ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ad7ce120-717f-11dc-9255-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 17, person 47, org 2, work 1
1 masthead
Ročník XXXXII.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 13. září 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 250.
4 article
Na ranní a odpol. IIstr přodpllácí set v Praze v adssinistrai aa měsl sa čtvrt leta . . . . 6K — hl s dvojí donášken n t ta . . 7 k o ve nlislkáh a K no na naěefo. Poštou zra . . . . K oo s dvojí zksilkou na nřsí
Praha
5 article Dnsšní číslo pra Prahu le o 22 stranách.
Dnsšní číslo pra Prahu le o 22 stranách. Národ věrný právu vlasti své svobody dojde Pohrdlivým, zpupným smíchem odbývali nepřátelé naši po třicet let veškeré naše snažení a úsilí o restituci státní samosprávy a svézá- konnosti trojjediné naší vlasti. Vždyť prý jsme již po dvakráte v dějinách prohráli rozhodnou svou bitvu o český stát — prvně 8. listopadu 1620 na Bilé Hoře, podruh 4. listopadu 1871 na sněmu pražském, kdy bodlem Holzgethanova reskriplu ze 30. října 1871 protrženy fundamentální články a zničeno státoprávní Hohenwartovo vyrovnání zástupcův českého národa, korunou sjednané. Tím prj byla naše pře pro jednou a pro vždy rozsou- zena a platně odbyta — proč prý tedy nedáme již Rakousku pokoje s tou svou marnou utopií s tím svým zpozdilým snem o českém státu. o němž Němci zdejší jak živi slyšeti nechtějí proti němuž prý by se věčně bouřili nesmířitel- ným, zoufalým odbojem. Ale lid český nedal se mýliti všemi těmito sofismaty německých nepřátel vlasti, tak jako se nedal oblomit a v citu svém právním porušit nižádným příkořím a protivenstvím za těch pro- šlých třicet let plných zápasův, persekucía útrap nezasloužených. Byl přesvědčen do hlubin duše své o spra vedlivosti své pře, znal své dobré právo a věděl že ho nepozbyl ani prohranou bitvou bělohor- skou, ani-Holzgethanovým patentem, tak jako věděl, že nejde urputníkům německým ten zpupný pohrdlivý jejich smích od srdce, ale naopak. že ve svém špatném svědomí chvějí se s tále strachem, aby ten náš sen, aby ta naše »utopie« — nestala se nenadálým obratem po- litické konstellace — hotovým skutkem dějinné logiky.
Holzgethanův Hohenwartův Němec Praha Bilá hoře Rakousko
6 article
Nepotřebujeme ani znovu prováděti dávno vědecky skvěle provedený důkaz, že s tátn právo české nebylo zničeno a vyvrácen bitvou bělohorskou, nadtož potomními libovol nými přechvaty a násilnostmi všech potomnieh vlád absolutistických až na časy naše: stač prostě konstatovati, že i panujíeí mo cnán císař František Josef I. opětovně a plně je uznal a to nejen známými slav nými přípovědmi svými, že se chee dát korunovati na krále českého, nýbrž i výslovně dvěma památnými re- skripty ke sněmu českému a sice reskriptem ze dne 26. září 1870 (kontrasignován Potockým) a proslulým reskriptem ze dne 12. září 1871 (kontrasignován Hoben- wartem), jehož paměť neustává rok- za rokem oživovati u výroční den jeho lid český, aby ne- přátelé naši věděli, jak živé jest v něm vědomí dobrého práva českého, aby se nekojili bludným doufáním, že časem pohasne v hlavách českýeh paměť a vědoml, v prsou českých pak cit a věr nost pro právo vlasti našl. Jeden z nejchytřej- ších vůdců německých, dr. Eduard Herb st, postihoval velmi dobře právní a politi- cký význam onoho královského reskriptu ze dne 12. září 1871. »Tento reskript,« zasténal kdysi, »nedá se pohřichu tak snadn sprovoditi se světa. Ten jest a zů- stane povždy silným štítem Čechů!« To si také myslíme. Neboť v reskriptu tom uznáno panujícím mocnářem plně státní právo vlasti naší — de set let po oktrojování ústavy únorové (Schmerlingovy) a 4 léta po du alismu a prosincovice. Uznáno tedy samou dynastií výslovně za ne dotčené a nepobořené všemi tě m
František Josef Potocká doktor Eduard Herb Čecho Schmerlingův
7 article
absolutistickými oktrojírka m ústavodr. 1848 a za právoplatné pro tento den — uznáno samým panujícím ci- sařem a králem, že není promlčeno a niž propadlo snad tím, že jsme my Če chové i r. 1848 i r. 1861 obeslali vídeňský říšský sněm rakouský. V tom spočívá historický a státoprávní vý znam královského reskriptu, jenž byl dne 14 záři 1871 čten zástupeem vlády na sněmu králov ství českého k nevýslovné radosti všech upřím- ných vlastencův českých. Lesť našich nepřátel zaskočila nám tehda v rozhodném posledním okamžení dábělským úkladem cestu a vyrvala nám terrorem neslýchaným právo dosažené, zrov na tak, jako o 28 let později opětným terrorem a násilím revolučním oloupila nás o nabyté naše právo jazykové. Avšak proto právo zůstává věčně právem jako násilí nemravností a zločinem. A národ oloupený o právo své nepotřebuje proto zoufat a míti je za ztracené pro věky nýbrž může bezpečně doufat, že ústavya zřízení založené na křivdě, lži bezpráví nemají dlouhého trván a požehnání, ale jen kletbu kon- čící bědou a hanbou. Tou nadějí a vírou utěšovali se také tehda. 8. listopadu 1871, záslupeové národa českého.
8 article
»Dilo naše« pravili, jest toliko pozdrženo, však nikoliv zmařeno. Vymoženo jest uz nán státního práva našeho od koruny jejíž slovo platí a odvoláno být nemůže.« — Téhož dne 8. listopadu 1871 náhodou do- stalo se spravedlivé věci národa našeho svěde- etví se strany, od níž se toho věru nenadál. Proslulý maďarský exulant, starý Koš uth Lájoš zaslal téhož dne z Turina poslanci maďarskému Helfymu veřejný list o české olázce, v němž napsal: »Mezi právními tituly, na ji chz základě dvnastie drží trůnv Uhrách av Čechách, není toliko analogie, nýbrž ůplná totožnost. To plat ii ohledně původu i času, způsobu, podmínek a zásad, až k jich doslov- nému znění. Země česká není žádným patrimoniem, nijakou tak zvanou zemí dědičnou, nijakým pouhým přívěskem Rakouska, nýbrž zemí, která se může dovolávati vyjed- návání a oboustranných smluv: jest právé tak státem jako Uhry.« Toho jest sobá plné vědom probudilý český lid a proto vzpomíná rok za rokem živěji důle- žitého posledního toho aktu panujícího mocnáře, zvedaje reskript ten jako štít proti zlovůli ne- přátel vlasti své a rodu svého a jako pochoden ukazujlcí státníkům rakouským jediné známé východiště z laby rintu cislajtánských zmatků a svárů věčných
Lájoš Dila Uhry Čechy Rakousko
9 article Veřejná schůze voličstva kolinského
Veřejná schůze voličstva kolinského Na minulý pátek večer svolána byla „Politi- ckým klubem“ v Kolíně do Fügnerovy soko- levny veřejná schůze voličská za tím účelem by na ní kromě otázek autonomie obecní se tý- kajících pojednáno bylo též o situaci politické, která v nynější vážné a pohnuté době zejmena poutá plnou měrou také zájem širších vrstev českého lidu. Předsedající starosta klubu p. dr. Jelínek. uvítav shromážděné, jakož i poslance pp. dra. Fořta a Karbusa, kteří na schůzi se dosta- vili, v dalších vývodech svých neopomenul do- ložiti význam opětného výročí královského re- skriptu z roku 1871 a důraznými slovy akcen- ťovati státoprávní požadavky českého národa, které na příslušných místech tím rázněji nutno manifestovati, čím zřejměji jeví se neudržitel- nost dosavadního, českému národu nepřátelské ho centralistického systému a naprostá neschop nost ústředního parlamentu nejen k vyhovění spravedlivým tužbám českým, nýbrž úkolům státním vůbec. Nechť již snaha českého posel- stva, zahájivšího nejostřejší boj proti této insti- tuci dříve či později bude dobojován, na českém národu jest dokázati, že rozhodný okamžik nena lezne ho nepřipravena. Řečník končí přáním aby nastávající boj českého národa a jeho zá stupců korunován byl plným zdarem. (Hlučná pochvala.)
Fügnerův doktor Jelínek Kolín
10 article
Posl. dr. Fořt navasuje na slova předsedy p. dra. Jelínka, řka, že dlužno zajisté jen vítati vzpominá-li národ význačných okamžiků z po hnutých dob nedávné politické svoji minulosti žádoueno však, abychom si nejen podnětu, ný- brž i účelu takovýchto vzpomínek plně byli vě domi. Pro mne — dí řečník — nezdá se býti reskript z 12. září 1871 žádným vhodným před- mětem nějakého oslavování; mám za to, žev první řadě jiné pocity při vzpomínce na reskripe srdcem českým měly by lomcovati: jest to jed- nak pocit hořkosti, že dané slovo, jak již několi- krát před tím, nedošlo uskutečnění, jest to však dále pocit žalosti nad nepopíratelnými chybami. které jsme též u příležitosti reskriptu onoho my sami byli spáchali. Reskript uznával sice podmí- nečně platnost státoprávních našich nároků, však obsahoval též vážné klausule, kterých jsme ne- chtěli viděti a na které i nyni namnoze zapomi- néme. Na českou politiku konalo tehdá rozhodu- jící vliv několik předáků šlechtických, jejichž osobní pohnutky nehodlám zkoumati, jimž také ani dobrou vůli neupírám, kteří však tokem vý- voje osvědčili se býti proli vší prozíravostia opravdové činorodé energie. Dali jsme se jako čarovným kouzlem zmámiti úspěchy Maďarůa když naši šlechtičti grandové domnívali se míti síly dost, napodobiti slepě taktiku vítězných magnátů uherských, byl celý národ oslněna byl by za nimi šel do ohně.
Posl doktor Fořt Jelínek
11 article
V období od r. 1867—1873, kdy pro politik českou následkem přímých voleb nadešla kata strofa na dlouhou dobu neodčinitelná, třikrát po sobě dostavil se kritický okamžik, kdy bylo nut no vedle úporné odhodlanosti osvědčiti též pro- zíravosst a střízlivou rozvahu. A v každé z těch- to osudných chvil byli to předáci šlechtičtí, kteř udávali ton, jak dnes vidíme, pohříchu falešný Poprvé stalo se tak adresním návrhem hraběte Lva Thuna, kterým r. 1867, kdy dualism zříze- nim zodpovědného shorského ministerstva byl již hotovou nezměnitelnou události, český sněm odmitl obeslati ústavodárnou užší radu říšskou, v níž proticentralistické živly měly většinua mohly tudy při nojmenším zabrániti vzniku pro- sincovky, v jejíž železném objetí nyní po pěta- třicet roků trčime. Druhý z řečených okamžiků nadešel při vydání oslavovaného reskriptu z roku 1871 a koncipování fundamentálek. Hr. Jindřich Clam-Martinic měl tehdá hlavní podíl, že ústroj fundamentálek ocitlo se s reskriptem v rozporu. takže, arci doznávám též spolupůsobením jinýeh nepříznivých okolností, fundamentálky hned př svém vzniku byly děckem mrtvě narozeným. Třetí z osudných okamžiků dostavil se po vydán druhého reskriptu z r. 1871 (z 30. října), kdy z úst Karla Schwarzenberga zahřmělo pověstné „až do těch hrdel a statků!“ Národ byl sice elektrisován k nadšení přímo plamennému, však zároveň, aniž by to tušil, řítil se již po šikmé plo- še do propasti, na jejíž dno politicky seslaben, v nitru svém rozeštván a hospodářsky zmrzačen dopadl, když „bez nás o nás“ pořídil si r. 1870 centrální parlament přímé volby a když několik roků na to nutným vstoupením do rady říšské
Thun Jindřich clam Martinic Schwarzenberg Hradec
12 article
jsme kapitulaci kampaně 1867—73 definitivně podepsali. A kamže se ocitli onino vlastní řidi- telé uvedené kampaně? Spřátelili se brzy s da ným stavem věcí, hledali a našli opět důvěrné styky s Vidní, jeden z nich pak mluvil o tom, že se ústava „vžila“, druhý jako ministr podepsal protizákonný výnos o rozdělení senátu při vrch- ním soudé českém, třeti, rovněž v ministerské hodnosti, děl, že „žádné české otázky nezná“ atd. atd. Proto nutno při rozboru politických běhů vniknouti dle možnosti vždy až k jádru věci, zkoumati a oceňovati řetěz souvislostí je- jich a což nejdůležitější, ze všeho toho bráti si naučení pro přítomnost a budou- cnost. Jako strom tkví kořeny svými v zemi tak jest přítomnost dcerou minulosti a budeme-li ss zřetelem k této pravdě vzpomínky na záříjový reskript oživovati, pak nynější reskriptový ruch bez dobrých účinků nezůstane. (Výborně! Vše obecný souhlas.) Co se týče politické situace nynější. dlužno vytknouti, že vše nalézá se takřka ve varu. Od poslední mé kolínské schůze událas celá řada význačných změn. První změna nade- šla v našem samotném lůně. Mnozí se snad na skromné vývody moje z jarní kolínské schůze le- tošní pamatujete. Považoval jsem tehdá za svoji povinnost, vystoupiti poněkud ostřeji proti smě- ru, kterým se politika česká brala vůči kabinetu
13 article
Körbrovu. Zdálo se mi, že nalezáme se na ústu- pu a svírala mne obava, půjdou-li věci takto dál. že Körber vyřídí nejen brannou předlohu, nýbrž i rozpočet, ba i předlohy uherského vyrovnán a že slaviti bude triumf, o němž se během ob- strukce německé Badenovi a Thunovi nezdálo ani ve snách. Proto vyložil a zdůvodnil jsem vám tehdá své obavy, vytkl směry, jež po soudu mém vůči Körbrově kabinetu za jedině správné slušt považovati a pro případ nesouhlasu vašeho dal jsem vám mandát k disposici. Dostalo se mi tehdá eti, že jste s názory mými souhlasilia tak nepatrnou sílu mou k další práci znovu vzpružili. A událo se, zas nikoli mojí, snad ani vaší zásluhou, nýbrž vnitřní silou pravdy, že směr české polítiky po důvěrnickém sjezdu praž- ském zabočil do směrů jiných. Körber nevyřídi ani rozpočet, ani vyrovnání anucen byl s nepo- řízenou parlament odročiti, ocitnuv se na témž místě, kde byl před třemí roky. (Výborně! Vý- Však ministerstvo Körbrovo doznalo během minulé doby ještě řadu jiných porážek, svědčí cích o naprosté neudržitelnosti stavu nynějšího
Körber Baden Thun
14 article
Kontribucí za porážky tyto musejí arci, bohužel zaplatiti národové rakoušti, nebýváť to pohříchu jinak, než že cesta k nápravě prohnilých poměrů dlážděna jest útrapami lidu. Zejmena nutno vy tknouti plného fiaska, jejž kabinet Körbrův utr pěl v otázce cukerní. Pohořelť v ohledu tom na celé čáře a koruna nezdaru spočívá v za- vedeni uherské cukerní surtaxy. Řečník rozbírá na to blíže záležitost cukerní a přecházeje ke druhé pohromě, jež stihla obyvatelstvo vzhle- dem ke předloze branné, poukazuje n křivdu, jež zasáhne tisíce branců, nuce- ných nyní sloužiti ve vojště přes obdobitříleté, líčí útrapy a nesnáze, kleré tím nesčelným rodinám vzniknou (Hlučná po- chvala), načež přecházeje ke krisi uherské. praví mezi jiným. Co dnes v Uhrách se odehrává, není než lo- giekým důsledkem daného stavu věcí. Již pře čtyřiceti lety, kdy zvlášť Palacký a Rieger co nej- důtklivějí varovali před dualismem, kterým říše na jedné straně hegemonii maďarské, na straně druhé hegemonii německé v šane měla býti vy dána, naší politikové dnešní blížící se počátel konců předvídali. Útvar dualismu nedá se vpra- viti v žádný z běžných státovědeckých typů stá- tův složených a spočívá-li význam typických borně!)
Palacká Rieger Uhry
15 article
V úrebném prodejíi raaní číslo o sobě . . . za e . . . . nsth odpol6dsi Ve úlislkách na venkové- ranní čáslo. . . . . . .. odpslední . . . . . . . . Bb Inseraty platí se hetově napřel. Přeěplacení a Inaerty přijíná ndminl- strace v Marissské ulicl č. a Tam nachézejí se ték redskt Eiskárna n ezpodice „ Nárolnich Liste- Rukopisy se novracejí.
Bb
16 article
oněch formací v tom, že vědou byly zachycenya kategorisovány jakožto útvary časově rela- tivně trvalé, pak výjimečnost dualismu na- svědčuje tomu, že tu jde o útvar pouze pře- chodný, o pouhou fási vedoucí buď k dalšímu uvolnění neb opětnému semknutí. Toto poslední nebylo by arci jinak možné než násilím, k ně- muž nedojde, vývoj tedy pohybovati se bude tla- kem přirozené nutnosti ve směru prvém. Dlužno tu však rozlišovati stránku politickou od stránky hospodářské. V ohledu hospodář- ském jest nynější útvar vadný z té příčiny, že na společném hospodářském territoriu provozují se dvě hospodářské politiky, což vždy musí vésti ke konfliktům a k využitkování a poškozování jednoho na prospěch druhého z těch či oněch důvodů silnějšího. Takovýto stav dří ve nebo později k hospodářské roz- luce véstimusí. V Uhrách touží po ni ne- jenom politický šovinism, nýbrž i zájem kapi- tálu, který, lákán jsa industriální politikou uher- skou, přistěhoval se do Uher a vyvolal tam do života velkou řadu podniků průmyslových, jež nyní usilují o to, aby v Uhrách měly odbyťový monopol, soutěže rakouské se zbavily a eíle toho dosíci doufají celní rozlukou. Tento cizo- krajný, v Uhrách investovaný kapitál, jest dnes nejhorlivějším hlasatelem hospodářského rozlou- čení a jak věci se vyvíjí, nezdáse, žeby od cile svého byl příliš daleko. V prů- myslových kruzích našich se skutečnosti tou se již účtuje a proto onen množící se počet pro- jevů z tábora rakouských průmyslníků, toužících po tom, aby fakt, kterýž jest pouhou otázkou času, nestal se skutkem teprve tehdá, až to
Uhry
17 article
Uhrům bude vhod, nýbrž abychom my sami, kdy nám uzdá se být žádoucím, hospodářskou svoji domácnost uspořádali. Že případná rozluka ze- mědělství našemu velice přijde vhod, netřeba zvlášť dokládati. Sesílením ze- mědělství stoupne však i domácí spotřeba vý- robků průmyslových, kromě toho bude nám možno, účtovati se značným zvýšením příjmů celních, kterýmžto plus nebylo by nesnadne mnohou ránu zaceliti, jež rozlukou některým větvím průmyslovým bude v první době zasa- zena.
Uher
18 article
Poněkud jinak má se věc v ohledu politi- ckém. Na ten čas o nějaké uvolnění dualisti- ckého svazku politického nejde. Uhrům jedná se jen o energický krok k postupnému pomada- ření své části armády. Již jim nedesta- čuje stanoviště, které as před šesti lety hlásal ve svém známém spisu mladý Julius Andrassy. řka: Co chcete, žádný parlament na světě nemá na armádu takového vlivu, jako parlament uher- ský; komando jest sice německé, však směr, ve kterém komando se dává, určován jest politikou státu uherského! — Měl zajisté pravdu, zvlášt vzpomeneme-li si, kterak jeho otec, první duali- stický ministerský předseda, r. 1870 zadržel ruku Beusta, naléhajícího, aby Rakousko vpadlo ve válce s Francií Prusům do zad. Za to brzy na to položil Andrassy základy ke trojspol- ku, jenž ve skutečnosti stlačuje rekruty naše na pomocné voje politiky berlinské. Nuž, dnes na- značené stanoviště mladého Andrassya Uhrům již nestačí. Chtějí, abyuherské pluky měly ne- jen maďarské komando, nýbrž aby byly též pro- syceny duchem maďarského vlastenectví; že Uhři cíle toho na konec dosáhnou, zdá se býti nepochybno, neboť za Košutem a Polonym stojí vlastně celý národ a politika Vídně od r. 1848 není vlastně ničím než soustavným ustupováním. Že by tento stav věci během času vésti mu- sil k dalšímu sevření celé rakouské politiky pod maďarské poručenství, že by mohl v daných pří- padech vésti i k opakování krvavých konfliktů, jaké odehrály se zvlášť r. 1848 po zřízení státní samostatnosti uherské prešpurskou ústavou, ležl zajisté na snadě. Pro budouenost Rakouska ne-
Uher Julius Andrassy Beust Prus Andrassya Košut Polony Rakousko Vídeň
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 12. zář. š— (Kronika.) Stařec Zosima v Dosto jevského bratrech Karamazových*) vykládá, jak přišel ku peznání pravdy o pospolitostí všeho žití. — Opravdu, jedenkaždý z nás je vším za všechny vinen, jen že lidé to nevědí Kdyby pochopili, hned by byl na zemi ráj! ... Čtete a kroutíte hlavou. Jeden za všecky vinen? A přecel — Je taková pospolitost života, jen že ji lidé vždy nepoznávaji. Jeden je vinen za všechny a za všechno, tedy i kromě svých hříchů. A zcela správné je, až lidé pochopí tuto pravdu, že nastane pro ně království boží nikoli jen v představě, nýbrž ve skutečnosti . .. Divná věe! Vlastně nesmysl. A přece v- liká pravda. Je tak se vším poznáváním pravd. Jsou drobné, všední pravdy, které snadno chá- peme. Veházejí do duše a utkvívají tam denně, bez obtíží. Ale potom jsou veliké pravdy. které mohou vcházeti jenom ob čas, ve zvláštn šťastné chvili, když je duše dokořán otevřena. Není vám jasna veliká pravda? Nemůžete pochopiti její obsah? Počkejte, až jednou na- dejde velká chvile ! Nějaká událost, obrat v ži votě nastane, snad rána vás zastihne, veliký žal, který odpoutá mysl ode všech předsudků, jež nahromadil život. Náhle se vám pak ujasní, co dosud bylo jako temnem zahaleno, poznání se dostaví veliké, z nenadání. Náhle, brána se otevře do duše a stojí otevřena, dokořán, hotova po- jmouti velikou pravdu, která dosud se zdála ne- pochopitelnou.
Karamazová Praha Dosta
20 article
Stařec Zosima nalezl svoji pravdu v Písmě. Jaká to kniha, jaké v ní naučení! Jaký diva jaká síla dána jím člověku! Jakoby »model všehomíra i člověka i všech povah lidských !« Vše tu pojmenováno a vyznačeno na věky věkův *) Spisů F. M. Dostojevského svazek 4. Ruské knihovny Ottovy sv. XX. Překl. Jar. Hrubého A stařec poustevník věří, že velkou pravdu učiniti lze přístupnou i prostému člověku. Jen pravého způsobu je třeba — Jest třeba jen malého semene, droboun- kého: ať je vhodí do duše prostého člověkaa ono neumře, bude žíti v jeho duši po celý život, bude se v něm skrývati uprostřed mraku hříchů jako svítící bod, jako veliký pokyn . .. A stařec vypravuje ze své zkušenosti. Za mladých let putoval s otcem Anfimem po celé Rusi sbíraje almužnu na klášter. Zů- stali jednou na nocleh na břehu veliké splavné řeky mezi rybáky. Přisedl k nim hezký jinoch, sedlák, asi osmnáctiletý. Hledí na něho a vidí, jak se divá před sebe radostně a jasně. Noe byla světlá, tichá červencová, řeka široká, pára se z ní zdvihá, osvěžuje vzduch. Ryba sehou lehounce vymrskne, ptáci umlkli, všude ticho, velebno, všechno se modlí k bohu.
Zosim F M Dostojevský Noe Ottův svatý . XX
21 article
Oba spolu rozmlouvali o kráse světa božiho o velikém tajemství jeho. Každá travička, každý brouček, mravenec, včelka zlatá, všecko ku podivu zná cesty své, ač nemá rozumu. Atu se roznítilo srdce jinochovo. Vypravoval, že lesy miluje. Byl přáčníkem, každému zašveholení roz uměl, ptáčka uměl přivábiti. — Nic neznám krásnějšího, než je v lese pravil. Ačkoli vše je krásné .. — Všechno je krásné a velkolepé, odpo vídal Zosima. Pohleď na koně, zvíře veliké po- blíž člověka stojicí, nebo na vola, který ho živí a pracuje pro něho. Pohleď na jejich ponuré tváře a zádumčivé! Jaká krotkost, jaká náklon- nost k člověku, který je často bije bez milosr- denství. Jaká pokora, jaká důvěřivost a krás obrazí se v jeho tváři. Jest až dojemno, člo- věk-li pováži, že zvíře nemá nijakého hříchu Kromě člověka všechno je bezhříšné. A s nimi je Kristus dříve, než s námi.
Kristus
22 article
— Jak to? ptá se jinoch. Což i oni mají Krista? — Jak jinak by mohlo být? zase Zosima. Neboť Slovo bylo ke všem, každý tvor a každá věc, každý lístek obrací se k Slovu, bohu slávu pěje, Kristu pláče, ač o tom neví. Tajemstvím své podstaty bezhříšné to provádí . — Jak je krásné a podivuhodné všechno mluvil jinoch. Sedí tiše a zamyslil se. Pochopil. Usnul vedle vykladače lehkým, spravedlivým spánkem. I nejprostší člověk je schopen pochopiti velikou pravdu. A přece veliká vělšina lidíji nevidí. Lidé se sváří, nenávidí se, sočí na sebe pronásledují se a krev prolévají. Tak dalek docházi, že člověk bije člověka! Jaký zločin A při tom sluničko teple svítí, lístky se radují. třpytí se a ptáčkové boha chválí. Jaká nesrov- nalost, kterou zavínil člověk! A skutečně je za našich dob podivuhodná věc, setkati se s člo- věkem, který by sám poeítil litost nad svou hloupostí a přiznal se veřejuě k tomu, v čem se provinil! Společenské řády jsou tak odporně zařízeny, že je člověku zhola nemožno jednat tak, jak by bylo jeho povinností. Kolkolem dary boží, nebe jasné, vzduch čistý, příroda rozkošná a nevinná, jen my samotní jsme bezbožnía hloupí a nechápeme, že život je ráj. Třeb pouze ohtít a pochopit ! ... Stařec Zosima býval v mládí vojákem, buj- ným důstojníkem. Ztloukl sluhu, urazil soudruha, na kterého žárlil, aby ho vyzval na souboj Pak znenadání se u něho dostavil veliký obra a duši mu otevřel, že mohl pochopiti pravdu. Padl na kolena a odprosil sluhu, postavil se pistoli soudruha a když mu kule zahvizdl kolem ucha, podav tak důkaz své světské sta- tečnosti, odhodil vlastní zbraň, pohrdl nesmysl- ným společenským řádem, stavícím lidi nepřá- telsky proti sobě, pohrdl hodností a stal se prostým člověkem, aby mohl dále žíti podle poznané pravdy . ..
Krist Zosim
23 article
Vycházíme denně jen se svým všedním rozumem. Ten je s to, pochopiti jen všední pravdu. Vyšší pravdu považuje za fantasii. — Ráj tají se v každém z nás, i nyní v mně jest ukryt a budu-li chtit, hned zejtra pro mne nastane Tuze hezky! Ale jde tu patrně o dílo du ševní a každý děj má svůj zákon. Aby se svět změnil v nový, lepší, bylo by třeba, aby se lidé sami obrátili na jinou cestu. A tomu brání dnešní pořádek věcí a všechen názor z něho vyplý vající. — Dříve, dokud se sám nestaneš bratrem každému, nenastane všeobecné bratrství. Lidé nikdy a nijakou vědou, nijakou výhodou nena- uči se rozděliti se o majetek a práva svá tak, aby nikomu nebylo ubliženo. Všeho bude pro každého málo, všichni budou reptati, závi- děti a hubiti se navzájem . . . Neboť všichni za naší doby rozdělili se na jedničky, každý se osamocuje ve své skrýši, vzdaluje se od dru- hého, skrývá se a co má, skrývá. A netuší blá- hovec, čím více hromadí, tím že více se hrouži v samovražednou malomocnost. Všudy rozum lidský začíná nechápati, že opravdové zabezpe- čení nezáleží v osobním, osamoceném úsilí, ný- brž ve všeobecném lidském celku . .. Vymyká se to všednímu rozumu. A prolo je třeba svátečního pochopení. A komu se to poštěstilo, musí opatrovati prapor a třebas oje- diněle náhle podati příklad. Nechť se mu zato dostane názvu blázínka.
24 article
Tak stařec Zosima dospívá k výkladuo významu ruského mnicha — V osvíceném světě to slovo za našich dnů vyslovují s ironil. Pravda, i mezi řeholníky jest mnoho darmochlebů, hovících tělu. A na to ukazují osvícení lidé světští. Jsou prý lenoši a neužiteční členové společnosti! A přec jes mnoho pokorných, kteří prahnou po samotě a tiché modlitbě. Na ty méně ukazujou! Jak by se podivili, když řeknu, že od těchto po sou- kromé modlitbě prahnoucích vyjde jednou spása ruské země! Neboť v záliší svém opatruji obraz Kristův prozatím ve vší kráse a v čistotě pravdy boží, jak jej zdědili od dávných oteův, až na- dejde potřeba. Ta myšlenka jest veliká. Od vý- chodu ta hvězda zazáři .. A potřeba nadejde! Neboť svět má jen svoji vědu a ve vědách obsaženo jen, co po- dléhá smyslům. Svět praví: »Máš potřeby, tedy je ukájej.« V tom právě vidí svobodu. A co
Zosim Kristův Máša
25 article
vychází z toho práva na zvyšování potřeb? U bohatých osamocení a duševní samovražda, u chudých závisť a vražda, neboť práva jim dali, ale prostředků na ukájení ještě neuká- zali. .. A protož ve světě čím dále více hasne pomyšlení na velikou myšlenku. Kam se má podíti nevolník, když tak mocně přivykl ukájeti své pötřeby, které si sám vymyslil? Žije sám pro sebe, co je mu do celku . .. A obsah myšlenky? — Milovat člověka i s jeho hříchy! Milo- vat všeliké stvoření i v celku i každé písečné zrnko zvlášť, každý listek, každý paprslek boží.
Mila
26 article
Milujte zvířata, milujte rostliny, milujte každou věe. Tak postihnele tajemství boží . . . Chopte se sebe, učiňte sebe zodpovědným za všecky hříchy lidské. Neboť jakmile se učiníš upřímně zodpovědným, ihned shledáš, že jest to opravdu tak. Však i mnohé z nejmocnějších hnutí pří- rody své nemůžeme prozatím zde na zemi řádně postihnouti Mnoho jest před námi skrytého v náhradu dán nám tajemný, vnitřní cit živého spojení se světem jiným. Zejmena si pamatuj, že nikdo na světě nemůže být soudcem, prve nežli pozná, že sám jest takový zločinec, jako onen, kdo se provinil. Jakkoliv je to na pohled bláhové, je to pravda. Věř tomu beze vší po- chybnosti, neboť v tom je všecka naděje ! A nebudeš-li moci mluviti s rozzlobenými, tedy jim přisluhuj mlčky, netratě nikdy naděje a tu se uleví srdei tvému a pochopiš, že i sám jsi vinen, neboť jsi mohl svítiti zlosynům a nesvítil jsi . Ten je význam a obsah Dostojevského idey pospolitosti všeho života. Jak je idea jedna- duchá, tak není snadna k pochopení. Fedor Michajlovič není také z autorů, kteří by se tě- šili statisícům čtenářstva. Třeba právě sváteční chvíle, abyste mu porozuměli, chvíle, která vás vybaví z všedního pojímání věcí, která snad vznikla z mocného pohnutí, vytrhne a odvrátí mysl, způsobí v duši otvor, objemný dost, aby volně a bez námahy mohla vejíti dovnitř — veliká pravda.
Dostojevský Fedora Michajlovič