2
masthead
V Praze, v neděli dne 14. ledna 1900.
Praha
4
masthead
án alibogáos atl
8
article
Ka ranní a odpol. listy
plodulácí ae
v Praze v zdininístrana.
a nás
v4. . . . 8 K —
s dvojí donáškou
mka
a k o
ve mlislkick
9KSo
a něse
rěštesi
a niěste
kei
nčtvrt lei
s drojí zásilkon
nsk
Praha
Kso
9
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
10
article
A to má být „vláda smiřo-
vacle ?
A to má být „vláda smiřo-
vacle ?
sno
Jen co je pravda: takové podívané
jskou skýtá nynější ministerská krise ví
deňská, svět ještě neměl a míti nebude
Představme si trvá tu vláda, živoucí, úřa-
dující vláda, která pošud nepodala žádos
za své propuštění; dále tu existuje silná,
zřízená parlamentní většina, za níž stojí přes
tři čtvrtiny obyvatelstva říše, a která také
dodnes neabdikovala. Konečně tu existuje
i tak zvaný parlament, na ten čas sice upro-
střed zasedání odročený, ale nikterak uza-
sřený, neřku rozpuštěný. A hle: přes hlavy
s za zády této nepoděkovavší se vlády, této
nerozpadnuvší se většiny, tohoto nerozpuště-
ného parlamentu — shání a stlouká zcela
veřejně, za pomoci vídeňských redakcí, státní
občan rakouský, člen vysoké c. k. rakouské
byrokracie, šlechtic dr. Körber, l již po tři
neděle nové ministerstvohrakouské,
povolávaje si na radu nenstále
předáky německo-centralstické
menšiny, aby je zasvěcoval do svých
plánů, aby jim jmenoval členy svého kabi-
netu a jaký kterému odbor určil, aby při-
jímal jejich návrhy a požadavky, slovem,
aby s nimi ujednal všecko. Parlamentní vět-
šina, pravice, pro něho neexistuje. Jedná
o ní bez ní, jako by jí nebylo. Teprve až
naposled pozval k sobě též čtyři české po-
slance (dry. Kaizla, Pacáka, Stránskéhoa
Žáčka) na konsilium. — Co jim řekl, ne-
víme.
Podobné »ministerské krise« v jinýe
konstitučních státech jistě jakživi neviděli.
doktor
Körber
Kaizl
Pacák
Stránského
Žáček
11
article
Je to rozhodně rakouské unicum. s
Však nastojte: najednou se v »dobře
zpravených kruzích peštských« dozvědí,
že prý celá ta třínedělní stavba podnikavého
stavitele se na konec bídně shroutila, že z
kabinetu Körbrova nebude nic, a spíše do
20. t. m. přijede na scénu kabinet —
Gautschův. Z toho ovšem notné leknutí
v německých redakcích, ústaváckých jako
nacionálních, od Vídně přes Prahu až do
Liberce. Ne, ne, to nemůže být pravdal
»Ministerstvo Gautschovo nenašlo by nikdy
takových sympatií u Němců, jako minister-
stvo Körbrovo« — a Rakousko je přece o
bohajen k tomu stvořeno a předurčeno,
aby se zde vždy dálo po vůli, přání a roz-
marech P. T. německých hegemonův. »Přece
by se nebyl dr. Körber po tři neděle nama-
hal pro barona Gautsche!e rozumuje klas-
sicky poděšená »Bohemie«, přece by nebyl
po tolik neděl konal tolik namahavých kon-
ferencí s německými předáky, kdyby nemě
již »předběžnou koncessi« na svůj kabinet
v kapse; a kromě toho ti lidé, jež vybral
si bar. Körber za ministry a jichž jmena
německým důvěrníkům svým již sdělil, ti by
se sotva asi baronu Gautschovi
líbili.« — Za to se však líbí — » Bo-
hemii«, všem »Tagblattům« a »Neue Freie
Presse« a na tom je přece dost
»Málem zas celý kabinet Cla-
rův«, plesá »Bohemie« při prohlidce fysio-
gnomií nastávajících Excellencí: » Nejdůleži-
tější odbory přijdou do rukou důvěru vzbu
zujících, Němcům přejících úřad-
níkův, kteří zajisté přijmou zásady vlád-
ního programu Clarova za své.«
Vedle p. Körbra, toho německo-centra-
listického byrokrata, jenž již za vlády Gau-
tschovy byl pro zrušení jazykových nařízení
přijdou prý do nového kabinetu, v němž on
si vyhradí ministerstvo vnitra, znovu býval
členové vlády Clarovy: dr. Hartel, dr
Wittek, hrabě Welsersheim a ryt
Chledowski.
Gautschův
Němec
Körber
Gautsch
Clarův
doktor
Hartel
Wittek
Welsersheim
Chledowski
Vídeň
Praha
Liberec
Rakousko
Gao
Bohemia
Neue Frei Presse
12
article
osolonto llšredusodene
rsa 98 ojeuožsí
13
article
Nuž, rytíř Hartel, jenž stane se defi-
nitivním ministrem vyučování a kultu,
jest dle »Bohemie« miláčkem něme-
ckých stran: »objektivní, všem sprave-
dlivým přáním a stížnostem přístupný úřad
ník«, chválí si ho orgán německého kasina
Dr. Wittek — bude již v pátém mi-
nisterstvu řídit ministerium železnic.
vyhražuje prý si sice »jakés od celkov
politické barvy ministerstva neodvislé
postavení«, ale »Bohémii« ten odstín pranic
nevadí.
Totéž platí o nastávajícím »věčnéme
ministru zemské obrany hr. Welsers-
heimovi, který opětovně prohlásil, že má
svůj politický program celý napsaný v mono-
gramu svého vojenského střapce.
Ministr pro Halič pan Chledow s ki
»děkuje za své znovujmenování tomu, že
se polský klub co nejrozhodněji
vzpečoval do tohoto kabinetu
příštího vyslati některého ze
členů svých.« Tedy patrně » neškodný«
Němcům. —
Finanční ministerstvo pře-
vezme prý dr. Böhm-Bawerk, t. č. předseda
senátu při správním dvoře soudním, sice více
učenec než politik, ale také Němec. Mini-
strem orby stane se dvorní rada správ-
ního soudu hr. Karel Giovanelli, blízký prý
německým klerikálům. Za to však obor
spravedlnosti přiřknut dosavavadnímu
místodržiteli moravskému bar. Spens-Bo-
denovi, »kterýž sobě svou dosa-
vadní činností získal blahovol-
nou důvěru Němcův.« Také pan hr.
Hartel
doktor
Wittek
Chledow
Ted
Němec
Böhm
Bawerk
Min
Giovanelli
Němcův
Halič
Bohemia
SpenBo
14
article
Leopold Go8s, dosavadní to místodržitel
terstský, jenž převezme ministerium ob-
chodu, »opravňuje Němce po
svém důsledně odmítavém cho-
vání proti Slovincům ku nej-
lepším nadějím; bohatý ten velkostat-
kář štyrský jest věrným stoupencem strany
ústavověrné,«
Jediné, čím by se tedy napohled nastá-
vající ministerstvo od Clarova lišilo, byl by
ten český ministr dr. Rezek, ale vliv jeho
byl by paralysován německým ministrem
krajanem prof. Czyhlarzem i tehda, kdyby
ostatní křesla nového kabinetu nebyla obsa-
zena tak dobrými Němci, jako budou!
Tak má tedy vypadati příští vláda říše
z dvou třetin slovanské. — Ale ne dosti na
tom: tahle vláda chce prý i provésti smíření
českého národa s Němci, aneb aspoň zjed-
nati mezi námi dočasné příměří za tím úče-
lem, abychom jí do konce června t. r. bez
závady v parlamentě schválili uherské vy-
rovnání, nařízení o odvodu a státní roz-
počet ! —
Nebylo ještě toto — výmluvné slo-
žení příští vlády známo a poslanci národa
českého dali již dne 30. prosince 1899 z če-
ského sněmu do Vídně tuto jasnou
a případnou odpověd:
loielare
»Zrušením jazykových naří-
zení byl národ český do nejvyšší míry
roztrpčen, poněvadž po krátké době vzat
mu opět ten kousek dobrého práva, který
mu po právu psaném i přirozeném náleží.
Národ český cíti tu urážku a podal o tom
důkaz zajisté zřetelně, že nedá si podobné
jednání libiti a dovede nalézti cesty, aby
takovému urážení byl konec.
»Nevy čerpali jsme ještě všech
zbraní, které máme, abychom svému
dobrému právu zjednali platnosti. Na tomto
stavu věcí a na tomto rozhořčení ničeho
nezmění pád minísterstva jednoho a nasto-
lení nového téhož ducha. Chce-li se
učinit nálada ku smíru, musí se hledě
k tomu, aby v čelo státu posta-
vena byla vláda, ku které mají důvěru
nejen Němci, ale také my. Požadavek
Němec
Slovinec
Clarův
Rezek
profesor
Czyhlarz
če
Vídeň
Leopold go 8 s
15
article
vnitřního českého jazyka nepoklá
dáme za žádný předmět nějakých
transakcí.
»My jsme se až do omrzení naopakovali,
že jsme na základě rovného práva
a spravedlnosti vždy ochotni ku po-
ctivému smíru; avšak jen za týchž
podmínek na straně druhé a n
na základě nějakých přání a snah navrže-
ných v t. zv. německém svato-dušním pro-
gramu. Na takových základech my
ku jednání o mír nepřistoupíme
nikdy...
Pokud urážka a pokoření lid
českému dne 17. října 1899 způso-
bené nebude odčiněno, potud zu-
stanou poslanci národa českého proti
každé vládě vídeňské v témže postavení,
jako stáli proti vládě Clarově. Pravíme:
proti každé vládě, pokud nám ne-
dá satisfakci, poněvadž toho ne-
szt sl lo
strpí naše čestl«
Tak promluvil za nadšeného souhlasu
všech poslanců českých ve sněmu českém
před 14 dny dr. Škarda. Tím ví každá příšt
vláda vídeňská, jak se k ní národ český
postaví a jak její plány v Čechách do-
padnouh
Clarův
doktor
Škarda
Čechy
16
article
Rakouská delegace.
e Schůze 7.
Z Vídně, 13. ledna.
(Telefonická zpráva »Národních Listů«.)
Vyjasnilo se. Je sice tuhý, treskutý mráz
a vane ostrý, bodavý sever. Ale vzduchje
čistý, obloha jakoby ji výmetl. Dýchá se
volněji, mlhavé, důsné počasí pominulo a pa-
prsky slunce odrážejí se v tisíci krystalech
svěžího sněhu.
Tak je venku a tak bylo dnes v delegaei
rakouské. Mozi českými lavicemi a křesly mi-
nisterskými ležela dosud těžká, neurčitá atmo-
sféra. Již od počátku letošní kampaně tohot
sboru. Bylo cosi nevysloveného, nevypovědě
ného mezi nimi. Konečně, konečně dostavila
se očista, Konečně bylo pověděno a vysloveno,
co bylo na všech rtech a přece nebylo vy-
řčeno. Konečně byla pověděna o hr. Golu
chowském pravda. O jeho vnitřní politice.
Řekl ji deleg. inž. Kaft an. Celou, bez
obalu, bez ostychu, bez výhrad. i Upřímně,
určitě a rozhodně. Ráz na ráz dopadaly
těžké rány jeho žalob na ministra. Tak se
ještě o žádném správci vídeňského kabinelu
nemluvilo jako o něm.
Poslancc za Prahu již přones! větší reči
než byla dnešní, ale žádné lepší, žádné účin-
nější. Stručnost je také pro nejčelnější ora-
tory dobrým kořením. A v delegaci zvláště.
Gola
Ing
Vídeň
17
article
Co je tam přes maximální míru, přes hodinu,
pozbývá délkou dojmu. Této chybě se deleg
Kaftan vyhnul, ačkoliv obepjal ve svých výkla-
dech veškerý soubor světové politiky, aču rozvi-
nul velké a pestré panorama mezinárodního
stavu věci, Všude se zřetelem na prospěchy
této říše a jejich slovanských národů. Netrvala
jeho pouť od krajního západu evropského po
krajní východ asijský déle hodiny. Ve skrovněm
tom časovém prostoru směstnal bohatý, co nejpil
něji snesený materiál potitický a národohospo-
dářský. Na této cestě vrátil se k českému do-
movu a vytkl podmínky, za nichž jedině zá
stupcové českého národa mohou vzdáti se svého
odporu proti vídeňským vládám.
Dvě veselé příhody nerušily silný dojem
jeho výkonu. Za rychlého spádu svého před-
nesu podřekl se a pravil místo »perský záliv«
»pruský záliv«, »To snad ještě ne!« zvolal
dr. Kramář. Lapsus linguse a tento humoristi-
cký komentář k němu způsobil malou přestávku.
Druhou hr. Vetter sám. Sotva zaslechl
z úst českého delegáta slovo »Milan«, již za-
mávl zvoncem a dekretoval, že nedovolí mluviti
Kaftan
Vetter
Milan
perský záliv
18
article
o cizím potentátu. Nezakřikl české zástupce.
Účinek byl zrovna opaěný. Remonstrovali a dali
unisono v odpověď, že Milan dávno již žádným
potentátem není.
Hr. Goluchowski, který jindy posloucha
s rukama zastrčenýma pod vestu, činil si dnes
horlivě poznámky. Letos nebude moci mlčeti,
jako dosud činil vždycky v plenu. Čechové jej
donutili, by odpověděl a pokusil se o seslaben
žalob jimi naň vznesených. Že by je mohl vy-
vrátiti, nedoufá snad sám.
Podal počátkem schůze vysvětlení k do-
tazům del. dra. Pacáka a soudruhů, podaným
v příčině opětného a hromadného vypovídání
Čechův a Polákův z Německa. O ratiborské
afféře se nezmínil. Není prý o ní náležitě infor-
mován. V jiných parlamentech hlasuje se o tom,
přijímá-li sněmovna takové prohlášení ministrovo
uspokojeně na vědomost. V cislajtánské říáské
radě a v delegacích instituce takově není. Ve-
jádření hr. Goluchowského v této věci nemůže
nikoho uspokojiti. Popíral, že vyobcování sle
vanských dělníků z německé říše děje se en
masse. Již u sofistů řeckých bylo záhadou
kolik zrn jde na hromadu. To je pojmem rela
tivním.2 v
V interpellaci bylo však jiné důležite
slovo: slovo »soustavné«. Na to hr. Goluchow
ski nereagoval. Námitka jeho, že postíženi
byli dělnici saisonní, t. j. zemědělští, pracujíeí
na polích nebo v cukrovarech, kde měli dílu
jen na několik neděl, je nesprávnou. Předpo-
kládáme, že Goluchowski o všech delailech
této záležitosti je dobře informován a tu bude
mu zajisté povědomo, že byla vypověděna ro-
dina sklenářského pomoeníka, který pracoval
v Berlíně 19 let, pouze proto, že ve jmeně
domovské obce jeho nalezalo se české »Č-.
Nechť zeptá se jen bar. Gagerna, kterýž inter-
pelloval úspěšně na prospěch této rodiny. Zrovna
vhod došla včera telegrafem zpráva, že bylo
vypověděno z Penzingu nad Nisou pět sklářů.
Milan
Goluchowský
Čecho
Pacák
Čechův
Polákův
Hradec
Německo
Berlín
Penzing nad Nisa
19
article
Tito a sklenáři nejsou přece dělníky saisonními.
Žasnouti se musí skutečně, že hr. Goluchowski
teprve proti Pacákovi konstatoval, že prý
z Duryňska nebyli žádní Čechové a Poláci
vypuzeni. Čeští interpellanti výslovně dovolávali
se nesporných zpráv časopiseckých a to vídeň-
ských. Těchto bylo několik. Proč hr. Golu-
chowski hned neprohlásil úřadním způsobem
že jsou bezpodstatny? Proč až dnes ? Nej.
spíše proto, že duryňské státy — dle těchže
časopisů vídeňských— zase opatřeníi své
zrušily. á rbe
Hr. Goluchowski má velkou tiskovou kan-
celář, na niž se platí ročně 1,200.000 korun.
Officina ta nebyla s to, by vypátrala, kde a
kdy dr. Herold vznešl na hr. Kalnokyho dotaz,
proč rakouská veřejnost o všech usneseních
společné vlády dovídati se musí oklikou pře
Pešť a chce-li způsobiti, by současně dodávaly
se zprávy takové spolehlivě žurnálům před-
litavským.
Ministr řekl dnes: »My nemohli najíti
tento podnět v protokolechi« Vidíme již, že
musíme přijítí hr. Goluchowskému a jeho kan-
celáři na pomoc. Dr. Herold pronesl tuto ža-
lobu v rozpočtovém výboru a hr. Kalnoky na
ni hned odpověděl r. 1892. Toho mohli se
snadno domakati, kdyby byli prohlédli některé
vídeňské noviny z oné doby. Ze stenografických
publikací samotných činnost delegací posuzovati
nelze. Kdo by takto jednal, musil by říci, že
hr. Goluchowski ještě o svém ressortu v nich
nehlesl.
sn liaan v
Velecennými dodatky a doplňky k řeči
posl. Kaftana byly stesky dra. Ferjanči če
a dvorního rady Vinnického. Bývalý místo-
předseda poslanecké sněmovny posvitil na irr-
dentistické rejdy v Přímoři a vyložil jich ne-
bozpečí pro državu rakouskou, proti němuž jsou
Slovinci a Chorvaté přirozenou, ale vládami ne-
upevňovanou, nýbrž seslabovanou baštou. Zá-
stupce V. kurie bukovinské vřelými slovy
Goluchowský
Pacák
Čecho
Polák
Gola
doktor
vznešl
Herold
Kaftan
Slovinec
Chorvat
Duryňsko
Hradec
Pešť
Vinnický
poslanecký sněmovna
20
article
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . .. sa 8h
odpoladn
na 2k
Ve nlialkách na venkovět
ranní čtslo,
odpolední.
. .. . . . ; sb
Inseraty
plati se hotově rapřel.
Plelplaceni a dnssrty plijímá rd-alnl-
strace v Marinnské ulici č. 3.
Tam nackázelí za těl zadakee
tiskárnk a vzpodice „ Národnich Listů“
Eukopisy se novračeji.
Marinnský ulice
22
article
tlumočil žaloby Rusínův a přimlouval se za
přátelství rakousko-ruské.
V pondělí promluví dr. Kramář a snad
ještě také dr. Stránský. Je pochybno, zdali
vzhledom na dvorní hostinu, která se konáo
5. hodině odpolední, bude lze toho dne rozpo-
čet zah raničního ministerstva dojednati.
Rakouská delegace měla dnes plenární
schůzi, již zahájil předseda hrabě Vetter z Lilie
o 12.20 hodin spoledne.
Ministr zahraničních záležitostí hrabě Golu-
chowski odpovídá na dotaz po
vypovídání rakouských poddaných
z Německa.
O hromadném vypovídání rakouských poddaných
nelze mlbviti. Roku 1899 bylo celkem vypovězeno
z pruského Slezska 24 osob, které byly tak zvaní
dlělníci saisonní,jimž prý bylo povoleno vsloupiti na
Pruské území jen na určitou dobu. Vypovídání stihlo
jen děln-ky, kteří nechtěli v určenou dobu opustiti
pruské územi. Jest to opatření pruských úřadů,
k němuž tyto mají naprosté právo.
Procento vypovězení u porovnání s vystěhováním
se rakouských dělníků do Pruska je zcela nepatrné,
neboť jen ze západní Halíče roku 1899 neméně než
2000—3000 dělníků přístéhovalo se do Pruska, což
je pro Halič skutečnou kalamitou, neboť je tam ne-
dostatek pracovních sil.
Vůbec došlo 30 reklamací, jež se týkají vypo-
vídání z Pruska. Po zakročení vyslanectva, po pří-
padě ministerstva zahraničních záležitostí bylo 18
vypovězení jednak odvoláno, jednak prodloužena
lhůta. Nelze tudiž mluviti o tom, že se ministerstvo
zahraničních záležitostí svých státních přístušníku
neujímá. Rovněž tak nelze mluviti o nedostatku
ochoty se strany německých úřadů.
Rusínův
Kramář
Stránský
Vetter
Gola
Německo
Slezsko
Prusko
Halič
23
article
Co se týče interpellaceo
vypovídání z Durynk
předčítá ministr zprávu, dle níž prý nelze přikládati
ani dost málo pravdy tomu, co bylo tvrzeno v dotaze,
neboť durynské státy nikoho prý nevypověděly.
Na interpellaci delegáta Stránského a sou-
druhů v příčině informování rozličných časopisů za-
hraničním ministerstvem, při níž se tvrdilo, že u nás
známy jsou věci teprve z peštských listů, odpovídá
ministr, že v záležitosti pátral a že neví, oč se jedná.
Ujišťuje, že nelze prý mluviti o tom, že by těm
neb oněm časopisům nadržoval. Možná, že některé
zajímavé věci dostanou se právě uherským časopisem
nějak do veřejnosti. Nesmí se ale mysliti, že mini-
sterstvo zahraničních záležitostí úmyslně tyto zají-
mavé zprávy dodává uherským časopisům dříve než
jiným. Oficiální sdělení vyhlašují se současně jak
ve Vídni, tak i v Pešti. Absolutně nelze mluviti o
nějakém nadržování.
Potom rokovalo se
o rozpočtu ministerstva zahraničných
věcí na rok 1900,
(referent delegát Dumba).
Del. Kaftan: Zmírající věk XIX. zplodil ve
svém posledním tažení lozný kvěl, jehož před le-
dovým dechem brutálního egoismu chrániti je úlohou
a povinností veškerých vzdělaných národů evrop-
ských, ano celého světa. Aby všem národům pojistil
dobrodiní skutečného a trvalého míru, aby dosavad-
nímu zbrojení, veškeré síly lidu vyssávajícímu, vy-
mezil cil, aby ozbrojeným zápletkám prostředky míru
zabránil, obrátil se car Mikuláš II., vládce největší
říše světové 31. prosince 1898 zvláštním okružníkem
na velmoci evropské a Spojené státy americké v pří
čině svolání konference miíru na půdě
neutrál ní v Haagu.
Stránský
Kaftan
Mikuláš II
Vídeň
Pešť
spojený stát
Haag
24
article
Tento velkodušný návrh setkal se u všech ná-
rodů s radostným souhlasem, nastalo ve všech státech
kulturních mocné hnutí, zejmena v Anglii, jež dalo
podnět k organisacio skřížového tažení míru«,
které vedlo kutvoření se četných spolků v Anglii,
Italii, kde se důstojníci armády v čelo akce po-
stavili. a
Ovšem nebylo lze očekávati, že haagská kon-
ference míru jedním rázem dosáhne ideálu lidstva,
věčného míru, nikdo nevěřil, že bude míti v zá
pětí okamžité odzbrojení, avšak nezůstala
přece bez potěšitelného výsledku. Idea smírčího
soudu zapuslila kořeny, delegáti usnesli se na zří-
zení fakultativního soudu smírčího, že-
nevská konvence z roku 1864 rozšířila se též na
válku námořní, použití střel výbušných bylo
za nepřístojnost prohlášeno. Haagská konference, již
právem kongresem lidstva nazvati sluší, může
vykázati se tedy velkým úspěchem, byla semínkem
hořčičným, z něhož bohda budoucně mohutný, ovoce-
nosný strom vyroste.
Tato naděje nabývá také tím půdy, uvážíme-li,
že nejen zástupci států, nýbrž i zástupcové lidu se
snaží idei míru dopomoci k platnosti. Před několika
lety pohlíželo se soucitně na tak zv. sdruženi
interparlamentní, v srpnu m. r. shromáždilo
toto v Kristlan ii 300 poslanců z 18 s tá tu
Anglie
Italia
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. Před Ladysmithem, 23. prosince.*)
Píšu toto v citadelle na jižní straně Lady
smithu, právě v té, o níž Angličané do Evropy
aspoň tucetkráte už telegrafovali, že jí dobyli.
Pochutnávám si na sušeném flundru a přikusuj
k němu tvrdý burský chléb, semletý na neda-
lekém větrníku způsobem, z něhož by pan Pro
kopec dostal žlutou zimnici. Vaše čestné nabíd-
nutí, kterého se mi dostalo a jež mi dodal
odvážný Bečuan, jemuž jsem se odměnil za
donášku tu velkou lahví nejlepší Fooking samo-
žitné, radostně mne překvapilo. Chci se vyna-
snažiti, abych důvěru vaši ve mne nezklamal
a proto zcela upřímně vás prosím především
o nějakou výdatnější zálohu, neboť burské mar-
kytánky dají si platit ceny tak nestydaté jako
ostatní.
Jak jsem se sem dostal? To je náramně
zajímavá historie. Především buďtež ujištěni, že
mi, když odhodlal jsem se nastoupiti pouť do
Afriky, nešlo ani tak o svobodu burskou, ba
ani po anglické kulce jsem touhy nepocítil, ale
že pokoje mi nedala myšlenka, jak strašná by
to byla ostuda, kdyby při té zdejší rvačce ne-
bylo Čecha, a potom, jak upřímně doznávám,
vábila mne sem také možnost, že se mi snad
přece podaří někde při příležitosti sebrat hroudu
zlata nebo několik aspoň jako merunková peck
velkých diamantů.
Ale upřímně řečeno, nebyl bych se sem
dostal, kdybych byl neměl s sebou tahací har-
moniku. Ta jedině mi razila cestu ku předu a
Píša
Angličan
Čecho
Evropa
Afrika
26
article
*) Poznámka: Původní dopis od našeho váleč-
ného korrespondenta krajana, jejž podařilo se mi
v jižní Ahice, toť se ví, že s velikým namáhäníma
ze jeátě větší honoráž. cehnali,
otvírala mi brány, které před každým jiným
byly by zůstaly zavřeny.
Pokud jsem putoval územím obsazeným
Angličany, hrál jsem na cestě asi tisíc kilometrů
dlouhé »God save the king«, na území trans-
vaalském změnil jsem notu a spustil hymnu
burskou, tutéž, kterou hrajou teď ve » Variétée
při kosmografu.
A věřte si nebo ne, tou harmonikou jsem
udělalkariéru. Neboť dnes jsem u prvního
pluku transvaalských střelců kapelníkem, plu-
kovním tamborem a bandou, všechno v jedné
Angličan
God save the king
27
article
Když jsem přišel do Pretorie k assentu,
nebylo tam ani doktora ani pana představeného
z mé rodné obce, čemuž jsem se ostatně ne-
divil. Za to ale asi deset velikých, vousatých
chlapů, každý jako pan Vratislav ze Žižkova.
»Hoe heet gij?« ptal se mne jeden z nich,
čemuž ovšem jsem nerozuměl. A teď vám něco
řeknu: kdyby nebylo školní novelly, proti níž
zejmena pan professor Tilšer tak se čertila
které mám co děkovati, že do mne již ve třeti
třídě obecné školy začali vtloukat němičinu,
nebyl bych se zde s nikým smluvil. Na štěstí
vyskytla se tu ale jedna z Ašantek, jež ve ví
deňském Pratru a v Praze na Benátkách pro-
vozovala v létě »válečné hry« a ta dělala mi
tlumočníka. Uměla totiž trochu německy, poně-
vadž měla ve Vídni známost s jedním Deutsch-
meistrem.
Neníli to doklad, jak prozíravými byl
ti, kteři o uzákonění oné novelly se zasadili?
Po tom, jak se jmenoval tatínek, čím byl
dědeček, jsem-li očkován a psal-li jsem už také
do novin, se mne neptali. Také mne neměřilí
za to ale prohliželi si důkladně mé boty, které
se jim, jak jsem pozoroval, valně nelibily, po-
něvadž neustále nad nimi kroutili hlavou, pro-
tože býly špičsté, šněrovaci a knofličkové,
Pretorius
Vratislav
Tilšer
Žižkov
Praha
Benátky
Vídeň
28
article
osobě.
zkrátka, moc elegantní. Na konec se mne ptali,
umím-li střílet?
»Vždyť jsem dostal střapečky hned po
třetím cvičení,« — já na to, cítě se býti touto
otázkou uražen — »a střelil-li jsem si tua
tam do terče, po každé mi vyskočila baletka.«
Řekli na to: »Zeer schoon« a zavedli mne
na cvičiště.
Vystřelil jsem třikráte. Kam to letělo, ví
bůh. »Cij zijt gereed,« řekl jeden z nich, což
znamenalo asi tolik, abych toho již nechal. Pak
mi oznámili, že mne nemohou potřebovat k ni-
čemu jinému, než k muzice. Tím líp, pomyslil
jsem si, a prosil jsem, aby mi dali tedy uni-
formu. Jeden z nich mi přinesl sociálně-demo-
kratieký širák, šavli a revolver, potom mne za-
vedl ku presidentu. Je to docela obyčejný.
starý dědek, kterého by si u nás už žádná ne-
vzala, jenž ale od amerických krásek dostal
už tolik nabídek k ženění, že jeho paní bude
míti pro celý život dost papíru pod koláče.
Tázal se mne, jak se mám, jak se mně to u
nich libí a potom mne požádal, abych mu podal
ruku na znamení, že mu chci býti věrným.
A ani si neoblekl rukavici, jako to dělal pan
kníže Auersperg na sněmu při této přísaze.
Druhého dne měli jsme kontrolní shro-
máždění a tu mne napadla myšlenka — upřímně
řečeno, myšlenka náramně hloupá, není-i
pravda — na místě holandským »daar« hlásiti
se z vrozeného každému Čechu zbujnictví svým
jazykem mateřským. »Zde!« zvolal jsem, když
četli mě jmeno, a domníváte se snad, že mne
k vůli tomu zavřeli ?
Ptal jsem se po kaprálovi, abych mu z
to ruku stiskl, ale v celé burské armádě ne-
nalezl jsem ani jediného. Vy snad v Čechách
budete se tomu smáti, však mně zde do žertu
nebylo. Může zvítězit armáda bez kaprála? Ne-
může. Ne, ne, to je naprosto vyloučeno. Vždyt
jsem tak četl ve vynikajícím díle generálníh
bůh
Auersperg
Čech
Čechy
29
article
štábu v jistém velice vojenském státě. Je pravda.
že Burové střílet umějí. Že nač některý z nich
namíři, také padne a že by se každý z nich
mohl dát v Evropě ukazovat; což ale platno.
Vzpomněl jsem si na našeho pana hejtmana,
který vždy říkával: »Hoši, kdyby každá, kulk
měla trefit, zle by to s námi dopadalo.« Tomu
ale Burové nerozumějí. Jeden z nich, jenž
krokem střílel v nedostatku živých anglických
nepřátel po anglických dvoupencích, z nichž
každý svou kulí provrtal, dokazoval mi, že na
každou jeho ránu padnouti musí brítský dů-
stojník.
Zachvěl jsem se při tom. Viděl jsem jich
několik na lodi a v Durbanu. Všichni byli tak
hezky vymydleni a voněli tak příjemně senovým
parfumem, že mi jich bylo líto. Kdo by tomu
nevěřil, nechť abonuje se na některý anglický
illustrovaný list, jsou v něm všichni ranění lajt-
nantíci a kadeti africké armády Její Veličenstva
vypodobněni. Zaslechl jsem nejednou dámy zvo-
lati při tom: Ach, k zulibáni! O jak mnohem
pohodlnější a rozumnější bylo by, kdyby je byla
vyslala královna na některý z našich matchů
footballových! Když schyloval se večer, tázal
jsem se, kdy je u Barů čepobití. Vysmálí s
mi. U nich že si může každý přijít kdy chce
domů, všák na povel že musí býti na svém
místě třeba o půl noci.
Pomyslil jsem si, to že není žádný pořádel
a lze-li vůbec mluvit o nějaké disciplině v bur-
ském vojště, když neznají v něm ani — k
sárníka.
Měl jsem vůbec docela zvrácené ponětí
zdejších poměrech. Presidenta Krügra předsta-
voval jsem si asi tak jako perského šacha.
s celou řadou brillantů na čepici a že v Pr-
torii sídli ve stříbrném paláci, v němž je ná-
bytek ze zlata. Že vůbec se tam šlape po
samém zlatém prachu. Zalím tam nemají ani
zastaváren, kde by slušný člověk mohl prsten
Burová
Krügr
Evropa
Durban
30
article
nebo hodinky zarazit. Za to tam mají kostelů
dost, naproti tomu ale nemají nejmenší pojemo
pořádném parádním pochodu. »Natáhnout« jako
Pražan frontu, nedovedli by, kdyby jim pán bůh
všecky hříchy odpustil, a když jsem osmělil se
poukázati na tento vážný nedostatek na přísluš-
ném místě, řekli mi, že ani vyhazováním nohou,
ani protlačováním kolen bitvy se nevyhrávají.
Když jsem jim na to odvětil, že dle mého mí-
nění není vojsko výhradně jen k vůli tomu,
aby prolévalo krev, nýbrž také k vůli společen-
ské dekoraci, k vůli paničkám a slečinkám,
dostalo se mi takového poučení, že potom již
ani jsem nehlesl.
Než minulo čtrnáct dní, byl jsem u Lady-
smithu, jejž obléháme.
Povinnosti mé nejsou zrovna nejtěžší.
Dopoledne sháním proviant, v poledne si na
něm pochutnávám, odpoledne spím a večer po-
řádám koncert.
Burové jsou velmi hudby milovní a »Pro-
danou nevěstu« hvízdá z nich už každý. »Proč
bychom se netěšili« — znělo to včera jiho-
africkým vzduchem, když Angličané po nešťast-
ném výpadu z pevnosti své s krvavými hlavami
prchali zpět do Ladysmithu.
»Van wien was dat lied?« tázal se mne
jeden z burských vůdců. Řekl jsem mu to,
a když jsem mu potom také ještě přetlumo-
čil slova její, byl u vytržení. »Ano, ano,
proč bychom se netěšili, když nám pán bůh
zdraví dá«.
Sdělil bych vám adresu tohoto burského
generála, ale nemám po ruce burský schema-
tismus.
Přístí dopis můj datován bude najisto již
z Ladysmithu.
Pražan
Burová
Angličan
pán bůh zdravý
32
article
Václav Švejnoha,
t. č. Bur.
Švejnoha