60 milionů zlatých ke společné-
mu budžetu na r. 1878. To stalo se 24. listo-
padu v Pešti tormálním usnesením onoho vý-
boru. V korunní radě, po třech dnech konané.
„byl císař,“ tak sděluje Wertheimer, „do
krajní míry rozhořčen chováním kliky Herb-
stovy, jejíž postup odsuzoval slovy příkrými.
Auersperg
Herbat
doktor
Plener Wertheimer
Pretis
Herbst
Koloman Szel
Tisza
Andrássy
Hofmann
Němec
Wertheimer
Herb
Vídeň
Pešť
Hradec
poslanecký sněmovna
14
article
Také Hofmannovi projevena nemilost“ a do-
kládá, že tento po korunní radě při obědě s
sedl zády obrácen ke svému chefu. Ve věci
samé usneseno, vzíti předlohu stran 60mi-
lionového úvěru zpět a ji podati později, až
poslanecká sněmovna rozhodne o smlouvě
berlínské.
Nastal nyní závod mezi hr. Andrássem
drem. Herbstem o to, kdo má se pronésto
zahraniční politice dříve: zda vídeňská sně-
movna, jak chtěl tento, či delegace, jak chtěi
ministr. Sledovati jednotlivé fase těchto do-
stihů, pozorovati, jak brzy je napřed hr. An-
drássy, brzy dr. Herbst a jak rozhodnutí se
oddaluje, pouze aby získán byl čas, je divadlo
náramně poutavé. Bezohledně metá Werthei-
mer, jakoby pomstiti chtěl chráněnce svého
střely a kopí v týl poraženým ústavákům ně-
meckým. Vytýká jim nejčernější nevděk a nej-
černější zradu proti hr. Andrássovi. Vytýká
jim hloupost a zaslepenost jejich taktiky. Vy-
týká jim, že poškodili německý národ a svo-
bodu. Vytýká jim, že popudili císaře, vynu-
tivše, aby berlinská smlouva, jím již podepsa-
ná, podrobena byla schválení parlamentem.
Vytýká jim, 2e pomohli svým odpůrcům a h
Andrásse přidačili k nim.
Hr. Andrássy vyhrál. Formálně a věcně
Předhonil dra. Herbsta. Zaskočil jej. Mluvi
v delegacích dříve, 30. listopadu, nežli posla-
necká sněmovna začla rokovat o jeho politice.
„Zápasu hliněného hrace s kovovým.“ počal
svoji dlouhou a znamenitě připravovanou řeč
„podobá se každá politika, která proti síl
fakt staví pouhou negaci, která proudy nere-
guluje, ale zahrazuje, aniž by je předstihovala
programem positivním.“ Kdo mohl by popříti
že tento výrok, určité straně adresovaný r
1878, má platnost ještě dnes a to všeobecnou.
Hofmann
Herbst
Andrássy
Hradec
15
article
Dne 2. prosince vyslovil mu budžetní výbor
rakouské delegace nedůvěru 12 hlasy proti 6
prohlásiv, že přijetí jeho rozpočtu nepokládá
projevem důvěry. Čtyři dni potom mluvil mi-
nistr v plenu delegačním řeč dra. Herbsta
zdrcující, kterému řekl, že je živlem rozklad-
ným, ale nikdy neumí pověděti, kterou ce
stou by se měla politika rakouská dát. Oku-
pační úvěry hr. Andrássy dostal, ale bez dů-
věry. Nyní přeloženo těžiště do sněmovny po-
slanecké. Tam trvala tuhá půtka mezi „bo
senskou levicí“, jak zvána byla skupina ně-
meckých ústaváků, která, jsouc vedena proí.
Ed. Suessem a drem. Arpoštem Plenerem, byla
pro okupaci, a mezi odpůrci jak okupační po-
litiky tak hr. Andrásse sama, vedenými drem.
Herbstem, od 10. prosince r. 1878 do 27. ledna
1879. Byl to řečnický turnaj neobyčejně břitce,
ale dlužno nazvati též elegantně vedený. Cho-
dili jsme se denně na něj dívat do „boudy“,
jak jsme pojmenovali dřevěnou zatímní stavbu
poslanecké sněmovny. Vídeňáci říkalijí
„Schmerlingovo divadlo“. Také dr. Karel
Lueger byl mezi námi. Na galerii se dostati
nebylo tehdy věcí snadnou, protože bylo tam
místa poskrovnu a vstupenek, jež vydávaly
se v akademických spolcích, velmi málo.
Vzduch byl v prostoře té děsný. Zvláštěv
noční schůzi, kdy hořel plyn, byl k zalknutí
a ke krájení. Vedrem a potem pohmoždily se
naše škrobené límce, ale my vytrvali do kon-
ce, ani nedutajíce. Pamatují si, jakoby to bylo
včera bývalo, na hlasování, při kterém po 47
dnech dostalo se berlínské smlouvě ústavního
schválení sněmovnou poslaneckou a to 154
hlasy proti 112.
Herbst
Andrássy
Arpošt Plener
Vídeňák
doktor
Lueger
poslanecký sněmovna
Schmerlingův divadlo
16
article
Již koncem r. 1878 hr. Andrássy ohlásíl
císaři, že chce odstoupiti. Ba již na berlínském
kongresu svěřil se vyslanci hr. Károlyovi, že
po kongrese hodlá podati demisi. „Proč hr.
Andrássy opustil ministerský palác na Míčo-
vém náměstí vídeňském, je do dneška záha-
dou.“ praví Wertheimer.“) Doznávám, že mna
tento výrok jeho překvapil a zklamal. Byl
jsem velmi žádostiv právě na tuto část bio-
grafie a monografie. Těšil jsem se, že alespoň
a konečně tam vyloženy a vyjasněny budou
příčiny, pro něž hr. Andrássy odebral se na
trvalý odpočinek. Ale těšil jsem se nadarmo.
V mých pamětech o motivech odstoupení
jeho nalézají se verse tři. Jedna jest od hr.
Taaffa, druhá od politika maďarského, třetí
od hístorika německého. Nechci a nemohu
dáti je nyní již na veřejnost. Je však možno.
že spolupůsobily všechny tři motivy zároveř
a dohromady. A výslovně podotýkám, že
žádný netýká se zahraniční politiky András-
sovy a že německý dějepisec, uslyšev ode
mne údaj první, zvolal: „Žasnu, jak výborn
jste informován z oné doby!
Wertheimer bere hr. Andrásse v ochranu
proti žalobě, že rozbíl a rozdrobil stranu
staroústaváckou. Obrací hrot a uděluje jí těž-
ké rány. Konstatuje, že zavinila svůj rozvrat
a svůj úpadek sama, že jen ona razila hrab.
Andrássy
Míča
Wertheimer
Taaff
András
vý náměstí
17
article
Taaffovi cestu na stolec chefa vlády, Čechům
cestu z abstinence a passivity do aktivitya
do parlamentu a konservativcům cestu ku
postavení dominujícímu. „Císař — vypravuje
autor — přál si (nyní) smíru s Čechy, který
byl vždy srdce jeho žádostí. Hr. Andrássy bál
se, že bude jednoho dne vyzván, aby pomá-
hal uspokojiti požadavky české, které r. 1871
potíral.“) Viděl, že vláda pouze německá je
nemožnou, ale stejnějasně viděl, že císař jes
odhodlán, učiniti teď pokus se Slovany. Ne-
chtěl převzíti zodpovědnost za vyloučení je-
jich z vlády, ale nechtěl jim na druhé straně
pomáhati do sedla. V těchto poměrech dlužno
spatřovati hlavní důvod, který přiměl mini-
stra, by odstoupil a nečekal, až nebude moc
vykročiti z oboru působnosti svojí, svoje zá-
sady zachovav nedotknuty.“ Rozpoznání to je
správné. Není to však pravda celá. Je to
pravdy jen třetina.
Taaff
Čecho
Císař
Andrássy
Čechy
Hradec
18
article
Praví-li Wertheimer dále, že vojenské
kruhy prudce útočily na smlouvu berlínskou,
dovozujíce, že „je císaře nedůstojno, by se
v ní výslovně zabezpečovala suverenita sul-
tánova“, je to jen částečné zdvižení závoje
Trochu blíže jádru jest úsudek, že hlavně způ-
soben byl odchod Andrássův „osobními mo-
menty“. Leč není mým úkolem, vyplňovat
mezery v díle Wertheimerově. Pravím proto
pouze, že na velikou a důležitou otázku
„Proč podal hr. Andrássy žádost za propuště-
nou a proč bylo jí vyhověno?“ nám odpověd
nepověděl, ba ani nenapověděl, nýbrž děl
„Nevím.
Teprve 10. srpna dostala se na veřejnost
zvěst, že hr. Andrássy odstoupí. Tajemství.
do kterého zasvěceni byli jak hr. Taaffe tak
Koloman Tisza, bylo dlouho a pečlivě chrá-
něno. Tolikéž byla zachována mlčelivost o
volbě jeho nástupce, kterým stal se baron
Haymrle, vyslanec v Římě a první rakouský
delegát na kongresu berlínském, tudíž diplo-
mat hr. Andrássovi blízký a do jeho politiky
zasvěcený.
Wertheimer
Andrássův
Wertheimerův
Andrássy
Taaff
Koloman Tisza
Haymrle
Řím
19
article
Poslední měsíce činnosti hr. Andrásse
jako ministra zahraničních záležitostí věno-
vány byly spolku rakousko-německému. Zprvu
kn. Bismark nechtěl o něm ani slyšet. Trval
na spolků trojcarském a zacpával si uši, když
rakouský kolega mluvil o alianci, ze které
Rusko bylo předem vyloučeno. Ještě houžev-
natějí vzpíral se jí císař Vilém I. Zdráhal se
úporně oddáliti se od Ruska. Zas a vždy vra-
cel se k námitce, že nedovede se spřátelit
s myšlenkou přetržení a přervání nejdůvěr-
nějších styků mezi dvorem berlínským a pe
trohradským. Když německý kancléř uslyšel
že demise hr. Andrásse je zásadně vyřízena
ve smyslu kladném, ulekl se. Viděl již hoto-
vou koalici francouzsko-rakousko-ruskou
proti Německu namířenou.
Wertheimer snáší důkazy, že Německe
bylo k Rakousku přitlačeno Ruskem. Částeč
ně, podstatně bylo: potud, že na Rusi houstly
hlasy, množily se výtky, stupňovaly se ža-
loby: „Německo se nám hanebně odměnilo na
kongresu berlínském za neocenitelné služby
které jsme prokázali Prusku r. 1870 prot
Francii.“ Ale jednu věc nám Wertheimer ne-
popře věru: že kdyby byl kn. Bismark mě
zajištěno přátelství Ruska, nebyl by se nikdy
ucházel o spolek pouze s Rakouskem. Histo-
rická, nevyvratná pravda je tahle: Německe
potřebovalo spolku s Rakouskem naproti Ru
) Graf Julius Andrássy. Sein Leben und seln
Zeit. Stutlgart. Deutsche Verlags-Anstalt, III. sv.
264 str
) Toto tvrzení vyvráceno je Zeifhammerovo
publikací listin o vyrovnací akci hr. Hohenwarta,
ze kterých je patrno, že hr. Andrássy byl ochoton
dáti souhlas t. zv. jundamentálkám, vymýtí-li se
z nich dvě ustanovení stran Uher.
Vilém
Zdráhal
Wertheimer
Německe
Julius Andrássy
Zeifhammerův
Hohenwart
Andrássy
Rusko
Německo
Rakousko
Rus
Francie
Uhry
Deutsche Verlags
Anstalt
Leben und seln Zeit
20
article
sku, Rakousko spolku toho nepotřebovalo.
Bez tohoto spolku bylo Německo v tísni, bylo
osamoceno, bylo kolkol obklíčeno. Ve spolku
tom alespoň chráněno bylo na východ. Na
západ přímo nebylo, ale nepřímo. Protože
uvolnilo se potud proti Francii, pokud mu při-
spělo Rakousko proti Rusku. První podnět
k alianci rakousko-německé dal kn. Bismark
a to teprve, když dostal na druhé straně ko-
šem. V Gastýně a Vídni byly námluvy. Jaka
jak dlouho první císař německý odporoval
kopulaci té, kterak mu kn. Bismark hrozil
odstoupením, kým a kterými prostředky pů-
sobil na něj, aby jej obměkčil a přiměl ku po-
volnosti, jak se Vilém I. uměl vyhnout a vy-
mknout, když jeho kancléř myslil, že již má
jej získaného, jak mu dokonce pláchl do
Alexandrova na schůzku s Alexandrem II.
jak mu kn. Bismark domlouval, že nejedná
se o spolek na výboj, nýbrž jen o spolek
obranný, ochranný a na odboj, jak Vilém I
navzájem hrozil, že raději předá trůn násled-
níkovi, nežli by uzavřel spolek, jehož hrot
by byl obrácen proti Rusku, jak mu kn. Bis-
mark podrážděn vzkázal, že se dře pro ně
bez přestávky celých 17 let, že jeho zdrav
je porušeno a že rád postoupí svůj úřad muži
mladšímu — to vše je četba neobyčejně po-
hnutlivá, stejně jako vypravování o tom, má-l
se carovi, jen aby nemyslil, že je proti němu.
sděliti smlouva německo-rakouská hnedči
později.
Bismark
Alexandr II
Bis
Rakousko
Německo
Francie
Rusko
Vídeň
21
article
Ve Vídni, kam kn. Bismark přijel 22. zář
a kde byl císařem přijat v audienci, dohodl
se oba ministři o základech smlouvy. Rakou-
sko a Německo slíbily si, že si navzájem po-
mohou svojí celou mocí vojenskou, kdyby to
neb ono bylo napadeno Ruskem, že mír uza-
vrou s ním jen společně, že nepomohou jinému
státu, kdyby jedno z nich přepadl, nýbrž za-
chovají se blahovolně-neutrálně na prospěch
spojence, kdyby však útočník byl podporován
Ruskem, musí přispěti druhý spojenec napa-
denému příteli celou silou vojenskou a že tře-
tímu státu tato smlouva bude sdělena po vzá-
jemném dorozumění. To je tresť aliance té.
Vídeň
Německo
Rusko
22
article
Počátkem října přišel bar. Harmole d
Vídně a sešla se říšská rada. Hr. Andrássy
naléhal na kn. Bismarka, ten na svého pa-
novníka. 7. října byla smlouva ve Vídni, hr
Andrássem a německým velevyslancem prin-
cem Reussem konečně podepsána. Kn. Bis-
mark byl by rád viděl, kdyby se byla ratifiko-
vala též ústavně, t. j. schválila parlamenty ně-
meckým, rakouským a maďarským. Návrhy
v ten smysl byly podány v cislajtanské sně-
movně několikrát, ale neprošel žádný. D
státních zákonů základních spolek Rakouska
s Německem vtělen nebyl.
Dne 8. října r. 1879 byl hr. Andrássy pro-
puštěn. Dne 18. února 1890 zemřel ve Vo-
losce. Pochován je v Terebesu. Státním ná-
kladem postaven mu před parlamentním pa-
lácem uherským obrovský pomník, obrácený
čelem k budínskému hradu. Znal jsem jeja
často ve Vídni viděl a mohu říci, že je vypodo-
ben znamenitě, třeba trochu vojensky, třeba
trochu parádně na vysokém, vzpjatém koni.
stojícím na mohutném podstavci, pělenými re-
liefy zdobeném. A pokaždé, kdykoli stanu
před tímto památníkem, horším se, vida, jak
surové ruce, veškeré piety, veškeré úcty k
velikému nebožtíkovi, k velikému vlastenci
a národovci a k velikému dílu uměleckému
prosté, popisují, poškrabávají a zhanobuji po-
svátné kameny čmáranicemi a podpisy. Van-
dalismus to, kterým také cizinci vzkypí krev
a žluč. U nás je vyloučen, nemožným. U nás
jedná se podle slova Ovidova: Qui coluere.
coluntur — kdo jiné ctili, sami jsou ctěni.
Andrássy
Bis
Ovidův
Qui
Harmola d Vídeň
Hradec
Vídeň
Andráss
Rakousko
Německo
budínský hrad
23
article
Všechny tyto události politiky zahraniční
kterými Rakousko bylo dotčeno, kterých se
činně a vydatně zúčastnilo a které nezůstaly
bez hlubokých účinků na vniterné poměryv
obou jeho státech, sběhly se za pasivity a za
abstinence politiků českých. Seděli a vzdoro-
vali doma, když v Pešti, ve Vídni, v Cařihradě
a v Berlíně rozhodovalo se o nás, bez nás,
proti nám. Český národ se sám odsoudil k ně-
motě a nečinnosti v době, ve které celá
Evropa byla mobilisována. Nebylo ho vidět.
nebylo ho slyšet. Jakoby ho vůbec nebylo.
Stál na levém břehu řeky, čekaje, až odteče.
Neodtekla, nevyschla. Naopak rozvodnila se
a její proudy draly a rvaly naší prsť a půdu.
A na pravém břehu při stolech, hojně pokry-
tých jídly a nápojí, na které jsme také pla-
tili my, hodovali jiní, rostli, mohutněli a si-
lili jiní na naše útraty a na naši škodu. My
však, odstrčeni, odstaveni, odpuzeni sláblí
zůstávali pozadu po každé stránce — politi-
oky, hospodářsky, osvětově. A po každé dů-
kladně. Neblahá to taktika, jejíž účinky poci-
ťujeme ještě nyní, 35 let po její zastavení ko-
nečném. A šli jsme na říšskou radu poraženi,
s prázdnýma rukama, nedostavše žádného
vstupného. Ani tolik jsme se nenaučili za 16
utracených, promarněných a promrhaných let
že na politickém tržišti ničím není, kdo tam
není, že největší pohromou jest, býti zbyteč-
ným, že trpná politika jest ona, kterou trpí
kdo ji provozuje a nikoli ten, proti komu j
provozuje, že pro náš národ nehodí se, co s
hodí pro jiný a druhý, že náš národ, doku
nebude nasycen, zabezpečen a konsolidován.
žádnou politiku jinou nemůže provozovati než
politiku aktivní, positivní, plodnou, živnou,
politiku pomalého rostu, pomalého stoupání
a pomalého pokroku.
Rakousko
Pešť
Vídeň
Cařihrad
Berlín
Evropa
24
article
Kdož mohl by se diviti hr. Andrássovi.
že jako ministr zahraničních záležitostí, jako
zástupce říše na kongrese berlínském a jako
spolutvůrce spolku s Německem měl na mysl
jen Němce a Maďary, že staral se jen o ně
měl ohledy a zřetele jen na ně? že víděl v
Předlitaveku barvy jen německé, v Uhersku
jen maďarské? Vždyť my svinuli jsme svoje
prapory a vlajky ve Vídni a dovezli jsme je
pěkně do úkrytu a kouta domova svého.
Mlčeli jsme, kdy jsme mohli a měli mluvita
se ozvat, složili jsme ruce v klín, kdy jsme
měli jednat a bojovat.
Jak mohlo býti jinak, kdyby v okamžiku
kdy monrchie stala se státem balkánským
to slovanským, byli poslanci čeští bývali na
svých místech, kdyby byli proti hlasům ně-
meckým položili svoje hlasy na prospěch oku-
pace neb annexe Bosny a Hercegoviny, kdyby
byli splnili dvě tužby panovníka: míti Čechy
na řísšké radě a mít obě dvě jmenované země!
Leč to jsou úvahy retrospektivní. Smutno
je pouze, že nic, pranic jsme nepochytli z chyb
cizích a pranic z chyb svých.
Němec
Maďar
Čecho
Německo
Uhersko
Vídeň
Bosna a Hercegovina
25
article
Druhá a třetí kniha o hr. Andrássovi
byla vydána právě tempo. Přišly vhod a
v čas. Bezděky z jejich stran a řádek zalétá
duch do přítomnosti a porovnává mezi jindy
a nyní. A začasto se mu zdá, jakoby mezi
ními nebylo rozdílu a jakoby bludy z konce
let sedmdesátých nebyly zažehnány ještě
počátkem druhého desetiletí věku dvacátého.
Profesor Wertheimer vykonal trojdílným,
monumetálním spisem o největším státníkovi
maďarském dílo veliké a záslužné. Nejen
hrdinu svého, také národ, ze kterého tento
vyšel a pro který pracoval, posunul do po-
předí, povznesl a povýšil. Mohl opus to se-
psat a dvěma jazyky uveřejniti na slávua
čest hr. Andrásse za pomoci a podpory, mo-
rální jako materiální, četných instancí, čet-
ných činitelů.
Nemáme o dru. Riegrovi díla podobného.
Máme pokusy, máme zlomky, máme torsa.
Život a věk muže toho vyložiti na základě
Iakt a na základě listin — toť úkol, jehož
uskutečnění přineslo by mnoho prospěchu,
mnoho světla, mnoho poučení. Návrh na se-
stavení a na publikaci veliké monografie ta-
kové, která byla by též obrazem našeho roz-
machu ve druhé polovině minulého století, po-
dávám tady k veřejné diskusi a k veřejné
úvaze. Já sám jsem při tom docela hors
concours
Psal jsem ve Vídni, 15. května 1913.
Jos. Penížek.
Bezděk
Wertheimer
Riegr
Penížek
Vídeň
26
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
Nový katalog obrazárny v Rudolfinu.
** Poslední katalog obrazárny v Rudol-
finu, prací V. Barvitia, vyšel roku 1889a
byl vlastně první kriticko-vědecký klíč
k této sbírce obrazů Společnosti vlastene-
ckých přátel umění, jež se asi sedmdesát
let potulovalá Prahou, nežli se usadila, nyní
bohdá definitivně. Barvitius měl jen dile-
tantské seznamy za předchůdce, jejichž udání
byla buď úplně libovolná a beze vší váhy,
nebo nanejvýš opírala se o sběratelskou
nebo majetkovou tradici, nejednou rovněž
tak neopodstatněnou. Jenom jedna část obra-
zárny, právě její nejlepší, která dosud udává
základní ton celku, sbírka J. Hosera byla
sem věnována s katalogem, který na svoji
dobu jest opravdu znamenitý, v němž sbě-
ratel jemného vkusu osvědčil se i vědeckým
určovatelem svého majetku tak dobrým, že
po sedmdesátiletém pokroku v bádání umě-
lecko-historickém a zvláště ve znalectví
obrazovém doznává jeho Catalogue raisonné
jenom zcela nepatrných retuší. Katalog Bar-
vitiův stál opravdu na výši doby. Formou
i obsahem. Nástupce Barvitiův v úřadua
povinnostech, Pavel Bergner, vydávaje nyní
nový uznává to nepochybně a přejímá z něho
do svého celou methodu a osnovu. Podniká
práci svoji s toutéž svědomitostí i opatrností,
vyptává se u nejlepších kapacit znaleckých,
u specialistů německých, holandských a ital-
ských a dobře rozeznává jistoty od možností
a neurčitostí, probíraje obraz za obrazem. Za
V Barvitius
Barvitius
J Hoser
Barvitiův
Pavel Bergner
Rudol
Praha
Rudolfinum
27
article
Barvitia byla obrazárna v Rudolfinu ještě
málo známá v odborném světě. Po vydání
jeho katalogu jinak. Jím byli na ni upozor-
něni a stopy této pozornosti jsou zanešeny
v literhtuře historicko-umělecké dosti hojně,
takže P. Bergner mohl těžiti také z ní, od-
volávati se na její kritické výtěžky nebo
poukazuje na kontroversy v ní se vyskytu-
jící. Chytilovými studiemi o staročeském ma-
liřství přibylo mu také poučení domácích,
jichž mohl užívati s úplným bezpečím. Mimo
to sám nelenil. Jeho objevem jsou dva malé
portrety Sadelerovy, dobře opodstatněné,
nebo určení Sprangerova obrázku, zvláště
však opravy a nové poznatky biografické
i umělecké, jež si nashromáždil z archivů
i ze sbírek soukromých o malířích českých
osmnáctého věku, jinde už publikovanýcha
v katalogu nově využitých. O to jde, aby
katalog umělecké sbírky byl ve všem spo-
lehlivým zpravodajem pro každého, kdo jej
beře do ruky, aby na každou věcnou otázku
držel v sobě objektivnou odpověď, aby ob-
sahoval vše, co o sbírce věda historicko-
umělecká a obrazoznalectví na výši doby ví
a dovede říci. Jen zdánlivě je v obrazárně
a kolem ní klid. Za čtvrt uplynulého stoleti
se mnoho změnilo. Sbírka vyrostla, rozmno-
žila se a věda pracovala zrovna horečně,
množíc a prohlubujíc, očišťujíc a opravujíc
na všech místech a každý nový »křest«
starého obrazu, nejednou úporně vybojo-
vaný, znamená vědecký pokrok a nikoli,
jak laický svět se domnívá nevědomost nebo
libovůli.
Barvitius
Bergner
Chytilův
Sprangerův
Rudolfinum
28
article
Obrazárna v Rudolfinu je vskutku lepší
nežli její pověst, zvlášť pověst domácí. Její
obsah, prostředkům a poměrům přiměřený,
projdete-li jej pozorně a zvědavě s tímto
novým seznamem v ruce, poskytne po-
učení historického a požitku uměleckého
víc, nežli se kdo naděje. A tento obsah se
mezi oběma katalogy rozhojnil zcela pozoru-
hodně. Počítám, že vzrostl skoro o čtyřicet
starých mistrů a o devadesát moderních
obrazů koupí a darem a v obou případech
domácí umění nepřišlo zkrátka. Přibyly
obrazy staročeských anonymů, Brandlovy,
J. J. Hartmanna, bratří Hickelů, Kohlovy.
Škretovy, Spitzerovy, Dvořákovy, Manesů,
Postla, S. Pinkase, V. Hynaise, M. Alše,
Chittussiho, Machkovy, Knüpfera a řada ji-
ných, a v oddělení cizineckém ukázky umění
Courbetova, Pettenkofena, Skotů, Lenbacha
nebo Le Touchea nelze podceňovati. V do-
Přibyl
Brandlův
Hartmann
Hickel
Kohlův
Škretův
Spitzerův
Dvořákův
Manes
Postl
S Pinkas
V Hynais
M Aleš
Chittussi
Machkův
Knüpfer
Courbetův
Pettenkofen
Skot
Lenbach
Rudolfinum