Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

15. dubna 1900.

4

Číslo 104

5 article

když z kořene vytržena byla podstata žit jejího. Bílá dívka klesá jako podlomená lilie. Probudila se po drahné době ze mdloby své v sakristii a kolem ní několik tváří — sta řičký kněz farář, oba kaplani a ještě jiní, jak právě sem se nahodili. Otevře oči — ve hlavě divný šumot a my- šlenky v přeletu a přemetu. Zatřepe volně hla vou, rukou přejede čelo a když zas vráhilase ji do hlavy myšlenka, kteráž neodolatelnou silou jako sup vyklovávala veškeru podstatu jejího ži- vota, bílá dívka bolestně vzdyehla. »A což pak se vám stalo?« zazní nadn měkký, soueitný hlas. Bilá dívka se vzehopí, temný růměne tryskne jí do tváře a ona zrakem široce otevře ným hledí k mladému knězi, jenž rukou s spánků jejích dotýká a všecka její duše i skryté utrpení do pohledu jejího přeskočilo. A mladý kněz zachytil pohled její a vytržen jej vydržel jako někdo, jemuž spadly s očí šupiny a nuž mu mezi tím do srdce vjel. Mladá dívka opě se ve mdlobách skácela. Pochopil mladý kněz — a do dubun skále jako kdýž hrom třeskne. A na hrdou, mužně ušlechtilou hlavu jeh jako když lávy příval sletl. Však pochopil i stařičký kněz a těžký vzdech vydral se mu z prsou a vetché jeho ruce bezmocně se spínaly. A líto mu i dubu rozraženého i lilie zlomené. V chrámu zatím i v šírém světě doznfval jás vé: »Vstalt jest — alleluja !«

Bilá

6 article V plném azuru.

V plném azuru. Humoreska od Arm. Silvestra. Ž franc. přeloži St. Ber a n. Jestliže událost, kterou vám chci vyprá- věti, nenadělala více hluku, stalo se dílen proto, že se udála v jedné z méně vyhlášených našich podprefektur jižních, dílem proto,že jednomu z nejmocnějších sborů, jaké máme, záleželo na tom, aby nebyla rozkřičena. Proto ale neobsahuje méně úplné hodnověrnosti, odpovídám za její nejmenší podrobnosti, maje je od jednoho z mužů nejprolhanějších, jak jsem kdy poznsl. Jest tomu o málo méně než rok, byl hrozné horko při přelíčení u soudu první in- stance, jakým se pyšnilo toto skrovné místo. Pan advokát Mareasson nekonal proto méně svědomitě svou povinnost. »Oh. pánově!« — byl v proudu řeči po- hnutým hlasem, jehož každý zvak naplňoval sál horkou vůní česnekovou — »byl jakživ ně- který muž méně šťasten nežli jest můj klient? Ačkoli skutek, který ho přivádí před vás, při- pouští nanejvýš jeden měsíe vězení, nechávát- ho již šest měsíců předčasně hynouti v žaláři, takže v případě, kdybyste mu uložili právě maximum trestu zákonem vyměřeného, měl by. správně vzato, právo ještě na jeden zločin tre- staný pěti měsíci, aby byl s vámi vyrovnán ..

Stanislav Mareasson Arm

7 article

Hodláte tedy odsouditi tohoto nešťastníka kži votu zločinnému, prodlužujíce jeho věznění více než zasluhuje?« »Brrri !« Byl to pan předseda Cassoulade, který chrápal ve své lenošce, přemožen hrozným ve- drem a také výmluvností pana Marcassona. Soudce Miroton ve své obratnosti — jak ríkají naši otcové — nespal méně, aby nadělal měně hluku, a soudce Tapinois ve své horlivosti ko nal tutéž práci se stejnou svědomitostí. Všickn tři byli v tak sladkém stavu spocenosti, že oděv jejich byl úplně mokrý, a tím stala se látka neprodyšnou jako kaučuková dykyta. Zatím co jejich čisté duše blažily se krás- nými sny o postupu, bylo slyšeti rytmický kle- pot kladiv pod estrádou u okna, u něhož po- hodlně seděli tito muži. Dělníci pracovali tam aby vedli plyn do soudní síně, neboť městečk to nelekalo se žádné výlohy na své zařízení po způsobu pařížském.

Brrri Cassoulade Marcasson Miroton Tapinois

8 article

Nuže, stalo se — když montéři taktéž od- dali se sladkostem siesty a hluk utichl — po- čínal jakýsi podivný, neobyčejný výjev. Odě oněch tří úřadníků začal se zdola nadýmati, zprvu nepatrně, potom způsobem velmi patrným »Dobrá!« pomyslil si advokát Marcasson který míval vždy nekalé myšlénky, »teď aspon přestanou spáti, když mluvím!« Oh, jak byl dalek této pravdy ten nemo- tora řečnický! Nebylo snad bezpříkladné viděti předsedu, an usnul na svém soudcovském křesle, to by nebylo nic zvláštního. Avšak při- pad zcela neobyčejný to byl, který vám ihne povím. Ti čtveráci montéři nechali pod estrádou otevřenou rouru, takže uhlovodík. tudy prcha- jící, vnikal přímo do spodků oněch mužů zá kona, a následkem své zvláštní lehkosti, větší nad lehkost vzduchu, stále stoupal a zdese hromadil. Známo, že se neužívá jiné látky ku plnění balonů. Naši tři spáči nevěnovali tomu pozornosti rozkošně ukolébáni ve spánek, takže následkem onoho abnormálního a osvědčeného plynu octli se v jistém blahobytu ztratiti vědomí své tíže. Dospěli až tam, že spočívali na svých kožených křeslech již jenom jako malé balony z Louvru které nejmenší větřík vzhůru vznese — když plyn, nenalezaje už žádného prostoru ve spod- cích a bluzách úřadnických, začal se šířiti také v sále, kdež jeho přirozená vůně byla brzy po- cíténa. »Otevřte okna !« zvolal neopatrně státní zástupce republiky, Gentil- Minet. Úřadní sluha přiskočil s jedné strany četník s druhé a otevřeli dokořán široké okno. Osudná myšlěnka! Proud vzduchu vnikl do rozsáhlé místnosti a uchopiv se sedadel pana předsedy a obou soudců, odnesl je jako tři balony oknem, vedoucím na náměstí, při čemž ohromný křik hrůzy, unikající z hrdla všech, konečně je probudil z jejich tvrdého spánku ...

Louvre GentilMinet

9 article

Všichni tři unášení do povětří stejnou silou a zvolna, užasli stoupali výš a výše, nemluvíce zprvu aní slova, ačkoli vítr, který je do výše hnal, neodděloval jich od sebe. První přerušil mlčení pan předseda Cas soulade, řka: »To je velicě mrzutá věc! Dnes měl být u mne na obědě náš poslanec.« »Mně se nikdy nepodaří přesvědčiti mou ženu o télo neuvěřitelné příhodě, « pravil soudce Tapinois, »ona bude jistě mysliti, že vytloukám vykřičené místnosti.« »A já,« končil soudce Miroton, »kdybych byl tušil tuto událost, byl bych se opatřil láhví dobrého likéru.« Co takto hovořili, urazili již kus cestya minuvše střechy města, oetli se v plném azuru, vidouce, jak se pod nimi rozvinuje nádherné panorama pahorků a údolí, jež pozlacovaly první polibky podzimu. Pak viděli pod sebou vystupovati malé obláčky bílého kouře, jejž pro- vázel jakýsi nerozeznatelný hluk, neboť byl daleko. »Ah, můj bože!« vzdychl si náhle před. seda Cassoulade. »Co je vám ?« ptal se soudce Mirotor znepokojen. »Dnes je zahájen hon!« »Přižene-li nás vítr na blízko země, jsme ztraceni!« zvolal soudce Tapinois. »Některý krátkozraký lovec nás shlédne ve vzduchu zastřeli nás v domněnce, že jsme pláci.« Sotva že to dořekl, ochlazený západní vě- třík nějak slabě je podporoval, takže počali v- lebně klesati, podobajíce se zvonům tři krinolin z černé alpaky a podle jejich ramen třepetaly se jich hermelinové cípy jako křídla. V tu chvíli rány z ručnic stávaly se zře- telnějšími a malé obláčky kouře houstly. Zpo- zorovali brzy velmi jasně jakéhosi Nimroda který se chystal vzíti je na mušku.

Tapinois Miroton Mirotor

10 article

»Pusťme dolů své břímě!« zvolal předseda Cassoulade. A odhrnuv oběma rukama svou bluzu, uči nil, jak byl řekl. »U čerta!« vzkříkl lovec, jemuž padl na štítek čepice jakýsi rohlík. Nedokončil ještě svou nadávku, když druhý větroplavec, soudce Miro- ton, udělal mu náramek. Díky tomuto ulehčení, Cassoulade a Miro ton vesele opět stoupali do vzduchu a ocili s mimo dostřel nejlepších lefošek. Ale ubohý Tapinois, který býva zpravidl stížen zácpou, marně třepal nohama v povětří. aniž by se mu podařilo zbaviti se přítěže, když si vzpomněl, že má v kapse svého kabátu těž kou stříbrnou tabatěrku. Odhodlaně podstoupil tu oběť. Tentokráte nebyl to lovec, kdož byl zasažen tímto projektilem, nýbrž jeho pes, který doste ránu. do hlav a neodvratně padí mrtev. Byl to jakýsi učenec — ten lovec, nikoli pes — který si ihned učinil poznámky, z nichž potom přednášel v Institutu o tom, že »straka« jest dosti velkou zlodějkou, aby polkla taba- térku, vážící čtyřikrát tolik, ce její tělo. Toto nové faktum bude nejspíše vyznamenáno cenou Nastala noe. Naši tři větroplavci pokračovali ve své plavbě za klidného svitu hvězd a proletěli ne- určitý a stále rostoucí počet kilometrů. Neteční ku krásám oblohy, která zdála se skláněti k nim stříbrné řady hvězd, špatně zatajovali svou mr zutou náladu, nevědouce, kde konečně přestan jejich bezděčná cesta. »V nejbližším městě, které rozeznáme p jeho světlech, za každou cenu sestoupíme, pravil předseda Cassoulade. »A jak, prosím vás?« ptal se ostře soudce Tapinois. »Oh, velmi jednoduše! Uděláme do svých šatů malou dírku, kterou proklatý plyn zvolna bude unikat, vraceje nás do zdravých tra dic tlže.

Mira

11 article

»Výtečně!« končil soudce Miroton. »Myslím právě, že se octneme brzy nad velkým městem. Podívejte se rychle.« Vskutku, na té straně, kam je vítr nesl objevilo se jim jako by mraveniště kmitavých světel. »To jest při nejmenším hlavní město de partementu,« řekl předseda Cassoulade. »Nen pochybnosti, že prefekt nám způsobí horké uví tání. Řekneme mu, že jsme podnikli tuto vzdu choplavbu pro vědu . .. Hola l jsme tam ! Jed nejme opatrně! Myslím, že bych stačil sám způ sobiti sestup všech tří. Posloužíte mi za perut a padák a budete zmírňovati můj rychlý sestup Zde! dírka hotova ! Vy nechte svůj oděv nepo- rušený a podejte mi ruku.« Moudrý a zkušený muž, ten předseda Cas soulade, když bdí! Věc provedena podle jeho úmyslu. Nepa trnou dírkou v oděvu plyn začal prchati a na- hrazován byl vzduchem; nadmutí látky klesalo a úřadník přiblížil se k zemi, táhna s sebou oba své kollegy, které jemný větřík udržoval v rovnováze. Octli se brzy všichni tři na hřebeně střechy jakéhos domu. Tapinois a Miroton bez odkladu zbavili se taktéž svého plynu, který se jim stal nepotřebným. Pod nimí, zpěv, hlučný smích a mlaskot hubiček .. »Myslím, že jsme padli na veselé lidi,s pravil předseda Cassoulade. » Tím lépe !« A okénkem ve střeše, jež zůstalo otevřeno, vklouzl do vnitř domu a za ním rychle násle- dovali jeho dva společníci. Vzmuživše so tímto prvním úspěchem, všichni kvapili na chodbu, ozářenou světlem. Před nimi otevřel se salon. Nebyl to salon nýbrž přelud Orientu. Kolem nádherného stolu, na němž bylo plno šampaňského, mladé dámy velmi dekoletované hrály karty s pány nanejvýa veselými. »Soud! — Zhaste všecko!« Tak zvolal hlas staré ženy skuhravé.

jít partement Cassoulade Nena Hol Nepa

12 article

Nastal velký lomoz, pak tma, ve které naši tři přátelé porozuměli z kvapných kraků a šustění hedvábných šatů, že všickní utíkal kolem nich, zanechavše je v neznámém místě V téže chvíli bylo z venčí zaklepáno tři krát na dvéře, pak následovala tato slova, pro- nosená hrubým hlasem: »Ve jmenu zákona, otevřete !« »Padli jsme do herny!« pravil melaneho licky Tapinois. Za chvíli stará žena se skuhra ým hlassm vstoupila se svíčkou v ruce a za ní policejní komiař, opásán kordem a provázen vykona- vateli vořejné moci. »Milí pánové,« řekla, »nemám u sebe ni koho, než tyto tři osoby, které jakoby byl z hrobu vstaly.« Hlubokým hněvem zrudly bledé tváře ko- misarovy. »Zneuctění!« zvolal konečně. »Bídníci abyste vzbudili důvěru těch, kteří se nechávaj šíditi, opovažujete se obláci se do posvátnýeh odznaků důstojnosti úřadu francouzského ! . ..« »Vždyť jsme skuteční úřadníci !« pravi pevně předseda Cassoula de. »Autentičtí soudcové !« přisvědčili Miroton a Tapinois. »Pouta těmto třem lotrům!« rozkřiklse komisař rozhořčen. »Budou předvedeni před soud své vlasti nejen proto, že nosí zakázané odznaky, ale i pro uchvácení státních funkcl.« »Dělejte si s nimi, co chcete, mili pánové, mně na tom pranic nezáleží,« doložila stařena hlasem medově sladkým a uspokojeným. Odvedli je, ale jejich záležitost zhoršil se zoufalým odporem představitelů autority a věc zdála se tak složitou, že objasnění její posu se vleče. Nevinnost jejich bude uznán., tot jasné, — ale kdy? Zatíma je chovají v úkrytu a jejich křesla obsadili jinak. I jejich manželky mluví v tom smyslu, že konstatují nepřítomnost jejich doma onoho večera, — aby zi dopřál, volného časeu

Cassoula Miroton Tapinois úřad francouzský

13 article Různé zprávy.

Různé zprávy. U božího hrobu. Po celé věky poutá pozornost lidstva Pa- lestina, země posvátná nejen křesťanům, kteř prolévali ve středověku potoky krve, aby ji do- byli, a židům, kterým jest vlastí jejich kmene, ale i mohamedánským dobyvatelům, jimž jest Jerusalem městem rovněž posvátným jako pro- rokova města Mekka a Medina. Po věky byla posvátná místa Palestiny cílem poutníků z všech končin světa. Nesčíslný jest počet cesto- pisů z Palestiny i v literatuře české, od pana Kryštofa Haranta z Polžic až po Nerudu, jenž ze své cesty po Palestině vytěžil řadu skvělých feuilletonů v »Obrazech z ciziny«. Z pozdějších českých cestopisů vyniká úplností a zajímavým líčením velké illustrované dílo »Palestina« Quida Mansveta, známého svými cestami v zemích východních, jež dovedl tak zajímavě líčit v Če- chových »Květech«. Podáváme z tohoto díla našemu čtenářstvu vyňatek z obsáhlého popisu chrámu božího hrobu v Jerusalemě. Vstup tvoří dvojitá, na pravém vchodu zazděná brána, s mramorovými sloupy, dovnitt šikmo zúžená, kterouž podporují oblouky slabě saracenské a vyžlábkované. Stejné sestavení velikost i tvar mají nad těmito branami umí- stěná okna, vyjímaje okrasnou část, která jest dole vzácnou a umělou. Že by celé proveden bran do dob křižáckých spadalo, dovoleno po- chybovati, prohlédneme-li si tu klassickou roz- členěnost řims a nad míru jemně provedenou práci reliefních obrazů, sloupových hlavic rázu byzantinského, festonů, upletenin větvovitých báječnými lidskými i zvířecími podobami, spiše bychom soudili že jsou to zbytky práce uměl- cův staré Byzance. Na levé straně stojí zvoniee

Harant Mansvet Jeruzalém Mekka Medina Palestina Polžice Byzanc U boží hrob boží hrob

14 article

Řekům náležející a na pravo vede několik schodů k malé komnatě, která vedla dříve na Kalvarii, náležející katolíkům latinským; sír tato pojmenována dle budovatelů »kapli Franků« a stojí za podívanou. Kamkoli se u vehodu po- ohlédnete, všude nalezne vyryta a napsána tisí cerá jmena navštěvovatelů, ba ani ten známý Kyselák tu neschází. Vsjoupíte-li, padne vámd očí ta skupina Turčínů, po levé straně na vy výšeném místě sedících, kteří nenucené na ko- berefch rozloženi kávu popíjejí, cigarety kouř a na příchozi lenivě zevlují. Jsou to strážeov svatyně, kterýmž platí potajmu tak mnohý po- hled vzteku a tak mnohé ostřejší slovo kře- stanů, avšak právem i neprávem. Právem proto, že by nikdo z křesťanů na místech Mo hamedánům svatých nekouřil a se nepovaloval, neprávem pak, poněvadž nastanou-ti třenice rvačky mezi různověřicími křesťany uvnit chrámu, což zde není žádnou vzácností, ze- jmena o velikonocích, vykonávají tito kličníci dohližitelé službu jako strážníci a pečují pořádek. Politování hodné jsou tyto výjevy a smutný to zjev, že se tak stává mezi křesťany, avšak podivením ještě větším musí nás naplníti okol nost, že tak mocné státy, jako jsou vůči Tu recku velmoci evropské, dosud nedovedly tatc křesťanům posvátná místa od Turků vysvobo diti. »Náš Chalif v Cařihradě jest přece moe nější než všichni Frendži v Evropě, vždyť an nedokážete, aby naše stráž opustila »ilkabu ilmukaddaše (svatý hrob), pravil nám naivně jeden pohlavár Arabů a měl pravdu.

Řek Franek Turčín Turek Kalvárie Cařihrad Evropa svatá hrob

15 article

Vstupme do posvátných siní chrámu Božího Hrobu. Hned po vstupu stojíme před červena- vým »kamenem pomazání«, nad nímž a po je- hož stranách visí a stojí nádherné svítilny krásné vysoké svíeny. Smíšeninou myrhy a alo pomazali télo Páně dle předpisu židovského Josef a Nikodémus, nežli jej uložili do hrobu »dosud neupotřebeného«. Tento kámen pocházl z roku 1810, opatřen jest řeckým nápisem předchůdce jeho byly často vyměňovány dle toho, které konfesí náležely. Část pravého ka- mene nalezá se hluboko pod tímto a jeden dí odvezen císařem Manuelem do Cařihradu. Délk jeho páčí se přes půl třetího metru, šířka víee než metr; právo rozsvěcovati zde světla a pá- liti kadidlo získali Řekové, Arméni, katolíci Koptové. Starý zvyk panuje zejmena v řadách řecko-ruských poutníků, kteří zne od řeckých kostelníků plátno na rubáše kupují, na kteréž se vtiskne průkazná pečeť pravosti. Plátno pro tento poslední oblek bude i tomu největšímu dost velké. Kámen bývá v pravém slova smyslu ob- lehán četnými poutníky, kteří se po kolenách až k okraji šourají, kamene se dolýkají, kladouce naň oblíčeje a jej libajíce. Protlačíme se řa- dami pontníků, ba některé z nich nuceni jsmo i překročiti a kolem kulaté mřížky, kde př balsamování těla Páně svaté paní stály a přihlí- žely, kráčíme mezi objemnými pilíři do okrouh- lice překlenuté mohutnou kopulí, jejížto těžké železné soustrojí spočívá na osmnácti pilířích, majíc nahoře oblouky a slepá okna. Prostora mezi okrouhlou zdí a uvnitř stojícími pilíři jest vyplněna na dvou poschodích oddělenými a na několik místností přepaženými galeriemi. V letech 1866 hrozila kopule z roku 1809 sesutím az

Josef Nikodémus Manuel Řek Armén Kopta Cařihrad boží hrob

16 article

intervence francouzských a ruských diplomatů kteří se s bachšišovými státníky Turecka v čet ných notách radili a konečně k výsledku do spěli, »že spadne«, nebude-li snesena, přikro čeno k dílu a roku 1868 konečně dostavěna Kopule má 20 metrů v průměru, zevnějšek pokryt olovem a nad hořejším otevřeným otvorem sestavena ze železných žeber, do nichž vsazeno sklo, slunečníková přístreška, nad kterou se vypíná pozlacený kříž. Vnitřek kopule zakryt jest plechem, na němž namalovány jsou zlaté ornamenty, lilie v modrém poli a jiné, hanebně proveden okrasy, kteréž nám v celé nahotě nevkus a du- ševní chudobu pánů stavitelů »božího hrobue demonstruji. Ve středu rotundy stojí kaplička hrobu Vykupitelova. Žlutavo-červenavým, mra- moru podobným vápencem, pokryty jsou ven kovské stěny, nahoře sloupkové zábradlí, z jehož vnitřku vystupuje moskevská vížka, kopie z kathedrály na Kremlu, silné římsy, sloupce svleny, lampy, povypukliny, řecké průpovědi na ballustrádě, bachraté vásy a pozlacené květiny v nich a mnoho jiných banálních podrobnost spatřiti lze v této svatyni všech svatyní. A vše to na svědomí má člověk, který dal zrovna nad vchodem do božího hrobu za- pevniti desku, na níž stojí: »Pane, pamětliv buď tvého sluhy Kalfi Komnenosa, císařského stavitele v Mityleně 1810.« Ani na okamžik ne pochybuji, že Pán pamětliv bude a nezapomene aby tento stavitel zaslouženou odplatu v míř přehojné obdržel. Vztek se nás zmocní, podí váme-li se na schránku, obmykající největš relikvii křesťanstva.

Kalfi Komnenoso Turecko Kreml

17 article

V kapli andělské, která jest přes tři metry široká a také tak dlouhá, svítí 15 lamp, patři cích různým vyznáním a dva otvory ve stěnách slouží Řekům ku podání svatého ohně v době velikonoční. Zcela nizoučkou brankou, hluboee sehnuti, vstoupíme odtud do vlastní komory hrobu svatého, která jest tak malá, že kromě řeckého mnicha, který na tomto místě provádí výnosný obchod svíčkové baby s dotýkanými svícemi, mohou se tu jenom tři osoby směst- nati. Aby se tu nevyvinovalo vedro a zápach jest dosti vysoký strop prolamován a 45 nád herných lamp osvětluje tuto malou prostoru za dne i noci. Celkový dojem jest navzdor veliké těsnosti nad míru velebný a mlčky prohlížíme si toto posvátné místo. Od vchodu po pravé straně nalézá se vyvýšený hrob svatý, krytý prasklou mramorovou plotnou zdéli téměř dvou metrů a přes 60 centimetrů širokou. Po stěnách spatřujeme práce z mramoru, představující Spa- sitele z hrobu vystupujícího, které patří upro střed Řekům a na pravo Arménům, kdežto n levo střibrný relief dle Raffaela se stříbrným, bohatě drahokamy zdobeným rámem nálež latinníkům. Věžička spočívá na sloupcích z mra- moru a na vnitřní římse stojí čerstvé květiny

Řek Armén Raffael Spa

18 article

Co as z původního hrobu zůstalo, nelze pově- děti, poněvadž je zde všechno obloženo mra- morem, ale těch zbytků nemůže být mnoho, poněvadž všechno, co nebylo zničeno za bouři a drancování, otloukly nábožné ruce, ježto každý poutník chtěl míti aspoň »kousíček« na památku. Chtivost poutnická šla tak daleko, ž navzdor pozdějšímu zákazu »nevylamovati částky z hrobu svatého«, se ničily zbytky dále, ba hrabě Fulko z Anjou, nemoha jinak — ukousl si při libání také kousiček a konečně stalo se, čeho byla nutná potřeba, že pokryto vše mra- morem. Tklivé výjevy, které se uvnitř této sva- tyně odehrávají, vrouenost a zanícenost, s jakou se zde křesťané bez rozdílu vyznání modlí, ra- dostný vzlykot a pláč střídají se s tichou, slo neznající a přec tak dojemnou pobožností. bouřné duševní vzrušení, křečovitě sepjaté ruce a bolný ston — vše to se zde střídá a doka- zuje velikost víry křesťanské. Den co den vy- konávají zde kněži uvedených vyznání obřady, při čemž se světí památky na svatou zemi, jako růžence, křížky, modlicí knihy a jiné věci na hrobovém kameni.

Fulko Anjou

19 article

= Frančina v cizině. Mladá švédská dok torka filosofie upsalské university, slečna Anna Ahl- stromova, měla, jak se nám ze Stokholmu oznamuje velmi zajímavou rozpravu o »jazyku Flaubertovu- již byl celý učený švédský svět přítomen. Francouz ských kandidátek neb kandidátů filosofie, kleří b se pokusili o přednášku o jazyku Strindbergovu nel snad o jazyku Gottfrieda Kellera, Rudyarda Kiplinga. ba i d'Annunzia, a při ní se vyznamenati mohli je jistě velmi málo, nebo jich vůbec není. Vliv ci- ziny na Franeii se ve vzdělaných kruzích republiky přes skutečnou epidemii exotismu, která zvlášť v po- slední době v některých vrstvách společnosti řádí neuplatnil, expanse francouzské literatury a fran- couzského umění ale přec zůstává značnou. Fran- čině dávána arciť po dva věky a v celé Evropě před všemi ostatními jazyky přednost a ztratila-li snad obchodnictva, v průmyslovém světě atd. poněku půdy, nabývá jí stále víc a více v intelligentních kruzích atd. Jazyk Racinův a Lamartinův se těší. jak zhora uvedený příklad svědčí, i u malých ná- rodů značné pozornosti a oblibě a vyučuje se mu do nejmenších podrobností. Na skandinavském se- veru, na východě, v Spojených státech Ameniky je frančina na prvním místě po mateřštině domorodeů. v Romunsku a zvíáště v Bukurešti převládá roz- hodně Dle všeobecného úsudku je frančina nejjns nějším jazykem a nejvýraznějším. Celý intelligentní svět je o tom přesvědčen. Francii nezaleží na male ztrátě vývozu, kterého se sousedé zmocnili, ana ví. že si svou světovou známost svým obdivuhodným jazykem stále rozšiřuje. Národové a jednotlivci ne- živí se jedině chlebeml

Ahl Flaubertův Francouz Strindbergův Keller Kipling Annunzio Fran Racinův Lamartinův Evropa východ spojený stát Amenika Romunsko Bukurešť Francie

20 article

= Tajemná sebevražda. Z Kodaně se ozna muje: Tajemná tragedie odehrála se těchto dnů okolí Kodaně. Jakýs mladík, provázen elegantně odě- nou dámou, nápadně krásnou, přišel do jakés piv nice bliže Glostrupu a objednal dvě sklenice piva. Mluvili jen velmi málo a chování jejich nebylo ni- kterak nápadné. Když opustili místnost, vyňala mladá dáma peněženku a rozdělila obsah její mezi děli. hrající si podle cesty. Na to šli oba klidně dále. C se dále dělo, není známo Hodinu po té zaslechl jedoucí tudy kočí dva výstřely. Spěchal směrem, od- kud se rány ozvaly a nalezi vedle cesty ležící pána a dámu. Dáma byla již mrtva, pán umíral. Na rychlo povolaný lékař mohl toliko zjistiti smrt. Dáma byla z revo veru střelena do hlavy a okamžitě mrtva. Její průvodčí sice ještě dýchal, ale zemřel po několika minutách, nenabyv více vědomí. O osobnosti sebe- vrahů a příčinách jejich skutku není ničeho známo. Jest toliko domněnka, že oba přibyli ze Švédska, aby zde učinili životu svému konec. V jednom zdejším hotelu, totiž minulého pátku ráno, ubytovali se pana dáma a posnídavše, opustili botel a vice se nevrátili Dáma měla jakožto jediný šperk drahocennou jehlic s obrazem krále Oskara ve zlatě a v emailu, z čehož se soudí, že byla Švédka. = První starost. Obchodník pan ArmandS. v Paříži, velký přítel dobrých krmí, vrátil se onehdy domů po hojné hostině, již byl, jak náleží, zavlažo- val dobrým vínem. Dovrávorav se domů, vzpomněi si pojednou, že právě před rokem jeho manželka učinila konec svému životu, oběsivši se. Zachvácen melancholií při vzpomínce na nebožku, byl konečně jať lakovou nechutí k životu, že si umínil, že bude

Oskar Švédka Armands Kodaň Švédsko Paříž

21 article

následovat jejího příkladu. Vystoupíl na židli, za tloukl do zdi hřebík, přivázal naň provaz, strčil hlavu do smyčky a odkopl židli tak prudce, až v ce- lém domě okna zařinčela. Tím ovšem byli sousedě nemálo poplašeni. Přiběhli k bytu obchodníkovu, bu- šili na dvéře a když neotevřel, dvéře vypáčeny. Byl již nejvyšší čas, neboť obchodník měl již oči v sloup. Rychle jej uřizli a jali se jej křísit, a po nějaké chvíli se pan Armand S. také šťastně vzpamatoval. Z opičky byl vystřízlivěl, s úžasem poslouchal po- známky shluknuvších se sousedů a konečně se zdálo, že chápe, co se stalo. Zvolna otevřel ústa a vzdech- nuv si z hluboka, zvolal k nemalému úžasu přítom- ných: »Ach, jen jestli mi to nebude překážet v trávení?- = Věštkyně před soudem. Londýnský »We- stend« zabývá se nyní procesem paní Zulejky, jinak Zulejky Cavalierovy, jež jest obviněna z hadačství. Byla předvolána řada svědků, kteří vypravovali o svých zkušenostech s hadačským uměním paní Zu- lejky. Mimo jiné předčítan dopis jakéhos důstojníka z jižní Afriky, jenž si stěžoval trpce na Zulejku, že mu neprořokovala, jaká pohróma stihne jeho pluk. Při líčení byla galerie plna dam ze vznešeného světa. Paní Zulejka byla oděna okázalým orientálským kro- jem z červeného hedvábí. Na pažích obnažených až po loket měla šest těžkých zlatých náramků, posáze- ných drahokamy a na prstech plno prstenů. Přudčí- tán velký počet dopisů, nalezených v domě hadačky. Požadavky, jež zde činěny vůči paní Zulejce, byly jak náleží rozmanité. Jedna z dam chtěla mít urči- tého muže, jiná chtěla vědět, vyhraje-li při příštích velkých dostizích v Derby. Z knihy příjmů vychází na jevo, že hadačka vydělala r. 1899 asi 1000 1. st.

Zulejka za lejka Zulejc jižní Afrika Istend

22 article

Jedna ze svědkyň prohlásila, že Zulejka jest dáma velmi dobrá a mocná a že již mnoha stům prokázala dobré služby. Obhajce tvrdil, že Zulejka není hada- čkou v obyčejném slova smyslu, nýbrž že pečlivým studiem získala si schopnost, poznati povahu každé osoby. Věří prý naprosto ve svou moc, avšak nikdy netvrdila, že obeuje s duchy. Prokázala prý již čet- ným osobám služby a jakás dáma ji psala: »Žachrá- níla jste mne ze »Stelly« (parníku, jenž se potopil v průplavu la Manche) a děkuji Vám Odkazuji Vam 1000 I. st. a žehnám Vám.« Zde byl obhajce přeru- šen hlučným potleskem dam v obecenstvu. Avšak soudce přes to uznal, že obviněná dopustila se trest- ního činu a odsoudil ji ku pokutě 20 l. st. = Svatba žaponského následníka trůnu. Z Jokohamy se oznamuje: Dne 11. února, ve vý- roční den korunovace nynějšího císaře, ohlášeno úřadně zasnoubení korunního prince žaponského. Nevěston jeho jest princezna Sadako, třetí dcer prince Rokucho z Kiota. Jest vzdálená příbuzná ny- nější císařovny a čítá 18 let, kdežto korunnímu princi jest 22 let. Svatba bude konána koncem dubna nebo počátkem května s velkou okázalostí. Z po čálku bylo navrhováno, aby se korunní princ ode- bral do Evropy a aby byla svatba o několik let od- ložena, ale vzhledem ku slabému zdraví princovu rozhodnuto, aby svatba konána byla co nejdříve možno. Náklad na svatební slavnost rozpočten n million dollarů. Nevěsta jest velmi hezká dívka, ze zdravé rodiny, a jest na rozdíl od svého ženicha velmi silného těla. Byla vychována ve šlechtické škole, mluví mimo žaponsky též anglicky a francouz- sky a odívá se žaponským krojem, jest však také zvyklá nositi evropské šaty. Po svatbě odebere se princ se svou chotí na cestu Žaponskem, načež s ubytuje ve svém novém paláci v Tokiu, jenž se právě staví s velkým nákladem, B ene

Stella Rokucho le Manche Jokohama Evropa Tokio

24 article SOMATOSA

SOMATOSA (rozpustná masová bílkovina) jestdle výroku vynikajících lékarů„idenl výživného přípravku“í pro choréa slahé. Má účinek nervy silicí a svaly tvořící. V lékárnách a drogeriich. SOMATOSA v nejlepším Sherry zvaná „Roborans“, vynikajici sílicí prostředek. Lékárna ve Vídni. Operugasse, 16.

Vídeň

29 article 1! V krátké době druhé vydání!!

1! V krátké době druhé vydání!! Kapesní kniha proinženýry, žáky prům škol, stavitele a strojníky. Vyd. A. HOLEČEK, prof. prům. školy a býv. správce dílen. Vychází v sešitech po 18 kr. OBSAH: Mechanika. Parní kotle a stroje. Motory plynové, vodní a petrolejové. Větrná a vodní kola Turbiny. Žentoury. Čerpadla. Dmýchadla. Hutnictví. Stroje obráhécí. Ždvihadla. Dráhy provazové. Želez- nice. Mosty. Stavitelství Miynářství. Pivovarnictví. Lihovarnictví. Cukrovarnictví. Elektrotechnika. Nakladatel I. L. KOBER v Praze, Vodlčkova ulice. 7492 NAKLADATELSTVÍ F. ŠIMÁČKA V PRAZE oje

A Holeček profesor Turbin Miynářství F Šimáček Most Praha Vodlčkov ulice

34 article Muvnice jazyka ruského.

Muvnice jazyka ruského. Brož. za 2 K 20 h, váz. 2 K 50 h i poštou Postup mluvniekého vyučování jest snadný, jasný, praktický a podaný v latce poutavě- Dříve vydány od téhož spisovatele: Chrestomatie jazyka ruského. Se slovníčkem rusko-českým. Za 2 K 40 h, váz. 3 Ka Váňova Ruská knihovna. I. Dosťojevskij, Malý hrdina. S ruským textem akcentovaným, po- známkami slovníkevými a předmluvou. Za i K

Brož Váňův