Ročník XXXXV.

V Praze, v neděli dne II. června 1905.

Číslo 159.

Ka ranní n odpiol. listr přodlglácí net v Praze v adimninistraci n . . . . 6 K — k s dveji denáškou st . . . 7 k coh s něse . . . 2 K 30h Pošteus: ně n tvr lets. . . . 8 K 6o s dvojí zlašlkou aněito,. . . . . K eoh a ilnit leta

Doešní číslo pro Prahu le o 20 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 13. června t. r. v obvyklou hodinu polední. Z Washingtonu, 10. června. (Reuter. Rusko a Japonsko přijaly návrh, ob- sažený v Rooseveltově notě. Schůzka zástupců obou válčících stran je za- bezpečena. Z Londýna, 10. června. (C.-B.) Dnešní tokijská depeše potvrzuje, že japon- ská vláda jest ochotna vy- hověti Rooseveltovu pod- nětu a jmenovala zmocněn- ce, kteří by vyjednávali splnomocníky ruskými. Z Londýna, 10. června. Z Washlng- tonu oznamují, že Roosevelt je pře- svědčen, že konec vojny je bezpro- středně blízký. n. Z Berlína, 10. června. »Local- anzeiger« oznamuje z Petrohradu. že carovi byl předložen seznam osob, z jichž středu mají býti zvoleni tři plnomocníci k jednání s Japonskem Ruský vyslanec ve Washingtoně hr. Cassini a bývalý ruský vyslanee v Tokiu bar. Rozen, mají největší čaku býti splnomocněni. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 4.)

Dojde k míru Japonska s Ruskem? President Unie severoamerické, který sa- mým Američanům jeví se býti nejbojov- nějším ze všech posavadních presidentů, enarsický praktikus Theodor Roosevelt, pojednou vystupuje v běloskvoucí říze senti- mentálního nděla míru: „Nadešla chvíle,“ píše 8. t. m. v diplomatické notě své, zaslané sou- časně vládě ruské i japorské — „kdy se musím v zájmu veškerého člověčen- stva vynasnažit, aby tomuto hroznému a ža- lostnému boji byla učiněna přítrž. Spojené státy jsou, jak s Ruskem, tak i s Japonskem spjeny svazky přátelství a vzájemné blahovůle, a tudíž pro oba zaujaty. Pokrok světa jest zdržován válkou mez dvěma velkými národy. Žádám tudíž, jak ruskou, tak i jeponskou vládu dů- tklivě, aby netoliko k vůli sobě samým, alébrž v zájmu veškerého vzdělaného světa vešly spolu v přímé vyjednávání o mír. Na- vhuji, aby se toto smírné jednání vedlo přimo a výhradně mezi zeměmi spolu válčícími, jinými slovy: ruský a ja- ponský plnomocník sešli se beze všeli- kjch prostředníků a řekli sí, není-li možno, aby ne obě moci o podmínkách míru dohodly? Pro- sm ruskou i jeponskou vládu váž ně, přivolily k takovéto schůzce. litm ochoten učiniti vše, co mohu, plliže obě dotčené mocnosti budou chtit po- užit mých služeb, pokud jde o určení doby tmista pro ujednání podmínek míru; však i pro případ, že by tyto podmínky byly mezi noenostmi smluveny přímo, nebo jiným způ- sbem, bude mi to k veliké radosti. Neboť mým jdiným účelem jest přivoditi toho setkání, aby — jak si všechen vzdělaný svět ze srdee přeje — sjednalo mír.“ — Velkému Jiřímu Washingtonovi, Frankli- novi, Tomáši Jeffersonovi, Lincolnovi, by se brlo věřilo, kdyby byli takto pozvedli hlasu

svého proti žalostnému a hroznému krveprolití válečnému ve jménu lidskosti a v zájmu po- kroku člověčenstva. Avšak panu Theodoru Rooseveltovi že by tak vroucně šloo blaho všeho člověčenstva, tomu Rooseveltovi. který ve svých řečech tak nadšeně velebival bojovného ducha v národech, že by se tak velice sželelo cizích oběti války — tomu, tušíme, ani vlastní jeho političtí stou- penci v Americe dnes nevěří. Tím méně pak ovšem vzdálení a zkušení Rusové. „Nemluviš pravdu!“ odtuší mu jedno- myslně celá roztrpčená Rus: „Ty že jsi stejně nám jako Japoncům přítelem?“ Za celé války neznamenalo Rusko ani stínu nějakého přátel- ství se strany vlády washingtonské. Naopak, jestli kdo podněcoval japonské chauviny do této hrozné války, jestli kdo má tedy viny na tom žalostném krveprolití, jest to diplomacie ameri- cká. Ano, v Tokiu mohou právem mluvi o svých „nejlepších přátelích Ame- ričanech“ a velebit Roosevelta jak nejvěrnějšího japanofila, nebot vědí nejlépe, jakých dobrých služeb jim po celý čas války jejich až do bitvy v úžině korej- ské Amerika Rooseveltova prokázala.

Varováni trpkou zkušeností, přijmou tedy asi Rusové důtklivý appell Rooseveltův s potnou nedůvěrou, ba s podezřením, že snad tímto mírumilovným zakročením prokazuje Roosevelt právě jen opět svým přátelům japon- ským a jejich zájmům novou a všech posavad- ních větší službu. Ve Washingtoně ovšem jsou pevné naděje a víry, že důtklivá mluva rázného Roosevelta zatřese carem jako mikadem a zastáví kolesa války „co nevidět“ A vskutku již také zvěstuje jak „Reute- rcva“ anglo-japonská telegrafní kancelář, taki americká „Associated Press“, souhlasně z Pe- trchradu: z Tokia, kterak prý tam list Roose- veltův neminul se účinkem, tak že ruská jako japonská vláda projevily ochotu, vypraviti splnomocněnce své k zahájení námluv o příměří a konečný mír..

Pravda-li to, pak by se bylo stalo rozhod- nutí takové obapol zcela náhle, právě v posledn chvíli. Neboť ještě včera na všech stranách se možnost brzkého jednáni c mír rozhodně po- pírala. Tak ujišťoval ještě 9. t. m. vyslanec ja- ponský v Londýně redaktora „Standardu“. že prý Japonsko se své strany neučiní prvního kroku, nýbrž čeká, až Ruske sam« po- žádá je o mír. Proto prý také dosud žádný ze všech vyslancův Japonska na světě není s to, aby i jen mohl naznačit podmínky Japonska. — Stejně pak ubezpečoval v týž den ruský vyslanec v Římě hr. Kudenský redaktora „Italie“, že veškeré pověsti o brzkém míru jsou liché a zcola bezpodstatné, jelikož Rusko, majíc dosud silnou, boje schopnou ar- mádu v Mandžursku, hodlá vážiti prvé bitvu rozhodnou na souši, na jejíž výsledku záviseti bude skončení neb další vedení války. O stanovisku cara samého pak došla během včerejška tato pověst z Petrohradu: Car poděkoval sice presidentu Rooseveltovi za jeho přátelství, avšak doložil: „Až nadejde doba k míru, která však ještě ne- nadešla, rozpomenu se na blahovůli presi- denta Roosevelta a požádám ho za službu, ja- kou laskavě nabízí.“ — Nezbývá prozatím, než zaznamenati tyto různochodé zvěsti. Avšak i tehdá, kdyby se obě strany náhle byly odhodlaly ku prvnímu krůčku na dráhu vyjednávání, bude do míru pořád ještě cesta daleká, poněvadž podmínky Japonska bezpečně budou tak spupné a kruté, že jich Rusko se ctí nebude moci nikdy při- jmouti. Že by pak Rusko podniklo pekořu- jici pro sebe mír, to je podle všech projev vlasteneckého tisku ruského naprosto vy- loučenol

Politické zprávy domácí. V Praze, 10. června. (Posl. Ste jn wender pro parlamentní kabinet.) Ve »Villacher Zlgu.« otištěna úvaha posl. dra. Steinwendra o politické situaci po sněmu království českého. Klidné zasedání českého sněmu posl. Steinwender má sice za výhodu. ale nebylo jím mnoho učiněno pro rozřešení vnitropolitických otázek a pröto vládě nezbude jiného, než úzkostlivě se za letních měsíců va- rovati všeho, co by se mohlo ukázati kamenem úrazu. Proto se vláda spokojí pouhým zatím- ným rozpočtem na druhou polovinu roku rozpočet se nevyřídl v létě ani ve výboru, po- něvadž by se při úvěrech ministerstva osvěty snadno mehlo vyjeti z kolejí. Vláda musela by se vysloviti o české universitě na Moravě,o slovinské a rnské fakultě, o slovanských po- bočkách ve Slezsku atd., a ať odpoví tak nebo onak, nikdy neuspokojí všechny strany. Proto má se za lepší, aby se vláda odpovědem vůbee vyhnula, schovati zatím po pštrosím způsobu hlavu do písku a počkati do podzima. Dr.

Steinwender má na teh čas za nejdůležitějšl. aby se zabezpečil stav parlamentní. Úřadnický kabinet nebude nikdy zárukou, že se v Ra- kousku bude vládnouti parlamentně a proto bude nutno učiniti aspoň pokus s kabinetem parlamentním. Když v Rakousku zkrachovalo již tolik ministerstev byrokratických a nynější ministerský předseda sám se tím netají, že se samými vysloužilými odbornými přednosty věčně vládnouti se nedě, nutno učiniti opět pokua s kabinetem parlamentním. Trvati na dogmatu o neomylnosti vlády a výlukou parlamentních stran jest nemožno. V Praze, 10. června. (Nový ná z o o řešení uherské krise.) »Mag Orszagu« píše se z Vídně, že se tam v poslední době jeví obrat v názorech o řešení uherské krise. Jde o vojenské otázky. Uhrám mohlo by se prý povoliti splnění jich národních požadavků, kdyby z toho nevyplynuly nijaké důsledky pro národy rakouské. To by bylo možno, kdyby Uhry svá státoprávní přání pro- vedly jako stát s Rakouskem úplně rovnocenný.

Ani Čechové, ani Poláci nemohli by činiti zvláštních nároků, kdyby Uhry provedly si právo rozhodování o své branné moci také co do vnější formy na základě rovného práva a rovných povinnosti. Uhry by rozhodovaly o své branné moci, protože by si ji samy platily. T jest formulka, prti teréž nikde nemůže býti odporu, a tedý také ne v Rakousku. Na tomto poli bylo by rozřešení krise možno, a to tím více, že jeden z vynikajících uherských politiků sám v tom směru učinil prohlášení. Timto uher- ským politikem míní se hr. Jul. Andrá s sy prohlášení však neučinil před panovníkem, nýbrž při jiné příležitosti. Byv tázán, byly-li by Uhry nuceny své vojsko samy si vydržovati, kdyby se vyhovělo nynějším vojenským požadavkům uherským, odvětil, že ovšem samostatnou uher skou armádu musily by si Unry platiti samy Z Brna, 9. června. (Vyškovské ně mecké školy.) Ve Vyškově jest pětitřidní německá škola, kterouž navštěvují z velké část děti rodičů, bydlících mimo Vyškov ve vzdále- nosti až přes čtyři km. Jsou to zvláště dět železničních úřadníků a zřízenců na trat

Slavkov-Kojetin. Když správa Vyškova přešla do českých rukou, obecní zastupitelstvo se vzepřelo, aby se do obeení školy přijímaly cizí děti, na jichž výchovu Vyškov není povinen přispívati Na rekurs, podaný Němci, zemská školní rada moravská i ministerstvo osvěty rozhodnutí měst- ské rady vyškovské zrušilo. Teprve správní soud, před nímž stanovisko městské rady vy- škovské hájil dr. Stránský, uznal, jak jsme již sdělili, že obec nemůže býti nucena, aby přijímala do svých škol děti, bydlící dále čty km. od města, a tím zrušilo rozhodnuti mini- sterstva osvěty jako neodůvodněné. Následek rozsudku správního soudu bude, že pětitřidní německá škola vyškovská se sevrkne nanejvýše na školu trojtřídní, poněvadž více německých děti ve Vyškově se nenajde.

Ze Lvova, 9. června. (Posl. Duleba před voliči.) Místopředseda polského kola mluvil včera v Tarnopoli o situaci. O vládě bar. Gautsche nelze prý zatím pronésti eprávného soudu, poněvadž za krátké jeho vlády, přeru- šené delší chorobou, polské kolo nemělo ještě příležitosti, aby seznalo určitě, jaké stanovisko Gautsch zaujme ku požadavkům a potřebám Haliče. Tolik prý polské kolo očekává, že baron Gautsch splní slib svého předchůdce stran po- státnění severní dráhy. Mimo to pölské kolo se domáhá opravy pozemkových knih, úpravy otázky vystěhovalecké a ochrany lesů. Schůze přijala zprávu posl. Duleby s pochvalou a vy- slovila mu důvěru. Z Terstu, 9. června. (Slovinská ško- la.) Dle nálezu správního soudu a z nařízení ministerstva osvěty sešla se minulou sobotuv místnostech terstského magistrátu komise, jež měla vyšetřiti, je-li v městě Terstu třeba slovin- ské obecné školy, aneb stačí-li pro terstské slo- vinské děti školy v okolních obcích. Město Ters nedalo se úmyslně v komisi zastupovati. Komisi předsedal magistrátní adjunkt Rozzo, slovinské rodiče zastupovalo pět Slovinců s drem. Gre- gorinem, jenž přesnými číslicemi dokázal, že okolní slovinské školy jsou tak přeplněny, že v nich vůbec není místa pro děti městské. Mimo to učebný plán vesnických škol nehodí se pro žáky městské. Školní dozorce Nederman souhlasil s názory dra. Gregorina a uznal, že slevinské školy v Terstu jest nezbytně třeba i z důvodů mravních a čistě paedagogických. Záleží tedy nyní na místodržitelství, jak se za- chová k otázce zřízení slovinské školy, jejíž potřeba v komisi byla dostatečně prokázána.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. června. Italské přípravy- Římským listům sděluje se z Cařihradu že italská vláda upozornila Portu na nesnesi- telné prý již přístavní poměry v Tripolisu v Benghazi. Obě města silně prý jsou v příčině té zanedbána. Ilalská finanční skupina přála by si prý tam stejných koncesí jako dříve měl Francie v Bejrutu a Soluni. Německo a Francie zbrojí. Pařížská »Patrie« tvrdí, že příčinou, kterouž způsobena byla panika ve vládních kruzíeh francouzských, jež pak i k obětování Delcasséa vedia, byly vedle dvou okolnosti, námi již uvedených (opomenutí Loubeta v blahopřejném telegramu Vilémově k zachránění Alfonsa XIII. a pohrdlivé chování německého císaře k fran- couzskému poselstvu Delaeroixovu) — taje n zprávy vojenské o vážných a zne- pokojivých opatřeních generál. šlábu německého, jež obdržel francouzský ministr vojen- ství. Tyto zprávy pohnuly i vojen. radu francouz- skou, by se usnesla, jak jsme rovněž již za- znamenali, brannou moc na východní hraniei sesíliti; jak o to byl ostatně generál Neyrier, dávno již žádal, však vůči odporu »blocu« a jeho sluhy ministra Andrea tehdy marně. Pa- vodně chtěl nynější ministr vojenství Berteaux žádati přímo na sněmovně známý doda- tečný úvěr na zbrojení to, ale Rou- vier, obávaje se poplachu, kterýž by z toho nyní vznikl, opatřil prý osobně — podle »Iniransigeantu« — ministru vojens tv zálohu dvou set millionů na zbro- jení, aby se zatím s věcí před forum sněmovní nemusilo předstupovati, dokud se smýšlení na obou stranách aspoň jakž takž neuklidní.

V drobnémí prodejí: puní čílo o solě . . . za sh s dpolední . . . za 2h Ve nlialkách na venkově ranní čí-la. . . . . . . . 10 púpolednl, Inserat plati re hotově apřei. dplocení a inserty přijímá vdmini- strace v Marianské nlici č.a. Tem szchérrií se těk radskee tishárna a eapedice „Nárednich Listů“ Hakopliy se novracrji

Státní převrat v Hlorsku. Přiští neděli bude netoliko čtena prokla- mace storthingu o samostatnosti vlasti norské ve všech skorem tamních kostelích, nýbrž bu- dou konány i modlitby všude za zemi i vojsko její a za smírné vyřízení sporu. Zdá se sko- rem bezpečně již, že se toto přání naplní. Dnes již téměř všechny listy švédské žádají, aby roz- luka unie byla uznána jako hotová událost aby Švědsko na dále staralo se o vlastní zájmy svoje. Jen pouze liberální list jeden žádá aspoř za personální unii mezi oběma státy. Oproti tomu veškeré socialistické orgány švédské háji Norsko. Ostatně nepochybně dnes již zahájena bude ve Švědsku obrovská na jeho poměry stávka 10 000 dělníků socialistických, jež zemi způsobí dost vlastních starostí a také zálusk vojenské strany švédské na přepadení Norska se menší. Král sám projevuje všemožnou snahu o smír. Svědčí o tom i tato episoda: Norský adjutant králův a norský vojenský konsulent opustí dnes Štokholm. Král rozloučil se s nimi zcela přivě- tivě a dodal, že pokládá krok jejich za správný, kdyžtě byli veškeří norští generálové nove v ládě věrnost přísahali. Zahraniční politika norská. Předseda norského sněmu Berner vyjádřil se k několika korrespondentům, že příští zahra- niční politika norská bude co nejskromnější. Norsko zůstane za všech okolno- stí neutrální vůči případným zápletkám norským a starati se bude jedině o své zájmy hospodářské, vzdalujíc se všech vy- soce politických kombinací. K re- daktoru »Verdengangu« dodal Berner, že uklid- ní-li se poměry na poloostrovu, bude možno, aby Norsko uvažovalo pospolu s Dánskem Švédskem o zabezpečení neutrality nor- dických říší vůbelc.

Bude to tím možnější, když tě rozlukou vymizí příčiny k vlastním vnitřním třenicím. Po- dobně se vyslovil nový ministr vnějších věcí Löwland, dodav, ještě jen, že všeliký politický spolek Norska tou či onou velmoci znamenal by největší nebezpečí pro Norsko vzhledem na zá- pletky, jež by ze spolčení toho vzniknouti mohly. Oproti tomu se nejednou v politické veřejnosti evropské mnoho šuěkalo o chystaném neb již hotovém spolku mezi Švédskem a Německem... Také proslulý norský románopisec Jonáš L ie, senior norské kolonie pařížské, vyjádřil se k do- pisovatelům, že se Norsko bude vystříhati politi- ckých kombinací a dobrodružné politiky spoje- necké. Čeho potřebujeme jako stát, jenž co do obchodu námořního jest na čtvrtém místě — do- dal románopisec — jest lepší pěsténí našich obchodních rozměrův námořních. Dlužno dodati, že sejmutí vlajky unie s lodí a pevností dělo se v Norsku se vší šetrností k Švédsku, tak i při sejímání vlajky vzdán obvy- klý královský salut. Důkaz to opět jeden úplne smířlivosti a rozvahy Norův.

Norsko a Uhry. »P. Lloyd« porovnává a píše o poměrech Rakousko Uherska vzhledem na poměry Švědska a Norska a praví: Jaké míry sebezapření, ba jakého podceňování Rakousko-Uherska u v něm zvláště Uher jakožto evropského velmocenského činitele tudíž potřebí, abychom snížili se k po- rovnání mezi naším mocnářstvím a oběma se- verními státy, jak činí některé listy. Existence tohoto státu a sice jeho další trvání jakožto po- hraniční moci prvního řádu jest evropskou nut- ností prvního řádu a nemůže býti světu lho- stejno, zachová-li Rakousko-Uhersko tento ráz, neb pozbude-li ho. To by bylo ovšem starostí Evropy, která nemusila by nám působiti bolení hlavy, kdyby nebyla jen měrou mnohem větší naší vlastní starosti. Neboť jest pravda, že Ra- kousko a Uhry svou zeměpisnou polohou a zá-

FEUILLETON. V Praze, 10. června. —. (Kronika.) Onehdy podvečer, ná vratem ze Stromovky, měl náš tramwavový vů- u moslu pod Letnou z nenadání delší za- slivku. — Což nejedote? my s patra na průvod- — Vašnosti, račte se podívat, nemůžeme Máme řadu vozů před sebou Vskutku! Řada elektrických vozů před nám na koleji. Nějaká překážka se naskytla. — Co pak se děje? — Football, vašnosti! Hle, co se hrne obe- censtva s Letné přes most! Na mou věru! Zástupy se valily. Dláhým uahem táhlo obecenstvo všech stavů, všeho stář a pohlaví. Hlavně miádeže ovšem! A hluk A rozjaření. Debatyt Ve voze také hned poznámky padají. — Jaké davy! praví soused. A potom se ná dařit literatuře! Prý od té doby, co se kope nié a jsou ty velké závody na bicyklech, nilež méně čte. Na knihovém trhu se to cnll . .. — Snad nebude tak zle? — A jak zesurovují mravy! zase jiný Naše mládež beztoho není z nejušlechtilejšich Vmíchejte se někdy do řad, když se valí o svých olympiekých her dolů s Letné! Jaký způaob výrazu, jak nechutný tón, jak nelahodný zvuk! A to má být výkvět vzdělanosti ! Což není vychování v našich školách? Což nikdo ten mladý, nevědomý svět neupozorní, že třeba rozeznávati způsob a způsob? Že je jistá la- hoda tvaru, zvuku, vůně, kterou se líší vzděla- nost od — nevzdělanosti?

čího. — Škola tu mnoho nespravíl — Jakž by nespravila? — Ve škole už je pozdě ! Škola dá leda základy vědomosti. Základ výcho v je v rodině, doma. A kolik těch mladých lidi ček přináší si vůbec nějakou výchovu z do mova ? . .. — A — škola ! pokračoval škarohled. Ne- poznal jste ve škole »vykladače vědomosti«, kteří neměli sami ponětí o nějaké »lahodě tvanů a zvuků« a vůbec o »vůni vzdělanosti« ? Jak má poskytnout »výchovu«, kdo sám zůstal — nevychován? Něco »vědět a umět« není ještě »vzdělanost«. Jde o dlouhý proces! Teprv ř a da generací v národě něco tu zmůže . . — Ale football ! Čím to, že hra tolik roz- paluje davy? Kopat do míče! Jaká primitiv- nost! — Hra má svoje pravidla, vyžaduje cvik energii, sílu, vyvolává zápas, napjetí, drážd- krev a — zájem je vysvětlenl — Ale proč to všecko? Kolik síly, ener gie, eviku, času, vášně vymrháno na pouhou — hru! Není to hříšné? .. Dav se převalil, dráha uvolněna. Vůz s pohnul. Konec debaty. Podle mravokárců hra je protiva práce. V postatě není vlastně hry bez — práce. A práceí Odkud se vzala? Proč pracuje člověk? Dnes proto, že musí. Práce je povinnost, je potřeba moderního života. Pracujeme dnes, protože naši otcové pracovali už včera. Ale otázka není tak jednoduchá! Moderní sociologie shledává, že práce lidská vznikla vlastně — ze hry. P- vodně člověk si jen hrál, jako si hraje dítě, jako celá příroda si hraje. Až vývojem věc vše zvážnělo, hra dostávala účel. A hra, která má účel, je už práce.

Účelná hra sil. Člověk pracuje, aby dosáhl určitého cíle. Dnešní člověk pracuje, aby byl živ, aby se mohl šatit, mohl bydleti a se zase odevzdávati — hře. Hra je základní potřeba lidské přírody. Práce je toliko prostředek, hra je účel. Kdo hraje za jiným účelem, než aby jen hrál, už si nehraje. V daleké minulosti, při počátku věcí hra splývá v jedno s dějem života. Dřive než sám život byla neznámá hra přírodních živlů, z níž pošel život. Prcháme od práce, abychom se vě- novali hře. Hrou zmocňuje se nás zvláštní po- cit blaha, vracíme se jakoby k původu věcí, do nevědoma nekonečnosti, občerstvujeme se jako v lázni. S rozkoší se vrháme do lázně, do hry Věda mluví o »hře přírodních sil«. Živly hrají. Na počátku pracovaly bez vědomí, hrály Jako v retortě chemika. Jeden živel se vrhá na druhý, přemáhá jej, vypuzuje, odlučuje, tvoří nové sloučeniny, vznikají nové tvary a podoby. Nekonečná hra! Prvotný člověk žil svůj při- rodní život, hrál si. Postupem vývoje nabyla hra formy povinnosti. Poznána účelnost jisté hry, dostala jméno práce. Však úsilovnou pr ae člověk snaží se jen překonati dané podmínky a získati starou volnost, ztracenou svobodu hry. Praci k blahobytu! A blahobytem jme- nuje člověk stav, kdy už není nucen pracovati aby žil, ale může pracovati ze svobodné vůle, z lásky ku práci, z radostí na ní. Práce stává se zase — hrou. Tak práce — osvobozuje. Pracujeme, aby- chom už nepotřebovali pracovati. K tomu čelí práce všeho lidstva. Prací se vybaviti z povin- nosti práce a vrátiti se ke hře! Povinnost práce je nucený stav. Vzdělanost si ji vynutila. Vzdě- lanost i všechen stav kulturní nedá se myslit bez povinnosti práce. A povinnost je okov A z okovu toužíme po svobodě, z okovů kul tury po svobodě přírody, z okovů práce po svo- bodě — hry.

Vypravují anekdotku ze života vynikajícího státníka. Starý pán chodil zpravidla pěšky de svého úřadu. Jednou vedla ho cesta parkem, kolem dětského hřiště. Ustaraný ředitel státního stroje kráčí za- myšlen. Najednou vedle hlas: — Zpátky ! Tady se nesmí ! . .. Postavil se mu do cesty malý knoflik, n hlavě papírová čáka, v ruce dřevěná šavle. — Zpátky! Nevidíte čáru v písku? vy- kládá malý vojín. To je hranice! Tam je ne- přátelská zem, zde naše království! Obě země vedou spolu válku! Jsem tu na stráži . .. A malý obranec vlasti vypjal statečná prsa. Starý pán se rychle vzpamatoval. — Ach, to jsem nevěděl! pravil. Račl odpustit ! . .. A pokloniv se uctivě pidimužíkovi, po- slechl rozkazu a obrátil se nazpátek, hledaje jinou cestu parkem ke své ministerské kan- celáři. Illuse hry! Illuse vážného života. Kde je hranice mezi oběma ? Děti si hrají u cesty, ale záležitost hry připadá jim vážnější, nežli všecky důležitosti světa. Otázka hlediska Jaký vzor pracovníka je mravenec! A kterak lhostejně s patra své vyvýšenosti pohlíží člověk na jeho malicherné dílo! Bez rozpaků zašlápne jeho drobný život. A lhostejně, bez rozpaků rozdrtí nejvážnější dílo člověka — mravence hra přírody — katastrofa. Kde je hranice? Kde přestává hra a začíná vážná práce? Leda illuse osobního hlediska ji naznačuje. Jední na druhé hledíme s opovrže- ním, zneuznáváme navzájem důležitost svých hledisk, člověk přezírá člověka, vrstva vrstvu,

třída třídu, generace generaci, století přítomné hledí s patra na dilo či hru století minulýchl Staří nazývají hrou práci dětí a děti svoji hru mají za důležitější dila velkých Tak dlouho dítě si hraje, až pozná, kterak hra života jde — strašně do opravdy. V občanském smyslu dětství hrá, zralos pracuje. Kdy začíná zralost? Člověk uzrál, když dospěl uznání, kterak vše, co dosud považoval za práci, byla pouhá — hra. Často dost pozdě dostavuje se poznání! Treba na konci životal Rozeznávat je tak těžko ! Ve všech oborech po- jem hry málem nesplývá s pojmem prácel I v nejvážnějších oborech a nejvyšších ! V ži- votě veřejném, v umění, v literatuře i vědě Což v umění neplatí výkon za dokonalejší, čím hravěji při vší lopotě se nese na odiv? Hra je ústrojný pohyb, projev a výkon ži- vota. Má svoje zákony a pravidla. Každá hra má svoji sázku a svoji výhru. Jako má práce svůj účel a svůj zisk. A v jistém smyslu účel a sázka, práce a hra jsou jedno. Vynaklá- dám důvtip, sílu, energii, abych překonal pře- kážky, abych zvítězil ve hře i v životě. Kde na sázce nevisí život, hraji, kde visí, konám po- vinnost, pracu ji. Hra předpokládá volnost, svobodu, svépráv- nost. Pracuje-li v lese dřevorubec, je to práce, když kácel stromy Gladston, byla to hra. Práce má vždycky svého pána a velitele, který ji ukládá, své okolnosti vnější, které nutí. Šťasten člověk, dokud svoji práci dovede považovati za hru. Slyšeti nářek, mládež dříve prý pěstovala víc literaturu. Teď prý méně čte. To značí, že nejen časy se mění, ale také hry. Dříve si mládež hrála s literaturou, teď raději kopo na Letné míč. Život pro to nezůstane stát. Také se zdá, že při tom literatuře ani se nevede — hůře.