ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 ccc84f90-6687-11dc-9af3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 28 celkem · entity: person 88, org 4, place 36, work 8
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
14. ledna 1900. Číslo 13.
4 article
házlivosti dopustí se duševní samovraždy, zů- stane ležeti v tom bahně, kam právě klesl, z něhož však může ještě vydrati se k životu novému! Ať je to jakkoli, jeden život zničí, buď svůj nebo té osoby tam vedle — — ale jaká to strašlivá závaznost, jestliže se v této druhé osobě uphe život nový, jejž on právě dnešním čínem svým přivolal. Což o onu ženštinu samu by nebylo — ta se potěší, to věděl, odškodní s jiným za jeho ztrátu, nevěnuje mu za krátký čas ani vzpomínku, a vzpomene-li si přece, učiní tak toliko s kletbou a nadávkou, jako každá všední osoba, již se vypočítaná hra nepovedla. A sne- zůstane-li jeho poměr bez následku«, jalse hrubě i surově říká, nuže, nechať nesou oba rovně důsledky činu svého, když přece oba rovně hřešili! On se nepoddá, on unikne ještě dnes večer, třeba jako zbabělec, ale přecese zachrání!« Ale cože — jak to myslí? Vždyť přece není možno, aby unikl! Čím je ono růžové psaníčko, ona sladká, třpytná illuse vůci mrazné, strašné skutečnosti?! Je zde žena jiná, k níž ujařmil se povinností jako ku své vlastní ženě, byť i jediným a nepředloženým činem tím
5 article
Stojí tam vedle na stráži a čeká — živoucí děsná, nepřekročitelná překážka. On nemůže odsud, leda okolo ní jako zloděj neb spíše pře ni jako vrah — — čím mu byla ještě včera a dnes dopoledne! Poeftil cosi jako mráz an- tické tragiky — — teď, toprve teď je souzen a odsouzen, protože je slaboch se svým vzky- pělým, zbahnělým svědomím — jež se boj rázného, jasného činu — otrok svého citu jenž vrahovi nedá uniknouti od mrtvoly za Vražděnéhol Vzal růžový dopis, usmál se trpce, za- strčil jej do obálky a vsunul do kamen. Roz škrinul sírku a přidržel ji k papíru. Melancho- licky hleděl do plamene, bylo mu, jakoby tam cosi živého upaloval. Slzy vstoupily mu do očí . . — Jaký jsem to bídný, hloupý snílek, za- mumlal a setřel je, jakoby zamačkával nějaký odporný hmyz; potom odhodlaně pokročil otevřel dvěře. Venku na chodbě zvučel mladý ostrý smích té ženštiny, jež nyní byla spoko- jena a šťastna, protože nalezla nérozlučitelné právo na něj — — usmál se nuceně, ona přistoupla k němu a šeptala mu do ucha' svůdná slova něžnosti a lásky... Šeptala je jemu, jakoby je byla šeptala jinému, komukoliv, jenž by přišel a poskytl jí možnost provdati se, za- opatřiti se pro budoucnost!.
Roza
6 article
— Ach, vždyť jsou všecky stejné, bručel si, vraceje se domů po nových polibcích a ob- jetích — — není to ona krvavá vášeň dvacit let, ona krvavá daň mládí, ale chladná, sobecká komedie, vypočítavá intrika hráče, jenž postu- puje se lstivou rozvahou, aby udolal protivníka. Konec všady jen vdavky, zaopatřenf!“ Což- kdyby tak přijel zejtra k oné Julii a řekl ji »Zde mne máš, miluji tě, ale nejsem nie, ne mám ničeho a přece chci tě miti!« Co by mu odpověděla? Nanejvýše by se usmála smutně. soustrastně, ale láska by nebyla jeho odměnou Ach, teprve tehdy, až by byl »pánem«, s lá- kavým titulem a pohodlným, bezstarostným životem pro oba ... Potom by jej milovala také »vroucně, nezměnitelně, do skonu!...« Ale tato ženština tam vedle, ač prostá a hrubá, poddala se přece jemu, ba lákala je k sobě, činie to s tak strašným odhodláním — kdo jí podával jistotu, že on za krátko ji ne- opusti, neujede daleko, kde se o něm již ne- doví — — jakoby to učinilo sta jiných a snad každý na jeho místě! Ale právě proto musí o zůstati; nechce a nesmí jednati jako každý jiný, musí vzíti kalich svůj, ten kalich hoř kého odříkání a vypíti jej do dna — — zu- stane zde jako muž celý a hrdý, jenž se ze svůj poklesek sám před sebou dovede trestati přinese v pokání oběť největší — — sebe celého ldylla ze země Burů. Francouzsky napsal Charles de Viti s, přeloži A. Hendrich.
Julie Charles jít vít s A Hendrich Bur
7 article
Johannesburg. Veliký vůz tažen šesti páry voly s nesmírnými rohy zahnul do Marquet pn Squaru. Bylo osm hodin ráno, doba to, kdy se- dláci burští přivážejí do města své potraviny olzd Muž vysoké postavy, pravidelných a urči- tých rysů, s hustým, světlým, prošedivělými vou- sem, oblečen v hnédou kazajku, s plstěným kloboukem barvy čokoládové, který kráčel vedl povozu, zastavil se na začátku tržiště, pozdvihi vozovou plachtu, která visela z předu a zvolal » Žofie e ě Mladá dívka, sedící na lavici s opěradlem a dřímající se ohledla: non »Otčes nobo»Jsme na místě. Chci se podívati na Her- rison-Street, abych se dohodl se svými odběra- teli. Dáš pozor na vůz, než se vrátim ?« »Ano, iotče; jen jdí, jdil«í ol ss bnd Mladá tato Burka byla půvabna, ačkol oděv její nijak nezvyšoval její vnadnost. Plá- těný, zcela prostý, ale pěkně k tělu přilehajíeí šat ji celou zahaloval; půvab její spočival zvláště v jemných a výrazných rysech obličeje, v jejích modrých a něžných očích a v jejím bílém a jasném čele, okrášleném hojnými, vlni- tými rusými kadeřemi, které vzadu hedvábná stužka sotva pohromadě držela.- Žofli bylo sedmnácte let. Její mladé, pružné tělo zračilo silné zdraví, jež zvyšovaly ještě rů- žové tváře, zardélé čerstvým vzduchem.
Žofie e Johannesburg risonStreet
8 article
Když se byl otec vzdálil, skočíla dívka na zem a běžela přátelsky pocelovati velikého vola který stál v čele povozu. Tento, dotknut jej jemnou a lehkou ručkou, pozdvihl své velké, snivé oči a hřmotně zahučel. »Dobré zvíře! Dobré zvíře!« pravila Žofie. Najednou vzkřikla. ib »Ah! Jaké neštěsti « —A hleděla na svou ruku smutně a zlobivě- z »Ztratila jsem prsten.« sb Dala se do hledání kolem na zemi. Po několika minutách marného hledání zdvihla hlavu. Zdálo se ji, že nějaký stín pro- dlužoval se kolem ní. »Aj!« zvolala, vidouc před sebou postavu důstojníka na koni. »Dobrého jitra !« zvolal důstojník
Žofie Aj
9 article
Byl to hezký gentleman. Nebylo žádné po- chyby, byl to mladý šlechtic, dvaadvaceť až třiadvacet let čítající, rusý, s lehkým knírem na vrchních rtech, vojenských způsobů, oe jasných a veliké postavy. Skočil s koně — zvířete, jak bylo pozo rovati, velké ceny — a tázal se? »Ztratila jste něco ?e »Aho, pane.« »A co ? e »Prsten.« »Zde, na zemi ?« »Ano.« »Jaký byl ?e »Zlatý se safírem.« »Počkejte !« Nedbaje svého vkusného jezdeckého oděvu hezký šlechtic vrhl se na zem a plaze se po zemi, hrabal v kamenech pod nohama potahu. »Ne, ne!« pravila Žofie, svy se zamažete.- »Nechte mne!... Hleďte, zde jest! Ale v jakém stavu! Voli po něm dupali, jest celý zploštěn a znetvořen.« Žofie nemohla potlačiti slzu Iitosti. Jeji otec přišel. Vida cizince, zamračil se ale rychle se upokojil, když jeho dcera běžela mu naproti. »Pane,« pravil, »děkuji vám. Jak se jmenujete ?« »Jan Knight.« PA já Petr Steijn. Bydlím na farmě (statkuh v Heidelbergu, šest mil od Doornfonteinu, ne daleko silnice; náležíme k národům nepřátelským ale dovedu býti vděčným těm, kteří učinili něco pro mé dítě.« Pohledl na ni s láskou. »Přijdu,« pravil mladík Dvě hodiny na to, Bur farmář vracel se ku svému statku a ubíral se skrz Pritchard- Street. Jest to jedna z nejkrásnějších ulic »zla tého města«, ale jest to směsice podivných budov, složených z různých slohů stavitelských. S výše jednoho domu, který se značil ši- rokým, monumentálním portálem s kamennými římsami a kde bylo čisti velkými písmeny na- psané slovo »banka«, známý obličej se klonil, obličej hrdý, vojenský, šlechetný káv A hlas dolů šeptal: 3á ,gn žbězsn ě »Přijdu, ano, přijdu.« ssdj
Aho Žofie Knight Steijn Heidelberg Bura PritchardStreet
10 article
Farma Petra Steijna podobala se zevně všem farmám transvaalským. Pouhé přízemí, bez poschodí, prostranná společná síň, pokoj pro pána a pro slesnu, který byl nad očekávání zdoben a opatřen nákladným klavírem. Statkář mohl si toho všeho dopřáti, nebo kromé vinice a zelinářské zahrady, které obdi vovány jsonce nalezaly se za domem, měl vzdě- laných pozemků do tisíce heklarů. Pochopi- telno, že nemožno s tím býti se sousedy za dobré. Bur rozjímáb nejraději sám s sebou: jes velký samotáře rodina a práce jsou mu vším. Obydlí burská jsou co možná nejjednodušší. V Heidelburgu však jest tomu jinak; pěkná du- bová podlaha zřízena jest všude, společnou siní byl salon, pravý nábytek evropský rozestaven byl v rozličných místnostech, pěkné čalouny kryly zdi, Duše Žofiina oživila selské obydlí, kter nebylo již farmou, ale spíše letohrádkem, boha- tým sídlem. Jan Knight, který častěji navštěvoval okoln hospodářství, nezavítal tam nikdy; tak se vyjá- dřil svému hostiteli. »Jest to kus Švýcarska, není-liž pravda Abých sem přišel, prošel jsemi cestou kouzelnou pastviny, květiny v prérii, keře kaktusové, lesy baobabově, odděleně menšími stromy jako velké sloupoví obklopené řadami menších sloupků. Po- chopil jsem zde poesii Fransvaalu s jeho úrod- nýmí pláněmí, věnčenými krásným obzorem ze- lených hor.« Aj! Jene, Jene Knighte, spočívala-li ve- škerá poesie Transvaalu jen v jeho pláni a jeho horách? A nespočívaly tvé oči se zřejmou zá- libou na půvabných tvarech ženy, která přichá- zela do síně a odeházela, snažíc se, aby uetila hosta? »Kterému druhu hospodářství dáváte před- nost?« tázal se anglický šlechtie.
Petro Steijn Žofiin bůh Knight Aj Bura Švýcarsko Transvaal kouzelný pastvina
11 article
»Každému. Zde jest podivuhodná země Zdejší půda hodi se ku všemu; její plody jsou výtečných vlastnosti a my je dovážíme do Na- talu. Máme pomeranče, citrony, jablka i hrušky. Také jsem se dal do pěstování tabáku; jest znamenitý a hledán ve všech dílech jižní Afriky. »Obdivuji se vám,« pravil Jan. » Máte tubé vlastnosti rolnika; pořádek, hospodárnost, vytr- valost a co více sílu a udatnost. Jak se mi zdá náš městský život malicherný u porovnání taším! e »Vy zase nalezáte zlato, « pravil Petr trochu opovržlivě. m»Bal věřte mi, to jest mi na obtíž. Sly- šeti neustále o bankách, o stoupání a klesání a brne kursů . . « »Vy mne překvapujete, pane.« »O ta spekulacel Každým v Johannesburgu sní o bohatství nabytém v několika dnech ano, prosím, v několika dnech a třebas nej méně poctivými prostředky. Račte poslechnouti Jednou jsem příšel do Rand-Clubu. Na li- stině členů nebyla připsána jiná hodnost než: Spekulant.«e »Ale nebydlíte jiště v tom městě dlouho? »Já? Nikoli. Jsem bratr bankéře Viléma Knighta a náležím k posádce durbanské v Na- talu; jsem důstojníkem v službách. Jejího Ve- ličenstva.« »Milejší mi je toto,« prohodil farmář. »Chcete obědvati s námi, pane? Dám někter rozkazy v okolí; zanechám vás zatím ve společ- nosti své deery. Po obědě vyjedeme si na ko- ních podívat se na hospodářství.« Když farmář odešel, Jan přiblížil, se k Žofii a pravil: »Litujete ještě svého prstenu ? »Ovšemre Důstojník vytáhl z kapsy klenotní schránku a otevřel ji pravě: »Hleďie, co nám poslali včera z Kimber leye.« Byl to podivuhodný diamant, pocházejícíz dolů burských. Kolik karatů asi váží.? Jaká jest jeho cena? Cena báječná, bezpochyby.
Jan Petr Knight Žofie Afrika Bala Johannesburg
12 article
Byl veliký, jako lískový ořech, nejčistší vody oranžovým nádechem, nejhledanější a tak při- rozené a pravidelné krystalissce, že k jeho brou šení nebylo třeba, než odejmouti několik mo- lekulů. Mladá dívka vykřikla úžasem. »Podejte mi ruku,« pravil mladý muž Natáhla svůj prst, jsouc jako oslněna třpy tem kamene. »Zde jest. Jak vám sluší !« pravil Angli čan, navléknuv ji diamant na prst. »Drahá Ž finko, pro mou lásku, nestáhněte jej odsu nikdy !e Žofie se prudce zarděla ope i»Ah, ne, ne!« zvolala. »To je příliš krásné pro mne. A pak můj otee, co by tomu řekl ? .. Nikoliv . . « Tu vkročil osadnik. »Hle, zde jest,« pravil Jan. »Není-liž pravda. pane Steijne, že neshledáváte závadným, aby vaše dítě nosilo tuto maličkost?« Petr Steijn otevřel oči. »Jak? Co má? Ah!« zvolal, spatřív kle not. »Ale, nikoliv, pane, nikoli !e »Způsobíte mi velikou bolest, skutečně.« Petr pohledl na své dítě a vida v jeho očlch veškeré blaho, které cítilo, pravilve smíchu: »Naže ber, když se ti dává.« Oběd byl velmi veselý. Osadník, který se dobře bavil se svým hostem, vypravoval mu, že jeho předkové pocházejí z Frýzska. Sám navštivil už svoji pravlast a mluvil o ní s nad šením. Pravil, že tamější ženy nosily zlaté čepce které mnohdy stály až 300 zl. Pak dodal: »Když u nás mládenec přijde do domu ucházeti se o ruku nevěsty, tato dá mu svým způsobem na jevo, svoluje-li čili nic. Vyjde totiž ven, dá si na hlavu střibrný neb zlatý, který ji mládenec daroval; neučiní li toho, nen z námluv nic.« Žofle pohledla na svůj prsten a pak po zvedla zrak svůj na Jana. Tentokrát se neza- pýřila sama: Jan žarděl se také. ee
Angl Žofie Jan Steijne Steijn pohledl Ah Ž finka
13 article
Jest večer kolem ohňů tůbora. Buři, rol- ničtí vojáci, sedí neb odpočívají na zemi, držiee na svých kolenou zbraně, své drahé, se zálibou vyleštěné ručnice. Oheň ozařuje chvilkami jejich mužné postavy; řeklo by se, že jsou to vojáci Cromwellovi. Jejich stejnokroj je prajednoduchý: blůza pas, boty a plstěný klobouk. Jest vidno, že není potřeba než vzíti zbran a shromážditi se kolem vůdce; armáda jest utvořena, jakmile se válka vypoví. Válka zde jest výpravou na honbu. Honba na lidi. Na Angličany. A jako by se byly vrátily staré časy mravy náboženské, pro oltář a krb, pohleďte poslyšte, co se děje v jejich ležení. Do prostřed tábora vešel muž. Zanotova první verš žalmu? »Nevystavi-li Hospodin dům, marně pracuj ti, kdo jej staví.« A tu všichni bojovníci povstali a podepřen na hlavně svých ručnic, dobrých to karabin Marti niových, odpovídají vřele; »Neostříhá-li Hospodin města, marně bdn budou ti, kdož je ostřihají.« Skončeno. Vojíni na chvíli se shromáždí pak na daně znamení odeberou se do svých stanů. Jen střáže bdějí. Ten, který se modlil první, byl vůdce Pet Steijn. Dlouho neusnul. Myslí na to, co se stalc před dvěma měsíci, na přihody, které přivodily válku, na požadavky Uitlandrů, na dlouhé vyjed- návání, na oklamání, na záchvěvy hněvu, kter hýbaly zemí, když starý president Krüger pro- mluvil. Vzpomněl si také, co mu byl generál Jou bert řekl, když jej povolal do Pretorie »Petře, spoléhám se na tebe. Vzpomeňs na slavné jmeno, jež nosiš, na hrdinu Petra Retieffa, vzpomeň na Majubu, kde jsi po mě straně stál!e Ale vůdce vzpominal také na svou farmu kde zanechal svou dceru, své milované dítě Ach!
Cromwell Angličan Zanotův Steijn Krüger Pretorius Petr Petro Retieff Majub
14 article
Tábor rozložen byl na skalnatém návrší postavení neobyčejně pevném, půl míle jihový chodně od Elandslasgtu. Nazejtří staly se dost vážné srážky s nepřitelem, ale pravý děj ode hrál se po třeti hodině po poledni. Děla bur ská pálila na anglické baterie, nalézající se as ve vzdálenosti čtyř tisfc yardů. Když dělostřelecký souboj neustával, dvě škadrony 5. pluku gardových dragounů a dvě škadrony natalských střelců ukázaly se na levém křídle Burů. Vrhly se, jsouce kryty svými děly, na nepřítele. Náhle ustala jejich děla ve střelbě, kdežto déla anglická obrátila se proti nim Bylo nutno ustoupiti. »Ústoupiti! Jaké neštěstí!« zvolal Petri který stál blíže něho. »Jest to nutné. Volají mne a zanecháván ti pěknou ránu. Hleď na krásného důstojníka střeleů, který se zdviženou šavlí jde proti nám Střel, střel! a přijd. Steijn pohledl a krev mu v žílách stydla »Velitelí Steijne!« křičeli jeho lidi, »pře necháváme vám to potěšení střeliti. Na vásje řadal« Důstojník anglický nerozeznával patrně obli čeje vůdce Burů. Stále se přibližoval. Smrt maje v duši své, Petr Steijn nasadi pušku. Bur nikdy nechybí ! Důstojník padl s pro- střelenou hrudí. Byl mrtev. Steijn zastřelil Jana Knighta A nyní na statku heidelburgském pře klenotní schránkou, obsahující diamant hodný zdobiti ruku královny, krásná Žofie s rusými bujnými kadeřemi, s modrýma a sladkýma očíma, pláče, pláče, a nemůže býti potěšena.
Ústoupiti Petri Steijn Knight Žofie Bura Velitelit Steijne
15 title
Různé zprávy.
16 article Hěsto ideál.
Hěsto ideál. Chicagská »Svornost« přináší zprávu o za- jímavé obci, založené na zásadách komunisti- ckých, jež stojí za to, aby se o ní promluvilo. Pelzer v Jižní Karolině jest malé čilé mě- stečko, o němž na severu soustátí mnoho ne- vědí, ač obyvatelstva jeho čítá se přes 7000 hlav a mohlo by býti zdvojnásobeno, kdyby každému bylo dovoleno zde se usaditi. Má čtyř velké továrny na bavlněné látky, zaměstnávajle 3000 dělníků a spotřebující do roka 150.000 žoků bavlny. V jedné z těchto továren pracuje v jedné místnosti 600.000 vřeten a všechna hnána jsou elektřinou. Továrny ty zřízeny jsou korporací na zásadách veskrze altruistických a pracuje v nich na sta dětí, které vydělají denně 25 až 60 centiků. Část vřeten v určitých přestávkách ve všední dny jest zastavena, tak abý dítky mohly jíti do školy. Mésto Pelzer hení žádným snem bu- douenosti vo smyslu Bellamyho, ba po 12let úsilovně práci přeštalo být i pokusem. Jest nyní městem pokročilého lidu, žijícího v souladu míru a to bez mayorá, municipální vlády, bez soudů, policie a časopisů; lidé, kteří by si něco podobného práli, nemají pobyt v Pelzeru do- volený Obyvatelé Pelzeru nepodporují přistěhova- lectví. Nemilují vůbec žádných novot, leda by se týkaly domácího jejich pohodli nebo strojů, ji- míž by sí mohli práci ulehčiti. A ústava jejich zakládá se výhradně jen na poslušnosti. A tu zase je to kapitán John Smyth, jehož nařízen řídí město tak absolutně, jako asi Rusům vládne baťuška jejich car a mřavní jeho vliy na oby- vatelstvo a úcta, kterou mu prokazuje, dá se porovnati s úctou, jaké se těší president Krüger v Zavaalsku.
Pelzer Bellamy Smyth Rus Krüger Zavaalsko jižní Karolina Pelzer
17 article
Město toto leží hodinu cesty po dráze o Atlanty, 2 hodiny od Greenville a 3 hodiny o Charlestonu a celá řada jiných předních měst na jihu jest s ním v obchodním spojení; má velký vývozní obchod se zvláštními bavlněnými látkami do Činy a stále všude suroviny naku- puje. Navzdor tomu málo je lidí na jihu, kteř mohou říci, že město Pelzer důkladně znají. Tradice vypravuje, že město objeveno již hotově, kočovným řečníkem, který na seznamu svém jméno Pelzer nalezl a hotelního správee v Atlantě na ně se ptal. Když mu oznámil, že o místě tom nikdy neslyšel, vytáhl řečník mapu a dle ní vlakem dojel do Greenvillu, S. Cá, kdež mu staniční agent řekl, ž8 má do Pelzeru asi 20 angk. mil. Ale nic určitého mu o obyvatelich pověděti nemohl, tak že řečník myslil, že je to jen nepatrné hnízdo, kde sotva 50 lidí do tmavé síně, spoře osvětlené, přijde jej poslechnouti. Než jak byl při příjezdu svém do Pelzeru překvapen, když nalezl tam pro stranné, hojně osvětlené nádraží a pána, který se mu představil jako demokratický poštmist ve městě. Překvapení jeho ještě vzrostlo, když mu poštmistr řekl, že nejméně 600 osob na jeho přednášku přijde.
Pelzer S Cá Atlanta Greenville Charleston Pelzer
18 article
»A prosím vás,« otázal se řečník nedůvě řivě, zmnoho-li přece v místě tomto je obyva- telstva ?« »Hm, asi 7000, spíše více,« zněla odpověd A poštmistr mluvil pravdu, síň křesťan ských mladíků byla plna, ale nebylo při před nášce žádných zpravodajů, protože nebylotu žádného časopisu, který by ráno zprávu jejicl přinesl, vládce Smyth žádného v městě netrpí Jenom jednou podařilo se jednomu zpravodaj zdržeti se ve městě dva dny v přestrojení poji šťovacího agenta, který pak něco o vládci Smy thoví napsal. Jest skoro nemožno, aby někdo prodlel ve městě déle než dvě nebo tři hodiny a s kapřtánem Smythem se nesetkal. Jest k po- znání dle úcty, jakou mu každý na ulici vzdává.
Smyth
19 article
Jest on zosobnělá přívětivost a když cizince na ulici uhlídá, chce zvěděti, co tu má na práci Jisto však je, že vládce Smyth lásku obyvatel stva zasluhuje a občanstvo je na svého mayora, který své pomocníky sám ustanovuje, hirdě. to vším právem, neboť čistší a lépe vydlážděné ulice sotva by jinde na jihu nalezl, na rozích nestojí povaleči, aniž někdé uvidite klátiti se postavu policajta. A není jich také třeba,v městě prodej lihovin je zakázán a piják nemá. kde by se opil. Měšťané nemají sice svého časo- pisu, ale proto přece dobře vědí, co se ve světě děje, neboť předplacení jsou na časopisy jižní i severní a kromě toho mohou je čísti ve ve- řejně knihovně. Nedostatek oznamování ovšem obchodníkům je na újmu, ale lidé po čase po- uči se, kde mohou si tu kterou věc koupiti.
Smyth Měšťan
20 article
Právník v městě by musil zhynouti hla dem, kdyby se jen na příjmy ze svého povo lání spoléhal. Pobyt v městě je mu dovolen, dokud jen praksi svoji neprovozuje, neboť kdyby se mu provozování prakse dovolilo, přišel by brzo jiný a ten by ho hleděl odtud vypíchnout boj by byl hotový. Podobně novináři smí ve městě bydlet, dokud jen o něm nic na veřej n1 s e nost nedávají. Lékaři jsou tu a sice dva a jeden zubn lékař. Také jeden fotograf má tu dobré živobyti Město toto snaží se státi se ideálem měst a proto musí si velmi opatrně počinat, než ně koho do svého středu přijme. U každého, kdo se tu chce usadit nebo hledá tu zaměstnání, pátrá se bedlivě po jeho minulosti a také do- kud ve městě bydlí, musí se chovati vzorně anebo se mu řekne, aby se klidil. A také ne- může tu vlastniti nikdo pozemek. Společno pronajme mu na obmezenou dobu pozemek nebo dům za určitých podmínek a nie nen snažšího pro město, než zbaviti se nežádoucích lidí. Všechny pěkné krámy a residence pro je- jich správce byly vystaveny a pronajaty a jsou majetkem společnosti. Ta kontroluje každou stopu půdy a vše, co na ní stojí.
21 article
Co příchozímu ze severu hned do očí padne, je nepřílomnost černochů ve městě. Ve městských hranicích žádněmu z nich není do- voleno bydlet. Několik jich bydli hned za hra- nicemi a pro některé obyvatele v Pelzeru pra- cují. Kapt. Smyth sice to nezapovídá, ale z toh zrazuje. Politikou jeho je, odstraniti vůbec všechny sluhy, tak aby každý sám na sebe se spolehal. Veřejná knihovna, volná pro všechny oby vatele města, jest hojně zásobena moderními spisy a všechny ty pěkně v seznamu roztří děny. Továrny na bavlnu jsou pravým divem. Stroje v nich hnány jsou elektřinou, vyvozova- nou vodopádem v řece Salude, dvě amngl. mile vzdáleném. Zaměstnány jsou tu také děti, ně které ani ne 10 roků staré, ale práce jejich je lehká, zdravá a hodiny praeovní krátké. Zá kusky pojídají se ve světlých prostranných míst nostech. Na strojích neužívá se žádného tuku a horký vzduch ochlazován obrovskými vějíři hnanými stroji. V určitou dobu dítky tyto musí z továrny odejít do školy, patřící společnosti. Vyučován je povinné. Žáci schopnější vybráni jsou pro vyšší vzdělání, ale při tom mladík nebo dívk vynčována je také v některém řemeslu, aby jen nikdy nestali se břemenem státu. Dozorce v jedné z továren vyjádřil se, ž nejlepším zákazníkem společnosti je Čina. Čí ňané napřed všechny své látky kupovali z An- glie na váhu a ne na yardy. Během času se- znali, že britští továrníci přimíchávali do škrobu bílou hlínu, aby látka vážila více. Na jihu se takový podvod neprovádí.
Smyth
22 article
Jiné město na podobný plán řízené je Piedmont, 5 angl. mil. od Pelzeru, je však mladší a ne tak velké. Má už dvě továrny a třelí staví. Tam z polovice jsou naklonění k vy- dávání domácího časopisu, ale beze všech sen- sačních zpráv. Piedmont leží výše v horách než Pelzer a poskytuje krásnější rozhleď do okolního kraje, kde také půda je mnohem úrod- nější. Město je proslulé pěstováním krásných květin. Je tu jakýsi druh kooperativního druž- stva pojišťujícího a spořitelního. Vkladem 10 centíků každý týden může muž pojistiti se na 40 dol. a výše pro případ úmrtí ve prospěch své rodiny. »Otec« Pelzer, po němž staré město pojmenováno, má právní, nároky i v Piedmontu. Toť zajisté velmi pěkné a potěšitelné, ale ze zprávy vysvitá předně, že činí se velmi přísný výběr mezi přistěhovalci, dále, že ne- má-li město obecní správy a policie, má za to diktatora, na jehož schopnosti a počestnosti vše záleží a konečně, že vše to možno toliko za okolností přece jen poměrně velmi primitivních.
Pelzer Piedmont
23 article
= Velké udílení cen pařížské akademie věd za rok 1890. O výsledcích udílení cen za vědecké práce v minulém roce vydána zpráva, číta- jící přes 100 stran. Snad žádná vědecká společnost světa nemá každoročně k disposici tak značné sumy na udílení cen jako pařížská akademie věd. Z cen, jichž počet rovněž se páčí více než na sto, zadána většina Francouzům. Z cizineů vyznamenáno tolíko pět: americký astronom Brooks cenou Lalaudenvou, pruský astronom Nyrén z hvězdárny pulkovské cenou Valzovou, holandský fysik Zeeman za důležité svoje objevy poměru mezi magnetickým polem a po- vahou světelných paprsků cenou Wildeovou, holand- ský geolog Verbeeck za svůj výtečný gaologický popis ostrovů Javy a Madeiry cenou Čichačeva a anglický chemik Slockes meďajllí Aragovou. Z vel- kého počíu ostatních cen dlužno vytknouti následn- jící: Cena Jeana Jacquesa Bergera 12.000 franků při- řknuta ústavu Pasteurovu za služby, prokázané městu Paříži při boji proti difterii. Cena Bréantova za prostředek k léčení asijské cholery nebyla údělena, avšak přebytek 6000 fr. rozdělen mezi tři badatele, kteří se mobli vykázati výsledky při výzkumech tetanu. Cenu Petitova d'Ormoy dostal zoplog Giar za svoje výtečně práce o embryonálním vývoji zvířat, zejmena nížších druhů. Cena Savignyova pro mladé cestovatele přiřknuta Gulllammu Grandiderovi za jeho cestu na Madagaskar. Cenu Bordinovui dostal Virée za svoje bádání o jeskynních živočiších ve Francii. Velká cena pro přírodní vědy vůbec nebyla udělena.
Francouz Brooks Lalaudenvá Nyrén Zeeman Wildeův Čichačev Slockes Aragův Pasteurův Giar Madeira Paříž Madagaskar Francie pařížský akademie věda Java cena Jean Jacques Berger cena Petitův d ' Ormoy
24 article
Výstava památok po Livingstonovi Z Londýna se oznamuje: Na radnici obce svatomar- tinské blíže Charing Crossu zabájena těchto dnů za- jímavá výstava, v níž největší pozornost vzbuzují po- zůstatky po Davidu Livmgstonovi, ačkoliv tvoří jen nejmenší čast těto výstavy. Ve velké sfní vystaveny veškeré potraviny, oděvní látky, léčebné prostředkya jiné předměty, jichž potřebují cestovatelé, misionáři, obchodníci, osadníci a vojáci v tropických končínách. V malé síni pak vystaven velký stan s výstrojem pro tropické krajiny, lucernou, lůžkem, sítí proti mosky- tům a ostatním zařízením, jehož badatel na svých cestách tropickými krajinami má zapotřebí. Veškeré předměty musejí při baleni zaujímati místo co možná nejmensl. Většina léků sestává z drobounkých taba- lek. Potraviny jsou sušené a snadno přunosné. Čluny a koupací vany jsou ke skládání, ba i inkoust nevozi s sebou cestovatel tekulý, nýbrž v průšku. V mal vedlejší sini vystaveny jsou památky po slavném ce- stovateli. Jsou to: Livingstonova bíble, modlitby. denník, péro, kalamář, pistole a revolver, dalekohled, teploměr, model kanoe vyhloubeného v kmeni, do- pisy, rohová lžíce, lampa, roh nosorožce, jejž cesto- vatel ulovil, hrot oštěpu, jenž byl na něho vržena jiné předměty propůjčené mr. Frankem Wilsonem.
Livingston Livmgston Livingstonův Franco Wilson Londýn
25 article
Královská zeměpisná společnost zaslala několik lu- penů stromu, pod nímž blíže Old-Čitamba pohřbeno jeho srdce, dvě mapy střední Afriky z let 1855 a 1861 kreslené Livingstonem, okovy otroků, jež přive s sebou do Anglie a jeden z pamětních penízů, jež daroval svým věrným sluhům. Mr. Cocke vystavil kovadlino, na níž se Livingstone učil kovářství. Jakás dáma zaslala kadeř vlasů. Jsou tu vystaveny též pa- mátky po jiných cestovatelích od Mongo-Parka až k siru H. W. Stanlevovi, též slavnému cestovateli, jehož krabice na léky zde vystavena a Eminu pašovi.
Livingston H W Stanlev Emin Afrika Anglie Mongo
26 article
Také Robert Mossat, sir Samuel Baker, setník Speke, Erhardt, Rehmann. Burton, Gardiner, Cameron a Du Chaillu jsou tu zastoupeni různými památkami. Za- jímavý jest též pás a léky, jejž měl Nansen na své výpravě a podobný pás, jejž měl setník. Steirs při výpravě do Kitangty. = Karneval v Nizze. O Třech králích slavil karneval svůj vjezd do Nizzy, ale za okolností tak nepříznivých, jakých již po mnoho let nebylo. Po mnoho týdnů již pokryta jest obloha olověně šedou jednotvárnou vrstvou mračen, skorem každodenně prší po několik hodin a pověstný vítr Riviery činí pobyt pod šírým nebem velmi nepříjemným. Slunce ukazuje se jen zřídka kdy na několik okamžiků, většinou časně z rána, kdy cizí hosté ještě spí. Ci- zinců jest letos velmi málo. Z Angličanů, kteří jindy tvoříli více než třetinu cizinské kolonie, není vidět skorem nikoho. Královna Viktorie letos neodeber se do Nizzy, nýbrž do Bordighery na italské Rivieře a tak málo četní angličtí hosté, kteří navzdor jiho- africké válce ubírají se na Rivieru, ubytují se vět- šinou v Bordigheře. Ospitalettu a San Remu. V Monte Carlu jsou obchody dosud chabé. V novém roce neudála se dosud ani jediná sebevražda, avšak herna si již nahradí, co promešká. Svělová výstava pařížská, jak zkušenosti učí, vynese berně 10 až 12 millionů fr., poněvadž američtí navštěvovatelé vý- stavy najisto podníknou výlet do Monte Carla a tam prohrajou v roulettě, co jim ještě z Paříže zbylo.
Mossat Baker Speke Erhardt Rehmann Burton Cameron Chailla Nansen Angličan Gardiner Nizza Bordighera Riviera San Remo Monte Carlo Paříž
27 article
= Zajímavá umělecká výstava bude konána lelos v Brusselu. Značné úspěchy výslavy van Dyckovy v květnu 1899 v Aniverpách přiměly Brussel, aby uspořádal letos v květnu refrospektivní výstavu, na níž zastoupení budou všichni mistří flamského malířství z XV. a XVI. století od bratří van Eycků až k Bernardu van Orley. Výstava talo uspořádána bude v jednom ze sálů moderního musea a bude obsahovati as 200 obrazů, propůjčených soukro- mníky, hospicemi, kláštery, chrámy a městskými musey belgickými. Bude to tedy nejúplnější a nejpo- učnější sbírka flámských mistrů, jež dosud byla viděna. = Černoší proti židům. Z Newport News, W. Va., se oznamuje: Nebezpečně výtržnosti hrozí vypuknouti v distriktu Rockells mezi židy a černochy.
Dyckův Eyck Orley Brusel Aniverpy Newport News
28 article
Obyvatelstvo tohoto distriktu sestává hlavně z čer- nochů a něco málo bělochů, většinou židů. Již delší dobu černoši židy systematicky olupovali a onehdy ráno byl zastřelen černoch Filip Williams, když chtěl do obchodu jistého israelity vniknouti. Na to se černoši shlukli a počali židům— vyhrožovati a kdyby se na místo nebylo dostavilo silné oddělení policie, bylo by zajisté došlo ke krvavé řeži. Židé obávají se dalších útoků se strany černochů. Vzpoura na lodi. Z Adelaidy se ozna- muje: Parník »Moana« přinesl zprávu o příšerných událostech na lodi »Juliane Schlosser«, plující do Brazilie. Mezi mužstvem vypukla vzpoura, náčelník buřičů zavraždil kapitána, jeho manželku a prvního kormidelníka. Na žádost konsula, jenž zvědělo těchto událostech, poslán za briggou křížák »Infanta Isabella« a mezi buřiči a mužstvem kutteru, vysla- ným křižákem, rozpředl se pravidelný boj. Konečně podařilo se ztéci briggu. Když buřiči viděli, že vše je ztraceno, usmrtil se jejich náčelník sám. Ostat- ních 11 mužů pak skočilo do moře. Byli však ve- směs vyloveni, spoutáni řetězy a dopraveni do nej- bližsího brazilského přístavu, kdež budou souzeni.
Williams Adelaida Moan Schlosser Isabella Brazílie