Periodikum ALTO Viewer

1

Strana4.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

27. listopadu 1903.

4

Číslo 324

5 article

boru přednášeny lak zvané měsíční výkazy, zhoto- vené ředitelem Kohoutem a znázorňující veškerý obrat záloženský za minulý měsíc, totiž veškerý pří jem i vydání. Kohout spravoval záložnu a vedl kancelář jako první úřadník — P. Drozd mu prý proto důvěřoval, že by! protežován prelá- tem drem. Borovým — a má také dle mínění P. Drozda největší vinu na zkáze svato- václavské záložny. Nad pracemi úřadníků záluženských měl ovšem dbiti Václav Kohout a kancelářský dozorce Ve sku- tečnosti však veškeru moc měl v rukou sta- rosta P. Drozd. jenž pověřen byl svrchova- ným dozorem, lakže úřadnictvo ostatn Kohouta nerespektovalo a jeho roz- kazův ani ned balo. Vedení a uschování hlavní knihy nebylo sice — tak tvrdí zase Kohout — správou záložny nikomu přiděleno, ve skulečnosti vedl však hlavní knihu Orta byla buď v kan celáři Ortově nebo Kohoutově, ale nikdy ne byla zamčena. Že Václav Kohout nebyl právě reclních zásad že v případě potřeby neostýchal se sáhnouti také Ialšování knih, dokazuje veřejná žaloba touto epi- sodou, udanou B Frühaufem; Když — jak v úvodu žaloby podotčeno — P Kyselka na rozkaz výboru revidovati měl knihy zá- loženské, nařídil Kohout Frühaufovi, by do knihy vydání zástav cenných papírů připsal před sumu 74.000 K dvojku, a aby přeměnil tak pbnos onen n 274.000 K. Frühaní uposlecht, dvojku při- psal(l) a vyškrábal ji teprve pak, když p. Kyselka s revisí byl hotov.

Borův Kohout Ort Ortův Kohout Frühauf Kohoutov

6 article

Také v přetvářce a klamání svého okolí se Ko- hout dobře vyznal. Když totiž Fiühaní objevil pa- dělek a Hueber oznámil to Kohoutovi, dal si tento knihy předložiti. V polednách ukazoval už Huebrovi papírek a zasteskl si: »Ježíšmarjá, ten člo- věk (Ort) nebyl poctivýle, ale když ho oba úřadníci vyzvali, aby schodek ohlásil starostovi, da jim Kohout odmítavou odpověd. Pa starosta je prý po nemoci a před pout odo Říma .. Dle svědectví zemřelého revisora Krausche Ro shout říkával, že je za hlavní knihu zodpo vědným a že ji bere k sobě, aby se na n mic nestalo. Pracul nepoliis . ..

Ort Kohout Řím

7 article

Kohout, tak udal bývalý účetní příručí svato- václavské záložny Jan Kalluš, přicházíval do kan- cceláře o 8. hodině a rozděliv poštu, zašel si do úřa- dovny Ortovy, kde pak — z pravidla na útraty wvrchního účetního — oba jedli a pili. Nej- wíce hleděl sobě kulinárních požitku Kohout, který jídla brával si také domů a nejednou mívat — jak uvedl sluba Fr. Weimann — »dos t. Morální chování Kohoutovo nebylo vůbec při- měřeně postavení jeho jako ředitele takového ústavu. jakým byla svato-václavská zálo' na. Prostřednictvím Ferdinanda Jakla, jenž od roku 1890 do roku 1894 byl sluhou ve svatováclavské záložna, udržoval Ko- hout živý písemný styk s dohazovačkou. která mu z pravidla odpoledne do kan- celáře posílla holky. Na udání Jaklovo byla oběma výtečníkům cestou disciplinární diktována wvýstraha, ale kdo sjel« potom cito ze založny, byl — slnha Jakl. O Kohoutovi udal mu Josef Franz, že žil na svoje poměry. Po smrti své první manželky vzal s Kohout za hospodyni dceru manželů Maškových v Terežově, Marii Martínkovou, která — jak tvrdí, ze svých úspor — 9. října 1900 přikoupila ke sv chalupě v Terešově pozemek, na nějž hotově složila 200 K hned a dle kvitance z 23. listopadu 1901 dalších 300 K. Nepřístojností, jichž dopouštěli se ve své úřa- Bovně Kohout s Ortem, dotkl se při výslechu svém také P. Kyselka. Intimní poměr obou těchto vý- tečníků zajisté s dostatek charakterisuje okolnost, že Drt syna svého kamarůda, Frantijška Kohouta, obšťustnil před léty vánoč- ním dárkem harmonia v ceně 2000 K. Z podrobných dokladů o hospodářství Kohou- tově, které žalobní spis podrobně vykládá, budlet uvedeny tyto případy: 1. Fingované vklady z z. 1878 a 1877 (Afžéza půjčky

Kalluš Ortův Weimann Kohoutův Jakl Jaklův Josef Franz Maškův Martínkův Ort Kohout Francie Terežov Terešov

8 article

Skrejšovského). V letech 1875 a 1876 panovaly ve svatováclav- ské záložně neutěšené poměry. Záložna byla — jak sám Václav Kohout udal — ve finanční tísni mnohdy nebylo ni peněz na výplaty, tak že Kohouo i Ort nucení byli i v noci sháněti peníze pro zá ložnu. Tato pouštěla se tehda do mnohých nevý hodných obchodův a pro získání klientely jenom stala se posledním útočištém osob, které jinde peněz sehnati nemohly. Tak vstoupila záložna svatováclavská tehdav obchodní spojení s majitelem pražského časopisu »Politik« a vlastníkem velkostatku Jenče a Zbrasla- vic, Janem Skrejšovským. Skrejšovský koupil velkostatek onen proto, b nepropadl při známých tehdejších volbách pověst- nému chabrusu. Cíl tu byl, ale proslředků hmotných se nedostávalo. A pro svoje podniky potřebova Skrejšovský stále mnoho peněz. Tehdejší starosta svatováclavské záložny, dr. Mik Karlach — tak aspoň tvrdí — vzpíral se z prvu pří- mluvám přátel Skrejšovského, který tonul v návalu exekucí, poukazem na stanovy, dle nichž jednotlivci smělo býti půjčeno nejvýš 10.000 zlatých. Ale důtklivé naléhání přátel publicistových přimělo ho posléze k dohodě a ke slibu, že opatří Skrejšovskému peníze Akce ta prováděna takto: Záložna půjčila sdružení přátel Skrejšovského jako dlužníkům peníze na směn- ky, uvalila tím ovšem na bedra svá povinnost, hraditi půjčky svými vkladními knížkami do výše půjčených obnosů, takže exekvujícího věřitele bylo lze uspo- kojiti.

Skrejšovský Kohout Kohouo Ort doktor Karlach publicistův Jeneč Zbraslo

9 article

Jinak měla se však věc, pokud se týkalo vyho- tovení záručných vkladních knížek. Dle udání Kohoutova byly knížky vyhotoveny na rozkaz Karlachův na různé obnesy a jména, při čemž vy- značena v nich libovolná, v knihách zeela neznámá folia. Také nebyly vklady ty nikde vknihách záloženských zaneseny a slou- žily jen k tomu, by se pomoci jich Skrejšovskému opatřily peníze u ústavů jiných, kde byly pouze zá- rukou za půjčky na ně poskytované. Jinak sle ne- měly ceny a byl-li by chtěl který z dlužníků směnku dostati zpět, bylo by mu nezbylo než vrátiti vkladní knížku. Peníze na ni si vybrati nebyl oprávněn nikde. Zmíněnými přáteli Skrejšovského byli — dle vý- povědi dra. Karlacha — dr. Hubert Veselý, Čeněk Hevera, Karel Solpera, Antonín Volírám, dr Dašek a Ferdinand Vališ a byla také v knihách záloženských nalezena některá folia, která — jak zas udal Václav Kohout — zapisovala do členských kni na rozkaz Karlachův trojice, záležející z něho (Ko- houta), Josefa Orta a Romana Čáslavského. Folia, o něž jde, jsou následující: 1. Fol. 406, 993 a 1202 na jměno Ant. Volfrám (počíná 1. července 1874 a končí 31. prosince 1883, jest však úplně vyrovnáne.

Karlachův Skrejšovský Karlach doktor Veselá Hevera Solpera Antonín Volíra Dašek Vališ Kohout Ort Romanus Čáslavský Antonín Kohoutov

10 article

2. Fol. 647/I. a 1084 na jméno dra. Huberta Ve- selého počíná 28. ledna 1876 a končí 31. prosince 1879). 3. Fol. 1384 a 409 na jméno Č. Hevery, nyní „Politik“ (počíná 19. ledna 1874 a končí 31. prosince 1892 4. Fol. 918 na jméno Ferd. Vališe (počíná 10 září 1875 a končí 11. ledna 1878) Ale ve věci je háček. Tvrdif Kohout, že tylo účty, ostatně dávno již vyrovnané, nejsou leč padal- kem, čemuž ostatně nasvědčuje také prohilášení Ant Volframa a dra. Huberta Veselého — odtatní dva jsou již dávno nebožtíky — že nikdy členy zá- ložny nebyli, že žádný z nich účt u ní neměl, že o průběhu dram. Karlachem vylí- čeném nemají potuchy, že meměli mikdy vkladních kížekna svá jména u svato- václlavské zálložny a že vůbec celá akce v prospěch Skrejšovského připadá jim jako — španěl- ská vesnice.

Hubert Č Hevera Vališ Karlach

11 article

Členské přihlášky obou těchto osobností i pod pisy na nich pokládá tedy i žalobní spis haod ý m padělky, označujíc zejmena záležitost podpisu prve uvedené osobnosti z toho důvodu zajimavou. že zněla skutečně na jméno dra. Veselého jedna knížka vkladní, že však ji správa záložny dodalečně prohlásila fingovanou. Toto tvrzení své opírá však státní zastupitelstv je2tž datštmi, vubec pozoruhodnými momenty Erá. Jan S. Skrejšovský zemřel 14. října 1884 ve Vídni a dcera jeho Marta, pruvdaná Živná, ozná- mivši, že v r. 1876 od svého olce obdržela vkladní knížku svato václavské záložny na jméno dra. Hu- berta Veselého, zajela si v červenci r. 1899 se svou dcerou Ludmilou pro peníze do Praby. Špatně však pochodila. Starosta P. Drozd výplatu odepřel a knížku zadržel jako fingovanou . Na folio knížky oné Marta Živná již se nepama- tuje. Ví je tolik, že knížka zněla na jméno dra. Hu berta Veselého a na jediný jen vklad 10.000 zl., který byl v knižce zanesen původně jako vybraný, ale krátce polom označen znovu jako vklad s datem jed noho dne v prosinci buď roku 1875 nebo 1876. Tuto knížku daroval prý jí otec r. 1876 po zmařených oddavkách jaksi pro úlěchu a svědkyně v domnění že je knížka pravou, nepoužila jí prý až r. 1899, kdy se ocitla ve finanční tísni.

Veselý S Skrejšovský Mars Živná Hu Ludmila Mars Živná Vídeň svatý václavský záložna zl

12 article

Knížka zadržená je — nezvěsínou a ani p. dr. H Veselý nepamatuje se, že by byl čeho podobného obdržel ze záložny. Za Skrejšovského — jak udává — ručil svého času, ale u jiných ústavů. Šv.-václavské záložně nedluhoval prý ničeho a nechápe tudíž, jal se v záloženských knihách vyskytnouti mohl jeho úče A protože v účtě fol. 647 a 1084 oněch 10.000 zl není zaznamenáno, má i státní zastupitelství za to že vkladní knížky pro zmíněně přátele Skrejšovského vyhotovené jsou padělkem. Některé z knížek těch — pokračuje dále žaloba — vyplňoval Kohout, některé Ort a na první stránce po- depsán byl kromě starosty dra. Karlacha a dozorce Bureše, Václav Kohout. Fingované knížky opatřeny byly ostatně na štítku modrým razítkem, kdežto jiné pravé knížky měly otisk razítka pouze uvnitř. Op tření to stalo se z té příčiny, by se knížka poznal hned, kdyby do záložny se vrátil Také P. Drozd se pamatuje z doby úřadování dra Karlacha, kdy byl ještě pouhým zapisovatelem, že vkladních knížek toho druhu bylo vyhotoven a spoh za 30.000 zl. Knížek prý však neviděl. Na- proti tomu však sám Kohout, jenž se nepamatuje vrátily-li se všechny ony knížky zase do záložny měl ve svém stole jednu z knížek záložně vrácených a věděl prý od Orta, že i on má dvě, ježto mu Ort kdysl žekl sám, že si je uschová na doklad, ž byl nucen dělat falsifikály“. Z čehož — jak žaloh dodává — je patrno, že Kohout i Ort dobře věděl o původu těchto knížek.

doktor H Veselá Skrejšovský Ort Karlach Bureš Kohout Knížek

13 article

Při domovní prohlídce ve sv.-václavské záložně byly ostatně nalezeny vkladní knížky, na jména Ant Volfráma, Fr. Fáčka, Karla Solpery, dra. Josela Da- ška a Ignáce Moravce. Ty — dle tvrzení Kohoutova — kyly vydány r. 1876 přátelům Skrejšovského s fingo- vaným foliem i jménem a ani pátráním ve hlavníe knihách záloženských nezjištěn pro pravost jejich do- klad v zápisech, takže nebylo ani možno na knížky ony něco vybrafi. A po té stránce odporují sobě výpovědi Kohou- Ntovy s údaji dra. Mik. Karlacha, klerý trvá na tom že knížky tyto netýkají se pomocné akce pro Skrej- šovského a který snaží se způsobu opatření oněch peněz dodati názvu pouhé peněžní manipulace, z- hájené na radu právního zástupce dra. Jana Zava dila proto, aby se Skrejšovskému sice pomohlo, al aby akce nepříčila se stanovám. Soudním šetřením i doznáním Kohoulovým zj- štěno, že byly do vkladních knížek, znějících n jména Wolíram, Fáček, Solpera a dr. Dašek — kteř jakýkoli styk se záložnou popřeli — záznumy činěny střídavě Ortem, Kohoutem a Čáslavským, že však pří- slušné vklady nebyly ani do denníku pokladního, ani do vkladních knih vkladatelů znneseny. Za to však byly na knížky ony vybrány slušné obnosy. Tak n př. na jméno Antonína Wolírama . . . . . . . 2039 zl. 35 kr. 1004 zl. 09 kr. Františka Fáčka . . . . . . .. 1650 zl. 03 kr dra. Daška . . . . . . . . .. 3092 zl. 06 kr J. Moravce . . .— — úhrnem . 7785 zl. 53 kr.

Antonín Volfráma Fáček Solpera Moravec Skrejšovský Karlach Zava Kohoulův Wolíram doktor Dašek Ort Kohout Čáslavský Antonín Wolíram J Moravec Francie Kohoutov KohaNtův

14 article

Kdo si peníze vybral a jakým způsobem, ne- bylo lze už se dopátrati, neboť pokladní knihy z let 1876 a 1877 podivuhodným řízením osudu se ztratily. Dr. Karlach trvá na tom, že o těchto knižkách ničeho neví, že výbor o nich vůbec ani nejednal a vyznačena-li na nich výpověď, že tak stalo se své- volně Když však předložena bývalému starostovi knížka, znějící na jméno Wolíram na doklad, že je v ní poznámka „devadesálidenní výpověď“ psána jeho vlastní rukou, tvrdil dr. Karlach, že mu byla knížka bezpochyby podvržena. Z vylíčeného děje dovozuje žaloba, že Kohout společně s Ortem a Čáslavským ony fingované knížky zhotovil, že tedy věděl, že na ně skutečných vkladů učiněno nebylo, že následkem toho vkladní knížky v hlavních knihách vkladatelů zapsány nejsou a že na ně ničeho vyplaceno býti nemůže — přes to však, že jako likvidující úřadník umožnil vyplacení uve- dených již obnosů osobám, jež doposud vy pá- trati se nepodařilo. Faktem ale je, že jenom touto „pomocnou akcí““ ulehčeno záložně o 7785 zlatých. 2. Falšování knih a padělání bilancí. Tento druh operací Ortových a Kohoutových ne- děl se na všech účtech stejně — jednak proto, by nahodilé revisi byla cesta stížena, jednak aby zakryi se schodek na účtech, které toho roku ještě nejspíše falsum snésti mohly. Oba vrchní úřadníci — jak již z předu podotčeno — sdělávali patrně pro sebe zvláštní bilanci předběžnou, by znali pravý stav zá ložny a aby hned věděli, kolik potřebují k bilaně- nímu zisku. Nahlédnutí do této předběžné bilance nebo zkusný výpočet pak ovšem dal jim direktivu. na který účet se ucbýliti, by věc tato nestala se na- padnou.

doktor Karlach Kohout Ort Čáslavský Ortův Kohoutův

15 article

Falšování bilancí — v elaborátu znaleckém do- podrobna popsané — dělo se soustavně a pro- váděli je vrchní úřadníci Josef Ort a Václ av Kohout, který doznal sám, že bilance už od roku 1877 nebyly správné a že by byly ani P. Drozdovi neušly, kdyby si byl přepočítal aspoň měsíční vý- kazy, které brával s sebou do kanceláře. Dle úsudku Kohoutova byl schodek za r. 187 větší, než uvedli znalci ve svém elaborátu, protože reality záloženské měly sotva polovie udávané ceny. Schodek byl proto tak značný. že svatováclavská záložna přišla o mnoho peněz Skrejšovského, jakož i při půjčkách cukrovarům v Čer- nošicích a Cerekvici, nehledě k nákladu, který spojen byl s novostavbou vlastního záloženského domu. A r. 1881 byl— po názoru Kohoutově — s cho- dek už hezky velíký, ale té výše, jakou zjistili znalci, přece prý se Kohout nenadál. Kohout tušil už zprvu, že Ort s Čáslavským pá- šou v záložně defraudace, ale nevěděl prý, jakým způsobem, ač neušlo mu, že oba nápadně utrácejí peníze a že Ort i do kanceláte jezdí v ko- čáře. Ale nezbylo prý mu, než mlčeti, aby — ne- přišel o chleba. Kolik se defraudovalo, Kohout nedo- vedl udati. Prozradil však několik zajímavějších epi- sodek ze života bývalých svých kumpánů.

Ort Václ Kohout Drozda Skrejšovský Kohoutův Čáslavský Kohoutov Čer Cerekvice

16 article

Výlet do Plzně. Roman Čáslavský kdysi šikovnou eskamotáží »vypůjčil« se na knížku »Dobrý« ze záložny půl- druhé stovky — zanesl totiž tento obnos do knih jako vybraný — a pozval kollegu Kohouta s jakýmsi Šubrtem na výlet do Plzně, kde trojlistek na účet defraudovaného pakatýlku jedl a pil, až se hory ze- lenaly . .. Mrzuté memento. Když r. 1888 Ort vyhrál na los, dával slavnostní večírek v domě záloženském. A tehda právě za cin- kotu sklenic a pěnivých pohárů ozvalo se v Kohou- tovi svědomí. Vyčkal, až Orl vyjde ven, šel za ním a když byli o samotě, prosil se sepjatýma rakama »Ortáčku, hleďte ty peníze ulo žit d záložny!« Chtěl prý, aby tehdejší schodek v zá- ložně byl výhrou Ortovou kryt a aby lak vykráda. nému úslavu pomohlo se znenáhla zase na noby Ort prý ho nieméně zklamal. Slíbil prý sice v prv- ním okamžiku, že obrátí výhru na úhradu schodku, ale nedodržel svého slibu . . Po stránce aubjektivní tvrdí Václav Kohout, ž při hotovení falešných bilancí kunal — jako Bohumi Frühauf — práce jen podřízené. Ale výpověďm svědků bylo zjistěno, že účast Kohoutova na této práci nebyla venkoncem povrchní a vedlejší. Aspon prdhlašuje Boh. Fiühaní, který po dlouhá léta spo- dečně s Kohoutem a Orlem v záložně byl zaměstnán a při přípravách bilančních pomábal, s veškero určitosti, že roční bilance hotovili Ort a Kohou spolučně a že Kuhout diktoval Ortovi do hlavní kniby ve své pracovně. Frühauf nabídl se jednou z nepřítomného právě Orta k výpomoci, ale Kohout ho odbyl — byla by prý v knize dvojí ruk Při celoroční bilanci diktoval Frůhauf Kohou- tovi větší, Kohout Frühaufovi drobnější účty a Früh- aul po všecka šéta lateroval sborník.

Čáslavský Šubrt Ort Orlický Kohout Frühauf Fiühaný Kuhout Plzeň Koha

17 article

Také P. Drozd a revisoři Kransch, Bílý a Grün- wald potvrdili, že Kohout bilance s Ortem sestavo- val společně a stěžují sobě zejmena revisoři, že O na ně přespříliš spěchal, když při sděláván bilancí měli ujati se revise. Avšak jakékoli pochyby o spoluvině Ortově vyvrací přesný a podrobný posu- dek znalecký, dle něhož Kohout jednal v plném dorozumění a souhlasu se zemřel ým vrchním účetním. Ostatně sám Kohout doznal že trpěl v bilanci položky dle vlastního jeho vědomi neexistující, nehledě ani k tomu, že jeho rukou na konci prosince každého roku psány jsou četné prů- běžné položky. A kdyby lohoto dokladu ani nebylo. byl by i tak — dle soudu znakců — patrným duševni souhlas ředitele záložny, protože zápisy takové dů- ležitosti nižší úřadník proti vůli ředitelově konati ne mohl a nesměl.

Bílá Grün Kohout Ort Ortův

18 article

Také při zkoumání defraudací v zastavárně prohlá sili znalci účetnictví, že, ač nepochybují, defraudace v zastavárně páchal Ort, nebylo by to naprosto možno kdyby byl vrchní účetní Kohout dotace záložnou přijaté a vrácené porovnáva s obnosy, zapsanými v záloženském po- kladním denníku. Vlastním falsátorem byl ve většině případův ovšem Ort, jenž účty upravoval, na zakrývání fals však vinu má Kohout, který falsa v hlavní knize viděl a jehož povinností bylo, přesvěd- čiti se o správnosti zápisů do hlavní knihy Václav Kohout— jenž během 28leté své Úřadní činnosti vnikl do vešekerých podrobností správy — provinil se dle tvrzení znalců v těchto směrech: 1. že nevedl řádně hlavní knihu, že dal do n zapisovati úřadníku jinému (Ortovi) a že strpěl v n falsa a rasury; 2. že nedal k bilanci sestaviti řádné soupisy zá- věrečné 3. že trpěl v bilanci položky, o nichž věděl, že neexistují (účet nestálcův, účet záloh), nebo že jsou nepravé (uloženě peníze) a že bilanění položky násilně měnil (přesunováním hypotečních půjček do směneč- ných); 4. že nekontroloval dolace, účtované v jeho hlávn knize zastavárnou 5. že pomáhal tak zakrývati schodky a umožmt vydávání falešných bilancí od r. 1881 do r. 1902.

Ort Kohout

19 article

Dle sondu znalců dělili se Kohout s Ortem př falšování bilancí o práci tím způsobem, že Kohout určoval, kde a jak nutno falšovati, Ort pak dle toho padělky fabrikoval. Kromě toho přiznal se Kohout sám, že o passivitě záložny věděl, že však zisky bilancích musil vykazovati, chtěl-li udržeti se v úřadě a poněvadž prý tak žádal jak P. Drozd tak i ostatní členové ředitelství a vý boru. Schodek 7,912 939 K 97 h, jak jej znalci 10. října 1902 konstatovali, jest výsledkem činnosti ob- žalovaných — ale není touto cifrou dokonce vykázán souhrn veškerých ztrát, jež záložna malversacem těmi utrpěla. Ort i Kohout vykazovali směle v bilan- cích zisk vůbec neexistující a z toho vypláceny byly odměny, remunerace, dary atd. A protože podí z těchto odměn připadal též bilancujícím úřadníkům, bylo v jejich zájmu, aby se jim tak vedlo napořád, třeba na úkor a zkázu jmění vykradené záložny. Tuhle prostý, malý, ale nadmíru zajímavý pře hled výloh »odměn« pracovitě správy záloženské Úryvek ze znaleckého posudku, znázorňující rapidní rychlost, se kterou stoupal ten pravý zisk, ply noucí ovšem do málo povolaných kapes . ..

Ort Kohout

50 article

nečitaje ovšem remunerace, úřadnictvu vypla- cené a odpisy dubios. Rozdělením zisku není ovšem škoda, způsobená újmou na úrocích, úrocích z úrokův atd. daleko ještě vyčerpána. Uhrnný výsledek malversací v záložně páchaných jeví se nejlépe při porovnání těchto cifer Stoupl totiž schodek koncem r. 1898 o K 387.892.42 » 1899 » » 391.888.34 » 1900 » , 449.926.76 » 1901 » „ 489.467.9 a do 10. října 1902 » » 865.830.98 Že tedy Ort i Kohout vědomě a s úmyslem je dnali, žaloba je plně přesvědčena, dovozujíc trestnos tohoto počínání Kohoutova dle 8 197., 200., 201 lit a) a 203. tr. z. (vyšší sazby). 3. Nedovolené odpisy dluhů Drozdových. Při zkoumání hlavních knih revidován též ote- vřený účet člena záložny a professora náboženstv P. Drozda, převedený 1. července 1883 z folia 79. na fol. 88. Dle účtu toho vypůjčil se P. Drozd ze zá- ložny 13. října 1883 . . . . . . . . zl. 3400.— a splatil 3. srpna 1883 zl. 240.— 8. října 1883 zl. 2000.— takže 8. října 1883 zbývalo . . . . . zl. 1220.— nedoplatku. (Podotknouti dlužno, že denník pokladní z října 1883, kde by měl býti příjem oněch 2000 l vykázán, řízením »osudu« beze stopy zmizel. Pozn. referenta.) Ale P. Drozd polřeboval také v létech pozděj- ších: připůjřilť si v letech pozdějších, t. j. v prvním pololetí 1884 zl. 1230.—, nač splatil zl. 220.—, druhém pololetí 1884 vypůjčil si celkem zl. 1480.— a splatil 23. srpna 1884 zl. 200.—, takže zbylo po srážce splátek zl. 3480.— dlubu. Ale čerchmant ja- kýs tomu chtěl, že záloženské knihy vyka- zovaly koncem r. 1884 na účtu monsi- gnorevě dluhů celé — tři slovky. Dle znale dal si P. Drozd odepsati fondem pro možné ztráty 31. prosince 1884 zl. 1000.— a účlem zisku a ztrály zl. 2180.—. Ale P. Drozd i potom potřeboval.

Ort Kohoutův Drozdův P Drozda

51 article

Ke zmíněným stovkám připůjčil si 30. června 1885 dalších zl. 1400.—, splatil 5. května 1885 zl. 300.— vydlužil si do konce roku 1885 postupně dalších zl. 1600.— a do 26. června 1886 dalších zl. 2550.— a dluhoval tudiž po splátce zl. 400.— roku 1886 zl. 5150.—, na který splatil 12. května 1887 hotově padesátku, takže dluhoval ještě zl. 5100.—. Ale zase vyskytl se v účtech šotek, který sňal hodný kus břemena z beder monsignorových. Vševědové znalci vysvětiují arci »záhadu« tuto převodem zl. 4800.— na »Pražský Týdenníka (fol. 4018 datum 12. února 1887) a dodávají, že monsignorov nezlíbilo se zaplatiti ani zbývající pakatýlek ve výš 4ří stovek, nýbrž že si je dal r. 1889 velkomy- slně jako ztrátu odepsat a setřel tak nepři- jemný prach se své obuvi . .. Leč i na úrocích utrpěla záložna značnou škodu Pro jasnější přehled sestavili znalci účetnictví součty úroků z prodlení a shledali na údtě »Jan Drozd«, že byly úroky placeny jen do 1. července 1883, tak ž nedoplatky do 10. října 1902 — bez ohledu na bezprávné odpisy — činí »jenom« 24.673 K 04 h. Výmluvný to doklad blahodárného vlivu P. Drozda na jmění vykradené záložnyt Při prohlídce stolků Kohoutových v úřadovně nalezeny dvě knížky vkladní s výkazem o stavu dluhů Drozdových. Kohout udal, že na rozkaz monsignerův r. 1887 odepsal zmíněné lři stovky na účet zisku ztráty v domnění, že to výbor povolil. Vý mluvou touto, arciť jako ředitel, který nesměl podni zl. 2240.—

Jan drozd P Drozda Kohoutův Drozdův Týdenník

52 article

kati podobného vážného kroku bez výslovného svolení výboru, poráží se sám. Timto účetním stricem« utrpěla záložna celkem 31.633 K škody. 4. Odepsaný dluh Kohoutův. Výpisem z knih zjistili znalci, že sobě také Ko- hout vypůjčil 20. září 1872 zl. 240.—, 18. října té- hož roku zl. 60.—, že 2. srpna 1873 byl zbytek dluhu zl. 285.— přenesen na nový účet a že obnos ten 18. října 1877 — před nastolením msg. Drozda — také řádně zaplacen. Po šesti letech vypůjčil se však Kohout nových 250 zl., z nichž si však — jak sám doznává — r. 1889 zbytek 200 zlatý ch vlastnoručně odepsal. Jednal prý s výslov- ným souhlasem Drozdovým — aspoň tak tvrdí na- vzdor popírání monsignorovu. Co stála slavnost papežského jubilea »zálohmo-. Za příčinou jubilea nebožtíka Lva XIII. aranžova r. 1893 P. Drozd s jistým Russelem Vídně hromad nou pouť věřicích oveček do Říma. Zálohou na tnto výpravu bylo na poukaz monsignorův z peněz zálo- ženských vyplaceno (citujeme dotyčné položky 25. ledna 1893. Jubileum sv. Otce . . zl. 1000.— 23. února 1893. spr. (patrně správní výlohy), 100.— » 800.— 4. dubna 1893. jub. za 7000 losů zá- lohmo . .

Kohoutův Drozda Drozdův Řím nebožtík Lev XIII

53 article

„ 3258.50 4. dubna 1893. jub. slavnost (zeleň na branku) . » 2500.— 14. dubna 1893. záloha, jub. slavnost . » 1000.— 15. dubna 1893. jubilejní slavnost . . » 1500.— Jaké důvody přiměly právě k této akci zálo- ženský výbor, znalci sice nezkoumali, ale prohlídkou účtů zjistili, že tato »ochota« záložny se dokonc nevyplalila. Nahradiliť zbožní poulníci — počtem 360 — všeho všudy jenom 6758 zl. 50 kr., takže záložně nezbylo než patnáet stovek scházejících připsat k obvyklému »zisku« .. Monsignore Dozd trvá na tom, že záloha na pouť svěřena byla Kohoutovi, který pak od poutníků peníze vybíral. Účtování ono dělo prý se »soukromě«. A protože Kohout na omluvu uvádí pouze krátkou svoji paměť, soudí státní zastupitelství, že v tomto případě panu ředíteli uvízlo oněch palnáct sto vek za nehly.

Dozd

54 article

Jak se praktikuje humanita. Účelům národním a dobročinným věnovala zá ložna každoročně milodary. Dělo se tak ve smyslu návrhů výborových, které pak valná hromada — jak nasvědčují protokoly — schvalovala a Václavu Ko- houtovi z pokladny poukazovala příslušný kapitál. který pokladník Hercík v plácel — až na subvenei spolku Arnošta z Pardubic, pro niž v r. 1901 a 1902 hned třetí den po valné hromadě si přicházel zá- stupce zmíněné klerikální přelejvárny P. dr. Vondruška najednou. Kohout vyplácel také povolené milodary do krej- caru. Ale zvláštní byla praxe, které sobě navykl. Dal zprávu příslušnou do novin, vyzval obdarované, aby se přihlásili, čekal pak. Kdo se přihlásil, dostal. kdo ne, pohořel, protože nevyhověl podmínce, kterou Kohout o své újmě připojil k lokálce v novinách. Z těchto neprávem zadržených milodarů záležel prý — dle udání Kohoutova — obnos 4900 korun. nalezený při prohlídce záložny ve stolku ředitelově. Ať tomu jakkoli: i tak differoval by obnos onen proti zjištěné sumě zadržených milodarů o 550 korun — jisto však je, že z korporací podporou obmýšle ných nedostala: Českoslovanská obch. akademie v Praze 120 kor. Akademický spolek ve Vídni 20 kor. Ženský asyl v domácí kapli 10 kor. Českosl. obch. beseda v Praze 20 kor. Katolická beseda v Štěchovicích 10 korun. Řemesl. živnost. beseda v Praze 80 kor. Časopia »Stráž« ve Vodňanech 20 kor. »Opavský Týdenníke 20 kor. Český odbor slovinského alpského družstva 20 kor. Česká společnost zeměvědná 20 kor. Dědictví maličkých v Král. Hradci 80 kor. Fond ku pořádání populárních koncertů 40 kor.

ko Hercík Vondruška Král Pardubice Kohoutov Praha Vídeň Štěchovice Vodňany Hradec Arnošt

55 article

Chrám: v Maršovicích 20 korun, v Trnové 40 kor., v Tuřanech 20 kor., Matky Boží Vítězné Praze 20 kor., v Soběslavi 10 kor., v Ratajích 10 kor., v Přešticích 20 kor., v Komárově 10 kor., Modletíně 10 kor., ve Světlé 10 kor., v Doudlebech 10 kor., v Poříčí 10 kor. Jednoty: Pro obnovu kláštera bl. Anežky v Praze 100 korun, sv. Anny 400, pro blaho nuz- ných dítek v Praze 400, katolické pro sirotky v Vídni 80, Národní pošumavské v Praze 80, odbor téže jednoty v Českých Budějovicích 30, Národní severočeské v Praze 100, katol. tovaryšů v Praze 20, ku podpoře vdov a sirotků po učitelích v Praze 40, Marianské v Košířích 10, svatoh rské 20 K. kaple v Nuslích 10, Klárův ústav pro dospělé slepce v Praze 80 korun. Kluby: Damský v Praze 20 kor., Historický v Praze 30, Přírodovědecký v Praze 30, knihovna veřejná v Libní 10, konference bl. Anežky v Praze 180, kongr gace Marianská mužů a jinochů v Praze 40, »Komenský« ve Vídni 320, kuchyně chudinská v Žižkově 10, Matice osvěty lidové ve Frýdku 10K Polski v Praze 30 korun. Matice: Ústřední školská 400 korun, školská v Brně 40, školská v Č. Budějovicích 60, hostýnská 40, místecká 20, školská v Olomoucí 10, opavskáv Opavě 20, ostravská v M. Ostravě 120 korun. Museum národopisné českoslov. v Praze 40 kor Mu eum obchod.-technologické v Praze 60 kor. Mu seum umělecko-průmyslové v Praze 80 kor. Nadace Jirsíkova v Č. Budějovi ích 30 kor. Nadace Jonákova 80 kor. Nadace Skuherského 20 kor. Ochrana opu štěných a zanedbaných dívek v Praze 20 kor. Pod- půrný fond »Purkyňův« při spolku českých mediků v Praze 10 kor. Pražský dobrovolný ochranný sbor 30 kor. Sbor hasičů v Libni 10 kor. Společenstvo sochařů, řezbářů a štukatérů v Praze 10 kor.

Anežka Anna 400 Klárův Komenský Jirsíkův Jonákův Skuherský Purkyňův Maršovice Tuřany Praha 20 Soběslav Rataje Přeštice Komárov Modletín Doudleby Praha Vídeň Český Budějovice Praha 100 Košíře Nusle Praha 30 Libeň Žižkov Frýdek Brno Č . Budějovice místecký Olomouc Opava národní pošumavský v Praga 80 národní severočeský Matica M . Ostrava 120 půrný fond Damský v Praga 20

56 article

Spolek pro české feriální osady v Praze 10 korun. Spolek pro ošacení chudé mládeže farnosti svato- haštalské v Praze 30 korun. Spolek sv. Ludmilyv Praze 40 korun. Spolek ku podpoře chudých studu- jících středních škol v Praze 160 korun. Spolek ka tolických mužův a jinochů sv. Josefa v Jihlavě 1 korun. Spolek ku podpoře chudé mládeže u sv. Fran- tiška v Praze 80 korun. Spolek » Melantrich« v Praze 20 korun. Spolek filosofický v Praze 80 korun. Spo- lek vlastenecký a musejní v Olomouci 20 korun Spolek křesťansko sociální a vzájemně se podporující žen a dívek v Praze 20 korun. Spolek ke vzájemné podpoře kancelářských a úřadních služebníků v Praze 20 korun. Spolek k vydržování české obchodn í školy v Brně 10 korun. Spolek c. k. listonošů, resp. pošt. zřízenců v Praze 40 korun. Spolek pro zakládání knihoven ve Slezsku 10 korun. Spolek ke stravování chudé školní mládeže ve Vršovicích 20 korun. Spo- lek katolických tovaryšů v Holešově 20 korun. Spo lek křesťansko-sociální katolických mužův a žen na Kladně 10 korun. Spolek sv. Mikuláše v Praze 1 korun. Spolek českých žurnalistů a jich pensijní fon v Praze 800 korun. Spolek paní a dívek v Duchcově 20 korun. Spolek ženských Karoliny Světlé v Liberci 10 korun. Správa školy ve Staré Vodě 10 korun. Správa školy v Brzicích 10 korun. Ústav pro vycho- vání slepých dítek v Praze 120 korun. Utulek sv. Josefa na Král. Vinohradech 20 korun. Ústav hlu- choněmých v Českých Budějovicích 40 korun. Vše odborové sdružení křesťanského dělnictva v Hradci Králové 10 korun. Uhrnem korun 5.450.

svatý . Josef Fran Král Praha 10 Praha Praha 160 Jihlava Praha 20 spo Brno Vršovice Holešov Kladno Praha 1 Duchcov Liberec Praha 120 Český Budějovice Hradec Králové spolek svatý . Ludmilyv Praga 40 Melantrich spolek filosofický v Praga 80 spolek křesťanský sociální spolek c spolek svatý . Mikuláš spolek paní a dívka spolek ženská Karolina Světlá ústav pro vycho křesťanský dělnictvo Utulek svatý . Josef

57 article

Kromě milodarů právě uvedených zpronevěřil Kohout — jak sám doznává — za několik let pod- pory po 20 zl. povolované záložnou na t. zv. mis- sie v Africe. Kohout udává totiž, že peníze po nebo 4 roky posílal na skutečnou adresu, udanou mu Drozdem. Když se mu prý ztratila a ani Drozd už se na ni nepamatoval, dal prý peníze jeptiškám, které pro tytéž missie přišly vybírat. A když prý valná hromada i po oné »ztrále adresy« missiím napořád peníze povoloval a obálka s nimi zbytečně ve stole Kohoutově se válela. řekl prý — asi r. 1899 — jednou Ort Kohoutovi. aby si je raději vzal. I uposlechl tehdy Ko hout a peníze pohřížil do hlubokostí kapsy své.. P. Drozd prohlašuje, že byv Hercíkem na likna vost při odesílání peněz upozorněn a také stranami upomenut, důrazně připomínal Kohoutovi jeho povin nost, dle níž měl ostatně také nevybrané milodary vrátiti pokladně. Zpronevěřené příspěvky pro africké missie páčí státní zastupitelství obnosem 160 K a d fraudaci milodarů vůbec, po odečtení obnosu 4900 k nalezeného ve stole Kohoutově na 710 K. Ten zmize nadobro.

Ort Hercík Kohout Afrika Kohoutov

58 article

Zvláštní zdroj Kohoutových remuneraci. Kohout každoročně v létě vyjížděl si buď do htalie, Mnichova nebo Dráždan a dostával na tyto cesty od P. Drozda z fondu pro »Pražský Týdenník pokaždé 200 zlatých — od r. 1890 také v le- tech, kdy na dovolenou ani nešel. »Pod- poru« tuto dával — aby nebyla věc rápadnou — v své kanceláři a Kohout, ač věděl, že fond dotýčný je vlastně určen pro »Pražský Týdenník« a »Večerní Noviny«, bral je napořád — prý z obavy, že by je dal pan starosta jinak někomu jinému — od r. 1890 až do doby, kdy »Večerní Noviny- splynuly s »Katolickými Listy« (1897), tedy plných osm let, přes to, že nebyly tyto »remuneracen schváleny výborem. Tím poškozena byla záložna nej- méně o 3200 K, a dopustil se v této věci Kohou zločinu účasti na zpronevěře dle § 185., 186 a) b) trest. zákona.

Kohoutův P Drozda Mnichov zlatý

59 article Jak žil a působil professor a monsignore P. Jan

Jak žil a působil professor a monsignore P. Jan Drozd. Napřed několik dat životopisných. P. Jan Drozd narodil se 5. ledna 1837 v Praze jako syn chudého truhlářského pomocníka v Petrské čtvrli, odkázaného na výdělek mozolných svých ru- kou. Matka Drozdova, rodem Klemplova, pomáhala perným krejcarem, jejž vyneslo jí praní a šití, živáti 8 dítek, z nichž nejstarším byl Vilém Drozd, druho- rozeným Jan Drozd. Vilém Drozd vyučiv se truhlá- řem a kolářem, provozoval živnost svoji v Žižkově. Jan Drozd od pátého roku svého věku navště- voval po tři léta farní školu u sv. Petra s prospě- chem výborným a dvě léta hlavní školu v Týně s do- brým prospěchem, s nímž absolvoval také piaristické gymnasium. Zatím však v rodině mladého studujícíbo poměry vážně se změnily. Otec totiž — právě když Jan byl v septimě — zemřel a matka, již nedařilo se pak ani v živností nitařské, již nějaký čas provo- zovala, vdala se posléze za kolářského místra Josefa Bindra, syn Jan pak uchýlil se do řádu chudých pou- stevníků (Augustiánů), jimž náleží klášter u sv. To- máše a pobyl tam až do r. 1858, kdy vstoupil — poněvadž se mu v klášteře nelíbilo — do semináře, na němž studia theologická a historická absolvoval s vyznamenáním. V této době počíná už postup Drozdův na dráze samostatného života. Po dvouletém kaplanování na Proseku působil v téže hodnosti do r. 1865 u sv. Haštala a do r. 1871 u sv. Vojlěcha, podporuje svého bratra Ondřeje, který studoval tehda na pražské uni- versitě filologii, jehož však r. 1872 zasáhla smrt, zkosivší dřiv už dva jiné sourozence Drozdovy.

Klemplův Vilém drozd Jan drozd Petro Jan Binder Drozdův Ondřej Praha Drozdov Žižkov Prosek svatý . Haštal svatý . Vojlěch

60 article

P. Jan Drozd ustanoven 11. dubna 1871 zatímním učite- lem náboženství na obecním gymnasin malostran- ském a po odbyté zkoušce způsobilosti stal se na ústavě professorem, ve kteréžto hodnosti dosáhl po- sléze — s aktivními přídavky a kvinkvenálkami — největšího platu 2100 zlatých, nečitaje ani značné vedlejší příjmy, jež vyneslo mu vyučování v zámož- ných šlechtických rodinácb. 26. srpna 1890 by! Drozd jako c. k. professor převzat do služeb státních. Že i literárně byl Drozd činným, je zajisté zná- mo, právě tak, jako liturgika jeho pro střední školy a církevní dějiny, zač dostal 2000 zl. odměny. Za přespočetné hodiny na gymnasiu byl ještě zvláště honorován, takže po stránce materiální vedlo se mu zcela dobře. Po dobu professury figuroval Drozd jako člen ve mnohých náboženských dobročinných a jiných spol- cích, v nichž namnoze stal se i výborem. Tak byl Drozd po 25 let jednatelem v „Katolicko-politické jednotě pro král, české“, od r. 1883 členem správní rady „Živnostenské banky“, zakladatelem časopisu „Čecha“, „Pražského Týdenníku“ atd. Působení Drozdovo ve svato-václavské záložně počíná 7. listopadem 1872, kdy Drozd vstoupil jako člen do svazku tohoto ústavu; 23. ledna 1873 zvolen do výboru, ve kterém zůstal i po reorganisací záložny a po resignaci Karlachově (13. dubna 1878) ujal se na základě výsledku doplňovací volby ve svato-václavské záložně správních otěží. Do pense jako professor dán byl 1. září 1895 s požitkem roč- ních 1350 zl. P. Jan Drozd na výslovnou svoji žádost. Chtěl totiž věnovati se řízení záloženského ústavu úplně. Matka i sourozenci Drozdovi = až na zmíně- ného již Vilčma Drozda — během doby vesměs už zemřeli.

drozd Čecho Drozdův Karlachův Drozda Vilčma Drozda živnostenský banka

61 article

Ovoce počestného života. Od roku 1879 až do zatčení svého obnášely pří- jmy Drozdovy jenom z veřejné a spolkové čin- nosti celkem 231.175 K 62 h a monsignore sám také blahobytem svým se nijak netajil, zaručiv se dokonce 14. srpna 1902, tedy v době, kdy už záložna ve všech svazech praskala, svým jměním za vklady v ústavě klerikálním uložené. A jmění to ozna- čil tehda pakatýlkem 300.000 zlatých. Kolik zahospodařila sobě Mádlova. Nedobře býti člověku samotnu, tím méně, má-l mnoho světských starostí. I uvedl si monsignore pod krov svůj ženu, zvoucí se Annou Mádlovou a té v ochranu poručil Penáty a Láry svého domácího krbu . Anna Mádlova, dcera obuvníka v Zásmukách, ujala se žezla v domácnosti Drozdově dne 1. ledna 1890 a za 30 korun měsíčního platu hospodařila s paušálem 180 K, který jí Drozd každého prvního na domácí výlohy vyplácel. Při čemž — dle tvrzení jejího — Drozd ustanovil, že co sobě Mádlova uho- spodaří, bude jejím majetkem Nicméně měla domovní prohlídka, provedená 10. října 1902 v bytě monsignorově výsledek tak chudý, že se nad ním i státní zastupitelství poza- stavuje- Byla nalezena: korume

Drozdův Mádlův Penát Zásmuky

62 article

vkladní knížka České průmyslové bankyv Praze (jméno Jan Frič) na vkladní knížka sv.-václavské záložny GJan Frič) na . .. vkladní knížka sv.-václavské zál. (Reserva) vkl. knížka sv.-václ. zál. (Jan Drozd) .. vkl. knížka sv.-václ. zál. (Jan Drozd) .. vkl. knížka sv.-václ. zál. (Jan Drozd) .. dva podíly „České spol. pro obchod a prů- mysl v Praze 500 K . . . . . . . pojistka „Prahy“ (Jan Drozd). zlatý prsten s topasem, diarium, rozličné ll- stiny Drozdovy a hotovost a . —a úhrnem . . 25.339.48 kteréžto věci prohlásil P. Drozd jediným svým majetkem. Kromě toho učiněn však ještě tento nálezt korun: vkladní knížka sv -václ. zál. (Anna Madlé) na 17.140.— 6.500. — vkladní knížka sv.-václ. zál. (Rodiče) 8.400.— vkl. knížka sv.-václ. zál. (Františka Madlé 9.000.— vkladní knížka Živn. banky (Anna Madlé) vkladní knížka Živn. banky (Jan Madlé) , 2.800.— 600.— 3588.73 6746.48 830.03 8000.1 2000— 1000. — 2000.— 573. 4e 500.— podíl České spol. pro obchod a průmysl. zlaté damské hodinky, zlatý náramek, dva 430.— zlaté prsteny, koštěná brož a 430 K ve zl. . . . 530.— 530 K v papírech 25 K 70 h na hotovosti v tobolce . . . 25.70 27.44 ve stolní zásuvce tobolka Mádlové s

Frič GJan Frič svatý Jan drozd Anna Madlý František Madlý Jan Madlý Mádl Praha Český průmyslový bankyv Praga živnostenský . banka svatý svatývácl

63 article

úhrnem . . 45.353.14 To vše zase prohlásila Mádlová svým majetkam nastřádaným za dvanáct hospodyňských let. Žaloba nevěří ani tomu, ani onomu, nýbrž do- vozuje, že obojí peníze — úhrnem 70.692 K 62 h — byly a jsou vlastně majetkem záložny, že však nevyčerpávají ještě to, co Drozd sobě — neznámo arci kam — byl uschoval. V tomto směru mělo ve- škeré dosavadní pátrání — také v Londýně prove- dené — výsledek naprosto negativní, ač naproti tomu vyšetřili znalci, že jen pod titulem „správních odměn P. Drozd za dobu svého starostenství příjal neměnž než 63.759 K 34 h. Slušný to equivalent skromnosti a nezištnosti. Něce o povaze Drozdově. Monsignore P. Jan Drozd byl mužem cližádost- vým, jenž hleděl v nejrůznějších vrstvách společen- ských zjednati si vlivu. Vstupoval do všemožných spolků, přijímal ochotně funkce hodnostářské, no- vinami, jež založil, dal šířiti slávu svého působení, podporoval četné osoby a brousil um svůj také na ko- bišti politickém. Že byl nadšeným ctitelem oschnl reklamy, nasvědčují na př. nejen diagram sv.-václavská záležny, vystavený r. 1891 na jubilejní výstavě, nýbrz i článek, uveřejněný o něm tehda v „Katolických Li stech

Mádlová Londýn Drozdov