1
masthead
14. ledna 1900. Cislo 13.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY,
4
article
Jubileum Henryka Senkeviče. “)
Varšavský gen. gubernátor kn. Imeretinský
potvrdil ve srozumění s ministrem vnitra komité
polských národovců, který se utvořil za tím
účelem, aby slavnému romanopisci Henryku
Senkeviči veřejnými sbírkami po národě za-
koupil větší nebo menší nemovitost jako ná
rodní dar. V komitétu jsou: kníže Štěpán Lubo-
nirský, biskup Ruškevič, kn. Zikmunt Chel-
mický, hr. Felix Čacký, hr. Adam Krasiňský aj
Komitét dne 2. t. m. zvolil si za předsedu
biskupa Ruškeviče a za jeho náměstka kn. Štěp.
Lubomirského.
Bulharské bezpenězí.*)
Ze sofijského dopisu »Iler. Bx.« vyjí-
máme: Finance naše pořád jsou velmi špatné
Naši ministři Načevič a Tenev, vypravivší se do
Vídně pro zlaté rouno, uslyšeli tam mnoho
laskavostí na adresu nové vlády, ale peněz ne
dostali. Naděje Načeviče, jenž platí za rakou-
ského člověka a domýšlí se, že má na ra-
kouskou vládu velký vliv, nesplnily se. Marně
sažil se přesvědčiti Goluchowského, že musí
působiti na länderbanku, aby zachránila bul-
harskou vládu, jejíž duší je sám Načevič. Proto
naši poslové odebrali se Vídně do Berlfna, zdaž
by se nesmiloval Deutsche Bank. Není po-
chyby, dají-li Němei peníze, že jen s takými
podmín ami, proti kterým lonská konverse ukáže
se výhodnou. Nepochodí-li ani v Berlíně, po-
jedou dále do Paříže a Londýna.
Vláda i kníže jsou jako bez ducha. Ni
se neděje, všecko je ticho. Čekají na výsledel
výpravy ministrů za penězi. Vrátí-li se s nepo
řízenou, bude nová ministerská krise.
Senkevič
Štěpán Lubo
Ruškevič
Čacký
Krasiňský
Štěp
Iler
Načevič
Goluchowský
Zikmunt Chel
Vídeň
Berlfn
Berlín
Paříž
Londýn
Deutsche Bank
5
article
Slavnostní vjezd arcibiskupa
Lva barona Skrbenského
do královského hlav. města Prahy.
S hierarchickou pompou oslaven byl včer
vjezd nového arcibiskupa pražského na osiřelý
pastýřský stolec sv. Vojtěcha na hradě praž
ském. Vždy věrná kapitola svatovitská arcipa-
stýři svému připravila zevnější slavnost za při-
spění četných klerikálních spolků, jež vydařila se
dobře. Ani hustá, neproniknutelná mlha, ani
tuhý mráz nevyhnal z ulic přečetné obecenstvo.
Trpělivě stálo na chodníeích, až dočkalo se chvile,
kdy přijel nový arcibiskup, jehož mladistvá tvář
zejmena byla obdivována. Zda i skutky a jedná
nim svým působiti bude k tonu, aby byl obdi-
vován? Program svůj několika slovy naznači
při krátké zastávce v Kolině, kde starostovi
města po uvltání prohlásil, že kráčeli bude ve
šlepějích svého předehůdce. Určitější cestu k pů-
sobení naznačil novému arcipastýři v řečí svě
starosta měst pražských pan dr. Podlipný ve
dvorním salonu v nádraží společnosti státních
dráh. Řeč primátora působila dojmem hlubokým
na všechny přítomné. Pohnut byl zvláště mla-
distvý arcibiskup. Řeč zněla tak přesvědčivě
dojemně, že leckoho pohnula až k slzám
Dojmům zvyklý areipastýř stěží jen se opa-
Lev baron Skrbenský mínil do budoucí své
residence odjeti z Olomouce pravidelným rych-
Iem. Ale kapitola svatovitská objednala pro
něj zvláštní vlak nákladem 600 zl. Zvláštní vlak
odjel pro arcibiskupa z Prahy předvčírem o 11.
hod. v noci, provázel ho vrchní inženýr p. Ro-
sický a příjel do Olomouce ve 4 hod. ráno,
O 9. hod. přišel na olomoucké nádraží.
provázen jsa kapitulou arcibiskup baron
Skrbenský
svatý . Vojtěch
doktor
Podlipná
Praha
Kolina
Olomouc
státní dráh
Lev baron
6
article
Skrbenský. Na perroně rozloučil se s kanovniky
a ostatním kněžstvem srdečně, udělil jim po
žehnání, načež vstoupil do zvlástního vlaku.
sestávajícího z lokomotivy, vagonu pro zava-
zadla, salonního vozu a vagonu prvé a druhé
třidy, který unášel nového arcipastýře ku
Praze. Na této cestě provázeli jej kanovníe
Josef baron Grimmenstein a Karel kníže Hohen
lohe-Langenburg
Ve stanici Červince u Litovle zastavil vla
na minutu. Na perroně shromáždilo se ducho-
venstvo z Červinky a Litovle a klášterní bratr
z kláštera tamního, aby se s dřivějším ka-
novníkem svým rozloučili. V České Třebové
očekával arcipastýře arcibiskupský rada p. Zvě-
řina s tajemníkem p. Wünschem, kteří vstou-
pili do zvláštního vlaku a provázeli arcibiskupa
na další cestě. V Chocni shromáždilo se na
perronu duchovenstvo s farářem v čele. Arci-
biskup dal faráře povolati k sobě do salonníh
vozu a děkoval mu za přítomnost. Na nádraží
v Labské Týnici, kde počínů obvod. arci-
biskupství, očekával vlak víkář Vaněk s ve-
likým počtem obecenstva. V prvé obci farní, ve
Starém Kolině, shromáždilo se duchovenstvoa
školní mládež s učiteli. Děti měly červeno bilé
praporce v rukou, jimiž vlály, když vlak
jel stanici. Nedaleko nádraží vypáleny rány
z hmoždýřů.
Skrbenský
Josef
Grimmenstein
Hohen
Červinka
Wünsch
Vaněk
Praha
Litovel
Český Třebová
Choceň
Labská Týnice
7
article
V Kolině zvláštní vlak zastavil. Na perroně
nalezal se starosta města p. Formánek, viká
křečhořský Ibl, kolínský děkan Růžička a ve-
liké množství obecenstva. Když vlak zastavil.
rozlehly se rány z hmoždýřů. Arcibiskup vy-
stoupil ze salonního vozu na perron, kde jej
jmenovaní hodnostáři uvítali a pozdravili. Drě
bíle oděné družičky pronesly areipastýři srdečne
oslovení, načež mu podály kytici čerstvých
květin. Když za uvítání poděkoval, udělil arci-
biskup přítomným, kteří poklekli, požehnání.
načež vstoupil opět do vozu. Za provoláván
»Slávy« a střelby z hmoždýřů odjel vlak z ná-
draží. Na celé trati do Prahy vlak nezastavil
V Poříčanech bylo viděti na nádraží ducho
venstvo i školní mládež.
Mezitím přípravy k uvitání arcibiskup
v Praze byly již dokončeny.
K uvitání arcibiskupa určen byl v nádražn
budově dvorní salon, předloni nákladem
12.000 zl. nádherně upravený. Do salonu vedly
koberce na jedné straně od kolejí na perroně
a na straně druhé přes chodbu až do ulice Hy-
bernské. Ve dvorním saloně počali se již p
42. hodině odpolední shromažďovati zástupcové
obce pražské i pražských předměstí. Členové
rady městské a sboru obecních starších dosta-
vili se v počtu velmi hojném. Zejmena byl přl-
tomen starosta pan dr. Podlipný s oběma ná-
městky svými pp. drem. Srbem a Voitlem. Pro-
dléval tam dále kapitolní vikář Brusák, kanovník
Opakováno ze zabaveného včerejšího čísla
Formánek
Ibl
Růžička
doktor
Podlipná
Srb
Voitl
Brusák
Praha
Poříčany
ha
9
article
ranniho.
Binder a ceremonář Pícha. Dále byli přítomnii
za město Karlín pp. starosta Lokay a čle-
nové rady městské Michner, Dmíšek a Demar-
tini; za město Žižkov pp. starosta Ždárský
náměstek Žák a členově rady městské Šmídl,
Baroubek a Nesládek; za město Král. Vino-
hrady pp. starosta Víšek, náměstek Bureša
členové rady městské Štěpánek, Liska, Bílek
Sykyta; za město Smícho v starosta p. Elhe-
nický se členy rady městské. Dále dostavila se
do dvorního salonu deputace kuratoria hospo-
dářské školy v Rakovníku pp. starosta Joset
Čermák a děkan dp. P. Soukup; v zastoupení
ozbrojených sborů měšťanských pp. major Rašin
z Ryzmburgka za měšťanskou pěchotu, major
Novotný za sbor ostrostřelců, major Staus za
sbor granátníků, dále major pan Vendulák.
Na perroně prodlévali chef dopravy pan
cís. rada Ruth, přednosta stanice pan cís. rada
Noe a komisař pan Knahl.
Přesně dle stanoveného programu o 2. hod.
odpolední zvláštní vlak s arcibiskupem vjel do
nádraží pražského. Na perron z dvorního salonu
přišli v ústrety kanorníci Brusák a Binder. Když
vlak zastavil, sestoupil z vozu arcibiskup baron
Lev Skrbenský, oděný v kněžskou řízu s her-
melínovým pláštíkem; fialovou caudu nesli za
ním oba olomoučtí kanovníci.
Areibiskup odebral se bez zastávky do
dvorního salonu, kde stanul před půlkruhem zá-
stupců samosprávných obcí, v jehož čele stál
primátor měst pražských p. dr. Jan Podlipný.
ozdobený odznakem svého úřadu, zlatým řetězem.
Arcibiskup uklonil se shromážděným, podal pra-
vici starostovi, načež tento uvital primasa krá-
lovství českého touto řečí.
Binder
Pícha
Lokay
Dmíšek
Demar
Ždárský
Žák
Šmídl
Baroubek
Nesládek
Král
Víšek
Štěpánek
Lisek
Bílek
Sykyta
Joset Čermák
P Soukup
Rašin
Novotná
Staus
Vendulák
Ruth
Noe
Knahl
Brusák
Skrbenský
doktor
Podlipná
Karlín
Žižkov
Rakovník
zlatý řetěz
10
article
Vaše knížecí arcibiskupská Milosti! Jmenem
rady král. hlav. města Prahy, jakož i jmenem
pánů zástupců okolních obcí dovoluji si v hlu-
boké úctě tlumočiti veškerého obyvatelstva naši
stověžaté, zlaté, slovanské a královské matičky
z hloubi srdce jdoucí »Vítejte nám !«-
Z nového sídla mluví k Vaší Milosti tisíci-
leté dějiny českého království, českého státu.
neboť doposud jesti Praga csput regni Bohe-
miae. Tisle let tomu, co přišlo křesťanství od
východu k nám do království přes milou se-
sterskou Moravu, kde později také stála kolébka
Vaší Milos, syna českého vladyky; bezmála
bude tomu tisic let, co bylo založeno pražské
biskupství, jež za doby otce vlasti slavné pa-
měti Karla IV. bylo povýšeno na arcibiskupství.
v několika málo dnech na to dne 5. května
1344 bullou Jeho Svatosti papeže Klimenta VI.
nadáno právem, které každému příslušníku to-
hoto království a věrnému synu J. M. králeje
nezadátelným a svatým.
Na březích stříbropěnné Vltavy v srdci
Evropy soustředila se druhdy osvěta celé Evropy
a na půdě tohoto království snuly se děje, jež
na vážkách osudu rozhodovaly o státech středo-
evropských.
Sláva královské naší Prahy nesla se ne-
jednou k nebesům a moc z ní ovladala více-
kráte téměř celou Evropu. Ovšem bývaly zde
také doby truchlivé a velice žalné. Hlava krá-
lovství, matka českých měst, skvěla se v jasu
slunečním a jásala neb halila se v roucho smu
Těčm a Ikála dle toho, jak přáno bylo národuí
cítila s lidem, jako ten dobrý lid cítí s Prahou.
rada
Praha
Morava
Vltava
Evropa
Karel Iva
11
article
Vaše Milost nastupuje na stolec primast
království českého, na stolec prvního mezi bi
skupy koruny svatováclavské, jako první po
Jeho Milosti králi v tomto království, princeps
regni Bohemine; děje se tak za dob málo utě-
šených.
Koruna svatováclavská, království české.
perla to koruny habsburské, měla vždy dosti
těch, kteří bažili po ní. V dobách pak nyněj-
ších vystupují mnozí nepřátelé království a mimo
to zjevní i tajní odpůrcové Jeho rodu králov-
ského pracují na podvrácení starých řádů a ne
zadatelných zákonů tohoto království, by potom
snadněji podvrátili moc a váhu českého státu
který vždy byl Jeho Milosti králi a Jeho před
kům základem moci a slávy.
Království toto jest obýváno dvěma kmeny
oběma vysoce kulturně vyspělými. Prvorozený
z nich nepřeje sobě žádné zvláštní moci, avšak
nemůže také trpěti nějaké odstrkování, utlačo
vání, tím méně ponižování, aniž nemůže snášet
a připustiti nadvlády jiného: v tom kupí se
chmury těchto dnů a zkaleny jsou v té příčině
prameny dadoucí právo.
Kéž podaří se vysoké moci a vzácnému
právu, jimiž Vaše Milost ráčíte býti ozdoben.
rozehnati a zapuditi chmury ony a vyčistiti
zřídla a průhlednými učiniti prameny, by právo
vyšlo na povrch nezkalené.
Kéž vliv a působení Vaší Milosti českým
zemím jest blahým požebnáním, v jehož čisté,
svěží a božské rose na výsluní spravedlnosti
práva by vyzrál — jak krásně jste ráčil na-
psati v pastýřském listě svém — pokoj a mín
domácí — budiž mi dovoleno doložiti — zaru-
čený, zpečetěný a posvěcený dle starých, neza-
datelných a uznaných práv tohoto nedílného
nedělitelného království v dokončeném dómě
svatovítském, kde odpočívaji těla svatých, světie
a králů českých, slavnou českou koru-
novací.
12
article
Pevně věříce, že stará, svatá práva tohoto
království věky přehvají a že s pomocí boží
počestným i moudrým přičiněním lidu konečně
zvítězí, ubezpečujeme Vaší Milost, že jako Jeho
Veličenstvo milostivý náš král, tak i vy, jako
primas království českého, můžete se bezpečně
opírati o naši pevnou, nezdolnou, vlasteneckou
víru (Výborně! Výborně!) a věrnost k vlasti
i její právům, jakož i spoléhati na naši horoueí
lásku k jazyku cyrilo-methodějskému, českoslo-
vanskému, neméně než i na naši spravedlivost
Čechové nikdy nikomu neukřivďovali, nýbrž jen
o pravdu a právo, rovné právo se zasazovali
a tak také my jen o rovné právo žádati a je
konati nepřestaneme.
Bůh žehnej a dlouho zachovej Vaši knižee
arcibiskupskou Milost. Toť přání, vycházejíc
z upřímného srdce nás všech ! (Hlučný souhlas.
Po utišení souhlasu, který projeven by
shromážděním po řeči primátora, promluvil arci-
biskup. Pravil v řeči české: »Krásné a srdečné
uvitání, jež mně krásná královská Zlatá Praha
připravila, jakož i srdečný pozdrav ústy pana
starosty pronešený, naplňují mne upřímnou ra-
dostí. Vzdávám za ně nejupřímnější a nejsrdeč-
nější dík. S radostí přicházím do Zlaté sto-
věžaté Prahy jako váš arcipastýř, s úctou k jej
starobylým památkám předků, a láskou ku' všem
Čecho
Vaš
Praha
13
article
a jak to povinnost má káže, chci lidu být do-
brým pastýřem a upřímným rádcem. Račte.
pane starosto, přijati ujištění, že královské Praze
přeji vše nejlepší a že neustanu prositi boha.
aby všemu obyvatelstvu pražskému svého po-
žehnání a ochrany poskytl a žádosti jeho k vše
obecnému dobru jeho říditi a vyplňovati ráčil«.
(Německy pak pokračoval): »Jsem odhodlán jak
katolický biskup všem se stejnou láskou při
cházeti vstříc. Děkuji opětně za srdečné při-
vítání!«
Hlučné »Sláva! Sláva!« rozlehlo se dvorním
salonem po řeči arcibiskupa. Přednes jeho v řeči
české byl sice dobrý, ale přece jen nezaokrouh-
lený, plynný. V Praze zajisté naskytne se vele-
pastýři příležitost v mateřštině většiny obyva-
telstva arcibiskupství se zdokonaliti
Dříve ještě než opustil arcibiskup dvorn
salon, přistoupil opětně ku starostovi p. dru.
Praha
Německo
14
article
Podlipnému a pravil: »Děkuji za toto náramně
milé přivítání. Všem přítomným pánům mé nej-
srdečnější díky !«
Když vycházel arcibiskup ze salonu, za-
hrála před nádražím postavená kapela granát-
níků císařskou hymnu. Arcibiskup vstoupil se
svým ceremonářem do arcibiskupského kočáru
šestispřežního. Na prvém koni seděl jezdec ve
středověkém oděvu slavnostním. V zadu na stu-
pátku kočáru stáli dva lokajové. Před arci-
biskupským kočárem, jakož i za ním jelo od-
dělení pražské měšťanské švadrony. Průvod hnul
se ku předu a sledován byl velikým množstvím
obecenstva.
V Hybernské ulici tvořilo špalír několik
spolků, jako »Přemysl«, »Vltavan« a četná kato-
lická sdružení. Před nádražní budovou zaujalo
místo oddělení granátníků.
Vyzdobení domů nesplnilo očekávání. Kromě
budov a věži obecních byly prapory ozdobany
jen hotely a budova Zemské banky. Ulice byly
posypány pískem. Podivně působilo, že na věži
dómu svatovitského směrem k náměstí hradčan-
skému byl vyvěšen prapor černobílý — pruský.
Obecenstvo toto opatření ostře kritisovalo. Ze-
jmena na Příkopě, v Ovocné ulici a ve Ferdi-
nandově třídě bylo nakupeno množství obe-
censtva, které klobouky smekalo při příjezdu
arcipastýře; tento žehnal z kočáru věřicím.
Podlipný
Přemysl
hybernský ulice
15
article
Tam, kde nedostavily se katolické spolky
do ulic, tvořili špalír policejní strážníci, jichž
bylo k tomuto slavnostnímu vjezdu povoláno
přes 400. Dozor vykonávalo 50 vrchních
nižších poličejních úřadníků.
Na věžích chrámů pražských ozývaly se
zvony, na ostrově Střeleckém zaznívaly rány
z hmoždýřů a na věžích bran heroldové troubil
fanfáry
O 43. hod. přijel průvod na Karlův most
který byl pro veškerou dopravu úplně uzavřen-
V ulici u mostu shromážděno bylo opět množství
obecenstva po obou stranách ulice. Nebezpečná
přímo tlačenice panovala blíže chrámu. sv.
Mikuláše, kde špalír tvořila městská pěchota
s hudbou. Na stupních chrámu očekávali arci
biskupa: biskup královéhradecký Edy. Brynyých.
světící biskup Kalous, prelátové, vyšši kněžští
hodnostové, velmistr řádu křížovníků dr. Horák,
opat řádu premonstrátů P. Starý, opat řádu
benediktinů dr. Bruno Čivrtečka, arcibiskupský
vikář z Kladska dr. Mandel, opat premonstrátů
Clementso, kanovníci, professoři theologické
fakulty atd.
Ú dveří chrámu podal probošt Hora arci-
biskupovi kříž, pak aspergill a incensum, načež
primas za zpěvu responsoria v průvodu a kolythů,
assistence, církevních hodnostů a metropolitní
kapitoly odebral se k hlavnímu oltáři.
svatý . Mikuláš
Brynyý
Kalous
doktor
Horák
P Stará
Bruna Čivrteček
Mandel
Clementso
Karlův most
u most
Kladsko
profesor theologický
16
article
Mezitím usedli na vyhražená místa v chrámě
blíže oltáře: místodržitel hr. Coudenhove, podle
něho velicí generál Fabini a president vrehního
soudu Jansa, po pravé straně nejvyšší zemský
maršálek kníže Jiří Lobkoviez, starosta měst
pražských p. dr. Podlipný s oběma náměstky
v prvých lavicích na pravo usedli chef generál-
ního štábu plukovník Borcevič, velitel 9. divise
polní podmaršálek hr. Orsiní, divisionář zemské
obrany pol. podm. Gartner šl. Romansbrück.
velitel 8. dělostřelecké brigády pol. podm. Venu
z Elbringenu, pel. podm. Steininger. Dále byli při
tomni přísedící zem, výboru hr. Vojt. Schönborn,
kníže Moric Lobkovic, kníže Adolf Schwarzen-
berg, kníže Alain Rohan, hrabě Ervin Nostic,
hr. Karel Schönborn, svob. pán Mladota ze
Solopisk, svob. pán Dobřenský, hrabě Karel
Nostic, prine Karel Schwarzenberg, hr. Ferd.
Coudenhove
Fabini
Jansa
Lobkoviez
doktor
Podlipná
Borcevič
Gartner
Steininger
Schönborn
Lobkovic
Adolf Schwardit
Rohan
Nostic
Mladota
Dobřenský
Schwarzenberg
17
article
Chotek, hrabě Osvald Thun, hr. Kolovrat-Kra-
kovský Liebsteinský, vrchní státní zástupce Mer
haut, policejní ředitel Janola-Foerster, vicepre-
sident zemského soudu p. Málek, vrchní radové
s tp
a radové zemského seudu.
V levých řadách lavic zaujala místo metro-
politní kapitola, kapitola u všech svatých na
hradě pražském a u sv. Petra a Pavla na
Král. Vyšehradě, hlavní faráři a faráři z Prahy,
úřadníci konsistoře atd. Po obou stranách lavie
v postranních lodích stáli členové katolických
spolků s prapory. V chodbě hlavní lodí tvořili
špalír členové městského sboru ostrostřelců
měštanské pěchoty.
Obřady církevní byly stručné. Po vysta-
vení nejsv. svátosti zapěny na kůru tři sloky
hymny »Pange lingua«, načež probošt metro-
politní Hora udělil požehnání. Za zvuků varhan
vyšel pak průvod kněží z chrámu, provázejíeí
arcibiskupa k povozu, v němž primas král.
českého odjel do residence své na Hrad-
čanech.
Po jeho odjezdu bylo nutno na rozsáhlých
dveřích chrámu učiniti mimořádná opatření
bezpečnostní, poněvadž nastala tam nebezpečná
tlačenice. Když pak odjely kočáry hodnostů,
nastal klid a obecenstvo pozvolna se roz-
cházelo.
Chotek
Osvald Thun
Kolovrat
Liebsteinský
Janola Foerster
Málek
Petro
Pavel
Král
Vyšehrad
Praha
19
article
Včerejší ranní číslo »Národních
Včerejší ranní číslo »Národních
Listů« bylo zabaveno. Závadnou shledána
denní zpráva, nadepsaná »Nezbytné korrek-
tury«, zejmena její odstavec, počinající slovy
»V tomto ...« a končící slovem »nestárnou«.
Zabavené číslo obsahovalo úvodní článek »Opě
jednostranné heslo«, podrobnou zprávu o včerejší
schůzi rakouské delegace, feuilleton »Vzpomínky«
od Ignata Hořice, obvyklé rubriky politickéa
místní, zprávy ze soudní síně, zprávy z jihoafri-
ckého bojiště, telefonické a telegrafické zprávy
o věcech politických, úvahy a zprávy národo-
hospodářské a t. d. Konfiskaci provedli zřízenet
c. k. policie o půl šesté hodině ranní.
— Německý vůdce Zdenko Schücker
měl předevčírem při pohrobní slavnosti za ze-
snulým drem. L. Schlesingrem řeč, jež
byla vlastně aktuálním politickým projevem a
jež zasluhuje větší pozornosti, než obvyklá při
podobných příležitostech oslovení. Pan dr. Schů-
cker uvedl předovším, co byl dr. Schlesinger za
života svého propagoval a čemu vlastně politicko-
vůdcovskou činnost svou hlavně byl věnoval.
Jest známo, že vedle dra. Plenera a Herbsta
byl to hlavně dr. Schlesinger, jenž snášel ma-
teriál pro rozdělení Čech, politickosadministrativní,
ethnografický i historický. Nechceme opakovati
po dru. Schückerovi, co »vyvážil« ve své řeči
z plodů Schlesingrovy práce. Jsou v tom tvr-
zení nesprávná, dedukce příčicí se logice a ná-
zory zastaralé. Co na příklad jednotě země ne-
bylo naprosto nebezpečno za Ferdinanda I. a
po bitvě bělohorské, stalo se jí nebezpečným
průběhem doby a jest jí nebezpečno dnes. Leč
těmito odbytými již na mnoze věcmi nechceme
Zdenko Schücker
L Schlesingr
doktor
Sch
Schlesinger
Plener
Herbst
Ferdinand
Čechy
Ignata Hořice
20
article
se zabývati, nýbrž podmínkami, za ja-
kých by Němci byli ochotni uza-
vříti s námi smír. Ne bez příčiny a ten-
dence dr. Zd. Schücker připojil tuto čásť své
řeči k ostatní a proto poučme se z ní: »Jsme
ku shodě ochotni — pravil dr. Schücker —
však nedereme se k ní; žádáme, aby Čechové
dříve se zřekli svých státoprávních
idel, aby naučili se býti výhradně
rakouskými státními občany, aby
uznali převahu němčliny jako
obecné řeči dorozumivací, aby
nevzpírali se národnostnímu ohra-
ničení okresů, aby přistoupili na
zřízení národních kurií s právem
veta, a aby za to, že povoleno bude, by če-
ština stala se v českých krajích Čech výhrad-
ným jazykem v úřadě a ve škole, také národní
čistota německého území stejným způsobem byla
chráněna.« — Postaví-li se na toto stanovisko
smiřovací též pan dr. Körber, pak věru nevíme,
k čemu všechno to vyjednávání a maření času.
V celém království českém a v obou
ostatních zemích koruny české
nenajde se jediného poctivého
Čecha, který by na takové pod-
minky přisítoupil. Máme za to, že by
bylo již na čase, aby jmenovanému pánu, jenž
tak velice se namahá, aby sehnal nějaké mini-
sterstvo, čeští poslanci, s nimiž vyjednává a se
stýká, pověděli konečně pravdu.
— Akce ve prospěch českého rázu
našeho obchodu. K vyzvání Českoslovanské
obchodnické besedy v Praze konala se ve čtvrtek
dne 11. ledna porada českých spolků a spole-
čenstev obchodních, která zabývala se důležitou
otázkou, jež týká se emancipace veškerého če-
ského obchodnictva od — němčiny. Schůze
zúčastnil se p. F. Šťastný za »Nové ob-
chodní gremium král, hlav. města Prahy«, p.
Němec
doktor
Zdeněk
Schücker
Čecho
Čo
Körber
Praha
21
article
Ponnert za obchodnický spolek »Merkur«,
p. David za »Spolek českých kupců«, p
Marek a Stránský za »Spolek českých
obchodních cestujících«, p. Lukáš za » Spolek
absolventů českoslov. obchodní akademie«, p
Krupička za obchodní gremium na Smi-
chově, pp. Mrázek a Pexa za klub českých
obchodních jednatelů. Několik spolků se pro
tuto schůzi omluvilo. Jmenem Českoslovanské
obchodnické besedy uvítal přitomné p. Dux
zmínil se o účelu porady. Referent p. Soukup
v delší řeči vyložil nutnost, aby se české ob-
chodnictvo vzchopilo k rozhodnému činu na
obranu práva našeho jazyka. Ojedinělé kroky
některých uvědomělých obchodníků nesetkaly se
proto se žádoucím výsledkem, že postrádaly
ohlasu v řadách ostatního českého obchodnictva.
Dlužno tedy organisovati mohutné hnuti, za
kterým šly by solidárně veškeré české obchodní
korporace. Nejdůležitější otázkou jest česká
korrespondence s cizinou a nepři-
jímání německých agentů. Z ostatní
drobně práce nutno provésti nejrychleji očistu
Prahy od oboujazyčných nápisů. K tomu účelu
doporučil referent řadu návrhů, jež podrobeny
byly zralé úvaze. — Debaty zúčastnili se pp.
Dux, Kašpárek, Vrba, Krupička
Marek, Träger, Stránský, Pexa aj
Na konec byly původní návrhy odkázány zvláštní
komisi, v niž jsou zastoupeny všechny spolky,
by je záhy vyřídila. O postupu, jakým bude
tato důležitá akce prováděna, rozhodne deflni
tivně schůze, ustanovená na den 30. ledna.
Zájem jevil se na všech stranách v míře utě-
šeně a možno proto s plnou důvěrou očekávati,
že larva národního obojživelnictví s českého
obchodu brzy bude stržena. Venkovským kor-
poracím obchodnickým dány budou potřebné
pokyny v pravý čas.
David
Marek
Stránský
Lukáš
Krupička
Mrázek
Pexa
Soukup
Kašpárek
Vrba
Träger
Praha
spolek český kupec
22
article
— Páně Funkovy německé barvy
Poslanec a člen delegace dr. Funke t. č. pro-
zatímný vůdce Němců v Čechách pokládal za
svou povinnost hájiti včera v delegacích pan
ministra vojenství, zejména ale ohraditi se proti
tvrzení, jakoby vládl v armádě duch národům
slovanským a jejich řečem nepřátelský. Pan dr.
Funke vyhověl jen vřelému hnuti srdee
svého, když tak učinil, pouhá vděčnost nu-
tkala jej patrně, aby ujal se pana ministra
Krieghamera, na kteréhož tak bezohledně bylo
útočeno a který nemohl ani dra. Stránského,
ani dra. Pacáka poslati ku profousu. Pravíme
pouhá vděčnost, neb tolik je jisto, že němčině
německému národnímu duchu ne-
ubližuje se v rakouské armáde
ani za mák. Pan dr. Funke, mimochodem
řečeno, zjev výhradně jen agitacemi vypiplaný,
rovněž opakoval nesmyslnou historku »o agi-
tátorech«, kteří prý neblahou otázku slovička
»zde« vnesli do armády. Pan dr. Funka patrne
o tom nevěděl, co pan Krieghammer sám uvedl
za příčinu, proč musí býti proti pobuřovačům,
kteří hlásí se na kontrolních shromážděních
slovíčkem »zde«, bez milosti jednáno. »Když
se s tím jednou začalo, musí me
v tom pokračovat. Snad nechee
pan šikovatel Klofáč, aby pře
ním ministr války kapituloval?«
To jsou jeho slova. Pan dr. Funke při té pří-
ležitosti ale ještě jinou zabýval se věci. Otázkou
praporu. A tu dokazoval, že barvy černo-
červeno-zlatá nejsou velkoněmecké, nýbrž barvy
německo-národní. Velkoněmecká triko-
lora že je černo-bílo-červená.
Pan dr. Funke buď vědomě mluvil nepravdu,
neb se jako veliký německý muž v barevné
symbolice německé sám nevyzná. Trikolora
černobíločervená není »velkoněmecká«, jakse
re
gnde
Funkův
Funke
Němec
doktor
Krieghamer
Stránský
Pacák
Funk
Krieghammer
Klofáč
Čechy
23
article
snažíl namluviti delegacím a učiniti se hezkým
nahoře. To je tríkolora nynějšího
pruského Německa, jež vztýčena
byla v roce 1870 ve Versaíllu. Te
ovšem Němci v této říši užívati nemohou, po-
něvadž barvy ty je ze státního společenstva
všeněmeckého vylučují. Proto zvolili si a k ni
tak horoucně zejmena Němci v Čechách při-
jali za trikoloru svou trikoloru sjedno-
ceného Němectva, jak je opěvoval
Arndt a v němž, toť se ví, že také
oni maji své místo. Proto barvami ně-
meckými v Čechách jsou barvy černá, žlutá a
červená, tento symbol státní a ná-
rodnl jednoty všech německých
kmenů od Baltu až po Adrii, od
ústí Němenu až ku Mont Blancu.
Jen v této trikoloře ukryto, po čem německé
srdce v této neosvobozené zemi dosud baží, po
čem horoucně prahne a k čemu někteří zástupci
německého lidu mají dosti odvahy se přiznati,
kdežto jiní ovšem, z důvodů na snadě jsoucích,
to zapírají. Německo, jaké bylo v době něme-
ckého bundu, ovšem se všemi zeměmi rakouský-
mi, to je jejich ideál. Proto nechť jen pan Funke
nezapírá. Jsou-li ve Vídni tak naivní, že kla-
mati se dají loyalitou, politiekou finessou na-
strojenou a z míst, jež ve Vídni rozhodujícím
jsou blizké, nalehavě doporučenou, je to
jejich věc. Lidé, kteří poměry znají, dávno
vědí, že není pravda, co deklamují Pergeltové
Funkové ve sněmovně a v delegacích, nýbrž
k čemu nepokrytě přiznává se Wolf a Schö-
nerer, co do Vídně píšou »bratří z říše«, jako
onehdy německý farář, o jehož listě jsme se
zmínili, a co píšou »Hamburger Nachrichtens
a co uloženo v hloubí srdci velké většiny
oněch německých mužů, kteří nemohou se
dočkati »katastrofy«, o níž těchto dnů zmínil
se v »P. Lloydu« dr. Mattuš.
Němec
Arndt
Adrie
Funke
Wolf
doktor
Mattuš
Německo
Čechy
Němen
Vídeň
Pergeltová Funk
Mont Blanc
24
article
— V Praze a ve Vídni. Vídeňský
purkmistr s velikým zadostučiněním onehdy vy-
kládal, co všechno učinil, aby odstraněny byly
tabulky s českými nápisy na »Českém domě«
v okresu fünfhausském. Za radostného vrušení
p. t. obecních nacionálních, antisemitských i
semitských radů vypravoval, jak přísné zakročil
proti hostinskému v tomto domě, kam Němee
nepáchne, z té příčiny, že neměl uvnitř orien-
tačních tabulek v jazyku německém a k jakým
trestům byl zlý ten hostinský odsouzen, než se
podal. A páni radové na novo jásali ve městě,
v němž dobrá čtvrtina všeho obyvatelstva je pů-
vodu českého a jehož správa opírá se o majoritu,
které by dnes nebylo, kdyby jí nebyli pomohli do
sedla naivní vídeňští krejčí, ševci, truhláři atd.
a úřadníci. Francouzský, italský, maďarský.
polský, ruský ba i hebrejský nápis tu nevadí,
ale český ten pálí. — Proč? Poněvadž vědi, že
kdyby povolili a brutálným násilím nebránili
tomu, v krátké době stala by se Vídeň, pokud
nápisů se týče, dvojjazyčnou, ne z demonstrace
a nikoli následkem české rozpínavosti, nýbrz
z potřeby, z ničeho jiného. Včera již zase
ulevilo si německé svědomi jakéhos vídeňského
obecního mudrce hrozným podezřením mořené.
Praha
Vídeň
Český dům
25
article
Tázal se, je-li pravda, že do obecních služeb
příjat byl jako veterinární úřadník kompetent
původu českého a známý český agitátor?. Ná-
městek purkmistrův dr. Strobach odpověděl, že
o tom ničeho neví, však nelze pochybovati o tom,
že »český agitator vyletí«. Již zřejmo, že dnes
udělá dr. Lueger i nejvzteklejším nacionálům
všechno, oč ho požádají — k vůli hlasům při
nastávajících doplňovacích volbách. — A což
my v Praze? V té Praze, kde německý živel
poměrně mnohem je slabší než živel český ve
Vídni? Jak pečuje se se strany obce o zacho-
vání českého rázu tohoto hlavního města
Pokud víme, nestalo se dosud ni nejmenšího oproti
bezohledným odpůrcům národnosti naši, kteří
přes to, že na ni jsou svým odbytem odkázáni
a na ní reflektují, strkají jazyk český ve veřej-
ných označeních na druhé místo, neb vůbec ho
ignorují. Co dělo se se strany »vlasteneckých«
pánů domácích, jichž domy znešvařeny jsou
výhradně německými nápisy ? Nutit k lásce nikdo
se nedá, ani ku národní snášelivosti, však týchž
prostředků, jichž z moci úřadní používá s nej-
větším brutalismem obec vídeňská oproji každému
národnostnímu hnutí svého českého obyva-
telstva, dalo by se užiti také v Praze. Že by odvetná
akce nebyla ve shodě s programem na-
ším, jenž dovolává se všude rovného práva,
není dle našeho přesvědčení námitka odůvod-
něna. Nejde tu o provádění zásady, nýbrž o re-
pressalie. »Jestliže vy tak nám, potom my zase
vám!« S ethického stanoviska ovšem tento
princip prostě hájiti by se nedal, však v boji
tak bezohledněm a proti tak veliké přesile,
jakou je německá, bylo by věru naivnosti vážiti
každou ránu na zlatých vážkách ideálné mrav-
nosti.
doktor
Strobach
Lueger
Praha
Vídeň
26
article
— Osobní. Pan Filip Trdlica z Jilem-
nice vykonav u místodržitelství předepsanon zkoušku
z pozemního stavitelství, stal se oprávněným sta-
vilelem. — V poslední schůzí zemského výboru král.
českého jmenován byl pan Karel Maizl zemským
inženýrským adjunktem.
—Zprávy rodinné. Slč. Františka Vi-
límkova a pan Joseť Matoušek oddání
budou dne 20. ledna t. r. o 11. hod. dop. ve far-
ním kostele v Chocni.
— Úmrtí. V pátek zemřel pan Josef K lo-
landa, oficiál I. tř. městské pražské spořitelny.
v 54 roce věku. Pohřeb bude zejtra o 3. hod. odpol
z ústřední kaple na hřbitově olšanském.
Trdlica
Maizl
František V
Matoušek
Josef
Jilem
Choceň
Olšanský
27
article
— Pohřeb senátního presidenta pana Jana Pro-
cházky konal se včera o 1/94. hod. odpolední za pře-
hojného účastenství kruhů soudních, advokátních, lé-
kařských a občanských. Kostel u sv. Štěpána byl
přeplněn obecenstvem. V hlavní lodi chrámové na
vysokém katafalku zpočívala černá kovová rakev
s tělesnými ostatky zesnulého. Před katafalkem po-
loženo bylo mnoho věnců se stuhami barev národ-
ních. Zejmena vynikal mezi nimi trnový věnec s čer-
veno-bílou stuhou a věnováním »Oběti«. Kromě členu
rodiny, nejbližších přátel a příbuzných věnovali věnce
zemský soud, trestní soud, vrchní soud, obchodní
soud, město Písek, dále věnce darovali: Marie Šmí-
dová, Frant. a Matylda Rabasovi, spolek »Otavan«v
Písku, ředitel Procházka a E. a V. Janatsch, Marie
Haüslerová, dr. Wokaun, dr. Hauschild, dr. Brožov-
ský, rodiny Habadova, Herlova, Brožkova, rozhodčí
soud úrazové pojišťovny, rodina Blechova a Ti-
chých a jiných více. Církevní obřady za assi-
stence duchovenstva vykonal farář dp. P. Baťha, na-
čež byla rakev snesena do čtyřspřežního pohřebního
povozu. Nekonečný byl průvod za rakví se ubírající.
Ubírali se v něm president zemského soudu pan dr.
Pally, vicepresident p. Málek takořka se všemi rady
a tajemníky tohoto soudu, radové vrchního zem.
soudu s vicepresidentem p. Ripkou, přednostové před-
městských okresních soudů a okresních soudů praž-
ských s referenty těchže, dvorní radové pp. Roubínek.
Navrátil, Kratochvíle a Rapp, bývalý president chru-
dimského krajského soudu v Chrudimi p. Radl, sta-
Jan
Štěpán
František
Rabas
Procházka
V Janatsch
Haüslerová
doktor
Wokaun
Hauschild
Brožov
Habadův
Herlův
Brožkův
Blechův
P Baťha
Palla
Málek
Ripka
Roubínek
Navrátil
Kratochvíl
Rapp
Radl
Písek
Chrudim
spolek » Otavan
úrazový pojišťovna
Marie Šmídová