Ročník XXXXIl

V Praze, v pátek dne 27. listopadu 1903.

Čísio 324.

Na ranní a odpol. listy předpláeí se v Praze v adainistrai na nečaje n dtrot leta . . . . 6 K — s dvojí čonáškou přia . . . 7 K 50h ve alislkách: a K so na mřsíc- Toštout rse . . . . . . R g0 na čtrrt let dvejí zánilkou na měsle nu čtvrt leta

Onešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách. Körbrovo: „Až jednou!... Pro pravdu se lidé od jakživa nejvíce hně vali a tak i perná pravda, již pověděli naši řeč níci dru. Körbrovi o jeho umění státnickém — Jeho Excellenci nanejvýš popudila. Zejmena dve rány ťaly ho do živého: předně zjištění ne- zvratného skutku, že on »slavený státník« rakouský za čtyři léta své vlády ne- provedl ani jediného ze všech svých velkých úkolů — že nerozřešil ani otázky ná rodní, aniž skoncoval vyrovnání rakousko-uher ské, aniž zjednal dělnost parlamentu rakou ského, naopak že program, pro který byla po volána úřadnická vláda Körbrova, na dobr ztroskotal. »To je skoro pravda!« musil včera dr. Körber před celou veřejností doznati, avšsk bránil se: Kdo tím vinen? Já věru ne, nýbrž jen Češi sami, poněvadž děláte mé vládě ob- strukci!« A nyní spustil své kázáníčko, aby- chom přestali mařit práci slavné sněmovny, po- něvadž prý tím zasazujeme svému vlastnímu lidu těžké rány Není prý tak podjatým protivníkem našeho národa, jak ho líčíme. Neřekl prý nikdy, ž nám povolí jen tolik, čeho nám Němci dopřejí nýbrž heslem jeho vlády prý bylo vždy: »0 čemkoliv se Čechové s Němci dohodnete, to platiž, ve všem ostatním v šak si kabi- net vyhražuje volnost.« A této vol- nosti prý použil k daru Praze k účelům assa- načním, ku převzetí četných obecních škol v správu státní, ke zřízení nových českých škola k jiným ještě důkazům přízně pro potřeby če- ského lidu. A za vše odpovídáme mu nepřátelskou obstrukeí.

Vláda jeho prý se nespikla s Němci a vů- bec s nikým proli nám, ale touží prý neustále po šťastné naší dohodě s Němci českými, o niž se byla již po dvakráte marně pokoušela. Proč prý nepřijdeme se svými národními požadavky před parlament, aby se tu daly ústavně vyři- dít? Nahlédněmež prý, že svou obstrukcí ma- říme jen své vlastní národní požadavky a nepo- žadujme splnění těchto od vlády, nýbrž vzne- sme je na pravou stolici soudní, na parlament vídeňský. Vysloviv své potěšení nad tím, že se na Moravě opět obnovil sněmovní smiřovací výbor, který prý bohda též nejlépe rozřeší spornou otázku české a německé university pro Moravu, končil dr. Körber svůj sermon nářkem: »Příčin všeho skutečného zla spočívá vý- hradně a jedině v chybném léčení ná rodní otázky: kdežto ostatní politické, hospo- dářské a kulturní otázky přivádějí se před kom petentní činitele, až u nich dojdou svého rozřešení — hledí se otázky národní odvěsti na jiné dráhy, nalehá se s požadavky buď na ty, kdož buď nejsou k řešení oprávněni anebo ja- kožlo svědomiti správci úřadů svých musí se tázati po důsledelch svého jednostranného roz- hodnutí.

V tom je dle rozumu Körbrova »celé ne- štěsti státu!« A kde je spása ? Zde Körbrova doslovná odpověď: »Až jednou veškeré strany pronikne konstituční smý- šleni tou měrou, že postaví také pro- plém národní před povolanéh soudce (rozuměj před vídeňský parlament) a výroku jeho poctivě se podrobí: až každý národní kmen nabude odvshy k míru s ostatními; pak, pánové, bude odstra- něna překážka, která tuto sněmovnu, veškeré vlády a celý náš veřejný život nenechává ke splnění jich úloh dospěti. Až vyhledá rárodní otázky svoje rozřešení na cestě ústavní a pro středky k tomu danými, pak bude Rakousko uzdraveno« Věru, horšího vysvědčení chudoby nemohí státnickému umění Körbrovu ani — Tisza vy- stavit! Co by se všude jinde řeklo řídícímu státníku, který by životní problém říše odbýval podobným »až jednou«, jako činí zde ve dvanácté hodině rakouský premier Körber Učinil sice za ty čtyři léta své vlády jistý pokrok: když nastoupil vládu, podceňoval kri- tický význam národní otázky slovansko-německé tak brubě, že ji chtěl zatlačit a udusit otáz- kami hospodářskými a společenskými. »Nedám se zatlačit do strastného křesla otázek národ- ních«, znělo tehda jeho pověstné heslo.

A dnes, hle, přiznává již sám, že bez rozřešení otázky národní Rakousko se ne- uzdraví! Avšak místo aby jako poctivý lékat srdnatě se dal do obližné práce, cože činí byrokrat Körber? Sám nechce ničeho podnik- nouti, aby si prstů nespálil. »Bojím se da- sledků jednostranného rozhod- nutí —« doznává smutný hrdina a odkazuje rozháranou říši, aby čekala, až jednou všechny strany národní budou proniknuty takovým ideál- ním smýšlením konstitučním a takovou odvahou k vespolnému smíru, že vznesou své spory národní důvěřivě na ten nynější nespravedlivě složený parlament, volajíce: »My věříme ve tvou spravedlivost, buď naším soudcem, my se předem podrobujeme tvému rozsudku !« »Až jednou takhle ústavní ce stou se problém národní rozřeší, bude Rakou- sko spaseno !« To je řeč státníka 20. století v evropské říši, která již po tolik desítiletí chu- raví a hyne zanedbaným léčením otázky ná- rodní v nitru svém? Oč pak se jedná? Přece o nic více, než o prosté splnění plat ných základních zákonův ústa vy o rovném právu národův a jejich jazyků národ- ních ve škole, v úřadech a v životě veřejném Podstata ústavnosti všeliké záleží pak zajiste v tom, že nemá ve státě vládnouti libovůle mi- nistrů a úřadníkův, nýbrž zákony. Jakožs

každý občan má podrobiti zákonu, tak má to- likéž vláda a veškeré úřadnietvo pouze a vý hradně zákonů dbáti a jimi se spravovati, je prováděti a plniti. Než, to se pohříchu od saméh počátku ústavnosti v Rakousku neděje, nýbrž základní zákony ústavní o rovnoprávnosti národn zůstaly a zůstávají k vůli německé menšině na papíře a 15 million Slovanů marně volá o jich s plnění To jest celá národní otázka, toť celý pro- blém! Plniti poctivě, co zákon káže, k tomu je vláda přísahou služební zavázána a tento závazek má jí býti nade všechno, zvláště když se jedná o dobré právo tak ohromně většiny obyvatelstva říše. A proto se nepotřebují teprv národové slo vanští obracet o své rovné právo na ten f mósní vídeňský parlament, kde jsou odsouzeni do nespravedlivé menšiny, nýbrž jednají zcela správně, drží-li se vlád rakouských, po žadujíce na nich, aby dostály své ústavní po- vinnosti a prováděly poctivě platné zákony ve školách, v úřadech a všem životě veřejném vůči nám Slovanům od Slezska až po Dalmacii Když však navzdor všemu dožadování. upomínání a varování vlády vídeňské zůstávaj zatvrzelými a hluchými ke hlasu práva, což tu zbývá národům zoufalým, než sáhnouti ku pro- středkům donucovacím a jedním z těch pro- středků je právě obstrukce. Či jsme my Če- chové od r. 1879 nehledali práva pr sebe cestou ústavní na půdě parla- mentu vídeňského? A hle, jakých zku- šeností jsme nabyli! Že nám dané právo ně- meckou obstrukcí na tom parla mentě vídeňském bylo násilně o pě vyrváno a my ordonancemi vlád Němcům oddaných byl uvrženi do starého bezpráví. Atu nás chee Körber navádět, abychom zanechal zbraně obstrukční a znovu se oddali na milos a nemilost toho parlamentu?

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 228. Z Vídně, 26. listopadu, (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.) Poslanec dr. Fořt ukázal se dnes rhetorem prvého řádu. Pronesl řeč po každé stránce po zoruhodnou, zajímovou, velkou. Velkou nejen rozsahem — trvala dvě hodiny — nejen před- nesem, pěkným, plným a zvučným, ale také stavbou, vysokým horizontem, hloubkou my- šlének a co jest vzácností teď u mluvčích par- lamentních, abstrakcí, reliefem. Začal polemikou proti Körbrovi a poslan Grossovi. Dostali oba důkladně, co jim patřilo a rovným dílem. Došlo souhlasu všech stran na pravici, když ukázal dr. Fořt v celé nahot nihilism německé levice, která vydává v šan raději existenci monarchie, nežli by na píd ustoupila se svého stanoviska, trucovitě a jan kovitě zaujatého. A když proti heslu Němců »Austria de lenda est« položil heslo všech ostatních národů rakouských »Austria re constituenda est«, my- slíme, že zástupce kolinské skupiny nedotklo se ani dost málo, když pan Menger nazval jej de nunciantem.

Ve věci samé postavil pravou podstatu po sledních událostí do náležitého světla a rozebra státoprávní stránku její. Právní argumenty do- vodil pak vývojem historickým. Ukázal kon- sekvence, ke kterým nezbytně povede nynějš úspěch a vítězství maďarské na další hislorický vývoj celého soustátí. Z těchto praemis dospěl k praktickému zá- věru v ten rozum, že dvojí eventualita kyne Rakousku, jednak proud velkoněmecký, jednak proud maďarský, který žene ke konfederaci po- dunajské, tak že se zdá, jakoby Maďaři skutkem chtěli učiniti sen Ludvíka Košuta. Oba tyto proudy doplňují se a rostou, a výslednice jejich sil může býti pro Rakousko osudnou, nebude-l v čas učiněna přítrž dosavadnímu směru, ne- vrátí-li se Rakousko na podstatu své síly, na základy jedině možně, na základy spokojenýeh národů plnoprávných a rovnopráv- ných.

To jest niť, která vinula se výklady dra Fořta. Těšíme se opravdu, že naskytla se mu příležitost ukázati, seč jest také pokud jde velké politické problémy nejen národa našeho. nejen státu cislajtánského, nýbrž celé monarchie a těšíme se také, že uplatnil se talent dra. Fořla. o kterém nikdy jsme nepochybovali. Za jeho řeči, když mimochodem prohodil že Čechům milejší jest absolutism dynastický nežli absolutism sobeckého plemene německého. volal všeněmecký posl. dr. Schalk : Tak se měn omladina na vlastence! Dr. Ed. Grégr, který stál před dr. Fořtem, odpověděl dr. Schalkovi »My žádnými omladinovci nebyli.« Dr. Schalk: »Ale přece mluví z vás, nyní zapíráte, poněvadz nemáte k tomu odvahu!« Dr. Eduard Grégrs úsměvem: »Byl jste již vůbec na světě, když omladina u nás byla ? Věru, p. dr. Schalk uká- zal dnes, že jest mladým.« Dr. Menger jest člověkem vznětlivým, jak mile začne mluviti ve sněmovně. Klubu jest známa jeho prchlivost a nerozčiluje se prolo. Proto nebude nikdo bráti vážně jeho tvrzení, že za Körbra vládne se na škodu Němců a že dr Körber osvědčuje přízeň a přátelství vůči Če- chům také ve — Slezsku, nebo, že podle vý- nosů hr. Badena měli býti Němci vypuzeni z úřadů v tak zvaných německých krajích krá- lovství českého. Obě tyto ukázky stačí ke cha- rakteristice tohoto německého pokrokovce a jeho dnešního výkonu.

Posl. Klofáč v ostré řeči proti nynějšímu systému vládnímu a proti militarismu přimlou val se za spolek česko-maďurský. Zejtra promluví ještě 5 řečníků: Václav Hrubý, bar. Morsey, dr. Schalk, dr. Derschatta, dr. Stránský. Oba poslední jako generální řeč níci. Kromě toho odpověditi ehtějí Slovinci na včerejší výtky dra. Körbra ve příčině Slovineů korutanských. Předseda hrabě Vatter zahajuje schůzi o 11.25 hodině. Ministr zemské obrany podává předlohu o vo jenské taxe. Ministr financí předlohu o splácení státní půjčky na upravení korutanských řek. Posl. dr. Kathrein a sp. činí tento pilný návrh: Ve schůzi 17. t. m. vláda podala předlohu o dalším vybírání daní a dávek a uhrazování stát- ních výloh od 1. ledna 1904 do 30. června. Čas kvapí. Řádnou cestou tato předloha v tomto sněmu víc asi projednána býti nemůže. Zachování spořáda- ného státního hospodářství vyžaduje však rychlého vyřízení. Nechtějme dopustiti, aby o státním hospo- dářství bylo rozhodováno třeba jen zatímně bez za stupitelstva lidu. Musíme háj ti své právo. Činíme proto návrh: Sl. sněmovno, rač se usnésti: Předloh podaná vládou v 243. schůzi o dalším vybírání dan a uhražování státních výloh od 1. ledna do 30. čer- vna 1904 projedná se se vším zkrácením přípustným dle čl. 42. jednacího řádu Jiný pilný návrh podali poslanci Götz a na použití 806.000 K z přebytku r. 1901 na rozšířen telegrafní sítě.

Dotazy podali poslanci Pražák a sp. po cho vání se četnictva a úřadů k hospodářům Hulovi Jarolímkovi z Jablonné; — Zázvorka a sp. p podpoře rolnictva v lounském okresu, jež bylo sli- ženo krupobitím; — Fresl a sp. po provedení mi nisterského nařízení stran pivních čerpadel; — Ší- lený a sp. po projektu dunajsko-labského průplav na trati z Přerova do Pardubic; — Šusteršič sp. po slovinštině u soudů korutanských: — Le cher a sp. po zaokrouhlení resp. zvýšení žele znič- ních a j. poplatků; — Wolf a sp po zrušení roz- sudku v afléře Čížek Ziegel, obsazování soudů v ně- meckých krajích v Čechach Němci a po zřízení ně meckého krajského soudu pro východní Čechy v Trut nově; — dr. Baxa a sp. po rušení jazykové rovno- právnosti trestním soudem v Praze, po chování s Němců k českému kostelu v Kaplici a povyšován soudního úřadniciva; — Choc a sp. po podpoře českého společenstva tkalcovského.

Posl. Kulp a soudr. podali na ministra země brany tento dotaz: V noci ze dne 19. na 20. t. m. zpíval v ka- várně Struzkově v Kroměř ži jeden člen německé společnosti divadelní onu pověstnou, českou národ nost urážející píseň »Servus Březina«. Za tuto pro vokaci dostal od jednoho českého hosta, co mu pa třílo, čímž celá záležitost byla zakončena, jelikož každé další zadostučinění soudně provedeno vymá háno býti mělo. Tímlo postupem však neuspokojili se v téže kavárně přílomni důstojníci, kteří české stolové společnosti spílali a jednoho hosta při odchod svytasenými ša- vlemi až k jeho byvu přonásledovali jemu vyhrožovali. Jest nadmíru k politování, že takový případ strany příslušníků vojska se přihází v době, kdy s nejvyššího místa dán byl vojsku příkaz, šetřii citů národních. Tážeme se tedy: 1. Je tento připad ministrovi znám? 2. Hodlá li vyšetřiti jej a vinníky pokárati? Posl. Hybeš (v dotazu k předsedovi) nalehá na odpověď k dolazu, který podal ministru obchodu stran povolování práce přes čas ve strojírnách pražských.

Posl. Mazzorana (v dotazu k předsedov) připomíná interpellaci o udalostech na inšprucké uni versitě, podanou v předvčerejší schůzi a praví, že nezákonným a v poslední chvili vykonaným zákazem schůze, svolané za účelem ryze vědeckého vzdělání. úplně oprávněné roztrpčení vlaských studentů tím více vzrostlo, poněvadž byli oloupení násilně o mož- nost poslouchati přednášku, již měl míti professor Gubernatis, eden z nejpřednějších mužů italské vědy. o Petrarkovi. Němci uspořádaná brutální demonstrace proti vlašským universitním posluchatům prokázal znova nad slunce jasněji, že poměry v Inápruku jsou neudržitelny. Vzhledem k tomu, že narážky předsedy ministe stva na zřízení italské university, stále ještě mlbavé. postrádají přesného uslanovení o způsobu, času modalitách a nejsou nijak s to upokojiti vlašské poslance, kteří vyslovili se tak často a tak jasně o jedině možném řešení nejdůležitějších kulturních po- žadavků vlašských, táže se řečník předsedy, hodlá-li přičiniti se u předsedy ministerstva o úplnou, přede- vším zcela jasnou odpověď na tento potaz. Posl. Fres!: Za včerejší řeči předsedy mini- sterstva posl. Stein učinil o mně výrok, kterým cílim se těžce uražena. Pravil, že navštíviv starý konak v Bělehradě, ukradl jsem hodinky. Proto žádám za dosazení kárného výboru. Předseda hr. Vetter prohlašuje, že musí vy- hověti této žádosti a vyzýva oddělení, aby po schůzi sněmovny shromáždila se k volbě kárného výboru, aby mohl podati zejtra svou zprávu. Na to sbírají se hlasovací lístky pro doplňo vací volby, které jsou na jednacím pořadu. Sněmovna pokračuje v debatě o prohlášení předsedy ministerstva.

Posl. dr. Fořt: Počátkem včerejší schůze byla zde promluvena jedna z řečí, jaké někdy zaznívají na voličských schůzích v Jihlavě, Brně nebo Olo- mouci, jde-li o to, aby vzhledem na tlak radikálo zase oživla staroliberální strana a získána byla pří- zeň voličů. Při takových řečech se obyčejně bramar- basuje. Arsenál, z kterého se bere otrávená zbrah, v podstatě se sevrká na překrucování fakt. Pan posl. dr Gross užívaje těchto prostředků, dospívá k závěru, který je čirým politickým nihilismem a jak takový musí býti pranýřován Pan dr. Gross především porovnával obstrukci naši s obstrukcí německých stran a tvrdil, že ob- strukce naše jest svědectvím naší výbojnosti a hra- bivosti, obstrukce německá však, že byla -jen obra- nou. Chce-li některý poslanec býti vážným politikem užívá-li tak nechutné nepravdy a takového překruco- vání fakt, jest to svědectvím, v jaké atmosféře po- slanecká sněmovna se nalézá. Jazykové výnosy ne- byly příčinou, ba ani podnětem obstrukce, nýbrž jen záminkou pro domáhání se jiného účele, při kte- rém zrušení jazykových výnosů bylo jen vedlejším obchodem. Jediným účelem celého obcho- du německého bylo opětné nabytí ztra- cené nadvlády německé. (Hlučný souhlas u Čechů.) Zásada majoritní, základ to parlamenta- rismu vůbec, byl vyhozen do povětří, parlament roz- bit. Německé veto podrželo nadvládua jeho politickým vykonavatelem jest dr. Körber. (Souhlas u Čechů.) Kdyby naše ob- strukce neměla jiného účele, než liberum veto Němci zavedené zde zlomit a princip majoritní zase uvésti v platnost, demaskovat ústavní le2, kter jest v tuto sněmovnu vlělena, a raziti ceslu skutečně opravdové ústavnosti, pak by si získala zá- sluh o ústavní život Rakouska a parlamentarismus vůbec. (Pochvala u Čechů.)

Podaří-li se nám dosáhnouti účele toho, pak vy konali jsme něco, co v zájmu dalšího vývoje Ra- kouska zasluhuje býti vyhlášeno činem záslužným. (Pochvala u Čechů.) Dr. Körber včera bouřil proti nám. Než my víme zcela dobře, že náš lid má o tom představu, jak snadně pohřešiti může toho, čeho s můžeme nadíti od nynější vlády po stránce národní a politické. (Souhlas u Čechů.) Naši voličově jsou si vědomi, že od- nynější v lá dy jak po stránce politické, tak po stránce národní nedá se vymoci nic. Ministrpresident dr. Körber je ztělesněním německých požadavků a německé ob- strukce. Následkem toho zatarasuje toto ministerstvo cestu k uzdravení poměrů, neboť zničilo zá- klady veškeré opravdově rakouské po- litiky a odchovalo hrabivost, pýchu spupnost, kterou zde němectví ve sně- movně osvědčuje. (Pochvala u Čechů.) Posl. dr. Funke: Kdo by se tomu nesmál? Posl. dr. Fořt: Základní princip, na kterém spo- čívá nynější vláda, musí býti spatřován v pokry- tectví a kejklířství. (Souhlas u Čechů.) Mlu- vil-li včera dr. Gross o politických obchodech, tedy nechť si páni na levici vzpomenou, na jakém základě zbudován je nynější život politický. Východisko ny- nější zbědovanosti, ke kterému dospěl veškerý státní život, jest politický čachr, jest etablování politického velkoobchodu, ve kterém politický kšeft mezi Němci a Maďary r. 1867 (Souhlas u Čechů.) ne- podařil se Němcům tak, aby ve formě absolutismu si zachovali nadvládu v tomto státě. Proto bylo sáhnuto ke konstitutionalismu, proto vyhledána forma, ve které německá vláda by se dala zachovati. Tyto pokusy vznikly za Schmerlinga a když Němei poznali, že se jim nepodaří německou hegemonii zachovati celou, ba chopili se vyrovnání Déakova.

Národové v Uhrách byli vydáni v šanc Maďarům jen z toho důvodu, aby za tuto cenu byla posílena hegemonie německá v této po- lovině říše. Následky tohoto čachru politického cílíme ještě dnes. (Pochvala u Čechů.) Také roku 1872 byl udělán politický kšeft, který však vedle stránky politické měl stránku ještě špí- navou. (Souhlas u Čechů.) Vzpomeňte si jen, pánové, na chabrusové volby, jak kapitalie vídeňských bank se mobilisovaly a jak pracováno bylo k tomu, aby v Čechách mohl býti uzavřen politický obchod, kte- rým falšován byl hlas lidu, aby poslanecká sněmovna byla postavena do tak zv. přímých voleb. Vyčítá-i nám z německé strany někdo politický obchod, pal především ať mete před vlastním prahem, jelikož dě- jiny ukážou, že na německé straně bylo více ob- chodů, které se děly z motivů nejen po- litických, nýbrž ještě jiných. (Pochvala u Čechů) Dr. Körber sklidil posledním svým projevem ve sněmovně frenetický potlesk a německé, oddaně mu novinářstvo slaví jej jakožto triumfujícího maďaro- bijce. Šalba to, která jen v Rakousku je možnou! Kdeže a jak Körber zvítězil? Pokud ryčná oslava měla za účel vzíti v ochranu chěfa vlády se strany maďarské osobně uraženého a projeviti mu sympatie, lze celý povyk s hlediště čistě lidského arci pochopiti, nebo dr. Körber jest přece vroucně milovaným mazánkem oněch německých stran, které jím a skrze něho vlád- nou dnes a rozhodují. Pokud však bouřlivá ona ovace měla být těž protestem proti maďarske ža donivosti, pokud jí dán měl býti výraz pevné- mu odhodlání, že od nynějška všem snahám Uhrů. k pomaďaření armády směřujícím, nepřekročitelná hráz bude postavena, tedy vtéto příčině přiše parlamentskřížkem pofunuse Bylať přec celá dolyčná kampaň již o týden dříve naprosto pro- hránal

Kterak že se věci udály? Krátce po poslední histo- rické sylvestrovské noci, ve které u Sachra mezi Körb rem a Szěllem nové vyrovnání bylo zkoncováno, vy stoupil, jak povědomo, bývalý předseda uherské sně- movny hr. Apponyi se svým vojenským progra- mem. Požadavky Apponyie nalezly v Uhrách rázem souhlasu, zdáloť se být na jevu, že vůči rozháranost Cislajtanie, vůči požadavku koruny na zvýšení počtu nováčků, a snad i vůči hrozícím zápletkám na Bal- káně, stojí to za to, učiniti pokus, zda by se vojensk ony požadavky nedaly na Vídni vymačkati. Strany opposiční zahájily proto v Uhrách ihned obstrukci. strany vládní hrály jim obratně do rukou a celá režie vůbec znamenitě byla provedena. Rozhodující kru- hové drželi se však dlouho pevně, vrcholu dosáhl krise, když v září t. r. po pádu Széllově došlo k vydání kategorického armádního rozkazu chlopského a když krátce na to, 23. září svolal Körber i cislajtánský par- lament, aby z jeho resonanční tribuny zahřměl do Uherska rozhodným quos ego! Však to byl také již poslední výstřel. Tíseň rostla jako lavina, v Uhrách neměli ani rozpočtu, ani rekrutů, ani voleb do dele- gací a na konec po pádu Khuena nebylo tam ani vlády. Tím nadešel rozhodný okamžik, ve kterému ví- deňští kruhové — povolili. Vojenský program osmi- členného komitétu, do něhož původní požadavky Apponyiovy byly převzaty, až na velicí řeč, doše ve Vídni schválení a hr. Tisza povolán k jeho provedení.

Co vůči této kapitulaci Körbrovi zbývalo? S řin- čicí šavlí dne 23. září vytáhl proli Maďarům do pole a 17. listopadu, když sešla se po druhé rada říšská — vzal prostě do zaječích. Celá jeho řeč ze 17. listopadu nebyla ničím, než nuzně maskovaným ústupem číslo1 Ujišťoval maďarské vítěze svými sympatiemi, k l a m a sebe i veřejnost, že vymoženosti uher- ské jednotou vojska vůbec nehýbají a k cíli tomu způsobem neuvěřitelně povrchním citoval několik paragrafů ze zákonů vyrovnávacích. Však jakouže utržil z Pešti odpověď? Několik velkopanských osobních urážek! A nyní došlo k maskovanému ústupu číslo 2. Körber řídil se zásadou, kdo uteče vyhraje, osobní urážky, obaliv je do několika prázdných obralů, jednoduše spolkl a sněmovna mu — freneticky tle- skala. Voil tout! Patrno, že politický žlab této sně- movny visí již hodně vysoko, když každý neslaný nemastný odvar dovede ji uvěsti do nadšení přímo roz- košnického. Vůči této maškarádě jest potřebí, aby skutečný stav věci do jasného uveden byl světla. Poslední udá- losti v pravé své podstatě znamenají, že Maďař ve směru svých snah po úplné samostat- nosti maďarského státu a po zpevnění své nadvlády v Zalitavsku učinili ve- lice podstatný krok ku předu. Posledními vymoženostmi, které jim panovník schválil, položili nepopíratelně základ ke zřízení vlastní své maďarské armády. Vznik armády této jest jen olázkou času. Toť těžisko okamžiku, toť osa, ko- lem níž se celkový stav politických poměrů točí.

V ohledu státoprávním není pochybnosti, že Ma- daři jsou formálně v právu. Jeť neuvěřitelno, jaká dosud o právní povaze dualismu panuje nejasnost. Co tu bylo již o věci napsáno a namluveno a přec vlastní jádro stále se jen zatemňuje. Dlužno tu vylknouti ná- sledující: Základním zákonem dualismu jest uherský článek XII. z 1867. Korrespondující zákon rakouský jest toliko jeho reflexem, jest pouhou úpravou dů- sledků, kterými fundamentální zákon uherský pů- sobil na poměry předlitavské. Povahy oboustranné smlouvy oba tyto zákony ve smyslu přesně právni- ckém nemají. Plyne to již z té okolnosti, že uherské vyrovnání koncem r. 1866 mezi panovníkem a zá- stupci uherského státu bylo již hotovo, když ve Vídni teprv se odehrával mezi Belcredem a Beustem záku- lisní boj o to, má-li být uherské vyrovnání předloženo zemským sněmům, či vídeňskému parlamentu, kte- rého tehda vůbec nebylo, neboť Belcrediovým patentem z 20. září 1865 byla únorovka, pokud se týkala zastupitelstva říšského, jak povědomo, zasta- vena. Beleredi podlehl a Beust svolal užší, únorovou radu říšskou, které vyrovnání předloženo bylo jakožto V drobném prodeji: raaní číslo o sobě odpolediní . . . za 2h Ve slislkách na veukově- ranní čalo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 5h Inserá ty plati ze hotově rapřel. Předplacení a inserty přijímá čmlni- strace v Marianské ulici č. 3. Tase nacházejí se též redakee tlskárna a expodlce „Národnich Listů“. Rukopisy ze nevraceji.

hotová událost, na níž vzhledem ke státoprávní rou- benině dualismu naprosto nic nemohlo býti měněno. Jednáno pouze o finančních a obchodně-politických důsledcích dualismu, vše oslatní stálo tu jako žulový balvan, s kterým se nedalo hnout. Že vyrovnání není smlouvou ve vlastním slova smyslu, plyne ostatně i z čelných růzností, které se mezi oběma korrespon- dujícími zákony vyskytují. Různosti ty týkají se pří- kladně i právomoci delegací, nejpodstatně jší různosti však vykazují právě předpisy o věcech vojenských, které dnes tak jsou aktu- ální. Ona část vojenské agendy, kterou posl. Bárn- reither dost případně nazval „mocí velitelskou“, jest sice v obou zákonech vyhražena jakožto prerogativní právo koruny panovníkovy, takže v této agendě vládne se vlastně absolutisticky, leč tento vojenský absolutism jest v obou zákonech rozdílně vymezen. Kdežto v zákoně rakouském jest absolutism tento na- prostý, vykazuje uherský zákon úchylku v tom směru, že předně výslovně připoušti zvláštní uherské vojsko jakožto součást společné branné moci, za druhé pak dotčené prerogativní právo nazývá „ústavním“. De lege lata panuje tedy v obou stá- tech „parita bezprávnosti“, však s tím rozdílem, že v Uhrách jest tato bezprávnost „ústavní“, dávajíc Uhrům možnost, aby v daném okamžiku nadhodili otázku, by „ústavní“ prerogativy mocnáře byly ústavně revidovány, po případě měněny, aniž by druhý stát. v němž vojenský absolutism jest vý- hradný, mohl se proti tomu ozvati. To jest háček, za nějž se Maďaři nyní chytili a vynutili si na panov- níkovi, že „ůstavnos!“ vojenských svých práv uznal, možnost jejich změny cestou ústavní připustil a k tomu ke všemu přivolil k postupnému pomaďarování vojenskéhokontingentu uherského udělením známých koncessí národních a jazykových.

Právní tento stav stane se ještě zřejmějším, vzpo- menu-li vývoje dějinného. To co dnes se děje, není novinkou. Od založení stálého vojska v r. 1715 až do roku 1848 neustálé byly konflikty mezi dvorem a Maďary stran obapolných práv vzhledem k armádě. Roku 1848 dobyli v té příčině Maďaři velikého úspě- chu. V § 6. prešpurské ústavy, kterou císař schválil, výslovně bylo Maďarům přiznáno mi nisterstvo vojenství, které všechny záležitosti vojenské mělo s králem po případě palatinem vyřízovati. Minister- stvo toto, jakož i prešpurská ústava po Vilagoši arci byly smeteny, však když r. 1860 zbědovaný stát znovu hledal s Maďary míru, došlo právě se zřetelem na otázku vojenskou k ostrým rozmíškám. Řtečník cituje z první adresy Deákovy z r. 1861 dolyčné vo- jenské požadavky uherské, uvádí zamítavou odpově král, reskriptu, na adresu tuto vydaného, načež po- ukazuje, kterak Děak v proslulé svojí druhé adrese oprávněnost Maďarů na vlastní vojsko odůvodňoval.

Roku 1866 ve vyrovnávacím výboru uherské sně- movny Déak arci poněkud ustoupil a došlo ke kom- promisu, v němž Uhři od požadavku vlastní armády sice upustili, však dotyčné prerogativy vladaře pro- hlásili za „ůstavní“, čímž si vyhradili možnost, aby v daném okamžiku na pomaďaření armády znovu začli pracovati. To se nyní stalo a sice s úspěcheml A politická stránka věci? Záleží v tom, že do- jde-li časem k zřízení vlastní uherské armády, k níž dnes základy nepoplratelně jsou po- loženy, octneme se před počátkem konce jednotné rakouské politiky zahraniční. V případě tom buď klesne Předlitavsko úplně na podružný stát Uher- ska, buď doje k rozmiškám a snad i podobným krvavým zápasům, jakých se mnoho průběhem století, posledně r 1840, mezi Rakouskem a Uherskem ode- hrálo, aneb snad dojde k rozdvojení staletého útvaru rakouského, při čemž součástky jeho slanou se sta- vivem pro formace nové. Malou tu může býti útěcha, pronesená poslancem Bärnreitherem, že pak přestaneme na maďarské vojsko připláceti, jak se to dosud ve formě nespravedlivé kvoty činí dnes. Prů- během přípravného období, během kterého Maďaři na postupném vytvoření své armády budou pracovati, se tak vůbec ani státi nemůže, poněvadž Maďaři dobrovolně ke zvýšení kvoty nepřivolí, mocnář pak o své újmě zvýšení to diktovali nebude, tak že po dlouhá ještě léta budeme na vzni- kající maďarskou armádu platiti jako dosud.

Takový jest skutečný slav věci. Jest žalostnýa zahanbující. A odpověď, kdo že vlastně celou tu bídu zavinil, leží na jevu. Byla to předně slepota vídeňské politiky, která r. 1866 aby si vzhle- dem k odvetné válce proti Prusům kryla v Uhrách záda, Maďarům šmahem takřka všechno povolila, co jim revoluce 1848 přinesla do klína, byla to však i panovačnost Němců, kteří vidouce, že nad- vládu svou v celé říši neudrží, podali Maďarům ruku, vydali jim nemaďarské národy na pespas, aby tím bezpečněji zajistili si své panství v německocentralisti- ckém Předlitavsku. Sám Beust jest v t příčině klassickým svědkem, uváděje ve své řeči sně- movní z 5. června 1867, že cenou za uher ské vyrovnání bylo reaktivováni německo- centralistické únorovky ve formě pozdější prosincovky. Němci stali se tím spojenci Maďarů na ubijení národností ostatních. Dnes klidíme toho ovoce a jestliže Němci při každé příležitosli se vychloubají, že oni to byli, kteří Ra- kousko založili, pak učí nás historie, že r. 1867 též oni to byli, kteří první jeho základy začali podlamovati.

Zdá se býti nepochopitelno, proč vlastně Ma- ďaři, jejichž postavení v nynějším dualismu jest přece tak výhodné, o postupný jeho rozklad usilují. Vy- světlení jest snadné. Když Maďaři vidí, ce od let děje se v Předlitavsku, jaké fiasko učinila tu ústav- nost, jak slepě vlády chabostí a lico- měrníctvím týrají národy se zájmy a budoucností Rakouska srostlé, pak nelze se diviti, že předvldají konce této samovražedné politiky a chtějí se sami o svou budoucnost postarati. Možná, že u Ma- darů hraje též i velikášství značnou roli, že sen Ko- šutův z r. 1849 o zřízení podunajské konfederace s Maďary v čele, znovu oživnul. Však ani to není s podivením. Vidí-li Maďaři, kterak se na jedné straně se slovanskými národy zachází jako s psanci, na straně druhě však kterak se vlády mazlí s propagan- dou, jež na své prapory napsala státoprávní připojení k Německu, kterak se v šílene bezhlavosti celé krajiny, jako severní Čechy, Slezsko atd., soustavně pomocí státu i vlády preparují na ztrávitelnou kořisť pro lačné sousedstvo, kterak i tak zv. „střízliví“ Němci, jako dr. Schůcker, veřejně hlásají rozbití dualismu a zavedení personální unie, pak leží na jevu, že Maďaři musí počítati s tím, že dračí tato setba časem ovoce ponese a že nadejde okamžik, jehož finale může býti — likvidace.

Jest opravdu již vše ztraceno? Není pochyby, Rakousku hrozí nebezpečí, že octne se mezi dvěma mlýnskými kameny, jedním jest maďarská odstředivost, druhým propaganda velkoněmecká. Dnes již oba tyto proudy pracují souběžně. Záchrana jen v tom může ležeti, bude-li Rakousko zavčas hle- dati těžisko své síly v sobě samém. Dokud potrvá nynější směr zahraniční politiky, dokud trvání Ra- kouska zakotveno bude v potřebě evropské rovno- váhy, najdou se arci vždy činitelé, kteří se o to jiz postarají, aby ani maďarské, ani velkoněmecké stromy do nebe nerostly. Však trvale žádný slát pouze na rivalilě sousedů budoucnost a trvá- ní své založeno míti nemůžel Budoucnost státu založena býti musí na síle vlastní. Má-li však tato síla býti vzpružena, musí býti otevřen její zdroi, a tímto zdrojem jest uspokojení náro- dů prostředkem úpravy státu na zá-