Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

26. května 1907. Císlo 143.

4 article Lékařská hlídka-

Lékařská hlídka- Opatření proti nakažlivému skle- romu cest dýchacích. Choroby rozšířeny jsou po zeměkouli ve- lice nestejně. Některé najdeme všude, na rov- níku tak jako v krajinách polárních, jiné jsou více méně vázány na určité krajiny a určitá pásma. Nepotfebuji než jmenovati žlutou zim- nici, malomocenství (lepru), beriberi, peliagru atd., abych správnost tvrzení tcho doložil. Také v různých dobách vystupovaly různé chorcby s nestejnou intensitou. To platí zvláště o některých nemocech nakažlivých. Tak na při- klad diítherie, ač byla již Paracelsovi známa. přece blíže známou lékařům stala se teprve po velikých epidemiích na začátku předešlého sto- letí, zuřila po nějakou dobu, a nyní, jak se zdá její prudkosti opět ubývá. Cholera je domovem svým v Indii, od- kudž občas navštěvuje kraje sousední i vzdále- nější. První rozsáhlá epidemie začala r. 1816. během 15 let pak rozšířila se přes celou Asii i Evrepu. V Praze vyskytl se první případ v listo- padu 1831 na poslu, přišedším z Liblie u Podě- brad, kdež cholera již zuřila. Od té doby byly v Čechách epidemie cholerové r. 1854, jež byla části veliké pandemie, která během let 1841 az 1855 prošla celou Evropou a navštívila také Jižní Ameriku, pak r 1866, n konečně r. 1872 až 1873. To jsou ovšem prudké infekční cho- roby. Ale také vleklé vyznačují se podobnými fásemi. Sem patří na př. příjice a malomocenství.

Paracelsus Indie Asie Praha Liblie u Pod Čechy Evropa jižní Amerika

5 article

Příjice čili syfilis byla již ve starém i ve středověku známá, a omezovala se tenkráte na úkazy místné. Ale na sklonku 15. století z příčin až dosud neznámých náhle vzala na seba ráz epidemický a rozšířila se ve velikou pandemii, která pak po 25letém panování opět usteupila nynějším poměrům nemoci, Lepra čili malomocenství bylo rovněž známo již za starověku, jak mimo jiné také z biblických knih starého i nového zákona víme. Ve středověku byla to nejdůležitější ze všech epidemických nemocí, rozšířená zvláště po celé Francii a Italii, tak že na př. ko konei XIII. století Francie sama měla 2000 leproserií, zvláštních to nemocnic, vládou zřízených, ve kterých leprosní nemocní byli ošetřováni, nebo spíše jen internováni; v celé Evropě bylo tenkrát 19.000 leproserií. Ovšem lze právem se domní- vati, že neběželo u všech těchto nemocných o skutečnou lepru, nýbrž také o nemoce jiné, jako zvláště syfilitické, nebo o lupenku a jiné kožní nemoci, ale vůči případům lepry byly to přece jen případy vzáené. Koncem XVI. století začalo v Evropě lepry ubývati, a dnes vyskytuje se zde pouze sporadicky. Pravlasti její zdá se, že jest Egypt, mimo to jest endemickou v jiho- západní a střední Asii, pak v Mexiku. V Evropě je dosud na některých ostrovech řeckých, pak na Sieilii, něco málo případů na Rivieře, na ně- kterých místech pobřeží španělského a francouz- ského, pak dosti silně ještě v Norsku, něco v bal- tiekých provinciích ruských i německých; ano tu a tam vyskytují se jednotlivé případy i ve střední Evropě.

Francie Evropa Egypt Asie Mexiko Norsko Riviera leproserie

6 article

Nelze upříti, že k ubývání intensity i exten sity mnohých infckčních chorob do veliké míry přispěla věda lékařská, naučivší nás jednak za- braňovati šíření se těchto chořob vhodnými pro- středky preventivními, jednak chorobu již vy- puknuvší se zdarem léčiti (na př. diftherii). K chorobám, které, jak se zdá, za našich dob začaly neb začínaji se rozšiřovati, patři sklerom cest dýchacích. Je to velice pomalu se vyvinující a zvolna pokračující cho- roba, která zachvacuje různé oddíly drah dýcha- cích od zevního nosu až k průduškám. Na těchto místech, tedy na př. na zevním nose a horním rtu, neb ve sliznici nosní, v hltanu, hrtanu, prů- dušnici neb průduškách, po případě na několika z těchto míst současně neb po sobě vyvinují se buď ohraničené nebo více diffusní zduřeniny. vyznačující se zvláště na nose značnou tuhost a tvrdostí. Zduřeniny tyto skládají se z malých, kulatých buněk, mezi nimiž roztroušeny jsou větší buňky se zrnitým obsahem a jádrem k pe- riferii buňky pošinutým. Tyto buňky, poprvé popsané Cornilem a Mikuliczem, jsou pro tuto chorobu charakteristické. V dalším vý- vinu méní se tyto buňky ve velké beztvarné koule. Zduřeniny tyto nerozpadávají se a ne- vředovatí, jako na př. zduřeniny syfilitické, leda po úrazu, nýbrž znenáhla se svrašťují tím, že kulaté buňky, jež tvoři největší část zduřenin, mění se v buňky vřetenovité, z kterých dále po- vstává pevné, jizvovité, stahující se vazivo,a tak povstává znetvoření zachvácených orgánů zúžení dotyčných částí cest dýchacích. Na sliz nici usazuje se z pravidla výměšek hlenohnisavý který rychte vysýchá a pokrývá sliznici nosní, bltanovou neb hrtanovou v podobě špinavě šedo- zelenavých nebo šedohnědých škraloupů, z nichž vychází odporný zápach.

7 article

Příčinou chorohy této jsou zvláštní mikro- organismy, r. 1882 Frischem objevené ba- cilly rhinoskleromu; jsou to krátké opouzdřené tyčinky, které ve všech případech skleromu ve svěžích zduřeninách lze dokázati. Bacily ty snadno e daji pěstovati na umělých půdách. Přenésti je s člověka neb s umělé půdy na zvíře a tudíž vzbuditi uměle chorobu tuto u zvířete dosud se nezdařilo. Že to je choroba nakažlivá, přenosná s člověka na člověka, tomu svědčí t zkušenost, že nepříliš zřidka pozorována byla u více členů jedné rodiny, pohromadě bydlieích. Nápadno jest, že až dosud všichni nemocn přináleželi k tak zv. nižším třídám lidské spo- lečnosti. Choroba ta až dosud u nás je vzácná a i samým praktickým lékařům málo známa. Změny, které způsobuje, zvláště v hltanu, hrta- nu a průdušnici podobají se často změnám, jaké povstávají po vředech terciarně syfilitických, a proto také často považují se mylně za syfilitické. Nemoc až dosud je nezhojitelná, může se sice ve svém postupu zastaviti, ale z pravidla zvolna pokračuje a vede k nenáhlému zúžení hrtanu, průdušnice neb průdušek, z kterého, nepodaří- se v čas operací neb mechanickým roztahová- ním zúžené části nebezpečí zažehnati, povstává smrt udušením. Ovšem trvá to dlouhá léta, ano desetiletí, než zůžení dostoupí takovéto výše.v Původní vlastí skleromu je, jak se zdá, Halič a Ruské Polsko, kdež, zvláště v Haliči. téměř stejnoměrně je po celé zemi rozšířen zachvacuje stejně kmeny slovanské jako Židy. Kromě toho častěji vyskytuje se ve Východních Prusích, v Horním Slezsku, dále v Uhrách a n

Žid Prus Halič Polsko Horní Slezsko Uhry

8 article

Moravě, něco méně v Čechách a ve Štyrsku Jednotlivé sporadické případy pozorovány byly sice také v zemích od těchto krajů vzdálených. jako ve středním Německu, v Italii, Francii, ane i v Americe, ale houfně a endemieky objevuje se toliko ve jmenovaných polských zemích v krajích s Polskem více neb méně sousedících. Čím dále na západ a na jih, tím více případů ubývá. V Čechách pozorovány byly případy skle- romu nejčetněji v severovýchodní části králov- ství. Okresy, resp. města, z kterých případy byly uveřejněny, jsou: Český Dub, Turnov, Železný Brod, Vysoké n. Jiz., Lomnice, Nová Paka, HIe řice, Červený Kostelec, Náchod, Teplice, Krá lové Hradec, Žamberk, Chrudim, Uhlířské Jano vice a Český Brod. Mnohem méně případů zná mo jest z ostatních částí Čech; jsou to případy z Viklantic u Pacova, „Dörfel“ u Nových Hradů z Budkova u Prachatic, ze Stříbra, z Plzně z Červeného Újezda u Unhoště a z Roudnice Jeden případ znám je také z Prahy samé. Z růz ného tohoto rozšíření lze souditi, že choroba šir se k nám od Východu, z Pruského Slezska z Moravy. Co třeba činiti, aby tovo šířen se zamezilo? Předem autno podotknouti že aspoň prozatím nebezpečí není tak veliké hrozivé, a že, nastane-li nákaza, mohla se za- jisté státi jen dlouholetým stykem zdravého s ne mocným, a není také se co báti, že by se mohln choroba náhle vzmoci a změniti v epidemii, ale přece nutno býti na stráži a nesložiti ruce v klín. poněvadž bez ochranných kroků mohla by se v dozírné době u nás tak častou státi, jako dnet už je Haliči a Ruském Polsku.

Lomnica Jana Morava Čechy Německo Italia Francie Amerika Polsko Turnov Železná Brod Jizera Nová Paka Kostelec Náchod Teplice Hradec Žamberk Chrudim Český Brod Viklantice u Pacov Nová Hrad Budkov Prachatice Stříbro Plzeň Červený Újezd Unhošť Roudnice Praha Slezsko Halič Český Dub

9 article

Proto bude nutno, aby orgány zdravotně policejní v čas zahájily činnost svou všemi pro střodky, jež jim zákon a věda lékařská posky tuje; zvláště vésti všechny případy skleromu v evidenci a starati se o to, aby onemocněli byl isolováni, t. j. umístěni ve zvláštních ústavech a dokud těch nebude, ve všeobecných nemoc nicích. Mezi jiným také důležito bude, poučevat rodiny, ve kterých jsou nemocní skleromem, ja kož i veškeré obyvatelstvo míst, ve kterých se sklerom houfněji vyskytuje, o obyčejných při znacích této choroby, o možnosti nákazy, o ne bezpečí pro okolí atd. V Praze samé sestoupilo se několik odbor níků ke stálé komisi, ktorá vzala na sebe úkol poměry skleromu v Čechách a na Moravě, zvlá ště pak její geografické rozšíření v těchto zemíci za spolupůsobení všech lékařů, v obecních služ bách postavených, prostudovati, aby pak prot možnému šíření se této infekční choroby patřično kroky podniknuty býti mobly. Akce ta podporo- vána jest Spolkem českých lékařů a c. k. českou akademií. Podobně bylo v sezení nejvyšší zdra votni rady ve Vídni dne 16. února 1907 po ná vrhu prof. Weichselbauma usneseno, vybídnout vládu, aby c. k. min. vnitra svými podřízeným orgány dalo šetřiti poměry skleromu v králov stvi a zemích v ř. r. zastoupených, zvláště zemi ve kterých se vyskytuje a zpěsobu, kterým se Prof. dr. O. Frankonberger rozšiřuje.

profesor Weichselbauma doktor Frankonberger Praha Čechy Morava Vídeň spolek český lékař

10 article

Odkazy a sbírky na vědecké, lékažské a lidu milné účely. Osiris, nedávno v Paříži zemřelý arci milionář, odkázal celé své jmění 30 milionů Irank Pasteurovu ústavu v Paříží. Není pochyby, že od kazem tím největšímu vědeckému ústavu na světě vy plyne praktický užitek trpícímu lidstvů. Tam po ge- niálním bádání vynalezeny různé prostředky prot nejhroznějším nemocem, objevena nová vědecká fakta atd.; leč ústav sám jest od počátku bohatě dotován- prodejem léčivých ser a poplatky za pracovní místa cizozemských lékařů jest finančně znamenitě opřen- Litujeme, že u nás odkazy takové jsou — výjimkou Jinde z podobných legátů — v Rusku a zejména v Německu — vznikly ty největší a nejlepší nemocnice ústavy pro nemocné stížené nezhojitelnými choro- bami, nedávno pomocí odkazu a příspěvků zřízen zasvěcen humanitě velkolepý ústav pro výzkum pod- staty rakoviny a jejího léčení zásluhou chirurga pro Czerného. Podobný ústav hodlal v život uvěsti ve Francii prof. Poirier, zatím však nedlouho p manifestační akci ochuravěl a zemřel sám — rakovi- nou. Jak jinak u nás. Instituce tak eminentně huma- nitní jako je dětská nemocnice, spolek pro potírání tuberkulosy, pro blaho epilep- tiků, pro stížené rakovinou, proti šíření se skleromu, proti alkoholu jsou odkázány z nej- větší části a po většině na příspěvky — lékařů samých, kteři nadto zdarma slouží úkolům insti- tucí a síly své obětavě věnují humannímu úkolu spolku. Ve mnohých těchto institucích kdyby nebylo příjmů od lékařů, nebylo by ani čím uhraditi nutnou agendu! To, co zdařilo se Neureitterovi a jeho spojencům — t. j. zřízem dětské nemocnice — ne- zdaří se v našich poměrech hned tak snadno jiným.

Osiris Czerný profesor Poirier Paříž Rusko Německo Francie Pasteurův ústav spolek pro potírání tuberkulóza

11 article

Nebot ochotně poskytují nejšírší vrstvy příspěvky své na stavovskou organisaci, pro úlevu bídy bližního však slechu nemají! Nemocnice, ústavy, nalezinec. porodnice jsou přeplněny, nemocným nedostává se ani nejnutnějšího na léky, tím méně pak na úlev budy rodiny, zotavení, osolaci a pod. Stát, země v této otázce konají pramálo. Korporace okresní. obecní jsou vyčerpány příspěvky na podniky nej- humannější, vědecké, národní i kulturní, a každé sbírce musí přispěti. A přece potřebí přispěti huma- nitmím institucím nahoře uvedeným. Část takového arciodkazu ovšem by postačila všem našim českým lidumilným podnikům. Leč takový — i malý — o kaz jest u nás — zvláštností. Co podniknouti? Vše- obecná lidová loterie lidumilná, které by se nepatr ným příspěvkem (ne korunovým, ale jen 10haléřovým zúčastniti mohli ne všichni jednotlivci Smilionového tělesa, ale osmá jen čásť jeho, pro blaho svých spolubratří, rázem by mohla uskutečniti cíle a snahy četných našich, leč ne postačujících institucí lidumil ných. Aby tento náš návrh doznal povšimnutí a při- padně uskutečnění, zahajujeme o něm hlasování prosíme, aby každý, kdo souhlasí s návrhem, oznámi redakci této rubriky svoje mínění. Závažné projevy. pokyny a návrhy pak sdělime veřejnosti.

12 article

Dr. J. H. K mlékažské terminologii. (Piše A. Rosam. V četných odborných spisech a učebnicích poslední doby objevují se jak pro mléko tak i pro mléčne výrobky různé od „sebe se lišící názvy. Tak termin „mléko teplé“ pro mléko úplně vydojené, není právě nejlépe volen, protože v sýrařství označuje se tímto jménem i odstředěné mléko oteplené, následkem čehož slyšeti je často — podejte mi mléko leplé — ale myslí se tím né na „teplé“, nýbrž ohřáté, sbí- rané a pod. V nynější době užívá se řada názvů místo „mléka teplého“, čteme o mléku „celém“ „plném“, „obyčejném“ a p. Žádný z těchto názv není ustáleným a také s těží nějaký nový se ujme, proto soudil bych, že by bylo nejlépe pro mléko úplně wydojené, jemuž nebylo nic přidáno, ani od- ňato, zachovati termin „mléko“ bez jakéhokoliv přídavného jména, podobně jako „máslem“ rozumí s vždy tuk připravený z mléka kravského, nebo „ví- nem“ nápoj vyrobený z bobulí révy vinné ald. ostátní druhy značiti adjektivy: kyselé, sbírané, cen- trifugované atd. Podobného pojmenování uživá téz pan K. Procházka, mlékařský konsulent. V sýrařstv pozorujeme často zaměňování názvů — tvaroh sýry. Všeobecně uznávaný vědátor, ředitel Farský. nazývá mléčné výrobky, získané z kyselého mléka, „tvarohem“ a ony, vyrobené pomocí sýřidlového en- zýmu „sýrem“. Podobně vyjadřuje se i náš lid, jen že zaměňuje často obsah výrobku formou výrobku. Tvarůžku říká syreček. Při názvu „syrec“ vybaví se mu kotoučovilý tvar tvarohu. Jindy jmenuje poure přeměněný Ivaroch sýr a mluví o starém, o pečeném sýru a pod. Vyslovuji své skrovné míněm, že náhle

doktor K Procházka Piš A . Rosam

13 article

prof. Macalíka (viz jeho učebnici chovu zvířat) o tom že se sýr vyrábí ze sladkého i kyselého mléka, neni správný. Stává se totiž někdy, že se kyselé mléko skutečně zasýří, ale výrobek ten správně označuje pí. B. Pichová - Poláková jako tvaroh sýře ny Ustáleným názvům, domnívám se, neodpovídají ter miny, jež nalézáme ve výtečné chemii lékařské II díle (jednajícím o chemii fysiologické) sepsané p. pro drem. J. Horbaczewským. Na str. 90. nalézáme: „Př srážení se kasein podléhá jistým změnám. Enzymem vyloučený tvaroh není identický s kaseinem, je- likož má poněkud odchylné vlastnosti, pročež byl jmenován parakaseinem nebo prostě tvar- hem, zde lépe bylo by užiti terminu (dle řed. Far- ského) „sýřeninou“ či „sýrem“. Snad jen odchylné terminy jazyků slovanských jsou příčinou záměny naších ustálených slov, nebo je to jen tiskový omyl Dále čteme „Při srážení se kaseinu nemění se ve- škerý kasein na tvaroh, nýbrž jistá část, případně méně než 10 původního kaseinu, zůstane vždy v roztoku; při srážení se mléka zůstane v žinějci nebo v syrovátce a tvoří tak zv. bílkovinu žin- čice, chovající pouze 13.2% N a vykazující vlast- nosti albumos. Nově zde užitý název „bilkovina žinčice“ jest velmi vhodně volený a správnější než dosud užtvaný termin „boudlík“ pro sražené bílko- viny syrovátky. Žinčicí nazývá lid moravský a slo- vácký ponejvíce syrovátku ovčí a zvláště tu, kterou za povařování posběruje a tuk se syrovátkou ihned event. osolenou pojídá. Předkládaje tyto řádky k blahovolné úvaze odborným kruhům, mám jen t přání, aby se ustálily dobré a správně terminy v tech- nice mlékařské za účelem všeobecného rozšířen těchlo

profesor Macalík Pichová Poláková J Horbaczewský

14 title

Žurnalisté a žurnalistika.

15 article Ueta ke stavu!

Ueta ke stavu! —rk— Zástupcové tisku se ozvali u vě cech svého stavu. Není dost úety ke stavu, jal se ukazuje. Udály se křiklavé věci ! Stavovsk čest je ohrožena! Třeba čelit případům pro bu doucnost! Oznámit předem, zač je čeho loket A hlučné přestřelky! A obrněná prohlášení Hromadné přísahy, podpisy, hrozba boykotu Účinek nepopíraný! Veřejnost si zapisuje pozorně za ouško, co třeba. Není pochyby, tisk je mocný faktor! A mocným — třeba se p kloniti. Budoueně u vrbiček nebude už nijal zameškáno — smeknout čepičku Zadostučiněno tedy dokonale. Zbývá jen otázka, je-li to také už — všecko? Obecenstvo má svůj — jak pak honem — má svůj »předsudek« naproti příslušníkům tisku. Okatý projev předsudku, je společensky nemilá věc. Třeba zabránit na příště — okatým projevům. Strach z boykotu vykoná tu svou povinnost ! Strach, do jisté míry, je konečně tak trochu— vychovávací prostředek. Okatě nesmí se předsudek už nikdy projevit ! Ujednáno. A předsudek sám? Co bude s tím?

16 article

Něco je zajímavo! Svůj předsudek nemá obecenstvo — ze sebe. Svoji moudrost i svoji hloupost, své nadšení pro veřejnou zásluhu i své opovržení pro veřejnou hanbu, svoje úsudky své předsudky čerpá milé obecenstvo . . . Od- kud jen čerpá milé moderní obecenstvo témět všecky podněty svého niterného života? Praví se o tisku, že je vychovatelem obecenstva. jisto je, bývá chovanec, jak si jej — vychováš. A obecenstvo je celkem »dobré dítě«, rádo při- jímá slovo — za pravdu. Jen-li hezky řízně pověděno. O řízná slova pak nebývá v tisku nouze! A ostatek je věc — suggesce. A čte-l ohecenstvo denně a neustále suggestivnou čern vytištěno, kterak že příslušníci tisku jsou vlastné sebranka nejborší čeládky, společnost směšnýeh panáků, nevědomců, taškářů a po případě i každé špatnosti schopných ničemů: rci, ó Sokrate. kterak tu nemá milé obecenstvo na konec pod- lehnouti účinku sladké hudby, kterak n e z í s k a svůj drahý — předsudek? Arci bývá vždy vtipně naznačeno, že těmi lotrasy, hlupáčky a podvod- níky třeba vždy rozuměti jen velectěné pány — odpůrce! Leč, lze-liž žádat na milém obecen- stvu, »dobrém děcku«, aby tak tuze pronikalo k odstínům barev? A medle, který pak »muž péra« ať v tom či onom případě není — od půrcem? A tak není věru divu, jestli »dobre dítě« ohlušeno vřavou bitevní, přijme za svou filosofii odstíny ze známě Heine-ovy romance »o dvou nerozlučných přátelích«,

Sokrates Hein

17 article

o nichž lidé drze Ivrdí, že oba vlastně stejně . .. Obecenstvo je nevinno svým předsudkem Jeho vychovatel má je úplně v moci. Kdyb z methody tisku vyzařovala úcta příslušníků k vlastnímu stavu, »dobré dítě« by věru neodo- lalo methodě. Suggosce jako suggesce ! Není- úcta ke stavu vlaslně úcta — k sobě? A cti svůj stav i ve svěm protivníku — není-li to vlastně nejdelikátnější způsob, zjednávat úctu sobě samému? Arci také trochu uměn to je! A jedinec konečně vždy je malomocný. Organisací už spíše něco zmůže. Jinde v těch věcech dokázaly organisace už mnoho. Na nás, prozatím, vymyšlen trest na je dince z obecenstva, kteří se prohřeší. Taky dobře. Ale původ zla! Dojde-li naň tak u nás? Zásadní otázka ! Nelýká se jen tisku v nej vyšším smyslu. Kdokoli v péru vidí své povo- lání, ve slově veřejném, literáti, odborní pra covníci, vědci! Všickni trpí pod klenbou před- sudku. Nenapadl vám ještě nikdy spor dvou Němců, jehož pointa na obou stranách vyzní vala velmi přesvědčivě, kterak že váženého pan protichůdce sluší docela bezpečně považovati — za osla? Zájem je vskutku nejširšt! Dejte si říci Podle běžných známek, »povolaní péra« nen vskutku tuze — čestná!

Němec

18 article Dvě knižní novinky o žurnalistice

Dvě knižní novinky o žurnalistice Stížnosti, které zástupci tisku při nedávné návštěvě panovníkově byli nuceni velmi hlasite pronášeti, jsou dostatečným důvodem, abych začal známými slovy: »Málokterý čtenář ví, co to stálo práce, než atd.« — bez obavy, že řeknu frási. Málokterý čtenář vi tedy, když bere d rukou ranní noviny, co to skutečně stojí práce, kolik lidí, peněz a strojů musilo se spojiti, aby mu ráno v čas dodalo jeho list, a to ještě z cenu, která není v žádném poměru k nákladu. A jestliže sluší to říci čtenáři českému, je za- jisté ještě více třeba říkati to čtenáři německému, neboť ohromné německé podniky vyžadují ná kladu přirozeně daleko většího, mají však váž nost menší, než u nás.

19 article

Muž s jistou autoritou, spisovatel, redakto »Kölnische Zeitung«, dr. Brunhuber, jenž by povolán na stolici pro žurnalistiku při vysoké obchodní škole v Kolíně, uznal za vhodné při- pomenouti všecky ty věci německému čtenáři v známé Sammlung Göschen (»Das moderne Zeitungswesen«.) Nevím, jak dlouho už je pro- fesorem, ale následky se ukazují: začíná pěkně literaturou, definováním pojmu novin a histori- ckým úvodem, ve kterém se dovíme, že římská acta diurna (úřadní vyhlášky na foru), dále re- lace a letáky středověké nevycházely pravidelně. za to první toho druhu listy jsou pololetn Relationes, nejprve v Kolíně 1588, potom no- viny štrasburské z r. 1609, které vycházely už týdně. V druhé pol. 17. století jsou už listy dvakrát týdně vycházející, r. 1660 pak vycház v Lipsku první denník s titulem »Neu einlau- fende Nachricht von Kriegs- und Welthändeln« V 18. století vycházejí už v Anglii první ve černíky a to samostatně, jakož i ve Francii Americe, čímž vzniká jejich ráz, odlišný o ranníků. V Německu naproti tomu ranní listy pouze rozšířily se o vydání večerní, k němu přibylo záhy vydání polední. Nejdále došla »Kölnisehe Zeitung«, vychází čtyřikrát denně v 8.40, 10.15, 12 20, 3 15 odp.

doktor Brunhuber Kriegs Kolín Lipsko Anglie Francie Amerika Německo Kölnische Zeitung vysoký obchodní škola v Kolín Kölnisehe Zeitung Göschen und Welthändeln

20 article

Velký list pouze jednou denně vycházející. jako »Vorwärts«, je dnes v Německu vyjímkou. Na rozdíl od poměrů našich příděluje Brunhube ranníkům pouze úlohu dodávati materiál, kdežto teprve večerníky přinášejí úvahy a úsudky poli- tické, kdežto vydání polední slouží obchodu burse. Suprematií ranníků v Německu další vy- dání budou prý otřásati vždy více. Kdo píše noviny? táže se obecenstvo. Kdo je vydává? táže se Brunhuber a ukazuje, že nerozhodují tak individua, jako daleko více re- dakce. A při listech beze stran podnikatel. Lidě o německou kulturu péči mající zdvihají nářel vždy větší nad spoustou papíru, které do lidu vrhají dva velkoplantážníci: berlínský Scherl vydavatel »Localanzeigru«, »Tagu«, »Woche« »Sport in Wort« a mnichovský Langen, majite »Simplicissima« a měsíčníku »März«. Český hromadný pendant už si přimyslíme.

März Německo Vorwärts sport in Wort mnichovský Langen

21 article

S německou žurnalistikou Brunhuber valně spokojen není, anglická a francouzská je takt nější v záležitostech osobních, přenechávajíe ně mecké pouze v byzantinismu přednost. Němečt žurnalisté nepožívají takové vážnosti jako kole gové francouzšti a angličtí, třebas mezi ně patři kdysi i anthropogeograf Ratzel. Ostatně se ne vážnost k tisku, běžná v oficiálním světě něme- ckém, vymstila v Algecirasu, kde měli němečt diplomaté proti sobé popuzenou žurnalistiku celého světa. Jako všude jinde, tak i při uva žování o škodách z žurnalistiky sluší hledat vinu na obou stranách: je třéba vzdělaných svědomitých žurnalistů, ale je třeba také pu- blika, které nevěří slepé každému slovu, jen když je vytištěno. Více než tyto všeobecné po- žadavky znamená postulát jiný: zrušení anony mity u předních členů redakce, k němuž bez- toho směřuje dnešní decentralisace listu, rozpa- dajícího se v jednotlivé rubriky. Od zrušení anonymity slibuje si Brunhuber velmi mnoho. ač přirozeně podnikatelé se brání; pokrok, jake všude jinde, i zde vyjde od významných osob- ností, jimž zrušení anonymity dodá sebevědomí ale také větší chuti k práci. Tak je tomu v Francii, Anglii a Italii.

Brunhuber Ratzel Algeciras Francie Anglie

22 article

Co Brunhuber píše, nezní nijak optimisti- cky. Má otevřené oči pro hroty, které skrývá tento moderní jev společenský pro všecky, kdo tvoří jeho části — kdo píšou, i kdo čtou. Brání žurnalistiku proti některým naivním požadavkům i proti výtee povrchinosti, cení vážně její spole- čenskou funkci, nezatajuje však některých sklo- nů vývojových, které těžisko celého podniku přenášejí z jednotlivců ne už na redakci, nýbrž na podnikatele. Jinými slovy: velký kapitál je dnes nezbytný k založení a udržení novin, je však otázka, zda časem neučiní si je docel služebnými. Tomu právě mezi jiným má čeliti žádané zrušení anonymity. Co zde se vyslovuje pouze jako obava, t je už základem autoru jiné knížky o žurnali- stice. Je to »Zeitung«, práce vyšlá ve sbíre sociálně-psychologiekých monografil »Die Gesell- schaft«, ve které vyšla už pojednání Proletariat (Sombart), Náboženství (Simmel), Politika, Stávka (Bernstein) a jiné. Autorem je žurnalista Davíd.

Brunhuber Sombart Simmel Bernstein Davíd Zeitung die Gesell Proletariat náboženství

23 article

Netoliko pro to jméno, ani pro časté příklady ze Starého zákona, nýbrž pro jeho, řekněm obchodní stanovisko, zdá se mi, že hádám správně na jeho rod: podle smýšlení a vědo- mosti o rákouské národnostní otázce hleda bych ho v »Neue Freie Presse«. David vidí žurnalistiku jako celý modern život v rukou velkého kapitálu a s toho hle- diska s jistou resignací, která zajisté nebyla mu příliš těžká, jakoby mluvil nekrolog zašlé době, která poskytovala příležitost vyniknout bystrým, temporamentním lidem, virtuosům péra, pánům myšlenek a stilu. Ty časy prý minuly; žurna- listika sotva prý byla kdy uměním, ale přestává prý už býti dokonce i uměleckým řemeslem a stává se pouhou a pouhou naučitelkou činností ve službě velkého kapitálu. Vmysleme se konečně v osud německého novináře v Rakousku, pokud není právě všeněmeckým . .. Každý den deklamovati o utrpení rakouských Němců, každý den prová- dět znovu svou práci vykrucování, nechutných stesků, nepravdivých grimatt . . . to konečně vede k stanovisku, z něhož v přesvědčení se vidí luxus, v činnosti stran a úsilí národů kejkle a ideologie pro skutečné hospodářské po- třeby — tedy do značné míry vykládání světa, jehož se, už díky bohu, vzdali i sociální de- mokratě, k nimž David nelají se odporem. Po- zoruje konec konců svět sub specie sui a pro- hlašuje s gestem už nikoliv novým »odumírání všech zdánlivě nepřemožitelných pojmů«. Spo- kojme se tím, že toto »odumíráni« se hlásá už dosti dlouho a hoďme proti všemu tomu filoso- fování na váhu jen jedno jméno: jméno Karla Havlíčka. Naše miska sletí rapidně dolů.

David Němec jítmokrata Havlíček Rakousko spo Neue Frei Presse

24 article

Přes to každý, kdo má jemnější intera pro jevy společenské a zajisté i ten, kdo je spolutvoří, tedy žurnalista, nepozbude zájmu ani na jediné stránce knížky Davidovy. Je psána s neobyčejnou znalosti, s psychologickými zna- lostmi, jimž duchaplnosti neubírají váhy, a do- týká-li se skutečné povahy věcí, bez rámce šir- šího, jak je nám už znám, jsou výsledky smyslu pro reální vztahy, jenž vyznačuje jejího autora, velice bohaté. Proti práci v Sammluny

Davidův Sammluna

25 article

Zörchen, která zabývala se z většiny jen vnějs stránkou novinářství, pozoruje David z vnitřku psychologisuje velmi šťastně. Jaký má býti úvod- ník? Což feuilleton? Interview? Drobné zprávyí Jak vybrati a seskupiti telegramy, aby uspoko- jily co možná všecky? Co obecenstvo čte nej- raději? Do jaké míry má vystupovati smět listu? David o tom všem mluví, jak lze očeká- vati, s hlediska čistě obchodního, a o svém čtenářstvu se vyjadřuje tak jako nejeden ob- chodník o zákazníku, jenž právě za sebou z- vřel dvéře — ale vidí tomuto zákazníku až do útrob. Dříve tedy — než přišlo ono »odumírání pojmů zdánlivě nepřemožitelných« — dávali s k žurnalistice lidé s uměleckými vlohami, kter přáli si svobodného zaměstnání; řeč v jejich rukou stala se nástrojem úhledným a hbitým. Přinášeli si a šťastně zužitkovali svoje znalosti filosofie a historie, oslepovali nebo aspoň impo- novali maximou a epigramem ad hoe. Jejich temperament nervosní a impulsivní, ofensivní, vždy pohotový, dával jejich práci vzácný ráz výrazu přesvědčení. Dovedli se rozohniti a str hovati. Je to všecko pravda — ale David za- pomněl si položiti otázku: proč? Zase vzpomněl bych vzácného příkladu Karla Havlíčka, jent povídá všecko. A což Harden?

David Havlíček Harden

26 article

Pak by byl pan David opatrnější, aneb vůbec by nechal svého generalisování a úvah o tom, proč už dnes tato doba, řekněme klasi- cká, mínula, proč »to dovedou« dnes i lidé ben zřejmého nadání, bez vědomostí, bez tempera- mentu a bez toho mohutného zdroje v duši. jenž působil, že druhdy péro rozsévalo jiskry nikoliv méně žhavé než péro jednoho z prvních žurnalistů — pamfletáře Martina Luthera. A zůstal by uvnitř svého řemesla, jež lidem vynikajícím vždy bude uměleckým, zůstal by u svých pozorování vkusu a potřeb publika, o vlivu novin na řeč, která trpí sehněteným stilem telegrafu a nekontrolovanými větami, v- lanými do telefonu, o zvláštním druhu řeči v no- vinách jednoho města, ba i jedné redakce. Za- jímal by nás i pak stejně vtipnými úvahami o úloze, kterou hrají — a rády hrají — osoby intervieuované, o vlastnostech polemiky, volbě sensací a stavbě feuilletonu. To vše tvořiti zna- mená plniti sociální funkci, tak dobře, jako činí učitel vázaný látkou, i soudce, vedený paragra- fem. Volá-li David na žurnalisty: vzdejte se vůle, musí tak zvolati i na toto povolání — a zbude pak vůbec někdo, na něhož by nebylo ne možno, nýbrž nutno tak zvolati? Požadavek Brunhuberův, požadavek částečného zrušení anonymity, znamená mnohem více než všecky tyto vtipné stesky, které ve skutečnosti nejsou než nezcela vědomým výrazem fakta, že společ- K. H. nost váže a je vázána.

David Martino Brunhuberův

31 article

Partie čís. 260. Hrána 16. května 1907 v turnaji velmistrů v Ostende. Gambit dámy. Černý: D. Janowsl. Va8—c8 p 14. Sd3—c2d) Ve8xích 15. d4xích Sd6—bse) 16. Jf3—dd Vf8—cs 17. f2—f Vc5—h5l 18. Se1—f2 Vh5—ch 19. f3—f4í) 20. Vdl—d2. g7—gů Db6—e7 21. Vc1—dl Vc5—c4 22. Jd4 —bz Vc4—ba 23. Sc2—ds De7—ds 24. V d2 —c2 e6—e5. 25. Jb3—d

Černá D Janowsl Vc jít 7 Ostende Virginie g 7 Vc 5 — h 5 e 7 21 e 6

36 article

37. Vc2—ce Vb4XKdalg) 38. Vd1—ci Je5—g4 Dd8 —de 39. Kf2—f Dd6—h2- 40. g2—gt Dh2—hl- 41. Je2—gs Sb8—h2 42. Sd3—fi 43. Sg1xKa7 Jf6xg Jgtxte 44. Jg3—e4 Sh2 —bs [45. Ve1xkKce. Ve8—e8 46. Sa7—d4 a bílý se vzdal. a) Janowski (i mistr Wolf) s oblibou, vzdor neáspě chům, přijímá gambit dámy, což četní mistři zarr- hují. Dr. Tarrasch praví: Přijmutí gambitu dámy jest již pravděpodobně rozhodnou chybou, ježto tím černý tempo ztrácí a vzdává se centra. b) Zamezuje uvolnění černé hry tahem e7—65 a proto lepší než e2—e3. Černý nemůže dobýti pěšce, ježto po 12.. Sb7xf3, 13. De2xf3 Sd6xh2, 14. Kgt—hl je věž a8 ohro- žena. 12..c5Xd4 s úmyslem osamotiti pěšce d nelze též hráti pro 13. Je3)Kb5. d) Lepší bylo ustoupiti střelcem až na bí. e) Černí střelci zaujali nyní pevné a hrozivé po- stavení. ) Oslabuje povážlivě křídlo krále. Lepší bylo snao 19. Sf2—g3. Vynuceno, ale umožní vítězný útok ) Bílá hra je ztracena — nelze nalézti dostatečné obrany.

Vb Dd Janowský Wolf Tarrasch Kb sa 7 dh 2 Sb 8 — h 2 42 sh 2 Sb 7 xf 3 c 5 Xd