2
masthead
NÁRODNÍ LISNY.
3
masthead
13. září 1903.
5
article
Co se může státi člověku, který má
dvoje boty.
Co se může státi člověku, který má
dvoje boty.
Pro výstrahu mladým mužům napsal Ferd. Mačenka
Alexandr Čolek, mladý muž s hezkou vy-
hlídkou do budoucnosti, s mizernou však do pří-
tomnosti, vyšel lehkým krokem z domova a na-
mířil rovně přes ulici do krámku „akademického
hotovitele obuvi“ mistra Jaromíra Škrtila.
Pravil jsem: lehkým krokem. Zcela dů-
vodně. Těžký, pádný krok byl Alexandru Čolkovi
nemožným vzhledem k podrážkám jeho bot.
Mladý ten muž nosil od nepaměti jedny, tytéž
boty. Ze zásady. Miloval totiž všecky své věci do
té míry, že se neodloučil od nich až tenkráte,
kdy hrozily se rozpadnouti v prvky, ze kterých
byly pracně složeny. Dokud bylo možno, léčil
jejich vady sám. Tak podařilo se mu na př.botám
zcela jednoduchou machinací za pomoci hadru
tuhého papíru sjednati nový, bezpečný podklad
na jistou dobu. Ovšem, taková papírová podrážka
nesnesla silných nárazů na tvrdou, hrotnatou
dlažbu. Proto chodil náš Alexandr jakoby vzná-
šel se na ulici.
Boty Alexandra Čolka staly se takto histori
ckou zvláštností předměstí, ve kterém bydlil.
a mladý ten muž mohl je bez obavy dáti v noc
vždy před práh svého bytu v jisté důvěře, že ne-
budou ukradeny.
Pravil jsem však, že Čolek přešel ulici
namířil do krámku mistra Škrtila.
Byla to věc tak zvláštní, že mistr, který
právě vykrajoval kůži, zapomněl příchozího uvi
tati a beze všeho úvodu řekl:
„Nějaký příštipek, vašnosti?
Alexandr Čolek pohlédl naň zdrcujíeím okem
uraženého majestátu a řekl suše:
„Uděláte mi do neděle nové boty.“
Mistru Škrtilovi zamžily se brejle; ne-
klamná známka velkého vnitřního pohnutí.
Ferd
Alexandr čolek
Jaromír škrtit
Čolk
Alexandr
6
article
„Není možná, není možná .. . pan Čolek
chce mít dvoje boty.
„Ano, mistře, dvoje boty. Neboť přibli-
žila se doba, kdy Alexandr Čolek vepluje bohda
do klidného přístavu manželského.“
Mistrovi zamžily se brejle mnohem silněji.
„Není možná... pan Čolek se bude ženit?“
„No — ještě se nežením. Tak čerstvat
nejde. V neděli se věc rozhodne. Výtečná partie,
pane místře... Pět tisíc korun a hezounké
děvče k tomu! V neděli jdu s nimí na výleta
proto mi uděláte nové boty. Zrovna takové barvy
a fazony jako tyhle.“ Ukázal hůlkou na svoje
těžce zkoušené botky.
„Není možná... pět tisíe korun. . . to je
peněz... inu, uděláme botičky, uděláme, kon-
certní botičky.“
Slovo „koncertní“ bylo u mistra Škrtila vý-
razem svrchované dokonalosti.
Mistr dostál v slově. V neděli přinesl nové
„koncertní“ botky a spokojil se blahovolně pro-
hlášením pana Alexandra, že zaplatí, až ...
„No dobře, dobře...“ přerušil ho mistn
„takový pakatýlek nestojí ani za řeč... až jak
jim to v neděli dopadne . ..
Když odešel mistr, zkoušel Čolek nové boty
různým způsobem: na boso, na ponožku bílou.
strakatou a černou. Aby poznal rozdíl, navlekl
na jednu nohu novou, na druhou starou botku.
Hu, jaké to přirovnáni! Zde laškovný, světlý
obraz křepkého mládí, tu sešlý, chorobný zjev
smutného stáří!
Z myšlének vyrušil ho hlas hodin. Dvě ho-
diny s poledne! Nejvyšší čas na výlet ! Oblekl se
rychle a již spěchal ven na ulici, kde proudily
již davy lidu, jdoucího na výlet spolku „Ku-
řátka“.
Nevšímal si valně, že mimojdoucí s úsmě
vem hledí na jeho nové botky.
Alexandr čolek
Alexandr
Hu
7
article
Jakési klučisko věnovalo mu účast svoji tou
měrou, že klopýtlo a rozbilo hrnek, z něhož
svůdně vyhlédalo bachraté tělo kyselé okurky.
Ani tato dojemná scéna nevyrušila pana Alex-
andra z klidu.
Dnes mohl — dík pevným podrážkám —
směle a troufale deptati dlažbu a kráčel proto
v před s hrdostí, ke které opravňuje věk dvacíti
šestí let.
Když došel do restaurace v městském háji
kam výlet byl pořádán, našel již všecky stoly ob-
sazeny. Jen u stolku, kde seděla jeho Katynk
s rodiči, bylo prázdné jedno místo, proň zamlu-
vené. Byl přijat velmi vlídně a jen velkému šumu
slavnostnímu lze přičísti, že si ani spanilá Ka-
tynka, ani rodiče její nevšimli krásných, nových
botek pana Alexandra, jež měly být jednou ze
vzpruh tiché jejich lásky.
Hudba, pivo a veselý ruch uvedly záhy vše
cky v bujnou náladu. Pan Alexandr udával bez-
trestně všecky anekdoty, které slýchával večer ve
své hospůdce a bavil tak celou rodinu, jež ze
smíchu ani nevycházela.
Slavnostní výbor spolku „Kuřátka“ připra-
vil svým hostem mnohá žertovná překvapení.
K večeru, když nálada byla nejrozpustilejší, pro-
veden zvláštní „výstup“. Na vysoké žerdi upev-
něna překrásná kytice s cenným dárkem uvniti
pro toho, kdo odvážným šplháním dosáhn
vrchole bidla.
V panu Alexandrovi poskočilo radostně
srdce. Nyní jest příležitost odkrýti vnady nových
botek a smělým činem získati si rázem srdce
Katynky. Teď, anebo nikdy!
K jeho návrhu zašli všichni v kruh, jenž
utvořil se kolem vysoké, fábory okrášlené žerdi.
Na jejím vrcholu pestřila se krásná kytice, tajíe
v sobě rozkošný dáreček slavnostního výboru
statečnému lezci. Veliký zástup diváků se zá-
jmem sledoval „výkony“ moderních rytířů, žel
bohu, málo statečných.
Alex
Alexandr
Alexandrov
spolek „ Kuřátko
8
article
Mnozí přiskočili chvatně k žerdi a s důvěrou
jali se šplhati do závratné výše. Ale běda ! Ani
do polovice nebylo jim možno se vysoukati.
Umdleli a za velikého posměchu sjeli s ošemet-
ného bidla, opouštějíce „kolbiště“ s nemalou
hanbou.
Došlo na pana Alexandra. Statečný tenji-
noch postoupil k žerdi a pohlédl naposledy sni-
vým okem tam, kde stála jeho Katynka. Chu-
dinka! Rděla se nedočkavou radostí a srdcejí
bušilo mocnou touhou, viděti svého milence jak
vítěze, hrdinu dnešního dne. Viděla jej v duchu.
jak pan Alexandr, strhnuv se závratné výše k
tici, spouští se dolů, stane před ní a rytířsky po-
dává jí kořist před zraky všech shromážděných.
Co asi učiní ona?
Slečna Katynka přelistovala spěšně malou
knížečku, kterou měla tajně u sebe ukrytu. Měla
vábný titul: „Rady mladému muži a mladé div-
ce“, Leč nebylo v ní žádného pokynu pro tente
zvláštní případ. Vzdychla si a hleděla opět na
pana Alexandra, jenž obejmul již silnými pažemi
žerď a mocnými rázy spěl vzhůru.
Náhle však povstal ve shromáždění zvláštn
šum. Jakési šuškání tutlalo se davem, a smích
těžce tajený propukal na mnoha stranách. Ně-
kteří ukazovali na tyč a na pana Alexandra, jenž
blížil se k polovici svého cíle.
Alexandr
Chu
Katynka
Rada mladý muž
9
article
„Koukej,“ křikl jakýsi kluk na svého „kol-
legu“, „má každou botu jinou!“
„Opravdu,“ potvrzoval jiný, „a levou má
rozbitou, podrážkou je vidět něco červeného.“
„Kus červeného hadru!“ konstatoval jiný
V tom odlouplo se cosi od botky páně Alex
androvy a zvolna snášelo se dolů. Nejbližši to
zvedl a křikl:
„Je to papír! Má papírovou podrážku!“
Bouřlivý smích rozlehl se kolem. Alexand
Čolek nemohl neslyšeti. Zastavil se na bidle a
pohlédl dolů na svoje botky. Hrůzou zježily se
mu vlasy. Proklatá nehoda! Při domácí zkoušce
bot zapomněl starou botku na noze a nyní jest
vystavena v posměch všeho okolí! Papírový její
spodek při šplhání se odchlípl a z nitra bolky
dral se ven červený hadr, který tam kdysi pan
Alexandr praeně byl zašil, aby zakryl otvor
podrážce! Panu Alexandrovi zatmělo se před
očima a rychle spustil se dolů.
Zástup jen říčel salvami smíchu, co zatím
nešťastný snoubenec sáhovými kroky spěchal
z místa hanby.
Jeho štěstí, vítězství a naděje byly po
hřbeny. Pohřbeny neblahou zapoměnlivosti jeho
sama. Když přiběhl domů, zul zlořečenou botku,
ryňal též její družku z kouta u postele, svázal
obě v balíček a s bolnou resignací kráčel k řece.
Na břehu se zamyslil, vzdychl bolestně a vrhl
balík do vody. Řeka pohltila chtivě svoji kořis
a zavřela se nad ní velkými, vlnivými kruhy ..
Od té doby má pan Alexandr opět jer
jedny boty.
Katynka nechce o něm ani slyšet a prolo se-
dává pan Alexandr opět ve své hospůdce a po-
slouchá zase staré anekdoty svého přítele Ja-
kuba .a
A když nastane čas, že potřebuje opět no
vých bot, tu viděti jest pana Alexandra, jak
kráčí, nové boty maje na nohou a staré v balíčku
k řece, aby sešlé a chorobné již výrobky mistra
Škrtila pochoval v kalných vlnách ječivého
proudu ...
Neboť pan Alexandr nechice mit již nikdy —
dvoje boty.
Alex
Hrůza
Alexandr
praena
Alexandrov
10
article
„Naděje.
„Naděje.
Napsal Iv. Bunin
Iva
Bunin
11
article
Vzpomínáš-li Leonide na jeden z posledníe
letohrádkových dnů, ztrávených námi loni pod
Oděssou, u moře! Jest zvláštní půvab v těchto
posledních podzimních dnech, šerých a pro-
chladlých, kdy vracejíce se z města do letohrádku.
potkáváme toliko ojedinělé, zpozděné obyvatele.
Už minuly záříjové lijáky, cesty a ulíčky mez
letohrádky stávají se smutnými a zablácenými.
sady žloutnou a řídnou, villy do jara zůstávají
o samotě s mořem. Jak slavně tehdy citime sebe
uprostřed onoho nastávajícího míru, jak jsou
poetické opuštěné letohrádky!
Leonid
12
article
Podél celé linie úzkokolejné dráhy, probíha-
jící patnáct verst uprostřed sadových ohrad, vidí
toď jenom, že zavřeny jsou ovocné krámky.
budky, kde prodávali v létě vodu, ba i novinářské
kiosky. Po celé cestě, počínajíc od drahých vil
v italském i řeckém slohu a končíc vápnem vybí
lenými domečky na vzdáleném, kamenitém po-
břeží, všude vítáš odkryté balkony, ovinuté su
chými guirlandami divokého vína, spuštěné ža-
luzie a okenice, nadobro zatlučené dvéře a sla-
mou ovinutě něžné jižní keře. A čím dále od
města — tím tišší je všechno, bezlidnější a ma-
lebnější. Výletní vlak již jezdí zřídka a nutné
pískání parního stroje na zastávkách daleko se
rozléhá v čistém vzduchu. Jdeš podél cesty mezi
zahradami a posloucháš,.. Tu znova vlak se
někde zastavil a dvakrát žalostně a úzkostně křikl.
ale kde asi, blízko neb daleko, těžko podle zvuku
stanoviti. Písknutí podobá se ozvěně — ozvěna
písknutí, ale zaniklo i to i druhé, roztával hluchý.
vzdalující se šum vlaku za zahradami — a opět
bylo plné, ničím nerušené ticho v okolí. Nespě-
chaje kráčíš a kráčíš, srdce bije rovně a zdravě,
jíti a dýchati v podzimním chládku je lehko a
příjemno. Bylo by dobře zůstati na těchto villách
do jara, poslouchati v noci šum bušícího v tem-
notě moře, brodit se celé dni na skaliskách u pří-
boje! Krásný obraz osamělé ženy, která, zavi-
nuvši se do měkkého, škotského pláště, bloudí
na terasse zimní villy — bezděky rýsuje se obraz-
nosti, dlouhá alej topolů s modravem moře v per-
spektivě, volá ve svou bránu.
osamělý žena
13
article
Toho dne, kdy jsme téměř do večera cho-
dili pěšky po čáře tramwaye, po široké, v za-
hradách se ztrácející přímořské cestě, často jsme
se zahleděli v takové aleje, kochajíce se starými
mramorovými soškami uprostřed květníků a stro-
mů — lacinými padělky klassicky vytesanýeh
bohů a bohyň, ale přece krásnými, díky své pod-
zimní osamělosti, bělosti s pozadím zelených
thují a tisů a drobnému, žlutému listí, které za-
sypalo zahradní cestičky a stupně balkonů. Den
byl ponurý a klidný, ve svěžím vzduchu vonělo
moře a vadnoucí listí. Moře vykukovalo tu a tam,
zde mezi křovím a stromy plnilo svou přítom-
ností celé okolí; jeho svobodu a dýchání po-
ciťovali jsme vždy a všude. Vzdalujíce se vždy
dále od města, kuli jsme neuskutečnitelné plány
cest na budoucí jaro a spojovali s nimi přízraky
o té vytříbené, nemožné lásce, která, zdálo se,
byla rozlita kolem nás v tom prochladlém tichu
a mořském vzduchu, v něžně romantické kráse
lehkých, purpurových ténů na nebi i v podzimní
krajině. Pamatuješ se na mramorovou nymfu
v jedné veliké opuštěné zahradě, v svobodné a
ženskostí se chlubící pose sedící na žulovém útesu
uprostřed fontány? Položivši nohu na nohu, zá-
dumčivě sklonila hlavu a hleděla za zelené tisy
a thuje kolem letohrádkové terassy. V létě, když
14
article
zahrada byla stinná i parná, když sluneční skvrny
zlatým deštěm posypaly nymfu, z útesu se všech
stran řinulo se množství chladných a čistých pra-
menů a sklonivši hlavu, nymfa upřeně naslou-
chala jejich nepřetržitému zurčení... Tak ubí-
hají dni za dny, léta mladosti, tak očarují nás
čisté prameny mladých, sladkých přízraků! Ted
fontána umlkla a vyschla, drobné, žluté listí zasy-
palo vlhké cestičky, v zahradách bylo svěže a
ticho a nízkorostlými akaciemi, větvemi obna-
žených topolů a křovím květů suché země svo-
bodně pronikal prostor mořského pobřeží.A
vzdalujíce se, dlouho jsme viděli bělající se z
stromy nymíu zádumčivě provázející podzim na
bezlidné vesnici.
— Proč jsou tak překrásné naděje, jež nikdy
se nedají uskutečniti? — přemýšleli jsme na
své procházce. — Proč je to věčné blouzněnío
ideální kráse, o lásce sdružené se vším, co je
lepšího v životě, o naprostém štěstí, které nám
je nedostupno již k vůli krátkému našemu žits
na zemi? Nebo je spravedlivý vnitřní hlas, který
neustále nám praví, že život byl dán pro život
a že je jenom jednoho potřebí — neustále
zušlechťovat a vyvyšovat ono „umění pro
un ění“?
Vyměňujíce si navzájem myšlénky, kráčeli
jsme bystře a vzdušně modravé moře vždy
šíře se ukazovalo tu a tam za stromy a červe-
nými střechami vesniček. A právě v tu chvíli.
když jsme pociťovali únavu, došli jsme na místo.
kde se zahrady a vesnice na půl versty přerušují
kde se moře široce rozevírá před očima a náhle
jsme se zastavili očarováni krásou plachetní lodí
„Naděje“, která odjíždějíe do moře, zvolně s
blížila ke krajní čáře obzoru.
Ted
uno
15
article
Už se stmívalo a uprostřed klidných, šerých
oblaků, dlouhými hrady zakrývajících nebe, ob-
jevily se pomerančové odstíny — příznak toho.
že se ochlazuje. K obzoru bylo světleji a chlá-
dek po dešti i bez toho vyčistil vzduch a ne-
obyčejně rozšířil dálavy. Dole, podél točité čáry
zálivů, zelená voda byla tak klidná a průzračná.
že bylo vidět pod ní i temněfialové hřbety ka-
menů; další její povrch se místy svrašťoval, jako
povrch hedvábí od nabihajícího lehkého větru.
donášejícího k nám svěží mořskou vůni a ještě
dále klidný prostor moře ubíhal k obzoru dlouhý-
mi a tence načrtnutými pruhy proudů a odstínů.
„Naděje“ jako plovoucí, pohádková svítilna jasně
se rýsovala na té kolísavé hranici moře, kde se
toto dotýkalo nebe. Byla sama v moři a neoby-
čojně rozčeřovala jeho rovnou pláň, obživujíe
svými plachtami poesii starého moře. A též s po-
břeží, nehledě na ohromnou pro oči vzdálenosl
bylo viděti, jaká je to slavná, silná loď, nádherná
a hrdá, téměř královský obr. V létě se vrátila
s Australie a vítali jsme ji jako druha; navštívivše
pak přístav, dívali jsme se na ni jako na živou.
Dolo
Austrálie
16
article
Kolik zemí a moří viděla ve svém životě, kolik
mocných vln okeánu omylo už její ostrou, vy-
sckou hruď? Přístav byl přeplněn loděmi, ale
všechno to byly těžké a nemotorné parníky, dý-
mající černými, zavalitými komíny, obtížené ná-
klady železa, obilí a sudy s olejem. Tyto parníky
znaly jenom své náklady, ale „Nadějí“ jezdilia
učili se mladí námořníci a jak ostře se odlišovala
v tom plovoucím městě lodí lehká a volná „Na-
děje“ vjíždějící do přístavu pyšně a spokojeně.
pod šesti patry svých plachet! Teď nás znovu
opouštěla... A vše, o čem jsme tak mladicky
blouznili, hledíce s nábřeží do moře, vše, čím ona
rozrušila nás v tento podzimní den v tišině opu-
štěných letohrádkových zahrad, vše neobyčejnou
silou nás uchvátilo při spatření daleké „Naděje“
Dotknuvši se obzoru, umenšovala se ne-
pozorovaně, že jenom bystré oko mohlo znamenati
to stálé ubývání. A hledíce na ni, pociťovali jsme.
co jsme cítili v ranní mladosti při odletu ptáků.
17
article
Kam směřovala její cesta? Možná, že ke břehům
Krymu nebo Kavkazu, možná, že k Bosporu a
Středozemnímu moři. Ale není to jedno? Jedno
bylo nepochybné — zejtra se před ní odkryjí
něžnější jižní dálavy a lehce odestrou se nové.
daleké břehy... Fialově-šedá, hrdá a královsky
krásná, samojediná na nejzazší hranici ohromné,
zeleně-ocelové hladiny moře, vzdalovala se ne-
pozorovaně, ale neustále. A už nové obzory se
otvíraly před lidmi, kteří byli na ní. Hledíce
pak na mizící loď, sami jsme pociťovali ony
dálavy. Jako bychom sami byli na ní a stojíce
na pobřeží už jsme spatřovali to nové, co ob-
jímá každou dálavu, a snad před samýma očima
uvidí naši potomci, co my jsme jenom tušilia
co nás rozrušuje neuskutečnitelnými nadějemi,
citem krásy, života a blouzněním o tom, jak
budou lidé šťastni v budoucnu ..
Pozdě v noci, když vítr šelestil suchými
větvemi divokého vína na našem balkoně a do-
nášel k nám tlumený šum vln, v duchu jsem pro-
vázel „Naději“ na cestě temným mořem. Ráno
jsme se opět vrátili do města a den minul upro-
střed všedních starostí a prací, ale celý ten den
se mi zdálo, že jsem v noci viděl jakýsi tajemný
a poetický sen. „Naděje“ byla teď už asi da-
leko... Ale jak bylo rozkošné, byť i v mysli,
následovat ji v tu tajeplnou mořskou dáli.
Z ruského přel. Stanislav Minařík.
Minařík
Krym
Kavkaz
Bospor
18
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Dobrodružní monarchové.
Afféra Jacquosa Lebaudya zavdala Robertu
Mitchellovi příležitost k zajímavému článku v ča-
sopise „Gaulois“.
Tento Jacques Lebaudy — píše — jenž se
pojednou prohlásil za císaře a pravítkem na kuse
papíru stanovil polohu a hranice své hypotheti-
cké říše, jest, vezme-li se všechno kolem, člověk
nikoliv všední. Vrhl se se svým velkým jměním
v nevšední dobrodružství a považuje svoji me-
thodu, utrácet peníze, za chvalitebnější, než způ-
sob zahalečů jeho stavu. Sdílím názor onoho fi-
losofa, jehož jména hledat nemám pokdy a jenž
moudře pravil: „Máme ve skutečnosti jen to, co
vydáváme.
Markýz of Westminster, jenž svoje milliony
nedovedl spočítat, odpověděl kdysi někomu, kdo
si stěžoval na svoje poměrně malé přijmy: „Mám
také jen dvě oči, dvě uší, dvě nohy a žaludek.
Co vidí moje oči, vidí též vaše oči; slyšíte totéž,
co slyší moje uši, choditi dovedete bezpochyby
lépe než já a váš žaludek tráví lépe než můj. Vi-
dím tudíž mezi vaším životem a mým toliko je-
diný, zcela nepatrný rozdíl: Vy se dáváte n
honby zvát, kdežto já zvu na honby!“
Jacquesa Lebaudya omrzel poněkud jedno
tvárný život našich millionářů; chtěl si opatřit
zábavy, jež jsou v lepším souhlase s jeho pro-
středky a prohlásil se zcela prostě za panovník
velké pouště.
Radost z heroických dobrodružství bývala
kdysi hlavním přiznakem národní povahy fran-
couzské. Lidé četli Alexandra Dumasa otce
Gustava Aymarda a snili o hrdinských činech.
Vzpomíná na slavné doby, kdy voják hrotem
svého kordu dobýval království, vzbuzovala na-
dšení, zbožňovali Napoleona, blouznili o Berna-
dotteovi. Prostý námořník Bonnet stal se králem
kmene madogaskarského, Marseillan Girodon
Lebaudya
Mitchell
Lebauda
Dumasa
Aymard
Napoleon
Berna
Bonnet
Westminster
19
article
ujal se vrchního velení nad birmským vojskem
porazil Angličany a stal se členem vlády birmské
pod jménem D'Origoni (anagram jména Girodon)
jež se stalo slavným. Námořník Cérizy a důstoj-
níci Selves a d'Armagnac organisovali vojsko
Mehemeda Aliho, bývalý bubeník císařské gardy
dosáhl, neznámo jak, čínského mandarinátu. Ale
nejslavnějším z těchto dobrodruhů byl hrabě de
Raousset-Boulbon, jenž se objevil brzy v Africe,
brzy v Americe neklidně poháněn choutkou po
dobrodružném, neobyčejném, fantasií, již žádná
skutečnost nedovedla uspokojit. V Mexiku zra-
zen, prodán, nechán na holičkách svými při-
vrženci a pak zastřelen. Raousset-Boulbon uza-
vřel tento heroický kruh, avšak po něm přišlo
několik jiných dobrodruhů, jichž osud byl lepší.
poněvadž bezpochyby užívali method poněkud
modernějších.
Angličan
Ali
Raousset
Boulbon
Afrika
Amerika
Mexiko
D ' Origoň
d ' Armagnac
20
article
Nejoriginálnějším z těchto ztracených dět
Francie byl Antoine Orélie I., „král Araukanie
a Patagonie“. Antoine Orélie de Tounens byl pů-
vodně advokátem v Périgueux, pak se odebral de
Araukanie, kdež pro svoje právnické vědomost
záhy se stal populárním. Sotdil pod stromem.
urovnával spory, uvedl pořádek v život Arau-
kanců v nejjižnějších končinách Ameriky, kteř
dosud byli živi bez pohlavárů a bez zákonůa
když Chilsko ohrožovalo neodvislost kmene, dal
se Antoine de Tounens korunovat jakožto král
araukanský, domnívaje se, že to bude Chilsku
imponovat. Jeho neštěstím stal se parlament, jejž
v Araukanii zavedl a jenž záhy se stal ohniskem
divých bojů — právě jako u nás. K tomu ke vše
mu nedala se chilská vláda novým králem omrá-
čit a když jim podle zákonníka Napoleonova do
kazoval, že jejich dobývačné choutky jsou ne
spravedlivé, sklíčili ho tak, že na kvap se musi
vrátit do Francie, kdež ještě několik let živořil
pak zemřel v nemocnicí.
V Paříží po svém návratu zabýval se tím
že dělal reklamu svému řádu „ocelové koruny
v časopisech. Chtěl získat pro svoji věc Villemes
santa, vydavatele „Figara“, ale při své první ná
vštěvě nemohl ničeho dosíci. Když přišel po dru-
hé, zaslechl, kterak sluha Villemessantův táže se
svého pána: „Milostpane, ten král od včerejška
je tu zas. Mám ho vyhodit?
Antoine
Araukanie a Patagonie
Antoine Tounens
jít Araukanie
Napoleonův
Figar
Villemessantův
Francie
Périgueux
Amerika
Paříž
Arau
21
article
Antoine I. měl ještě královskou hrdost
vzal klobouk a šel. Když zemřel, zanechal krá-
lovství araukanské svému tajemníku Achillu
Fontaineovi, jenž si dal tisknout navštívenky
s nápisem: J. V. Achille I., král Araukanie a Pa-
tagonie, 7. Place du Trone“. Avšak Achillu I
ani nenapadlo, dobýti zpět svoje království, ný-
brž spokojil se tím, že vytloukal ze své hodnosti
ob čas malý zisk. Prodával jako jeho předchůdce
araukanské řády, dal si říkat „sire“, přijímal
ochotně od lidí,kteří se k němu uctivě chovali,
sklenku koňaku a prorokoval na rok 1905 pád
francouzské republiky. Poslední Francouz, jenž
byl králem v „divoké zemi“, byl David de May-
rena a dříve než se stal králem indočínského
kmene Sedangů, byl — osobním tajemníkem
Mitchellovým. David de Mayrena byl muž her-
kulské postavy, jenž by se byl sám mohl postavi
vstříc celé armádě, kdyby bylo o to šlo. Když na-
stoupil na trůn v zemi Sedangů, bylo první jeho
myšlenkou uzavřít v Evropě půjčku. Ale jak se
zdá, neměli ve Francii ke „království sedang-
skému“ valné důvěry a král musil se vrátii
s nepořízenou do své země, kdež později jeho
indočínský tchán svrhl jej s trůnu a dal jej po-
pravit.
Achilles Fontaine
J V Achilles I
Araukanie
Francouz
David jít May
Mitchellův
Mayren
Evropa
Francie
22
article
= Zajímavá theorie o čifnosti sopečně. Hambur-
ský professor Artur Stenzel zasílá časopisům násle-
dující zprávu ve příčině příštích sopečných výbucho
a zemětřesení podle své theorie o činnosti sopečné
Ohlásil pro 22. srpen zvýšení sopečné činnosti Vesuvu
jež se jevila 22. a 26. srpna dosti silnými výbuchy
spolu proudy lávy a více méně rozsáhlými otřesy ze-
mě. Možno z toho soudit, že jest čím dál tím více pa-
trno, že Vesův ve své činnosti podléhá vlivu kosmi-
ckých period. Vskutku činnost této sopky vzrůstala
v periodách kritických a zastavovala se v přestávkách
mezi nimi. Prohlašuje tudíž, že nynější soptění Ve-
suvu tak brzy se nezastaví, nýbrž prudkost jeho bude
vrůstat vyvrhováním kamenův a lávy a silným vy-
stupováním plynův a par v příští kritické periodě mezi
5. a 12. zářím, kde 7. září jest den nejhroznější. Ty-
též úkazy budou pozorovány od 19. do 25. září, kde
den 21. jest kritické datum. Zdali nebezpečí pro okolí
bude větší v první periodě či ve druhé, nemůže s urči-
tostí povědět, se stránky theoretické však může po-
vědět, že účinek měl by být větší kolem 21. září. V toto
datum spadá nový měsíc a blízkost luny zemi a
ekvatoriální poloha země a slunce. Různé tyto úkazy
působí vždycky silnější přitažlivostí na zemi a její
tekuté a plynné jádro v určitém pásmu, sesílenou
ostatně dosti nepatrně polohou Venuše a Merkura. Ná-
sledkem toho doporučuje bdělost v periodách kriti-
ckých. Jestliže ohromný odpor vysokého sloupu lávy
v ústředním jíenu byl by zlomen kosmickou silou,
mělo by to za následek osudnou katastrofu. Rozumí
se, že v těchto kritických periodách pocítěny budou
otřesy více měně silné. Autor soudí v této věci ná-
sledovně: většina otřesů země i moře bývá způsobena
Stenzel
Vesův
Venuš
Merkur
23
article
výbuchy ohromných podzemních bublin, jež se tvoři
ve vrstvě, která tvoří přechod mezi stavem tekutým
a pevným. Jeli tomu tak, vrstvy těžší a následkem
toho nižší oddělují hořejší lehčí vrstvy od vnitřního
žáru. Následkem toho tato hořejší vrstva, jakmile
klesla pod bod varu a tavení, zhustí se a utvořuje du-
tinu, jejíž dno, nalézající se ve značné hloubce, jest
puzeno vzhůru ohromnou silou spodním proudem
plynu. Následkem toho hnou se vrstvy tekuté a jejich
vlnění jest časté. Odtud vznikají nárazy kolmé, nárazy
vlnité atd. Stále se obnovující tvoření těchto bublin
způsobuje ony „pohyby“ půdy a tlak způsobený
uvnitř, zvýšený silami kosmickými, způsobuje, aby-
chom tak řekli, „vzrůstající klesání dutin“ takto utvo
řených a následkem toho otřesy země. Jest pravdě
podobno, že po oněch kritických periodách v září Ve
suv opět nabude klidu. Vliv kosmický pomine po rov-
nodennosti podzimní.
= Nový létací stroj Spenceráv. Z Londýna se
oznamuje: Známý aeronaut, mr. Stanley Spencer, ho-
dlá v nejbližší době prověst se svým novým létacím
strojem několik vzletů nad Londýnem a při té příleži-
tosti hodlá obletět kopuli katedrály sv. Pavla. Mr
Spencer pravil spolupracovníku „Morning Leaderu“
že létací stroj jeho jest zajisté, co se týče řiditelnosti.
jednoduchosti a síly, nejlepší, co v tomte oboru bylo
vytvořeno a domnívá se, že tím pořídil přístroj, vhodný
pro vědecké bádání i pro účely vojenské. Plynojem
má délku 93 slop s největším průměrem 24 stop a po-
jme 30.000 krychlových slop plynu. V zadní části rá-
moví jest vozík, odkud větroplavec létadlo ovládá, řídě
kormidlo pomocí lan. Mr. Spencer se domnívů, že
jeho létací stroj dá se říditi tak snadno, že se nemus
nikterak obávati telegrafních drátů a věží londýnských.
Stanley Spencer
Pavel
Spencer
Mister
Londýn
Morning leader
Spenceráv
24
article
= Vědecké práce na Montblanku. V posledníc
týdnech vystoupilo k observatoři na Montblanku
mnoho průvodčích a nosičů. Ředitel Vallot snaží se
provésti na Bosses-Refugium četná zlepšení. Dr. Kuss
ředitel sanatoria města Paříže v Agincourtu, Oise, ode-
bral se na observatoř Montblanku, aby tam konal růz-
ná fysiologická studia, zejmena o dýchání. Dr. Raou
Bayeux, náčelník chirurgické kliniky nemocnice St
Lazare v Paříži, provázen rodinou Jamsenovou, po
kračuje ve studiích, započatých drem. Henocquen
o vlivu výšek za účelem zužitkovati jejich výsledků
k léčení plicních chorob. Astronom observatoře meu-
donské, p. Millcchau, odebral se na vrchol Montblan
ku, aby tam konal astronomická studia.
= Pramen přírodního plynu. Z Londýna se ozna
muje: Blíže obce Heathíieldu v hrabství susnavském
mezi Tanbridge Welles a Eastbournem nalezeno vrtá-
ním veliké množství přírodního plynu. Objevili jej
železniční inženýři, kteří v nejbližším sousedství sta-
nice hledali vrtáním vodu. Dva až tři roky zůstal plyn
nezužitkován, pak počala dráha osvětlovati tímto ply-
nem staniční budovu a teď odebírá 75 domů v Heath-
fieldu přírodní plyn k osvětlování a topení od spo-
lečnosti, jež podnikla zužilkování plynových pramenů.
doktor
Kuss
Montblanka
Raa
Millcchau
Tanbridge Welles
Heath
Paříž
Agincourt
Oise
Londýn
St Lazare
25
article
Bylo již vyvrtáno devět studní a jest zjištěno, že
oblast, chovající plyn, má délku as deviti angl. mi
a šířku pěti angl. mil. Společnost chystá se již dodávati
přírodní plyn do Eastbournu a Brightonu a poněvadž
plyn má llak 150 až 200 stop na čtverečný palec, doufá
společnost, že jej bude moci později rozvádět po celé
Anglii. V Americe rozvádí se přírodní plyn do dálky
až 200 angl. mil. Přírodní plyn heathfieldský ve stavu
surovém má svítivost 14 svící, mimo to má velmi znač-
nou výhřevnost, tak že se zejmena hodí pro žárové
hořáky. Plyn shromažďuje se v pórovatém pískovi
a uniká z jilu vrstev kimmeridgeských, obsahujícího
petrolej, z hloubky 600 stop. Přirodní plyn americký.
jak známo, způsobil úplný převrat v železářském prů-
myslu pittsburgském. Očekává se nyní, že anglický
přírodní plyn opět obživí železářský průmysl, jenž
kdysi v Susnase kvell.
= Výbuch geyseru na Novém Zelandě. Ve Wel-
lingtonu byly následkem náhlého výbuchu Waimangu-
geysero usmrceny čtyry osoby. Výletníci nalézali s
právě v nebezpečném obvodu geyseru, když se náhle
udál výbuch, jenž prudkostí předčil všechny posavadní.
Spousty bahna a mohutné balvany vyvrženy do výšky
800 stop. Výletníci byli bezpochyby ohromným vírem
vzduchu strženi do hlubin geyseru. Kdyby se byl
udál výbuch o několik minut dříve, byla by mu bez-
pochyby padla za oběť společnost dvanácti osob.
Jeden z nešťastníků přišel o život tím, že uniknuv.s
největším namaháním vrátil se na nebezpečné místo,
aby zachránil ohrožené dámy. Četné jiné osoby, jež
se snažily přispět ku pomoci, utrpěly těžké popáleniny
od horkého písku a vroucího bahna.
Eastbourn
Brighton
Anglie
Amerika
Welo
stop
33
article
Storchův vzorný tanečník.
Storchův vzorný tanečník.
Na základě zkušeností proslulých mistrů tanečních
sestavil Karel Šimek.
Ohsah: Pokyny ctitelům tance. — Tance kolové
— Valčík. — Valčík krouživý. — Kvapík. — Polka.
— Polka rychlá. — Polka křižová. — Dvojpolka. —
Tyrolská. — Polka mazurka. — Třasák. — Skotská. —
Strašák. — Sousedská. — Kottillon. — Tance řadové.
— Polonéza. — Mennet. — Mazur. — Dvořanka. —
Čtvervlka francouzská. — Ctverylka salonní. — Beseda.
Cena pěkně vypravené této kníhy s barvotiskovým ti-
tulním obrázkem pouze 80 h, v pěkné vazbě 1 K. po-
štou franko o 15 h více, kdo obnos předem poštovní
poukázkou zašle. Na skladě v každém knihkupectví
zejména u nakladatele Rudolfa Storcha, knih-
20707
kupce v Karlíně.
Storchův
Šimek
Valčík
Třasák
Mazur
Storch
Karlín
34
article
„MODERNÍ ŽIVOT“.
„MODERNÍ ŽIVOT“.
Revue mladé literární generace. — Redakcí Romana
Haška. — Seš. 6.-7. roč. II. vyjde koncem tohoto měsíce.
chystaného dvoučísla zastoupeni jsou au-
Usdllu toři: A. Sova, R. Těsnohlidek, Jiří Ka-
rásek ze Lvovic, Fráňa Šrámek. Ludvík Ordán,
Roman Hašek, Stanislav Kovanda, Karel Pikart,
Svato Zelenka, Emil Demut, Adolí Velhartický, P.
20714
Klein, Hugo Salus.
literární a divadelní. Předplatné 3 kor. na
Přenleůy 1/2 roku. — Čísla na ukázku zašle Nakla-
datelství „Moderního Života“ v Týně nad Vltavou.
Romanus Hašek
A Sova
R Těsnohlidek
Jiří Ka
Šrámek
Ludvík Ordat
Hašek
Kovanda
Pikart
Svata Zelenka
Demut
Adolit velhartický
Klein
Hugo Salus
Usdll
Lvovice
Týn nad Vltava
35
article
Již nyní
Již nyní
lze výhodně koupiti antikvární knihy
pro veškeré ústavy v předepsaných vydáních,
Zároveň jsou na skladě veškeré učebnice nové.
Každou knihu v případě změny bez námtek
ochotně vyměníme, nač zvláště upozorňujeme.
Objeďnávky na venek vyřízujeme obratem.
České lidové knihkupectví a antikvarlát
Český lidový knihkupectví