1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v neděli 5. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. HIsty
předpláeí ser
v Práze v adnintstrael
na čtvrt leta . . . . 8 K —k
s dvejí donáškou
a čtvrt tata . . . . 7 K coh
ve sllalká: 2 K so
na ně kske .
Pošton:
za měsíe . . . . . . R 60n
na čtvrt lela -
s dvojí zlsllkos
a měst
n.:. ke
5
title
Dnešní čísle pro Prahu le o 20 stranáeh.
Praha
6
article
Nový slavismus.
Nový slavismus.
Zásady nového a starého panslavismu.
V době, kdy bojovnost zástupeů českého
národa na říšské radě ztlumena jest heslem
positivní politiky, dosud bezvýsledné a proto
nepopulární, v době, v níž počínají se ozývat
hlasy nespokojenosti s touto vládní českou
politikou, náhle vyskytla se v plné síle my
šlenka slovanská a zaujala pozornost politi-
ckého světa.
Zájem vzbuzen byl nejen sympatickým
přijetím slovanských delegátů dra. Kramáře
Hribara a Clěbowického, nejen slavnostm
petrohradskými a varšavskými a účastenstvím
zástupců celého ruského politického světa.
ale zejmena formou, v niž myšlenka slovanská
byla oděna.
Neoslavismus, nový pansla
vismu s, tak nazývá svoji politiku slovan
skou p. dr. K. Kramář a po něm i oba
listy Národnímu klubu sloužicí: »Den« a
»Venkov«, nový slavismus hlásají listy ru-
ských mladých stran.
»Zdálo se mi, že co podnikáme, je příliš
nové a smělé, bál jsem se, abychom jen ješlě
nezhoršili situaci. Ale přesvědčili jsme se, že jako
nové jaro Slovanstv a klíči to na všech stra-
nách !-
pravil dr. Kramář ve své řeči v Měšťanské
besedě dne 20. června a v dalších vývodech
pravil:
„Že se Rusko změnilo od základů, o tom ne-
bude přece pochyby, třeba že by se leckde chtěl
popírati. Co bylo, nelze víc navráliti, zrovna tal
jako nelze smýti všechno nově, co se stalo
S tímto přerodem změnilo se tak
všechno staré ruské nazírání na sl
vjanofilství.« — »A nová doba ne-
může již státi na starých tradicích
slavjanofilství. Nové slovanství potřebuje
nový základ, který poskytne naše demokratická
zásada o rovnosti, svobodě a bratrstv
všech Slovanů. A naše slovanská delegace
může se chlubiti tím prvním vítězstvím, že se nám
podařilo překlenouti propast mezi sta
rým slavjanolilstvím a tím no-
vým proudem slovanským, kterém
dáno bylo jméno novoslavismus.« (Nár
Kramář Hribar
Clěbowický
K Kramář
Kramář
Rusko
7
article
Listy«, 20. června 1908.)
»Nový panslavísmus nepřicházís
shora, nýbrž je dílem a přáním moderních slovan
ských demokracií, jež nemají v rukou diplomatické
karty, nýbrž dle svých sil a schopností odhadují
a měří svoji budoucnost.« (»Den« 31. května.)
»Fantastický program starého
panslavismu nahražen živnými praktickými
cíli.« (Leták mladočeské strany ze dne 10. června
1908)
»Zde máme co činiti s novým proudem
slovanským, kterému dáno jméno no vosla-
vismus.
Tento novoslavismus nemíří proti nikomu, už
proto ne, že programem jeho není obírati se po-
litikou zahraniční, nýbrž hodlá usilovali je
o zdravé, přirozené přátelství vše c
slovanských národů za účele m tí m,
abychom nebyli ani hospodářsky an
národně a kuiturně od svých nepřá-
tel ničeni.« (-Venkov« 21. června.)
Pan dr. Kramář vyslovil se též podrobně
o ideích, jež chce novoslavismus hajit. První
jeho zásadou, jak výše jsme citovali, je
»rovnost, sveboda a bratrství
všech Slovanů.« Novoslavismus žádá
kulturní a ekonomickou organi-
sac: slovanskou,
»která by hájila houževnatě každou píď slo-
vanské půdy a každou slovan sko
duši« (Dr. Karel Kramář v řeči v Měšť. besed
20. června.)
V téže řeči pravil:
»Nechceme také dělati žádnou politiku státo-
bornou. Se svým moderním slovanslvím stojíme
docela loyálně oproti státům, v nichž žijeme, a le
tam, k de stojíme, chc'eme státi síl ně
doktor
Kramář
8
article
svoji, a správem na život, na svo-
bodný vývoj národuí« ..
»Kdo nechce hospodářské sblí-
žení Rakouska s Německem, kdo ne-
chce celní unii Rakouska s Něme-
ckem, která by Rakousko oslabila
zničila, ten musí vítati slovanské
sblížení . . .«
»Neseme světu jen ideální statky: mír
svobodu všem národům. Nechceme se
rozpínati od moře k moři, hlásáme politiku míru
a svobody, ale také síly a družného od-
poru, když se bude činiti útok n
jednoho z ná sk
Uvedli jsme hlavní myšlenky a zazna-
menali jsme cíle obbájců novoslavismu. Titc
proti »starému panslavismu« postavili heslo
slavismu nového. Cestou dra. Kramáře
jeho společníků zahájen má být nov
směr ve snažení pěstitelů slovanské my
šlenky, odlišný od směru slavjanofilů, jen
prý se přežil.
Posuzujme nestranně!
Čím se liší starý panslavism od nového?
Kdokoliv zabýval se podrobněji studiem
slovanské otázky a věnuje náležitou pozornos
projevům zastanců novoslavismu, musí pro
hlásit: není zasadního, ideového roz-
poru mezi starým a novým pansla-
vismem.
Směr slavjanofilů založe
jest na těchže zásadách j a k
novoslavismus.
Pravdou jest, že mezi slavjanofily byl
někteří, kdož žádali podřízení se Slovanů ve
dení Ruska (Kostomarov: utvoření slo
vanské federace pod protektorátem Ruska.
federace, v níž zachráněny by zůstaly ná-
rodní zvláštnosti jednotlivých větví slovan-
ských (»Ottův Naučný slovník«, XXIII, str
443.), někteří opět žádali, by ruština přijata
byla všemi Slovany za jazyk spisovný a do
rozumívací, jiní toužili po sjednocení Slovanu
v jediné víře, pravoslavné, avšak hlasy ty
byly ojedinělé a vždy slovan-
skými národy zamítány. Klasickým
svědkem snah slavjanofilů jest F. M. Dosto-
jevský, jehož politické úvahy, psaně
v létech 1876 a 1877, tyto dny vyšly v če-
ském překladu.
Slovan
Kostomarov
Ottův
Rakousko
Německo
Rusko
9
article
»Ideálem slavjanofilů bylo spojování v duchu
opravdové lásky beze lži, bez materialismu i na
základě osobního velkodušného příkladu, jejž aby
dal ruský národ je předurčen, v čele svobo-
ného, všeslovanskéhy sjednocen
v Evropě.« (Str. 159).
Slavjanofilové chtěli tedy svobodné
sjednoconí Slovanů v Evropě,
právě tak jako novoslavisti, nikoliv však pod
nadvládou Ruska, nýbrž pouze za duševního
vedení Ruska.
»I zde (v Rusku) ídea slovanská sice před
léty již začala vystupovati na obzoru literatur
ruské nejprvé za Šiškova jako slabé červánky
později přičiněním Pogodina, Chomjakova, Kyre
jevského, Sěvyreva a jiných již jako silnější zář
Však to byly jen počátky více filologické a pě
stitelé jich, tak zvaní »Slavjanofi l o vé-
sbirali vlastně materiál v srovnávacích gra
matikách slovanských a v starých literár-
ních památkách, aby položili základ nynější
straně slovansko-ruské, která zahrnuvši v sobě
slavjanofily a přibravši do programu svého také
interes politický a princip národnosti, vyvinula se
v mocnou stranu politickou.
A strana tato jest nynější za
stupilelkou a pěstitelkou idey vše
slovanské na Rusi. Plna politických
národních a sociálních ideálů, chce pom oe
spojené práce všech kmenů slovan-
ských zříditi novou společnost, no-
vou osvětu v duchu té rovnosti, vol-
nosti a humanity, která jako perla dosuo
ukryta leži v povaze a v duchu slovanských ná-
rodů. Jest to strana budoucnosti. « ..
Šiškův
Pogodin
Chomjakov
Kýros
jevský
Evropa
Rusko
Rus
10
article
»Osvěta slovanská« jest heslem strany
rusko-slovanské, bude za nedlouho heslem celéh
ruského národa a musí státi se heslem veškerého
světa slovanského. Co se tkne politické stránky
programu ruských panslavistů, mě také pro ostatn
kmeny slovanské zájímavosti tím, že přijal mezi
hlavní zásady své také solidárnost ná-
rodní všech národů slovanských. Majíť vši-
chni státi za to, aby nebyl zmařen,
utlačen a násilně odnárodněn ani je-
diný člen veliké rodiny slovanské. «.
»O centralisaci politické, o politi
cké hegemonii ruského národa nad
ostatním Slovanstvem není stopyv
programu slovanské strany na Rusy.
Úplná volnost, rovnosta individuální
samostatnost jest také v tomto ohle-
du hlavním základem panslavismu
ruského.« (Pouť Slovanů do Ruska roku 1867.
str. 140 a 141.)
Starý panslavismus se nepřežil, nebo
ti, kdož objevili nový slavismus, nevy
nalezli žádných nových ideí, jež by nebyl
hlásal také starý panslavismus. Nové poměry
jsou dány situací a nikoli novými my
šlenkami. Novou je situace v Rusku, udělení
Rusku konstituce, nálada po porážce v rusko-
japonské válce; dnešní Rusko jest následkem
těchto poměrů jiné, nežli bylo staré Rusko.
Náhledy p. dra. Kramáře v této věci možno
bez váhání podepsat. Nové Rusko potřebuje
myšlenku slovanskou a proto se stává tato
sympatickou i těm stranám, jež jí dosud igno
rovaly a jež jí se nezabývaly. Nové
demokratické strany v Rusku hlásají heslo
»rovnosti, volnosti a bratrství« a proto s ta-
kovým nadšením tleskali jejich vůdcové dru
Kramářovi, jenž prohlásil, že se nový
slavismus opírá o toto heslo
Totéž heslo však prohlásil již slovanský sjezd
v r. 1848. Stalo se tak v manifestu sjezdu
slovanského k národům evropským, jenž byl
čten a přijat ve schůzi dne 12. června 1848.
Rus
Kramář
Rusko
11
article
Manifest byl vypracován dle návrhů Líbelto-
vých a podepsán slavným naším historiogra
fem Fr. Palackým
V něm se praví doslovně:
„Tu povzlýčiv i dlouho utištěný Slovan opět
hlavy své, plaší násilí od sebe a hlásí se mocným
důrazem o staré své dědiciví, o svobodu. Si-
ný počtem, ještě silnější vůlí svou a nově na
bytou jednomyslností svých kmenů, zůstává nie-
méně věren své přirozené povaze i zásadám ot
svých: nežádáť panství ani výboje, ale
žádá svobodu jak pro sehe, tak i pro každého
žádá všeobecně, bez výjimky, by uznána byl
co nejsvětější právo člověka. Protož my, Slo-
vané, zavrhujeme a v ošklivosti má-
me každé nanství pouhé sily, slavícís
zákonům v bok; zavrhujeme všecka pri-
vilegia i nadpráví, jakož i všecky po-
litické rozdíly stavů; žádáme bez vý-
jimky rovnost před zákonem i stejnou míru
práv a povinností pro každěho: kdež-
koli meži milieny i jeden porobek se rodí, (amt
ještě pravé vvobody teznají. Ano, svoboda, rovnost
a bratrství všech ve státu žijících jest, jako před
tisicilelím, tak i dnes zase heslem naš í m ..
»Neméně svatý, nežti člověk ve přirozeném
svém právu, jest nám i národ s úhrnem dušev
ních jeho prospěchův. « —
Palacká
Francie
St
12
article
Manifest pak končí slovy:
„Ve jménu svobody, rovnosti
bratrství všech národů“. —
Pan dr. K. Kramář pravil k redaktoru
»Birž. Vědomostí« (viz »Národní Listy« 26
května 1908 odpol.):
»Starý panslavismus se přežil
nový panslavismus nemá žádné h
bojovného rázu oproti jiným náro
dů m.e
Oproti tomu pravíme, že ani starý pan
slavismus neměl žádného bojovného rázu vůči
jiným národům, panslavismus ten, jak si je
představovali účastníci slovanského sjezdu
v Praze v r. 1848. Jak jinak máme si vy
kládati následující slova manifestu z r. 1848
— stejné právo všech k nejušlechti-
lejší lidskosti jest zákon boží, jehožto žádný z nie
bez trestu přestoupiti nesmí. Pohříchu však zdá s
že zákon takový za našich dnů ještě ani u nej
vydělanějších národů není uznán a zachován, jal
by náleželo; čeho naproti jednotlivým osobám j
dobrovolně se odřekli, vrchnosti totiž a poručnictví
to ještě vždy osobují sobě naproti jednotlivým ná
doktor
K Kramář
Birž
Praha
13
article
rodům; přiříkají sobě panství ve jménu svobody
neumějíce, tuším, děliti je od sebe vespolek. Takto
zdráhá se svobodný Britan uznati Ira za úpln
sobě rovnorodého, tak vyhrožuje Němec mnohému
kmenu slovanskému násilím, nebude-li chtíti po-
meci ke stavbě politické velikosti Německa, tk
neostýchá se Maďar osobovati sobě samojedinému
právo národnosti v Uhrách. My Slované tu-
píme naprosto všecky takové preten-
cie a zamitáme je tím důrazněji, čím
neprávěji rouchem svobody se zastí-
rají. Avšak věrni jsouce přirozené povaze své
žádosti msty za minulé křivdy k sobě nepřipouště-
jíce, podáváme bratrskou ruku všem
sousedním národům, kteří hotovi jsou zá-
roveň nám uznávati a skutečně hájiti úplnou rov-
neprávnost všech národností, bez ohlodu ku polit
cké moci a velikosti jejich.“)
Slovanští politikové hájili tedy již na
prvé své velké manifestaci v roce 1848 svo-
bodu a rovnost všech národů, jejich pansla
vism nebyl bojovným proti žádnému národu.
naopak přinášel mír a podával »bratrskou
ruku« všem sousedním národům.
Jejich panslavism vzpíral se neje
nadvládě germánského plemen
nad slovanským, ale i nadvlád
jednoho slovanského národa na
druhým. V programu sjezdu slovanského
v roce 1848 počíná odstavec II., pojednáva
jící »o poměru slovanských národů k ostat
ním národům rakouské říše«, následujícími
slovy:
»Spolek náš, spolek svobodných slo
vanských národů rakouských, jes
spolek stejně oprávněných náro
nostle
Tato zásada hájena byla až na ne
patrné výminky všemi »starými panslavisty-
i oproti Rusku.
Ir
Němec
Maďar
Slovan
Německo
Uhry
Rusko
spolek svobodný slo
14
article
Druhou velikou manifeslací Slovanstv
byla pouť do Moskvy r. 1867.*7)
Dne 2. června na »slovanském obědě
v Sokolnikách pravil jeden ze »starých pan
slavistů«, slavjanofil Aksakov:
»Rusko má za povinnost uskutečnit na zem
slovanské bratrstvo a pozvat všecky bratry
ksvobodě a životu.
Dr. Fr. L. Rieger ve své odpověd
pravil:
»Pravá láska bratrská mezi námi, ten pravý.
šlechetný panslavismus jest možný, jen kdy
každý Slovan druhého za stejno
rodého a rovnoprávného svého br
tra uzná.
Z citovaných výroků vyplývá, že hesla
na nichž spočívá novoslavismu s
sice: rovnost, volnost, bratrství, heslo
o právu na život, na svobodný
vývoj národní, heslo o nebojovnosti novo-
slavismu, heslo o zdravém, přirozeném přá
telství všech slovanských národů, hesloo
míru, a svobodě všem národům a heslo
o »družném odporu, když se bude činiti
útok na jednoho z nás«, nejsou hesly no
vými, nýbrž jsou zásadami, jimiž se vždy
dosud, až na nepatrné výjimky, ve vedlej-
ších věcech řídil směr »starých panslavistů«
Všecka tato hesla byla pronesena již i n
Slovanském sjezdu r. 1848 i na kongresech
slovanských v Moskvě a Petrohradu r. 1867
(Pokračování.)
Aksakov
L Rieger
Moskva
Sokolniky
Rusko
Francie
Petrohrad
15
article
„Mezi krokodilem a tygrem“.
„Mezi krokodilem a tygrem“.
Po tom, čeho se opovážil učiniti u zna ný
vůdce křesťanských sociálů
starosta města Vídně dr. Karel Luege
v posledních dnech nám Čechům — nemůže
trváme žádný myslící poslanec český šáliti sebe
sama o stanovisku jaké vůči nám a věci
*) Citáty tyto vyjmuty jsou ze spisu Jana M
Černého: „Slovanský stszd v Praze roku 1848.
**) Viz spisek: »Pouť Slovanů do Ruska roku
1867 a její význam.« V Praze 1867. Tiskem a na-
kladem dra. Ed. Grégra.
doktor
Luege
Čecho
Jan
Černý
Grégr
Vídeň
Praha
Rusko
16
article
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě . . . za g
odpolední . . . . . . . za 2b
Ve Mlialkách na veskovi
ranní číslo. . . .
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
platí se hetevě zapřel
Přežplacení a lnserty přijíná sdminl-
strace v Marisnské ulici č.s
Tam nacházají se též redskee
tlskárns s ezpedice „Národnich Listě“
Bakopksy se novraesjí
Marisnský ulice
17
article
naší zaujímá tato nejčetnější strana v parla-
mentě a v koalici vládních stran. Jest to sta-
novisko tak zuřivě nepřátelské, tak nevraživé
jak jen možno. Ani Schönerer, ani Wolf, ne-
mohli by proti nám planouti větší nenávistí
záští a nemohli by ji s větší schválností
drzostí projevovati. — Proti nám Čechům za-
vedl, jak známo, dr. Lueger přísahu, již každý
nový měšťan vídeňský složiti musí, »že chce z
všech sil přičiniti se o zachování ně me
ckého rázu Vídně«.
Těchto dnů uděleno měšťanství vídeňíské
tamnímu starému lidovému básníku Karlu Lo-
renzovi a dr. Lueger bere jej v onu něme-
ekou přísahu, spustil při tom tento sermon:
»Na mnoha stranách usiluje se o to, učiniti
město Vídeň dvojjazyčným. Apeluji na vás,
jako na lidového básníka, i na všechny při-
tomné pány, aby našemu městu navždy
byl zachován ráz německého mě-
sta. Nepatříme k lidem, kteří Čechy opovrhují,
ale v našem městě máme my co mluvit
a ostatní ať činí eo my cheeme. A při
tom nám buďte nápomocni, pánové! Pom-
hejte nám Čechy, kteří přijdou
do Vídně, všechny poněmčit (germa-
nisovat), nadělati z nich dobr
Němce, dobré Vídeňákyl«.
Proto nic mu není tak odporné jako t
jediná soukromá česká škola Komenského v
Vídni; po čtvrt století vede proti ní strana
Luegrova boj nejurputnější. Nejraději byji
vyhladila do základů. Když ji ale nemůže
srovnat se zemí, neboť takový »Inšprucký
kousek« by si snad těch 250.000 Čechů víden-
ských nedalo libit, tož strana křesťansko-soci-
ální se svým Luegrem aspoň zarytě tomu s
vzpírá, aby vláda udělila škole té právo ve-
řejnosli.
Wolf
Čecho
doktor
Lueger
Lo
Němec
Schönerer
Vídeň
Komenský
18
article
Ve svrchované nouzi své připadli tedy Če
chové vídeňští na tuto pomoc: Děti jejich vy-
chodivše 14. rokem školu Komenského, posa
zeny do vlaku a dováženy do moravské Bre-
clavi, aby v tamní české škole jako privatisté
složily dle předpisů zkoušku, po kleréž obdrželn
od správy školy břeclavské vysvědčení propou-
To se, prosíme, dálo ve státě, jehož zá-
kladní zákon státní zaručuje rovné právo všem
národům ve škole, v úřadě i v životá ve
řejném.
Aby tomu vláčení děti a okrádání chudých
jejich rodičův učiněna byla přítrž, domáhal sa
agrární poslanec Staněk v souhlasu s ostatními
českými toho, by misto obtížného vození žákův
školy Komenského z Vídně do Břeclavi, přijeli
učitelové z Břeclavi do Vídně a zde ve škol
Komenského české žáky vyzkoušeli. Žádost
takou oslyšeti bylo by bývalo přece jen přílie
nelidské a to tím více ana právě zadána Če
chům vídeňským nová sečná rána: Gessman
novým to zákonem o výhradném ně-
mectví všech pokračovacích škol
v Dolních Rakousích . ..
Vyhověno tedy výminečně i zemské školní
radě dolnorakouské přání českému, ale s vý-
hradou: že vysvědčeaí propoušvěe
smí dávati vyzkoušeným žákům školy Komen-
ského nikoliv správa této školy, nýbrž fedi-
telství školy břeclavké, do jajl
katalogu také vy vídehské ce s k
děti budou zanssenyl
Opět skvostná, výhradně rakouská rarita.
Rádi bychom znali druhý evropský stát, v němž
by panovaly podobné — ško ské po
měry L. P. 1908. A proč to vše?
Inu, aby jedinou českov školou neutrpěl
»německý ráz Vídně«. Dosti nesmělým tónem
naznačil ministr vyučování, německý liberál dr.
Marchet, v rozpočtovém výboru dne 5.
května, že vzhledem k finančním obtížím větši-
štěcí.
Komenský
Staněk
doktor
Marchet
moravský Bre
Vídeň
Břeclav
Dolní Rakousy
žákův škola Komenský
Komen
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 4. července.
6—. (Kronika.) Zpátečníci v Lublan
neuznávají polřebu slovanské jednoty. Mez
posly v Petrohradé byl Slovinec Hribar, pokro-
kár. Chlup v polévce! Pokrokář není u slovin-
ského konservativce Slovincem, nemá práva jmé-
nem sluvinského národa mluvit a jednat. Co
by snad byl ujednal, neplati. Buď bude za de-
legáta ustanoven konservativec, anebo je pro
Lublaň slovanské jednotě konec. Čert ji vezmi!
Pěkný obrázek! Honem s ním do rámce
Na štésti z poslední výpravy do Potrohradu
a Varšavy nemá ještě co platit! Není ještě eo
hatit a rušit! Sotva se teprv vystrkují tykadla,
ťuká se leda a jen z daleka pozorně omakává-
Za to, kdyby tak už věci šly do opravdy
Kdyby vskutku měli se už scházet zástupci slo-
vanských národů a měli spolu nejen zasedat
radit se, nejen něco spolu usnášet, ale co usne
seno také — provádětl
Panečku, jaká by to byla podívaná !
Představte si na chvilinku situaci
Není vojna mezi Růží bílou a Červenou
jen v Lublani! Nemají své zpátečníky a své
pokrokáře jenom Slovinci! Všude stojí obě
strany na nůž proti sobě! A všude jsou sí obě
v něčem na vlas podobny: jedna neuznává dru-
hou! Co ujednal pokrokář, neplatí pro zpáteč-
níka a na čem snad se usnesl zpátečník.
pokládá za svatou svoji povinnost pokrokář —
sprovodit se světa.
Usnášejte se pak o potřebách budoucí »je-
dnoty« slovanské, pánové! Vzhůru na konfe-
rencel
A nejhezčí koutek na obrázku! Nikomu
nelze nie brát nikterak za zlé! Strany jsouv
plném právu, že si edou jak vedou. Jednají
2o svém přirozeném úkolu, jsou sobě po zákoně
Hribar
Chlup
Praha
Lublaň
Potrohrad
Varšava
20
article
přírody protipoloženy. Pokrokář je přirozený od-
půrce zpátečníka i naopak, oba živly jsou stvo-
řeny ke sporu jako voda i oheň, nesmi se na-
vzájem trpět, musí se potírat a ničit. Taková
je jejich povaha, jejich určení, jejich důvo
existence, jejich životný úkol.
Zkrátka, osud! A víc! Nezvratný zákon
Příroda života ustanovila tak a zákony přírody
nelze vykládat ve zlé! Treba se s nimi vy
rovnati.
A tak slyšíte hesla a víte hned, co s
mysletl
— Co ujednal pokrokář, pro nás — n
platí ! ...
A s druhé sírany
— Jednota slovanská? Oh, ano, myslím
na ni! Ale jenom jako na jednotu živlů —
pokrokových ! ..
A plán příštích věcí je hotov. Vypadá sic
trochu primitivně, ale věci přírody, jak víte
jsou vůbec primitivnél
»Jednota« slovanská dopadne tak : splynou
slovanské »živly pokrokové« a slovanské »živly
konservativné«. Obě strany budou se, rozum
se, s úsilím mnohoznásobeným potírat a svojí
»sjednoceností« navzájem se v šachu držet, ale
Slovanstvu panovat bude nadále, kdo mu
panoval dosud, živel vtipnější, protože po kul-
tuře patrně — vyspělejší.
Věčný svár živlů, tak zvaný kulturný zá
pas! Oba odpůrci mluví jménem kultury. Oba
vidí zásluhu ve svém počínání.
— Chceme zachovat, co kultura stvořila
a co shledáváme býti dobrým ! . ..
Jedna strana!
A druhá:
— Kultura je pokrok ! Chceme nové, c
shledáváme být lepším ! . ..
21
article
Nejsou-li obě v právu podle zákona
V kultuře jako v přírodě! Jedna síla vy-
mahá pokoj, tlačí k zemi, nutí, spočívat setrvá-
vat, druhá vyvolává pohyb, nuti ku předu, do
výše. A obě síly dohromady rodí — život.
O sobě žádná nebyla by schopna úrody. Setr
vačnost sama o sobé zastavuje život, znamená
smrt. A pohyb sám kdyby působil bez touhy
veškerenstva ke klidu a pokoji? Co by bylo
Svět by se rozprášil, proměnil se v beztvárné
víření hmoty. Obě sily jsou poukázány rodit
tvořit spolu celek života. Mají uloženo si odpo-
rovat, ale nemohou se bez sebe obejít. Obě do
hromady jsou teprv život.
Kdo je pro život, musí přát působnos
oběma silám, musí přát, aby obě strany byly
čilé a silné a účinně si kladly odpor, aby po-
krokáři čiperně potírali zpátečníky a zpátečníe
aby vydatně vzdorovali pokrokářům. Kde ob
živly jsou při své úloze, je dokonalý život
A život je — pokrok.
A ještě něco je život!
Život je — celek! A v celku všecky živly
jsou zastoupeny, žádná sila nesmí scházet.
— Jsem pro život, tedy pro pokrok, tedy
pro celek! Proto nejdu ani se zpálečníky, ani —
s pokrokáři ! ..
— Pěkné ramenářství! A tuze pohodlné
A ne li vlastně — ničemně? Považie, kdyb
tak všichni soudili ! Svět by se zastavil ! . .
Ale — nezastaví se! O to je postaráno
Příroda se postarala. Vložila do lidského srde
hru — zájmů. Všichni jsme ramenáři! Každí
v něčem pokrokář a v něčem zpátečník. Jak
mu právě káže zájem.
Znáte historku pokrokářského poslance
Byl advokát a ve své kanceláři pán velmi přísný
Ale v parlamentě horlivě usiloval uvolnit star
zákony.
Jednou dával důtku svému zřízenci.
— Nevite, co jsem nařidil? Proč se n
stalo?
— Myslel jsem, pane doktore, že bude
lépe, učinit jinak
— Jak jste se mohl opovážit?
22
article
— Myslel jsem na vaše horovné řeči, pan
doktore, na váš zápal pro svobodu a sebeurčení
na vaše nadšené proslovy v parlamentě a n
schůzích politických ..
— Zde nejsme v parlamentě, ani na poli
tické schůzi! Zde je moje kancelář, platí moje
vůle a podle té se řiďte, jinak ..
Hra zájmů! Jiný zájem v kanceláři, jiný
v parlamentě! A hra zájmů nezanikne! Nesta-
rejte se! Tisíce jich rodí život, staví je prol
sobě a vnouká je srdcím lidským! Nikdy n
vymrou davy pokrokářů ani davy zpátečník .
Vždycky oba tábory budou proti sobě kon
svoji povinnost a vždycky bude množství těch.
kdo mezi tábory budou přebíhat, jak jim —
zájem přikáže
A vyšší zájem života?
Zápal pro vše čistý, nezkalený nízkou
osobní choutkou? Zápal pro ideu ? Kdo zůstal
A tak se příští »kulturná jednola« Sl -
vanstva rýsuje prozatím roztomilel
Hra zájmů má slovo.
Strana stranu žárlivě sířeží, nechtějí
o sobě slyšet, jedna druhou z díla vylučuje
každá počítá, že snad bude příštímu »ajedno-
cenému« Slovanstvu panovat — sama.
A v tom se mýll.
Také příště budou všude zastoupeny strany
obě, budou si navzájem podrývat půdu a budou
siřidavě nad sebou držet vrch. Bylo tak od
počátku světa a bude na konec. Bylo u všec
národů a nebude jinak u příštího Slovanstv
Jenže panství jedné strany nad druhou nezn
mená ještě panství Slovanstva — samému sobě
Jednota Slovanská není otázka ani konser
vativní ani pokroková, nýbrž otázka národní,
není otázka stran, ale otázka kulturných celk
Nejde o to, jestli příští Slovanstvo bude pokr -
kové nebo konservativné — protože bud
vždycky obé! — nýbrž o to jde, dovede-lis
Slovanstvo vybavit z dosavadního služebnéh
poměru a postavit s vé kulturné dilo v la s t níl
Nesta
Zápal
23
article
Hra zájmů je primitivný stav, je věčný
zápol živlů, je neplodné o sobě nepřátelství
ohně a vody. Úkolem kultury je, ovládnout
živly a přiměti oheň a vodu, aby věrny svému
zákonu konaly plodnou práci v důmyslném stroji.
Oheň nesmí vše spálit, voda nesmí vše shasit,
ale každý živel svou funkcí musí přispět, aby
stroj konal divy svého úkolu
A v tom je důmysl a účelnost kulturného
stroje! Jako ve stroji parním: oddělit živly
Zkanslisovat práci! Měj si svoji dráhu a funkci
každý živel! Oheň svojí pec, voda svůj kolel.
své potrubí! A důmyslný stroj brání, aby ne-
přátelšti živlové přímo na sebe nenaráželi, aby
nenastal primitivní stav a nevyletělo vše do
povětří.
Dokud Slovanstvo nedovede víc, než roz-
stupovat se v strany a ponechávat vše poubé
shře zájmů«, dotud potrvá u něhc primitivny
stav. Živly povedou spolu neplodný zápas, zpá-
tečníci budou sočit na pokrokáře, pokrokáři n
zpátečníky a zmatku živlů čiperně pro svůj
pohon využitkuje — cizí kulturný stroj-
Živly od sebe! Každý na své místo a do
své funkce! Každá strana do svého ústrojí
v národním celku! Ale za to i celku ústrojí
svoje, nezávislé *) na bytosti zivlů
Zase nový sjezd slovanský uvítáme ve svém
středu! Řada bodů poradných je na programu.
Budou se jednotit živly, jednotit zájmy, jednotií
strany a proudy! Ale jednota slovanská, jednota
národní, jednota kulturných celků slo-
vanských — kde zůstane? Kdo ji přivede na
program?
*) Kterak zajistit nezávislost funkcí? — Jak ve
všech zdravých organismech je zajištěna! Zajmy
celku a zájmy stran často se křižují. Kdo byl po-
volán působit v zájmu velku, vzda se své I nkce
v ústrojí strany. A možnost mravní kolise je vy-
loučena.