2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
Z. března 1913. číslo 6o
4
article
1627, přiřknul sněmu dle novodobých ústav-
ních zásad sestrojenému právo zákonodárné
svéřoval správu ústředním, sněmu zodpovědným
orgánům zemským a obnovoval plnou rovno-
právnost jazykovou. K ústavním důsledkům
kabinetního listu pohříchu nedošlo, neboť když
sejití se ústavodárného sněmu svatodušním
vzbouřením pražským bylo překaženo, oktro-
jována byla první unitářská ústava pro vše-
chny země neuherské z 25. dubna 1848
(Pillersdorfova), po jejím nezdaru učiněn po-
kus o kompromisní ústavu kroměřížskou, na-
čež po rozehnání kroměřížského sněmu do-
šlo k oktrojování druhé unitářské ústavy
z 4. března 1849 (Stadionovy), a když ko-
nečně i tento pokus selhal, následoval po celé
desetiletí opět režím čistě absolutistický. Dru-
hého pokusu představitelem jest říjnový di-
plom z 1860; vytknul si za účel zavedení ta-
kových institucí a právních poměrů, „které
stejnou měrou se srovnávají s vědomím práva
historického a rozličností království a zemí
jako s požadavkem jejich nedílného a neroz-
lučného svazku.“ Však i tento náběh znetvo-
řen byl únorovkou z 1861, která, pokud se
Uherska týče, byla novým mostem k dualismu,
kdežto v příčině zemí neuherských vrátila se
k centralistické zásadě osnov Pollersdorfovy
a Stadionovy, čímž v obou směrech razena
byla cesta jednak k uherskému vyrovnání,
jednak ku prosincovce z r. 1867. Třetí ko-
nečně nad jiné účinný náběh podníknut byl za
Pillersdorfův
Stadionův
Pollersdorfův
5
article
Hohenwarta koncepcí fundamentálních člán-
ků a vydáním kabinetního listu z 12. září
1871, kterým státoprávní postavení království
Českého způsobem zvlášť důrazným bylo
uznáno a stvrzení uznání tohoto přísahou ko-
runovační připověděno. Leč i období Hohen-
wartovo skončilo pro nás nezdarem, v jehož
důsledku zákonem o přímých volbách z 1873
byl § 16. zemského zřízení o volení říšských
poslanců sněmem jednostranně potlačen
a tím tehdejší pasivní náš odpor proti ústřed-
ní legislativě podlomen.
Toť v stručných rysech kostra procesu,
němž vývoj téměř třistaletý postupoval k dneš-
ní ústavní skladbě soustáti habsburského. V
řetězu tom řada článků pro nás nepříznivých
střídá se s řadou jiných článků pro nás přízni-
vých. K řadě první náleží zejména: poboření
stavovské ústavnosti pobělohorským absolu-
tismem r. 1627, vyvrcholení zákonodárnéa
správní centralisace zrušením české dvorské
kanceláře r. 1749, pokusy unitářských oktro-
jírek Pillersdorfovy a Stadionovy v r. 1848
1849, zkomolení říjnového diplomu únorovkou
z 1861, vznik dualismu a prosincovky z 1867
vybavení říšské rady od sněmů přímými vol-
bami z 1873. Naproti tomu ze článků řady
druhé sluší uvésti: potvrzení privilegií obnove-
nému zřízení neodporujících z 1627 novellya
deklaratise z 1640, jimiž krutost obn. zřízení
pokud se týče zákonodárné iniciativy sněmu
poněkud zmírněna, dále sem patří řada koru-
novací, až na dvě výjimky nepřetržitá, od Fer-
dinanda I. až do Ferdinanda V. r. 1836, státní
akty, kterýmiž český sněm jakožto spolustráž-
ce celistvosti koruny r. 1633 a 1749 dal svo-
lení k odstoupení obojí Lužice, resp. části
Hohenwart
Pillersdorfův
Fery
Lužice
Ferdinand V
6
article
Slezska, potvrzení bytosti státu českého a zá-
vazku korunovačního při přijetí titulu císaře
rakouského r. 1804, obnovení ústavnosti v Če-
chách kabinetním listem z dubna 1848, uznání
zásady práva historického říjnovým diplomem
z 1860 a konečně památný, pro myšlenku stá-
toprávní nad jiné význačný reskript z 12. zář
Plodem vývoje tohoto jest skutkový stav
dnešní. Vzhledem k vývoji tomu jest ústavn
skladba Předlitavska smíseninou živlů novo-
věkého ústavního státu jednotného se živly ko-
řenícími v právu hisťorickém, jakož i se živiy
státu povahy federativní. Právo trůnní či moc-
nářské spočívá plně na základu historickém
Řijn diplom nejen že se pragmatické sankce
dovolává, nýbrž výslovně poukazuje k jejímu
přijetí zemskými sněmy a poněvadž platná
dnešní ústava neobsahuje o právu trůnním ni-
žádné zmínky a poněvadž látka tato dle přes-
ného výkladu § 11. prosincovky do pravomoci
říšské rady vůbec nespadá, mohou jen ti či-
1871.
Slezsko
Předlitavsko
7
article
nitelé, za jejichž spolupůsobení pragmatická
sankce vznikla, o případných změnách jejich
po právu jednati. S právem trůnním souvisí
závazek korunovační, při němž dle patentu
z 1804 i na dále má býti setrváno, jejž Ferdi-
nand V. r. 1836 splnil a jehož splnění i nyněj-
ším nejjasnějším panovníkem čtyřikrát — za
Schmerlinga r. 1861, za Belerediho r. 1866, za
Potockého 1870 a za Hohenwarta 1871 —
bylo připověděno. V korunovací tkví též vzá-
jemný svazek zemí koruny České, jediný to
zbytek dřívějšího společenství, které při plné
jinak samosprávě dotyčných zemí výrazu do-
cházelo občasnými sněmy generálními, zvláště
pak jednotou správy, soustředěné v dvorské
české kanceláři, při čemž mimochodem zmín-
ka budiž dovolena, že ke skutečnosti této vzta-
hoval se i čl. XIII. fundamentálek, jímž dvor-
skému kancléři českému správa všech zemí
koruny české měla býti svěřena, vůči čemuž
arci v adrese sněmu moravského z 13. září 1871
vysloveno přání, aby kancléři českému posta-
ven byl po bok vicekancléř, zodpovědný sně-
mu moravskému. Leč kromě práva monarchi-
ckého i v jiných směrech vykazují země značky
útvarů povahy státní, vedoucích jakožto ta-
kové vlastní život politický. V základu říjno-
vého diplomu tvoří země jakožto tak řečené
historicko-politické individuality základní pod-
klad ústavy celostátní, na kterémžto stavu ani
únorovkou ani prosincovkou nic nebylo změ-
něno. Zemské české právo jazykové, spočíva-
jící na obnov. zřízení z 1627 a stvrzené kabi-
netním listem z 1848 bylo ještě před nedáv-
nými lety nejvyšším soudním tribunálem ra-
kouským za platné uznáno. Vedle toho jsou
Schmerling
8
article
země i činiteli zákonodárnými, pravomoc to
příslušející výhradně útvarům povahy státní;
zemské zákony dle dnešní platné ústavy jsou
rovnocenné se zákony říšskými, říšská legisla-
tura v oboru zákonodárství sněmu vyhraze-
ného nemá právní moci nižádné, při čemž arci
sluší podotknouti, že zemské zákonodárství
podstatně tím je zkomoleno, že kontrasignace
provedení zem. zákonů náleží ministrům, pro-
stým vůči sněmu veškeré zodpovědnosti. Cel-
kem vzato, jest dnešní ústavní skladba Před-
litavska svazkem útvarů, které skutkově ne-
jsou ani státy, ani prosté obvody správníči
provincie, nýbrž jest tu svazek útvarů, jak se
dí, úlomkových, svazek státních fragmentů,v
němž vedle částečné decentralisace zákono-
dárství trvá plný centralism správy a moci vý-
konné, zodpovědné toliko radě říšské, a vůči
sněmům v žádném závazku ústavní zodpověd-
nosti nestojící. Jest to tedy ústrojí nehotové,
značící pouhou fási vývojovou, jak vyplynula
z dosavadního věkovitého zápolení politi-
ckých sil. A poněvadž ústavní skladba, v níž
fáse tato jest stělesněna, založena byla postu-
pem vývoje na řadě jednostranných skutků.
které národ český považuje za těžké křivdy
jemu učiněné, neustává proti nim se ohražo-
vati, čerpaje z vědomí utrpěné křivdy mravní
důvod ku politickému nároku na takové utvá-
ření se ústavního zřízení celostátního, které by
mu jakožto historickému spoluzakladateli moc-
nářství ve svojí skladbě zabezpečovalo posta-
vení jak dějinným skutečnostem, tak novodo-
bým potřebám národa plně odpovídající.
9
article
Toť první podklad myšlenky státoprávní
Druhý její zdroj jest povahy, řekl bych biolo-
gické a plyne z hlubin, v nichž koření podstata
lidské přirozenosti samotné.
Pokud dějinná vědomost sahá, lidstvo, jak
víme, nekoná pozemskou svoji pout jinak než
ve skupinách národních. Čím jest včelám roj
tím jsou lidstvu národní celky, tvořicí základní
jednotky soužití plemen. Ze skutečnosti této
sluší souditi, že rozvrstvení lidstva ve skupiny
národní jest produktem nutnosti, s kterouž
— nechceme-li se utíkatí k nadsmyslným pra-
příčinám všeho bytí — účtovati dlužno jakožto
s daným zákonem přírody. Svazkem národních
jednotek těchto jest společenství jazyka. Byt
i jazyk sám nebyl nic věkovitě nezměnítelné-
ho, přec při dnešní plemenné promíšenosti
národů civilisovaných jest jazyk základní
znakem, tak říkajíc exponentem národní pří-
slušnosti, a jestliže vývoj od pravidla toho ně-
kde vykazuje úchylku — příkladně u Irčanů.
Židů — nelze úchylky tyto s hlediště věků
posuzovatí jinak než jakožto dočasné zjevy
přechodní. Prostředkem jazyka stává se je-
dinec dědicem tisícileté kulturní a politické
minulosti pokolení předchozích, účastníkem
na osudech, do kterých přítomnost národní cel-
ky zapřádá, jakož i spolutvořitelem vývoje bu-
doucího. Tím tvoří se pospolitost zájmů, spole-
čenství zdaru i blaha, útrap i hořkostí, tím rodí
se jednota citů, názorů, tužeb, záští a obav a
ze souhrnu všeho vzniká uvědomělá živouci
kolektivní bytost, od jiných celků národních
ostře se odlišující.
Irčan
Žid
10
article
Nuž, ačkoli nevíme, jaký jest všeho život
původ a účel, jest nám nicméně jasno, že vlast-
ním obsahem každé živoucí bytosti jest uká-
jení potřeb, kterým trvání a rozvoj její jsou
podmíněny. Též trvání bytosti národní není
než řetězem úkoje životních a rozvojových její
potřeb. Má-li žiti, musí národní těleso bytost
svou hájiti před újmami se strany vlivů zevněj-
ších a zároveň pečovati o silný, zdravý jejt
rozvoj vnitřní. Orgänem pak k vyplnění této
úlohy jest ústrojí státní. Byť i poznání naše
nedospělo dosud o podstatě státu k názoru jed-
notnému, zjevem nesporným jest, že plný život
vedou národní celky jedině prostředkem t-
strojí státního. A je-li skutečností, že národni
bytosti jsou základní složky, skrze které
lidstvo život svůj vede, je-li rovněž zjev-
nou skutečností, že podmínkou plného života
národů jest vlastní zřízení státní, a jsou-li obě
tyto skutečnosti produktem zákonů přírodních,
pak jest i to, co nazýváme svéprávnost národa
příkazem přírody samotné, jest životní pofře-
bou každého národního celku, jinými slovy.
jest přirozeným jeho posláním.
Však rovněž odvěkou skutečností jest, že
není každému národu údělem, aby tvořila
trvale uhájil vlastní zřízení státní. Nechť sio
účelu života tvoříme ideály sebe luznější.
pravdou jest, že „býti“ znamená zápasiti a že
„žíti“ značí vítěziti. Nejvyšším příkazem ži-
votní bytosti jest snaha po sebezachovánía
po všech důsledcích z pojmu toho plynoucích.
Orgän
11
article
Rovněž však snaha tato jest vrozena všem
bytostem živoucím, není konec konců život
než řetězem zápolení, ve kterém jak jedinci
mezi sebou, tak společenské vrstvy, tak i ná-
rodní celky vlastní stát tvořící, v různých for-
mách se utkávají. Zjev ten zovou snad ne dost
případně jední „bojem o život“, druzí „záko-
nem naprostého soupeřství“. Jisto jest, že
rámci národních celků, tvořících vlastní stát.
dusí a upravuje se tento zápas nutností lid-
ského soužití, z kteréžto nutnosti vzniká
mravnost, houstnoucí postupem v řády práv-
ní. Však mezi národními celky, jakožto tako-
vými brzdy této pohříchu dosud není a bez-
pochyby nikdy nebude. Ovšem, s rostouci
vzdělaností sbližují se dálavy pevnin, upřádá
se pásmo zájmů všelidských, z něhož vyhra-
ňují se zárodky práva mezinárodního. Však
přes to vše ve stycích mezi celky národními
zákon naprostého soupeřství platí v plné síle,
historie píše pořád své listy mečem, zbroce-
ným v krvi a dochází-li dočasně k sympatiím
a přátelskému spojenectví, děje se to potud.
12
article
pokud příbuzný neb totožný zájem dvou vy-
žaduje, ahy spojenýni šilami čelili proti třetí-
mu. Pohnůtkou soupeřství není však tolikoo-
brana, nýbrž i útok o kořist, kterážto poslední
v trvalých formách slove nadvládou či ujař-
mením pokořence. Tak proudem dějin vzní-
kají v různých odstínech tři hlavní typy ná-
rodů: národové plnoprávní, tvoříci vlastní stát
ovládajíce v něm případně i příslušníky ná-
roda pokořeného, národové bezprávní, je-
jichž zřízení státní vítězeri bylo zbořeno a ná-
rodové poloprávní, postrádající sic vlastního
státu, však sdílející s jedním neb více náro-
dy poloprávnými útvar společný. Smíšeniny
tyto vznikají všude tam, kde různorodé sku-
piny polohou zeměpisnou, společným nebez-
pečím atd. na soužití jsou odkázány a nemá-li
žádná dosti sil, aby zkrušila ostatní, dochází
k úpravě soužití dohodou, ve které každá ze
skupin spokojuje se se svéprávností částečnou
13
article
za cenu, že úkoj potřeb ostatních jí celkem
bude zabezpečen. Kde však ku podobnému
vyrovnání protiv nedošlo, kde mezi národy
teritoriálně po boku neb na témž území pro-
míseně bydlících panuje poměr nadvlády
poroby, tam zápas stává se nezbytným a trvá
tak dlouho, dokud porobený plné či aspoň re-
lativné svéprávnosti nedosáhne neb cele se-
slaben k dalšímu zápasu stane se neschopným.
žádná živoucí bytost nevzdá se bez odporu
podmínek svého trvání. Boj o jazyk a své-
právnost jest toliko jednou z forem odvěkého
„boje o život“. K obraně proti ohrožování své
bytosti, k zápasům za ztracenou svéprávnost.
jedinou to záruku svého trvání, každá živouc
bytost národa, byť i několikrát byla zkrušena.
pokud v ní proudí síla životní, zdvihá pozno-
vu šíj, hnána jsouc k tomu pudem sebezácho-
vy, tedy nejmocnější vzpruhou lidské přiroze-
Řeknete: toť právo přirozené! Budiž.
chcete-li to tak nazvati, však dlužno ihned
rozptýliti nedorozumění. Jest povědomo, že
ve smyslu názorů o právu dnes převládajících.
14
article
přirozeného práva vůbec žádného není. Ví-
me, jak se pojem práva toho vyvinul. Sestro-
jila jej koncem předminulého a počátkem mi-
nulého věku theoretická nauka, tehdá panu-
jíci, odvozujic je spekulativně z povahy lidské
a řádu světového. V době té i rakouský obč
zákonník uznal v § 7. přirozené právo za pra-
men podpůrný. V podstatě nebyly přirozeno-
právní zásady než reakci proti nesnesitelno-
stem poměrů, nebyly tudy než okrasným ná-
zvem pro „idey“, v nichž výrazu docházely
tužby, usilující o změnění právních řádů
octnuvších se v rozporu s obecným přesvěd-
čením, co jest mravním a spravedlivým. Zá-
sady přirozenoprávní neříkaly co právo jest
co platí, nýbrž co by právem býti a platiti
mělo. Tím způsobem, jakožto požadavek
houstnoucího obecného přesvědčení, stalo se
přirozené právo břitkou zbraní myšlenkovou
jak proti feudalismu, ufiskujícímu probouze-
jící se mravy, tak proti výstřelkům absolutis-
mu a přehmatům klerikalismu: v účincích
svých vedlo jak k formulaci „lidských práv
za velké francouzské revoluce, tak ke vzniku
novověkých ideí ústavních, ba probudilo —
zvlášť u národa německého — mocné hnutí
národního sjednocení. Leč přes všechny tyto
blahodějné účinky práva přirozeného státo-
vědecká nauka dnes převládající odkazuje
právo to do mravovědy, neuznávajíc pro svůj
obor leč právo dané, positivní, které platiči
platilo. Obrazné rčeni „právo přírozené“ z
nauky právní tím sice mizí, avšak hybná
právotvorná síla jeho mravního zdroje trvá
zajisté dál. S věcného hlediska jest tedy cel-
kem lhostejno, budeme-li politické tužby svoje
zdůrazňovati právem přirozeným, či životní
potřebou, založenou v lidské přirozenosti.
hnutý národní sjednocený
15
article
Avšak chybou by bylo, kdyby v našem přípa-
du právo přirozené považováno býti mělo za
něco podstatně jiného, než nárok, plynoucí ze
skutečností dějinných a kdyby pod heslem
či záminkou práva přirozeného měl býti po-
pírán a zlehčován nárok, založený na tak ře-
čených „sežloutlých pergamenech“. Obě po-
hnutky našeho úsilí jsou dva prameny jednoho
zdroje. Jest pravda, historický pramen by sám
o sobě nestačil a vyschnul by časem úplně,
kdyby nebyl oživován potřebou životní, tak-
též jest pravdou, kdybychom neměli vůbec
žádné minulosti, kdybychom byli národem od
včerejška, že by sám pud sebezáchovy vzbudil
energii, nabádající k úsilí za svéprávnost poli-
tickou; neméně jest však pravdou, že vědomí
nároku historického jest nad jiné účinnýma
proto cenným prostředkem ke vzpružení této
energie, budíc pro ni sympatie a dodávajícjí
i mravního posvěcení.
Nuž shrneme-li v celek vše to, co jsme si
o základech myšlenky státoprávní uvedli na
pamět, jeví se nám český problém státoprávní
jakožto součást ústavního problému rakouské-
ho. Vycházejíce z pragmatické sankce, kteráž
dřívější faktické unii věcné dodala legálního
17
article
podkladu, a vypouštějíce ze svých kalkulací
18
article
možnost všech převratů povahy katastrofální,
nemůžeme vlastní věcný cil problému spatřo-
vati než ve svéprávnosti národa, uskutečněné
v žádoucí dohodě s krajany německými pře-
měnou řádů ústavních k tomu konci, aby Ra-
kousko založilo evropský svůj význam na
svazku národů svobodných a rovnoprávných,
v němž by každému v užší jeho vlasti podmín-
ky rozvoje plně byly poskytnuty a všechny
pak dle míry svých sil na politice celostátní
spravedlivé měly účastenství.
Jest tento cíl dosažitelný a jaké k němu
mohou vésti cesty?
Pokusme se o odpověď. Známo, že celý
politický vývoj — minulý, přítomný i budoucí
— není než souhra dvou složek: jednou jest
prostředí, tedy okolnosti, za kterých vývoj
se děje, a druhou jsou kvality jednajících či-
nitelů. Co do prostředí jsme především již geo-
graficky v postavení velmi těžkém na svojí
krajní výspě slovanské, se tří stran mořem
německým obklopené. Dále sluší uvésti, že
od vzniku nynější ústavnosti národ český
vzhledem k svým nárokům státoprávním ne-
stojí ve vztazích toliko vůči koruně — kteráž
ostatně za Hohenwarta nároky ty uznala —
nýbrž že nám počítati dlužno s tužbami a zá-
jmy národů, do nichž zásadou ústavnosti tě-
žisko rozhodování z valné části bylo přesu-
nuto. Politickou formulí dnešní monarchie jest
rozdělení nadvlády mezi Němce a Maďary.
Němec
Maďar
19
article
Stará, po staletí sledovaná myšlenka absolu-
tismu: centralisace s nadvládou živlu něme-
ckého, převzata byla národem německým, jenž
za pomoci Poláků od půl století snaží se ji
uskutečniti ve formách ústavních, pokud to
jde, neštítě se, pokud to nejde, ani prostředků
protiústavních. A úsilí to, jak rovněž všichni
víme, silnou oporu má v působení vlivů, které
bych nazval radiací myšlenky velkoněmecké.
Nejen my, celá Evropa stoji v okruhu této ra-
diace. Hlavním obsahem evropských dějin vě-
ku předchozího jest rozvoj dnešního soused-
ního velestátu německého.
Politická i hospodářská jeho síla vzrost-
la způsobem, kterýž Fichte i Lista
jiní buditelé německého národního vědomí
sotva as mohli tušiti. Vliv stavu toho na po-
měry naše jeví se jednak tím, že stupňuje úpor-
nost rakouské větve německé v hájení dosa-
vadní nadvlády její, jednak i tím, že za udržení
nadvlády německého živlu v Předlitavsku
stává se zájmem vysoce důležitým i pro řít
německou, kteráž, stavší se všem sousedům
nebezpečným soupeřem a nemajíc proto příte-
le, opírá se na ten čas jedině o spojeneciví
s Rakouskem, počítajíc, ať právem či neprá-
vem, že jedním z předpokladů spojenectví
toho jest zachování dosavadního politického
primátu Němců rakouských.
Ficht
List
Němec
Evropa
Předlitavsko
Rakousko
20
article
Tím způsobem, jak zvlášť okatě ukázalo
se v době Hohenwartově, ocituje se věc česká
v okruhu politiky zahraniční. Bylo by hříšným
sebeklamem zastírati si, že s tohoto hlediska
jest prostředí naše vysoce nepříznivé. Avšak
nicméně beznadějným nikterak není. První
korrektiv stinných stránek stavu nynějšího
sluší spatřovati v tom, že centralisace s nad-
vládou živlu německého je v Rakousku možnou
jedině ve formách absolutismu buď zjevného.
neb ústavností toliko zdánlivou nuzně zastře-
ného. Slova Palackého o neslučitelnosti cen-
tralisace s pravou ústavností ve státu různo-
národním plně se osvědčuje. Proto dnešní ú-
stavní formy za poslední nezměnitelnou fási
vývoje považovány býti nemohou. Široké li-
dové vrstvy však žízní po ústavnosti skutečné,
nezfalšované. Čím více v důsledku všeobecného
práva volebního, všeobecné branné, berní a
školské povinnosti massy lidové stávají se
vlastním hřídelem dějů politických, tím pravdě-
podobněji tato novodobá hybná síla požene
vývoj k metě, ztělesňující ústavní formuli, kte-
rouž by mezi národními složkami rovnováha
spolužití jejich dle zásad rovnoprávnosti a ná-
rodního sebeurčení bylo upraveno. Dojde k to-
mu najisto, nebude-li bytost soustátí samot-
ného v trvání svém obrozena. Nuž v té pří-
čině pevnou sluší míti víru, že záruka trvání
Hohenwartův
Palacký
Rakousko
21
article
krasavice, která mu zde padla do oka,
Ljaska (Liasse). Jiná dáma, již po rytířsku
hájí proti trýzniteli Orlovi (Orilus), nese
krásné jméno Ješuta (Jeschuta), poustevník
pak, u něhož rytíř na konec docházi nej-
vzácnější rady, muž živící se jen vodoua
bídnou stravou, sluje Trevrizen (trezvic, trez-
ven, střízlivý). Kde se ta podivná jména za
okolností historicky tak nemožných
mohla nalézti tak daleko na západě?
— Snad se tam dostala pozdějšími
styky? Snad odněkud z Čech, nebo z jiných
slovanských zemí?
V Čechách, vyjma snad pozdější pře-
klady, nic o takové legendě nevíme. Jinde
ve Slovanech také ne. Ostatně nejde o živly
jen podružné! Sám hlavní hrdina a vlastní
idejné jádro legendy, nesou slovanské
názvy. Jisto aspoň je, slovo »král« nepře-
smyklo se ze jména »Karl« teprv snad někde
v Čechách a ve století jedenáctém! Bylo
najisto známo daleko na Západě už ve
hlubokém středověku. A dávno před sa-
mým — Karlem. Tak jisto, jako že jméno
zakladatele velké říše německo-římské není
ve starých písemnostech zanešeno dnešním
německým způsobem »Karl«, nýbrž že se čte
vesměs prvotnějí: Carol, Carel, Carell a p.
A ještě něco je jistol
Slovo král, károl, korol z dnešních
jazyků na Západě docela vymizelo. Zacho-
valo se tu pouze co jméno. Za to na Vý-
chodě, po celé oblasti slovanské dosud všude
se vyskytuje jako slovo hojně užívané.
Ješuta
Jeschut
Trevridit
Slovan
Karl
Karel
Carola
Carla
Carell
Zacha
Čechy
Vý
22
article
Ve starých pohádkách a pověstech hrdi-
nové ani neměli zvláštních jmen. Byli jen
králové, princové a princezny, bohatýři sta-
teční a rytíři. Ve starých pověstech něme-
ckých velmi oblíbeno je jméno hrdin Walter.
Němci je rádi vykládají jako Wald-Herr —
lesa pán. Zdá se však mít spíše význam
kněžic, princ, mladý plnomocník. Po slo-
vansku vladyka, vladař (Walthari-Lied).
Král ve starých zpěvech německých není
panovník dnešního smyslu. Týž hrdina
v jednom verši nazýván je Koenig, v ji-
ném téhož zpěvu prostě Herr nebo Held
nebo Vogt. Vogt si Němci odvozují z lat.
Walter
Němec
Koenig
Vogt
WaldHerr
WalthariLied
Held nebo Vogt
23
article
advocatus. Později bývali skutečné už je
pořízení »správci« krajů nebo hradů. Tak se
dostali i do Čech jako foiti.*) Prvotně však
vogt znamenalo vůbec hrdinu, reka, boha-
týra:
das rieth ihm seine Muter die Koenigin Gerlind
und ihrer Lehre folgte der junge Vogt ge-
schwind . ..
Zde a všude vogt ještě ve smyslu vévoda
hrdina, náčelník. A vskutku neznělo slovo
původně bezpochyby vogt, nýbrž rovnou
vojt (vojvoda, vojta, vožd).
Der voit von den Sahsen
nazýván je v jiném zpěvu vůdce Sasíků.
Slovanská titulatura v řeckém nápise
uherské koruny svatoštěpánské má svůj sym-
bolický význam. Je to tiché svědectví dáv-
ných dějů a poměrů. Psané dějiny nic o těch
poměrech nevypravují. Leč svědectva jsou
příliš zřetelná. Mluví o dávné kultuře Slo-
vanů hluboko ve starověku.
že tomu výroky mnohých povolaných
svědků odporují?
Obvyklý výjev ze soudní síně! Ani na
velkém přelčení Dějin věci jinak nechodí
Čo
Sasík
24
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Hugo von Hofmannsthal: Zobeí-
dina svatba. Dramatická báseň o třech pro-
měnách. Přeložil O. Fischer. Sehráno „Diva-
dlem umění“ v divadle smíchovském 28. úno-
ra. Scenuje Vojta Novák.
„Divadlo umění“ zdokonalilo se značn
od svých prvních pokusů a má vedle horli-
vých ochotníků herce, kteří berou svůj úkol
velmi opravdově. Hofmannsthalova hra, kte-
rou si tentokráte vybrali, je založena na
krásné východní povidce, spracovávané pak
) Mají slova své osudy. Původ svůj namnoze
ztrácejí v nepaměti národů. Lipsko bylo kdysi
město slovanské. Němei je vyslovovali Leipzig.
Pozdější pokolení slovanská už také mluvila
o Laipeiku a chodila jen do Laipciku. Tisíce
slov a tvarů tak proudem věků piipraveno o svou
legitímaci. Lid ve starých německých zpěvech na-
zývá své hrdiny »der voit« rozhodně už dříve.
než byla latina v hospooářství německé říse
zavedenal (advocatusl).
Hugo Hofmannsthal
O Fischer
Vojta Novák
Hofmannsthalův
Leipzig
Divo
Lipsko
divadlo uměný
Lido
25
article
mnohokrát v literaturách evropských, o síle
prosté a čisté lásky: dívka milující svého ho-
cha, je odloučena od něho a provdána boha-
tému muži. Ale její naivní, upřímný výklad
pohne muže, že ji propustí od sebe, aby šla
k čekajícímu milenci. Zmocní se ji lupiči, otro-
káři, kupci, násilník, i sama smrt, ale všichní
propouštějí čistou tu bytost, přemoženi silou
její lásky, takže po hrůzyplné noci dochází
čistá ke svému milenci. Hofmannsthal zabarvil
látku tragicky — i v tom měl předchůdce —
a nechává ženu odejít od muže k milenci, jenž
ji však vyhání, zachvácen láskou k jiné ženě
a touhou po pomstě na starém otci, svém sou-
peři v nové lásce, nechává ji vracet se do do-
mu manžela a hynout sebevraždou, konče bá-
seň smířením muže s umírající ženou. Řeč
básně, již autor spíše vypravuje než dramati-
suje děj, je plna libezných kadencí, půvabné-
ho, zpěvného rythmu, ale v tom přívalu slov.
obrazů a umělých rčení utápí se city a vadne
místy i nálada. Herci „Divadla umění“ s roz-
koší oddávají se především čisté deklamaci a
pěstění stylisované mimiky. Jejich úsilí dař
se jim dobře, až na trochu preciosní základní
pojetí jak deklamačního tak mimického stylu.
Zvláště obě hlavní úlohy manžela, jejž hrál
p. Pavel Neri a Zobeidy, hrané slečnou Ne-
chlebovou, byly pěknými hereckými výkony
Režie jevila vážnou snahu o ucelené podání
propracování všech detailů v jednotném po-
jetí. Prostou výpravou ukázal režisér dobře
jak velmi jednoduchými prostředky lze vyvo-
lat případnou, nerušivou náladu. Intimní di-
vadlo bylo přeplněno obecenstvem, jež jiste
neodcházelo zklamáno.
Hofmannsthal
Pavel Neri
Zobeida
divadlo uměný
26
article
Hudba.
Hudba.
+ (Třetířádný večer komorní hud-
by.) Již dávno nepředstavil se v komorních veče-
rech řádný mladý český skladatel hned napoprvé
s takovým zdarem, jako tentokrát Jan Kuncs
svým kvartettem z G-dur. Toto jeho opus 9. je plo-
dem mládí a toto mládí také odevšad z kvartetta
vane. Je to mládí upřímné a opravdové, jehož hu-
dební mluva je vzdálena honění za hypermoderni-
stickými chimerami i tragické pósy. Hudba Kuncova
působí neobyčejnou svěžestí a bezprostředností.
Při bohaté své polyfonil, v níž osvědčil Kunc obrat-
nou ruku, je komposice ve svém thematickém slo-
žení jasně průzračnou a při tom skvěle zní. V zá-
kladě svém je kvartetto skladba menothematická
což zvláště platí o úvodním Allegru, kde základn
thema, krátké, ale výrazně karakteristické, mistr-
ným způsobem v nesčetných obměnách je využito.
Věta volná [Andante sostenuto) při četných svých
půvabech, potřebovala by jen více soustředěnosti
a koncisnosti. Duch Dvořákův, který nezůstal na
Kunce v jeho kvartettu bez vlivu, zdá se mi nej-
více se projevovat ve větě třetí (Presto), melo-
dicky i rytmicky velmi bohaté a pestré. Tímte
Kuncs
Kuncův
Kunc
Dvořákův
Presta
27
article
Scherzem kvartett Kuncův zatím končí. Progra-
matické nadpisy vět nasvědčují tomu, že skladatel
chtěl ve svém kvartettu vyličiti ve všeobecných
rysech fáse svého života. V rukopisné partituře
díla povídá, že k té fasi, jejíž vyličení mělo by býti
obsahem věty čtvrté, se dosud nedostal. Ale to
bylo, tuším, už v roce 1907. Dnes snad měl by už
obsah i pro tuto závěrečnou větu. Máme od něho
právo žádat, aby na zdařilou svoji stavbu položi
poslední kámen. Nechť toto jeho závěrečné slovo
je tak šťastným, jako ona dosavadni! — Společně
s touto novinkou českou hrán byl Brahmsův smyč-
cový kvintelt z G-dur (op. 111.), jedno z těch del
v nichž umělec na sklonku svého života myšlen-
kově obdivuhodně se rozjasnil a k překvapujícímu
mladistvému vzletu svoji fantasii rozpial — a pal
Dvořákův nádherný kvintett stejného obsazení
Es-dur (op. 97.), který tentokrát přijat byl s ohrom-
ným. přímo demonstrativním nadšením. České
kvartelto s p. Zelenkou u cellového pulyí a sp.
prof. Máchou u druhé víoly bylo ve všech sklad-
bách na vrcholu svého umění reprodukčního,v
němž dnes má prímát po všem širém světě. Za to
jak s nadšením a láskou ujali se díla Kuncova, dvoj-
aš.
násobný patří umělcům dílkl
+ Sedmnáctý symionický koncert České Fil-
harmonie koná se dnee o 144. hod. odpol. ve Sme-
tanově sále Obecního domu. Dirigent dr. Vilém
Zemánek. Solista Jan Heřmun. Program: 1. Ne-
švera: Ouvertura k opeře »Lesní vzduch«,2
Beethoven: Klavírní koncert č. 4., G-dur. 3. Sme-
tana: »Richard lII «. »Valdštýnův tábor« a »Ha-
kon Jarl«, symfonické básně. Vstupenky do lož.
po 15 K, na sedadla po 3 a 2 K. místa k stán
po 1 K prodávají se dnes dopol. od 10. do 12. hod
v kanceláři Českého Filharmonického Družstva na
Kuncův
Brahmsův
Dvořákův
Zelenka
profesor
Mácha
doktor
Zemánek
Heřmun
Richard lie
Valdštýnův
Sme
Český Fil
obecní dom
Český filharmonický družstvo
28
article
Václavském nám. č. 53 (telefon 2995) a od 13.
Václavském nám. č. 53 (telefon 2995) a od 13.
hod. odpol. u pokladny.
+ Z Českého spolku pro komorní hudbu
v Praze. Čtvrtý řádný koncert koná se ve čtvrtek
6. března 1913 o 7. hod. večer v Rudolfině. Bud
věnován tentokráte hudbě komorní pro dechové
nástroje a k provedení jeho získáno bylo vídeňské
Sdružení pro komorní hudbu na dechové nástroje.
Vedle klavíru (prol. Schmidí) zastoupeny jsou
oboč, klarinet, lesní roh a fagoť. Na program dány
Mozartův kvintett Köchel č. 432, Beethovenův
kvintett Es-dur op. 16. Sonata pro lesní roha
klavír op. 17. od Beethovena a tři romance pro
hoboj a klavír op. 94. od Rob. Schumanna.
+ Spolek pro pěštování písně pořádá v úterý
4. března t. r. o 1/48. hod. v sále hotelu Centra
píaňový večer. Písně moderních Francouzů za-
zpívá pí. Raymonde Delamoisová z Pa-
říže. Na klavíru doprovází p. Václav Štěpán.
Přístup mají jen členové na průkaz legitimací.
Příspěvky členské 8 K na 8 písňových večerů při-
jímá slě. A. Hrdličkova, Praha-I., Liliová 6.
+ Nešverovo oratorium Job provedeno bude
již zejtra v pondělí o půl 8. hod. večerní v kon-
certě Oratorního sdružení v Rudolfinu. Zbývající
lístky (po 8, 6, 4, 3. 2 a 1 K), jakož i rozbor díla
z péra prof Ferd. Vaňka po 40 h do 3 hod. odp.
ke koupi v p edprodejích u firem: Fr. A. Ur-
bansk, knihkupec. Ferdinandova třída vedle Ná-
rodního divadla, Čupík a Váňa, Ovocný trh č. 12,
v kanceláři České Filharmonie, Váciavské nám.
č. 53 a večer od 147 hod. u pokladny v Rudol-
finum
+ Koncert Henri Marteau. Virtuos na housle
Henri Martenu uspořádá 31. března v Ruvo finu
koncert. Záznamy přijímá hudební závod Em.
Mozartův
Köchel
Beethovenův
Beethoven
Rob
Schumann
Francouz
Delamoisová
Václav Štěpán
A Hrdličkův
Nešverův
Job
Ferd
Vaněk
Ferdinandův
Ná
Čupík
Váňa
Marteau
Marten
Václavský já
Praha
Buda
Váciavský já
Rudol
Ruvo
Český spolek pro komorní hudba
sdružený pro komorní hudba
spolek pro pěštování píseň
Rudolfinum
rodní divadlo
Český filharmonie
kvintett esodur op . 16
Francie . A . Ur
29
article
Wetzlera, Ferdinandova tř. 36.
+Druhý a poslední klavírní večer Eugena
dAlberta koná se 14. dubna v Rudolfinu. Zá-
znamy přijímá hudební závod Em. Wetzlera,
Ferdinandova třída 36.
+ Hlindlovo oratorium „Juda Makkabejský“
provede Hlahol Vinohradský v pátek dne 7. března
ve Smetanově sále Obecního domu. Provedeno bu-
de 110členným smíšeným sborem Hlaholu Vinohrad-
ského a Symfonickým orchestrem; sola zpívají dá-
my: pi. B. Tůmová, sl. M. Kottnauerová a sl. A.
Krombholzová, pánové Fr. Jelínek. Jar. Karbulka,
J. Žlábek a H. Slavík, klavír hraje p. Richard Ve-
selý, varhany p. R. Chmelíček. Ve 3. aktu spolu-
účinkuje sbor dětí ze školy Umělecké výchovy na
Kr. Vinohradech. Sedadla po 4., 3 a 2 K, lože po
15 K, k stání 1 K, prodávají se na Král. Vinohra-
dech u p. Pojezného (Havličkova 6l: v Praze: Fr.
Urbánek (U Nár. Divadla), Fr. Chadim (Vodičkova).
Filip a Urban (Václavské nám.): na Šmichově p.
E. Pavel (Kinského): Karlin (M. Knapp), Praha VIl.
(V. Bičák, Belerediho).
Wetzler
Ferdinandův
třída
dAlbert
Makkabejský
B Tůmová
M Kottnauerová
A Krombholzová
Jelínek
Karbulka
J Žlábek
H Slavík
Richard
R Chmelíček
Král
Havličkův
Urbánek
Chadim
Vodičkův
Filip
Urban
E Pavel
Kinský
Karlin
M Knapp
V Bičák
Beleredi
Rudolfinum
Ferdinandov třída
Francie
Praha
Václavský já
Hlindlovo oratorium
Smetanův sál
Hlahol Vinohrady
Šmichov p
obecní dom