ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b23f9530-75a4-11dc-a5c2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 23 celkem · entity: place 34, person 46, org 5
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v neděli 5. července 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 183
4 article
Na ranní a odpol. HIsty předpláeí ser v Práze v adnintstrael na čtvrt leta . . . . 8 K —k s dvejí donáškou a čtvrt tata . . . . 7 K coh ve sllalká: 2 K so na ně kske . Pošton: za měsíe . . . . . . R 60n na čtvrt lela - s dvojí zlsllkos a měst n.:. ke
5 title
Dnešní čísle pro Prahu le o 20 stranáeh.
Praha
6 article Nový slavismus.
Nový slavismus. Zásady nového a starého panslavismu. V době, kdy bojovnost zástupeů českého národa na říšské radě ztlumena jest heslem positivní politiky, dosud bezvýsledné a proto nepopulární, v době, v níž počínají se ozývat hlasy nespokojenosti s touto vládní českou politikou, náhle vyskytla se v plné síle my šlenka slovanská a zaujala pozornost politi- ckého světa. Zájem vzbuzen byl nejen sympatickým přijetím slovanských delegátů dra. Kramáře Hribara a Clěbowického, nejen slavnostm petrohradskými a varšavskými a účastenstvím zástupců celého ruského politického světa. ale zejmena formou, v niž myšlenka slovanská byla oděna. Neoslavismus, nový pansla vismu s, tak nazývá svoji politiku slovan skou p. dr. K. Kramář a po něm i oba listy Národnímu klubu sloužicí: »Den« a »Venkov«, nový slavismus hlásají listy ru- ských mladých stran. »Zdálo se mi, že co podnikáme, je příliš nové a smělé, bál jsem se, abychom jen ješlě nezhoršili situaci. Ale přesvědčili jsme se, že jako nové jaro Slovanstv a klíči to na všech stra- nách !- pravil dr. Kramář ve své řeči v Měšťanské besedě dne 20. června a v dalších vývodech pravil: „Že se Rusko změnilo od základů, o tom ne- bude přece pochyby, třeba že by se leckde chtěl popírati. Co bylo, nelze víc navráliti, zrovna tal jako nelze smýti všechno nově, co se stalo S tímto přerodem změnilo se tak všechno staré ruské nazírání na sl vjanofilství.« — »A nová doba ne- může již státi na starých tradicích slavjanofilství. Nové slovanství potřebuje nový základ, který poskytne naše demokratická zásada o rovnosti, svobodě a bratrstv všech Slovanů. A naše slovanská delegace může se chlubiti tím prvním vítězstvím, že se nám podařilo překlenouti propast mezi sta rým slavjanolilstvím a tím no- vým proudem slovanským, kterém dáno bylo jméno novoslavismus.« (Nár
Kramář Hribar Clěbowický K Kramář Kramář Rusko
7 article
Listy«, 20. června 1908.) »Nový panslavísmus nepřicházís shora, nýbrž je dílem a přáním moderních slovan ských demokracií, jež nemají v rukou diplomatické karty, nýbrž dle svých sil a schopností odhadují a měří svoji budoucnost.« (»Den« 31. května.) »Fantastický program starého panslavismu nahražen živnými praktickými cíli.« (Leták mladočeské strany ze dne 10. června 1908) »Zde máme co činiti s novým proudem slovanským, kterému dáno jméno no vosla- vismus. Tento novoslavismus nemíří proti nikomu, už proto ne, že programem jeho není obírati se po- litikou zahraniční, nýbrž hodlá usilovali je o zdravé, přirozené přátelství vše c slovanských národů za účele m tí m, abychom nebyli ani hospodářsky an národně a kuiturně od svých nepřá- tel ničeni.« (-Venkov« 21. června.) Pan dr. Kramář vyslovil se též podrobně o ideích, jež chce novoslavismus hajit. První jeho zásadou, jak výše jsme citovali, je »rovnost, sveboda a bratrství všech Slovanů.« Novoslavismus žádá kulturní a ekonomickou organi- sac: slovanskou, »která by hájila houževnatě každou píď slo- vanské půdy a každou slovan sko duši« (Dr. Karel Kramář v řeči v Měšť. besed 20. června.) V téže řeči pravil: »Nechceme také dělati žádnou politiku státo- bornou. Se svým moderním slovanslvím stojíme docela loyálně oproti státům, v nichž žijeme, a le tam, k de stojíme, chc'eme státi síl ně
doktor Kramář
8 article
svoji, a správem na život, na svo- bodný vývoj národuí« .. »Kdo nechce hospodářské sblí- žení Rakouska s Německem, kdo ne- chce celní unii Rakouska s Něme- ckem, která by Rakousko oslabila zničila, ten musí vítati slovanské sblížení . . .« »Neseme světu jen ideální statky: mír svobodu všem národům. Nechceme se rozpínati od moře k moři, hlásáme politiku míru a svobody, ale také síly a družného od- poru, když se bude činiti útok n jednoho z ná sk Uvedli jsme hlavní myšlenky a zazna- menali jsme cíle obbájců novoslavismu. Titc proti »starému panslavismu« postavili heslo slavismu nového. Cestou dra. Kramáře jeho společníků zahájen má být nov směr ve snažení pěstitelů slovanské my šlenky, odlišný od směru slavjanofilů, jen prý se přežil. Posuzujme nestranně! Čím se liší starý panslavism od nového? Kdokoliv zabýval se podrobněji studiem slovanské otázky a věnuje náležitou pozornos projevům zastanců novoslavismu, musí pro hlásit: není zasadního, ideového roz- poru mezi starým a novým pansla- vismem. Směr slavjanofilů založe jest na těchže zásadách j a k novoslavismus. Pravdou jest, že mezi slavjanofily byl někteří, kdož žádali podřízení se Slovanů ve dení Ruska (Kostomarov: utvoření slo vanské federace pod protektorátem Ruska. federace, v níž zachráněny by zůstaly ná- rodní zvláštnosti jednotlivých větví slovan- ských (»Ottův Naučný slovník«, XXIII, str 443.), někteří opět žádali, by ruština přijata byla všemi Slovany za jazyk spisovný a do rozumívací, jiní toužili po sjednocení Slovanu v jediné víře, pravoslavné, avšak hlasy ty byly ojedinělé a vždy slovan- skými národy zamítány. Klasickým svědkem snah slavjanofilů jest F. M. Dosto- jevský, jehož politické úvahy, psaně v létech 1876 a 1877, tyto dny vyšly v če- ském překladu.
Slovan Kostomarov Ottův Rakousko Německo Rusko
9 article
»Ideálem slavjanofilů bylo spojování v duchu opravdové lásky beze lži, bez materialismu i na základě osobního velkodušného příkladu, jejž aby dal ruský národ je předurčen, v čele svobo- ného, všeslovanskéhy sjednocen v Evropě.« (Str. 159). Slavjanofilové chtěli tedy svobodné sjednoconí Slovanů v Evropě, právě tak jako novoslavisti, nikoliv však pod nadvládou Ruska, nýbrž pouze za duševního vedení Ruska. »I zde (v Rusku) ídea slovanská sice před léty již začala vystupovati na obzoru literatur ruské nejprvé za Šiškova jako slabé červánky později přičiněním Pogodina, Chomjakova, Kyre jevského, Sěvyreva a jiných již jako silnější zář Však to byly jen počátky více filologické a pě stitelé jich, tak zvaní »Slavjanofi l o vé- sbirali vlastně materiál v srovnávacích gra matikách slovanských a v starých literár- ních památkách, aby položili základ nynější straně slovansko-ruské, která zahrnuvši v sobě slavjanofily a přibravši do programu svého také interes politický a princip národnosti, vyvinula se v mocnou stranu politickou. A strana tato jest nynější za stupilelkou a pěstitelkou idey vše slovanské na Rusi. Plna politických národních a sociálních ideálů, chce pom oe spojené práce všech kmenů slovan- ských zříditi novou společnost, no- vou osvětu v duchu té rovnosti, vol- nosti a humanity, která jako perla dosuo ukryta leži v povaze a v duchu slovanských ná- rodů. Jest to strana budoucnosti. « ..
Šiškův Pogodin Chomjakov Kýros jevský Evropa Rusko Rus
10 article
»Osvěta slovanská« jest heslem strany rusko-slovanské, bude za nedlouho heslem celéh ruského národa a musí státi se heslem veškerého světa slovanského. Co se tkne politické stránky programu ruských panslavistů, mě také pro ostatn kmeny slovanské zájímavosti tím, že přijal mezi hlavní zásady své také solidárnost ná- rodní všech národů slovanských. Majíť vši- chni státi za to, aby nebyl zmařen, utlačen a násilně odnárodněn ani je- diný člen veliké rodiny slovanské. «. »O centralisaci politické, o politi cké hegemonii ruského národa nad ostatním Slovanstvem není stopyv programu slovanské strany na Rusy. Úplná volnost, rovnosta individuální samostatnost jest také v tomto ohle- du hlavním základem panslavismu ruského.« (Pouť Slovanů do Ruska roku 1867. str. 140 a 141.) Starý panslavismus se nepřežil, nebo ti, kdož objevili nový slavismus, nevy nalezli žádných nových ideí, jež by nebyl hlásal také starý panslavismus. Nové poměry jsou dány situací a nikoli novými my šlenkami. Novou je situace v Rusku, udělení Rusku konstituce, nálada po porážce v rusko- japonské válce; dnešní Rusko jest následkem těchto poměrů jiné, nežli bylo staré Rusko. Náhledy p. dra. Kramáře v této věci možno bez váhání podepsat. Nové Rusko potřebuje myšlenku slovanskou a proto se stává tato sympatickou i těm stranám, jež jí dosud igno rovaly a jež jí se nezabývaly. Nové demokratické strany v Rusku hlásají heslo »rovnosti, volnosti a bratrství« a proto s ta- kovým nadšením tleskali jejich vůdcové dru Kramářovi, jenž prohlásil, že se nový slavismus opírá o toto heslo Totéž heslo však prohlásil již slovanský sjezd v r. 1848. Stalo se tak v manifestu sjezdu slovanského k národům evropským, jenž byl čten a přijat ve schůzi dne 12. června 1848.
Rus Kramář Rusko
11 article
Manifest byl vypracován dle návrhů Líbelto- vých a podepsán slavným naším historiogra fem Fr. Palackým V něm se praví doslovně: „Tu povzlýčiv i dlouho utištěný Slovan opět hlavy své, plaší násilí od sebe a hlásí se mocným důrazem o staré své dědiciví, o svobodu. Si- ný počtem, ještě silnější vůlí svou a nově na bytou jednomyslností svých kmenů, zůstává nie- méně věren své přirozené povaze i zásadám ot svých: nežádáť panství ani výboje, ale žádá svobodu jak pro sehe, tak i pro každého žádá všeobecně, bez výjimky, by uznána byl co nejsvětější právo člověka. Protož my, Slo- vané, zavrhujeme a v ošklivosti má- me každé nanství pouhé sily, slavícís zákonům v bok; zavrhujeme všecka pri- vilegia i nadpráví, jakož i všecky po- litické rozdíly stavů; žádáme bez vý- jimky rovnost před zákonem i stejnou míru práv a povinností pro každěho: kdež- koli meži milieny i jeden porobek se rodí, (amt ještě pravé vvobody teznají. Ano, svoboda, rovnost a bratrství všech ve státu žijících jest, jako před tisicilelím, tak i dnes zase heslem naš í m .. »Neméně svatý, nežti člověk ve přirozeném svém právu, jest nám i národ s úhrnem dušev ních jeho prospěchův. « —
Palacká Francie St
12 article
Manifest pak končí slovy: „Ve jménu svobody, rovnosti bratrství všech národů“. — Pan dr. K. Kramář pravil k redaktoru »Birž. Vědomostí« (viz »Národní Listy« 26 května 1908 odpol.): »Starý panslavismus se přežil nový panslavismus nemá žádné h bojovného rázu oproti jiným náro dů m.e Oproti tomu pravíme, že ani starý pan slavismus neměl žádného bojovného rázu vůči jiným národům, panslavismus ten, jak si je představovali účastníci slovanského sjezdu v Praze v r. 1848. Jak jinak máme si vy kládati následující slova manifestu z r. 1848 — stejné právo všech k nejušlechti- lejší lidskosti jest zákon boží, jehožto žádný z nie bez trestu přestoupiti nesmí. Pohříchu však zdá s že zákon takový za našich dnů ještě ani u nej vydělanějších národů není uznán a zachován, jal by náleželo; čeho naproti jednotlivým osobám j dobrovolně se odřekli, vrchnosti totiž a poručnictví to ještě vždy osobují sobě naproti jednotlivým ná
doktor K Kramář Birž Praha
13 article
rodům; přiříkají sobě panství ve jménu svobody neumějíce, tuším, děliti je od sebe vespolek. Takto zdráhá se svobodný Britan uznati Ira za úpln sobě rovnorodého, tak vyhrožuje Němec mnohému kmenu slovanskému násilím, nebude-li chtíti po- meci ke stavbě politické velikosti Německa, tk neostýchá se Maďar osobovati sobě samojedinému právo národnosti v Uhrách. My Slované tu- píme naprosto všecky takové preten- cie a zamitáme je tím důrazněji, čím neprávěji rouchem svobody se zastí- rají. Avšak věrni jsouce přirozené povaze své žádosti msty za minulé křivdy k sobě nepřipouště- jíce, podáváme bratrskou ruku všem sousedním národům, kteří hotovi jsou zá- roveň nám uznávati a skutečně hájiti úplnou rov- neprávnost všech národností, bez ohlodu ku polit cké moci a velikosti jejich.“) Slovanští politikové hájili tedy již na prvé své velké manifestaci v roce 1848 svo- bodu a rovnost všech národů, jejich pansla vism nebyl bojovným proti žádnému národu. naopak přinášel mír a podával »bratrskou ruku« všem sousedním národům. Jejich panslavism vzpíral se neje nadvládě germánského plemen nad slovanským, ale i nadvlád jednoho slovanského národa na druhým. V programu sjezdu slovanského v roce 1848 počíná odstavec II., pojednáva jící »o poměru slovanských národů k ostat ním národům rakouské říše«, následujícími slovy: »Spolek náš, spolek svobodných slo vanských národů rakouských, jes spolek stejně oprávněných náro nostle Tato zásada hájena byla až na ne patrné výminky všemi »starými panslavisty- i oproti Rusku.
Ir Němec Maďar Slovan Německo Uhry Rusko spolek svobodný slo
14 article
Druhou velikou manifeslací Slovanstv byla pouť do Moskvy r. 1867.*7) Dne 2. června na »slovanském obědě v Sokolnikách pravil jeden ze »starých pan slavistů«, slavjanofil Aksakov: »Rusko má za povinnost uskutečnit na zem slovanské bratrstvo a pozvat všecky bratry ksvobodě a životu. Dr. Fr. L. Rieger ve své odpověd pravil: »Pravá láska bratrská mezi námi, ten pravý. šlechetný panslavismus jest možný, jen kdy každý Slovan druhého za stejno rodého a rovnoprávného svého br tra uzná. Z citovaných výroků vyplývá, že hesla na nichž spočívá novoslavismu s sice: rovnost, volnost, bratrství, heslo o právu na život, na svobodný vývoj národní, heslo o nebojovnosti novo- slavismu, heslo o zdravém, přirozeném přá telství všech slovanských národů, hesloo míru, a svobodě všem národům a heslo o »družném odporu, když se bude činiti útok na jednoho z nás«, nejsou hesly no vými, nýbrž jsou zásadami, jimiž se vždy dosud, až na nepatrné výjimky, ve vedlej- ších věcech řídil směr »starých panslavistů« Všecka tato hesla byla pronesena již i n Slovanském sjezdu r. 1848 i na kongresech slovanských v Moskvě a Petrohradu r. 1867 (Pokračování.)
Aksakov L Rieger Moskva Sokolniky Rusko Francie Petrohrad
15 article „Mezi krokodilem a tygrem“.
„Mezi krokodilem a tygrem“. Po tom, čeho se opovážil učiniti u zna ný vůdce křesťanských sociálů starosta města Vídně dr. Karel Luege v posledních dnech nám Čechům — nemůže trváme žádný myslící poslanec český šáliti sebe sama o stanovisku jaké vůči nám a věci *) Citáty tyto vyjmuty jsou ze spisu Jana M Černého: „Slovanský stszd v Praze roku 1848. **) Viz spisek: »Pouť Slovanů do Ruska roku 1867 a její význam.« V Praze 1867. Tiskem a na- kladem dra. Ed. Grégra.
doktor Luege Čecho Jan Černý Grégr Vídeň Praha Rusko
16 article
V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za g odpolední . . . . . . . za 2b Ve Mlialkách na veskovi ranní číslo. . . . odpolední . . . . . . . . 4k Inserát platí se hetevě zapřel Přežplacení a lnserty přijíná sdminl- strace v Marisnské ulici č.s Tam nacházají se též redskee tlskárns s ezpedice „Národnich Listě“ Bakopksy se novraesjí
Marisnský ulice
17 article
naší zaujímá tato nejčetnější strana v parla- mentě a v koalici vládních stran. Jest to sta- novisko tak zuřivě nepřátelské, tak nevraživé jak jen možno. Ani Schönerer, ani Wolf, ne- mohli by proti nám planouti větší nenávistí záští a nemohli by ji s větší schválností drzostí projevovati. — Proti nám Čechům za- vedl, jak známo, dr. Lueger přísahu, již každý nový měšťan vídeňský složiti musí, »že chce z všech sil přičiniti se o zachování ně me ckého rázu Vídně«. Těchto dnů uděleno měšťanství vídeňíské tamnímu starému lidovému básníku Karlu Lo- renzovi a dr. Lueger bere jej v onu něme- ekou přísahu, spustil při tom tento sermon: »Na mnoha stranách usiluje se o to, učiniti město Vídeň dvojjazyčným. Apeluji na vás, jako na lidového básníka, i na všechny při- tomné pány, aby našemu městu navždy byl zachován ráz německého mě- sta. Nepatříme k lidem, kteří Čechy opovrhují, ale v našem městě máme my co mluvit a ostatní ať činí eo my cheeme. A při tom nám buďte nápomocni, pánové! Pom- hejte nám Čechy, kteří přijdou do Vídně, všechny poněmčit (germa- nisovat), nadělati z nich dobr Němce, dobré Vídeňákyl«. Proto nic mu není tak odporné jako t jediná soukromá česká škola Komenského v Vídni; po čtvrt století vede proti ní strana Luegrova boj nejurputnější. Nejraději byji vyhladila do základů. Když ji ale nemůže srovnat se zemí, neboť takový »Inšprucký kousek« by si snad těch 250.000 Čechů víden- ských nedalo libit, tož strana křesťansko-soci- ální se svým Luegrem aspoň zarytě tomu s vzpírá, aby vláda udělila škole té právo ve- řejnosli.
Wolf Čecho doktor Lueger Lo Němec Schönerer Vídeň Komenský
18 article
Ve svrchované nouzi své připadli tedy Če chové vídeňští na tuto pomoc: Děti jejich vy- chodivše 14. rokem školu Komenského, posa zeny do vlaku a dováženy do moravské Bre- clavi, aby v tamní české škole jako privatisté složily dle předpisů zkoušku, po kleréž obdrželn od správy školy břeclavské vysvědčení propou- To se, prosíme, dálo ve státě, jehož zá- kladní zákon státní zaručuje rovné právo všem národům ve škole, v úřadě i v životá ve řejném. Aby tomu vláčení děti a okrádání chudých jejich rodičův učiněna byla přítrž, domáhal sa agrární poslanec Staněk v souhlasu s ostatními českými toho, by misto obtížného vození žákův školy Komenského z Vídně do Břeclavi, přijeli učitelové z Břeclavi do Vídně a zde ve škol Komenského české žáky vyzkoušeli. Žádost takou oslyšeti bylo by bývalo přece jen přílie nelidské a to tím více ana právě zadána Če chům vídeňským nová sečná rána: Gessman novým to zákonem o výhradném ně- mectví všech pokračovacích škol v Dolních Rakousích . .. Vyhověno tedy výminečně i zemské školní radě dolnorakouské přání českému, ale s vý- hradou: že vysvědčeaí propoušvěe smí dávati vyzkoušeným žákům školy Komen- ského nikoliv správa této školy, nýbrž fedi- telství školy břeclavké, do jajl katalogu také vy vídehské ce s k děti budou zanssenyl Opět skvostná, výhradně rakouská rarita. Rádi bychom znali druhý evropský stát, v němž by panovaly podobné — ško ské po měry L. P. 1908. A proč to vše? Inu, aby jedinou českov školou neutrpěl »německý ráz Vídně«. Dosti nesmělým tónem naznačil ministr vyučování, německý liberál dr. Marchet, v rozpočtovém výboru dne 5. května, že vzhledem k finančním obtížím větši- štěcí.
Komenský Staněk doktor Marchet moravský Bre Vídeň Břeclav Dolní Rakousy žákův škola Komenský Komen
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 4. července. 6—. (Kronika.) Zpátečníci v Lublan neuznávají polřebu slovanské jednoty. Mez posly v Petrohradé byl Slovinec Hribar, pokro- kár. Chlup v polévce! Pokrokář není u slovin- ského konservativce Slovincem, nemá práva jmé- nem sluvinského národa mluvit a jednat. Co by snad byl ujednal, neplati. Buď bude za de- legáta ustanoven konservativec, anebo je pro Lublaň slovanské jednotě konec. Čert ji vezmi! Pěkný obrázek! Honem s ním do rámce Na štésti z poslední výpravy do Potrohradu a Varšavy nemá ještě co platit! Není ještě eo hatit a rušit! Sotva se teprv vystrkují tykadla, ťuká se leda a jen z daleka pozorně omakává- Za to, kdyby tak už věci šly do opravdy Kdyby vskutku měli se už scházet zástupci slo- vanských národů a měli spolu nejen zasedat radit se, nejen něco spolu usnášet, ale co usne seno také — provádětl Panečku, jaká by to byla podívaná ! Představte si na chvilinku situaci Není vojna mezi Růží bílou a Červenou jen v Lublani! Nemají své zpátečníky a své pokrokáře jenom Slovinci! Všude stojí obě strany na nůž proti sobě! A všude jsou sí obě v něčem na vlas podobny: jedna neuznává dru- hou! Co ujednal pokrokář, neplatí pro zpáteč- níka a na čem snad se usnesl zpátečník. pokládá za svatou svoji povinnost pokrokář — sprovodit se světa. Usnášejte se pak o potřebách budoucí »je- dnoty« slovanské, pánové! Vzhůru na konfe- rencel A nejhezčí koutek na obrázku! Nikomu nelze nie brát nikterak za zlé! Strany jsouv plném právu, že si edou jak vedou. Jednají 2o svém přirozeném úkolu, jsou sobě po zákoně
Hribar Chlup Praha Lublaň Potrohrad Varšava
20 article
přírody protipoloženy. Pokrokář je přirozený od- půrce zpátečníka i naopak, oba živly jsou stvo- řeny ke sporu jako voda i oheň, nesmi se na- vzájem trpět, musí se potírat a ničit. Taková je jejich povaha, jejich určení, jejich důvo existence, jejich životný úkol. Zkrátka, osud! A víc! Nezvratný zákon Příroda života ustanovila tak a zákony přírody nelze vykládat ve zlé! Treba se s nimi vy rovnati. A tak slyšíte hesla a víte hned, co s mysletl — Co ujednal pokrokář, pro nás — n platí ! ... A s druhé sírany — Jednota slovanská? Oh, ano, myslím na ni! Ale jenom jako na jednotu živlů — pokrokových ! .. A plán příštích věcí je hotov. Vypadá sic trochu primitivně, ale věci přírody, jak víte jsou vůbec primitivnél »Jednota« slovanská dopadne tak : splynou slovanské »živly pokrokové« a slovanské »živly konservativné«. Obě strany budou se, rozum se, s úsilím mnohoznásobeným potírat a svojí »sjednoceností« navzájem se v šachu držet, ale Slovanstvu panovat bude nadále, kdo mu panoval dosud, živel vtipnější, protože po kul- tuře patrně — vyspělejší. Věčný svár živlů, tak zvaný kulturný zá pas! Oba odpůrci mluví jménem kultury. Oba vidí zásluhu ve svém počínání. — Chceme zachovat, co kultura stvořila a co shledáváme býti dobrým ! . .. Jedna strana! A druhá: — Kultura je pokrok ! Chceme nové, c shledáváme být lepším ! . ..
21 article
Nejsou-li obě v právu podle zákona V kultuře jako v přírodě! Jedna síla vy- mahá pokoj, tlačí k zemi, nutí, spočívat setrvá- vat, druhá vyvolává pohyb, nuti ku předu, do výše. A obě síly dohromady rodí — život. O sobě žádná nebyla by schopna úrody. Setr vačnost sama o sobé zastavuje život, znamená smrt. A pohyb sám kdyby působil bez touhy veškerenstva ke klidu a pokoji? Co by bylo Svět by se rozprášil, proměnil se v beztvárné víření hmoty. Obě sily jsou poukázány rodit tvořit spolu celek života. Mají uloženo si odpo- rovat, ale nemohou se bez sebe obejít. Obě do hromady jsou teprv život. Kdo je pro život, musí přát působnos oběma silám, musí přát, aby obě strany byly čilé a silné a účinně si kladly odpor, aby po- krokáři čiperně potírali zpátečníky a zpátečníe aby vydatně vzdorovali pokrokářům. Kde ob živly jsou při své úloze, je dokonalý život A život je — pokrok. A ještě něco je život! Život je — celek! A v celku všecky živly jsou zastoupeny, žádná sila nesmí scházet. — Jsem pro život, tedy pro pokrok, tedy pro celek! Proto nejdu ani se zpálečníky, ani — s pokrokáři ! .. — Pěkné ramenářství! A tuze pohodlné A ne li vlastně — ničemně? Považie, kdyb tak všichni soudili ! Svět by se zastavil ! . . Ale — nezastaví se! O to je postaráno Příroda se postarala. Vložila do lidského srde hru — zájmů. Všichni jsme ramenáři! Každí v něčem pokrokář a v něčem zpátečník. Jak mu právě káže zájem. Znáte historku pokrokářského poslance Byl advokát a ve své kanceláři pán velmi přísný Ale v parlamentě horlivě usiloval uvolnit star zákony. Jednou dával důtku svému zřízenci. — Nevite, co jsem nařidil? Proč se n stalo? — Myslel jsem, pane doktore, že bude lépe, učinit jinak — Jak jste se mohl opovážit?
22 article
— Myslel jsem na vaše horovné řeči, pan doktore, na váš zápal pro svobodu a sebeurčení na vaše nadšené proslovy v parlamentě a n schůzích politických .. — Zde nejsme v parlamentě, ani na poli tické schůzi! Zde je moje kancelář, platí moje vůle a podle té se řiďte, jinak .. Hra zájmů! Jiný zájem v kanceláři, jiný v parlamentě! A hra zájmů nezanikne! Nesta- rejte se! Tisíce jich rodí život, staví je prol sobě a vnouká je srdcím lidským! Nikdy n vymrou davy pokrokářů ani davy zpátečník . Vždycky oba tábory budou proti sobě kon svoji povinnost a vždycky bude množství těch. kdo mezi tábory budou přebíhat, jak jim — zájem přikáže A vyšší zájem života? Zápal pro vše čistý, nezkalený nízkou osobní choutkou? Zápal pro ideu ? Kdo zůstal A tak se příští »kulturná jednola« Sl - vanstva rýsuje prozatím roztomilel Hra zájmů má slovo. Strana stranu žárlivě sířeží, nechtějí o sobě slyšet, jedna druhou z díla vylučuje každá počítá, že snad bude příštímu »ajedno- cenému« Slovanstvu panovat — sama. A v tom se mýll. Také příště budou všude zastoupeny strany obě, budou si navzájem podrývat půdu a budou siřidavě nad sebou držet vrch. Bylo tak od počátku světa a bude na konec. Bylo u všec národů a nebude jinak u příštího Slovanstv Jenže panství jedné strany nad druhou nezn mená ještě panství Slovanstva — samému sobě Jednota Slovanská není otázka ani konser vativní ani pokroková, nýbrž otázka národní, není otázka stran, ale otázka kulturných celk Nejde o to, jestli příští Slovanstvo bude pokr - kové nebo konservativné — protože bud vždycky obé! — nýbrž o to jde, dovede-lis Slovanstvo vybavit z dosavadního služebnéh poměru a postavit s vé kulturné dilo v la s t níl
Nesta Zápal
23 article
Hra zájmů je primitivný stav, je věčný zápol živlů, je neplodné o sobě nepřátelství ohně a vody. Úkolem kultury je, ovládnout živly a přiměti oheň a vodu, aby věrny svému zákonu konaly plodnou práci v důmyslném stroji. Oheň nesmí vše spálit, voda nesmí vše shasit, ale každý živel svou funkcí musí přispět, aby stroj konal divy svého úkolu A v tom je důmysl a účelnost kulturného stroje! Jako ve stroji parním: oddělit živly Zkanslisovat práci! Měj si svoji dráhu a funkci každý živel! Oheň svojí pec, voda svůj kolel. své potrubí! A důmyslný stroj brání, aby ne- přátelšti živlové přímo na sebe nenaráželi, aby nenastal primitivní stav a nevyletělo vše do povětří. Dokud Slovanstvo nedovede víc, než roz- stupovat se v strany a ponechávat vše poubé shře zájmů«, dotud potrvá u něhc primitivny stav. Živly povedou spolu neplodný zápas, zpá- tečníci budou sočit na pokrokáře, pokrokáři n zpátečníky a zmatku živlů čiperně pro svůj pohon využitkuje — cizí kulturný stroj- Živly od sebe! Každý na své místo a do své funkce! Každá strana do svého ústrojí v národním celku! Ale za to i celku ústrojí svoje, nezávislé *) na bytosti zivlů Zase nový sjezd slovanský uvítáme ve svém středu! Řada bodů poradných je na programu. Budou se jednotit živly, jednotit zájmy, jednotií strany a proudy! Ale jednota slovanská, jednota národní, jednota kulturných celků slo- vanských — kde zůstane? Kdo ji přivede na program? *) Kterak zajistit nezávislost funkcí? — Jak ve všech zdravých organismech je zajištěna! Zajmy celku a zájmy stran často se křižují. Kdo byl po- volán působit v zájmu velku, vzda se své I nkce v ústrojí strany. A možnost mravní kolise je vy- loučena.