ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 e64652c0-8f10-11dd-8f41-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 28 celkem · entity: person 118, place 61, org 11, work 1
1 masthead
8. června 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Přílohe „Národních Listů“ k číslu 1anr.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 9.
6 article
OBSAHi Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (V. Výtvarné umění: K. B. Mádl: Nový katalo obrazárny v Rudoliinu. Literatura, Bibliogrslie.
Julius Andrássy K B Mádl Nová
7 article Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy. Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničníel záležitostí. Napsal Jos. Penížek. (Hrabě Andrássy na kongrese berlín. ském. — Sto milionů zlatých ke zbro- jení na cestu. — Okleštěné Bulharsko. — Mandát okkupační. — Výsluha pro Anglii. — Okkupace a její svízele. — Potíže hr. Andrássya s Němci v rakou- ské delegaci. — Nevý průlom do systé- mu německého. — Demise hr. András- sya. — Spolek němeeko-rakouský. — Epilog. jenž vyzní návrhem.) Pracně a stěží, po četných a hlubokých krisích obnoveno rakousko-uherské vyrov- nání v polovině r. 1878. Pravice poslanecké sněmovny, hlasujíc pro ně, zapomněla, že na ministerské lavici sedí kabinet Adolfa Auers- perga, prototyp to bezohledné samovlády ně- mecko-centralistické. Zapomněla, že tento kabinet vzal sněmům právo, voliti poslance do říšské rady. Viděla stát tonoucí a pomohla mu. Nedělala politiku minutovou. Dělala po- litiku budoucnosti. Věděla, že kdo je proti vyrovnání, bude odstrčen, kdo pro ně, bude povýšen. Hrabě Karel Hohenwart, Kazimín rytíř Grocholski a Julian rytíř Dunajewski nezamlčeli, že vyrovnání nepovolují schátralé a dokonávající vládě, ale státu, říši, dynastii.
Julius Andrássy Penížek Andrássy Němec Auers Hohenwart Grocholski Dunajewski Bulharsko Anglie spolek němeeko poslanecký sněmovna
8 article
Spasili dualismus, který byl dělán bez nich a proti nim. Zachovali jeho útvar a naplnili jej jiným obsahem. Klesajíc se stupně ke stup- ni, strana německo-ústavácká sama netušila. jak rychle a jak hluboko padá. Myslila, že bude u vesla věčně. Pokládala se nepostráda- telnou. Nepostihla, jaké se dopouští nenapra- vitelné chyby, způsobujíc, aby druzí konal za ni úkol, který náležel jí, a že stala se tak zbytečnou. Dělala politiku na světě nejhorší poškozovala samu sebe a pomáhala svým od- půrcům. A jak to již obyčejně bývá: po chybě veliké následovaly — jak uvidíme — ještě větší. Němečtí centralisté odepírali nejen všední chléb monarchii, desetileté prodloužení smluv rakousko-uherských, ale také potřeby mimořádné, úvěry okupační.
9 article
Sto milionů zlatých přál si míti hr. An- drássy povoleno, než odcestoval do Berlína. By mohl tam říci, že je vojensky a finančně vyzbrojen. Později snížil tento kredit na šedesát milionů. Nežli si pro něj šel do dele- gací, svolal německo-ústavácké členy jejich k soukromé poradě, kde nezbytnost povolen peněz těch proti „výbojným plánům ruským vykládal. Protože široce mluvil a dokazoval. nepozoroval, že se většina hostí vytratila, mezi nimi dr. Herbst, dr. Giskra a dr. Ku- randa a že zůstali jen, kdož mu seděli nej- blíže. Náklad byl povolen, ale staří gardisté němečtí hlasovali proti němu. Neměli potuchy. co činí. Měli vlčí mlhu a byli elepotou pora- ženi. Docela jinak utvářil se kongres, nežli si kn. Bismark jej představoval. Myslil, že se odbude za tři dni a že bude záležeti jen ze samého hlasování. Napřed tam obřezali a roz- poltili Bulharsko. Severně nad Balkánem po- ložené dostalo knížete, sultánu poplatného jižně od Balkánu ležící dostalo titul Rumelie a guvernéra, zůstalo však v područí tureckém (do r. 1885, kdy se spojilo s Bulharskem se- verním). Bulharsku tak amputovali celou tře- tinu, odřízlí je od moře Egejského a dali mu v Černém moři jediný slušný přístav, Varnu. Za devět měsíců musilo ruské vojsko opustit jižní a severní Bulharsko. Potom došlo na Bosnu a Hercegovinu. Jejich okupaci nabídli Rakousku delegáti angličtí. Tak bylo smlu- veno a narafičeno. Byla povolena, turečtí zá- stupcové však nesvolili k ní, ba pohrozili od- porem Turecka proti vtržení cizího vojska do obou zemí. Sandžak novopazarský zůstal pod svrchovaností Porty, ale Rakousko nabylo práva, míti tam posádky a disponovati tam cestami jak vojenskými tak obchodními.
Herbst doktor Gisker Ku Berlín Bulharsko Balkán Bosna a Hercegovina Rakousko Turecko
10 article
Tu stala se věc, která zůstala dosud ta- jemnou a také jí zůstane asi na vždy. Karateo- dovy, zástupce Porty, prohlásil hr. Andrásso- vi, že nepodepíše smlouvu berlínskou, nedo- stane-li dříve písemné, třebas tajné ubezpe- čení Rakouskem, že okupace Bosny a Herce- goviny bude toliko dočasná a že také po ní zůstanou obě země pod suverenitou sultá- novou. Hr. Andrássy tuto tajnou a písemnou deklaraci dal. Jinými slovy: dvě země, okupované voj- skem Jeho Veličenstva císaře rakouského to na základě evropského mandátu, zůstaly zeměmi jiného panovníka t. j. císař rakouský činěn byl takto a nepřímo suzzerénem sultá- novým. Když meškal jsem předloni v Pešti mluvilo se tam o příčinách pádu hr. Andrásse. bylo mí sděleno, že teňto moment podstatně přispěl k němu a to tím více, že byla celá tato, jak mně bylo řečeno, císaři velmi trap- ná okolnost jemu sdělena teprv ex post. Bylo mi doloženo, že hr. Andrássy předpokládal. že ji oznámil mocnáří velevyslanec hr. Ká- rolyi, ale ten že tak neučinil a že panovníka velmi bolelo, když uslyšel, že jeho ministř tak málo respektovali v Berlině naproti tu- reckému vládci jeho důstojnost a majestát a že si nebyli vědomi, jak se na nich provinili. Rumunsko pochodilo bídně na kongresu. Za všechny veliké oběti dostalo Dobrodžu a vydalo Besarabii. Anglie vzala si, vzala Tu- recku Cypr a dala mu defensivní spolek. Francie a Italie odtáhly s dlouhými nosy. Beaconsfielda doma vítali radostně a jásavě, hr. Andrásse, jak sám pravil, kočičinou. T byla jen ouverturou. Němci mu zahráli v po- slanecké sněmovné důkladně. Jemu neudělali nic, sobě však a svému panství hráli do hrobu.
Andrássy Italia Němec Rakousko Bosna Hradec Pešť Berlín Rumunsko Anglie Francie Beaconsfield
11 article
Víme, že okupace podniknuta byla pro- středky nedostatečnými, cisař pokládal dvě divise k tomu pokusem odvážným a naléhal na zakročení čtyřmi, hr. Andrássy však pořád doufal, že Turecko snese faktické zabrání dvou zemí svých fatalistickým klidem. Nena- zýval okupaci vojenským tažením, ale pokoj- ným vjezdem. Po té stránce klamal se radi- kálně. Turci čerta dbali jména. Dívali se na věc a viděli: to jest odnětí dvou provincii se dvěma miliony duší. A vzepřeli se. Úklady. úskoky a zjevným odbojem. Námezníky, žol- dáky a vejskem řadovým. Jak mohli a jak se dalo. Nelíbilo se také ministrovi, že výko- nem okupace pověřeni byli jen Slované, Fi- lipovič a Jovanovič, a jen Němci, Würtem- berg, ačkoli byl velitelem také hr. Szapáry. který se zrovna nevyznamenal. Na Filipoviče měl zvláště spadeno a nespočinul, dokud ho nevystrnadil. Pořád a neustále naň něco vě- děl a žaloval.
Andrássy Turek Slovan Jovanovič Němec Szapára Filipovič Turecko
12 article
Někdo mu 14. července oznamoval ze Sarajeva, že tam uvítají rakouské vojíny s ote- vřenou náručí. Dvě neděle potom překročilo naše vojsko hranice a zabralo hlavní město bosenské až 19. srpna, den po císařových na- rozeninách a teprve 4. října mohl Filipovič oznámiti panovníkovi, že jest okupace skon- čena. Spoléhaje na relace zarajevské, hrabč Andrássy prohodil, že si troulá provést oku- paci švadronou husarskou a vojenzkou bud- bou. Jak podstatně lišila se skutečnost o optimismu toho. Wertheimer, kterýnám lec- cos pověděl, co nikdo věděti si nepřeje, a na druhé straně mucho zamlčel, co bylo by žá- doucno říci, zejména v díle obsáhlém a mo- numentálním, jakým jest Andrássyova mono- grafie, zapomněl nám udati: 1. Kolik užito bylo vojska k okupaci. 2. Kolik způsobila vý- dajů. 3. Kolik bylo za ní mrtvých a rančných. zkrátka ztráty zisku. Dne 24. října r. 1878 byl generál Filipo- vič přesazen ze Sarajeva do Prahy. Povelu poslušen odstoupil a postoupil svojí hodnos vévodovi Würtemberskému. Na venek resig- nován a kliden, ale ve svém nítru zajisté po- hnut a roztrpčen. Pět dní před tím sečla se sněmovna po- slanecká, na jejíž lavici seděl kabinet, který již 4. července podal demisi. Proti hr. András- sovi, proti jeho balkánské politice a proti oku- pací zahájili němečtí ústaváci kampnů, která v následek měla napřed jejich rozdvojení, po- tom jejich pád.
Andrássy Wertheimer Filipo Sarajevo Praha
13 article
Nástupcem kn. Adolfa Auersperga by ustanoven jeho ministr financí Pretis. Od toho žádal však dr. Herbat, jak vypravoval baron dr. Arnošt Plener Wertheimerovi, by dal jmenem společné vlády závazné pohlášení, že se nepůjde z Bozny dále na jih, až k Mitro- vici. Když baron Pretis takového závazku ne- učinil, dr. Herbst prohlásil, že ho podporo- vati nemůže a zahájil boj proti hr. Andrássovi s celou urputností. Vytýkal mu hlavné, že na okupaci dány peníze a že berlínskou zmlou- vou říši uvaleny oběti a povinnosti, aniž byla říšská rada dříve tázána. Jeho přičiněním usnesla se sněmovna poslanecká 22. října 1878 a to 160 hlasy proti 70, že ji má býti smlouva berlínská předložena. Ke všemu ještě odstou- pil uherský ministr financí Koloman Szeli a po něm uherský ministerský předseda Kolo- man Tisza zám. Ve Vídni a v Pešti vládly ka- binety provisorní. Hr. Andrássy měl na svého odborného chefa Hofmanna, potomního společného mi- nistra financí, domněnku, že je s Němci ve spiknutí proti němu a chce se státi jeho ná- stupcem. Na jeho vrub počítal komplot, usne- sený v bytě milionáře a delegáta Dumby ten smysl, že dokud poslanecká sněmovna neschválí berlínskou smlouvu, rozpočtový vý- bor rakouské delegace nevezme v úvahu do- datečný úvěr 60 milionů zlatých ke společné- mu budžetu na r. 1878. To stalo se 24. listo- padu v Pešti tormálním usnesením onoho vý- boru. V korunní radě, po třech dnech konané. „byl císař,“ tak sděluje Wertheimer, „do krajní míry rozhořčen chováním kliky Herb- stovy, jejíž postup odsuzoval slovy příkrými.
Auersperg Herbat doktor Plener Wertheimer Pretis Herbst Koloman Szel Tisza Andrássy Hofmann Němec Wertheimer Herb Vídeň Pešť Hradec poslanecký sněmovna
14 article
Také Hofmannovi projevena nemilost“ a do- kládá, že tento po korunní radě při obědě s sedl zády obrácen ke svému chefu. Ve věci samé usneseno, vzíti předlohu stran 60mi- lionového úvěru zpět a ji podati později, až poslanecká sněmovna rozhodne o smlouvě berlínské. Nastal nyní závod mezi hr. Andrássem drem. Herbstem o to, kdo má se pronésto zahraniční politice dříve: zda vídeňská sně- movna, jak chtěl tento, či delegace, jak chtěi ministr. Sledovati jednotlivé fase těchto do- stihů, pozorovati, jak brzy je napřed hr. An- drássy, brzy dr. Herbst a jak rozhodnutí se oddaluje, pouze aby získán byl čas, je divadlo náramně poutavé. Bezohledně metá Werthei- mer, jakoby pomstiti chtěl chráněnce svého střely a kopí v týl poraženým ústavákům ně- meckým. Vytýká jim nejčernější nevděk a nej- černější zradu proti hr. Andrássovi. Vytýká jim hloupost a zaslepenost jejich taktiky. Vy- týká jim, že poškodili německý národ a svo- bodu. Vytýká jim, že popudili císaře, vynu- tivše, aby berlinská smlouva, jím již podepsa- ná, podrobena byla schválení parlamentem. Vytýká jim, 2e pomohli svým odpůrcům a h Andrásse přidačili k nim. Hr. Andrássy vyhrál. Formálně a věcně Předhonil dra. Herbsta. Zaskočil jej. Mluvi v delegacích dříve, 30. listopadu, nežli posla- necká sněmovna začla rokovat o jeho politice. „Zápasu hliněného hrace s kovovým.“ počal svoji dlouhou a znamenitě připravovanou řeč „podobá se každá politika, která proti síl fakt staví pouhou negaci, která proudy nere- guluje, ale zahrazuje, aniž by je předstihovala programem positivním.“ Kdo mohl by popříti že tento výrok, určité straně adresovaný r 1878, má platnost ještě dnes a to všeobecnou.
Hofmann Herbst Andrássy Hradec
15 article
Dne 2. prosince vyslovil mu budžetní výbor rakouské delegace nedůvěru 12 hlasy proti 6 prohlásiv, že přijetí jeho rozpočtu nepokládá projevem důvěry. Čtyři dni potom mluvil mi- nistr v plenu delegačním řeč dra. Herbsta zdrcující, kterému řekl, že je živlem rozklad- ným, ale nikdy neumí pověděti, kterou ce stou by se měla politika rakouská dát. Oku- pační úvěry hr. Andrássy dostal, ale bez dů- věry. Nyní přeloženo těžiště do sněmovny po- slanecké. Tam trvala tuhá půtka mezi „bo senskou levicí“, jak zvána byla skupina ně- meckých ústaváků, která, jsouc vedena proí. Ed. Suessem a drem. Arpoštem Plenerem, byla pro okupaci, a mezi odpůrci jak okupační po- litiky tak hr. Andrásse sama, vedenými drem. Herbstem, od 10. prosince r. 1878 do 27. ledna 1879. Byl to řečnický turnaj neobyčejně břitce, ale dlužno nazvati též elegantně vedený. Cho- dili jsme se denně na něj dívat do „boudy“, jak jsme pojmenovali dřevěnou zatímní stavbu poslanecké sněmovny. Vídeňáci říkalijí „Schmerlingovo divadlo“. Také dr. Karel Lueger byl mezi námi. Na galerii se dostati nebylo tehdy věcí snadnou, protože bylo tam místa poskrovnu a vstupenek, jež vydávaly se v akademických spolcích, velmi málo. Vzduch byl v prostoře té děsný. Zvláštěv noční schůzi, kdy hořel plyn, byl k zalknutí a ke krájení. Vedrem a potem pohmoždily se naše škrobené límce, ale my vytrvali do kon- ce, ani nedutajíce. Pamatují si, jakoby to bylo včera bývalo, na hlasování, při kterém po 47 dnech dostalo se berlínské smlouvě ústavního schválení sněmovnou poslaneckou a to 154 hlasy proti 112.
Herbst Andrássy Arpošt Plener Vídeňák doktor Lueger poslanecký sněmovna Schmerlingův divadlo
16 article
Již koncem r. 1878 hr. Andrássy ohlásíl císaři, že chce odstoupiti. Ba již na berlínském kongresu svěřil se vyslanci hr. Károlyovi, že po kongrese hodlá podati demisi. „Proč hr. Andrássy opustil ministerský palác na Míčo- vém náměstí vídeňském, je do dneška záha- dou.“ praví Wertheimer.“) Doznávám, že mna tento výrok jeho překvapil a zklamal. Byl jsem velmi žádostiv právě na tuto část bio- grafie a monografie. Těšil jsem se, že alespoň a konečně tam vyloženy a vyjasněny budou příčiny, pro něž hr. Andrássy odebral se na trvalý odpočinek. Ale těšil jsem se nadarmo. V mých pamětech o motivech odstoupení jeho nalézají se verse tři. Jedna jest od hr. Taaffa, druhá od politika maďarského, třetí od hístorika německého. Nechci a nemohu dáti je nyní již na veřejnost. Je však možno. že spolupůsobily všechny tři motivy zároveř a dohromady. A výslovně podotýkám, že žádný netýká se zahraniční politiky András- sovy a že německý dějepisec, uslyšev ode mne údaj první, zvolal: „Žasnu, jak výborn jste informován z oné doby! Wertheimer bere hr. Andrásse v ochranu proti žalobě, že rozbíl a rozdrobil stranu staroústaváckou. Obrací hrot a uděluje jí těž- ké rány. Konstatuje, že zavinila svůj rozvrat a svůj úpadek sama, že jen ona razila hrab.
Andrássy Míča Wertheimer Taaff András vý náměstí
17 article
Taaffovi cestu na stolec chefa vlády, Čechům cestu z abstinence a passivity do aktivitya do parlamentu a konservativcům cestu ku postavení dominujícímu. „Císař — vypravuje autor — přál si (nyní) smíru s Čechy, který byl vždy srdce jeho žádostí. Hr. Andrássy bál se, že bude jednoho dne vyzván, aby pomá- hal uspokojiti požadavky české, které r. 1871 potíral.“) Viděl, že vláda pouze německá je nemožnou, ale stejnějasně viděl, že císař jes odhodlán, učiniti teď pokus se Slovany. Ne- chtěl převzíti zodpovědnost za vyloučení je- jich z vlády, ale nechtěl jim na druhé straně pomáhati do sedla. V těchto poměrech dlužno spatřovati hlavní důvod, který přiměl mini- stra, by odstoupil a nečekal, až nebude moc vykročiti z oboru působnosti svojí, svoje zá- sady zachovav nedotknuty.“ Rozpoznání to je správné. Není to však pravda celá. Je to pravdy jen třetina.
Taaff Čecho Císař Andrássy Čechy Hradec
18 article
Praví-li Wertheimer dále, že vojenské kruhy prudce útočily na smlouvu berlínskou, dovozujíce, že „je císaře nedůstojno, by se v ní výslovně zabezpečovala suverenita sul- tánova“, je to jen částečné zdvižení závoje Trochu blíže jádru jest úsudek, že hlavně způ- soben byl odchod Andrássův „osobními mo- menty“. Leč není mým úkolem, vyplňovat mezery v díle Wertheimerově. Pravím proto pouze, že na velikou a důležitou otázku „Proč podal hr. Andrássy žádost za propuště- nou a proč bylo jí vyhověno?“ nám odpověd nepověděl, ba ani nenapověděl, nýbrž děl „Nevím. Teprve 10. srpna dostala se na veřejnost zvěst, že hr. Andrássy odstoupí. Tajemství. do kterého zasvěceni byli jak hr. Taaffe tak Koloman Tisza, bylo dlouho a pečlivě chrá- něno. Tolikéž byla zachována mlčelivost o volbě jeho nástupce, kterým stal se baron Haymrle, vyslanec v Římě a první rakouský delegát na kongresu berlínském, tudíž diplo- mat hr. Andrássovi blízký a do jeho politiky zasvěcený.
Wertheimer Andrássův Wertheimerův Andrássy Taaff Koloman Tisza Haymrle Řím
19 article
Poslední měsíce činnosti hr. Andrásse jako ministra zahraničních záležitostí věno- vány byly spolku rakousko-německému. Zprvu kn. Bismark nechtěl o něm ani slyšet. Trval na spolků trojcarském a zacpával si uši, když rakouský kolega mluvil o alianci, ze které Rusko bylo předem vyloučeno. Ještě houžev- natějí vzpíral se jí císař Vilém I. Zdráhal se úporně oddáliti se od Ruska. Zas a vždy vra- cel se k námitce, že nedovede se spřátelit s myšlenkou přetržení a přervání nejdůvěr- nějších styků mezi dvorem berlínským a pe trohradským. Když německý kancléř uslyšel že demise hr. Andrásse je zásadně vyřízena ve smyslu kladném, ulekl se. Viděl již hoto- vou koalici francouzsko-rakousko-ruskou proti Německu namířenou. Wertheimer snáší důkazy, že Německe bylo k Rakousku přitlačeno Ruskem. Částeč ně, podstatně bylo: potud, že na Rusi houstly hlasy, množily se výtky, stupňovaly se ža- loby: „Německo se nám hanebně odměnilo na kongresu berlínském za neocenitelné služby které jsme prokázali Prusku r. 1870 prot Francii.“ Ale jednu věc nám Wertheimer ne- popře věru: že kdyby byl kn. Bismark mě zajištěno přátelství Ruska, nebyl by se nikdy ucházel o spolek pouze s Rakouskem. Histo- rická, nevyvratná pravda je tahle: Německe potřebovalo spolku s Rakouskem naproti Ru ) Graf Julius Andrássy. Sein Leben und seln Zeit. Stutlgart. Deutsche Verlags-Anstalt, III. sv. 264 str ) Toto tvrzení vyvráceno je Zeifhammerovo publikací listin o vyrovnací akci hr. Hohenwarta, ze kterých je patrno, že hr. Andrássy byl ochoton dáti souhlas t. zv. jundamentálkám, vymýtí-li se z nich dvě ustanovení stran Uher.
Vilém Zdráhal Wertheimer Německe Julius Andrássy Zeifhammerův Hohenwart Andrássy Rusko Německo Rakousko Rus Francie Uhry Deutsche Verlags Anstalt Leben und seln Zeit
20 article
sku, Rakousko spolku toho nepotřebovalo. Bez tohoto spolku bylo Německo v tísni, bylo osamoceno, bylo kolkol obklíčeno. Ve spolku tom alespoň chráněno bylo na východ. Na západ přímo nebylo, ale nepřímo. Protože uvolnilo se potud proti Francii, pokud mu při- spělo Rakousko proti Rusku. První podnět k alianci rakousko-německé dal kn. Bismark a to teprve, když dostal na druhé straně ko- šem. V Gastýně a Vídni byly námluvy. Jaka jak dlouho první císař německý odporoval kopulaci té, kterak mu kn. Bismark hrozil odstoupením, kým a kterými prostředky pů- sobil na něj, aby jej obměkčil a přiměl ku po- volnosti, jak se Vilém I. uměl vyhnout a vy- mknout, když jeho kancléř myslil, že již má jej získaného, jak mu dokonce pláchl do Alexandrova na schůzku s Alexandrem II. jak mu kn. Bismark domlouval, že nejedná se o spolek na výboj, nýbrž jen o spolek obranný, ochranný a na odboj, jak Vilém I navzájem hrozil, že raději předá trůn násled- níkovi, nežli by uzavřel spolek, jehož hrot by byl obrácen proti Rusku, jak mu kn. Bis- mark podrážděn vzkázal, že se dře pro ně bez přestávky celých 17 let, že jeho zdrav je porušeno a že rád postoupí svůj úřad muži mladšímu — to vše je četba neobyčejně po- hnutlivá, stejně jako vypravování o tom, má-l se carovi, jen aby nemyslil, že je proti němu. sděliti smlouva německo-rakouská hnedči později.
Bismark Alexandr II Bis Rakousko Německo Francie Rusko Vídeň
21 article
Ve Vídni, kam kn. Bismark přijel 22. zář a kde byl císařem přijat v audienci, dohodl se oba ministři o základech smlouvy. Rakou- sko a Německo slíbily si, že si navzájem po- mohou svojí celou mocí vojenskou, kdyby to neb ono bylo napadeno Ruskem, že mír uza- vrou s ním jen společně, že nepomohou jinému státu, kdyby jedno z nich přepadl, nýbrž za- chovají se blahovolně-neutrálně na prospěch spojence, kdyby však útočník byl podporován Ruskem, musí přispěti druhý spojenec napa- denému příteli celou silou vojenskou a že tře- tímu státu tato smlouva bude sdělena po vzá- jemném dorozumění. To je tresť aliance té.
Vídeň Německo Rusko
22 article
Počátkem října přišel bar. Harmole d Vídně a sešla se říšská rada. Hr. Andrássy naléhal na kn. Bismarka, ten na svého pa- novníka. 7. října byla smlouva ve Vídni, hr Andrássem a německým velevyslancem prin- cem Reussem konečně podepsána. Kn. Bis- mark byl by rád viděl, kdyby se byla ratifiko- vala též ústavně, t. j. schválila parlamenty ně- meckým, rakouským a maďarským. Návrhy v ten smysl byly podány v cislajtanské sně- movně několikrát, ale neprošel žádný. D státních zákonů základních spolek Rakouska s Německem vtělen nebyl. Dne 8. října r. 1879 byl hr. Andrássy pro- puštěn. Dne 18. února 1890 zemřel ve Vo- losce. Pochován je v Terebesu. Státním ná- kladem postaven mu před parlamentním pa- lácem uherským obrovský pomník, obrácený čelem k budínskému hradu. Znal jsem jeja často ve Vídni viděl a mohu říci, že je vypodo- ben znamenitě, třeba trochu vojensky, třeba trochu parádně na vysokém, vzpjatém koni. stojícím na mohutném podstavci, pělenými re- liefy zdobeném. A pokaždé, kdykoli stanu před tímto památníkem, horším se, vida, jak surové ruce, veškeré piety, veškeré úcty k velikému nebožtíkovi, k velikému vlastenci a národovci a k velikému dílu uměleckému prosté, popisují, poškrabávají a zhanobuji po- svátné kameny čmáranicemi a podpisy. Van- dalismus to, kterým také cizinci vzkypí krev a žluč. U nás je vyloučen, nemožným. U nás jedná se podle slova Ovidova: Qui coluere. coluntur — kdo jiné ctili, sami jsou ctěni.
Andrássy Bis Ovidův Qui Harmola d Vídeň Hradec Vídeň Andráss Rakousko Německo budínský hrad
23 article
Všechny tyto události politiky zahraniční kterými Rakousko bylo dotčeno, kterých se činně a vydatně zúčastnilo a které nezůstaly bez hlubokých účinků na vniterné poměryv obou jeho státech, sběhly se za pasivity a za abstinence politiků českých. Seděli a vzdoro- vali doma, když v Pešti, ve Vídni, v Cařihradě a v Berlíně rozhodovalo se o nás, bez nás, proti nám. Český národ se sám odsoudil k ně- motě a nečinnosti v době, ve které celá Evropa byla mobilisována. Nebylo ho vidět. nebylo ho slyšet. Jakoby ho vůbec nebylo. Stál na levém břehu řeky, čekaje, až odteče. Neodtekla, nevyschla. Naopak rozvodnila se a její proudy draly a rvaly naší prsť a půdu. A na pravém břehu při stolech, hojně pokry- tých jídly a nápojí, na které jsme také pla- tili my, hodovali jiní, rostli, mohutněli a si- lili jiní na naše útraty a na naši škodu. My však, odstrčeni, odstaveni, odpuzeni sláblí zůstávali pozadu po každé stránce — politi- oky, hospodářsky, osvětově. A po každé dů- kladně. Neblahá to taktika, jejíž účinky poci- ťujeme ještě nyní, 35 let po její zastavení ko- nečném. A šli jsme na říšskou radu poraženi, s prázdnýma rukama, nedostavše žádného vstupného. Ani tolik jsme se nenaučili za 16 utracených, promarněných a promrhaných let že na politickém tržišti ničím není, kdo tam není, že největší pohromou jest, býti zbyteč- ným, že trpná politika jest ona, kterou trpí kdo ji provozuje a nikoli ten, proti komu j provozuje, že pro náš národ nehodí se, co s hodí pro jiný a druhý, že náš národ, doku nebude nasycen, zabezpečen a konsolidován. žádnou politiku jinou nemůže provozovati než politiku aktivní, positivní, plodnou, živnou, politiku pomalého rostu, pomalého stoupání a pomalého pokroku.
Rakousko Pešť Vídeň Cařihrad Berlín Evropa
24 article
Kdož mohl by se diviti hr. Andrássovi. že jako ministr zahraničních záležitostí, jako zástupce říše na kongrese berlínském a jako spolutvůrce spolku s Německem měl na mysl jen Němce a Maďary, že staral se jen o ně měl ohledy a zřetele jen na ně? že víděl v Předlitaveku barvy jen německé, v Uhersku jen maďarské? Vždyť my svinuli jsme svoje prapory a vlajky ve Vídni a dovezli jsme je pěkně do úkrytu a kouta domova svého. Mlčeli jsme, kdy jsme mohli a měli mluvita se ozvat, složili jsme ruce v klín, kdy jsme měli jednat a bojovat. Jak mohlo býti jinak, kdyby v okamžiku kdy monrchie stala se státem balkánským to slovanským, byli poslanci čeští bývali na svých místech, kdyby byli proti hlasům ně- meckým položili svoje hlasy na prospěch oku- pace neb annexe Bosny a Hercegoviny, kdyby byli splnili dvě tužby panovníka: míti Čechy na řísšké radě a mít obě dvě jmenované země! Leč to jsou úvahy retrospektivní. Smutno je pouze, že nic, pranic jsme nepochytli z chyb cizích a pranic z chyb svých.
Němec Maďar Čecho Německo Uhersko Vídeň Bosna a Hercegovina
25 article
Druhá a třetí kniha o hr. Andrássovi byla vydána právě tempo. Přišly vhod a v čas. Bezděky z jejich stran a řádek zalétá duch do přítomnosti a porovnává mezi jindy a nyní. A začasto se mu zdá, jakoby mezi ními nebylo rozdílu a jakoby bludy z konce let sedmdesátých nebyly zažehnány ještě počátkem druhého desetiletí věku dvacátého. Profesor Wertheimer vykonal trojdílným, monumetálním spisem o největším státníkovi maďarském dílo veliké a záslužné. Nejen hrdinu svého, také národ, ze kterého tento vyšel a pro který pracoval, posunul do po- předí, povznesl a povýšil. Mohl opus to se- psat a dvěma jazyky uveřejniti na slávua čest hr. Andrásse za pomoci a podpory, mo- rální jako materiální, četných instancí, čet- ných činitelů. Nemáme o dru. Riegrovi díla podobného. Máme pokusy, máme zlomky, máme torsa. Život a věk muže toho vyložiti na základě Iakt a na základě listin — toť úkol, jehož uskutečnění přineslo by mnoho prospěchu, mnoho světla, mnoho poučení. Návrh na se- stavení a na publikaci veliké monografie ta- kové, která byla by též obrazem našeho roz- machu ve druhé polovině minulého století, po- dávám tady k veřejné diskusi a k veřejné úvaze. Já sám jsem při tom docela hors concours Psal jsem ve Vídni, 15. května 1913. Jos. Penížek.
Bezděk Wertheimer Riegr Penížek Vídeň
26 article Výtvarné umění.
Výtvarné umění. Nový katalog obrazárny v Rudolfinu. ** Poslední katalog obrazárny v Rudol- finu, prací V. Barvitia, vyšel roku 1889a byl vlastně první kriticko-vědecký klíč k této sbírce obrazů Společnosti vlastene- ckých přátel umění, jež se asi sedmdesát let potulovalá Prahou, nežli se usadila, nyní bohdá definitivně. Barvitius měl jen dile- tantské seznamy za předchůdce, jejichž udání byla buď úplně libovolná a beze vší váhy, nebo nanejvýš opírala se o sběratelskou nebo majetkovou tradici, nejednou rovněž tak neopodstatněnou. Jenom jedna část obra- zárny, právě její nejlepší, která dosud udává základní ton celku, sbírka J. Hosera byla sem věnována s katalogem, který na svoji dobu jest opravdu znamenitý, v němž sbě- ratel jemného vkusu osvědčil se i vědeckým určovatelem svého majetku tak dobrým, že po sedmdesátiletém pokroku v bádání umě- lecko-historickém a zvláště ve znalectví obrazovém doznává jeho Catalogue raisonné jenom zcela nepatrných retuší. Katalog Bar- vitiův stál opravdu na výši doby. Formou i obsahem. Nástupce Barvitiův v úřadua povinnostech, Pavel Bergner, vydávaje nyní nový uznává to nepochybně a přejímá z něho do svého celou methodu a osnovu. Podniká práci svoji s toutéž svědomitostí i opatrností, vyptává se u nejlepších kapacit znaleckých, u specialistů německých, holandských a ital- ských a dobře rozeznává jistoty od možností a neurčitostí, probíraje obraz za obrazem. Za
V Barvitius Barvitius J Hoser Barvitiův Pavel Bergner Rudol Praha Rudolfinum
27 article
Barvitia byla obrazárna v Rudolfinu ještě málo známá v odborném světě. Po vydání jeho katalogu jinak. Jím byli na ni upozor- něni a stopy této pozornosti jsou zanešeny v literhtuře historicko-umělecké dosti hojně, takže P. Bergner mohl těžiti také z ní, od- volávati se na její kritické výtěžky nebo poukazuje na kontroversy v ní se vyskytu- jící. Chytilovými studiemi o staročeském ma- liřství přibylo mu také poučení domácích, jichž mohl užívati s úplným bezpečím. Mimo to sám nelenil. Jeho objevem jsou dva malé portrety Sadelerovy, dobře opodstatněné, nebo určení Sprangerova obrázku, zvláště však opravy a nové poznatky biografické i umělecké, jež si nashromáždil z archivů i ze sbírek soukromých o malířích českých osmnáctého věku, jinde už publikovanýcha v katalogu nově využitých. O to jde, aby katalog umělecké sbírky byl ve všem spo- lehlivým zpravodajem pro každého, kdo jej beře do ruky, aby na každou věcnou otázku držel v sobě objektivnou odpověď, aby ob- sahoval vše, co o sbírce věda historicko- umělecká a obrazoznalectví na výši doby ví a dovede říci. Jen zdánlivě je v obrazárně a kolem ní klid. Za čtvrt uplynulého stoleti se mnoho změnilo. Sbírka vyrostla, rozmno- žila se a věda pracovala zrovna horečně, množíc a prohlubujíc, očišťujíc a opravujíc na všech místech a každý nový »křest« starého obrazu, nejednou úporně vybojo- vaný, znamená vědecký pokrok a nikoli, jak laický svět se domnívá nevědomost nebo libovůli.
Barvitius Bergner Chytilův Sprangerův Rudolfinum
28 article
Obrazárna v Rudolfinu je vskutku lepší nežli její pověst, zvlášť pověst domácí. Její obsah, prostředkům a poměrům přiměřený, projdete-li jej pozorně a zvědavě s tímto novým seznamem v ruce, poskytne po- učení historického a požitku uměleckého víc, nežli se kdo naděje. A tento obsah se mezi oběma katalogy rozhojnil zcela pozoru- hodně. Počítám, že vzrostl skoro o čtyřicet starých mistrů a o devadesát moderních obrazů koupí a darem a v obou případech domácí umění nepřišlo zkrátka. Přibyly obrazy staročeských anonymů, Brandlovy, J. J. Hartmanna, bratří Hickelů, Kohlovy. Škretovy, Spitzerovy, Dvořákovy, Manesů, Postla, S. Pinkase, V. Hynaise, M. Alše, Chittussiho, Machkovy, Knüpfera a řada ji- ných, a v oddělení cizineckém ukázky umění Courbetova, Pettenkofena, Skotů, Lenbacha nebo Le Touchea nelze podceňovati. V do-
Přibyl Brandlův Hartmann Hickel Kohlův Škretův Spitzerův Dvořákův Manes Postl S Pinkas V Hynais M Aleš Chittussi Machkův Knüpfer Courbetův Pettenkofen Skot Lenbach Rudolfinum