ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 b4791620-8f46-11dd-81a7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 100, place 25, work 8, org 18
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
Z. března 1913. číslo 6o
4 article
1627, přiřknul sněmu dle novodobých ústav- ních zásad sestrojenému právo zákonodárné svéřoval správu ústředním, sněmu zodpovědným orgánům zemským a obnovoval plnou rovno- právnost jazykovou. K ústavním důsledkům kabinetního listu pohříchu nedošlo, neboť když sejití se ústavodárného sněmu svatodušním vzbouřením pražským bylo překaženo, oktro- jována byla první unitářská ústava pro vše- chny země neuherské z 25. dubna 1848 (Pillersdorfova), po jejím nezdaru učiněn po- kus o kompromisní ústavu kroměřížskou, na- čež po rozehnání kroměřížského sněmu do- šlo k oktrojování druhé unitářské ústavy z 4. března 1849 (Stadionovy), a když ko- nečně i tento pokus selhal, následoval po celé desetiletí opět režím čistě absolutistický. Dru- hého pokusu představitelem jest říjnový di- plom z 1860; vytknul si za účel zavedení ta- kových institucí a právních poměrů, „které stejnou měrou se srovnávají s vědomím práva historického a rozličností království a zemí jako s požadavkem jejich nedílného a neroz- lučného svazku.“ Však i tento náběh znetvo- řen byl únorovkou z 1861, která, pokud se Uherska týče, byla novým mostem k dualismu, kdežto v příčině zemí neuherských vrátila se k centralistické zásadě osnov Pollersdorfovy a Stadionovy, čímž v obou směrech razena byla cesta jednak k uherskému vyrovnání, jednak ku prosincovce z r. 1867. Třetí ko- nečně nad jiné účinný náběh podníknut byl za
Pillersdorfův Stadionův Pollersdorfův
5 article
Hohenwarta koncepcí fundamentálních člán- ků a vydáním kabinetního listu z 12. září 1871, kterým státoprávní postavení království Českého způsobem zvlášť důrazným bylo uznáno a stvrzení uznání tohoto přísahou ko- runovační připověděno. Leč i období Hohen- wartovo skončilo pro nás nezdarem, v jehož důsledku zákonem o přímých volbách z 1873 byl § 16. zemského zřízení o volení říšských poslanců sněmem jednostranně potlačen a tím tehdejší pasivní náš odpor proti ústřed- ní legislativě podlomen. Toť v stručných rysech kostra procesu, němž vývoj téměř třistaletý postupoval k dneš- ní ústavní skladbě soustáti habsburského. V řetězu tom řada článků pro nás nepříznivých střídá se s řadou jiných článků pro nás přízni- vých. K řadě první náleží zejména: poboření stavovské ústavnosti pobělohorským absolu- tismem r. 1627, vyvrcholení zákonodárnéa správní centralisace zrušením české dvorské kanceláře r. 1749, pokusy unitářských oktro- jírek Pillersdorfovy a Stadionovy v r. 1848 1849, zkomolení říjnového diplomu únorovkou z 1861, vznik dualismu a prosincovky z 1867 vybavení říšské rady od sněmů přímými vol- bami z 1873. Naproti tomu ze článků řady druhé sluší uvésti: potvrzení privilegií obnove- nému zřízení neodporujících z 1627 novellya deklaratise z 1640, jimiž krutost obn. zřízení pokud se týče zákonodárné iniciativy sněmu poněkud zmírněna, dále sem patří řada koru- novací, až na dvě výjimky nepřetržitá, od Fer- dinanda I. až do Ferdinanda V. r. 1836, státní akty, kterýmiž český sněm jakožto spolustráž- ce celistvosti koruny r. 1633 a 1749 dal svo- lení k odstoupení obojí Lužice, resp. části
Hohenwart Pillersdorfův Fery Lužice Ferdinand V
6 article
Slezska, potvrzení bytosti státu českého a zá- vazku korunovačního při přijetí titulu císaře rakouského r. 1804, obnovení ústavnosti v Če- chách kabinetním listem z dubna 1848, uznání zásady práva historického říjnovým diplomem z 1860 a konečně památný, pro myšlenku stá- toprávní nad jiné význačný reskript z 12. zář Plodem vývoje tohoto jest skutkový stav dnešní. Vzhledem k vývoji tomu jest ústavn skladba Předlitavska smíseninou živlů novo- věkého ústavního státu jednotného se živly ko- řenícími v právu hisťorickém, jakož i se živiy státu povahy federativní. Právo trůnní či moc- nářské spočívá plně na základu historickém Řijn diplom nejen že se pragmatické sankce dovolává, nýbrž výslovně poukazuje k jejímu přijetí zemskými sněmy a poněvadž platná dnešní ústava neobsahuje o právu trůnním ni- žádné zmínky a poněvadž látka tato dle přes- ného výkladu § 11. prosincovky do pravomoci říšské rady vůbec nespadá, mohou jen ti či- 1871.
Slezsko Předlitavsko
7 article
nitelé, za jejichž spolupůsobení pragmatická sankce vznikla, o případných změnách jejich po právu jednati. S právem trůnním souvisí závazek korunovační, při němž dle patentu z 1804 i na dále má býti setrváno, jejž Ferdi- nand V. r. 1836 splnil a jehož splnění i nyněj- ším nejjasnějším panovníkem čtyřikrát — za Schmerlinga r. 1861, za Belerediho r. 1866, za Potockého 1870 a za Hohenwarta 1871 — bylo připověděno. V korunovací tkví též vzá- jemný svazek zemí koruny České, jediný to zbytek dřívějšího společenství, které při plné jinak samosprávě dotyčných zemí výrazu do- cházelo občasnými sněmy generálními, zvláště pak jednotou správy, soustředěné v dvorské české kanceláři, při čemž mimochodem zmín- ka budiž dovolena, že ke skutečnosti této vzta- hoval se i čl. XIII. fundamentálek, jímž dvor- skému kancléři českému správa všech zemí koruny české měla býti svěřena, vůči čemuž arci v adrese sněmu moravského z 13. září 1871 vysloveno přání, aby kancléři českému posta- ven byl po bok vicekancléř, zodpovědný sně- mu moravskému. Leč kromě práva monarchi- ckého i v jiných směrech vykazují země značky útvarů povahy státní, vedoucích jakožto ta- kové vlastní život politický. V základu říjno- vého diplomu tvoří země jakožto tak řečené historicko-politické individuality základní pod- klad ústavy celostátní, na kterémžto stavu ani únorovkou ani prosincovkou nic nebylo změ- něno. Zemské české právo jazykové, spočíva- jící na obnov. zřízení z 1627 a stvrzené kabi- netním listem z 1848 bylo ještě před nedáv- nými lety nejvyšším soudním tribunálem ra- kouským za platné uznáno. Vedle toho jsou
Schmerling
8 article
země i činiteli zákonodárnými, pravomoc to příslušející výhradně útvarům povahy státní; zemské zákony dle dnešní platné ústavy jsou rovnocenné se zákony říšskými, říšská legisla- tura v oboru zákonodárství sněmu vyhraze- ného nemá právní moci nižádné, při čemž arci sluší podotknouti, že zemské zákonodárství podstatně tím je zkomoleno, že kontrasignace provedení zem. zákonů náleží ministrům, pro- stým vůči sněmu veškeré zodpovědnosti. Cel- kem vzato, jest dnešní ústavní skladba Před- litavska svazkem útvarů, které skutkově ne- jsou ani státy, ani prosté obvody správníči provincie, nýbrž jest tu svazek útvarů, jak se dí, úlomkových, svazek státních fragmentů,v němž vedle částečné decentralisace zákono- dárství trvá plný centralism správy a moci vý- konné, zodpovědné toliko radě říšské, a vůči sněmům v žádném závazku ústavní zodpověd- nosti nestojící. Jest to tedy ústrojí nehotové, značící pouhou fási vývojovou, jak vyplynula z dosavadního věkovitého zápolení politi- ckých sil. A poněvadž ústavní skladba, v níž fáse tato jest stělesněna, založena byla postu- pem vývoje na řadě jednostranných skutků. které národ český považuje za těžké křivdy jemu učiněné, neustává proti nim se ohražo- vati, čerpaje z vědomí utrpěné křivdy mravní důvod ku politickému nároku na takové utvá- ření se ústavního zřízení celostátního, které by mu jakožto historickému spoluzakladateli moc- nářství ve svojí skladbě zabezpečovalo posta- vení jak dějinným skutečnostem, tak novodo- bým potřebám národa plně odpovídající.
9 article
Toť první podklad myšlenky státoprávní Druhý její zdroj jest povahy, řekl bych biolo- gické a plyne z hlubin, v nichž koření podstata lidské přirozenosti samotné. Pokud dějinná vědomost sahá, lidstvo, jak víme, nekoná pozemskou svoji pout jinak než ve skupinách národních. Čím jest včelám roj tím jsou lidstvu národní celky, tvořicí základní jednotky soužití plemen. Ze skutečnosti této sluší souditi, že rozvrstvení lidstva ve skupiny národní jest produktem nutnosti, s kterouž — nechceme-li se utíkatí k nadsmyslným pra- příčinám všeho bytí — účtovati dlužno jakožto s daným zákonem přírody. Svazkem národních jednotek těchto jest společenství jazyka. Byt i jazyk sám nebyl nic věkovitě nezměnítelné- ho, přec při dnešní plemenné promíšenosti národů civilisovaných jest jazyk základní znakem, tak říkajíc exponentem národní pří- slušnosti, a jestliže vývoj od pravidla toho ně- kde vykazuje úchylku — příkladně u Irčanů. Židů — nelze úchylky tyto s hlediště věků posuzovatí jinak než jakožto dočasné zjevy přechodní. Prostředkem jazyka stává se je- dinec dědicem tisícileté kulturní a politické minulosti pokolení předchozích, účastníkem na osudech, do kterých přítomnost národní cel- ky zapřádá, jakož i spolutvořitelem vývoje bu- doucího. Tím tvoří se pospolitost zájmů, spole- čenství zdaru i blaha, útrap i hořkostí, tím rodí se jednota citů, názorů, tužeb, záští a obav a ze souhrnu všeho vzniká uvědomělá živouci kolektivní bytost, od jiných celků národních ostře se odlišující.
Irčan Žid
10 article
Nuž, ačkoli nevíme, jaký jest všeho život původ a účel, jest nám nicméně jasno, že vlast- ním obsahem každé živoucí bytosti jest uká- jení potřeb, kterým trvání a rozvoj její jsou podmíněny. Též trvání bytosti národní není než řetězem úkoje životních a rozvojových její potřeb. Má-li žiti, musí národní těleso bytost svou hájiti před újmami se strany vlivů zevněj- ších a zároveň pečovati o silný, zdravý jejt rozvoj vnitřní. Orgänem pak k vyplnění této úlohy jest ústrojí státní. Byť i poznání naše nedospělo dosud o podstatě státu k názoru jed- notnému, zjevem nesporným jest, že plný život vedou národní celky jedině prostředkem t- strojí státního. A je-li skutečností, že národni bytosti jsou základní složky, skrze které lidstvo život svůj vede, je-li rovněž zjev- nou skutečností, že podmínkou plného života národů jest vlastní zřízení státní, a jsou-li obě tyto skutečnosti produktem zákonů přírodních, pak jest i to, co nazýváme svéprávnost národa příkazem přírody samotné, jest životní pofře- bou každého národního celku, jinými slovy. jest přirozeným jeho posláním. Však rovněž odvěkou skutečností jest, že není každému národu údělem, aby tvořila trvale uhájil vlastní zřízení státní. Nechť sio účelu života tvoříme ideály sebe luznější. pravdou jest, že „býti“ znamená zápasiti a že „žíti“ značí vítěziti. Nejvyšším příkazem ži- votní bytosti jest snaha po sebezachovánía po všech důsledcích z pojmu toho plynoucích.
Orgän
11 article
Rovněž však snaha tato jest vrozena všem bytostem živoucím, není konec konců život než řetězem zápolení, ve kterém jak jedinci mezi sebou, tak společenské vrstvy, tak i ná- rodní celky vlastní stát tvořící, v různých for- mách se utkávají. Zjev ten zovou snad ne dost případně jední „bojem o život“, druzí „záko- nem naprostého soupeřství“. Jisto jest, že rámci národních celků, tvořících vlastní stát. dusí a upravuje se tento zápas nutností lid- ského soužití, z kteréžto nutnosti vzniká mravnost, houstnoucí postupem v řády práv- ní. Však mezi národními celky, jakožto tako- vými brzdy této pohříchu dosud není a bez- pochyby nikdy nebude. Ovšem, s rostouci vzdělaností sbližují se dálavy pevnin, upřádá se pásmo zájmů všelidských, z něhož vyhra- ňují se zárodky práva mezinárodního. Však přes to vše ve stycích mezi celky národními zákon naprostého soupeřství platí v plné síle, historie píše pořád své listy mečem, zbroce- ným v krvi a dochází-li dočasně k sympatiím a přátelskému spojenectví, děje se to potud.
12 article
pokud příbuzný neb totožný zájem dvou vy- žaduje, ahy spojenýni šilami čelili proti třetí- mu. Pohnůtkou soupeřství není však tolikoo- brana, nýbrž i útok o kořist, kterážto poslední v trvalých formách slove nadvládou či ujař- mením pokořence. Tak proudem dějin vzní- kají v různých odstínech tři hlavní typy ná- rodů: národové plnoprávní, tvoříci vlastní stát ovládajíce v něm případně i příslušníky ná- roda pokořeného, národové bezprávní, je- jichž zřízení státní vítězeri bylo zbořeno a ná- rodové poloprávní, postrádající sic vlastního státu, však sdílející s jedním neb více náro- dy poloprávnými útvar společný. Smíšeniny tyto vznikají všude tam, kde různorodé sku- piny polohou zeměpisnou, společným nebez- pečím atd. na soužití jsou odkázány a nemá-li žádná dosti sil, aby zkrušila ostatní, dochází k úpravě soužití dohodou, ve které každá ze skupin spokojuje se se svéprávností částečnou
13 article
za cenu, že úkoj potřeb ostatních jí celkem bude zabezpečen. Kde však ku podobnému vyrovnání protiv nedošlo, kde mezi národy teritoriálně po boku neb na témž území pro- míseně bydlících panuje poměr nadvlády poroby, tam zápas stává se nezbytným a trvá tak dlouho, dokud porobený plné či aspoň re- lativné svéprávnosti nedosáhne neb cele se- slaben k dalšímu zápasu stane se neschopným. žádná živoucí bytost nevzdá se bez odporu podmínek svého trvání. Boj o jazyk a své- právnost jest toliko jednou z forem odvěkého „boje o život“. K obraně proti ohrožování své bytosti, k zápasům za ztracenou svéprávnost. jedinou to záruku svého trvání, každá živouc bytost národa, byť i několikrát byla zkrušena. pokud v ní proudí síla životní, zdvihá pozno- vu šíj, hnána jsouc k tomu pudem sebezácho- vy, tedy nejmocnější vzpruhou lidské přiroze- Řeknete: toť právo přirozené! Budiž. chcete-li to tak nazvati, však dlužno ihned rozptýliti nedorozumění. Jest povědomo, že ve smyslu názorů o právu dnes převládajících.
14 article
přirozeného práva vůbec žádného není. Ví- me, jak se pojem práva toho vyvinul. Sestro- jila jej koncem předminulého a počátkem mi- nulého věku theoretická nauka, tehdá panu- jíci, odvozujic je spekulativně z povahy lidské a řádu světového. V době té i rakouský obč zákonník uznal v § 7. přirozené právo za pra- men podpůrný. V podstatě nebyly přirozeno- právní zásady než reakci proti nesnesitelno- stem poměrů, nebyly tudy než okrasným ná- zvem pro „idey“, v nichž výrazu docházely tužby, usilující o změnění právních řádů octnuvších se v rozporu s obecným přesvěd- čením, co jest mravním a spravedlivým. Zá- sady přirozenoprávní neříkaly co právo jest co platí, nýbrž co by právem býti a platiti mělo. Tím způsobem, jakožto požadavek houstnoucího obecného přesvědčení, stalo se přirozené právo břitkou zbraní myšlenkovou jak proti feudalismu, ufiskujícímu probouze- jící se mravy, tak proti výstřelkům absolutis- mu a přehmatům klerikalismu: v účincích svých vedlo jak k formulaci „lidských práv za velké francouzské revoluce, tak ke vzniku novověkých ideí ústavních, ba probudilo — zvlášť u národa německého — mocné hnutí národního sjednocení. Leč přes všechny tyto blahodějné účinky práva přirozeného státo- vědecká nauka dnes převládající odkazuje právo to do mravovědy, neuznávajíc pro svůj obor leč právo dané, positivní, které platiči platilo. Obrazné rčeni „právo přírozené“ z nauky právní tím sice mizí, avšak hybná právotvorná síla jeho mravního zdroje trvá zajisté dál. S věcného hlediska jest tedy cel- kem lhostejno, budeme-li politické tužby svoje zdůrazňovati právem přirozeným, či životní potřebou, založenou v lidské přirozenosti.
hnutý národní sjednocený
15 article
Avšak chybou by bylo, kdyby v našem přípa- du právo přirozené považováno býti mělo za něco podstatně jiného, než nárok, plynoucí ze skutečností dějinných a kdyby pod heslem či záminkou práva přirozeného měl býti po- pírán a zlehčován nárok, založený na tak ře- čených „sežloutlých pergamenech“. Obě po- hnutky našeho úsilí jsou dva prameny jednoho zdroje. Jest pravda, historický pramen by sám o sobě nestačil a vyschnul by časem úplně, kdyby nebyl oživován potřebou životní, tak- též jest pravdou, kdybychom neměli vůbec žádné minulosti, kdybychom byli národem od včerejška, že by sám pud sebezáchovy vzbudil energii, nabádající k úsilí za svéprávnost poli- tickou; neméně jest však pravdou, že vědomí nároku historického jest nad jiné účinnýma proto cenným prostředkem ke vzpružení této energie, budíc pro ni sympatie a dodávajícjí i mravního posvěcení. Nuž shrneme-li v celek vše to, co jsme si o základech myšlenky státoprávní uvedli na pamět, jeví se nám český problém státoprávní jakožto součást ústavního problému rakouské- ho. Vycházejíce z pragmatické sankce, kteráž dřívější faktické unii věcné dodala legálního
17 article
podkladu, a vypouštějíce ze svých kalkulací
18 article
možnost všech převratů povahy katastrofální, nemůžeme vlastní věcný cil problému spatřo- vati než ve svéprávnosti národa, uskutečněné v žádoucí dohodě s krajany německými pře- měnou řádů ústavních k tomu konci, aby Ra- kousko založilo evropský svůj význam na svazku národů svobodných a rovnoprávných, v němž by každému v užší jeho vlasti podmín- ky rozvoje plně byly poskytnuty a všechny pak dle míry svých sil na politice celostátní spravedlivé měly účastenství. Jest tento cíl dosažitelný a jaké k němu mohou vésti cesty? Pokusme se o odpověď. Známo, že celý politický vývoj — minulý, přítomný i budoucí — není než souhra dvou složek: jednou jest prostředí, tedy okolnosti, za kterých vývoj se děje, a druhou jsou kvality jednajících či- nitelů. Co do prostředí jsme především již geo- graficky v postavení velmi těžkém na svojí krajní výspě slovanské, se tří stran mořem německým obklopené. Dále sluší uvésti, že od vzniku nynější ústavnosti národ český vzhledem k svým nárokům státoprávním ne- stojí ve vztazích toliko vůči koruně — kteráž ostatně za Hohenwarta nároky ty uznala — nýbrž že nám počítati dlužno s tužbami a zá- jmy národů, do nichž zásadou ústavnosti tě- žisko rozhodování z valné části bylo přesu- nuto. Politickou formulí dnešní monarchie jest rozdělení nadvlády mezi Němce a Maďary.
Němec Maďar
19 article
Stará, po staletí sledovaná myšlenka absolu- tismu: centralisace s nadvládou živlu něme- ckého, převzata byla národem německým, jenž za pomoci Poláků od půl století snaží se ji uskutečniti ve formách ústavních, pokud to jde, neštítě se, pokud to nejde, ani prostředků protiústavních. A úsilí to, jak rovněž všichni víme, silnou oporu má v působení vlivů, které bych nazval radiací myšlenky velkoněmecké. Nejen my, celá Evropa stoji v okruhu této ra- diace. Hlavním obsahem evropských dějin vě- ku předchozího jest rozvoj dnešního soused- ního velestátu německého. Politická i hospodářská jeho síla vzrost- la způsobem, kterýž Fichte i Lista jiní buditelé německého národního vědomí sotva as mohli tušiti. Vliv stavu toho na po- měry naše jeví se jednak tím, že stupňuje úpor- nost rakouské větve německé v hájení dosa- vadní nadvlády její, jednak i tím, že za udržení nadvlády německého živlu v Předlitavsku stává se zájmem vysoce důležitým i pro řít německou, kteráž, stavší se všem sousedům nebezpečným soupeřem a nemajíc proto příte- le, opírá se na ten čas jedině o spojeneciví s Rakouskem, počítajíc, ať právem či neprá- vem, že jedním z předpokladů spojenectví toho jest zachování dosavadního politického primátu Němců rakouských.
Ficht List Němec Evropa Předlitavsko Rakousko
20 article
Tím způsobem, jak zvlášť okatě ukázalo se v době Hohenwartově, ocituje se věc česká v okruhu politiky zahraniční. Bylo by hříšným sebeklamem zastírati si, že s tohoto hlediska jest prostředí naše vysoce nepříznivé. Avšak nicméně beznadějným nikterak není. První korrektiv stinných stránek stavu nynějšího sluší spatřovati v tom, že centralisace s nad- vládou živlu německého je v Rakousku možnou jedině ve formách absolutismu buď zjevného. neb ústavností toliko zdánlivou nuzně zastře- ného. Slova Palackého o neslučitelnosti cen- tralisace s pravou ústavností ve státu různo- národním plně se osvědčuje. Proto dnešní ú- stavní formy za poslední nezměnitelnou fási vývoje považovány býti nemohou. Široké li- dové vrstvy však žízní po ústavnosti skutečné, nezfalšované. Čím více v důsledku všeobecného práva volebního, všeobecné branné, berní a školské povinnosti massy lidové stávají se vlastním hřídelem dějů politických, tím pravdě- podobněji tato novodobá hybná síla požene vývoj k metě, ztělesňující ústavní formuli, kte- rouž by mezi národními složkami rovnováha spolužití jejich dle zásad rovnoprávnosti a ná- rodního sebeurčení bylo upraveno. Dojde k to- mu najisto, nebude-li bytost soustátí samot- ného v trvání svém obrozena. Nuž v té pří- čině pevnou sluší míti víru, že záruka trvání
Hohenwartův Palacký Rakousko
21 article
krasavice, která mu zde padla do oka, Ljaska (Liasse). Jiná dáma, již po rytířsku hájí proti trýzniteli Orlovi (Orilus), nese krásné jméno Ješuta (Jeschuta), poustevník pak, u něhož rytíř na konec docházi nej- vzácnější rady, muž živící se jen vodoua bídnou stravou, sluje Trevrizen (trezvic, trez- ven, střízlivý). Kde se ta podivná jména za okolností historicky tak nemožných mohla nalézti tak daleko na západě? — Snad se tam dostala pozdějšími styky? Snad odněkud z Čech, nebo z jiných slovanských zemí? V Čechách, vyjma snad pozdější pře- klady, nic o takové legendě nevíme. Jinde ve Slovanech také ne. Ostatně nejde o živly jen podružné! Sám hlavní hrdina a vlastní idejné jádro legendy, nesou slovanské názvy. Jisto aspoň je, slovo »král« nepře- smyklo se ze jména »Karl« teprv snad někde v Čechách a ve století jedenáctém! Bylo najisto známo daleko na Západě už ve hlubokém středověku. A dávno před sa- mým — Karlem. Tak jisto, jako že jméno zakladatele velké říše německo-římské není ve starých písemnostech zanešeno dnešním německým způsobem »Karl«, nýbrž že se čte vesměs prvotnějí: Carol, Carel, Carell a p. A ještě něco je jistol Slovo král, károl, korol z dnešních jazyků na Západě docela vymizelo. Zacho- valo se tu pouze co jméno. Za to na Vý- chodě, po celé oblasti slovanské dosud všude se vyskytuje jako slovo hojně užívané.
Ješuta Jeschut Trevridit Slovan Karl Karel Carola Carla Carell Zacha Čechy Vý
22 article
Ve starých pohádkách a pověstech hrdi- nové ani neměli zvláštních jmen. Byli jen králové, princové a princezny, bohatýři sta- teční a rytíři. Ve starých pověstech něme- ckých velmi oblíbeno je jméno hrdin Walter. Němci je rádi vykládají jako Wald-Herr — lesa pán. Zdá se však mít spíše význam kněžic, princ, mladý plnomocník. Po slo- vansku vladyka, vladař (Walthari-Lied). Král ve starých zpěvech německých není panovník dnešního smyslu. Týž hrdina v jednom verši nazýván je Koenig, v ji- ném téhož zpěvu prostě Herr nebo Held nebo Vogt. Vogt si Němci odvozují z lat.
Walter Němec Koenig Vogt WaldHerr WalthariLied Held nebo Vogt
23 article
advocatus. Později bývali skutečné už je pořízení »správci« krajů nebo hradů. Tak se dostali i do Čech jako foiti.*) Prvotně však vogt znamenalo vůbec hrdinu, reka, boha- týra: das rieth ihm seine Muter die Koenigin Gerlind und ihrer Lehre folgte der junge Vogt ge- schwind . .. Zde a všude vogt ještě ve smyslu vévoda hrdina, náčelník. A vskutku neznělo slovo původně bezpochyby vogt, nýbrž rovnou vojt (vojvoda, vojta, vožd). Der voit von den Sahsen nazýván je v jiném zpěvu vůdce Sasíků. Slovanská titulatura v řeckém nápise uherské koruny svatoštěpánské má svůj sym- bolický význam. Je to tiché svědectví dáv- ných dějů a poměrů. Psané dějiny nic o těch poměrech nevypravují. Leč svědectva jsou příliš zřetelná. Mluví o dávné kultuře Slo- vanů hluboko ve starověku. že tomu výroky mnohých povolaných svědků odporují? Obvyklý výjev ze soudní síně! Ani na velkém přelčení Dějin věci jinak nechodí
Čo Sasík
24 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Hugo von Hofmannsthal: Zobeí- dina svatba. Dramatická báseň o třech pro- měnách. Přeložil O. Fischer. Sehráno „Diva- dlem umění“ v divadle smíchovském 28. úno- ra. Scenuje Vojta Novák. „Divadlo umění“ zdokonalilo se značn od svých prvních pokusů a má vedle horli- vých ochotníků herce, kteří berou svůj úkol velmi opravdově. Hofmannsthalova hra, kte- rou si tentokráte vybrali, je založena na krásné východní povidce, spracovávané pak ) Mají slova své osudy. Původ svůj namnoze ztrácejí v nepaměti národů. Lipsko bylo kdysi město slovanské. Němei je vyslovovali Leipzig. Pozdější pokolení slovanská už také mluvila o Laipeiku a chodila jen do Laipciku. Tisíce slov a tvarů tak proudem věků piipraveno o svou legitímaci. Lid ve starých německých zpěvech na- zývá své hrdiny »der voit« rozhodně už dříve. než byla latina v hospooářství německé říse zavedenal (advocatusl).
Hugo Hofmannsthal O Fischer Vojta Novák Hofmannsthalův Leipzig Divo Lipsko divadlo uměný Lido
25 article
mnohokrát v literaturách evropských, o síle prosté a čisté lásky: dívka milující svého ho- cha, je odloučena od něho a provdána boha- tému muži. Ale její naivní, upřímný výklad pohne muže, že ji propustí od sebe, aby šla k čekajícímu milenci. Zmocní se ji lupiči, otro- káři, kupci, násilník, i sama smrt, ale všichní propouštějí čistou tu bytost, přemoženi silou její lásky, takže po hrůzyplné noci dochází čistá ke svému milenci. Hofmannsthal zabarvil látku tragicky — i v tom měl předchůdce — a nechává ženu odejít od muže k milenci, jenž ji však vyhání, zachvácen láskou k jiné ženě a touhou po pomstě na starém otci, svém sou- peři v nové lásce, nechává ji vracet se do do- mu manžela a hynout sebevraždou, konče bá- seň smířením muže s umírající ženou. Řeč básně, již autor spíše vypravuje než dramati- suje děj, je plna libezných kadencí, půvabné- ho, zpěvného rythmu, ale v tom přívalu slov. obrazů a umělých rčení utápí se city a vadne místy i nálada. Herci „Divadla umění“ s roz- koší oddávají se především čisté deklamaci a pěstění stylisované mimiky. Jejich úsilí dař se jim dobře, až na trochu preciosní základní pojetí jak deklamačního tak mimického stylu. Zvláště obě hlavní úlohy manžela, jejž hrál p. Pavel Neri a Zobeidy, hrané slečnou Ne- chlebovou, byly pěknými hereckými výkony Režie jevila vážnou snahu o ucelené podání propracování všech detailů v jednotném po- jetí. Prostou výpravou ukázal režisér dobře jak velmi jednoduchými prostředky lze vyvo- lat případnou, nerušivou náladu. Intimní di- vadlo bylo přeplněno obecenstvem, jež jiste neodcházelo zklamáno.
Hofmannsthal Pavel Neri Zobeida divadlo uměný
26 article Hudba.
Hudba. + (Třetířádný večer komorní hud- by.) Již dávno nepředstavil se v komorních veče- rech řádný mladý český skladatel hned napoprvé s takovým zdarem, jako tentokrát Jan Kuncs svým kvartettem z G-dur. Toto jeho opus 9. je plo- dem mládí a toto mládí také odevšad z kvartetta vane. Je to mládí upřímné a opravdové, jehož hu- dební mluva je vzdálena honění za hypermoderni- stickými chimerami i tragické pósy. Hudba Kuncova působí neobyčejnou svěžestí a bezprostředností. Při bohaté své polyfonil, v níž osvědčil Kunc obrat- nou ruku, je komposice ve svém thematickém slo- žení jasně průzračnou a při tom skvěle zní. V zá- kladě svém je kvartetto skladba menothematická což zvláště platí o úvodním Allegru, kde základn thema, krátké, ale výrazně karakteristické, mistr- ným způsobem v nesčetných obměnách je využito. Věta volná [Andante sostenuto) při četných svých půvabech, potřebovala by jen více soustředěnosti a koncisnosti. Duch Dvořákův, který nezůstal na Kunce v jeho kvartettu bez vlivu, zdá se mi nej- více se projevovat ve větě třetí (Presto), melo- dicky i rytmicky velmi bohaté a pestré. Tímte
Kuncs Kuncův Kunc Dvořákův Presta
27 article
Scherzem kvartett Kuncův zatím končí. Progra- matické nadpisy vět nasvědčují tomu, že skladatel chtěl ve svém kvartettu vyličiti ve všeobecných rysech fáse svého života. V rukopisné partituře díla povídá, že k té fasi, jejíž vyličení mělo by býti obsahem věty čtvrté, se dosud nedostal. Ale to bylo, tuším, už v roce 1907. Dnes snad měl by už obsah i pro tuto závěrečnou větu. Máme od něho právo žádat, aby na zdařilou svoji stavbu položi poslední kámen. Nechť toto jeho závěrečné slovo je tak šťastným, jako ona dosavadni! — Společně s touto novinkou českou hrán byl Brahmsův smyč- cový kvintelt z G-dur (op. 111.), jedno z těch del v nichž umělec na sklonku svého života myšlen- kově obdivuhodně se rozjasnil a k překvapujícímu mladistvému vzletu svoji fantasii rozpial — a pal Dvořákův nádherný kvintett stejného obsazení Es-dur (op. 97.), který tentokrát přijat byl s ohrom- ným. přímo demonstrativním nadšením. České kvartelto s p. Zelenkou u cellového pulyí a sp. prof. Máchou u druhé víoly bylo ve všech sklad- bách na vrcholu svého umění reprodukčního,v němž dnes má prímát po všem širém světě. Za to jak s nadšením a láskou ujali se díla Kuncova, dvoj- aš. násobný patří umělcům dílkl + Sedmnáctý symionický koncert České Fil- harmonie koná se dnee o 144. hod. odpol. ve Sme- tanově sále Obecního domu. Dirigent dr. Vilém Zemánek. Solista Jan Heřmun. Program: 1. Ne- švera: Ouvertura k opeře »Lesní vzduch«,2 Beethoven: Klavírní koncert č. 4., G-dur. 3. Sme- tana: »Richard lII «. »Valdštýnův tábor« a »Ha- kon Jarl«, symfonické básně. Vstupenky do lož. po 15 K, na sedadla po 3 a 2 K. místa k stán po 1 K prodávají se dnes dopol. od 10. do 12. hod v kanceláři Českého Filharmonického Družstva na
Kuncův Brahmsův Dvořákův Zelenka profesor Mácha doktor Zemánek Heřmun Richard lie Valdštýnův Sme Český Fil obecní dom Český filharmonický družstvo
28 article Václavském nám. č. 53 (telefon 2995) a od 13.
Václavském nám. č. 53 (telefon 2995) a od 13. hod. odpol. u pokladny. + Z Českého spolku pro komorní hudbu v Praze. Čtvrtý řádný koncert koná se ve čtvrtek 6. března 1913 o 7. hod. večer v Rudolfině. Bud věnován tentokráte hudbě komorní pro dechové nástroje a k provedení jeho získáno bylo vídeňské Sdružení pro komorní hudbu na dechové nástroje. Vedle klavíru (prol. Schmidí) zastoupeny jsou oboč, klarinet, lesní roh a fagoť. Na program dány Mozartův kvintett Köchel č. 432, Beethovenův kvintett Es-dur op. 16. Sonata pro lesní roha klavír op. 17. od Beethovena a tři romance pro hoboj a klavír op. 94. od Rob. Schumanna. + Spolek pro pěštování písně pořádá v úterý 4. března t. r. o 1/48. hod. v sále hotelu Centra píaňový večer. Písně moderních Francouzů za- zpívá pí. Raymonde Delamoisová z Pa- říže. Na klavíru doprovází p. Václav Štěpán. Přístup mají jen členové na průkaz legitimací. Příspěvky členské 8 K na 8 písňových večerů při- jímá slě. A. Hrdličkova, Praha-I., Liliová 6. + Nešverovo oratorium Job provedeno bude již zejtra v pondělí o půl 8. hod. večerní v kon- certě Oratorního sdružení v Rudolfinu. Zbývající lístky (po 8, 6, 4, 3. 2 a 1 K), jakož i rozbor díla z péra prof Ferd. Vaňka po 40 h do 3 hod. odp. ke koupi v p edprodejích u firem: Fr. A. Ur- bansk, knihkupec. Ferdinandova třída vedle Ná- rodního divadla, Čupík a Váňa, Ovocný trh č. 12, v kanceláři České Filharmonie, Váciavské nám. č. 53 a večer od 147 hod. u pokladny v Rudol- finum + Koncert Henri Marteau. Virtuos na housle Henri Martenu uspořádá 31. března v Ruvo finu koncert. Záznamy přijímá hudební závod Em.
Mozartův Köchel Beethovenův Beethoven Rob Schumann Francouz Delamoisová Václav Štěpán A Hrdličkův Nešverův Job Ferd Vaněk Ferdinandův Ná Čupík Váňa Marteau Marten Václavský já Praha Buda Váciavský já Rudol Ruvo Český spolek pro komorní hudba sdružený pro komorní hudba spolek pro pěštování píseň Rudolfinum rodní divadlo Český filharmonie kvintett esodur op . 16 Francie . A . Ur
29 article
Wetzlera, Ferdinandova tř. 36. +Druhý a poslední klavírní večer Eugena dAlberta koná se 14. dubna v Rudolfinu. Zá- znamy přijímá hudební závod Em. Wetzlera, Ferdinandova třída 36. + Hlindlovo oratorium „Juda Makkabejský“ provede Hlahol Vinohradský v pátek dne 7. března ve Smetanově sále Obecního domu. Provedeno bu- de 110členným smíšeným sborem Hlaholu Vinohrad- ského a Symfonickým orchestrem; sola zpívají dá- my: pi. B. Tůmová, sl. M. Kottnauerová a sl. A. Krombholzová, pánové Fr. Jelínek. Jar. Karbulka, J. Žlábek a H. Slavík, klavír hraje p. Richard Ve- selý, varhany p. R. Chmelíček. Ve 3. aktu spolu- účinkuje sbor dětí ze školy Umělecké výchovy na Kr. Vinohradech. Sedadla po 4., 3 a 2 K, lože po 15 K, k stání 1 K, prodávají se na Král. Vinohra- dech u p. Pojezného (Havličkova 6l: v Praze: Fr. Urbánek (U Nár. Divadla), Fr. Chadim (Vodičkova). Filip a Urban (Václavské nám.): na Šmichově p. E. Pavel (Kinského): Karlin (M. Knapp), Praha VIl. (V. Bičák, Belerediho).
Wetzler Ferdinandův třída dAlbert Makkabejský B Tůmová M Kottnauerová A Krombholzová Jelínek Karbulka J Žlábek H Slavík Richard R Chmelíček Král Havličkův Urbánek Chadim Vodičkův Filip Urban E Pavel Kinský Karlin M Knapp V Bičák Beleredi Rudolfinum Ferdinandov třída Francie Praha Václavský já Hlindlovo oratorium Smetanův sál Hlahol Vinohrady Šmichov p obecní dom