ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 add05850-717f-11dc-923d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 42 celkem · entity: person 93, org 8, work 4, place 35
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISNY.
3 masthead
13. září 1903.
4 masthead
Číslo 250
5 article Co se může státi člověku, který má dvoje boty.
Co se může státi člověku, který má dvoje boty. Pro výstrahu mladým mužům napsal Ferd. Mačenka Alexandr Čolek, mladý muž s hezkou vy- hlídkou do budoucnosti, s mizernou však do pří- tomnosti, vyšel lehkým krokem z domova a na- mířil rovně přes ulici do krámku „akademického hotovitele obuvi“ mistra Jaromíra Škrtila. Pravil jsem: lehkým krokem. Zcela dů- vodně. Těžký, pádný krok byl Alexandru Čolkovi nemožným vzhledem k podrážkám jeho bot. Mladý ten muž nosil od nepaměti jedny, tytéž boty. Ze zásady. Miloval totiž všecky své věci do té míry, že se neodloučil od nich až tenkráte, kdy hrozily se rozpadnouti v prvky, ze kterých byly pracně složeny. Dokud bylo možno, léčil jejich vady sám. Tak podařilo se mu na př.botám zcela jednoduchou machinací za pomoci hadru tuhého papíru sjednati nový, bezpečný podklad na jistou dobu. Ovšem, taková papírová podrážka nesnesla silných nárazů na tvrdou, hrotnatou dlažbu. Proto chodil náš Alexandr jakoby vzná- šel se na ulici. Boty Alexandra Čolka staly se takto histori ckou zvláštností předměstí, ve kterém bydlil. a mladý ten muž mohl je bez obavy dáti v noc vždy před práh svého bytu v jisté důvěře, že ne- budou ukradeny. Pravil jsem však, že Čolek přešel ulici namířil do krámku mistra Škrtila. Byla to věc tak zvláštní, že mistr, který právě vykrajoval kůži, zapomněl příchozího uvi tati a beze všeho úvodu řekl: „Nějaký příštipek, vašnosti? Alexandr Čolek pohlédl naň zdrcujíeím okem uraženého majestátu a řekl suše: „Uděláte mi do neděle nové boty.“ Mistru Škrtilovi zamžily se brejle; ne- klamná známka velkého vnitřního pohnutí.
Ferd Alexandr čolek Jaromír škrtit Čolk Alexandr
6 article
„Není možná, není možná .. . pan Čolek chce mít dvoje boty. „Ano, mistře, dvoje boty. Neboť přibli- žila se doba, kdy Alexandr Čolek vepluje bohda do klidného přístavu manželského.“ Mistrovi zamžily se brejle mnohem silněji. „Není možná... pan Čolek se bude ženit?“ „No — ještě se nežením. Tak čerstvat nejde. V neděli se věc rozhodne. Výtečná partie, pane místře... Pět tisíc korun a hezounké děvče k tomu! V neděli jdu s nimí na výleta proto mi uděláte nové boty. Zrovna takové barvy a fazony jako tyhle.“ Ukázal hůlkou na svoje těžce zkoušené botky. „Není možná... pět tisíe korun. . . to je peněz... inu, uděláme botičky, uděláme, kon- certní botičky.“ Slovo „koncertní“ bylo u mistra Škrtila vý- razem svrchované dokonalosti. Mistr dostál v slově. V neděli přinesl nové „koncertní“ botky a spokojil se blahovolně pro- hlášením pana Alexandra, že zaplatí, až ... „No dobře, dobře...“ přerušil ho mistn „takový pakatýlek nestojí ani za řeč... až jak jim to v neděli dopadne . .. Když odešel mistr, zkoušel Čolek nové boty různým způsobem: na boso, na ponožku bílou. strakatou a černou. Aby poznal rozdíl, navlekl na jednu nohu novou, na druhou starou botku. Hu, jaké to přirovnáni! Zde laškovný, světlý obraz křepkého mládí, tu sešlý, chorobný zjev smutného stáří! Z myšlének vyrušil ho hlas hodin. Dvě ho- diny s poledne! Nejvyšší čas na výlet ! Oblekl se rychle a již spěchal ven na ulici, kde proudily již davy lidu, jdoucího na výlet spolku „Ku- řátka“. Nevšímal si valně, že mimojdoucí s úsmě vem hledí na jeho nové botky.
Alexandr čolek Alexandr Hu
7 article
Jakési klučisko věnovalo mu účast svoji tou měrou, že klopýtlo a rozbilo hrnek, z něhož svůdně vyhlédalo bachraté tělo kyselé okurky. Ani tato dojemná scéna nevyrušila pana Alex- andra z klidu. Dnes mohl — dík pevným podrážkám — směle a troufale deptati dlažbu a kráčel proto v před s hrdostí, ke které opravňuje věk dvacíti šestí let. Když došel do restaurace v městském háji kam výlet byl pořádán, našel již všecky stoly ob- sazeny. Jen u stolku, kde seděla jeho Katynk s rodiči, bylo prázdné jedno místo, proň zamlu- vené. Byl přijat velmi vlídně a jen velkému šumu slavnostnímu lze přičísti, že si ani spanilá Ka- tynka, ani rodiče její nevšimli krásných, nových botek pana Alexandra, jež měly být jednou ze vzpruh tiché jejich lásky. Hudba, pivo a veselý ruch uvedly záhy vše cky v bujnou náladu. Pan Alexandr udával bez- trestně všecky anekdoty, které slýchával večer ve své hospůdce a bavil tak celou rodinu, jež ze smíchu ani nevycházela. Slavnostní výbor spolku „Kuřátka“ připra- vil svým hostem mnohá žertovná překvapení. K večeru, když nálada byla nejrozpustilejší, pro- veden zvláštní „výstup“. Na vysoké žerdi upev- něna překrásná kytice s cenným dárkem uvniti pro toho, kdo odvážným šplháním dosáhn vrchole bidla. V panu Alexandrovi poskočilo radostně srdce. Nyní jest příležitost odkrýti vnady nových botek a smělým činem získati si rázem srdce Katynky. Teď, anebo nikdy! K jeho návrhu zašli všichni v kruh, jenž utvořil se kolem vysoké, fábory okrášlené žerdi. Na jejím vrcholu pestřila se krásná kytice, tajíe v sobě rozkošný dáreček slavnostního výboru statečnému lezci. Veliký zástup diváků se zá- jmem sledoval „výkony“ moderních rytířů, žel bohu, málo statečných.
Alex Alexandr Alexandrov spolek „ Kuřátko
8 article
Mnozí přiskočili chvatně k žerdi a s důvěrou jali se šplhati do závratné výše. Ale běda ! Ani do polovice nebylo jim možno se vysoukati. Umdleli a za velikého posměchu sjeli s ošemet- ného bidla, opouštějíce „kolbiště“ s nemalou hanbou. Došlo na pana Alexandra. Statečný tenji- noch postoupil k žerdi a pohlédl naposledy sni- vým okem tam, kde stála jeho Katynka. Chu- dinka! Rděla se nedočkavou radostí a srdcejí bušilo mocnou touhou, viděti svého milence jak vítěze, hrdinu dnešního dne. Viděla jej v duchu. jak pan Alexandr, strhnuv se závratné výše k tici, spouští se dolů, stane před ní a rytířsky po- dává jí kořist před zraky všech shromážděných. Co asi učiní ona? Slečna Katynka přelistovala spěšně malou knížečku, kterou měla tajně u sebe ukrytu. Měla vábný titul: „Rady mladému muži a mladé div- ce“, Leč nebylo v ní žádného pokynu pro tente zvláštní případ. Vzdychla si a hleděla opět na pana Alexandra, jenž obejmul již silnými pažemi žerď a mocnými rázy spěl vzhůru. Náhle však povstal ve shromáždění zvláštn šum. Jakési šuškání tutlalo se davem, a smích těžce tajený propukal na mnoha stranách. Ně- kteří ukazovali na tyč a na pana Alexandra, jenž blížil se k polovici svého cíle.
Alexandr Chu Katynka Rada mladý muž
9 article
„Koukej,“ křikl jakýsi kluk na svého „kol- legu“, „má každou botu jinou!“ „Opravdu,“ potvrzoval jiný, „a levou má rozbitou, podrážkou je vidět něco červeného.“ „Kus červeného hadru!“ konstatoval jiný V tom odlouplo se cosi od botky páně Alex androvy a zvolna snášelo se dolů. Nejbližši to zvedl a křikl: „Je to papír! Má papírovou podrážku!“ Bouřlivý smích rozlehl se kolem. Alexand Čolek nemohl neslyšeti. Zastavil se na bidle a pohlédl dolů na svoje botky. Hrůzou zježily se mu vlasy. Proklatá nehoda! Při domácí zkoušce bot zapomněl starou botku na noze a nyní jest vystavena v posměch všeho okolí! Papírový její spodek při šplhání se odchlípl a z nitra bolky dral se ven červený hadr, který tam kdysi pan Alexandr praeně byl zašil, aby zakryl otvor podrážce! Panu Alexandrovi zatmělo se před očima a rychle spustil se dolů. Zástup jen říčel salvami smíchu, co zatím nešťastný snoubenec sáhovými kroky spěchal z místa hanby. Jeho štěstí, vítězství a naděje byly po hřbeny. Pohřbeny neblahou zapoměnlivosti jeho sama. Když přiběhl domů, zul zlořečenou botku, ryňal též její družku z kouta u postele, svázal obě v balíček a s bolnou resignací kráčel k řece. Na břehu se zamyslil, vzdychl bolestně a vrhl balík do vody. Řeka pohltila chtivě svoji kořis a zavřela se nad ní velkými, vlnivými kruhy .. Od té doby má pan Alexandr opět jer jedny boty. Katynka nechce o něm ani slyšet a prolo se- dává pan Alexandr opět ve své hospůdce a po- slouchá zase staré anekdoty svého přítele Ja- kuba .a A když nastane čas, že potřebuje opět no vých bot, tu viděti jest pana Alexandra, jak kráčí, nové boty maje na nohou a staré v balíčku k řece, aby sešlé a chorobné již výrobky mistra Škrtila pochoval v kalných vlnách ječivého proudu ... Neboť pan Alexandr nechice mit již nikdy — dvoje boty.
Alex Hrůza Alexandr praena Alexandrov
10 article „Naděje.
„Naděje. Napsal Iv. Bunin
Iva Bunin
11 article
Vzpomínáš-li Leonide na jeden z posledníe letohrádkových dnů, ztrávených námi loni pod Oděssou, u moře! Jest zvláštní půvab v těchto posledních podzimních dnech, šerých a pro- chladlých, kdy vracejíce se z města do letohrádku. potkáváme toliko ojedinělé, zpozděné obyvatele. Už minuly záříjové lijáky, cesty a ulíčky mez letohrádky stávají se smutnými a zablácenými. sady žloutnou a řídnou, villy do jara zůstávají o samotě s mořem. Jak slavně tehdy citime sebe uprostřed onoho nastávajícího míru, jak jsou poetické opuštěné letohrádky!
Leonid
12 article
Podél celé linie úzkokolejné dráhy, probíha- jící patnáct verst uprostřed sadových ohrad, vidí toď jenom, že zavřeny jsou ovocné krámky. budky, kde prodávali v létě vodu, ba i novinářské kiosky. Po celé cestě, počínajíc od drahých vil v italském i řeckém slohu a končíc vápnem vybí lenými domečky na vzdáleném, kamenitém po- břeží, všude vítáš odkryté balkony, ovinuté su chými guirlandami divokého vína, spuštěné ža- luzie a okenice, nadobro zatlučené dvéře a sla- mou ovinutě něžné jižní keře. A čím dále od města — tím tišší je všechno, bezlidnější a ma- lebnější. Výletní vlak již jezdí zřídka a nutné pískání parního stroje na zastávkách daleko se rozléhá v čistém vzduchu. Jdeš podél cesty mezi zahradami a posloucháš,.. Tu znova vlak se někde zastavil a dvakrát žalostně a úzkostně křikl. ale kde asi, blízko neb daleko, těžko podle zvuku stanoviti. Písknutí podobá se ozvěně — ozvěna písknutí, ale zaniklo i to i druhé, roztával hluchý. vzdalující se šum vlaku za zahradami — a opět bylo plné, ničím nerušené ticho v okolí. Nespě- chaje kráčíš a kráčíš, srdce bije rovně a zdravě, jíti a dýchati v podzimním chládku je lehko a příjemno. Bylo by dobře zůstati na těchto villách do jara, poslouchati v noci šum bušícího v tem- notě moře, brodit se celé dni na skaliskách u pří- boje! Krásný obraz osamělé ženy, která, zavi- nuvši se do měkkého, škotského pláště, bloudí na terasse zimní villy — bezděky rýsuje se obraz- nosti, dlouhá alej topolů s modravem moře v per- spektivě, volá ve svou bránu.
osamělý žena
13 article
Toho dne, kdy jsme téměř do večera cho- dili pěšky po čáře tramwaye, po široké, v za- hradách se ztrácející přímořské cestě, často jsme se zahleděli v takové aleje, kochajíce se starými mramorovými soškami uprostřed květníků a stro- mů — lacinými padělky klassicky vytesanýeh bohů a bohyň, ale přece krásnými, díky své pod- zimní osamělosti, bělosti s pozadím zelených thují a tisů a drobnému, žlutému listí, které za- sypalo zahradní cestičky a stupně balkonů. Den byl ponurý a klidný, ve svěžím vzduchu vonělo moře a vadnoucí listí. Moře vykukovalo tu a tam, zde mezi křovím a stromy plnilo svou přítom- ností celé okolí; jeho svobodu a dýchání po- ciťovali jsme vždy a všude. Vzdalujíce se vždy dále od města, kuli jsme neuskutečnitelné plány cest na budoucí jaro a spojovali s nimi přízraky o té vytříbené, nemožné lásce, která, zdálo se, byla rozlita kolem nás v tom prochladlém tichu a mořském vzduchu, v něžně romantické kráse lehkých, purpurových ténů na nebi i v podzimní krajině. Pamatuješ se na mramorovou nymfu v jedné veliké opuštěné zahradě, v svobodné a ženskostí se chlubící pose sedící na žulovém útesu uprostřed fontány? Položivši nohu na nohu, zá- dumčivě sklonila hlavu a hleděla za zelené tisy a thuje kolem letohrádkové terassy. V létě, když
14 article
zahrada byla stinná i parná, když sluneční skvrny zlatým deštěm posypaly nymfu, z útesu se všech stran řinulo se množství chladných a čistých pra- menů a sklonivši hlavu, nymfa upřeně naslou- chala jejich nepřetržitému zurčení... Tak ubí- hají dni za dny, léta mladosti, tak očarují nás čisté prameny mladých, sladkých přízraků! Ted fontána umlkla a vyschla, drobné, žluté listí zasy- palo vlhké cestičky, v zahradách bylo svěže a ticho a nízkorostlými akaciemi, větvemi obna- žených topolů a křovím květů suché země svo- bodně pronikal prostor mořského pobřeží.A vzdalujíce se, dlouho jsme viděli bělající se z stromy nymíu zádumčivě provázející podzim na bezlidné vesnici. — Proč jsou tak překrásné naděje, jež nikdy se nedají uskutečniti? — přemýšleli jsme na své procházce. — Proč je to věčné blouzněnío ideální kráse, o lásce sdružené se vším, co je lepšího v životě, o naprostém štěstí, které nám je nedostupno již k vůli krátkému našemu žits na zemi? Nebo je spravedlivý vnitřní hlas, který neustále nám praví, že život byl dán pro život a že je jenom jednoho potřebí — neustále zušlechťovat a vyvyšovat ono „umění pro un ění“? Vyměňujíce si navzájem myšlénky, kráčeli jsme bystře a vzdušně modravé moře vždy šíře se ukazovalo tu a tam za stromy a červe- nými střechami vesniček. A právě v tu chvíli. když jsme pociťovali únavu, došli jsme na místo. kde se zahrady a vesnice na půl versty přerušují kde se moře široce rozevírá před očima a náhle jsme se zastavili očarováni krásou plachetní lodí „Naděje“, která odjíždějíe do moře, zvolně s blížila ke krajní čáře obzoru.
Ted uno
15 article
Už se stmívalo a uprostřed klidných, šerých oblaků, dlouhými hrady zakrývajících nebe, ob- jevily se pomerančové odstíny — příznak toho. že se ochlazuje. K obzoru bylo světleji a chlá- dek po dešti i bez toho vyčistil vzduch a ne- obyčejně rozšířil dálavy. Dole, podél točité čáry zálivů, zelená voda byla tak klidná a průzračná. že bylo vidět pod ní i temněfialové hřbety ka- menů; další její povrch se místy svrašťoval, jako povrch hedvábí od nabihajícího lehkého větru. donášejícího k nám svěží mořskou vůni a ještě dále klidný prostor moře ubíhal k obzoru dlouhý- mi a tence načrtnutými pruhy proudů a odstínů. „Naděje“ jako plovoucí, pohádková svítilna jasně se rýsovala na té kolísavé hranici moře, kde se toto dotýkalo nebe. Byla sama v moři a neoby- čojně rozčeřovala jeho rovnou pláň, obživujíe svými plachtami poesii starého moře. A též s po- břeží, nehledě na ohromnou pro oči vzdálenosl bylo viděti, jaká je to slavná, silná loď, nádherná a hrdá, téměř královský obr. V létě se vrátila s Australie a vítali jsme ji jako druha; navštívivše pak přístav, dívali jsme se na ni jako na živou.
Dolo Austrálie
16 article
Kolik zemí a moří viděla ve svém životě, kolik mocných vln okeánu omylo už její ostrou, vy- sckou hruď? Přístav byl přeplněn loděmi, ale všechno to byly těžké a nemotorné parníky, dý- mající černými, zavalitými komíny, obtížené ná- klady železa, obilí a sudy s olejem. Tyto parníky znaly jenom své náklady, ale „Nadějí“ jezdilia učili se mladí námořníci a jak ostře se odlišovala v tom plovoucím městě lodí lehká a volná „Na- děje“ vjíždějící do přístavu pyšně a spokojeně. pod šesti patry svých plachet! Teď nás znovu opouštěla... A vše, o čem jsme tak mladicky blouznili, hledíce s nábřeží do moře, vše, čím ona rozrušila nás v tento podzimní den v tišině opu- štěných letohrádkových zahrad, vše neobyčejnou silou nás uchvátilo při spatření daleké „Naděje“ Dotknuvši se obzoru, umenšovala se ne- pozorovaně, že jenom bystré oko mohlo znamenati to stálé ubývání. A hledíce na ni, pociťovali jsme. co jsme cítili v ranní mladosti při odletu ptáků.
17 article
Kam směřovala její cesta? Možná, že ke břehům Krymu nebo Kavkazu, možná, že k Bosporu a Středozemnímu moři. Ale není to jedno? Jedno bylo nepochybné — zejtra se před ní odkryjí něžnější jižní dálavy a lehce odestrou se nové. daleké břehy... Fialově-šedá, hrdá a královsky krásná, samojediná na nejzazší hranici ohromné, zeleně-ocelové hladiny moře, vzdalovala se ne- pozorovaně, ale neustále. A už nové obzory se otvíraly před lidmi, kteří byli na ní. Hledíce pak na mizící loď, sami jsme pociťovali ony dálavy. Jako bychom sami byli na ní a stojíce na pobřeží už jsme spatřovali to nové, co ob- jímá každou dálavu, a snad před samýma očima uvidí naši potomci, co my jsme jenom tušilia co nás rozrušuje neuskutečnitelnými nadějemi, citem krásy, života a blouzněním o tom, jak budou lidé šťastni v budoucnu .. Pozdě v noci, když vítr šelestil suchými větvemi divokého vína na našem balkoně a do- nášel k nám tlumený šum vln, v duchu jsem pro- vázel „Naději“ na cestě temným mořem. Ráno jsme se opět vrátili do města a den minul upro- střed všedních starostí a prací, ale celý ten den se mi zdálo, že jsem v noci viděl jakýsi tajemný a poetický sen. „Naděje“ byla teď už asi da- leko... Ale jak bylo rozkošné, byť i v mysli, následovat ji v tu tajeplnou mořskou dáli. Z ruského přel. Stanislav Minařík.
Minařík Krym Kavkaz Bospor
18 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Dobrodružní monarchové. Afféra Jacquosa Lebaudya zavdala Robertu Mitchellovi příležitost k zajímavému článku v ča- sopise „Gaulois“. Tento Jacques Lebaudy — píše — jenž se pojednou prohlásil za císaře a pravítkem na kuse papíru stanovil polohu a hranice své hypotheti- cké říše, jest, vezme-li se všechno kolem, člověk nikoliv všední. Vrhl se se svým velkým jměním v nevšední dobrodružství a považuje svoji me- thodu, utrácet peníze, za chvalitebnější, než způ- sob zahalečů jeho stavu. Sdílím názor onoho fi- losofa, jehož jména hledat nemám pokdy a jenž moudře pravil: „Máme ve skutečnosti jen to, co vydáváme. Markýz of Westminster, jenž svoje milliony nedovedl spočítat, odpověděl kdysi někomu, kdo si stěžoval na svoje poměrně malé přijmy: „Mám také jen dvě oči, dvě uší, dvě nohy a žaludek. Co vidí moje oči, vidí též vaše oči; slyšíte totéž, co slyší moje uši, choditi dovedete bezpochyby lépe než já a váš žaludek tráví lépe než můj. Vi- dím tudíž mezi vaším životem a mým toliko je- diný, zcela nepatrný rozdíl: Vy se dáváte n honby zvát, kdežto já zvu na honby!“ Jacquesa Lebaudya omrzel poněkud jedno tvárný život našich millionářů; chtěl si opatřit zábavy, jež jsou v lepším souhlase s jeho pro- středky a prohlásil se zcela prostě za panovník velké pouště. Radost z heroických dobrodružství bývala kdysi hlavním přiznakem národní povahy fran- couzské. Lidé četli Alexandra Dumasa otce Gustava Aymarda a snili o hrdinských činech. Vzpomíná na slavné doby, kdy voják hrotem svého kordu dobýval království, vzbuzovala na- dšení, zbožňovali Napoleona, blouznili o Berna- dotteovi. Prostý námořník Bonnet stal se králem kmene madogaskarského, Marseillan Girodon
Lebaudya Mitchell Lebauda Dumasa Aymard Napoleon Berna Bonnet Westminster
19 article
ujal se vrchního velení nad birmským vojskem porazil Angličany a stal se členem vlády birmské pod jménem D'Origoni (anagram jména Girodon) jež se stalo slavným. Námořník Cérizy a důstoj- níci Selves a d'Armagnac organisovali vojsko Mehemeda Aliho, bývalý bubeník císařské gardy dosáhl, neznámo jak, čínského mandarinátu. Ale nejslavnějším z těchto dobrodruhů byl hrabě de Raousset-Boulbon, jenž se objevil brzy v Africe, brzy v Americe neklidně poháněn choutkou po dobrodružném, neobyčejném, fantasií, již žádná skutečnost nedovedla uspokojit. V Mexiku zra- zen, prodán, nechán na holičkách svými při- vrženci a pak zastřelen. Raousset-Boulbon uza- vřel tento heroický kruh, avšak po něm přišlo několik jiných dobrodruhů, jichž osud byl lepší. poněvadž bezpochyby užívali method poněkud modernějších.
Angličan Ali Raousset Boulbon Afrika Amerika Mexiko D ' Origoň d ' Armagnac
20 article
Nejoriginálnějším z těchto ztracených dět Francie byl Antoine Orélie I., „král Araukanie a Patagonie“. Antoine Orélie de Tounens byl pů- vodně advokátem v Périgueux, pak se odebral de Araukanie, kdež pro svoje právnické vědomost záhy se stal populárním. Sotdil pod stromem. urovnával spory, uvedl pořádek v život Arau- kanců v nejjižnějších končinách Ameriky, kteř dosud byli živi bez pohlavárů a bez zákonůa když Chilsko ohrožovalo neodvislost kmene, dal se Antoine de Tounens korunovat jakožto král araukanský, domnívaje se, že to bude Chilsku imponovat. Jeho neštěstím stal se parlament, jejž v Araukanii zavedl a jenž záhy se stal ohniskem divých bojů — právě jako u nás. K tomu ke vše mu nedala se chilská vláda novým králem omrá- čit a když jim podle zákonníka Napoleonova do kazoval, že jejich dobývačné choutky jsou ne spravedlivé, sklíčili ho tak, že na kvap se musi vrátit do Francie, kdež ještě několik let živořil pak zemřel v nemocnicí. V Paříží po svém návratu zabýval se tím že dělal reklamu svému řádu „ocelové koruny v časopisech. Chtěl získat pro svoji věc Villemes santa, vydavatele „Figara“, ale při své první ná vštěvě nemohl ničeho dosíci. Když přišel po dru- hé, zaslechl, kterak sluha Villemessantův táže se svého pána: „Milostpane, ten král od včerejška je tu zas. Mám ho vyhodit?
Antoine Araukanie a Patagonie Antoine Tounens jít Araukanie Napoleonův Figar Villemessantův Francie Périgueux Amerika Paříž Arau
21 article
Antoine I. měl ještě královskou hrdost vzal klobouk a šel. Když zemřel, zanechal krá- lovství araukanské svému tajemníku Achillu Fontaineovi, jenž si dal tisknout navštívenky s nápisem: J. V. Achille I., král Araukanie a Pa- tagonie, 7. Place du Trone“. Avšak Achillu I ani nenapadlo, dobýti zpět svoje království, ný- brž spokojil se tím, že vytloukal ze své hodnosti ob čas malý zisk. Prodával jako jeho předchůdce araukanské řády, dal si říkat „sire“, přijímal ochotně od lidí,kteří se k němu uctivě chovali, sklenku koňaku a prorokoval na rok 1905 pád francouzské republiky. Poslední Francouz, jenž byl králem v „divoké zemi“, byl David de May- rena a dříve než se stal králem indočínského kmene Sedangů, byl — osobním tajemníkem Mitchellovým. David de Mayrena byl muž her- kulské postavy, jenž by se byl sám mohl postavi vstříc celé armádě, kdyby bylo o to šlo. Když na- stoupil na trůn v zemi Sedangů, bylo první jeho myšlenkou uzavřít v Evropě půjčku. Ale jak se zdá, neměli ve Francii ke „království sedang- skému“ valné důvěry a král musil se vrátii s nepořízenou do své země, kdež později jeho indočínský tchán svrhl jej s trůnu a dal jej po- pravit.
Achilles Fontaine J V Achilles I Araukanie Francouz David jít May Mitchellův Mayren Evropa Francie
22 article
= Zajímavá theorie o čifnosti sopečně. Hambur- ský professor Artur Stenzel zasílá časopisům násle- dující zprávu ve příčině příštích sopečných výbucho a zemětřesení podle své theorie o činnosti sopečné Ohlásil pro 22. srpen zvýšení sopečné činnosti Vesuvu jež se jevila 22. a 26. srpna dosti silnými výbuchy spolu proudy lávy a více méně rozsáhlými otřesy ze- mě. Možno z toho soudit, že jest čím dál tím více pa- trno, že Vesův ve své činnosti podléhá vlivu kosmi- ckých period. Vskutku činnost této sopky vzrůstala v periodách kritických a zastavovala se v přestávkách mezi nimi. Prohlašuje tudíž, že nynější soptění Ve- suvu tak brzy se nezastaví, nýbrž prudkost jeho bude vrůstat vyvrhováním kamenův a lávy a silným vy- stupováním plynův a par v příští kritické periodě mezi 5. a 12. zářím, kde 7. září jest den nejhroznější. Ty- též úkazy budou pozorovány od 19. do 25. září, kde den 21. jest kritické datum. Zdali nebezpečí pro okolí bude větší v první periodě či ve druhé, nemůže s urči- tostí povědět, se stránky theoretické však může po- vědět, že účinek měl by být větší kolem 21. září. V toto datum spadá nový měsíc a blízkost luny zemi a ekvatoriální poloha země a slunce. Různé tyto úkazy působí vždycky silnější přitažlivostí na zemi a její tekuté a plynné jádro v určitém pásmu, sesílenou ostatně dosti nepatrně polohou Venuše a Merkura. Ná- sledkem toho doporučuje bdělost v periodách kriti- ckých. Jestliže ohromný odpor vysokého sloupu lávy v ústředním jíenu byl by zlomen kosmickou silou, mělo by to za následek osudnou katastrofu. Rozumí se, že v těchto kritických periodách pocítěny budou otřesy více měně silné. Autor soudí v této věci ná- sledovně: většina otřesů země i moře bývá způsobena
Stenzel Vesův Venuš Merkur
23 article
výbuchy ohromných podzemních bublin, jež se tvoři ve vrstvě, která tvoří přechod mezi stavem tekutým a pevným. Jeli tomu tak, vrstvy těžší a následkem toho nižší oddělují hořejší lehčí vrstvy od vnitřního žáru. Následkem toho tato hořejší vrstva, jakmile klesla pod bod varu a tavení, zhustí se a utvořuje du- tinu, jejíž dno, nalézající se ve značné hloubce, jest puzeno vzhůru ohromnou silou spodním proudem plynu. Následkem toho hnou se vrstvy tekuté a jejich vlnění jest časté. Odtud vznikají nárazy kolmé, nárazy vlnité atd. Stále se obnovující tvoření těchto bublin způsobuje ony „pohyby“ půdy a tlak způsobený uvnitř, zvýšený silami kosmickými, způsobuje, aby- chom tak řekli, „vzrůstající klesání dutin“ takto utvo řených a následkem toho otřesy země. Jest pravdě podobno, že po oněch kritických periodách v září Ve suv opět nabude klidu. Vliv kosmický pomine po rov- nodennosti podzimní. = Nový létací stroj Spenceráv. Z Londýna se oznamuje: Známý aeronaut, mr. Stanley Spencer, ho- dlá v nejbližší době prověst se svým novým létacím strojem několik vzletů nad Londýnem a při té příleži- tosti hodlá obletět kopuli katedrály sv. Pavla. Mr Spencer pravil spolupracovníku „Morning Leaderu“ že létací stroj jeho jest zajisté, co se týče řiditelnosti. jednoduchosti a síly, nejlepší, co v tomte oboru bylo vytvořeno a domnívá se, že tím pořídil přístroj, vhodný pro vědecké bádání i pro účely vojenské. Plynojem má délku 93 slop s největším průměrem 24 stop a po- jme 30.000 krychlových slop plynu. V zadní části rá- moví jest vozík, odkud větroplavec létadlo ovládá, řídě kormidlo pomocí lan. Mr. Spencer se domnívů, že jeho létací stroj dá se říditi tak snadno, že se nemus nikterak obávati telegrafních drátů a věží londýnských.
Stanley Spencer Pavel Spencer Mister Londýn Morning leader Spenceráv
24 article
= Vědecké práce na Montblanku. V posledníc týdnech vystoupilo k observatoři na Montblanku mnoho průvodčích a nosičů. Ředitel Vallot snaží se provésti na Bosses-Refugium četná zlepšení. Dr. Kuss ředitel sanatoria města Paříže v Agincourtu, Oise, ode- bral se na observatoř Montblanku, aby tam konal růz- ná fysiologická studia, zejmena o dýchání. Dr. Raou Bayeux, náčelník chirurgické kliniky nemocnice St Lazare v Paříži, provázen rodinou Jamsenovou, po kračuje ve studiích, započatých drem. Henocquen o vlivu výšek za účelem zužitkovati jejich výsledků k léčení plicních chorob. Astronom observatoře meu- donské, p. Millcchau, odebral se na vrchol Montblan ku, aby tam konal astronomická studia. = Pramen přírodního plynu. Z Londýna se ozna muje: Blíže obce Heathíieldu v hrabství susnavském mezi Tanbridge Welles a Eastbournem nalezeno vrtá- ním veliké množství přírodního plynu. Objevili jej železniční inženýři, kteří v nejbližším sousedství sta- nice hledali vrtáním vodu. Dva až tři roky zůstal plyn nezužitkován, pak počala dráha osvětlovati tímto ply- nem staniční budovu a teď odebírá 75 domů v Heath- fieldu přírodní plyn k osvětlování a topení od spo- lečnosti, jež podnikla zužilkování plynových pramenů.
doktor Kuss Montblanka Raa Millcchau Tanbridge Welles Heath Paříž Agincourt Oise Londýn St Lazare
25 article
Bylo již vyvrtáno devět studní a jest zjištěno, že oblast, chovající plyn, má délku as deviti angl. mi a šířku pěti angl. mil. Společnost chystá se již dodávati přírodní plyn do Eastbournu a Brightonu a poněvadž plyn má llak 150 až 200 stop na čtverečný palec, doufá společnost, že jej bude moci později rozvádět po celé Anglii. V Americe rozvádí se přírodní plyn do dálky až 200 angl. mil. Přírodní plyn heathfieldský ve stavu surovém má svítivost 14 svící, mimo to má velmi znač- nou výhřevnost, tak že se zejmena hodí pro žárové hořáky. Plyn shromažďuje se v pórovatém pískovi a uniká z jilu vrstev kimmeridgeských, obsahujícího petrolej, z hloubky 600 stop. Přirodní plyn americký. jak známo, způsobil úplný převrat v železářském prů- myslu pittsburgském. Očekává se nyní, že anglický přírodní plyn opět obživí železářský průmysl, jenž kdysi v Susnase kvell. = Výbuch geyseru na Novém Zelandě. Ve Wel- lingtonu byly následkem náhlého výbuchu Waimangu- geysero usmrceny čtyry osoby. Výletníci nalézali s právě v nebezpečném obvodu geyseru, když se náhle udál výbuch, jenž prudkostí předčil všechny posavadní. Spousty bahna a mohutné balvany vyvrženy do výšky 800 stop. Výletníci byli bezpochyby ohromným vírem vzduchu strženi do hlubin geyseru. Kdyby se byl udál výbuch o několik minut dříve, byla by mu bez- pochyby padla za oběť společnost dvanácti osob. Jeden z nešťastníků přišel o život tím, že uniknuv.s největším namaháním vrátil se na nebezpečné místo, aby zachránil ohrožené dámy. Četné jiné osoby, jež se snažily přispět ku pomoci, utrpěly těžké popáleniny od horkého písku a vroucího bahna.
Eastbourn Brighton Anglie Amerika Welo stop
33 article Storchův vzorný tanečník.
Storchův vzorný tanečník. Na základě zkušeností proslulých mistrů tanečních sestavil Karel Šimek. Ohsah: Pokyny ctitelům tance. — Tance kolové — Valčík. — Valčík krouživý. — Kvapík. — Polka. — Polka rychlá. — Polka křižová. — Dvojpolka. — Tyrolská. — Polka mazurka. — Třasák. — Skotská. — Strašák. — Sousedská. — Kottillon. — Tance řadové. — Polonéza. — Mennet. — Mazur. — Dvořanka. — Čtvervlka francouzská. — Ctverylka salonní. — Beseda. Cena pěkně vypravené této kníhy s barvotiskovým ti- tulním obrázkem pouze 80 h, v pěkné vazbě 1 K. po- štou franko o 15 h více, kdo obnos předem poštovní poukázkou zašle. Na skladě v každém knihkupectví zejména u nakladatele Rudolfa Storcha, knih- 20707 kupce v Karlíně.
Storchův Šimek Valčík Třasák Mazur Storch Karlín
34 article „MODERNÍ ŽIVOT“.
„MODERNÍ ŽIVOT“. Revue mladé literární generace. — Redakcí Romana Haška. — Seš. 6.-7. roč. II. vyjde koncem tohoto měsíce. chystaného dvoučísla zastoupeni jsou au- Usdllu toři: A. Sova, R. Těsnohlidek, Jiří Ka- rásek ze Lvovic, Fráňa Šrámek. Ludvík Ordán, Roman Hašek, Stanislav Kovanda, Karel Pikart, Svato Zelenka, Emil Demut, Adolí Velhartický, P. 20714 Klein, Hugo Salus. literární a divadelní. Předplatné 3 kor. na Přenleůy 1/2 roku. — Čísla na ukázku zašle Nakla- datelství „Moderního Života“ v Týně nad Vltavou.
Romanus Hašek A Sova R Těsnohlidek Jiří Ka Šrámek Ludvík Ordat Hašek Kovanda Pikart Svata Zelenka Demut Adolit velhartický Klein Hugo Salus Usdll Lvovice Týn nad Vltava
35 article Již nyní
Již nyní lze výhodně koupiti antikvární knihy pro veškeré ústavy v předepsaných vydáních, Zároveň jsou na skladě veškeré učebnice nové. Každou knihu v případě změny bez námtek ochotně vyměníme, nač zvláště upozorňujeme. Objeďnávky na venek vyřízujeme obratem. České lidové knihkupectví a antikvarlát
Český lidový knihkupectví