1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 10 dubna 1904.
Praha
4
article
Sa ranní a odpol. list
předji láefi se.
Praze v adnntissi lisko
za měeíe
n šters lete
nzc z Jrojí čonšřko
nk ales r let
silsins
n nbl
nneř Poštou
Ralnrt ii
rojí zlaníi
:2r
Praha
5
article
Onešní číslo pro Prahu je o 20 stranách.
Onešní číslo pro Prahu je o 20 stranách.
K doplňovací volbě poslane
řišské rady za města Příbram. Bře
zové Hory, Hořovice, Beroun, Hosto-
mice. Dobříš, Radnice, Rokycany
Blatnou doporučuje se po úradě a návrhu
pp. důvěrníků za kandidáta pan
JUDr. Ladislav Klumpar,
advokát v Praze.
Volba koná se dne 11. dubna t.
Výkonný výbor
nár. strany svobodomyslné.
JUDr
Klumpar
Praha
Příbram
Hořovice
Beroun
Hosto
Dobříš
Rokycany
Blatná
národní
6
article
Volba na Příbramsku.
Volba na Příbramsku.
V hodině nejnapjatějsího zápasu národ
našeho s přesilou úporně nám vlády vedou
proti nám pluky bojovných a rozvášněných ne-
přátel německých, není divu, že i ojediněl
politická volba lidu českého, k níž
dojde již zejtra v městské skupině př-
bramsko- berounsko - roky cansk
upoutává k sobě měrou nevšední pozornost
zřetel číhajících našich škůdců a zuřivých ne-
návistníků krve české.
Veškerý ten německo- vládní tábor hled
výsledku zejtřejší volby příbramské s tím neta-
jeným a horoucím přáním vstříc, aby kandidát
mladočeské strany byl poražen. Kým? — Na
lom nezáleží: Ať sociální demokracií, či frakcí
radikální, či místním kandidátem stavovským —
to vládě i německým levičákům je lhostejno;
jim pouze na tom záleží, aby byla v nynější
chvili zraněna, a sice co nejcitelněji zraněn
strana mladočeská, poněvadž ona té doby vede
s řídi celou opposici národa českého proti pa-
nujícímu systému, poněvadž v ní soustředěna
jest bojovná síla české obstrukce, poněvadž ona
nese prapor český do bitev rozhodných s ne-
oblomnou věrností ke svému národu a jeho
Jaká by to byla rozkoš triumfálná pro
Körbra a veškeré jeho německo-centralistick
komonstvo, kdyby na zejtří ve volebním okresu
přibramsko rokycanském podlehl kandidát české
obstrukce dr. Klumpar! Ba, stačilo by jim.
kdyby volba zůstala nerozhodnuta. Již to by
vyhlašovali za neklamnou známku, že lid český
ziráci chuti a odvahy k dalšímu opposičnímu
zápasu, že šiky opposice české jsou prolomeny
a rozirhány, že voličstvo české odvrací se o
svého poselstva a neschvaluje jeho obstruke
proli vládě, nad níž němečtější a nám úpor-
nější nebylo od časů Schmerlinga, Beusta, Herb-
sta i Auersperga.
Klumpar
Schmerling
Beust
Herb
Auersperg
Příbramsko
7
article
Ano, ten význam přisuzují v nadějné
fantasii své nepřátelé a škůdcové práva českéh
zejířejší doplňovací volbě na Příbramsku. Pr
kládali ho již osudné volbě na Královéhradecku.
Ale kdyby se nyní i na západě českém voličstvo
naše dalo podobně zmásti, kdyby i tu stran
mladočeská utrpěti měla nesvorností a neuvědo-
mělostí voličův porážku, což by teprve zaplesl
a zajásali nad úpadkem věci české.
»Zlomena jest slla českého vzdoru !« zněly
by vilězoslavně německé telegramy z Prahy
i z Vídně v šírý svět — »autorita če-
ského poselstva jest v lidu če-
ském do kořenů otřesena, Čechům
netřeba jíž ničeho povolovat, ani
rovného práva češtiny ve státn
správě zemí českých, ani české
university na Moravě, neboť voliči
čeští jsou syti boje, zapřeli své poselstvo, za-
tratili jeho obstrukci a jsou zral
ke kapitulaci!«
Čecho
Příbramsko
Královéhradecko
Praha
Vídeň
český univerzita na Morava
9
article
Nuže, tážeme se veškerých vlasteneckých
voličů všech devíti měst volební skupiny pří-
bramské: chcete a hodláte volbou svou způso-
biti národu svému a svaté věci jeho takovouto
škodu a nepřátelům našim takovýto úspěch
Nechcete, nemůžete pokud živí chtíti, pokud v
vašich prsou bytuje věrnost a láska k vlast-
nímu trpícímu národu a ve vašich hlavách
zdravý rozum český. —
Vše má svůj čas a své místo. Nadcházejí
v životě národů doby, kdy jest pro jeho vývoj
a pokrok, pro vítězství a zdar věcí jeho vnitřní
zápas jeho politických neb společenských stra
žádoucím, ba nutným: nadcházejí však opět
doby nebezpečí tak velikých a vážných pro ná-
rod, kdy veliký zájem vlasti všem jejím synům
věrným velitelsky káže, aby rázem zanechali všech
svých strannických růzností a sporů domácíe
a srazili se všickni v jeden obranný šik
válečný a tak dokázali, že proti ne-
příteli všickni jsou vzhůru bez rozdílu pod jed-
ním praporem, pod jedním velením my-
šlenky vlastenecké.
A troufá si kdo říci, že není dnes právě
v takovémto postavení národ český? — V pa-
měti živoucích nebylo chvile kritičtější a osud-
nější pro život a budoucnost národa našeho nad
dobu nynějšího rozvratu politického a národníh
v soustátí habsburském. Domáci jako cizí my-
slitelé političtí to vidí, a všichni shodujís
v tom, že zápas točí se o naše vlasti a vý-
sledek jeho že závisí na tom, jak my Čechové
v něm obstojíme, zda veliká doba zastane ná
statečnými nebo slabými? — Proto každý projev.
každý čin českého národa pozoruje dnes tislce
očí s takým napjetím.
Čecho
10
article
Přítel nepřítel chce z něho odhadovat bu
sílu nebo mdlobu živlu nušeho na této expono-
vané půdě. Každá volba lidu českého měříse
tímto zřetelem přísným: zpytujícím a pronika-
jíeím českou duši. Do poslední chvile veškeren
český národ — až na beznárodní sociální de-
mokraty — schvaloval rázný opposiční postu
českého poselstva našeho nesčetnými osvědče-
ními souhlasu. Nuže, nekáže toho jasná povin-
nost k vlasti, aby souhlas ten ozval se rovně
důrazně a jasně výrokem voličů zvolením kan-
didáta, kterého navrhuje jim naše bojující po
selstvo? Jak jinak chtějí vlastenačtí naši volič
posilit jeho postavení v boji proti vládě než
tím, že zvoli velikou většinou poslancem svým
muže, v něhož poselstvo naše má největší dů-
věru, takže jim ho přede všemi jinými dopo-
ručilo?
A muž ten, ryzího osvědčeného charakteru.
našinec tělem duší, vzácných schopností nad ji
schopný a připravený pro těžký úkol, jehož se
s veškerou svědomitosti podjímá, vyslovuje s
odhodlané pro nejrozhodnější boj proti panuji-
címu vládnímu systému až do krajnosti. Nemají
tedy ani nejradikálnější voliči stinné příčiny se
ohlížeti po bojovníku »ještě ráznějším«, nebot
co by ten jejich »radikál« mohl ve Vídni ještě
provozovati za opposici ráznější, nežli jest ob-
strukce, jakou překáží poselstvo mladočeské vládě
Körbrově a všemu německému pychu?
jítmokrata
Vídeň
11
article
Deset zvolených radikálův neb sociálních
bylo by dnes vládě Körbrově milejší a vítanější,
než vítězství jediného kandidáta českého. Nebot
v každé jiné volbě, ať radikála, ať sociálního
demokrata nebo stavovského třídního kandidát
vítal by vládní systém postup de-
strukce v českém národě, na nějž
všechny naděje své zakládá.
Proti české obstrukci nemá vláda
Körbrova jiného pomocníka u nás než
— českou destrukci. Postihla starou
nauku českých dějin, že Čech jen Čechem
může býti udolán ! — Nuže necht připomenou
jítstrukka
Körbrův
Čecho
Čechy
12
article
NIL
NIL
si ji také zejtra navzájem všichni vlastenečt
voličové naši na Přibramsku a — konají svou
povinnost kvlasti a národul
Upravení otázky bělehradských
kralovrahů.
V Bělehradě, v dubnu.
(Pův. dopis »Nár. Listů«.)
Jak vám známo, byli důstojníci, zavraždivš
krále Alexandra a královnu Dragu, vzdáleni ode
dvora. Spor s diplomaty jest uklizen, ale obtíže
jsou tu dosud, neboť zástupci velmocí, zejmen
zástupci Ruska a Rakouska- Uherska stanovili
jako podmínku návratu svých vyslanců, aby
žádný z vrahů nebyl připuštěn do paláce, bu-
dou-li tam vyslanci. Odstranění vrahů ode
dvora bylo toliko prvním důsledkem této žá-
dosti, ale bylo by třeba, aby na přiště vláda
Petr Koraďorděvič měli se na pozoru a nezvali
nikdy ke dvoru vrahy, budeli tam pozván diplo-
matický sbor, jinak by nastaly příhody pro
Srbsko velmi politování hodné. Nuže, jest vůbec
známo, že vrahové krále Alexandra a královny
Dragy jsou velmi ješitní a domýšliví a snaží se
všemožným způsobem ukázati společnosti běle-
hradské, že Evropa jimi nepohrdá a poněvadž
král jim neodpírá ničeho, jest možno, že jej
přinutí, aby je uvedl ve styk s cizími zástupci.
Podobný případ se již udál v létě minulého
roku za revolučního ministerstva Avakumovičova.
Bylo známo, že vyslanci byli rozhodnuti, že ne-
podají ruky žádnému z ministrů vrahů. Konečně
král v souhlasu s vrahy zosnoval malý úskok.
V občanském klubu uspořádán ples u přítom
nosti krále a diplomatického sboru. Všichni mi-
nistři byli přitomni, seskupeni kolem krále, tak
aby vyslanci přicházející poklonit se králi, byl
nuceni podati ruku také jim. Diplomaté přišli
zpozorovali úskok. Ihned se rozhodli, utvořit
skupinu pro sebe, zůstati stále pospolu a ne-
mísit se s ostatním obecenstvem.
Koraďorděvič
Drag
Bělehrad
Rusko
Rakousko
Uhersko
Srbsko
Evropa
13
article
Usnesli se též, že se odeberou jednotliv
ke králi, pokloní se mu, ale obrátí se ihned
zády k srbským ministrům a obráti se zpět ke
skupině diplomatů. Tak se stalo. Genčič, ze-
jmena paní Genčičová, nervosně s sebou vrtěli,
Mašin si neustále hryzl rty, jak mívá v obyčeji
když je rozzloben, ale diplomáté, poklonivše se
se králi, vrhli na ně občas pohrdavý pohled
opět odešli. Nastal tanec. Princezna tančila
čestné čtverylce a s ní všichni ministři a jejich
manželky. Při takové příležitosti jest obyčejem,
že se diplomaté zúčastní čiverylky. Tu se Genči
přiblížil ke skupině diplomatův a obešel ji tř-
krát, aby oslovir některévfo z nich. Avšak ačkoli
všichni vyslanci jej osobně znali, odvrátili se od
něho a stavěli se, jakoby mluvili mezi sebou
Musil se vrátit schlíplý, aniž přivedl jediného
z vyslanců.
Jeden ze srbských ministrů mi pravil, ž
třeba skončiti stávku diplomatů, poněvadž krá
nalezá se v situaci velmi nepříjemné, kdyá
všechen lid vídí, že zástupci cizích států odmitaj
navštíviti ho. Bylo by to pro něho mnohem ne-
příjemnější, kdyby u přítomnosti diplomatů při-
jímal v paláci vrahy krále Alexandra, nebot
pak by vznikly přihody mnohem trapnější pro
jeho sebevědomí před celým světem.
Jiná nepříjemnost by vznikla, kdyby diplo-
maté zpozorovali, že byli oklamáni pro obno-
vení styků se dvorem. Vskutku podle prohlášen
clihodných vyšších důstojníků nalezají se mez
novými pobočníky a ordonancemi dva příbuzní
vrahů, mezi nimi přibuzný Damjana Popoviče-
Tretí, Bojovič, příbuzný ministra války Putnika,
jest prý sám jedním ze spiklenců dne 29. května.
Vérohodní svědkové zajisté prohlašují, že B -
jovič dne 29. května ráno, skorem v tu dobu,
Genčičová
Geneč
Musil
Alexandr
Popovič
Tretí
Bojovič
Genčič
14
article
kdy zavražděni král Alexandr a královna Draga.
zatkl velitele v Šabci a nedopustil, aby se ode-
bral k vojákům. Téhož jitra po vykonané vraždé
přibyl jeden z vrahů do Šabce a Bojovič mu
vyslal vstřie dva důstojníky a pak jej nadšeně
přivítal. Jednal-li takto, musil vědět jak o vraždě
krále tak o příchoda posla vrahův a nebyl li je-
jich spoluvinníkem, nebylř by mu vrahové za-
jisté dali zprávu.
Toto faktum zasluhuje pozornost tím spíše.
poněvadž následkem podobné okolnosti zhatilo
se upravení otázky důstojníků-vrahů, jež před
třemi nedělemi ohlašováno jako zajištěné. Tehdaž
Damjan Popovič a tři jeho spoluvinníci, ozna-
čení na sněmu diplomatů, byli ochotni opustiti
dvůr za podmínkou, aby ordonanční důstojník
Stanojlovič a pobočník Dragaševič (jenž se vrá-
til po důvěrném poslání Petra Karaďorděviče na
Cetyni), zůstali v paláci. Damjan Popovič a jeho
přátelé chtěli rozhodně, aby některý z nich zů-
stal v paláci, by takto byli zpravování o tom,
co se tam mluví a co se chystá a využitkoval
toho, že velmoci neznaly všechny účastníky
činu dne 29. května, aby svolil k odehodu
svému a svých tří kollegů. Avšak než tato zá-
ležitost byla upravena, dověděly se velmoci, že
Stanojlovič a Dragaševič byli rovněž spiklencia
žádaly rovněž jejich odstranění. Co se týče
Dragaševiče, nezúčastnil se vraždy samé, ale
poskytoval vrahům pomoc mimo palác. Tedy
pouze proto, že úkol, jenž mu byl určen, za-
městnával jej jinde, nebyl v paláci při zločinu.
Drag
Damjan Popovič
Dragaševič
Petro Karadjordjevič
Cetyňa
Stanojlovič
Šabac
15
article
To považováno velmocemi za dostatečné, aby
žádaly jeho odstranění. Nuže, podle toho, co
se vi o Bojoviči, zdá se připad jeho podobný.
Jest rovněž možno, že kralovrazi svolili,
že všech šest jich opustí palác jen proto, že
věděli, že jejich náhradníci jim budou podobni.
Vypravovalo se v Bělehradě, zejmena v radi-
kálním klubu, že vláda zaslala seznam náhrad-
níků do Petrohradu a do Vídně, aby jej dala
schválit. V delegacích byla tato okolnost roz-
hodně popřena, tak že veškerá zodpovědnost za
jakýkoli omyl padá na srbskou vládu.
Když dosáhl svolení vrahů, že opustí krá-
lovský dvůr, zavázal se Petr Karaďorděvič
osobně jednomu evropskému panovníku, že je
vzdáli ode dvora v pátek 1. dubna. V ten den
měli opustiti dvůr. Kdyby se tak nestalo, byl
by se Petr Karaďorděvič jevil před evropskými
panovníky jako lhář a jest pravdě podobno, že
následkem této přihody byli by přerušili veškeré
styky s ním. Jest známo, že pro podobný pří-
pad přerušil Alexandr III. styky s princem
Ballenbergem. Přece však ve čtvrtek výkonný
výbor vrahů se usnesl, žádati novou satisfakci
rázu v podstatě politického, jejíž provedení vy-
žadovalo 4 dnů. Snad bylo toho příčinou pí-
semné prohlášení velmocí, že nežádají nových
opatření proti vrahům, jakož se mezi nimio
tom mluvilo. Nepodařilo se mi vypátrati to, po-
něvadž to chovali v tajnosti. Přes to je vláda
přiměla, aby opustili palác, aniž se jim dostalo
oné satisfakce. Druhého dne, v pátek, viděl
jsem vrahy smutné a zarmoucené. Viděli bu-
Vanička.
doucnost v temných barvách.
Karadjordjevič
Alexandr
Ballenberg
Bělehrad
Petrohrad
Vídeň
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 9. dubna. (Poláci a dr
Körber.) Varšavské »Slowo« přináší ve vi-
deňském dopise zprávu o vnitřní situaci v Ra-
kousku, v níž se pravi mimo jiné: Mohlo by
se zdáti, že dr. Körber, jenž obstrukci nepotíral,
potírati nehodlal, ale také ji neusmířil, je bližší
svého konce, než uherský předseda ministerstva.
Proto také kolují pověsti, že v brzku bude nu-
cen odstoupiti a pokud mi známo, zástupcové
cizích vlád zpravili o tom již své vlády
Polák
Körber
doktor
Praha
Ra
17
article
v arobném prodelíi
ranní čílo o sobě . .. s e
odpelední
Vo sllslkách na veskorě-
rnníčel. . . . . . . . s
Inseráty
platí se hotové napřet.
lacení inierty Pljímá dpiini.
tsrenu neshežtoknich leſna sa-
Eukopivy vo nevrnest
18
article
Soudím, že v pověstech těch jest část pravdy,
ale nie jistého. Na všechen způsob neprávem
vytýkáno Polákům, že měli úmysl, způsobiti
tuto změnu atmosféry, ale že se jim pokus ne-
zdařil. Snad jednotlivci, kteří baží po porte-
feuillech, mohli si tajně přáti úpadku Körbrova,
ale polské kolo dílu v tom nemělo, ježto v za-
sedání předvelikonočním řídilo se jedině zájmy
státu a svého vlastního národa. Jednání polského
kola má ten následek, že účel povelikonoční ho
sněmování jeví se jasně a konkretně: buď do-
rozumění mezi Čechy, Němci a vládou, neb
změna jednacího řádu aneb úplná bezdélnost.
»Gaz. Narod.«, citujíc tuto sítuační zprávu, do-
dává k ní: »O tom, že by kdo bažil po porte-
feuillech, není nám nic známo, že však mluví
se o úpadku dra. Körbra hlasitě, jest přirozeno,
poněvadž za své pětileté vlády nedovedl uspo-
řádati vnitřní poměry ve státě.«
V Praze, 8. dubna. (K poměru rusko-
polskému.) V poslední době některé polské
listy haličské nejednou vytýkaly rakouským Slo-
vanům a zejmena nám Čechům, že při svých
sympatiích k národu ruskému málo dbáme po-
měru národa polského k Rusku a tím jaksi po-
rušujeme povinnou lásku k bratrskému národu
polskému. Tak nám dnes vytýká opětně „N. Re-
forma“, že ve své zahraničné politice vůbec ne-
dbáme zájmů Poláků, které prý jsme ochotně už
dávno obětovali na „sežráni“ molochu slovan-
skému — Rusku. „Český tisk — píše „N. R.-
— úmyslně pomíjí výmluvným mlčením všechna
jednotlivá násilí, páchaná Rusy na Polácích; pro
český tisk neexistuje otázka poruštění Polska,
neboť by Čechům překážela v jich milkování
s Moskvou.“
Polák
Němec
Čecho
Rus
Čechy
Gaza
Praha
Rusko
Polsko
Moskva
jednací řád aneb úplný bezdélnost
19
article
Nevíme, která násilí z poslední doby kra-
kovský list má na mysli, ale snad mu vyhovíme,
uvedeme-li obsah stati „Rusifikace“, uveřejněné
tyto dni v krakovském „Czase“ a otiskované i ji-
nými haličskými listy na důkaz, že její obsah
pokládají za správný. Znalec poměrů v království
polském, skrývající se za jménem Socius, roze-
znává v rozvoji polského království za posledních
třicet let dva proudy. „Ve vzhledě všeobecně
lidském — praví — ve vzhledě práv jednotliveů,
jich bezpečnosti, jich právního poměru k úřa-
dům jertdnes lépe, než bylo za Paskeviče,
Borga, Kotzebua. Doby, ve kterých i nejostřeji
censurovaných spisů Mickiewiczových nebylo
možno ve Varšavě tisknouti; doby, ve kterých
založení sebe nevinnějšího spolku jevilo nepře-
konatelné obtíže; doby, ve ktorých od zvůle
úřadníka, majícího v Petrohradě oporu, jedno-
tlivce nechránilo ani právo, ani litera zákona,
ani výrok jiného soudu neb úřadu; doby, ve
kterých bez průvodního listu nebylo možnoz
Varšavy odjeti ani do vsi, ve kterých žáci na
ulici musíli sa před generálem stavěti čelem,
doby konfiskací a kontribucí atd. tvoří pro nás
již zavřenou epochu historickou.““ Censura dusí
sice i nyní politický tisk varšavský, ale jest ne-
poměrně shovívavější, než za dob Mikuláše I.
Paskevič
Borg
Kotzebu
Mickiewiczův
Varšava
Petrohrad
20
article
Zcela jiné jsou poměry vzhledem ku právům ná-
rodním — pokračuje pisatel. — Rusifikace na-
byla rozměrů, o jakýchž se nesnilo ani Paske-
viči... Za panování nynějšího caře přibylo v krá-
lovství škol a železnic, přibylo spolků, divadel,
vydavatelstev; ale neoslábnul systém porušťo-
vání, poněvadž se zbytky polštiny odstraňují
z úřadů a jiných institucí, majících ráz úřadní,
a zároveň se odstraňují z úřadů Poláci. Na jich
místo vláda posílá úřadníky ruské, kteří potřebují
ruských škol, divadel a spolků a to všechno se
pro ně zřizuje. „Tím vším — čteme dále — šíří
se v království ruský jazyk. Odstraněno zneuží-
vání (ruštiny) při vyučování náboženství a vy-
dáno nařízení, aby se vyučovalo polskému jazyku
v národní škole a polské iiteratuře na gymna-
siích... Ale mýlil by se, kdo by se domníval,
že tyto úlevy mohou vyvážiti postup ruštiny ve
Polák
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 9. dubna.
6— (Kronika.) Z kanceláře Ústřední Mati
proneseno minule zvláštní uznání na adres
naší šlechty. Zásluhou horlivějšího člena svéh
dorostu zúčastnila se letos šlechta zvlášť v
datně na subskripci Národní besedy. A výtěžel
Besedy připadá, jak známo, Ústřední Matici. By
letos skvělý.
— Co chcete? A potom pořád, že prý ne-
náme národní šlechtu
Obraťte však list
V některém šlechtickém paláci pořádal
divadelní představení. Německé ovšem, jazykem
obcovacím u naší šlechty je němčina. Hlavn
k vůli šlechtickým damám. Těm jazyk národn
jak víte, je pořád cizl.
— Co chcete? Tak to vypadá doopravdy
s naši národní šlechtou ! Nemáme žádné !..
Jak tedy vlastně:
Máme či nemáme nějakou národní šlechtu
Zdá se nám s tou otázkou, že to nějal
nejde s místa. Jednotlivci konečné jsou a ví s
o nich: jsou upřímní vlastenci! Jednotlivci
Proč pak ne? Jsou proniknuti ideou, mají smý
šlení, mají cit, hlásí se k věci slovem i skutkem.
Ale na jednotlivcích zůstává. Dál idea prozatím
nesahá.
— Proč nemluvíte se svými dámami p
česku? namítáte urozenému našinci, jinak
upřimnému fedrovateli idev.
— Vite, s našimi dámami je to ještě těžká
Před dvěma lety pořádal cestovatel Vráz
zijimavé přednášky po vlastech. Vrátil se právě
z dalekého Východu se značnou sbírkou před-
mělů a obrazů. Dostal pozvání také do šlecht-
ckého paláce na Menší mésto. Jen o jazykovou
olázku málem se věc nerozbila. Měl své skiop
tieké obrázky doprovázet výkladem v druhém
zemském jazyku.
— Vlte, je přece mnoho členů v našo
vée
Vite
Vráz
Praha
22
article
společnosti, kterým by český výklad byl ne-
jasný. Obětujte se
Domlouvali mu. Ale náš Brasilián se
vzpíči.
— Nejsem sice v němčině velký prorok,
pravil, ale konečně kdyby pozvání přišlo z Ne-
mec, třeba z Vídně nebo z Drážďan, snad bych
se odhodlal. Ale zde v Praze? Já, Vráz, měl
bych zde v Praze, za dnešního zápasu o jazy-
ková práva, měl bych se poklonit hegemonii ja-
zyka, kterou jsme stále nucení jako největší zl
potírati na celé čáře ?
Zapůjčil ochotně svoje sbírky a obrazy, al
výklad musil převziti někdo jiný, mladší člen
šlechty, jinak dobrý našinec, jenž rok před tím
s rakouskou eskadrou rovněž pobyl na čínském
pobřeží.
Tam tedy prozatím jsme se svým urozen-
stvem: máme jednotlivce národní šlechtice, ale
nemáme — národní alechtu.
Šlechta je blahobytná vrstva. Velký maje-
tek jako velká hmota má své fysikálné vlast-
nosti, jeví sílu setrvačnou, zachovávací. Přírod
to tak zařídila. Idea jako vlhko pomalu pro-
niká hmotu, za to kde proniklo, dlouho drží.
Šlechta v národě jako hmofa horstva v kraji
V kraji už dávno paprsky slunce prohřály šírou
půdu, horstvo dlouho ještě halí se v chlad
drží sníh.
A ve společnosti, v rodině zachovávacím
živlem jsou ženy. Muž jde do světa, žena střežt
domácí, krb, muž dobývá, žena zachovává. Ma-
jetek i mrav, názor i jazyk. Jak tomu dá-
vno, co s našími měšťanskými dámami nebylo
v národním směru o nic lépe, než je dnes se
šlechtickými? Národní idea byla nová, češtin
jako společenský jazyk byla nezvyklá, málo uži-
vaná, neobroušená. V šedesátých letech už bylo
hojně mužů uvědomělých vlastenců, měli jsme
své spolky a besedy, svoje slavnosti a události
národní, ale dámy »z lepší společnosti« dlouho
ještě neuznávaly za dobré znáti se k národnímu
jazyku. Byli národní politikové, poslanci
Vráz
Vídeň
Drážďany
Praha
Ma
23
article
vůdcové lidu, básníci, umělci, učencí a vycho-
vatelé národa, ale v jejich domácnostech paničky
a dcerušky po starém mravu a způsobu němčily
jen což! Jak pak tomu dlouho, co byl obecný
nářek na přední dámy vlastenecké společnosti,
kterak prý že ve veřejných místnostech — zapo-
mínají na své vlastenectví. Podléhaly jazyko
vému předsudku. A předsudek je síla : slla
starší, zakořeněné idey.
A síla na jedné straně je slabost na druhé.
Žena tak zvané lepší společnosti, jako živel se-
trvačný stavěla se na příč novotě národního
snažení. Za to žena z lidu v prosté chatě ven
kovské právě silou své setrvačnosti stala se sku-
tečným zachranitelem jazyka a mravu národ-
ního. Muž venku v zápase života jako zřízenec
cizích idef, voják či úřadník, obchodník nebo
živnostník veden svým pudem po zisku chytal
se cizého způsobu a jazyka, ale jeho žena doma
lpěla na starém zděděném jazyku a vychovávala
nové pokolení, schopné šťastného obratu a ob-
rození, jakmile hodina uhodí. Z dopisů Zuzany
Černínovy se přesvědčujeme, kterak staré če-
ské šlechtičny dlouho ještě si zachovávaly
české srdce a vědomí, věrny domácímu mravu
a jazyku, kdy mužové a synově jejich ve
skvělých službách dvorských a vojenských zne-
náhla učili se pohližeti na svoji národní by-
tost jako na věc zbytečnou a opotřebovanou
překážející osobnímu prospěchu a kariéře. P -
chod je stále týž. Setrvačný živel tíže je pří-
stupen novému popudu, jen zdráhavě, neochotně
se otevírá nové myšlence, však zmocniv se jí
jednou, tím vytrvalejí ji drží a zachovává.
Černínův
24
article
Jsme všichni vychovanci okolností, podro
beni suggescím a předsudkům svého ovzduší.
Dnešní naše princessy a komtessy odjakživa
rodině a ve společnosti slýchaly jen cizí jazyk. Ne-
dovedou si představiti, že by mohlo být jinak. Ještě
před sto lety bylo tak — s německými šlechtičnami.
Némci už měli svého Goetha a němčina ve
vznešených kruzích pořád ještě — viz »Viléma
Meistera« — platila za sprostý jazyk, nehodný
ušlechtilé apolečnosti.
Odpor setrvačného živlu proti myšlence
není věcný, nýbrž pudový. Šlechta v národě
dámy ve šlechtě nevzpírají se češtině, protože
je to čeština, nýbrž proto, že novota vymáhá
jistého nepohodli, jisté odhodlanosti, jistého pře-
konání sebe, jakého je schopna vždy jen — moe-
nější individualita. Ostatní, slabší, shluknuté
v davu třídy dovedou jen následovati, napodo-
biti, opičiti se, strženi hotovým — skvělým pří-
kladem. Musí jaksi býti uvedeni v šlépěje vy-
šlapané. Všecky novoty, ať idel ať forem tím
způsobem vcházejí v život společnosti.
Tak bylo s češtinou v měšťácké společ-
nosti. Paničky a slečinky dlouho se posmívaly
mládencům v čamarách, kteří se snažili v ostý-
chavých debatách pokorně záměry své hájitia
ospravedlňovati. Ale konečně přicházeli muži
čím dále rozhodnější, naposled i švarní tanečníci
a pánové v nejlepším postavení, kteří bez okolků
prohlásili, že si jiné ženy nevezmou, než dobré
Češky ..
To imponovalo ! Idea měla vyhráno.
»Dobré Češky«, jedna po druhé se pak už
dostavovaly . .
Goethe
Vilém
Meister
Češka
25
article
Ovšem dovede imponovati vždy jen síla,
nikdy slabost. Zástupce idey, který v rozhod-
ném okamžiku ideu zapře, vlajku svine a schová
do kapsy, zanechá snad všechen možný jiný
dojem, jenom ne dojem — síly. Jsme všickni
z jednoho těsta a šlechtické dámy nejsou o nie
méně hotovy podlehnout silnému dojmu nežli dámy
z občanské společnosti. Jsou jen obklopeny
něco tlustší hradbou předsudků svého ovzduší
nežli ony. To je všecko. Naše dnešní komtesky
a baronesky chovají sice pod svými módními
účeskami hluboké přesvědčení, že se nedá na-
prosto ani myslit, aby se mezi sebou mohly
baviti po česku, protože jsou na to příliš —
vznešeného rodu. Ale to jsou jen láry fáry,
illusions des circonstances! Pravá příčina, proč
nemluví česky, dosud česky, leži jinde. Lež
v zákoně přírody, v zákoně o setrvačnosti hmoty.
Chtěj nechtěj zákonu podléhají. U nich je, hmol
téžsí, trvá to déle, než je překonána. Proces jes
složitější. Ale příroda je jedna, tu i tam. Jed-
noho dne se vyskytne silnější individualita i v té
složité vrstvě, překoná odpor, pronikne hradbu
a ostatek půjde už hladce. Silné osobnosti jsou
nositeli idejí ve všech vrstvách.
Mladý dědic zvučného jména i erbu ne-
dávno v soukromí si posteskl.
— Mám také kousek divadelního čert
v těle. Vědí to o mně a zvali, abych hrál. Do-
brá, povídám, budu hrát, ale s podmínkou! Ve-
dle vašeho německého ať se hraje také český
kousek! Nenamítali nic, ale na český kousek
— nedošlo. Z mých soudruhů českého smýšlení
nikdo není dost ostřílen na prknech a naše dámy
by si raději ukously jazýček, než by hrály če-
sky. Byl bych musil hrát sám. Raději jsem tam
nešel ..
— Jak mluvíte s vašimi dámami?
— Schválně, vždycky po česku.
— A jak vám odpovidají?
26
article
— Tuze nemilostivě. Ohrnou nosíkem a
odpoví buď cizím jazykem anebo se obrátí do-
cela a zůstanou odpověď dlužny
Co chcete? Docela tak to bývalo s měšťan-
skými dámami z doby probuzení. České husičky
nechtčly štěbetat než po německu. Po českém
venkově hrálo se tehdy německé divadlo. Koer-
ner, Kolzebue, Benedix byli nejhranější autoři.
»Eine deutsche Hausfrau« představovala v Po-
ličce paní Polivková. Klieperův Rohovin Čtver-
rohý, kus bez ženské role, vznikl právě proto,
že vlastenečtí studující v Králové Hradci nemohli
pro svoje představení sehnati žádnou dámu. A
všecko to minulo ! Je překonáno! Dnešním da-
mám ochotnicím připadá už velmi komickou ta
perioda trpného odporu jejich předkyň. Coje
překonáno, vypadá vždycky směšno.
Také na naše princessy a komtessy dojde,
bohdá. Ať se potěší! Není v té věci rozdilu
mezi krví a krví. Ať modrá, ať červená, každá
proudí jen od srdce ke hlavě a nazpátek. Nie
jinak! Každá společnost podlehne myšlence ne-
sené — silnější individualitou. A ta se konečné
vyskytne. I nové Zuzany Černínové se pak na-
jdou! Zákon přírody připouští takové proroctví,
Benedix
Polivková
Klieperův
Černín
Koer
Hradec