Periodikum ALTO Viewer

1

29. listopadu 1903

2

I. Příloha „Národních Listn

3

k číslu 326.

4

Strana 13.

5 article Výtvarné uměni.

Výtvarné uměni. Karlsruhe. = Vzpominejte, měla-li Praha kdy tolik uměleckých výstav jako v tuto dobu letošní zimy. Nerozpomenete se. Sotva že je jedna za- vřena, otevírá se na jejím místě druhá a při- pravuje třeti a v této chvili dokonce čtvrv plakaty na nárožích zvou do tolikéž výstav. »Manes«, který, zdá se, je mnohým trnem oku, i když se jen jeho jméno vyskytne tištěné. provádí velmi soustavně ve svém pavillonu, jehož dny nesmějí býti už zpočteny, s vytrvalou rozhodnosti svůj program výstavní, poučnýa výchovný; Jednota výtvarných umělců předvedla zlomek činnosti svých členů; Umělecká beseda zahujuje svou obligátní výstavu vánoční; V. Ra- dimský přivezl z Francie novou kollekci svých nejnovějších prací. Při tomto pěkném závodění o přízeň a uznání, při tomto veřejném účtování s české strany nemohla utrakvistní Krasoumná jednota v Rudolfinu přece složiti ruce v klin. Je sic, i při vší rozsáhlosti místností dosti stl- sněná, musí zápoliti s jich nevýhodnosti pro dnešní výstavní techniku, proto ale přece, právě za posledních let častěji nežli kdy před tím. přidružuje ke svým jaksi povinným výstavám výročním občas ještě zvláštní a kollektivní. Menši, přehlednější a proto vždy, i třeba pr slabším obsahu, intensivněji v citu a mysli ná- vštěvníků pracující. Nyní ohlašuje krátce, stručně: »Karlsruhe .

Menš Karlsruhe Praha Francie Rudolfinum

6 article

Ve dvou siních, vpravených do velké dvorany v jich obsahu na stěnách není ovšem Karls- ruhe celé. Schází v něm mladší a rušnější, potentnější a modernější čásť umění badenské residence; v brzku však i tato se zde bude representovati aspoň po jedné stránce své pro- dukce, právě v té, v níž si prodlením posled- ních několika let vytvořila svoji výraznou spe- cialitu. Grafika z Karlsruhe, převahou litografe. doplní výstavní výběr »Uměleckého sdruženle Město je takořka nové, jeho umělecká produkc počíná vlastně zámkem markraběte Karla Vi- léma z počátku osmnáctého věku, a jeho pro- slulost se nedávno omezovala na jeho paprskový a vějířovitý půdorys, což ovšem není právě mnoho. Loňské panovnické jubileum velkové- vody Bedřicha, oslavované velkou výstavou umě- leckou, poučilo, že zde jsou ještě jiné prospekty nežli pohledy z ulic na vévodský zámek upro- střed. Zase jednou si v Němeích připomenuli, že zde jest už po padesát let Umělecká škola, kde druhdy učili Lessing, Feuerbach, Schirmer, Baisch, Gude, že je zde Umělecký dům s pěk- nými sbírkami, že nedávno k jeho správě byl povolán Hans Thoma a zvláště že tu od roku 1897 trvá Svaz umělců, a v něm jsou všichni, na něž myslíme, mluvíme-li o moderním uměnt v Karlsruhe. Jsou to odštěpenci, secessionisté. od staršího spolku prve jmenovaného, ale mimo ty mají v Karlsruhe také malířky a grafikové své spolky, je zde spolek výtvarných umělců stará badenská Krasoumná jednota, tedy asi tolik spolků umělců a uměleckých jako v Praze Dokud se neustavil Svaz uměleů (Künstlerbund) a nevystupoval ve spojeném a sraženém šiku, nemělo Karlsruhe v umění nic, co neupomínal na Mnichov nebo Důsseldorf. Nyní se počíná diferencovati.

Bedřich Lessing Feuerbach Schirmer Baisch Gude Thoma Karlsruhe Praha Mnichov spolek výtvarný umělec Karel V

7 article

Némecká říše je sice velké rozlohy, al vzdor ústřední správě politické udržují jedno- tlivě státy a státečkové, její složky, zlomek ja- kési samostatnosti a nejednou i mnoho antago- nismu, a není zjevem podřízeným, že v téže době, kdy. Berlín usiluje o primat a vedení ve věcech uměleckých a s Mnichovem se o ně theoreticky i prakticky pře, že v téže době do- pínají se umělecké, ne-li samostatnosti, aspoň odlišnosti města a státy, o nichž dosud v té přičině nebylo nikdy mnoho řečí. Jejich správy a zvláště jejich regenti podpůrně a povzbudivě o to pečují. Drážďany se regenerovaly, Darm- stadt si uměle založil zvláštní kolonii, Stutigart, Hamburk, vedle starého Düsseldorfu a také Karlsruhe, nehledě k Vídni, počínají vystupovati se svým zvláštním uměním místního rázu. Hei- matskunst zní jejich heslo. Projevená a sílíci odstředivost a decentralisace umělecká, osvobo- zování se od nivelujícího vlivu velkoměsta který dnes vždycky s sebou přináší značnou pří- sadu internacionalismu, nebo spíše polynaciona- lismu, nebyla dosud uměleckému pokroku zvláště prohloubení na škodu. Ostatně jdou tyto emancipační snahy umělců, jež se v jejičh pro- dukci přerozují v místní, domovskou a indivi- duální koncentraci, ještě dále. Dachov u Mini- chova, Worpswede u Brém, Gičizingen u Karls- ruhe, malá, tichá, zapadlá hnízda, označuji tyto další etapy.

Berlín Mnichov Drážďany Hamburk Düsseldorf Karlsruhe Vídeň Hei Dachov Brémy Gičizingen u Karls u Min

8 article

Než úvodu je už přes příliš — vstupme do výstavy. Nemá li dost vnitřně jednotný ráz, aniž nápadně zvláštní karakter, souhlasí to s tím, co jsem byl stručně napověděl. Máli tu pře- vahu krajina, není to proto, že by členové Künstlergenossenschaftu pluli po vlnách mo- derních proudů a tendencí uměleckých; souvial to s akademickými tradicemi v městě. Všichni význačnější učitelé na Umělecké škole byli kra- jináři a v Edmundu Kanoldtovi dosud se vyžívá krajina heroická, ideálná, jejímiž silnými pa- trony byli F. K. Lessing, F. Preller a K. Rott- menn. »Bojiště u Canne« je koncipováno jako panorama a provedeno, v ohledu koloristickém, znáčně rottmannovsky. »Cypřišový háj« je za to pravý Kanoldt, onen, který jižní, italskéa sicilské motivy v imponujících hmotácha zušlechtěných, drsné náhodnosti prostých liniích urovnává v umělé komposice, barevnými feno- meny jim náladovosti, více lyrické nežli heroické, dodává a na konec nějakou drobnou stafáží — zde centaurem — je v mytologické ovzduší přešinuje. Druhdy viděli v tom, zaměňujíee předmětnost za vnitřní uměleckou jakostnost, idealistní sílu, slohovou vyvýšenost, dnes se ná dotýkají takové malby jenom po stránce vkusu ve výběru a obrazové úpravy. Kanoldt vyšel od Prellera, v motivu a linii, a barevné své prvky rozmnožil hlavně pod dojmy Ferdinanda Kellera. I tento ředitel Umělecké školy v Karlsruhe počal krajinami a sice hned bujnými tropickými, hýřivými v planoucích barvách a oslňujících světlech, a vrací se znovu ke krajině, od níž se na dost dlouhý čas odvrátil, k velkým dekora- tivně pompesním a historicko-allegorickým kom, posicím. Z těch do nových krajin — a jenom touto částí svého umění je v Rudolfinu repre sentován — přenesl karakter dekorace, rys

Kanoldt K Lessing F Preller K Rott Preller Keller Karlsruhe Rudolfinum

9 article

thestrálný a živou barvitost. »Lesní klid«a »Sluj« by bez Böcklina nebyly vznikly a tím je řečeno, jaká změna se s Kellerem stala. Al vše je, arci velmi obratně a se vkusem přímo salonním a mondainím, vybudováno na zevní effekt, a formám i barvám schází robustnost zdravi venkova. Ty má Vilém Nagl v »Topo- lovém stromořadí« a v »Zimním dnu« širokých, svěžích a přirozené náladovosti, pravdivých tonu a bezprostředných v dojmu. Jemnější od- stiny vyhledává F. Wallischek v zarudlých »Brí zách« a Pavel Segisser usiluje při tom o silné soustředění a zjednodušení linie. Kolorismus F. Kellera, příbuzný Makartovu. má své stopy leekda v jeho odehovancích. »Paní Avantiure« K. Hollmanna drží se vůbec v jeho šlépějích; »Sv. Jiří« Aug. Groha, za- stižený zlatitými paprsky zapadajícího slunce, je v celku statečný a svižný kus práce; »Kachny« Alex. Koestera jsou živá, pohyblivá a barvitá zvířata, na nichž světla lehce hrajou, ač už technická zručnost svádí umělce k snadnému opakování. Koně H. Junkera, zejmena onen u jeslí, jsou výborní v kresbě a karakteru širocí v tonech a barevných plochách; »Zátiší« R. Bergmannové opravdu vyniká malebnou tono- vostí a přirozenou hebkostí. Mladý Ota Pro- pheter dobře representuje sám sebe i portret v Karlsruhe vůbec. Vyšel ze školy Kellerovy, ale už projevuje více neodvislosti nežli K. Ritter v damském profilu. »Touhy«, v idealisovaném portretu zcela podle Kellerova receptu. Prophe- terovy »Sourozenci«, bratr a sestra, napjatě vážného výrazu, nesou pečeť solidního umění.

Böcklin Keller Al Nagl Pavel Segisser F Keller Makartův Avantiure K Hollmann Jiří Aug Groh Alex H Junker R Bergmann Ota Kellerův K Ritter Karlsruhe

10 article

Jeho psychologie arci není hluboká, ale podoby jsou pevně kreslené a zdatně malované. Velk ženský akt K. Rittera nese sice jméno pramát Evy, avšak tim ještě nevyrůstá nad dobrou i pěknou, ne však oslňující studii nahého těla v atelieru, k níž dodatečně a nesouvisle při- malováno zelené listnaté pozadí. K tomuto výběru z výstavy musím z plasti připojiti aspoň podobiznu od H. Voltze pro živost podoby a šťastné vystižení jemné a duchaplné tváře Henrya Thodeho, jednoho z nejbystřejších a nejpronikavějších historiků umění, který také zrovna odkryl, zhodnotil a na pravé místo po- stavil nejoriginálnějšího mistra badenského H. Thomu. Ten zde ale scházl.

K Ritter Eva H Voltz Thoma Henrya Thode

11 article

Karel B. Mádl. =Nové publikace zaslané redakci této rubriky . HI. Schwaiger: Pohled do jeho života a díla Text napsal Frant. Táborský. (35 listů světlo- tisků a barevných autotypií a 28 vyobrazenív textu.) V Praze. Reprodukce, tisk a náklad České grafické společnosti »Unie« 1904 — fol. (K 66). Jansa V.: Zvikov—Pernštýn. Dva listy im fol. Barevný světlotisk (a K 18). Reprodukce, tiska náklad České grafické společnosti » Unie« Lehner Ferd. J.: Dějiny umění národa če- ského. Sešit 20—22. Nákl. »Unie«. (a K 0.70). Hipmann K.: Za českou slávou. Sešit 1—4 V Praze Jos. R. Vilímek. Přič. fol. (a K 0.80). Mádl Karel B.: Julius Mařák. Výběr z jeh pozůstalosti vydal —. 30 světlotisků, 15 barevných a 5 černých autolypií na zvláštních listech a 7 aulo- typií v textu. V Praze F. Topič. Fol. (KK 60 Lví stopou. Výbor z knih Jana Nerudy Mladým duším sestavil Karel V. Rai s. Illustrovalv Olív a. V Praze. F. Topič. 8e. Schultze-Naumburg P.: Umění v do mácnosti. Se svolením spisovatelovým přeložil L B11ý. V Praze. Jan Laichter 1903 — 80. (K 1.80)

Mádl Schwaiger František Táborský Jansa Zvikov Lehner Ferd R Vilímek Julius Mařák Neruda V Rai Schultz Laichter Praha Pernštýn Praha Jos Naumburg Illustrovalv Olív a L B

12 article Školská hlídka.

Školská hlídka. Vkus a anše školy Úmyslně vyhýbáme se slovu „umělecká výchova“, z Němec k nám přenešenému, jež právě v novější době zavdalo příčinu k vážným nedorozuměním. Zajisté někteří z našich umělců výkonných v Praze, Brně a Paříži toto heslo vyložili si doslovně a v domnění, že běží o to, z dětí umělce vychovati, zaujali stanovisko, které úsil- nějšímu pěstování krasocitu našimi školam — a o tento přece jenom a hlavně jde ny ni jako o něj šlo jindy — posloužiti nemůže. Z Prahy byla „umělecká výchova“ odmi- nuta rozhodně; z Brna ozval se hlas výstražnýi jen z Paříže, kde ovzduší „umělecké výchově“ přeje nejvíce, bylo navrženo, by s výchovou děti na umělce počalo se od 9. roku jich věku i by k tomu účelu školy účelně se rozčlenilya přizpůsobily ... Tento názor vedl nejnověji ně- které výtvarné umělce pražské, by pro talenty v mládeži založili zvláštní školy „umě- lecké“ — sluší tuto okolnost jenom vítati, poně- vadž školám, obecně vzdělávajícím, nebude. bohdá, nadál ukládati se povinnost „umělecké výchovy“ v nejužším smyslu, povinnost, s které nebyly, nejsou a nepochybně nebudou. O starém hesle pěstování vkusu, jemuž jsme věnovali řadu článků v této Hlídce r. 1902. chceme pojednati opět, se zřetelem k událo- stem, od oné doby u nás zběhlým. Sice tyto články nebyly uznány od naší paedagogické mo- derny, poněvadž přestávaly na uvádění do- mácích prostředků pěstování vkusu. Ale ko- nečně i ona prohlásila, že chce navázati na starší generaci hlasatelů pěstování uměn, a v pu- blikaci kutnohorské „Za uměleckou výchovu“ počala otiskovati i starší rozpravy k tomu účelu.

Němec Praha Brno Paříž

13 article

Ovšem činí se starému požadavku „pěstování vkusu“ výčitka, že nevystihuje vše, čeho do- síci chtěji dnešní paedagogičtí novotáři pod heslem „umělecké výchovy“. Avšak opravdový krasocit, vkus — jako každý cit — nopřestává na cítění; snaží se krásnému porozuměti, shledati důvody, proč to neb ono se líbí, snaží se krásného se zmocniti, jím se kochati a těšiti; vkus není jen trpným cítěním, než zachvacuje i rozum a vůli — a to jest snad pro naši školní mládež dosti, tak že na vypěstování vkusu, takto pojatém, slušně můžeme přestati. Však i v paedagogické moderně lze pozorovati vystřizlivění. V létě r. 1902 postavila hrdé- obecné heslo: „Umělecká výchova jako vy- chovatelský princip buď náležitě uplat něna v celé soustavě školské“; ale jižv zimě určitěji a skromněji přestává na „y ná- šení vhodných momentů do školské práce i při dosavadních osnovách připravování cest k reformám dotýčných předmětů vyučovacích.“ Však i tyto postupné re- formy unikají pracovníkům: od poetické čítanky pro třídy vyšší upouštějí a přestávají na učení věcném pro třídy nejnižší, v němž nemnoho pro umění se dá činiti. I učitelé hudebníci odmítají za „prvůí úkol pracovali o vyjasnění prob l- mu umělecké výchovy“ a oddávají se úkolu —

14 article

po soudě paodagogické moderny tuze všednímu ale po našem mínění velmi vděčnému: sněst nejkrásnější písně školní v nový sborník. Ano neostýchali se, v hesle „umělecké výchovy“ po řádati koncerty, na nichž dovolili vystoupiti houslistům-začátečníkům! Pohřešujeme však že by opírali se velnži a stále pokračujícímu by- zdění národních písní tím, že se jim podkládají cizí, namnoze titěrné, pošetilé, nevkusné texty ač to pokáráno i zemskou poradou učitelskou r. 1902. Zatím pak, co se všude volalo po no v „umělecké výchově“, dály se neslýchané proti vkusu hříchy, o jakých staré době se ani ne- snilo: již i nápěvy národních písní měnily se v tonech a tempu; mládeži předváděl se opičácký tanec „cake walk“ jako část „ušlechtilé“ zá- bavy; rozkošné figurky Alšovy zvětšovaly se mo- chanicky do nástěnných rozměrů jako by figu- rální kresba byla měřická konstrukce, u které větší nebo menší rozměr jest libovolný; dětem obecných škol českých rozdávaly se vídeňské archy s vyobrazeními ze života starých Římanů K takovým nešvarům vedlo umělecké novo- taření paedagogické! Ale jsme přesvědčeni, že časem se uzná, a snad již nyní uznává, že no- vému heslu „umělecké výchovy“ vyhoví se sta- rým požadavkem pěstování vkusu; ukáže se tak při uskutečňování a provádění tohoto heslau mládeže od 6. do 14. roku věku, kterýž věk obmezuje prostředky vychovávání k umění tak, že nesvede konečně víc, než vypěstování vkusu, nehledíc k uměleckým talentům v mlá- deži, o něž bude nepochybně zvlášť postaráno. Však ani k prostému probouzení a tříbe vkusu nestačí škola o sobě, bude potřebí, užíti také jejího okolí a přivěsti k plnému účinu jeho krásna.

Alšův Říman

15 article

Vůbec pro těžký úkol ten nemáme pohrdat žádnými dosavadními, byť i staršími prostředky. jež máme k ruce, byť se stanovíska německéh zdály se „čepicemi“ na „motýle“ umělecké výchovy. Také bychom neměli býti nesnášelivi k oso bám, které ku práci na tomto poli se hlásí; ne- odvažovati, jaké kategorii společenské náležejí nehádati, mají-li neb nemají-li vkus samy; jsou-l dosti „citové“; jak rozumí „záhadám umělecké výchovy novodobé“; jaké mají „měřítko pro dobré a zlé“; které spisy čtly nebo nečtly; z kte- rých úmyslů se „umělecké výchovy“ všimli. Vítejme naopak všechny lidi d obré vůle kteří svou prací k rozřešení veliké otázky chtějí přispěti, zejmena když se ukazuje, že zde nevystačí se uměleckým cítění m, ale že po třebí také činorodé r ozvahy. Z Prahy. (K dějinám českého školství. ) [Dok- R. 1896 dostalo se konečně pražským šk lám dbalého a rozšafného ve všem inspektora zemského ve Františku Wenigovi a řízného inspektora okresního v professoru Josefu Š eb stovi. Také na radnici pražské staly se změny a osoby, kterým osudy obecného školstv pražského byly lhostejny, vystřídány osobamí které již ve svém politickém a obecním pro gramu měly heslem zvelebování lidovéh vzdělání. Doba Šebestova byla sice krátká — trvala jen do r. 1899 — nieméně stala se uči- telstvu pražskému nezapomenutelnou a skončila rozladem mezi ním a inspektorem. Nový inspek- tor, zaváděje pořádek ve školství pražském, jež našel ve stavu tak zatímním, nehotovém, neurov- naném, přirozeně musil objeviti energii mnohem větší než na jakou stačíval dobromyslný Pilar — nicméně přece, tak říkajíc, vojenská method

Wenig Šebestův Praha Doka

16 article

Šebestova u vnitřních věcech školských nevedla k eíli. Učitelstvo, ač stálými, nezdařilými pokusy za Pilaře unaveno, ujalo se sice znovu práce za lepší rozvrhy učiva, ale bylo zaraženó příkazem, že za meze osnov úřadních v ničem jíti nesmí — i zaujalo opět vyčkávací stanoviško pro po- krok ve školství pražském, ač tento nabyl moc- ného a učinlivého podpůrce v zemském inspek toru Wenigovi, muži, zkušenostmi školními vy- rovnaném, k učitelstvu blahovolném, jenž dobřo znal, že duch zákona volnější jest než slova jeho, která vykládati sluší se zřetelem ku potřebám časovým. Okresní porady učitelské za Šebesly počaly se povznášeti, a professoři z ústavů uči telských zase počali je navštěvovati. Za něho vy- pracován nový řád kázeňský a osnovy ručních prací pro pražské školy. Šebesta odešel dosti záhy na místo ředitele c. k. ústavu učitelského v Poličce neoželen, po jeho odchodu nastala obecnému školství pražskému nová doba. Byla to doba jasu a volnosti, již uvedl právě odšedší inspektor pražský, prof. dr. Jan Kaňka. jenž ovšem působil za okolností příznivých. V čele obce pražské stál po dobu jeho úřadování dr. Vladimír Srb, jenž osobním přičiněním od- stranil nejíklivější a nejpodstatnější nedostatky v školství obecném: zatímnost tříd a účitelů, kterým konečně zase zjednán v celku uspoko- jivý postup, jenž se urychlil zřizováním nových škol (čemu všemu ostatně již inspektor Šebesta přál). Se strany zemského inspektora Weniga měl pak okresní inspektor Kaňka také jen pod- poru ve veškeré snaze po pokroku ve školství pražském. Učitelstvo pak získal si svým blaho- volným a vlídným vystupováním. I dál se tanto rychle a patrně v heslech vol- nosti pro učitele, lásky k mládeži a uplatnění se všech jejich schopností po požadavcích časových.

Šebestův Wenig Šebesta profesor doktor Kaňka Vladimíra Srb

17 article

Debré vzory a příklady z domova i z ciziny před- vedl inspektor Kaňka učitelstvu pražskému, by je povzbudil k nové práci. I nastala snaha po ži- votnějším učení v jazyce českém, kde uplatněn „volný sloh“ místo kopií přežilých šablon; uká- záno k potřebě, kreslení vybaviti z podruží mě- řických sítí a namířiti je k přírodě; kázeň zjed- nati spíše uplatňováním se úsoby učitelovy místo nutkáním dětí k nepřirozenému naprostému klidu a tichu, jaké bývaly ideálem před Kaňkou, kdy se zapominalo, že již Komenskému byly školy mi- sta „hlučná“ a chtívalo se ve škole ticho „jako kostele“ 1 Pro zeměpis vytknuta cesta nová, ze- měpisné jevy na povrchu zemském o přirozenou povahu půdy se opírající a přirozenými podmín- kami je vysvětlující; pro dějepis vyznačeno. kterak pomocí pramenů historických zjednati mu půvab, životnost a bezprostřednost. Pro „uměle- ckou výchovu“ hledány cesty a prostředky i ve školství pražském. Jak patrno, vneseno do něho mnoho podnětů, jež přinesly a ještě přinesou ovoce výchově učbě školní. Pro školy obecné celé řadě předmětt zjednány rozvrhy učiva lepší, než byly před tím, mimo roalie a kreslení kdy zbývá práce pro usku- tečnění krásných idejí v předpisech pro určitou práci denní; za Kaňky konečně pražské děti n vycházkách dostaly se ze svých tříd na ulice, do města a okolí, do jeho přírody, k památkám umění. V učitelstvu zase oživena láska ku práci nové a další, které ještě mnoho zbývá. Bohdá, že učitelské komise pro vycházky, uměleckou vý- chovu, přírodovědné učení a kreslení, které na odchodu Kaňkovu jsou v plné práci, doplní zbý- vající mezery v učebných osnovách a návodech, které bohdá in konkreto budou po osvíceném pokrokovém inspektoru Kaňkovi památkou a způ- sobí, že nezaniknou ideály, ke ktorým výchovua učbu pražských škol chtěl přiblížiti.

Debré Kaňka Kaňkov Komenský

18 article

Ovšem dlouho ještě bude trvati, než odklidí se všechny přežitky dlouhé a mrtvé doby Pi- lařovy a krátké sic, ale žiravé doby Šebestovy a než stane pražské školství obecné na úplném, ve všem novodobém dosti podrobném řádu školním a vyučovacím i kázeňském, všechiny zvláštní po- měry a potřeby pražské vystihujícím. Vzdyť na př. ještě praxí ani netknuty kárné třídy a čivrté ročníky škol měšťanských, jichž potřeba stále ci- telnější, vždyť zbývá otázka řádného upravení školního musea obce pražské, jež se může rozvili jen v nových, dostatečně rozsáhlých místnostech atd., nemluvíc ani o školách mateřských a opa- trovnách, jichž ani se netkl časový ruch po lepší učbě a výchově základní, ani o úluleích, kde vládne především ochota místo odbor. znalectví. Ovšem tyto ústavy pražské dnes nesouvisí se škol- stvím obecným; ale to není jejich výhodou, ne- boť v jistém spojení s ní mohly by obě strany rozhodně získati.

Šebestův

19 article

To vše nemůže býti úkolem nového inspek tera školního, jenž i při největší zkušenosti a pra- covitosti bude míti co činiti jen se školstvím obec- ným a jeho učitelstvem, v Praze tak dnes roz- množeným a v ploše tak rozlehlým, že sotva stači osoba jediná i při znamenité a vzácné pomoci. kterou mu poskytuje úřadnictvo okresní rady školní, tak četné a tak zapracované, jaké má Praha. Nenít k tomu úřadnictvu přikázán žádný z výkonného učitelstva, jenž by mohl svými zku- šenostmi, znalostí a svým přehledem nynějšího skutečného stavu věcí ve školách pomáhati. V mi- nisterstvě vyučování a zemských školních radách v Rakousku již od let mají takové spolupracov- níky z učitelů a ředitelů školních, buď trvale neb na čas, kteří dobře a výborně se osvědčují a na- mnoze působí, že ve školství středním a odborném není Rakousko tak nehybné, jako ve školství obec ném, v němž záhy nepředpojatý pozorovatel se- znává „stroj, do něhož jen s největším nama- háním lze vsaditi nový šroub, načež dlouho skřípá a nepravidelně pracuje.“.

Praha Rakousko

20 article

Praha nemá pro své školy a ústavy vychová- vací svého městského „ředitele“ nebo „komi- saře“ školního, zkušeného odborníka širšího roz- hledu, jakého si volila některá města německá ze svého učitelstva, když jejich soustava vzdělávací tak se rozvila, že k udržování v patrnosti všech jejich opatření stávajících, překážejících a žádou- cích již nestačili ochotníci z rad městských. Praha by měla takovou instituci si zařídi proto, že její úřadníci-právníci jen ve velmi vzác ných případech mohou vyřizovati otázky lidové výchovy a učby. Okresní inspektor je pak přede- vším ve službě státní, odchází z Prahy na vyšší nebo výhodnější místo služební — tak s stalo u všech inspektorů pražských mimo Pilaře — a jest ostatně svou přítomnou povinností úřad- ní prostát tak plně zaměstnán, že mu nezbýví ani času ani síly k opatřování zájmů obc e praž- ské v její rozsáhlé soustavě vzdělávací. Ovšem pečuje o tuto celá řada komitétů a obecní starší referenti úřadní — ale ti všichni jsou doč asní. střídají se téměř rok co rok, svou práci ko- náji především z ochoty, takže nemohou radě městské býti tím, čím by pro ni se stal odbor- ný, stálý rádce ze zkušeného učitelstva praž- ského vybraný, do služeb obecních převzatý, ovšem nikoli úřadník u „zeleného stolu“, nikoli lépe placený písař, ale opravdový poradník a po- mocník, jenž by se svému úkolu věnoval všechen, plně a ustředěně.

Pilař Praha

21 article

Ale již jsme daleko se dostali od vlastního účelu svého dopisu: by v Dějinách obecní správy nebylo opomenuto vývoje městského školství obecného. Avšak toto odbočení jest jen zdánlivé: zajisté jsme chtěli jenom naznačiti, jak důležité a obecně poutavé a poučné momenty by Dějiny mohly konstatovati pro vývoj novodobého školství pražského, jež tak se do šíře rozvilo, že by k dal- šímu jeho opatření měla míti Praha i zvláštní pro- středky, netoliko nového, řádného, zkušeného pracovitého, na výši časového školství stojícího c. k. inspektora, ale i městského důvěrníkaa pracovníka ze svého učitelstva.

22 article

Kdyby Dějiny obecní správy jen prostě sne- sly všechna ustanovení, nařízení a předpisy návody, jimiž okresní školní a městská rada své- mu skolství obecnému zjednaly o sobitý ráz, jaký nyní má, staly by se Dějiny i knihou pr ak- ticko u, ode všeho učitelstva shledávanou, po- něvadž stále větší měrou tomuto učitelstvu od- cházejí členové, kteří učitelům mladším, jichž v Praze napořád přibývá, dovedou bezpečně říci. které předpisy pro určité potřeby školní platí, z jakých důvodů vzešly a jak jim rozuměti. Místo dlouhého a nejednou marného shledávání určité listiny v dlouhé řadě svazkův archivu školního. jejího vybírání a zase zakládání, byla by tu kniha, která by dle řádného ukazatele ihned a najisto onu listinu vytištěnu podala. Potřeba pak nového školního důvěrníka obce pražské, jenž by ovšem ani nemusil, po připadě nemohl býti členem c. k. okresní rady školní, odů- vodněna již v této Hlídce ve čl. Časová potřeb pražského školství; z našeho Dopisu tuším vy- svitlo, že by mu připadl úkol nemalý, a že by obec pražská jenom jím získala. Rozumí se, že by ho hledala vypsáním konkursu pro učitelstvo pražské, z něhož by se přihlásili, kdo by chtělia dovedli podniknouti sice vděčnou, ale ne snadnou a mnohostrannou práci ve prospěch českého školství královské Prahy

Praha

29 article Za slunce n

Za slunce n S 57 vrobra- zeními a mrazl. (Podivné písmo. — Z ptačí domác nosti. — Přátelský klípek. — Pensionát U pantáty“. — Zkouška zajíčků. — Svátky „Radosti života“. — Mateří dou- ška. — Pohádka o zimě. Objednávky přijímá každé řádné knihkupectví neb přímo nakladatelství F. Šimáčka v Praze, leruzalemská ul. , l. 27016

Svátek F Šimáček Praha leruzalemský ulice

31 article Neplodnost.

Neplodnost. Lidové pojednání o původu, následcích a léčení neplodnosti. Podrobné vylíčení příčin a následků ne- plodnosti u muže a ženy vzhledem k ži- votu rodinnému. 26965 O plodnosti a pohlavním životě. — Neplodnost vrozená a získaná (u muže a u ženy). — Neplodnost překážkou manželského štěstí. — Rozvod. — Neplodnost umělá. — Rady odborných lékařů při lěčení neplodnosti. Manželská zdravověda. — S illu stracemi. Velice zajímavá kniha, již krášti pěkný titulní obrázek, stojí pouze 1 K 80 h, pěkně váz. výtisky 2 K 20 h, po- štou franko o 20 h více (lépe ješt objednati v reko- mandované zásilce, jež o 55 h stojí více), kdo obnos předem pošt. poukázkou (též ve známkách) zašle. Na skladě v každém knihkupectvi, zejmena u nakla- datele Rudolfa Storcha, knlhkupce v Karlině.

Storch Karlin Rada odborný lékař