Ročnik XXXXIi

V Praze, v pátek dné 10. července 1903.

Číslo 186

Na ranní n odpol. HIsty předylásí ne v Praze v aditnistraci za nuž sl za čtvrt leta . . . . 6 k s dvoji denáškeu za nářade k äivit lets . . . . 7 K 50 ve sllakeh: K s0 na nětíc . . . Poštout nn měsíe na vik ieta . . . . 9 K e0 v dvojí zásilkou na meěei na čivrt lota . . . . 11 K 4o

Vzor „nestranného“ státníka touží po klidu v Čechách! Sotva že po dvanáctidenním kritickém roze- chvění dr. Körber nabyl kon čně císařským vlastním listem trochu klidu, již je tak ješitným že dává svými officiosními trubači rozhlašovat kterak prý většina veřejného mínění v Rakousku radostně vítá takovéto sťastné skončen krise — (že jsme totiž nepřišli o tak znameni tou hlavu, jako je Körbrova !) — a kterak prý všecko touží a doufá, že nyní nadejde blahý klid a pokoj ve vlastech našich aspoň přes létol Ano, Körbrova státnická moudrost silně spolehá na účinek slunečných paprsků červen- cových a srpnových na podrážděné čivy národů, zvláště v Čechách. Přes léto prý zde bohda zavládne žádoucí uklidnění myslí, které mu na podzim umožní, aby s novou svěžestía se zdarem lepším než posud pokračoval ve svém pracném díle. »Program ministerstva nedoznal žádné změny,« vykládá dnes zdejší místodržitelský ve- černik. »Vláda (Körbrova) zdržovala se vždy opa- tření jednostranných (), majíc za pravidlo své nejpřísnější neutralitu (I!) vůči růz- ným národním stranám. Tato neutralita nezna- menala však trpnost, nýbrž předseda minister- stva stále se co nejúsilovněji vynasnažovalo to, aby klestil dráhu k dorozumění mezi oběma národy v Čechách a na Moravě. Bezpečně bude se činnost jeho i v budoue nosti bráti tímto směrem dále bylo by žádoucí, aby prázdniny letní, jež nyní ve vnitřní politice nastanou, neživily bludných náruživostí a názorů o změně směru vládního Věru, kdyby státníku Körbrovi na tom zá- leželo, aby ve veřejném mínění českém pře- kypěla hněvná vášeň, nemohl by v Čechách hůře podpalovat, než činí takovýmto officiosním drzím křivením dějinné pravdy o nejpřísnější neutralitě své politiky vůči různým národním stranám, o zdržování se všech jednostranných opatření a o své upřímné snaze po zjednán dohody mezi námi a Němei.

Kdyby takovéto nestrannosti nejpřísnější byl vůči národu našemu býval pilen — bylo by vůbec pak při spravedlivosti lidu českého možno, aby měl dnes celý český národ bez výminky proti sobě, jako že má? Ať uvede pro sebe svědectví jediného po- čestného Čecha, může-li, který by mu veřejně doznal, že vláda jeho vůči národu na- šemu chovala se poctivě, nestranně a spra- vedlivě! Nenalezne v celém národě našem,v celých Čechách, na Moravě i Slezsku jediného. Ale za to vyvstávají i nejmírnějšía nejrozvážnější mužové naši jeden za druhým žalobně proti němu, vyčítajíce mu skutky strannictví nejůporněj- šího proti právům a potřebám na- šeho náro da. Či je to jednání přísně nestranné vlády. která k vůli německé menšině v zemích českých zdráhá se přiznati většině obyvatelstva zemt těch, 6 millionům vzdělaného lidu českého, rovné právo jeho jazyka kulturního a bohatou literaturou vědeckou zvelebeného v úřadech státních a všem životě veřejném, ačkoliv je tím národu našemu povinna přikazem platný ch zákonů zemských i říšských? To-li jest přísně nestranná vláda, která raději ruší platné základní zákony ústavy, než aby učinila po právu celému značnému, b nejpoplatnějšímu národu říše habsburské? Či snad v tom máme spatřovat přísnou nestrannost vlády, která nechává v Čechách, na

Moravě a ve Slezsku obstát tu do nebes volajíeí křivdu pověstných Schmerlingových řádů voleb- ních, mocí kteréž ve všech třech sněmech vlastí svých národ český odsouzen jest nespra- vedlivě do bezmocné menšiny, takže i v králov- ství českém závisí jeho svoboda sebeurčení jen na milosti privilegované kurie beznárodní šlechty. kdežto na Moravě a dokonce na opavském sněmu oloupena naše většina slovanská o spravedlivě zastoupení národní přímo neslýchaně, přímo maďarsky? Kdy a kde učinila ta nestranná vláda Körbrova i jen pokus o zlomení tohoto brutál- ního bezpráví? Naopak, jednostranně usilovala nátlakem na naše konservativní velkostatkáře o to, aby darovali Němcům na sněmu v Čechách ještě 21 hlasův, aniž by na vzájem byla Němce zdejší přiměla ke spravedlivému, poměrnému rozdělení mandátů lidových dle skutečných po- pulačních poměrů obou národů v zemi naší. Aneb snad v tom okazovala se námt nejpřisnější nestrannost vlády Körbrovy, že podle přání Němcův zdejších dosazovala na státní úřady v krajích zněmčených důsledně a promyšleně jen osvědčené německo-nacionální úřadníky na úkor sebe schopnějších českých kompetentův, na úkor českých menšin v kra- jich těch osedlých, na úkor zákonem přikáza- ného rovnoprávného úřadování? Vizme Litomě říce, vizme České Budějovice!

Vizme to fedrování němčiny a německého úřadnictva ve správě c. k. státních železnic, v úřadech finančních, poštovních! Žádná vláda předchozl neopovážila se tak důsledně straniti německým aspiracím v obsazování úřadů v zemích našich, jako tato přísně nestranná vláda Kör- brova, přecházející přes všechny protesty naše tvrdokožně »k jednacímu pořadu«. Dnoté »nestrannosti« vládní, připravující po chuti Němcům roztržení jednotné správy naší vlasti ve všech úřadech státních ba i církevních, odsuzující Moravu trvale pod panství vedlejší německo národní vlády Grossův a d'Elvertův a vydávající Slezsko slepě v plen prušácké germanisaci: — dno této nestrannosti vlády Körbrovy vyrazilo však její chování se v otázce druhé české uni- versity. Pro 8 millionů Němců vydržuje stát z našich daní pět německých universit v Rakousku, mezi nimiž báječným nákladem vídeňskou. Však pro 6 millionů národa česko- slovanského zdráhá se zřídit druhou! Proč Poněvadž několik německých zuřivcův brněnských si to zapovídá. Nemají k tomu sice naprosto žádného práva, nám svědčí základní zákon ústavy, ale zvůle jejich sveřepá váží na očích Körbrových nade všechen zákon a nade všechno právo tak, že raději nechává »ministra krajana« dra.

Rezka odcházeti z kabinetu svého, než by vy- hověl této nepolitické, ryze kulturní a nezvratně prokázané potřebě Gmillionového národa če- ského. Ejhle, to je ta přísná neutralita vlády Körbrovy vůči různým stranám národním ! Ať zjeví vládní tisk dle pravdy příčiny, pro něž nemohl tak mírný, tak konciliantní Čech jako prof. Rezek déle vydržet v kabinetu Körbrově ? Byl by ho opustil, dokud by byl znamenal i jen jiskru dobré, spravedlivé vůle při dru. Körbrovi vůči národu českému? Nikdy! Ale když nabyl pře- svědčení, jak dr. Körber čím dále tím více klesá na pouhého prokonsula německých levi- čákův, tu poznal, že není možn Čechu poctivému, aby slouži dvěma tak různým pánům zároveň, jako jest Němeclevičák dr. K örber a sobě věrný statečný národ český. Pokud to jen se clí bylo možno, vytrval. hledě spory překlenout a zmírnit: ale kdyz poznal, že vše jest za této vlády marné, že trmáci se jen prací Sysifovou, poněvadž se nechce učiniti národu českému po právua národ český opět od práva svého ustoupit ne- může — poděkoval se z úřadu nesnesitelného a nestranný p. Körber nechal poctivého Čecha odejít. — Tento odstup dra. Rezka aám o sob mluví za celé kroniky o povaze té »nestranné- vlády; a po té přijdou její officiosové a mluv o radostném uspokojení a touží po žádoucim utišení myslí v národech. Není to hotové rouhání?

Po krisi. (Z kruhů poslaneckých.) Ve Vídni, 9. července. Kř. — Ministerstvo p. dra. Körbra je ná rodům rakouským zachováno Řízení osudů vnitřní politiky zůstane podle slov císařského listu v »osvědčených« rukou p. dra. Körbra Proto tedy vedl se mnohodenní boj, proto vy- nášen p. dr. Körber za spasitele říše, dualismu a práv Cislajtanie, proto slibováno zabezpečení před všemi jednostrannými ústupky uherské oppo- sici, aby všecko skončilo nejformálnějším, na prosto bezobsažným osvědčením důvěry k »osvěd- čené« politice p. dra. Körbra, která končí ovšem »osvědčeným« užitím článku 14., a stojí přes vlasínoruční list panovníkův před propastí neji stoty a největších a nejnebezpečnějších krisí, které kdy zmítaly tímto soustátím.

Tak si dojista pan ministerský předsed průběh krise neprlstavoval. On sám i většin těch, kteří viděli politiku rakouskou jenom pod hypnosou stále a neunavně šířené legendy o na prosté neochvějnosti postavení p. dra. Körbra, očekávali dojista okamžité, bezpodmínečné od mítnutí každého pokusu, zbaviti stát »osvědče ného« vedení nynějším kabinetem. A zatím pa- novník svůj list, který pro budouenost a pro osudy politiky rakouské tak výmluvně ničeho ne říká, vydal teprve po dlouhé a zralé úvaze. Ovšem p. dr. Körber se může těšíti tím. že je slovo »osvědčený« něčím víc, než zdvo- řilou, nie neznamenající frásí, když došel k ně- mu panovník po tak dlouhém a zralém uvažo- vání, když tedy patrně zvážena byla bilanee úspěchů nynějšího kabinetu: rozrušené finance, oblížené pro dlouhou budoucnost těžkými bře- meny, skvělé úspěchy v otázce cukerní, zkom- promitování veškeré ochoty a dobré vůle parla- mentu; v otázkách vojenských pomýšleti j en na stát a jeho silu přílišným kvapem v projed- nání předlohy branné, jen aby se docililo ze- vního úspěchu, ale za všecky tyto neúspěchy na druhé straně »dělnost« parlamentu pro vše- cko, čeho potřebují strany, a — článek 14. pro všecko, čeho potřebuje stát . ..

Pan ministerský předseda, jak všeobecně známo, je o sobě velmi dobrého mínění, ale když četl, že politika rakouská má i na dále zůstati v jeho »osvědčených« rukou, snad sám se neubránil ironickému úsměvu. A když on ne — dojista veškeren politický svět rakouský, pokud ovšem dovede také něco jiného mysleta věřit, než co mu každý den předkládá páně Körbrova žurnalistika. Zejmena, když dověděla se, že ministr dr Rezek dojista půjde. O tom ovšem nesmí se mnoho psát, a odchod Rezkův je líčen jak bezvýznamná episoda, zaviněná bezmyšlenko- vostí české politiky, která v návalu okamžitého radikalismu a známého českého furiantství vy tlačila svého člověka z ministerského křesla. ve kterém svému národu tolik prospíval . .. Konečně, ať pan dr. Körber a jeho žurnali stika klame koho chce, české poselstvo a český lid dobře ví, co znamená odchod Rezkův. Trvání Rezkovo v kabinetě znamenalo pro všechny umír- néné politiky české ještě trochu naděje, že ve chvili rozhodné stát a vláda učiní svou povin- nost k národu českému a jeho oprávněným po- žadavkům. Odchod Rezkův znamená konec téchto nadějí, konec i toho posledního zbytku důvěry, že by tato vláda po dobrém chtěla vyhověti tomu, bez čeho není pro politiku českou možno změniti dosavadní postavení.

Dr. Rezek byl bez odporu elementem síly pro kabinet páně Körbrův. Na venek, pro kruhy rozhodující a pro všechny neněmecké strany parlamentu trvání dra. Rezka v ministerstvu zna- menalo, že vláda není nepřátelská českému národu, že nanejvýš nechce vyhověti všem požadavkům vedoucí české politické strany. A to stačilo všem těm, kteří jsou tak rádi, když mohou vládu chváliti a s ní hlasovati — a těch je tak mnoho — aby ve sporu delegace české s vládou, v níž seděl dr. Rezek, nepostavili se naprosto a rozhodně proti vládě. A přiznejme si to, pro politiku naprostého odporu proti minister- stvu byla osoba dra. Rezka v kabinetě dost velikou překážkou. Jestli že však přes to přese všecko — toto rozpoznání o významu posice dra. Rezka pro dra. Körbra bylo politice české jasným od vstoupení jeho do kabinetu — vedoucí kruhy delegace české postavení dra. Rezka nejen ne- oslabovaly, nýbrž naopak hledělý posilovati, pak dělo se to jen proto, poněvadž stejně s drem.

Rezkem doufaly, že politikou — v kteréž jen slepý nebo ten, kdo viděti nechce, nemohl ne- pozorovati pevnou vůli býti spolehlivou oporou státu, pokud by chtěl a dovedl býti za to také plně a bezpodmínečně spravedlivým k národu českému — přivedou konečně rozhodující kruhy k tomu, aby veškeren systém státní nebyl více stavěn jenom na Němce, nýbrž aby stát hledal konečně pevnou svou oporu ve spokojenosti a štěstí všech svých národů. Jenom v pevné víře, že je možno doufati v takový zdravý a národu českému i slátu jedině prospěšný rozvoj vnitřn politiky naší, viděl dr. Rezek možnosť svého trvání v kabinetu — a když víru tu naprosto ztratil, jde a tím také stává se z kabinetu ale- spoň osobou dra. Rezka na venek neutrál- ního kabinet naprosto německý a podle toho bude také od celé české veřejnosti posuzován — a nejen od české veřejnosti, nýbrž doufáme také od veškerého neněmeckého politického světa rakouského, který se dal posud uspávati v dů- věru k p. dru. Körbrovi tím, že dr. Rezek byl jaho minisírem.

A všickni ti, kteří tolik jásají, že oběl krise je jenom český ministr krajan, brzo mus doznati, že padl vlastně celý kabinet, že mini- sterstvo p. Körbrovo bez dra. Rezka je mini- sterstvo docela nově, jiné, ministerstvo s novým programem, ministerstvo naprosto německé — poněvadž by v něm dr. Rezek zůstal, kdybyse tak fundamentálně nezměnilo — a pak také uvidí, že jásali předčasně, a že takto »očistěné ministerstvo, které i na venek je nyní tak čistě německé, i u neněmeckých stran mimočeskýeh ztralí mnohem více na svém vlivu, než snad chce si dnes přiznati. A my? Není lehko být českým ministrem. My tak prodehnuti jsme celým svým národním a historickým programem, že těžko dovedeme se vmysliti v postavení muže, který je členem výkonné moci centralistického Rakouska. Chceme na něm tudíž víc, než může a dovede splniti. A přece všickni už přiznáváme, že je to naše právo, býti zastoupenu v radě koruny rovno- cenně s druhými. Přes všechny rozpory, nevy- hnutelné za téchto okolností, byli jsme rádi, ze V drebném prodeli pusnl čísle o sole odpolední- ne sk Ye slialkách na venkově rannť česle tépolední. . . . . . . . sh Inser ty plati te hetově rapřei Přoěplaeení n iaserty piišímá admini- stencs v Marinnské ulici č. z. Tam nackátejí se těž riáake kirna a ezpedice „Národnich Llsta- Hlakopliy se ná vracsj

náš člověk — třeba ne stranník — byl mini strem a upřímně přáli jsme mu všeho zdaru. Dnes však celá česká veřejnost chápe, ž dr. Rezek místa svého vzdáti se musil. Všichni cílíme, že by setrváním v kabinetu sloužil ne- odpustitelnému klamu, jakoby ministerstvo páně Körbrovo po dobrém chtělo ještě konati spravedlivost k českému národu. V politice bý- vají chvíle, kdy nade všecko jest potřebí jas- nosti a určitosti. Taková chvíle jest nyní, kdy jedná se o budoucnost tohoto státu. Neni vyrovnání, není celního tarifu, není obchodních smluv, branný zákon čeká svého vyřízení — to všecko má skoncovati parlament, který byl po- slán na prázdniny pro — českou obstrukcia k tomu ke všemu opoušti dr. Rezek kabinet. A v Čechách nenajde se nikoho, kdo by dovedl raditi k povolnosti. Naopak. Jestli dříve osoba dra. Rezka mohla býti garancií a jistotou pro jisté sliby, pro věci nedokončené — dnes té garancie již nenía česká politika může a musí nyní počítati jen se skutky a to s celými, určitými, nijakou pochybnost nezůstavují- cími skutky. Žádná polovičatost, žádné sliby, za jichž splnění nikde není záruky, ne- pomohou již. Všecka státnická umírněnost, všecko sebezapirání, všecky oběti osobní popularity, všechny ohledy na stát a jeho působnost na venek nepomohly, naopak vedly k odchodu dra. Rezka.

Tato kapitola české politi ky jest skončena. A nelitujme toho, že tu byla. V bezohledném boji, kde jde o t ak mnoho, jest posilou a vniterním uspokojením vědomi, že zkusily se všecký pro- středky mírné a smířlivé. Pan dr. Körber, »posilený« listem panovníkovým, ať ne- počítá na své obvyklé prostředečky. Jdemev jedné linii, pevně a odhodlaně a nikdo se bohdá neodváží slevovati z obou požadavků českých, jak vyslovil je výkonný výbor strany. Ani hrozeb, ani boje se nelekáme. Odchodem dra. Rezka jest situace pro český národ dána a jasna. Dej bůh, aby boj, spravedlivý boj náš skončil šťastně pro věc našeho národa, doufejme tak, poněvadz dnes již nikdo v Čechách nemůže se vymy- kati tomuto boji. Němci ať jásají nad odcho- dem ministra-krajana — doufejme, že jásali příliš časně! Jednomyslná vůle celého národa českého dovede si v Rakousku zjednati právo a spravedlivost. Po demissi dra. Rezka pro nikoho v Čechách již nemůže býti pochybno, že jedinou politikou proti vládě dra. Körbra jest naprostý, bezohledný boj, dokud nebude nám učiněno po právu. Pan dr. Körber brzy pozná, že »osvědčené síly« jeho kabinetu povážlivě ubylo odchodem dra. Rezka a národ český zůstane dru. Rezkovi povždy vděčen za to, že mu v přihodné chvíli a tak bezohledně posvítil na poměr jeho k vládě, která proto zvala se neutrální, poněvadž v ni seděl český ministr.

Politické zprávy domácí. V Praze, 9. července. (Po minister- ské krisi.) Polské listy, otiskujíce panovní- kův vlastnoruční list dru. Körbrovi, provázejí jej poznámkami, shodujícími se v tom, že listem tímto rakouská ministerská krise není rozřešena, nýbrž jen odročena. »Czas« konstatuje, že ministerská krise byla vyřízena ve zcela jiné formě, než očekávaly vídeňské listy minulého týdne. »Kabinet — píše zmíněný list — zůstane tedy v úřadě a dr. Körber, jak se proslýchá, započne už v druhé polovině srpna ro ko-

FEUILLETON. A1žr ke m. Ze záznamů turisty. Po dvoudenní plavbě naše loď zatáčela pozdě večer do přístavu philippevillského. Hou- kajíc zvolna brala se ke břehu, až konečně celou délkou boku přirazila k vysokému nábřeží. Hemžilo se tu postavami, jaké jsme od Afriky očekávali. Dlouhé, řasnaté pláště Arabů s tur- bany, vedle černochů v rudých fézech a polo- evropských cárech. Sotva jsme se ocitli na pevné půdě, vrhla se na nás smečka umouněnců. Tahaji nás za kabát, rukávy, nabízejí hotel. Nelze se ubrániti. Na štěstí ujalo se nás francouzské „rámě spravedlnosti“. Výrostek, jenž mi rval kufřík prostě z rukou, dostal pohlavek, až to mlasklo. To pomohlo. Cháska se rozlétla a jen už z povzdáli ještě něco pokřikuje. Zvolivše chlapíka s plechovou tabulkou se jménem před- ního hötelu na prsou, kráčíme do města. Chvili musili jsme arci sečkati, protože náš průvodči pustil se do rvačky se svým konkurentem, jenž nás chtěl přebrati. Konečně náš zvítězil, plivl ještě několikrát po soupeři a vede nás k cíli.

Hötel je slušný. Dostali jsme pěkné pokojíky s vyhlidkou na protější návrší, porostlé palmo- vím, na klidné, v záři měsíce třpyticí moře. Po večeři ještě záskok do města. Ač jedenáctá mi- nula, je všecko ještě živo. Jakási tu směsice mo- derní Francie a romantického jihu. Smědí Ara- bové s bosými, hranatými černochy baví se střelbou do terče, nebo v moderní kavárně sle- dují napjatě děje loutkového představení. Jinde roztomilá subretta v krátkých sukénkách s ohromným kloboukem, baví své obecenstvo jako kdekoli v Evropě. Půvabně rozloženo Philippeville u moře- Všecky ulice rovnoběžně směřují ke břehu. Nej- zajímavější je čtvrť arabská. V úzkých uličkách před prahy svých domků dřepí Arabové nebo černí Kabylové. Prací nikdo se nepřetrhne. Vět- šina ve skupinách baví se hirou. Hrají domino. šachy s podivnými figurkami, ano i karly. Všeck

na chodnících, ve stinu. Jakmile slunce vystou- pilo tak, že osvítí obě strany ulice, zmizi ty fantastické postavy, ulice osaměla. Prcháme před žhavými paprsky do hotelu. Čeká nás tu vý borný oběd. Při dobrém víně docházíme k úsud- ku, že by v Africe nebylo ani tak zle, nebýti jen prožluklého, výhňového vedra. Na obloze, tak šmolkově modré, jakou vidíme jen na jarma- rečních obrázkách, není mráčku, aby na chvíli alespoň zakryl tu žhoucí pec slunečnou, sála- jící svoje paprsky do žluté půdy, až oči osle- pují. Zvláště jízda za dne v dusných vagonech dráhy působí pravá muka. S radostí vítáte sta nici, určenou ku prohlídce. Z nejzajímavějších je Constantine. Romantická poloha města až ohromuje.

Jako na ostrůvku rozloženo městečko na vyso- kém vrchu, obklopeno skalnatou, gigantickou prohlubinou. Po mostě propustném stoupáš do města. Šprýmovný klučík nese nám zavazadla V tlupách procházejí se Arabové podvečern ulici, dlouhé pláště bělají se v krámcích i kavár nách. Záhadné postavy ženské v bílých, dlouhých rouchách, s obličejem v závoji, z něhož blýskaj jen černé, ohnivé oči. Ta, ona štíhlá postava, malé nožky, ozdobené stříbrnými kruhy, vě- zíci v pestrých trepkách, dávají tušíti i tvář mladou a sličnou. Zastavili jsme se před me- šitou. Strážcové dávají na srozuměnou, že třeba u vchodu zouti obuv. Volky, nevolky se podro- bujeme. Allahovi ta pocta nemohla být ani tuze milá. Mělť jsem své punčochy cestou již přes týden na nohou. Arabové kolem ve veliké, kle- nuté síni klekají, na zem se vrhají, čelem ji se dotýkajíce. V jiné skupině v kruhu odříkávají jednotvárné modlitby. Po chvíli z ticha ve svých punčochách opět se plížíme ven. Strážce, vra- ceje nám schované boty, vztáhl dlaň tak pokorně a nesměle, že nás naplnilo podivem. Naši pán kostelníci bývají troufalejší. Z Constantine směrem ku poušti saharsk trvá jízda skoro celý deň. Není nikterak pří- jemna. Postavy Arabů, z počátku tak zajímavé. jako věčná stafáže začínají nás již omrzívati.

Lidé bez odporu krásní. Však temná jejich těla bělavý šat vydávají prapodivný zápach, na kone už nesnesitelný. Kolikrát chtěl jsem z vagonu vyjíti na plošinu. Ale po každé zapudil mne zas do vnitř žhavý jako z pekla vítr. K tomu ta pal čivá žízeň! Objeví se na některé stanici okov s vodou. Vše dychtivě se žene ke spáse a nikomu nevadí, že ke chladnému moku kloní se zároveř i černá, chundelatá hlava, s pysky tak šeredně ohrnutými. K večeru zmírnil se žár paprskůa vyzíráme už dychtivě do pusté, hornaté krajiny Ni stromku, ni křoviska nepatrného neviděti na kamenité, žluté půdě. Hory bizarrních tvarů, ru- dou září podivně zbarvené, jako v tanci zdají se otáčeti kol letícího vlaku. Tu splývají v jedno, jinde rozestupujíce se, odkrývají pohled do ne kenečné žlutavé roviny. Konečně rozeznáváme temnou skvrnu ve žluté pláni. Zelené palmové háje nás obklopily. Jsme v oase, v Biskře. Mladý Arab dovedl nás do francouzského hötelu, opa třeného vším moderním pohodlím i přepychem.

Jak milo, po strastiplné celodenní jízdě used nouti k vybranému požitku v ovzduší rozkošni- ckém. Jídelna je umělou ventilací příjemně ochla zevána. Obsluha pozorná, podnášená „čísla“ od povídají i přísnějším požadavkům a ke všemu smíme se těšiti také na příjemné odpočinutí, ne- boť noci jsou tu chladné. Ale v tom punktu na- děje nás zklamala. Vedro se nezměnilo. Měl jsem pěkný pokoj, úpravné lože, ale pro hanebné horko nebylo lze spáti. A poněvadž je nouze vy nalezavá, vystěhoval jsem se na chodbu a ulehl zde na dlaždičky. Pojednou na druhém kone chodby zahlédnu dvě svíticí se oči. Oči se blíží. Jakýs čtvernožec se otřepal a hodlá patrně na- vázati se mnou užší známost. Na štěstí ani lev. ani jiný dravec, tady v oase Sahary, nýbrž zcela obyčejný, dobrácký chlupáč. Přivětivě zavrtěl ohonem a ulehl zrovna vedle mne. „Jensi lehni!“ myslím si, „aspoň budou míti blechy do koho se zakousnout a dají mně pokoj.“ Za- brán v myšlénky, vzpominal jsem na domov a víčka se mi přivírala, palmy změnily se v ole- andry, jaké stávají v létě „u Glaubiců“, viděl jsem čistě prostřené stoly a slyšel cinkot sklenic, stavěných na tácek. Právě sklepník staví předo mne jednu opocenou, jasně žlutou, s pěnou tak rozkošně bílou hustou jako smetánka. V tom jsem se vzbudil. Hrozná žízeň mne trápila. Svoji láhev vody vypil jsem dávno na dno. Jako zloděj plížím se k láhvi svého souseda a přiloživ k ústům, ssaju její obsah, až voda v praméncích po celém těle mi stéká.

Druhého dne prohlíželi jsme Biskru, Nej- zajímavější je tržiště. Na prostoře, v podob čtverce, kolem do kola mají Arabové vyloženo své zboží. Uprostřed odpočívají osli a velbloudi Tři „lodi pouště“ jsme najali na výlet za oasu — do villy de Bénévent. Příjemná jízda to ne- byla. Napřed mlácením přinucen velbloud, aby si lehl. Potom vstává napřed zadníma nohama,a když jsem mu padl okolo krku, vyhoupne se zase na přední. Jsem opravdu na rozpacích, na kterou stranu spadnout. Arab mne zadržel a dal mi do ruky špičatý klacek, kterým prý se velbloud řídí Řízení je velice jednoduché. Velblouda mlátíš po té straně krku, na kterou má jíti. Ač jsme všichni tři zaměřili k téže cestě, rozejel se každý přece v jinou končinu světovou. S velikým kři- kem sehnali Arabové naše hovada dohromady. Druh druha pozorujeme, jak majestátní stali se z nás synové pouště! Daleko za oasou obdivu- jeme pustinu, šířící se před námi do nedozírna.

Zcela naše představy o žlutém moři kamenía písku! Několik rodin vidíme tábořiti v jedno- duchých, koží potažených stanech, z nichž vy- bihají nám vstříc nahé děti, žebrajíce o „sous“ Co do zástupců zvířeny, spatřili jsme jen pla- meňáka. Zahnutým zobákem hledá si potravu v mělké, tekuté vodě, v níž sami jsme se také ochlazovali. Jiných zvířat nebylo viděti, leda, že bylo hračkou, uloviti zde opici, ježto jsme neustále žiznili a silné víno bylo po ruce. Na- sytivše se velebného pohledu na poušť a okřávše na cestě zpáteční v palmovém lese, poklusem vrátili jsme se do Biskry. Po večeři zašli jsme do maurské kavárny, usedli z nedostatku židlí po tu- recku na pletené rohože na zemi a srkali kávu. Starý, šedivý Arab mne oslovil. Bohužel, nemohl jsem se pustiti s ním do zábavy. Vyjma arabské číslice, ničeho arabsky neznám. Z posuňků jsem poznal, že mi nabízí svoji dýmku. S díkem při- jato. Odtud vedl nás průvodce do jiné kavárny Při divoké hudbě píštaly a bubínku tančítu

mladičké, krásné Arabky pověstný „danse du ventre“. Tanečnice ovšem nezahalují svůj obli- čej. Naopak, obnažují i ostatní tělo. Jen zlaté a stříbrné kruhy třpyti se a zvoní na krásných údech. Ale šperky budou asi stejně nepravéa laciné jako láska, kterou prodávají. Z Biskry jeli jsme k Alžíru, s malými za- stávkami v oasách a městech. Čím město menší a méně Evropany obydlené, tím je zajímavější. Ovšem ne všude daří se evropskému navštěvo- vateli jako v Biskře. Mnohdy po dlouhém strá- dání ve vlaku, třeba spokojiti se pokrmy bídnými a noclehem nepohodlným. Konečně Alžír! Mimoděk napadl mi starý jakýsi článek, který počínal slovy: „Africké město Alžír bylo ode dávna sídlem mořských loupežníků“ — — Však už není ve městě ani stopy někdejší divo- kosti. Od nádraží vede nábřeží pevné, o něž malo- mocně se tříští vlny neklidného moře. V ši- rekých ulicích jsou jasně osvětleny moderní krámy, elektrická tramway i nádherné povozy projíždějí kolem a v hostincích i kavárnách vedou si lidé zcela po evropsku, elegantně, švihácky.

Často ovšem vyskytne se s vysokým, bílým lím- com tvář jako uhel s mocnými, cinobrovými pysky. Však i ten Arab ve svém exotickém kroji je tu ochočen, zmodernisován a ženy, zahalené v tváři, zdají se jaksi koketovati jen svým za- kuklením, aby spíše dráždily. Romantické vzezření má arabská čtvrť mě- sta, rozložená po návrší. Zde setkali jsme se s evropskou jakous výpravou. Procházeli jsme spolu úzkými uličkami, až ocitli jsme se na vrcholu návrší, odkud úchvatný je pohled na moře i město. Z Alžíru do Oranu, pokud z vlaku do- hlédneš, krajina je pustá. Jen vedro zdá se mír- nějším. Sedíme při jizdě na perronku vozu, což se zde blahosklonně trpí. V Oranu zavedli nás dva černí posluhové do hotelu. Byl znamenitý. Pokoje čisté, dobrá francouzská jídla; i pivo ucházající. Za několik dní spravili jsme se zde znamenitě z přestálých útrap. Ostatně pobaví se cizinec v Oranu co nejlépe. Na břehu moře s pozadím vysoké hory imponuje Oran vzácnou