Ročník XXXXIII.

V Praze, v neděli dne 15. listopadu 1903.

Číslo 312.

Sa ranní n odpol. 1ist předylácí set v Praze v adpiinistra nrrki s drejí donišnka n inik kota ve niisikác

ke ko

nk . rojíeu ně na ktvrk l el vdrojí záonk

Onešní číslo pro Prahu je o 22 stranách.

Vnový boj práva proti bezpráví Zachmuřený a drsný je ten letošní poli- tický podzim soustátí habsburského! V Uhrách podivné chvilkové utišení, podobající se spíše tichu předcházejícímu bouři, nežli návratu po- měrův a dob normálních, v Cislajtanii však všeobecná rozháranost a všeobecné váznutí ži- vota veřejného. Kamkoliv jen pohledneš, vše zborceno a zpříčeno, cesta klidného rozvoje, cesta k žádoucím opravám prohnilé budovy, k revisi křivých volebních i ústavních řádů zatarasena balvany, jež nakupila německá pano- vačnost a stará zlovůle vídeňských vlád proti nám Slovanům. V této stagnaci všeho státního života zahajuje dr. Körber příštím úterkem cis- lajlánský parlament. Možno, že jej osloví opět nějakou optimi- stickou krasořečí, avšak on první nebude svým růžovým brejlím věřiti, poněvadž sám dobře zná vážnou povahu nemoci Rakouska a ví, že tu žádné polovičaté prostředečky již na dlouh ničeho nezpomohou: nýbrž jen radikální, šťastná operace starého německo centrali- stického polypa, k níž se však on, ně- mecký doktor a byrokrat Körber jakživ ne- odhodlá. —

Poušťěl do světa poslední dobou zprávy, že před sejitím se parlamentu učiní opět pokus o dohodu Němcův s námi, že nás i Němce na- vnadí nsbídkou českého a německého ministra- krajana; avšak stačilo, aby z Liberce německý nacionál Prade do toho foukl svoje vzdorné: »Nein!« a mistr ihned uposlechl učedník svého a konference vyrovnací i s přízraky no- vých ministrů-krajanů zmizely do propasti. Na to obrátil výtečný doktor Körber spe- kulativní zrak svůj na Moravu. Po důvěr- ných jeho poradách se starým intrigánem Chlu- meckým nenadále »propukl« na moravském sněmu »mír«: z kruhů velkostatkářských vyšel návrh ke vzkřlsení zabitých moravských smiřovaček, jichž účelem má býti dle vý. kladu německého vůdce d'Elverta »národní roz- vod« — čili rozhraničení Moravy a zabezpečen Němcům jich tamější »državy« politické n věky věkův amen.

Než, i zde mu němečtí jeho milci svým nezkrolným záštím proti všemu českému ne- šťastně zkazili léč. Jakmile našinci důrazně vy- slovili svůj přední požadavek: uskutečnění české university na Moravě, — němečtí hegemoni z Moravy jako by je do ži- vého ťal: zmítají se a zuři, i volajíce všecko Němectvo cislajtánské sobě na pomoc, hrozí Körbrovi vypřáhnutím, neláskou, ba pomstou svojí, kdyby se opovážil přes hlavy jejich če- skou universitu na Moravě založit. — Tento netušený (?) odpor Němců moravských prý Körbra tak domrzel, že jim navzájem pohrozil svou demissí. Tak aspoň nechává o sobě v Vídni a v Brně rozhlašovat. Věr tomu, kdo chceš, nám českým Tomá šům v Praze však schází víra. My poznali dra. Körbra za čtyřleté jeho vlády až do ledví jeho a po zkušenosti své nemůžeme si ho po- mysliti v póse bojovníka za sebe spravedlivější a nalehavější potřebu našeho národa oproti státním a národním našim protivníkům; naopak, hledáme jej vždy za nimi, za jejich nástrahami, úklady a útoky proti nám. Což jest otázka české university moravské teprv ode včíra na jednacím pořadu? Což neměl dr. Körber příle- žitosti a moci rozřešiti ji šťastně již před dvěma, třemi roky, kdyby byl chtěl ? Nikde není pýcha, moc a zpupnost německých hegemonův zrani- telnější, než na Moravě. Tam má ne jednu, nýbrž dvě Achillovy paty. Jediné trhnutí péra ve Vídni by stačilo, aby shroutila se všecka t »vedlejší moravská vláda« německých Brassův, d'Elvertův a Grossův v prach: neboť závlsl všecka jedině na milosti vídeňských vlád, zije a tyje jedině z hřišného dopuštění Vídně. I potřeboval by se na zlost a pohrůzky

takých lidí ohližeti státník spravedlivý a dobrou vůli prodchnutý? Nedovedl by německé od- půrce práva a spravedlnosti zkrotiti odhalením jejich protikulturního, zabořilého, ba sveřepého stanoviska? Nedovedl by přibiti na pranýř tv čistě liberály, kteří do základního zákona polo- žili čl. 19. a jeho zásadní větu: že v zemích národně smíšených má stát zříditi každému národu všeliké ústavy vzdělá v a c jeho jazyka, aby nikdo nebyl nucen pro vzdělání své učiti se cizímu jazyku? Nedovedl by poraziti rázem ty protesty ně- meckých nacionálů, kteří požadují pro sebe národní samosprávu a samostat- nost, však národu českému na Moravě ji od- pírají, nechtíce mu dopřáti ani české university v hlavním městě země, osidlené 1,730. 00 Čechův a pouze 670.000 Němců? Nedovedl by jim říci, že to Brno není žádným německým, nýbrž národně smíšeným městem, v němž i dle úřadního sčítání žije vedle 68.000 Němcův 38.365 Čechů, tedy o 19.000 více než v Praze Němeův?

Ano, hračkou bylo by státníku v pravdě rakouskému, odbýti a zkrotiti skandální to zu- ření brněnských baronů proti nejspravedlivěj- šímu kulturnímu požadavku vzdělaného, še sti- millionového národa, nemohoucího přece děle obstáti s jedinou universitou českou, kdežto 9 millionů Němcův Cislajtanie má jich patero, mezi nimiž obrovskou vl- deňskou v sídelním městě říše. — Zasloužené hanbě vydal by státník milujíeí spravedlnost a právo ty kazimíry německé. kteří čistě kulturní požadavek náš obmyslně vydávají toliko za postulát politického prý vyděračství českého, upírajíce našemu lidu opravdovou touhu po vzdělání a osvětě, ba podezřívajíce nás, že prý se nám jedná toliko o ukojení politické panstvílačné choutky, o znásilnění Němcův moravských, v Brně, a voláme-li po druhé české své uni- versitě, že z nás mluví »nur die czechische Begehrlichkeit und Eroberungslust«. — Avšak co zatím činil po všechnu dobu dr. Körber? Nechal svého ministra osvěty Hartla v rozpo- čtovém výboru prohlásit, že otázka české uni- versity na Moravě může býti rozřešena p o uze se svolením Němcův a byli jsme od- To jsme si zápamatovali a proto nevěříme. nýbrž máme spíše vše opět jen za smluvenou hru mezi Vídní a Brniem. S naprostou nedůvěrou v zámy sly dra. Körbra, s jednomyslným přesvědčením o jeho falešné hře vůči naším požadavkům a snahám oprávněným ubí- rají se poslanci naší do Vídně, odhodláni ne- ustati v nejtužším boji proti tomuto minister- stvu a celému systému jeho do sil posledních. Nechť je v zápase tom horlivě a vytrvale pod- poruje všechen vlastenecký statečný náš lid ! byti. —

Politické zprávy domácí. V Praze, 14. listopádu. (Dele g a c e.) Pester Lloyd“ přináší o příštích delegacích in- spírovanou zprávu, z níž úryvek sdělen již te- legraficky. Pozvolné uklidnění v uherském par- lamentě budí prý ve společné vládě naději, že bude možno svolati delegace ještě letos, asiv polovině prosince, aby povolily ministru vojen- ství rozmnožení počtu vojska, jehož je nezbytně třeba k obsluze nových houfnic. Společné mini- sterstvo vojenství nepomýšlí prý letos na ono zvýšení počtu vojska, za které žádalo v loňské, uherskou obstrukcí pochované branné předloze, nýbrž spokojí se ve své skromnosti jen „mini- málným rozmnožením mužstva, aby mohlo po- užiti nových houfnic a zreorganisovati horské dělostřelectvo, což bude vyžadovati celkem 5700 mužů, z nichž na Uhry připadne asi 2400. V Rakousku — praví se ve zmíněné stati — po- volena původní branná předloha již v celém rozsahu; s té strany nebude prý tedy nijakého odporu proti odvedení nováčků, potřebných k ob-

DNIi sluze houfnic. Obuíže mohly by se vyskytnouti jen v Uhrách; ale ježto běži jen o 2400 mužů, kojí se společná vláda nadějí, že také uherský sněm odhlasuje toto zvýšení a to tím více, že houfnice leží už od r. 1902 hotovy a nelze jieh použiti jen proto, že není mužstva, potřebného k jich obsluze. Stat končí stereotypní poznám- kou, že vojenská správa drží se zásady největší spořivosti a přizpůsobí své požadavky hospo- dářské síle a finančním schopnostem říše. Uri- díme, jakého ohlasu dojde tento opětný poža- davek vojenské správy v uherské opposici. Po- kud se týče Rakouská, jest sdělení „Pester Lloydu“ neúplné. Nový branný zákon byl sice v Rakousku schválen, ale zákonem ze dne 29. září obmezen ustanovením, že vláda bude po- vinna vyžádati si nového svolení parlamentu, bude-li chtíti do vojska zařaditi více novobranců, než povoleno dle starého branného zákona. Tedy nejen uherský, nýbrž i rakouský parlament musí ve věci té promluviti ještě své slovo. Ze Lvova, 12. listopadu. (Němcům s nechce z Haliče.) Německým osadníkům v Haliči a Bukovině, většínou evangelíkům, byla učiněna nabídka, aby se přestěhovali do Po- znaňska a pomohli germanisovati tamní Poláky.

Dne 6. října konala se ve Lvově porada, jíž se účastnilo 19 evangelických duchovních, 35 učitelů a 90 starších z německých kolonií a při níž jako host byl přítomen také německý konsul baron Speszhardt, aby zaujala stanovisko k této nové akci pruské hakaty. Výsledek porady byl ten, že agitace pro přestěhování rozhodně odsouzena. Chápeme toto rozhodnutí. Němečt osadníci v Hlaliči a Bukovině jsou podobně, jako kolonisté v Rusku přední stráží německého „drangu nach osten“ a proto nesmějí svých jed- nou dobytých posic opouštěti, nýbrž naopak musejí se snažiti svůj pozemkový majetek mezi Slovany co možno nejvíce rozmnožovati. Z Lublaně, 13. listopadu. (Soudeovsk slovinské kursy.) Slovinští poslanci z již- ního Štyrska byli nedávno vyzváni, aby věnovali svou pozornost slovinským kursům v Maribor a Celji, do nichž lákáni za odměnu 200 K ně- mečtí auskultanti, aby mohli časem zaujati soud- covská místa v ryze slovinském jižním Štyrsku. Zakročení slovinských poslánců nezůstalo tento- krát bez výsledku. „Slov. Narodu“ sděluje se ze Štyrského Hradce, že se nyní do slovinských kursů budou přijímati také rodilí Slovinci a že i jim bude poskytován přídavek 200 K. „Slov. Nar.“ upozorňuje na tuto výhodu absolvované slovinské právníky a vyzývá je, aby se hojněji věnovali soudní praxi. Z Terstu, 13. listopadu. (Istrijští V la- chové se smířili.) Rozkol, vzniklý mezi vlašskými poslanci istrijského sněmu následkem toho, že jedna část jich si přála, aby se sněm svolával příště do Kopru, kdežto druhá byla pro Pulji, jest opět uklizen. Přívrženci Rizziovi, kteří vystoupili z vlašského klubu, opět se do klubu vrátili, čímž jest tato istrijská episodk ukončena.

Ze Zádru, 11. listopadu. (Bar. Handel o zmařené jazykové osnově. — Srb- ská resoluce.) V neděli večer konala s společná schůze srbských a chorvatských zem- ských poslanců, v níž zástupcově všech tři slo- vanských klubů podávali zprávu o své návštěvě u místodržitele bar. Handla. Když mu zástup- cové klubů odevzdali odmitavou odpověď na- osnovu jazykového zákona, bar. Handel jim oznámil, že tuto odpověď odevzdá minister- skému předsedovi a svým časem jim sdělí, jak o ní vláda rozhodla. Jaké bude rozhodnuti, prý neví, ale soudí, že dr. Körber nepostaví se přimo proti požadavku dalmatských Slovanů. Co se týče němčiny — dodal — vláda chce její uží- vání omeziti jen na nejnevyhnutelnější případy, kde běží o styky s ústředními úřady, jež se mají taxativně vypočitati. Vláda sama prý uznává, že němčina nikdy nebude v Dalmacii ani zemským, ani státním jazykem. Deputace odvětila na to, že němčiny v Dalmacii vůbec neuzná, poněvadž v jednojazyčné zemi může býti úřadním jazykem pouze jazyk celé země, tedy chorvatština neb srbština. Schůze

vzala tuto zprávu na vědomí a zvolila šestičlenný výbor, v němž jsou čtyři Chorvaté a dva Srbové, kteří mají přijati od místodržitele vládní odpověd, až dojde z Vídně a svolati poslanecké kluby, aby ji vzaly v úvahu. — Dnes ve středu měl s rb- ský klub zvláštní poradu, v níž jednánoo součinnosti s Chorvaty. Přijata reso- luce, v níž se vítají přátelské projevy se strany chorvatské a vyjadřuje se přesvědčení, že usku- tečnění národních ideálů závisí od společného postupu Chorvatů a Srbů. Srbové nebudou se příště příčiti snaze o sloučení Dalmacie s Chor- vatskem a slibují slavně, že budou od nynějška svorně postupovati s Chorvaty, aby se domohli želaných úspěchů na poli kulturním, politickém i hospodářském.

Ze Záhřeba, 12. listopadu. (P o li t i c ke schůze.) V posledních dnech uspořádána v Chorvatsku opět celá řada politických schůzí. navštívených velice četně zejmena venkovským lidem. Tak byly schůze v Dugomsele, v Brezích u Koprivnice, ve Valpovu u Oseka, v Dugeresi u Karlovce, v Dolním Micholci. Program těchto schůzi je všude podobný; žádá se finanční samo- statnost Chorvatska, rozmnožení ústavních práv, zejmena oprava volebního řádu, svoboda tisku shromažďování, vojenské ústupky podobné těm, jaké se nabízejí Uhrám atd. Také Srbové svolá- vají své samostatné schůze, jako posledně ve Vukovaru, v nichž se domáhají rovnoprávnosti právoslavné církve a cyrillice s římským katoli- cismem a latinkou, vedle toho však svorně Chorvaty stojí za samostatnost Chorvatska. „Ob- zor“ vítá s potěšením tento politický ruch v Chorvatsku, poněvadž schůze jsou pro chor- vatský lid politickou školou, v niž se učí, jak se má zápasiti za národní práva. Na schůzích ni- komu se neubližuje, Chorvatům pak přinášejí mnoho zisku. Proto vyzývá chorvatské předáky. zejmena na venkově, aby svolávali co nejvíce lidových schůzí.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 14 listopadu. Makedonci v úleze klackářů. Není si možno představiti příšernějšíh obrazu nad ten, že za bulharských voleb také Makedonci šli bít »rusofily«. Takovými důvody přesvědčují Rusko, že pro ně málo činí, vyma- hajíc na Turecku pro Makedonii reformy, a že má pro ně podniknouti velkou válku jako roku 1878 za osvobození Bulharska. Za to jest jim odměnou, že nejen ruso- filské, nýbrž i vládní listy sofijské je odsuzují a stěžují si na »makedonský terror«, jenž se pociťuje všude v Bulharsku. Makedonci v po- vstaleckém kroji, ozbrojení od hlavy do paly. ttupami chodí po vsech a městech a hlásají. že jdou dynamitem vyhubit všecky rusofily- Kdekoli se objeví, zvláště je-li to nevelká ves. spůsobují paniku, lidé opouštějí své krovy a prchají do hor. Policie, jež jich užila proti lidu o volbách, je nyní proti nim malomocns. Zajistě jsou mezi Makedonci právě tak jako mezi Bulhary lidé rozumní a čsstní, kteři se z hloubi duše stydi za zvrhlost pojmův i citu, která charakterisuje klackáře »knižecí« i make- donské, ale stud je zde málo, zde třeba rychlé a úplné nápravy. Kyšiněvské pobití Židů před soudem. Dne 19. t. m. začne v Kyšiněvě hlavni přeličení pro pověstné pobití Židů, jež se tam událo letos v květnu. Tribunálem bude odesský soudní dvůr, jehož členové odeberou se do Kyši- něva, aby se věc zjednodušila. Líčení pře potrvá 113 měsíce. O rozměrech zaležitosti možno na- býti ponětí z následujících čislic Ubito bylo 38 Židův a 2 křesťané. Všech raněných bylo okolo 500, mezi, nimi 57 kře- sťanů; z těchto 8 střelnou zbraní a 5 kyseli- nou sírovou. Ran tohoto druhu neobdržel žádný z Židů. Lehce raněno bylo 68 policistů, 2 dů- stojníci a 5 m. vojska. Domů bylo vybito 1350 — třetina všech domů kyšiněvských.

V urobném prodeji anní člo o sobě . . . Ka sh rpsledni Ve alialkách na veskorě pnní dal. . . . . . . . s Inseráty platí ae ho tově napřed. dplacení a Inserty přijímá náminl- strace v Marisnské ulici č. z. tisrr neshedse raaněslo- Bukopivy so nevracsje

Civilné processy jsou již odbyty. Pro vý- tržnosti a krádeže bylo souzeno 664 osob, z nichž odsouzeno 155. Předběžné vyšetřování konali 4 soudní vy- šetřovatelé, kteříž vyslechli několik tisíc osob. Na základě jejich šetření obviněno na 100 osob ze zločinu zabití a 250 z účasti v bouřích. Zalidněnost Japonska. Někteří vysvětlují bojechtivost Japonců tím, že jejich země je přelidněná a že přebytku obyvatelstva nic jíného nezbývá, než dobyti s vlasti nové. »Eastern World« vyvrací toto tvrzení úřad- ními statistlekémi daty. V Japonsku je 22 1/2 mill. akrů volné a nevzdělané půdy. Japonsko by mohlo obživiti dvakráte četnější obyvatelstvo, než má nyní. Avšak Japoncům spíše se za- líbilo německé vojenství, než rolnictví a proto se hrne do válečných dobrodružství. Opatřují si nové pušky, děla a válečné lodi, ale lépe by učinili, kdyby si opatřili nové pluhy. Japonsko má mnoho falešných proroků, kteří mu slibují spásu od válečných podnikův, ale nemá upřím- ných rodomilů, kteří by lid učili, že spása jeho je pouze v pilné práci. Ti, kdo Japonsko pudí k dobývání Korey a Mandžurie, dopouštějí se. vlastně největší zrady na svém národě.

Srážka mezi ruským a čínským vojskem. Japoncům, ostrovanům, brání moře, aby se v této době roční vrhli do zapasu s. Rusy. Za ně zápas zahajují Číňané, před několika lety jejich hanebně poražení nepřátelé. Ze všeho patrno, že Japonsko a Čína se dohodly a že máme před sebou ohromný fakt sjednocení všeho žlutého plemene v první řadě proti Ru- sům, dále pak proti veškeré Evropě a veške- rému plemeni bílému. Již v pondělí vojevůdcové Juančikaj a Ma oznámili čínské vládě z Tientsinu, že sebral 45.000 m. vojska a jsou připraveni na pochod proti Rusům do Mandžurie. Z Tientsinu pak došla ze dne včerejšího telegrafická zpráva, že oddělení ruského vojska na pochodu do Sanchajkvanu potkalo se s od- dělením vojska čínského, jež mělo za loupež- niky. Strhl se boj, jehož výsledek ještě není znám. 10,000 m. čínského vojska již vtrhlo do Mandžurie. Rusko má v Mandžurii 40.000 m.

Negerská otázka v severní America. oe V jižních státech soverní Ameriky bylo v letech 1891—1902 lynchováno 1350 negrů. Rozumí se, že zvláštní statistika o těchto ame- rických zvěrstvech se nevede; číslici tuto vzala „Chicago Tribune“ ze zpráv jižních časopisů. Američané a po nich „Čas“ obyčejně dokazují, že „soud Lynchův“ činí nevyhnutelným ne- mravnosť černochův a příliš časté násilí, které činí běloškám. Ale tvrzení toto nemí dokázáno číslicemi, ať pomlčíme o tom, že americké soudy naprosto neberou v ochranu černošky, kterým ucinili násilí běloši. Jen 25% lynchovaných čer- nochů bylo v podezření, že se dopustili násilí na běloškách. Pravíme: bylo v podezření, nebot v Americe, jde-li o černochy, netřeba vinu do- kázati a pouhá kleveta dostačí, aby černoch byl upálen na hranici anebo, v lepším případě, hou- pal se na šibenici. Nebývá, aby černoch, jehož nevina je patrná, ušel trestu, žaluje-li a svědčí-li naň u řádného amerického soudu běloch. Někdy černocha odsoudí do žaláře, někdy ku pokutě, ale odsoudi ho vždycky. V posledních letech opanovala v jižních státech následující praktika. Černocha obžalují, soudce mu diktuje pokutu tak vysokou, že černoch ani z daleka ne- může ji zaplatit. Najde se dobrodinec běloch, který pokutu zaplatí a černocha si vezme, aby mu „zálohu“ oddělal — a černoch je na celý život zotročen, neboť soud mu černocha vydal beze všeho ustanovení o délce doby, pro kterou je povinen bělochovi pracovati

FEUILLETON. V Praze, 15. listopadu. 6— (Kronika.) Pravda, svrchovaný prin- cip! Za pravdou, k pravdě spěje všechen život. Pravda nade všecko ! Ji se dlužno pokořiti,ji vyznávati, jí sloužiti. Umínili jste si, vždycky státi ku pravdě, vždycky mluviti pravdu. Ale včera jste zase někomu řekli pravdu potom — vás to mrzelo. Ne k vůli sobě, k vůli němu. Je dobrý člověk. Pověděli jste mu něco. co mu nemohlo být příjemno, ale neprospěli jste mu. Nikomu jste neprospěli, nic jste nespravili. Jen svoji pravdu jste pověděli a dobrému člo- věku jste způsobili — bolest. Co počit ? Měli jste mluvit něco jiného, než pravdu Měli jste mluvit lež? Lež je opak pravdy. A hůře, lež je — zbabělost. Jen, kdo si ne- troufá státi ku pravdě, utiká se ke lži. Každý mravokárce to ví, lež je z pravidla sketství, ha- nebný, opovržení hodný čin. A přec vám něce praví, včera měli jste raději — nemluvit pravdu. A umiňujete si, že příště v podobném připadě raději — selžete Život je tak plný protiv! Někdy je rozhodné více stalečnosti třeba k tomu, aby se člověk zdál — zbabělým, než aby — mluvil pravdu Jednou vám náhoda uložila přijati poho stinství u dobrých lidiček. Uvítali vás s otevř nou náručí, rozdělili se s vámi o vše, co měli, poskytli občerstvení, noclehu a ke všemu své nejvlidnější pozornosti po dobu pobytu. Pravda, nebylo vám zcela volno při té laskavosti. Na taliř přišla věc, kterou jste jen s přemáhá- ním posílali pod nos, řeči a způsoby domá- eích sly vám notně proti srsti a lůžko jste

v noci proklinali. Také v domě nebylo zcela čisto. Jak jste přišli dveřmi, nejraději byste byli hned vyskočili oknem. To byla vaše pravda. Ale, když vás druhého dne dobré li- dičky vyprovázeli z domu a na rozchodu s zářícím okem vám položili naivní otázku, jak se vám u nich libilo, jak vám bylo? Nenalezli jste dost srdnatosti — k pravdě. Mluvili jste hrozný nesmysl. Něco o tom, jak hlubokou cítite vděč- nost za krásný večer a skvostnou noc, kterou vám způsobili a jak vše pro vždy zachováte — v milé upomínce. Strašná — lež. Ale zdá se vám po dnes že se za tu zbabělost nepotřebujete — stydět. Vnucuje se vám otázka, nejsou-li přece jen chvile v životě, kdy vlastně všecko se staví na hlavu? Pravda je lež a lež je pravda a p ro- tože pravda je zákon, nestává se povin- ností vlastně — lež? Už španělský básník myslitel, Echegaray o tom uvažoval ve svém hlubokomyslném » ma- thematickém« dramatě. Hrdina dramatu chcese státi světcem pravdy a po zákoně pravdy stává se — bláznem. Mravokárci vytýkají společenskému životu nepravdivost. Co je zdvořilost, ne li konvenční — lež? Hned se najdou horlivci, hotovi přísahati na kult pravdy a její jménem vytrvale pěstovat — nezdvořáctví. A přece je zdvořilost kulturní květ! Mluvíte něco jiného než pravdu, ale ni- koli z nízkých, sobeckých důvodů, ne ze sket- ství a nemistné ostýchavosti. Máte jinou, hod- nější, řekněme vyšší příčinu. Lžele, to jest, jste zbabělí ze — zdvořilosti. Ale zdvořilost je povin- nosti vzdělaného člověka, jste tedy zbaběli — z povinnosti.

Ohlížet se tuze ve společnosti, v plném sále, v divadle, není tuze slušno, zvláště jste-li sami ve společnosti dámy. Leč jsme tak křehci tvorové! I nejdokonalejší z nás »sedm- krát za den« hřeší. Ohlédli jste se důkladně. A mále proč! Za vámi sedí skutečná krasavice. Vaše sousedka to dobře vi. Má bystrý zrak, vidí i »do zadu« jako všecky vzdělané dámy. Jst spolu důvěrni, snad je vaše příbuzná, snad — odpusťte — dokonce vaše paní. Zastihla vaši nepozornost a hned zvídá: — Hezká, že? — Mně se nelíbí! lžete s dobře hraným pokrčením ramen. Mohli byste přikývnouti. Bylo by pravdivější. Ale znáte svoji přítelkyni! Umi se přetvařovat, staví se tak lhostejnou, ale uvnitř je všecka v na- pjetí. U vědomí svých zevních nedostatků je hrozně citliva. Vaše potvrzení by ji zabolelo. Je to slabost, je! Ale všichni jsme slabi !. Třeb vzájemné shovivavosti! Chcete jí ušetřiti trapný pocit, zalhali jste si. Nikomu na škodu, doufáte. — Dnes tam zase nebyla ani jedna hezči osoba! sděluje pan manžel své polovici, vraceje se z divadla. Nejopotřebovanější fráze. A nemine se ni kdy účinku. I nejbystřejší posluchačka si při tom řekne: —- On to říká asi jen tak ze zdvořilosti leč, právě proto, ze uznává za dobré to opako- vati, je mi důkazem, že má pro mne přece ještě nějaký cípek šelrnosti Jsme všichni tak citlivi, tak potřebni il- luse, která je zdáním a — kdo ví? — snad i pod- statou života. Odtud povinnost zdvořilosti. Jsme si všichni navzájem dlužni trochu zdání, trochu — lži. Malá lež, nevinná, ale zachová illusi, odvrátí bolest, tedy zlo. Selžete ze šetrnosti z lásky, z dobroty, tedy z vyššího principu.

Obtíž je leda v tom: jak rozeznávati — hranice? Život neklade pojmy, povinnosti, úkoly tak prostě a zřetelně vedle sebe. Proplétá je všeli- jak, přehazuje, zamotává. Jak se vymotati v da ném případě ke mravní své povinnosti? Nejča- stěji lžeme z nízkého, sobeckého popudu —z bázně, ale zamlouváme svoji zbabělost — vyšším principem. Anebo selžeme z dobroty, ale brzo se přesvědčíme, že ta naše »dobrota« je nám vlastně zcela — užitečna. Lžeme pak už sta- tečně pod škraboškou dobroty ve svůj — pro- spěch. Tak si příroda našich pudů tropí šašky z naší potřeby — principů. — A jak s nemocnými? Třeba jim lháti o jejich stavu? — Zajisté ! odpovídají lékaři. Zastření pravého stavu věcí způsobuje při- znivou disposici u nemocného. — Nic to není! Není žádného nebezpečíl Jen se hezky šetřte a zachovávejte přísně před- pisy lékařovy. Jinými slovy: nie to není, ale je to ná- ramně vážné, není žádného nebezpečí, ale vlastně jste na smrt! Lež a pravda obratně proházeny k vůli blahodárnému účinku. A jsou všelikého druhu — nemocní. Dil vašeho přitele vás nenadchlo. Pozval vás, abyste je posoudili. Chtěli byste říci: nesmysl je to, mazanice, břitba! Promluvíte jinak: pěkne je to, a le dalo by se ještě provésti to a to, anebo lépe by bylo tak a tak Lež není jednoduchá věc. Je zjev složitý. Má prvky sketství, dobroty, zlomyslnosti, milo srdenství, věcí nejnižších, ale také nejvyšších. nejlepších i nejhorších. Třeba se třímati pravdy a učiniti ji sobě zákonem, ale vyskytneli se lež, třeba dříve ji rozebrati a ohledati její prvky, nežli odsoudíte — sloučeninu.

Smrt nepravdě, je-li vědomá, zůmyslná, vy- počítavá, k nízkému zisku čelíci! Budiž ! Ale život má tak podivné cestyí Co je vlastně pravda? Kdo ji má? Kdo je tak bezpečen — že ji má? Jsou lidé, znali jste jich nespočet a lhali jen se prášilo a přece tvrdili, že mluví — svato- svatou pravdu — to tvrdí konečně i vědomý lhář! — ale, sami ve svoji zjevnou nepravdu věřili! Tu je zamotanější kasus. Jsou lidé, kteři nejen nedovedou mluvit, ale vůbec, ani r o ze- znat pravdu. Jsou slepi a hluši v tom směru, schází jim dotýčný smysl, jako jiným schází smysl pro barvy. Pletou páté přes deváté a všecko — vydávají za pravdu. Mají takovou potřebu mluvit, co jim fantasie přinese. A protože je fantasie ústrojí sobecké, jdou jejich tvrzení většinou v sobeckém směru. Mluví nej- raději — o sobě. A tu chvili, co mluví, jsou přesvědčení, že mluví pravdu. A nic jim nevadí, co mluví, že nemá smyslu. Jejich pravda je lež a lež pravda. Jejich lež není arci zbabělá ani nemravná, nýbrž prostá nepravda jako protiva pravdy. Hemží se jich ve společnosti i v tak zvané — intelektualné. Proto je tak těžko do- kazovat — pravdu. Pravda je život a život je spleť souvislostí. Jeví tisíc pohledů, tisic strá- nek. A každý má především schopnost vidět pravdu — se svojí stránky, vidět svojí sou- vislost, svoji — pravdu. A pravda viděna se strany už je polopravda a viděna od zadu je — nepravda. A zbývá jediná velká pravila, kte- rou všichni hledáme a která snad ani není mezi lidmi, protože je pravdou — bož 1.