2
masthead
NÁRODNÍ LISKY.
Lisek
3
masthead
5. července 1908. Číslo 183.
4
article
nou nezámožných rodičů učinil opatření, aby
pokusně letos přijeli učitelé z Břeclav
do Vídně děti na škole Komenského vyzkoušet.
Poněvadž pak mohl doložit, že nařídil tak-
v souhlasu se samou zemskou školní radou
dolnorakouskou, neozvali se proti tomu tehda
ani křesťanští sociálové, ani němečtí nacionálové.
Však nyní pojednou, když ke zkoušce na škole
Komenského došlo, strhli mili křesťanští so-
ciálové na radnici vídeňské pro tu mrvu huron-
ský povyk. Městský radní a poslanec Tomola
učinil smluvený dotaz k měšťanostovi Luegrovi,
v němž soptil: »Tento rozkaz ministra vyuče-
vání jest nejhorším, v následcích svých ještě
nedozírným útokem na jednotně ně-
mecké školství města našeho; ne-
boť jim se nařizuje, že na škole ve Vídn
trvající mohou se zkouškami ve Vídni pod-
stoupenými dosáhnouti veřojně platná
česká propouštěcí vysvědčení
Táži se tedy měšťanosty dra. Lnegra, čeho
hodlá podniknout, aby ubránil těžce ohrožený
ráz našeho školství, jakož i města našeho proti
tomuto neslýchanému útoku německo-liberálního
ministra?« A dr. Lueger odpověděl na ručest
chutě: »Jakožto předseda okresní školní rady
nemohu sice ničeho podniknout, jelikož okresní
rada školní nemůže rekurovat proti rozhodnuti
vyšší instance. Ale podám opis ministerského
toho rozhodnutí radě městské, aby ona jej vzala
v úvahu a podala příslušné návrhy sboru
obeeních starších. Vynasnažím se, abych
jednotu jazykovou ve Vídni s ve-
škerou rozhodností uhájil . . .
Tomola
Luegr
doktor
Lueger
Břeclav
Vídeň
Komenský
5
article
Doufám, že nalezneme prostředkův a cest, aby-
chom tento, po mém názoru dosti krutý
nájezd na jednotnost jazyka ve Vídni od-
razili.«
Takovou komedii čechožroutskou sehrál
právě křesťanští sociálové s Luegrem v čele
na radnici vídeňské.
A to jsou, prosíme, pak naši — »poli-
tičtí kombattanti, naši »přátelé«
spojenci ve vládní koalici, na jichž
spravedlivost odkazuje naše poslance ministerský
předseda bar. Beck do budoucno stil
V levo němečtí nacionálové a pokrokář
kteří právě nasazují Beckovi revolver na prsa.
aby z něho vyhrdlili ku posavadním nové be-
sefice na naše útraty a na naši
těžkou škodu — v pravo Luegrovi kre
sťanští sociálové, kteří nechtějí 240.000 Čechů
vídeňských dopřáti ani jediné české školy ná-
rodní s právem veřejnosti, ba přímo jim hrozí
všem palici germanisace. »Všecky Čechy, kteř
do Vídně přijdou, zgermanisovat a v dobré
Beck
Čecho
Vídeň
6
article
Němce obrátit!« tak zní heslo těch roztomilých
našich kombatantů, mezí nimiž uprostřed naš
poslanci Národního klubu a Poláky ve vládě
i v parlamentě drží »situaci«, ovšem dle
dra. Žáčka »se zaťatými zuby«. Proč a k čemu,
již nikdo v Čechách dnes nechápe. Po všech
těch předpokladech, na kterých zaklá-
dána celá koncepce positivní politiky, jest dnes —
jakož vidí každý, kdo má oči k vidění — na dobro
veta. Na dorozumění slušné se zdejšími něme-
ekými parceláři vlasti naši po sjezdech chomu-
tovském a libereckém nelze přece ani ve snu
pomyslit a doufat ve spravedlnost německých
křesťanských sociálů vzhledem k věci naší
doufat v jejich pomoc při revisi ústavy v duchu
samosprávy království a zemí za poctivé rovno-
právnosti a skutečné svobody všech národův
mohl by po těchto drastických důkazech nevra-
živého, germánsky nesnášelivého, až krutého
ducha ve hlavách vůdců strany Luegrovy —
leda již jen pošetilec, chtějící se zůmyslně kl
mat o skutečnosti, lidech i věcech do chvíle
poslední. Zmoudřeti po škodě sluší a věc naše
utrpěla, tušíme, již dosti velkých škod, než
abychom směli ještě dále »držeti situací« pospo-
litě s takovými ušlechtilými »spoludrži-
teli«, z nichž jeden by nás rád všecky nási-
lím barbarským zgermanisoval v třetině Čech
druhý ve Vídni i Dolních Rakousích, a oba by
nás nejraději všecky utopili na lžíci vody
V takovéto pěkné situaci »mezi krokod
lem a tygrem« — setrvávat pro pouho
dvě vratká ministerská křesla, toho věru sotva
veli dobře pochopený prospěch ná-
roda českéhol
Němec
Polák
Luegrův
Čo
Čechy
Vídeň
Dolní Rakousy
národní klub
7
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 4. července. (Ministr dr-
Fiedler a bojkot pruských tovarů.)
Po interpelaci, podané rakouskými Všeněmei
proti ministru obchodu dru. Fiedlerovi, protože
oběžníkem ze dne 30. prosince upozornil rakou-
ské obchodní komory na bojkot, prováděný Po-
láky proti pruským výrobkům, rozmlouval s mi
nistrem vídeňský zpravodaj krakovského „Cza
su“ a na dotaz, jaké stanovisko zaujímá k nej-
novějšímu německému útoku, obdržel od dra.
Fiedlera takovou odpověd:
Je to patrně žert se strany oněeh pánů
Mám za to, že nemůže býti pochybnosti, že po-
dobně, jako já, musil by postupovati každý jiný
rakouský ministr obchodu. Věc je úplně jasná.
Dověděl jsem se, že obyvatelstvo království pol-
ského bojkotuje německé výrobky a rádo byje
nahradilo rakouskými. Jsem ministrem obchodu
ve státě rakouském. Zvěděv to tedy, rozeslal
jsme oběžník obchodním komorám s upřímným
vyzváním, aby obrátily pozornost svých členo
na tuto, tak necbvykle příznivou konjunkturu
a dle obdržených informací sděluji komorám,
které předměty by se nejlépe hodily pro vývoz
do Polska. Toť vše. Jen zlá vůle může v tom
spatřovati strannictví, neboť z celé té akce nej-
více zisku mohou míti rakouští továrníci něme-
cké národnosti.
Fiedler
Praha
Polsko
poloský
8
article
Na další dotaz zpravodajův, co minist
hodlá nyní učiniti, dr. Fiedler dodal: „Nie
Splnil jsem svou povinnost a je odbyto. Na in-
terpelaci odpovím totéž, co jsme řekl vám. Znám
svou povinnost jako rakouský ministr a nikým
se nedám mýliti.“
V Praze, 4. července. (Haličtí Poláe
na pražskou slovanskou konferen-
cí.) Na pokyn vídeňského polského kola, aby
delegáty na pražskou slovanskou konferenci jme-
novaly haličské polské strany přímo, sešly se
nedávno v Krakově na poradu zástupci všech
polských národních stran a usnesli se, že praž-
ské konference mají se účastniti netoliko zá-
stupci Poláků z říše ruské, jichž se porada bude
týkati ovšem v prvé řadě, nýbrž také Poláci ra-
kouští. Přejí si to zejména též Poláci zahraniční.
Na poradě krakovské zjištěno, že pražská kon-
ference nebude v ničem zavazovati, pokud se
týče příštího slovanského sjezdu v Petrohradě
nebo Moskvě. Co do počtu delegátů stala se do-
heda, že Rusové, Poláci a Čechové budou za-
stoupeni po 15 delegátech, ostatní národové po
4 delegátech. Kdyby Rusové vyslali delegátů
více, rozmnoží se poměrně i počet delegátů pol-
ských. Z 15 delegátů polských připadne na
Halič pět, ostatní vyšlou Poláci zahraniční.
Z Haliče vyšlou do Prahy po jednom delegátu
strany polsko- demokratická, národně-demokrati-
cká, lidová, konservativná a katolický střed
spolu se lvovskými křesťanskými demokraty.
Fiedler
Polák
Rus
Čecho
Praha
Krakov
Petrohrad
Moskva
Halič
polskýdemokratický
9
article
Z Lublaně, 2. července. (Nový zemský
hojtman gorický.) Dle zpráv, došlých
sem z Vídně, bude zemským hejtmanem gori-
ckým jmenován opět Vlach, dr. Pajer a jeho
náměstkem klerikálný Slovinec, dr. Greg or-
Ze Záhřeba, 1. července. (Vyjedná
vání mezi chorvatskou a maďar-
skou koalic1.) Posl. Zagorac podáává
v orgánu strany práva, „Hrvatské“, zprávu
nezávazných rozhovorech, konaných v Pošt
mezi poslanci ehorvatskými a maďarskými. Roz-
prav účastnili se tři poslanci maďarští, po jednom
za stranu neodvislosti, ústavnou a lidovou,
čtyři chorvatští poslanci ze strany práva. Chor-
vaté nayrhovali, aby 1. nynější chorvalská vlá-
da odstoupila a byla nahražena vládou zatím-
nou. Nový bán má prohlásiti, že dle zákona
z r. 1874 jest odpovědným pouze sněmu chor
vatskému. 2. Mezi Chorvatskem a Uhrami trvá
společenství, nikoli však státní jedno-
ta. 3. Jazyková otázka dá se řešiti ve smyslu
vyrovnání a nespadá tedy před kralevinské de
putace.
Maďarští poslanci prý přistoupili na všechny
tyto tři body, ale dodali, že se do chorvatsko
srhské koalice mají přijati také někteří unionist
z býv. národní strany, kteří by byli zárukou přá
telského poměru k Maďarům. Chorvaté tuto pod
mínku odmítli, načež Maďaři od ní upustili. M
darští poslanci Rakovszky a hr. Zichy rozmlou
vali pak s chorvatskými a srbskými poslanei
všech klubů, sloučených v koalici, a vyslechli
od nich tytéž návrhy, které přednesli členov
strany práva. Poněvadž maďarští poslanci proje-
vili mínění, že úřadně bude možno vyjednávati
o dorozumění teprve v době parlamentních
prázdnin, Chorvaté se vzdali dalšího jednání
poněvadž by se tím dorozumění odložilo na tr
až čtyři měsíce. S takovým výsledkem svého
jednáání vrátili se chorvatští delegáti z Peštid
Záhřeba.
Vlach
doktor
Pajer
or
Posl
Maďar
Chorvat
Rakovszky
Zich
Lublaň
Vídeň
Záhřeb
Roza
Chorvatsko
Uhry
Peštid Záhřeb
10
title
Politické zprávy zahraničné.
11
article
V Praze, 4. července.
Praha
12
article
Bosna a Hercogovína za okupace.
Podle „Čsl. K.“ universitní profesor Crijie
z Bělehradu, proslulý geograf a etnograf Bal-
kánu, na své cestě po Bosně a Hercegovině
kterou právě dokončil, stále byl obklopen špiely
a žandarmy a doprovázen důstojníkem, jeni
k němu byl komandován. V Trebinji mu nedo-
volili, aby si v hotelu jako jiní sodl za stolel
na chodníku a v hotelu ho po celou noc hlídal
c. k. voják. Všude mu policejně probliželi šaty
zápisky a knihy, ale nic závadného nenašli
Crijie
Bosna
Bělehrad
Boseň
Hercegovina
Trebinje
Bala
13
article
Kotorský dodatek k černohorskému pumovému
Kotorský dodatek k černohorskému pumovému
procesu.
Dne 30. června začalo v Kotoru přelíčen
se čtyřmi Černohorci, kteří byli loni na podzin
v Boce Kotorské zatčeni jako účastníci spiknut
proti panujícímu stavu na Černé Hoře. V Kotoru
Černohorci postaveni před soud občanský, pře
porotu. Státní žalobce označil skutek obžalova-
ných jako spiknutí s použitím třaskavin, jež n
mířeno bylo na majetek, zdraví a život druhého
a žádal, aby uznáni byli vinnými a odsouzen
do žaláře na 5—10 let.
Obžalovaní popírali, že by byli účastníky
nějakého spiknutí a všichni čtyři tvrdili, že loni
na podzim se v Kotoru sešli k vůli zotavené
Z nich Petar Novakovič, jenž byl mimořádným
soudem černohorským in contumaciam odsouzen
k smrti, vystoupil před kotorskou porotou jako
obhajce černohorského spiknutí, v Bělehrad
ukutého, a činil takové výpady na některé vyni
kající osobnosti černohorské, že musil býti před
sedou několikrát okřiknut.
Dne 1. čce. došlo na výslechi svědků. Pr
tože svědci z Černé Hory se nedostavili, státn
žalobce navrhnul, aby místo jich výslechu čtena
byla akta černohorského procesu. Svědci z Černé
Hory se nedostavili proto, že nemohli — byl
tam málo před tím odsouzeni pro týž zločin
v kterém měli svědčiti.
V polemice s advokáty státní žalobce se
vyjádřil, že obžalovaný Petar Novakovič svou
včerejší obranou učinil naň špatný dojem, ne-
boť jako syn Černé Hory před eizím úřadem
v oizí zemi mluvil o své vlasti nejšerednějším
způsobem; háje se, zasypával klevetami ty, kteř
ho chlebem živili a jsou nepřítomni, aby m
odvětili. I kdyby to všechno bylo pravda, co
tvrdil Petar Novakovič o Černé Hoře — pravi
státní žalobce — zůstalo by hanebným, když
tak mluví o své vlasti její syn, když tak mluví
o státu, který evým junáctvím a politiekým roz-
vojem v kulturné Evropě dobyl si místa obecno
váženého.
Černohorec
Petar Novakovič
Kotor
Černá hoře
Bělehrad
Evropa
14
article
Hrabě Nikolaj Pavlovič Ignatěv zemřel.
Hrabě Nikolaj Pavlovič Ignatěv zemřel.
Včera zemřel slavný ruský diplomat a stát-
ník, hrabě Nikolaj Pavlovič Ignatěv, ve vysokém
věku 80 let.
Narodil se r. 1828 v Petrohradě a věnova
se z počátku karieře vojenské. Již r. 1856 by
jmenován plukovníkem a vojenským atašem
v Londýně. Pro diplomatické schopnosti, které
již tehdy osvědčoval, byl poslán r. 1856 do Pa-
říže na mírový kongres jako zástupce Rusku.
Zde úspěšně hájil zájmy Ruska naproti Rakou-
sku, jež, podporovápo Anglií, chtělo vytlačit
Rusko od Dunaje a Prutu. Podniknuv pak cestu
na východ, zastavoval se v zemích slovanských.
a tak se v Praze seznámil s Palackým, Riegrem
Braunerem a j. Z Egypta byl povolán domů a
postaven v čelo diplomatického poselství, vy-
sílaného do Chivy a Buchary. Při tom byl jme-
nován generál-majorem. V červnu r. 1858 stihí
s 50 muži, překonav mnohé svízele a nebezpečí.
do Chivy, uzavřel s chánem obchodní smlouvu
ale zrušil ji opět, když se přesvědčil o cbánov
obojetností. Táhl pak dál a po mnohých sráž-
kách s Turkmeny dostal se do Buchary. I zde
uzavřel výhodnou smlouvu, načež se v čestném
průvodu emirovu vrátil do Ruska, kde již by
považován za ztracena.
R. 1859 poslán do Číny, s níž vyjednával
11 měsíců a konečně r. 1860 uzavřel smlouvu
pekinskou, již ponecháno Rusku území na sever
Pavlovič Ignatěv
Palacká
Riegr Brauner
Turkmen
Rusek
Petrohrad
Londýn
Rusko
Anglie
Dunaj
Praha
Egypt
Chiva
Buchara
Čína
15
article
od řeky Amuru a na východ od řeky Ússuri se
všemi morskými přístavy. Kromě toho vymohl
zlepšení hranic s Čínou a zřízení tam tří ruskýeh
konsulátů.
R .1861 poslán do Cařihradu gratulovat
sultánu Abdulu Azizovi k dosednutí na trůn.
Vrátiv se do Petrohradu stal se ředitelem tal
zv. „asijského departementu“ a r. 1864 jme-
nován mimořádným vyslancem v Cařihradě. Zd
obratně působil k utužení ruského vlivu na Bal
káně a podporoval snahy balkánských Slovano
o osvobození. Zřízení bulharského exarchátu
jest jeho dílem.,
Když r. 1875 vypuklo hercegovské povstán
a na celém Balkáně to vřelo, Ignatěv rozhodn
vystupoval ve prospěch slovanských národnost
Nepřátelé Slovanů ve Vídni, Berlíně a Londýně
ličili ho tehdy jako vtěleného ďábla a ukazovali
naň jako na vtělený „bojující panslavism“, jímž
strašili Evropu. Zde je původ toho strašidla.
o němž jediná zmínka postačuje, aby nepřáte-
lům Slovanstva naskočila busí kůže.
Za války r. 1877 Ignatěv nalézal se v prů
vodu carově a smlouva svatoštěpánská, jež pode-
psána 19. února 1878, byla jeho dílem. Odpo
velmocí proti této smlouvě vedl k berlínskému
kongresu, kde zastupování Ruska svěřeno ne-
schopnému a úplatnému hr. Šuvalovu. V Ber-
líně zmařeno dílo Ignatěva a dán počátek tomu
zhoršení poměrů na Balkáně, které trvá do dne
a ještě dlouho potrvá.
Nikolaj Pavlovič Ignatěv ukončil tím svou
diplomatickou dráhu a věnoval se pak působ-
nosti vnitrostátní nejprve jako gubernátor v Niž-
ním Novgorodě, potom jako ministr vnita
(1882).
Od r. 1888 byl předsedou potrohradského
„Slovanského spolku“, v kteréžto funkci jej
v posledních letech zastupoval místopředseda.
senátor Naryškin.
Nikolajem Pavlovičem Ignatěvem odešel
k otcům jeden z nejslavnějších Rusů, jeden
z nejuvědomělejších Slovanů.
Věčná sláva jeho památce!
Aziz
Zdeněk
Ignatěv
Šuvalov
Pavlovič Ignatěv
Naryškin
Rus
Amur
Čína
Cařihrad
Petrohrad
Bala
Balkán
Vídeň
Berlín
Londýn
Evropa
Rusko
Slovan
16
article
Krise v Srbsku.
Srbsko
17
article
(Pův. dopis »Nár. Listůc)
Málokdy nalézalo se Srbsko v tak vážné krisi
jako právě nyní. Když za Obrenovičů se některá
strana diskreditovala, přivedli k vládě druhou a r-
gulovali takto zápas stran a jich výměnu u vlády
podobně jako král rumunský a kníže bulharský re-
gulují zápas politických stran svých zemí. Kdyby
Obrenovičové v této politice byli neuplatňovali osobní
zájmy a vášně, byli by zůstavili pověst znamenitých
panovníků, Král Petr vida pouze chyby politiků Obre-
novičů, chyby, které zavinila jejich osobnost a nikoli
sám systém, zdržoval se veškerého vměšování do zá-
pasu stran, dělal z tohoto nevměšování dokonce cnost
a nyní je nesnadno, aby vystoupil jako uklidňovatel
politických vášní. Nezjednal si autority, aby mohl ke
stranám promluviti rozumné slovo a nikdo by h
také neposlechl, poněvadž uvykli nedbati naň v zá-
pase politických stran.
V Srbsku však nabyl zápas stran neslýchani
prudkého nepřátelství. Oposice je tak rozzuřena proti
staroradikálům a Pašičovi, že je připravena na vše.
Vůdcové neodvislých prohlásili, že donutí vládu, aby
je dala massakrovati ve skupštině, ale neustoupí
Když při volbách r. 1903, prvních za nového krále.
staroradikálové pozbyli početní převahy, kterou posu
měli, a viděla se potřeba dohody mezi oběma radi-
kálními tábory, tu venkovští poslanci a zvláště sedláci
obou stran nesdíleli nepřátelství vůdců a mluvii
o nutnosti smíru. Takto vládlo se skoro dvě léta
s koaličními kabinely. Dnes však je jinak. Bojovníci
oposice jsou stejně popuzení jako jejich vůdcovéa
také vzrostli početně více než strany vládní. Při
předešlých volbách měli staroradikálové 160. 000 hlasu
z 360.000, totiž menšinu o 40.000 hlasů, přes to, že
měli ve skupštině většinu 22 blasů. Letos dostali
170.000 hlasů ze 400.000, totiž menšinu o 6U,000.
Obrenovič
Petr vidět
Obre
Srbsko
18
article
Mají ovšem ještě většinu 10 hlasů, ale pouze ná-
sledkem nesjednocenosti stran oposičních. Čásť so-
cialistů hlasovala pro ně v užších volhách, což jim
získalo 6 hlasů většiny a dva hlasy jim připadly
losem. Uváží-li se, že na mnohých místech scházelo
oposici jen několik blasů, aby obdržela mandát, vi-
díme, jak většina ve skupštině je nejistá. Kdyby
liberšlové a napredňáci byli všude šli společně, možná.
že by byli dosáhli většiny.
Za těchto okolností nelze působiti násilně n
vývoj věcí a hroziti vládou násili. Ničím není zaru
čeno, že by tyto volby dopadly příznivěji, naopak
Srb jest povahou tvrdošíjný a dělá často pravý opak
toho, co se na něm chce vynutiti. Za času Obreno-
vičů bylo možno násilím zdržeti voliče od hlasování.
poněvadž byli jisti vojskem, dnes však jast v srbské
armádě velká nesvornost následkem otázky kralo-
vrahů, která byla toliko zsvně pro Evropu vyřízena.
Loni, kdy se mluvilo o válce s Bulharskem, setkal
jsem se v Bělehradě za jediný den se 17 důstojníky,
kteří prohlásili, že dříve než by táhli proti Bulha-
rům, pobili by kralovrahy a jejich přátele. Za těchto
okolností nezpůsobí hrozba válkou s Bulharskem,
kterou vláda chce zastrašiti své odpůrce, v Srbsku
valného dojmu.
Mezí staroradikály přemnozí a zejména skor
Čásť
Srb
Evropa
Bulharsko
Bělehrad
Srbsko
19
article
veškerá inteligence kromě skupiny Stojana Protíče,
která je oddána kralovrahům a schvaluje dokonce
vraždu obou Novakovičů, jež tak velice příspěla
k rozjitření veřejného mínění proti vládě Pašičově.
touží po dohodě s neodvislými a byli by po případě
ochotni postoupiti jim vládu, ale skupina Pašičova,
která jest nejčetnější, nechce o tom an slyšeti. Na-
nejvýš by souhlasila s kosličním ministerstvem.
Strana staroradikálů podobá se středověké armádě.
Je tu král, vůdce strany, jenž má svou královskou
družinu a sice nejčetnější, která je mu osobně od-
dána, dále jsou tu jadnotliví vůdcové (feudální pá-
nové) rovněž se svými družinami osobně jim odda-
nýmí a jednoty dociluje se vzájemnými ústupky.
Největší je družina Pašičova, skládající se skoro vý-
hradně ze sedláků a ti dle všeho nebudou ochotni
podrobíti se disciplině strany, jestiiže je Pašič potají
nepovzbudí.
Soudím, že by bylo záhodno vnésti trochu světla
do zmatku srbekých stran a to pouze tím, že by s
poskytla lidu příležitost, aby se vyslovil. Dnes vime,
čeho mohou při volbách dosáhnouti sfaroradikálové.
Protíč
Pašičův
Pašič
20
article
Tvrdí, že jiní by nedosáhli ani toho, ale tento úsu-
dak nemusejí odpůrci jejich pokládati za neklamný
a ti se své strany rovněž učiniti zkoušku. Chtějí
rovněž provésti volby jako vládní, totiž připojiti
k hlasům své strany massu narozhodných, ktaří hila-
sují s každou vládou, a jest spravedlivo, poskytnouti
jim k tomu příležitost. Nedosáhnou-li většího úspěchu.
budou nuceni to doznati, což nyní nechtějí. Kromě
toho, ztroskotají-li neodvislí při této zkoušce, bude
notno svoliti ke koalici liberálů a napredňáků, kteří
dobyli již 90.000 hlasů, lo jest pouze o 30.000 méně
než neodvisli, kteří msjí o 50.000 méně než starora-
dikálové. Takto se uvidí, kolik z těch 170.000 hlasu
pro staroradikály náleží oné masse nerozhodných.
Bude nutno učiniti pokus vládnouti střídavě s každou
z těchto skupin, aby se zjistilo, zdali se proti ní
bude dělati rovněž tak prudká obstrukce jako se nyní
dělá proti staroradikálům. Není jisto, že každá opo-
sice se spojí v obstrukci proti každé z těchto stran,
jako se spojila proti staroradikálům. Ti doufali, ž
získají 100, nanejvýš 110 hlasů, takže by oposice
klesla na 50—60 hlasů. Takto prohlašují staroradi-
kálové, že by obstrukci porazili. Budou-li však sta-
roradikálové v oposici, budou míti toliko 40—50
hlasů, takže jejich isolovaná obstrukce by rovněi
mohla býti potřens.
Nebude-li tato zkouška míN žádného výsledku,
může král zvoliti stranu a podporovati ji ve vládě
přes veškerý odpor oposice, ale neučiní-li této zkoušky
a bude udržovati jedinou stranu, vydává se v ne-
bezpečí, že bude obviněn, že podporuje toliko jednu
stranu na úkor obecného prospěchu a ze zvůle nebo
osobního zájmu, a boj může se obrátiti proti němu
i jeho trůnu.
21
article
Proti modernísmu
22
article
Mnichovský arcibiskup nevysvětil jednoho
čekatele kněžství, poněvadž tento zdál se mu
býti podezřelým z modernismu za to, že ctil
prof. Schella.
Z portugalské sněmovny.
(Zálohy králi.) Předseda komise, zřízené
pro vyšetfování administrativních opatření dří-
vější vlády, předložil sněmovně návrh komise,
dle kterého má se komise zabývati jenom otáz-
kou záloh, poskytnutých rodině královské, aby
zpráva mohla býti předložena pokud možno nej-
dříve. Předseda ministerstva prohlásil, že vláda
s návrhem tím souhlasí a dodal, že ministr fi-
nancí dal pokyn, aby byly dány k disposici
všecky spisy, záležitosti té se týkající.
Ministr záležitostí zabraničních podává
osnovu zákona, kterouž se vláda zmocňuje, aby
každému národu za podmínky reciprocity po-
skytla největší výhody, dále osnovu zákona, dle
které mají býti schváleny smlouvy o smírčích
soudech a podobné úmluvy se Španělskem,
Anglil, Švédskem, Norskem, Italií, Švýcary, Ra-
kousko-Uherskem, Francií, Dánskem a Spoje-
nými státy. V kuloarech sněmovny se soudl, že
žádná z osnov těch nebude v zasedání nynějším
projednávána.
profesor
Schell
Švýcar
Španělsko
Anglit
Švédsko
Norsko
Francie
Dánsko
portugalský sněmovna
RakouskýUhersko
23
article
Vzpoura v republice paraguayské.
Dle telegramu z Buenos Aires vypukla
v Paraguayi vzpoura ve vojsku.
Prosident a ministr vojenství vytáhli prý v čele
věrného vojska, sesíleného policií a hasiči, proti
vzbouřencům. Boj u Itapue prý již započal.
Soukromé telegramy z Buenos Aires o vo-
jenské vzpouře v Paraguavi sdělují, že při po-
uličních bojích v Assuncionu bylo na sta lidl
usmrceno a raněno.
Sensační odhalení o kralovraždě lissabonské.
Velikou sensaci způsobil řečí svou posl.
Arsonn v portugalské sněmovně, prohlásiv, že
jest syt věčného obviňování sebe, a že poví,
jak atentát vznikl. Nékolik dní před kralovraž-
dou usnesen atentát na společné schůzi repu-
blikánů, regeneradorů (konservativeů), a progres-
sistů (radikálů). Republikáni chtěli vyhubiti ce-
Buenos Aires
Paraguay
Itapue
portugalský sněmovna
24
article
Hermann Bahr v Praze.
Hermann Bahr v Praze.
Zajímavý německý spisovatel, kritik a dra
matik, nejvýraznější představitel a zároveň ohnir
a výmluvný zastance vídeňské literárni moderný
z let devadesátých, Hermann Bahr, meška
nedávno dva dny v Praze. Byl první z těch,
kdož v literární veřejnosti německé měli odvahu
otevřeně a hlasitě protestovati proti omezenému
šovinismu vídeňské ulice a jejím křesťansko so
ciálním křiklounům, kteří hrozili krveprolitím
českým hercům, opováží-li se svými hrami ohro
ziti vratké vídeňské němectví. Přijel nyní do
Prahy na pozvání Národního divadla, aby viděl
jeho činoherní ensembl při práci, aby poslechl
si některou operu Smetanovu, jehož jest od let-
již nadseným ctitelem, a aby vůbec obhlédl če-
ský kulturní život.
Za dva dny, které strávil v Praze, vidě
Hermann Báhr »Maryšu« bratří Mrštíků a »Da-
libora«, navštívil výstavu, Moderní galerii
jarní výstavu »Manesa« v k. ského zahradě.
Poznali jsme v něm výrazného a vnimavého
umělce, který všemu, co v Praze a v její umě-
lecké společnosti, již výhradně platila jeho ná-
vštěva, věnoval živou a zaujatou pozornost.
Z hovorů s ním seznali jsme jeho vytří-
beného a kritického ducha evropské vzdělanosti
a obsáhlých znalostí, světlou výminku německého
kritika, který se soustavně, s hlubším zájmem
často a překvapujícím pochopením zajímá o český
kulturní život po všech jeho stránkách, nepo-
míjeje ani politických vztahů, o nichž se vy-
slovuje s touž přímostí a otevřeností, která je
mu vlastní a svědčí o tom, že si svůj úsudek
tvoří svobodně a nepředpojaté, že poznal již
dávno, jak falešnými skly divá se na nás tak
zvaná německá veřejnost v Rakousku. Především
v Rakousku arci, dlky vídeňské žurnalistice.
Je zajímavo, že Hermann Bahr, ačkoliv po
dlouhá léta žil ve Vídni, dlouho vůbec neznal
Prahu. Teprve přede dvěma roky přijel sem
Hermann Bahr
Smetanův
Maryša
Mrštík
Praha
Rakousko
Vídeň
národní divadlo
25
article
poprvé, aby se tu sešel s borlínským režisérem
a divadelním ředitelem Maxem Reinhardlem.
jehož divadel je nyní sám literárním režisérem
a dramaturgem. Tenkrát náhodou, pouhou ná-
hodou, jak nám sám vyprávěl, přišel do Ná-
rodního divadla, jehož návštévu mu ovšem
pražští Němci nikterak se nesnažili doporučovati
Viděl zde představení Shakespesrova »Julia
Caesara« a byl jim tak na výsost spokojen, b
překvapen, že od té doby začal si systematicky
všímati českého života divadelního, literárního
i uměleckého. Ovšem i Praha sama, měst
i život v něm, bohatství jejích historiekýel
památek a její rušný rozvoj, minulost Prahy
i její přítomnost, tolik exponovaná v politickýeh
zápasech dneška, přiapěly mnoho k tomuto
soustavnému zájmu.
I nyní, když přišel Bahr výhradně na ná-
vštěvu k Čechům, zaujala jej poznovu Prah
živá a svěží, pro jejíž odlišný národní karakter,
tak převážně český, projevil jemné, až překva-
pující pochopení. Bahr je kritický člověk, který
neplýtvá slovy, tím méně chválou. Přes to rád
a obšírně se rozhovořil o dojmech, kterési
z Prahy odnáší. Přímo nadšen byl v Moderní
galerii Mikolášem Alešem, kterého dosud neznal.
Reinhardl
Němec
Julio Caesar
Bahr
Čecho
Praha
Mikoláš Aleš
26
article
Také jarní výstava Mánesa jej velice zajímala
Řadu našich výtvarníků zná již z Vídně, z ob-
časných uměleckých výstav a dávno již zná
vysoce cení na příklad Švabinského a Uprku.
To nové, co viděl od Švabinského v letosní
výstavě Mánesa, utvrdilo jej jenom více v pře-
svědčení, že je to jeden z nejlepších mistrů.
které má současná Evropa. Také o Slavíčkov
a Nejedlém se vyslovil se svrchovaným uznáním.
V první večer svého pobytu v Praze uve-
den byl Hermann Bahr do Národního klubu
neboť přál si sám seznámiti se s českou spo
lečnosti politickou a literární. Velmi se mu zde
libilo a živě se zajímal o české poměry veřejné
Rozhorlen byl nad zmařením české výpravy di-
vadelní do Vídně a zazlival správě Národní ho
divadla, že se dala odstrašiti terorem několik
bezvýznamných politiků a planým rámusením
několika bezvlivných žurnálů. Stopoval bedlivě
celou novinářskou kampaň, točící se kolem zá
ležitosti, která s takovou ostudou pro Víden
skončila a ujišťoval nás, že ve skutečnosti ne-
bylo třeba báti se teroru vídeňské ulice. Nej
větši vinu v celé aféře přičitá Bahr vídeňskému
purkmistru Luegrovi, který v ni hrál žalostně
obojetnou a demagogickou roli.
Mánes
Švabinský
Uprka
Nejedlý
Hermann Bahr
Bahr
Luegr
Vídeň
Evropa
Praha
vídeňský
27
article
Litoval, že nebylo Národnímu divadlu lze
obratem odpověděti na vídeňské barbarství při-
jetím pozvání do Berlina, které bylo mu tak
spontanně a otevřeně učiněno, neboť je přesvěd-
čen, že by česká divadelní výprava v Berlin
odnesla rozhodné vítězstvl. Přimlouval se vřele
za to, aby se uskutečnil zájezd do Berlína n
přesrok, nejraději v časné jarní saisoně. Sám se
o věc bude starati. Nepochybuje o tom, že serie
několika vybraných českých operních představení,
mezi nimiž by ovšem nemohl scházeti »Dalibor«
tak jak jej slyšel pod geniální taktovkou Kova
řovicovou — výpravu a režii díla představoval
by si ještě propracovanější a slohovější —
několik tak znamenitě scénovaných a tak typi-
cky slovanských ukázek činoherních, jako je
»Maryša« by vyvolala v Berlíně sensaci podob-
nou úspěchu moskevských herců předloni.
Uvádíme vlastní slova Bahrova pro české
umění divadelní zajisté svrchovaně lichotivá.
V celé aféře zmařené výpravy vídeňské zarážela
a urážela Bahra, jak nám bez rozpaků přiznal
faleš a prolhanost jisté části německého tisku,
která tu hrála hlavní roli. Vždyť čůské umění
podle jeho přesvědčení již dávno si ve Vídni
vybojovalo svoje právo a zasloužené uznání.
Průměrný inteligent německý, a tedy také vi-
deňský, dobře ví, že nejlepší současní zpěvác
na předních německých scénách jsou Češi
A speciálně Vídeňáci dávno oceňují a zbožňuj
umění paní Förstrové-Lautererovy, slečny Emmy
Destinnovy, Heše, Burianu, znají a vysoce cen
Dalibor
Maryša
Bahrův
Bahr
Čech
Vídeňák
Förstrová Lautererův
Destinnův
Heš
Burian
Berlín
Vídeň
Kovo
28
article
umění českých výtvarniků, ve vídeňské dvorn
opeře hudba Smetanova, Dvořákova a Nedba-
lova slavila triumfy, v koncertní sezoně ne-
obejdou se téměř veliké hudební programy bez
dél českých skladatelů a na přiklad produkce
českého kvarteta, nemluvíe o řadě jednotlivýeh
virtuosů českých, mají tu zvuk zcela prvo-
řádný. A právě po tom všem, dodával Bahu
s rozhodností, byla tartuferie, s jakou prove
deno tažení proti zamýšlené výpravé české
činohry tím hnusnější a pro Vídeň o studnější.
Také jubilejní výstavu Bahr navštívil po
prohlidce Moderní galerie, ovšem jen na malou
hodinku — v nedostatku času — a v dešt
Krásná rozloha výstaviště a jeho malebný
mnohotvárný vzhled ve svěží jarní zeleni jeh
zaujaly tak, že slibil později znovu přijeti, aby
si ji pozorněji prohlédl, jakmile se mu udá
přiležitost.
Pro moderní literaturu českou má Bahr
mnoho pochopení. Zná všecko, co bylo přelo
ženo do němčiny, a obírá se již delší dobu
úmyslem, uspořádati v Berlině konferenci o nej-
novějších proudech literárních u nás, ale schá
zejí mu bohužel — dobré německé překlady
českých literárních prací. Tato okolnost také
jest — po jeho mínění — hlavní závadou, proč
na německý literárni trh a na německé scény
tak těžko proniká česká literární a dramatická
produkce.
Smetanův
Dvořákův
Nedba
Bah
Bahr
Vídeň
Berlín
29
article
Bylo rozhodně zajímavé toto seznámení
s vynikajícím německým kritikem, který již pře
lety svým pozoruhodným dílem »Zur Kritik der
Moderne« zaujal tak významné a osobité po-
stavení v německém světě literárním, a od té
doby řadou svých dramatických i románových
prací zasloužil si predikátu »přírodopisce Ra-
kouska«. Nebude snad ani pro širší veřejnosk
českou bez zajímavosti hrstka osobních názorů
a úsudků tohoto svoji personalitou okouzlujícího
a při tom spravedlivého Němce, v němž česke
umění a český kulturní život získaly tak vře-
v. Č.
lého a temperamentního zastance.
Němec
Zur kritik der Moderne
Rakousek
30
article
Hudba.
Hudba.
+ V řadě výstavních koncertů, říze-
ných domácími i cizími dirigenty, byl pokračováním
koncert profesora konservatoře v Lipsku, Arthu ra
Nikische (dne 27. června), janž udržel si čestné
místo vedle dosavadních dirigentů: Mahlera, Ned-
bala i Safonova. Na jeho programu zastonpena
byla hudba slovanská Šmetanovým »Vyšehradem«,
dále spadala sem Čajkovského »Symphonie pathé-
tická« a Dvořákovo »Scherzo capriccioso«, hudba ně-
mecká pak Wagnerovou ouverturou Tanuhäuserov-
skou. Straussova »Smrt a oslavení« odpadla. V po-
dání hudby Smetanovy Nikisch přese svoji snahu po
vystižení byl nám jaksi cizí. Alespoň provedení
»Vyšehradu« slyšeli jsme kdysi pod taktovkou Nedba-
lovou mnohem celistvější a s tempem přiléhavějším,
i po stránce rythmické přesnější. Za to těměř ne-
překonatelně sehrána byla Čajkovského velkolepá
symphonie pathétická (H-moll, op. 74.), jejíž třetí
věta »allegro vivace« působila dojmem silným a roz-
hodným. Podobně výstižně provedeno bylo i Dvořá-
kovo »Scherzo capriccioso«.
Mahler
Ned
Safonov
Čajkovský
Symphonie
Dvořákův
Wagnerův
Tanuhäuserov
Straussův
Smetanův Nikisch
Lipsko
Vyšehrad
Arth ra Nikisch
31
article
Stěžejním ovšem bodem programu byla Wagne-
rova ouvertura k op. »Tannhäuser«, v níž Nikisch
ukázal v plném světle, jak vznešeně chápe hudbu
Wagnerovu, a rozvinul všechno své umění. Každý
motiv vystoupil v jeho podání v příslušné barvě
síle, veleba a hloubka poutnických zpěvů, píseň z
zápasu: všechno to nemůžeme si mysliti ani pro-
pracovanější, ani mohutnější. Za toto číslo také byl
odměněn nejbouřlivějším úspěchem, jehož dostávalo
se mu značnou měrou po celý večer od obecenstva
uznalého a hojného, jež naplnilo téměř všechny pro-
story koncertní síně na důkaz, že výstavní koncerty
pomalu snad přece již se vžily.
+ Výroční produkce pěvecké a operní školy pl.
Olgy Paršové-Zikešové prokázaly opětně zdatnost
tohoto pevně již v důvěře veřejnosti zakořeněného
učiliště. Zkoušky, jež konaly se ve dnech 25.—27.
června, poskytly nejen žactvu všech ročníků příleži-
tost, pochlubiti se dosaženým stupněm výcviku, ale
dopřály i náhled do pečlivé a krásnými úspěchy se
honosící učební methody ředitelky ústavu, na jejíž
velké umění zpěvní ještě řada pamětníků vždy rada
vzpomíná. Nemohouce se zabývati jednotlivými vý-
kony, ani pro jich velký počet, ani pro okolnost, že
většinou produkující se mladiství pěvci ještě náležejl
Tannhäuser
Nikisch
Wagnerův
Paršová
Zikeš