3
masthead
14. ledna 1900. Číslo 13.
4
article
házlivosti dopustí se duševní samovraždy, zů-
stane ležeti v tom bahně, kam právě klesl,
z něhož však může ještě vydrati se k životu
novému! Ať je to jakkoli, jeden život zničí,
buď svůj nebo té osoby tam vedle — — ale
jaká to strašlivá závaznost, jestliže se v této
druhé osobě uphe život nový, jejž on právě
dnešním čínem svým přivolal.
Což o onu ženštinu samu by nebylo —
ta se potěší, to věděl, odškodní s jiným za
jeho ztrátu, nevěnuje mu za krátký čas ani
vzpomínku, a vzpomene-li si přece, učiní tak
toliko s kletbou a nadávkou, jako každá všední
osoba, již se vypočítaná hra nepovedla. A sne-
zůstane-li jeho poměr bez následku«, jalse
hrubě i surově říká, nuže, nechať nesou oba
rovně důsledky činu svého, když přece oba
rovně hřešili! On se nepoddá, on unikne ještě
dnes večer, třeba jako zbabělec, ale přecese
zachrání!«
Ale cože — jak to myslí? Vždyť přece
není možno, aby unikl! Čím je ono růžové
psaníčko, ona sladká, třpytná illuse vůci mrazné,
strašné skutečnosti?! Je zde žena jiná, k níž
ujařmil se povinností jako ku své vlastní ženě,
byť i jediným a nepředloženým činem tím
5
article
Stojí tam vedle na stráži a čeká — živoucí
děsná, nepřekročitelná překážka. On nemůže
odsud, leda okolo ní jako zloděj neb spíše pře
ni jako vrah — — čím mu byla ještě včera
a dnes dopoledne! Poeftil cosi jako mráz an-
tické tragiky — — teď, toprve teď je souzen
a odsouzen, protože je slaboch se svým vzky-
pělým, zbahnělým svědomím — jež se boj
rázného, jasného činu — otrok svého citu
jenž vrahovi nedá uniknouti od mrtvoly za
Vražděnéhol
Vzal růžový dopis, usmál se trpce, za-
strčil jej do obálky a vsunul do kamen. Roz
škrinul sírku a přidržel ji k papíru. Melancho-
licky hleděl do plamene, bylo mu, jakoby tam
cosi živého upaloval. Slzy vstoupily mu do
očí . .
— Jaký jsem to bídný, hloupý snílek, za-
mumlal a setřel je, jakoby zamačkával nějaký
odporný hmyz; potom odhodlaně pokročil
otevřel dvěře. Venku na chodbě zvučel mladý
ostrý smích té ženštiny, jež nyní byla spoko-
jena a šťastna, protože nalezla nérozlučitelné
právo na něj — — usmál se nuceně, ona
přistoupla k němu a šeptala mu do ucha' svůdná
slova něžnosti a lásky... Šeptala je jemu,
jakoby je byla šeptala jinému, komukoliv, jenž
by přišel a poskytl jí možnost provdati se, za-
opatřiti se pro budoucnost!.
Roza
6
article
— Ach, vždyť jsou všecky stejné, bručel
si, vraceje se domů po nových polibcích a ob-
jetích — — není to ona krvavá vášeň dvacit
let, ona krvavá daň mládí, ale chladná, sobecká
komedie, vypočítavá intrika hráče, jenž postu-
puje se lstivou rozvahou, aby udolal protivníka.
Konec všady jen vdavky, zaopatřenf!“ Což-
kdyby tak přijel zejtra k oné Julii a řekl ji
»Zde mne máš, miluji tě, ale nejsem nie, ne
mám ničeho a přece chci tě miti!« Co by mu
odpověděla? Nanejvýše by se usmála smutně.
soustrastně, ale láska by nebyla jeho odměnou
Ach, teprve tehdy, až by byl »pánem«, s lá-
kavým titulem a pohodlným, bezstarostným
životem pro oba ... Potom by jej milovala také
»vroucně, nezměnitelně, do skonu!...«
Ale tato ženština tam vedle, ač prostá a
hrubá, poddala se přece jemu, ba lákala je
k sobě, činie to s tak strašným odhodláním —
kdo jí podával jistotu, že on za krátko ji ne-
opusti, neujede daleko, kde se o něm již ne-
doví — — jakoby to učinilo sta jiných a snad
každý na jeho místě! Ale právě proto musí o
zůstati; nechce a nesmí jednati jako každý
jiný, musí vzíti kalich svůj, ten kalich hoř
kého odříkání a vypíti jej do dna — — zu-
stane zde jako muž celý a hrdý, jenž se ze
svůj poklesek sám před sebou dovede trestati
přinese v pokání oběť největší — — sebe
celého
ldylla ze země Burů.
Francouzsky napsal Charles de Viti s, přeloži
A. Hendrich.
Julie
Charles jít vít s
A Hendrich
Bur
7
article
Johannesburg. Veliký vůz tažen šesti páry
voly s nesmírnými rohy zahnul do Marquet
pn
Squaru.
Bylo osm hodin ráno, doba to, kdy se-
dláci burští přivážejí do města své potraviny
olzd Muž vysoké postavy, pravidelných a urči-
tých rysů, s hustým, světlým, prošedivělými vou-
sem, oblečen v hnédou kazajku, s plstěným
kloboukem barvy čokoládové, který kráčel vedl
povozu, zastavil se na začátku tržiště, pozdvihi
vozovou plachtu, která visela z předu a zvolal
» Žofie e
ě Mladá dívka, sedící na lavici s opěradlem
a dřímající se ohledla:
non »Otčes
nobo»Jsme na místě. Chci se podívati na Her-
rison-Street, abych se dohodl se svými odběra-
teli. Dáš pozor na vůz, než se vrátim ?«
»Ano, iotče; jen jdí, jdil«í ol ss
bnd Mladá tato Burka byla půvabna, ačkol
oděv její nijak nezvyšoval její vnadnost. Plá-
těný, zcela prostý, ale pěkně k tělu přilehajíeí
šat ji celou zahaloval; půvab její spočival
zvláště v jemných a výrazných rysech obličeje,
v jejích modrých a něžných očích a v jejím
bílém a jasném čele, okrášleném hojnými, vlni-
tými rusými kadeřemi, které vzadu hedvábná
stužka sotva pohromadě držela.-
Žofli bylo sedmnácte let. Její mladé, pružné
tělo zračilo silné zdraví, jež zvyšovaly ještě rů-
žové tváře, zardélé čerstvým vzduchem.
Žofie e
Johannesburg
risonStreet
8
article
Když se byl otec vzdálil, skočíla dívka na
zem a běžela přátelsky pocelovati velikého vola
který stál v čele povozu. Tento, dotknut jej
jemnou a lehkou ručkou, pozdvihl své velké,
snivé oči a hřmotně zahučel.
»Dobré zvíře! Dobré zvíře!« pravila Žofie.
Najednou vzkřikla.
ib »Ah! Jaké neštěsti «
—A hleděla na svou ruku smutně a zlobivě-
z »Ztratila jsem prsten.«
sb
Dala se do hledání kolem na zemi.
Po několika minutách marného hledání
zdvihla hlavu. Zdálo se ji, že nějaký stín pro-
dlužoval se kolem ní.
»Aj!« zvolala, vidouc před sebou postavu
důstojníka na koni.
»Dobrého jitra !« zvolal důstojník
Žofie
Aj
9
article
Byl to hezký gentleman. Nebylo žádné po-
chyby, byl to mladý šlechtic, dvaadvaceť až
třiadvacet let čítající, rusý, s lehkým knírem
na vrchních rtech, vojenských způsobů, oe
jasných a veliké postavy.
Skočil s koně — zvířete, jak bylo pozo
rovati, velké ceny — a tázal se?
»Ztratila jste něco ?e
»Aho, pane.«
»A co ?
e »Prsten.«
»Zde, na zemi ?«
»Ano.«
»Jaký byl ?e
»Zlatý se safírem.«
»Počkejte !«
Nedbaje svého vkusného jezdeckého oděvu
hezký šlechtic vrhl se na zem a plaze se po
zemi, hrabal v kamenech pod nohama potahu.
»Ne, ne!« pravila Žofie, svy se zamažete.-
»Nechte mne!... Hleďte, zde jest! Ale
v jakém stavu! Voli po něm dupali, jest celý
zploštěn a znetvořen.«
Žofie nemohla potlačiti slzu Iitosti.
Jeji otec přišel. Vida cizince, zamračil se
ale rychle se upokojil, když jeho dcera běžela
mu naproti.
»Pane,« pravil, »děkuji vám. Jak se
jmenujete ?«
»Jan Knight.«
PA já Petr Steijn. Bydlím na farmě (statkuh
v Heidelbergu, šest mil od Doornfonteinu, ne
daleko silnice; náležíme k národům nepřátelským
ale dovedu býti vděčným těm, kteří učinili něco
pro mé dítě.«
Pohledl na ni s láskou.
»Přijdu,« pravil mladík
Dvě hodiny na to, Bur farmář vracel se
ku svému statku a ubíral se skrz Pritchard-
Street. Jest to jedna z nejkrásnějších ulic »zla
tého města«, ale jest to směsice podivných
budov, složených z různých slohů stavitelských.
S výše jednoho domu, který se značil ši-
rokým, monumentálním portálem s kamennými
římsami a kde bylo čisti velkými písmeny na-
psané slovo »banka«, známý obličej se klonil,
obličej hrdý, vojenský, šlechetný
káv
A hlas dolů šeptal:
3á ,gn žbězsn ě
»Přijdu, ano, přijdu.«
ssdj
Aho
Žofie
Knight
Steijn
Heidelberg
Bura
PritchardStreet
10
article
Farma Petra Steijna podobala se zevně
všem farmám transvaalským. Pouhé přízemí, bez
poschodí, prostranná společná síň, pokoj pro
pána a pro slesnu, který byl nad očekávání
zdoben a opatřen nákladným klavírem.
Statkář mohl si toho všeho dopřáti, nebo
kromé vinice a zelinářské zahrady, které obdi
vovány jsonce nalezaly se za domem, měl vzdě-
laných pozemků do tisíce heklarů. Pochopi-
telno, že nemožno s tím býti se sousedy
za dobré.
Bur rozjímáb nejraději sám s sebou: jes
velký samotáře rodina a práce jsou mu vším.
Obydlí burská jsou co možná nejjednodušší.
V Heidelburgu však jest tomu jinak; pěkná du-
bová podlaha zřízena jest všude, společnou siní
byl salon, pravý nábytek evropský rozestaven
byl v rozličných místnostech, pěkné čalouny
kryly zdi,
Duše Žofiina oživila selské obydlí, kter
nebylo již farmou, ale spíše letohrádkem, boha-
tým sídlem.
Jan Knight, který častěji navštěvoval okoln
hospodářství, nezavítal tam nikdy; tak se vyjá-
dřil svému hostiteli.
»Jest to kus Švýcarska, není-liž pravda
Abých sem přišel, prošel jsemi cestou kouzelnou
pastviny, květiny v prérii, keře kaktusové, lesy
baobabově, odděleně menšími stromy jako velké
sloupoví obklopené řadami menších sloupků. Po-
chopil jsem zde poesii Fransvaalu s jeho úrod-
nýmí pláněmí, věnčenými krásným obzorem ze-
lených hor.«
Aj! Jene, Jene Knighte, spočívala-li ve-
škerá poesie Transvaalu jen v jeho pláni a jeho
horách? A nespočívaly tvé oči se zřejmou zá-
libou na půvabných tvarech ženy, která přichá-
zela do síně a odeházela, snažíc se, aby
uetila hosta?
»Kterému druhu hospodářství dáváte před-
nost?« tázal se anglický šlechtie.
Petro Steijn
Žofiin
bůh
Knight
Aj
Bura
Švýcarsko
Transvaal
kouzelný pastvina
11
article
»Každému. Zde jest podivuhodná země
Zdejší půda hodi se ku všemu; její plody jsou
výtečných vlastnosti a my je dovážíme do Na-
talu. Máme pomeranče, citrony, jablka i hrušky.
Také jsem se dal do pěstování tabáku; jest
znamenitý a hledán ve všech dílech jižní
Afriky.
»Obdivuji se vám,« pravil Jan. » Máte tubé
vlastnosti rolnika; pořádek, hospodárnost, vytr-
valost a co více sílu a udatnost. Jak se mi
zdá náš městský život malicherný u porovnání
taším! e
»Vy zase nalezáte zlato, « pravil Petr trochu
opovržlivě.
m»Bal věřte mi, to jest mi na obtíž. Sly-
šeti neustále o bankách, o stoupání a klesání
a brne
kursů . . «
»Vy mne překvapujete, pane.«
»O ta spekulacel Každým v Johannesburgu
sní o bohatství nabytém v několika dnech
ano, prosím, v několika dnech a třebas nej
méně poctivými prostředky. Račte poslechnouti
Jednou jsem příšel do Rand-Clubu. Na li-
stině členů nebyla připsána jiná hodnost než:
Spekulant.«e
»Ale nebydlíte jiště v tom městě dlouho?
»Já? Nikoli. Jsem bratr bankéře Viléma
Knighta a náležím k posádce durbanské v Na-
talu; jsem důstojníkem v službách. Jejího Ve-
ličenstva.«
»Milejší mi je toto,« prohodil farmář.
»Chcete obědvati s námi, pane? Dám někter
rozkazy v okolí; zanechám vás zatím ve společ-
nosti své deery. Po obědě vyjedeme si na ko-
ních podívat se na hospodářství.«
Když farmář odešel, Jan přiblížil, se
k Žofii a pravil:
»Litujete ještě svého prstenu ?
»Ovšemre
Důstojník vytáhl z kapsy klenotní schránku
a otevřel ji pravě:
»Hleďie, co nám poslali včera z Kimber
leye.«
Byl to podivuhodný diamant, pocházejícíz
dolů burských. Kolik karatů asi váží.? Jaká
jest jeho cena? Cena báječná, bezpochyby.
Jan
Petr
Knight
Žofie
Afrika
Bala
Johannesburg
12
article
Byl veliký, jako lískový ořech, nejčistší vody
oranžovým nádechem, nejhledanější a tak při-
rozené a pravidelné krystalissce, že k jeho brou
šení nebylo třeba, než odejmouti několik mo-
lekulů.
Mladá dívka vykřikla úžasem.
»Podejte mi ruku,« pravil mladý muž
Natáhla svůj prst, jsouc jako oslněna třpy
tem kamene.
»Zde jest. Jak vám sluší !« pravil Angli
čan, navléknuv ji diamant na prst. »Drahá Ž
finko, pro mou lásku, nestáhněte jej odsu
nikdy !e
Žofie se prudce zarděla ope
i»Ah, ne, ne!« zvolala. »To je příliš krásné
pro mne. A pak můj otee, co by tomu řekl ? ..
Nikoliv . . «
Tu vkročil osadnik.
»Hle, zde jest,« pravil Jan. »Není-liž pravda.
pane Steijne, že neshledáváte závadným, aby
vaše dítě nosilo tuto maličkost?«
Petr Steijn otevřel oči.
»Jak? Co má? Ah!« zvolal, spatřív kle
not. »Ale, nikoliv, pane, nikoli !e
»Způsobíte mi velikou bolest, skutečně.«
Petr pohledl na své dítě a vida v jeho
očlch veškeré blaho, které cítilo, pravilve
smíchu:
»Naže ber, když se ti dává.«
Oběd byl velmi veselý. Osadník, který se
dobře bavil se svým hostem, vypravoval mu,
že jeho předkové pocházejí z Frýzska. Sám
navštivil už svoji pravlast a mluvil o ní s nad
šením.
Pravil, že tamější ženy nosily zlaté čepce
které mnohdy stály až 300 zl.
Pak dodal:
»Když u nás mládenec přijde do domu
ucházeti se o ruku nevěsty, tato dá mu svým
způsobem na jevo, svoluje-li čili nic. Vyjde
totiž ven, dá si na hlavu střibrný neb zlatý,
který ji mládenec daroval; neučiní li toho, nen
z námluv nic.«
Žofle pohledla na svůj prsten a pak po
zvedla zrak svůj na Jana. Tentokrát se neza-
pýřila sama: Jan žarděl se také.
ee
Angl
Žofie
Jan
Steijne
Steijn
pohledl
Ah
Ž finka
13
article
Jest večer kolem ohňů tůbora. Buři, rol-
ničtí vojáci, sedí neb odpočívají na zemi, držiee
na svých kolenou zbraně, své drahé, se zálibou
vyleštěné ručnice. Oheň ozařuje chvilkami jejich
mužné postavy; řeklo by se, že jsou to vojáci
Cromwellovi.
Jejich stejnokroj je prajednoduchý: blůza
pas, boty a plstěný klobouk.
Jest vidno, že není potřeba než vzíti zbran
a shromážditi se kolem vůdce; armáda jest
utvořena, jakmile se válka vypoví. Válka zde
jest výpravou na honbu.
Honba na lidi. Na Angličany.
A jako by se byly vrátily staré časy
mravy náboženské, pro oltář a krb, pohleďte
poslyšte, co se děje v jejich ležení.
Do prostřed tábora vešel muž. Zanotova
první verš žalmu?
»Nevystavi-li Hospodin dům, marně pracuj
ti, kdo jej staví.«
A tu všichni bojovníci povstali a podepřen
na hlavně svých ručnic, dobrých to karabin Marti
niových, odpovídají vřele;
»Neostříhá-li Hospodin města, marně bdn
budou ti, kdož je ostřihají.«
Skončeno. Vojíni na chvíli se shromáždí
pak na daně znamení odeberou se do svých
stanů. Jen střáže bdějí.
Ten, který se modlil první, byl vůdce Pet
Steijn. Dlouho neusnul. Myslí na to, co se stalc
před dvěma měsíci, na přihody, které přivodily
válku, na požadavky Uitlandrů, na dlouhé vyjed-
návání, na oklamání, na záchvěvy hněvu, kter
hýbaly zemí, když starý president Krüger pro-
mluvil.
Vzpomněl si také, co mu byl generál Jou
bert řekl, když jej povolal do Pretorie
»Petře, spoléhám se na tebe. Vzpomeňs
na slavné jmeno, jež nosiš, na hrdinu Petra
Retieffa, vzpomeň na Majubu, kde jsi po mě
straně stál!e
Ale vůdce vzpominal také na svou farmu
kde zanechal svou dceru, své milované dítě
Ach!
Cromwell
Angličan
Zanotův
Steijn
Krüger
Pretorius
Petr
Petro Retieff
Majub
14
article
Tábor rozložen byl na skalnatém návrší
postavení neobyčejně pevném, půl míle jihový
chodně od Elandslasgtu. Nazejtří staly se dost
vážné srážky s nepřitelem, ale pravý děj ode
hrál se po třeti hodině po poledni. Děla bur
ská pálila na anglické baterie, nalézající se as
ve vzdálenosti čtyř tisfc yardů.
Když dělostřelecký souboj neustával, dvě
škadrony 5. pluku gardových dragounů a dvě
škadrony natalských střelců ukázaly se na levém
křídle Burů. Vrhly se, jsouce kryty svými
děly, na nepřítele. Náhle ustala jejich děla ve
střelbě, kdežto déla anglická obrátila se proti nim
Bylo nutno ustoupiti.
»Ústoupiti! Jaké neštěstí!« zvolal Petri
který stál blíže něho.
»Jest to nutné. Volají mne a zanecháván
ti pěknou ránu. Hleď na krásného důstojníka
střeleů, který se zdviženou šavlí jde proti nám
Střel, střel! a přijd.
Steijn pohledl a krev mu v žílách stydla
»Velitelí Steijne!« křičeli jeho lidi, »pře
necháváme vám to potěšení střeliti. Na vásje
řadal«
Důstojník anglický nerozeznával patrně obli
čeje vůdce Burů. Stále se přibližoval.
Smrt maje v duši své, Petr Steijn nasadi
pušku. Bur nikdy nechybí ! Důstojník padl s pro-
střelenou hrudí. Byl mrtev.
Steijn zastřelil Jana Knighta
A nyní na statku heidelburgském pře
klenotní schránkou, obsahující diamant hodný
zdobiti ruku královny, krásná Žofie s rusými
bujnými kadeřemi, s modrýma a sladkýma
očíma, pláče, pláče, a nemůže býti potěšena.
Ústoupiti
Petri
Steijn
Knight
Žofie
Bura
Velitelit Steijne
16
article
Hěsto ideál.
Hěsto ideál.
Chicagská »Svornost« přináší zprávu o za-
jímavé obci, založené na zásadách komunisti-
ckých, jež stojí za to, aby se o ní promluvilo.
Pelzer v Jižní Karolině jest malé čilé mě-
stečko, o němž na severu soustátí mnoho ne-
vědí, ač obyvatelstva jeho čítá se přes 7000
hlav a mohlo by býti zdvojnásobeno, kdyby
každému bylo dovoleno zde se usaditi. Má čtyř
velké továrny na bavlněné látky, zaměstnávajle
3000 dělníků a spotřebující do roka 150.000
žoků bavlny. V jedné z těchto továren pracuje
v jedné místnosti 600.000 vřeten a všechna
hnána jsou elektřinou. Továrny ty zřízeny jsou
korporací na zásadách veskrze altruistických a
pracuje v nich na sta dětí, které vydělají denně
25 až 60 centiků.
Část vřeten v určitých přestávkách ve všední
dny jest zastavena, tak abý dítky mohly jíti do
školy. Mésto Pelzer hení žádným snem bu-
douenosti vo smyslu Bellamyho, ba po 12let
úsilovně práci přeštalo být i pokusem. Jest nyní
městem pokročilého lidu, žijícího v souladu
míru a to bez mayorá, municipální vlády, bez
soudů, policie a časopisů; lidé, kteří by si něco
podobného práli, nemají pobyt v Pelzeru do-
volený
Obyvatelé Pelzeru nepodporují přistěhova-
lectví. Nemilují vůbec žádných novot, leda by se
týkaly domácího jejich pohodli nebo strojů, ji-
míž by sí mohli práci ulehčiti. A ústava jejich
zakládá se výhradně jen na poslušnosti. A tu
zase je to kapitán John Smyth, jehož nařízen
řídí město tak absolutně, jako asi Rusům vládne
baťuška jejich car a mřavní jeho vliy na oby-
vatelstvo a úcta, kterou mu prokazuje, dá se
porovnati s úctou, jaké se těší president Krüger
v Zavaalsku.
Pelzer
Bellamy
Smyth
Rus
Krüger
Zavaalsko
jižní Karolina
Pelzer
17
article
Město toto leží hodinu cesty po dráze o
Atlanty, 2 hodiny od Greenville a 3 hodiny o
Charlestonu a celá řada jiných předních měst
na jihu jest s ním v obchodním spojení; má
velký vývozní obchod se zvláštními bavlněnými
látkami do Činy a stále všude suroviny naku-
puje. Navzdor tomu málo je lidí na jihu, kteř
mohou říci, že město Pelzer důkladně znají.
Tradice vypravuje, že město objeveno již
hotově, kočovným řečníkem, který na seznamu
svém jméno Pelzer nalezl a hotelního správee
v Atlantě na ně se ptal. Když mu oznámil, že
o místě tom nikdy neslyšel, vytáhl řečník
mapu a dle ní vlakem dojel do Greenvillu, S.
Cá, kdež mu staniční agent řekl, ž8 má do
Pelzeru asi 20 angk. mil. Ale nic určitého mu
o obyvatelich pověděti nemohl, tak že řečník
myslil, že je to jen nepatrné hnízdo, kde sotva
50 lidí do tmavé síně, spoře osvětlené, přijde
jej poslechnouti. Než jak byl při příjezdu svém
do Pelzeru překvapen, když nalezl tam pro
stranné, hojně osvětlené nádraží a pána, který
se mu představil jako demokratický poštmist
ve městě. Překvapení jeho ještě vzrostlo, když
mu poštmistr řekl, že nejméně 600 osob na
jeho přednášku přijde.
Pelzer
S Cá
Atlanta
Greenville
Charleston
Pelzer
18
article
»A prosím vás,« otázal se řečník nedůvě
řivě, zmnoho-li přece v místě tomto je obyva-
telstva ?«
»Hm, asi 7000, spíše více,« zněla odpověd
A poštmistr mluvil pravdu, síň křesťan
ských mladíků byla plna, ale nebylo při před
nášce žádných zpravodajů, protože nebylotu
žádného časopisu, který by ráno zprávu jejicl
přinesl, vládce Smyth žádného v městě netrpí
Jenom jednou podařilo se jednomu zpravodaj
zdržeti se ve městě dva dny v přestrojení poji
šťovacího agenta, který pak něco o vládci Smy
thoví napsal. Jest skoro nemožno, aby někdo
prodlel ve městě déle než dvě nebo tři hodiny
a s kapřtánem Smythem se nesetkal. Jest k po-
znání dle úcty, jakou mu každý na ulici vzdává.
Smyth
19
article
Jest on zosobnělá přívětivost a když cizince na
ulici uhlídá, chce zvěděti, co tu má na práci
Jisto však je, že vládce Smyth lásku obyvatel
stva zasluhuje a občanstvo je na svého mayora,
který své pomocníky sám ustanovuje, hirdě.
to vším právem, neboť čistší a lépe vydlážděné
ulice sotva by jinde na jihu nalezl, na rozích
nestojí povaleči, aniž někdé uvidite klátiti se
postavu policajta. A není jich také třeba,v
městě prodej lihovin je zakázán a piják nemá.
kde by se opil. Měšťané nemají sice svého časo-
pisu, ale proto přece dobře vědí, co se ve světě
děje, neboť předplacení jsou na časopisy jižní
i severní a kromě toho mohou je čísti ve ve-
řejně knihovně. Nedostatek oznamování ovšem
obchodníkům je na újmu, ale lidé po čase po-
uči se, kde mohou si tu kterou věc koupiti.
Smyth
Měšťan
20
article
Právník v městě by musil zhynouti hla
dem, kdyby se jen na příjmy ze svého povo
lání spoléhal. Pobyt v městě je mu dovolen,
dokud jen praksi svoji neprovozuje, neboť kdyby
se mu provozování prakse dovolilo, přišel by brzo
jiný a ten by ho hleděl odtud vypíchnout
boj by byl hotový. Podobně novináři smí ve
městě bydlet, dokud jen o něm nic na veřej
n1 s e
nost nedávají.
Lékaři jsou tu a sice dva a jeden zubn
lékař. Také jeden fotograf má tu dobré živobyti
Město toto snaží se státi se ideálem měst
a proto musí si velmi opatrně počinat, než ně
koho do svého středu přijme. U každého, kdo
se tu chce usadit nebo hledá tu zaměstnání,
pátrá se bedlivě po jeho minulosti a také do-
kud ve městě bydlí, musí se chovati vzorně
anebo se mu řekne, aby se klidil. A také ne-
může tu vlastniti nikdo pozemek. Společno
pronajme mu na obmezenou dobu pozemek
nebo dům za určitých podmínek a nie nen
snažšího pro město, než zbaviti se nežádoucích
lidí. Všechny pěkné krámy a residence pro je-
jich správce byly vystaveny a pronajaty a jsou
majetkem společnosti. Ta kontroluje každou
stopu půdy a vše, co na ní stojí.
21
article
Co příchozímu ze severu hned do očí
padne, je nepřílomnost černochů ve městě. Ve
městských hranicích žádněmu z nich není do-
voleno bydlet. Několik jich bydli hned za hra-
nicemi a pro některé obyvatele v Pelzeru pra-
cují. Kapt. Smyth sice to nezapovídá, ale z toh
zrazuje. Politikou jeho je, odstraniti vůbec
všechny sluhy, tak aby každý sám na sebe se
spolehal.
Veřejná knihovna, volná pro všechny oby
vatele města, jest hojně zásobena moderními
spisy a všechny ty pěkně v seznamu roztří
děny. Továrny na bavlnu jsou pravým divem.
Stroje v nich hnány jsou elektřinou, vyvozova-
nou vodopádem v řece Salude, dvě amngl. mile
vzdáleném. Zaměstnány jsou tu také děti, ně
které ani ne 10 roků staré, ale práce jejich je
lehká, zdravá a hodiny praeovní krátké. Zá
kusky pojídají se ve světlých prostranných míst
nostech. Na strojích neužívá se žádného tuku
a horký vzduch ochlazován obrovskými vějíři
hnanými stroji.
V určitou dobu dítky tyto musí z továrny
odejít do školy, patřící společnosti. Vyučován
je povinné. Žáci schopnější vybráni jsou pro
vyšší vzdělání, ale při tom mladík nebo dívk
vynčována je také v některém řemeslu, aby jen
nikdy nestali se břemenem státu.
Dozorce v jedné z továren vyjádřil se, ž
nejlepším zákazníkem společnosti je Čina. Čí
ňané napřed všechny své látky kupovali z An-
glie na váhu a ne na yardy. Během času se-
znali, že britští továrníci přimíchávali do škrobu
bílou hlínu, aby látka vážila více. Na jihu se
takový podvod neprovádí.
Smyth
22
article
Jiné město na podobný plán řízené je
Piedmont, 5 angl. mil. od Pelzeru, je však
mladší a ne tak velké. Má už dvě továrny a
třelí staví. Tam z polovice jsou naklonění k vy-
dávání domácího časopisu, ale beze všech sen-
sačních zpráv. Piedmont leží výše v horách
než Pelzer a poskytuje krásnější rozhleď do
okolního kraje, kde také půda je mnohem úrod-
nější. Město je proslulé pěstováním krásných
květin. Je tu jakýsi druh kooperativního druž-
stva pojišťujícího a spořitelního. Vkladem 10
centíků každý týden může muž pojistiti se na
40 dol. a výše pro případ úmrtí ve prospěch
své rodiny. »Otec« Pelzer, po němž staré město
pojmenováno, má právní, nároky i v Piedmontu.
Toť zajisté velmi pěkné a potěšitelné, ale
ze zprávy vysvitá předně, že činí se velmi
přísný výběr mezi přistěhovalci, dále, že ne-
má-li město obecní správy a policie, má za to
diktatora, na jehož schopnosti a počestnosti vše
záleží a konečně, že vše to možno toliko za
okolností přece jen poměrně velmi primitivních.
Pelzer
Piedmont
23
article
= Velké udílení cen pařížské akademie
věd za rok 1890. O výsledcích udílení cen za
vědecké práce v minulém roce vydána zpráva, číta-
jící přes 100 stran. Snad žádná vědecká společnost
světa nemá každoročně k disposici tak značné sumy
na udílení cen jako pařížská akademie věd. Z cen,
jichž počet rovněž se páčí více než na sto, zadána
většina Francouzům. Z cizineů vyznamenáno tolíko
pět: americký astronom Brooks cenou Lalaudenvou,
pruský astronom Nyrén z hvězdárny pulkovské
cenou Valzovou, holandský fysik Zeeman za důležité
svoje objevy poměru mezi magnetickým polem a po-
vahou světelných paprsků cenou Wildeovou, holand-
ský geolog Verbeeck za svůj výtečný gaologický
popis ostrovů Javy a Madeiry cenou Čichačeva a
anglický chemik Slockes meďajllí Aragovou. Z vel-
kého počíu ostatních cen dlužno vytknouti následn-
jící: Cena Jeana Jacquesa Bergera 12.000 franků při-
řknuta ústavu Pasteurovu za služby, prokázané
městu Paříži při boji proti difterii. Cena Bréantova
za prostředek k léčení asijské cholery nebyla údělena,
avšak přebytek 6000 fr. rozdělen mezi tři badatele,
kteří se mobli vykázati výsledky při výzkumech
tetanu. Cenu Petitova d'Ormoy dostal zoplog Giar
za svoje výtečně práce o embryonálním vývoji
zvířat, zejmena nížších druhů. Cena Savignyova pro
mladé cestovatele přiřknuta Gulllammu Grandiderovi
za jeho cestu na Madagaskar. Cenu Bordinovui dostal
Virée za svoje bádání o jeskynních živočiších ve
Francii. Velká cena pro přírodní vědy vůbec nebyla
udělena.
Francouz
Brooks
Lalaudenvá
Nyrén
Zeeman
Wildeův
Čichačev
Slockes
Aragův
Pasteurův
Giar
Madeira
Paříž
Madagaskar
Francie
pařížský akademie věda
Java
cena Jean Jacques Berger
cena Petitův d ' Ormoy
24
article
Výstava památok po Livingstonovi
Z Londýna se oznamuje: Na radnici obce svatomar-
tinské blíže Charing Crossu zabájena těchto dnů za-
jímavá výstava, v níž největší pozornost vzbuzují po-
zůstatky po Davidu Livmgstonovi, ačkoliv tvoří jen
nejmenší čast těto výstavy. Ve velké sfní vystaveny
veškeré potraviny, oděvní látky, léčebné prostředkya
jiné předměty, jichž potřebují cestovatelé, misionáři,
obchodníci, osadníci a vojáci v tropických končínách.
V malé síni pak vystaven velký stan s výstrojem pro
tropické krajiny, lucernou, lůžkem, sítí proti mosky-
tům a ostatním zařízením, jehož badatel na svých
cestách tropickými krajinami má zapotřebí. Veškeré
předměty musejí při baleni zaujímati místo co možná
nejmensl. Většina léků sestává z drobounkých taba-
lek. Potraviny jsou sušené a snadno přunosné. Čluny
a koupací vany jsou ke skládání, ba i inkoust nevozi
s sebou cestovatel tekulý, nýbrž v průšku. V mal
vedlejší sini vystaveny jsou památky po slavném ce-
stovateli. Jsou to: Livingstonova bíble, modlitby.
denník, péro, kalamář, pistole a revolver, dalekohled,
teploměr, model kanoe vyhloubeného v kmeni, do-
pisy, rohová lžíce, lampa, roh nosorožce, jejž cesto-
vatel ulovil, hrot oštěpu, jenž byl na něho vržena
jiné předměty propůjčené mr. Frankem Wilsonem.
Livingston
Livmgston
Livingstonův
Franco Wilson
Londýn
25
article
Královská zeměpisná společnost zaslala několik lu-
penů stromu, pod nímž blíže Old-Čitamba pohřbeno
jeho srdce, dvě mapy střední Afriky z let 1855 a 1861
kreslené Livingstonem, okovy otroků, jež přive
s sebou do Anglie a jeden z pamětních penízů, jež
daroval svým věrným sluhům. Mr. Cocke vystavil
kovadlino, na níž se Livingstone učil kovářství. Jakás
dáma zaslala kadeř vlasů. Jsou tu vystaveny též pa-
mátky po jiných cestovatelích od Mongo-Parka až
k siru H. W. Stanlevovi, též slavnému cestovateli,
jehož krabice na léky zde vystavena a Eminu pašovi.
Livingston
H W Stanlev
Emin
Afrika
Anglie
Mongo
26
article
Také Robert Mossat, sir Samuel Baker, setník Speke,
Erhardt, Rehmann. Burton, Gardiner, Cameron a Du
Chaillu jsou tu zastoupeni různými památkami. Za-
jímavý jest též pás a léky, jejž měl Nansen na své
výpravě a podobný pás, jejž měl setník. Steirs při
výpravě do Kitangty.
= Karneval v Nizze. O Třech králích slavil
karneval svůj vjezd do Nizzy, ale za okolností tak
nepříznivých, jakých již po mnoho let nebylo. Po
mnoho týdnů již pokryta jest obloha olověně šedou
jednotvárnou vrstvou mračen, skorem každodenně
prší po několik hodin a pověstný vítr Riviery činí
pobyt pod šírým nebem velmi nepříjemným. Slunce
ukazuje se jen zřídka kdy na několik okamžiků,
většinou časně z rána, kdy cizí hosté ještě spí. Ci-
zinců jest letos velmi málo. Z Angličanů, kteří jindy
tvoříli více než třetinu cizinské kolonie, není vidět
skorem nikoho. Královna Viktorie letos neodeber
se do Nizzy, nýbrž do Bordighery na italské Rivieře
a tak málo četní angličtí hosté, kteří navzdor jiho-
africké válce ubírají se na Rivieru, ubytují se vět-
šinou v Bordigheře. Ospitalettu a San Remu.
V Monte Carlu jsou obchody dosud chabé. V novém
roce neudála se dosud ani jediná sebevražda, avšak
herna si již nahradí, co promešká. Svělová výstava
pařížská, jak zkušenosti učí, vynese berně 10 až 12
millionů fr., poněvadž američtí navštěvovatelé vý-
stavy najisto podníknou výlet do Monte Carla a tam
prohrajou v roulettě, co jim ještě z Paříže zbylo.
Mossat
Baker
Speke
Erhardt
Rehmann
Burton
Cameron
Chailla
Nansen
Angličan
Gardiner
Nizza
Bordighera
Riviera
San Remo
Monte Carlo
Paříž
27
article
= Zajímavá umělecká výstava bude konána
lelos v Brusselu. Značné úspěchy výslavy van
Dyckovy v květnu 1899 v Aniverpách přiměly Brussel,
aby uspořádal letos v květnu refrospektivní výstavu,
na níž zastoupení budou všichni mistří flamského
malířství z XV. a XVI. století od bratří van Eycků
až k Bernardu van Orley. Výstava talo uspořádána
bude v jednom ze sálů moderního musea a bude
obsahovati as 200 obrazů, propůjčených soukro-
mníky, hospicemi, kláštery, chrámy a městskými
musey belgickými. Bude to tedy nejúplnější a nejpo-
učnější sbírka flámských mistrů, jež dosud byla viděna.
= Černoší proti židům. Z Newport News,
W. Va., se oznamuje: Nebezpečně výtržnosti hrozí
vypuknouti v distriktu Rockells mezi židy a černochy.
Dyckův
Eyck
Orley
Brusel
Aniverpy
Newport News
28
article
Obyvatelstvo tohoto distriktu sestává hlavně z čer-
nochů a něco málo bělochů, většinou židů. Již delší
dobu černoši židy systematicky olupovali a onehdy
ráno byl zastřelen černoch Filip Williams, když
chtěl do obchodu jistého israelity vniknouti. Na to
se černoši shlukli a počali židům— vyhrožovati
a kdyby se na místo nebylo dostavilo silné oddělení
policie, bylo by zajisté došlo ke krvavé řeži. Židé
obávají se dalších útoků se strany černochů.
Vzpoura na lodi. Z Adelaidy se ozna-
muje: Parník »Moana« přinesl zprávu o příšerných
událostech na lodi »Juliane Schlosser«, plující do
Brazilie. Mezi mužstvem vypukla vzpoura, náčelník
buřičů zavraždil kapitána, jeho manželku a prvního
kormidelníka. Na žádost konsula, jenž zvědělo
těchto událostech, poslán za briggou křížák »Infanta
Isabella« a mezi buřiči a mužstvem kutteru, vysla-
ným křižákem, rozpředl se pravidelný boj. Konečně
podařilo se ztéci briggu. Když buřiči viděli, že vše
je ztraceno, usmrtil se jejich náčelník sám. Ostat-
ních 11 mužů pak skočilo do moře. Byli však ve-
směs vyloveni, spoutáni řetězy a dopraveni do nej-
bližsího brazilského přístavu, kdež budou souzeni.
Williams
Adelaida
Moan
Schlosser
Isabella
Brazílie