1
masthead
13. září 1903.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů
5
article
Zprávy dodatečné.
Zprávy dodatečné.
Nemine dne, aby nás noviny nepřekvapily
zprávičkou o nějakém velikolepém, úžasném vy-
nálezu, který „konečně rozřešil problém, jímž
se technikové od let obírali“ a který — zkrátka
— buď nové světy otevřel nebo aspoň kterýs kou
světa starého příslupným učinil. Jednou je to ři-
ditelný balón, podruhé je to „zlepšený“ řiditelný
balón. Dnes je to podzemní elektrická dráha,
zejtra dokonce přichází nějaký šťastný, podni-
kavý projektant s dráhou podmořskou. Jaké pak
caviky, prokopati se pod mořským kanálem mezi
Anglií a Francii! Dnes podmořský člun, kterým
zcela bezpečně lze plaviti se hluboko pod hla
dinou moře kolem světa, zejtra potápěčský při-
stroj, jehož pomocí lze nořiti se ve strašlivé
hloubky mořské, až na deset kilometrů snad!
Obecenstvo čte, čte, tajíc dech, a mysli si
při tom: Na mou věru, daleko to lidé přivedli,
daleko!
Někdy to ani nejsou obrovské, úžasem na-
plněné vynálezy. Stačí taky jenom zlepšení ně-
jakého zřízení starého, o němž letí zprávy do ce-
lého světa, a lidstvo oddychuje blaženo: Ko
nečně jsme docela bezpečni. Ani požár, ani voda
nemůže nám ublížiti. Vyzráli na tol
A někdy pouhý stavitelský výkon, přesahujíeí
obvyklé rozměry činžáků, vynucuje si pozornos
„vzdělané Evropy“ a ostatních vzdělaných díl
světa. Chraň bůh, aby v tom bylo nějaké chvá-
stáni! Byly při tom komise, prohlédly, vyzkou-
šely, sehválily k obývání, k používání, ku pro-
vozování, k vozbě atd. A komise nejsou hloupyl
Skládají se vždy z odborníků, z vládních radů
policejních ředitelů, z purkmistrů, městských
radních, magistrátních koncipistů, městských fy
síků a zvěrolékařů, ze stavitelů „suchých“ a „vod
ních“ — taky reporteři při tom bývají, a ti ovšem
taky něčemu rozumějí.
Anglie
Francie
Evropa
6
article
Ale — ale, zas nemine ani dne, aby nám
noviny nepřinesly zprávu o nějakém nesmírném
neštěstí, které se událo buď na vodě, na suchu.
ve vzduchu, v podzemi. A tak se vám zdá, že
jste kdysi četli, kterak právě v tom onom případě
„nemůže se pranie státi“, že vynález anebo pod-
nik je „docela bezpečný“, buď nepromokavý neh
ohnivzdorný — a tu najednou, čerta! — přece
to nějak selhalo. Jest velmi zajímavo při čtení
takovýchto „dodatečných“ zpráv zlověstných vrá-
titi se ke zprávám předeházejíeím. Ani netřeba,
abyste si na ně zakládali archiv. Stačí vám na
ně pouhá paměť, bývají skoro ze včerejška. Sebral
jsem jich tak několik namátkou, račte si po-
sloužit:
Z Neapole. Velikou pozornost vzbuzuje zde
právě dobudovaný nový hotel „Roma“, zařízen
na ubytování celého tisíce cizinců. Jest o sedm
patrech, výhled na Vesuv ze všech oken pře-
krásný, ale téměř unášející s terasy, zařízené n
střeše. Novinkou jest pohodlná z dviž (lift), po-
mocí kteréž lze vystoupiti do kteréhokoli patra
na terasu beze všeho namáhání. Zdviž jest dílen
známého již inženýra Montebella, který vymyslil
zcela novou konstrukci. Stroj pracuje tiše, vynáší
zvolna, přesně, a pouhým dotekem ukazováčku
lze jej zastaviti. Komise, kteráž novostavbu zkou-
mala, dala se zdviží třikráte za sebou vytáhnout
a spustiti a byla takřka nadšena přesností, spo-
Iehlivostí a naprostou bezpečností přístroje.
Zprávička, jak vidět, staršího již data. Ted
mají zdviže všady a netelegrafují o nich do celého
svěla. Vynález Montebellův a úsudek komise
osvědčily se dokonale, jak vidět ze zprávy o něco
pozdější:
Rom
Montebell
Neapol
já novina
7
article
Neštěstí v Neapoli. Hrozné neštěstí událo se
v obrovském, nedávno otevřeném hotelu „Roma“
Před třemi dny ubytoval se v něm bohatý Angli-
čan, lord Holsteršajstr, s chotí, dvěma synya
třemi dcerami. Včera po prohlídce města vrátili se
do hotelu a vstoupili do kukaně zdviže, aby se
dali vytáhnouti do svých pokojů v pátém patře.
Stroj spuštěn a vznášel se do výše. Pojednou
roztočily se hřídele stroje ohromující rychlostí,
všechny páky popraskaly a budka vyletěla jako
střela, prorazila i střechu nad vystupovadlem na
terase a překotila se roztříštěna na mosaikovou
dlažbu terasy. Při nárazu na střechu rozbity všem
sedmi Angličanům lebky a taky jinak těla jejich
zohavena. Všichni pasažeři vystěhovali se ihne-
z hotelu, rozčilení v městě neobyčejné, a stavitel
zdviže, inženýr Montebello, nesmí se odvážiti na
ulici, aby rozhořčenými davy nebyl insultován.
Všeobecně odsuzuje se počínáni komise, která
zkoumajíc stavbu a zařízení hotelu, svolila, aby
zdvíže bylo používáno k expedování lidí. —
Rom
Holsteršajstr
Angličan
Neapol
8
article
Z Táto-Varoše (v Uhrách). Město jest právě
jevištěm velikolepých slavností, pořádaných za
příčinou sjezdu všeuherského svazu hasičského.
Na několika veřejných budovách konají se již po
tři dny velikolepá evičení hasičská. U všech sborů
zavedeny normální hadice, normální spojky stej-
ného průméru, zvláště však zachraňovací pří-
stroje jsou co nejdokonalejší. V budoucnosti je
téměř nemožno, aby obyvatelé vyšších a nejvyš-
ších pater buď uhořeli nebo dýmem se zadusili.
Při zdejších cvičeních užito zcela dokonalých
zaehraňovadel plátěných, naprosto spolehlivých,
jimiž v nejkratších přestávkách lze v půlhodině
spustiti na ulici obyvatele i domů nejlidnatějších.
Jsou to známé „roury“, ale nové konstrukcea
tak pružné a pevné, že se jimi mohou spouštět
i wertheimky. — Záchrannými plachtami
pak doeileno úspěchu přímo sensačního. —
Varoš
Uhry
9
article
Z Táto-Varoše. Posledního dne zdejších veli-
kých cvičení hasičských událo se politováníhodně
neštěsti. Tentokráte evičeno na budově centrál-
ního úřadu telefonického a s nejvyššího patra
spouštěny telefonistky, jimž tato expedice půso-
bila mnoho potěšení. Zvláštním pneumatickým
zařízením jest umožněno spouštěti třeba několik
csob zároveň, aniž se může přihoditi srážka
v pytli. Na všeobecný úžas protrhla se náhle
roura plátěná as deset sáhů nad zemí a z ní
vypadla mladá telefonistka, hned za ní druhá,
třeti, čtvrtá. Všechny se zabily. Při vyšetřování,
kterak neštěstí se událo, shledáno, že první te-
lefonistka měla na kramfleku botky pod-
kůvku, která rouru prořízla, načež dívky vy-
padaly. Následkem toho slavnosti hned skon-
čeny. —
Z Budapešti. Zdejší velikolepý závod Ma-
gacín pařížský jest v plamenech. Práce
záchranné jsou velmi obtížné, neboť ohromná
stavba má jediný úzký východ. — Všeobecně
odsuzována činnost požární komise, kteráž po
dva roky Magacín pařížský neprohlédla. — Osoby
ve vyšších patrech jsou ztraceny, bohužel, nebot
hasiči neměli plachet záchrarných.
a když jich několik sehnali, byl to brak tak zpu-
chřelý, že se plátno pod tíží seskakujících osob
trhalo jak pavučina a nešťastníci, uniknuvší smrt
uhořením, rozbili si hlavy a roztříštili údy
o dlažbu. Nedbalost orgánů dozorčích, kteří mají
bdíti nad úplností a spolehlivostí inventáře sbor
hasičského, jest odsuzována co nejpříkřeji
Všechno obyvatelstvo naplněno jest úžasem.
kterak mohlo býti dovoleno vybudování domu.
kterýž v případě požáru nevyhnutelně se musi
státi pastí na lidi, z níž nikdo neunikne a v němž
při to.nto požáru přišlo skoro sto lidí o život. —
Varoš
Budapešť
Ma
10
article
Z Paříže. Za přítomnosti ministrů, prefekta
sekvanského a prefekta policejního a mnoha hosti
zahájena dnes vozba na podzemní elektricko
dráze. Nový tento komunikační prostředek má
slibnou budoucnost. Pouliční frekvenci tím uleh-
čeno, nesčetné vlaky podzemní dráhy dopraví
denně na statisíce osob. Vlaky jezdí každých
pět minut a po zuhájení vozby byl nával obo-
censtva ohromný. Tunely jsou výborně větrány.
Následkem elektrického pohonu a dokonalé iso-
lace jest každé nebezpeči vylou-
čeno. —
Z Paříže. Ohromující neštěstí naplňuje celou
Paříž zděšením. V tunelu podzemní elektrické
dráhy vypukl požár. Elekrické vedení přepálil
se, prázdný jeden vlak chytil a z pasažerů vlaku
následovavšího zadusilo se a bylc ušlapáno na
sto lidí. Celá Paříž reptá na nedbalost správy.
kteráž zanedbala všechna opatření, aby se ne
štěstí takové přihoditi nemohlo.
Z Budapešti, 30. dubna 18**. Právě byla
zahájena vozba na dráze s ozubenými koly na
Bloksberg. Stoupání jest velmi příkré, dráha
však jest mistrovským výkonem moderní techni-
ky. Každý vagon opatřen je zvláštním přístro-
jem, tak zvanými „drápy“, kterýž se uvede v
činnost, jakmile by se spojující řetěz mezi va-
gony přetrhl. Tu se drápy vymrští, zatknou sedo
postranní koleje a vagon samočinně se zastaví.
Jakákoli nehoda jest vyloučena. Stavitel dráhy
inženýr Bassama Lelki, vyznamenán státní me
daili za zásluhy. —
Basso Lelki
Paříž
Budapešť
11
article
Z Budapešti. Za příčinou milleniové výstav
konán zde slavný sjezd žurnalistů maďarských
Druhý den sjezdu byl věnován výletu na Bloks-
berg po ozubené dráze, kteréhož se zúčastni
taky ministr Aťsehází. Jízdu vlaku řídil sám
tvůrce dráhy inženýr Bassama Lelki. Vlak, ově-
šený prapory národních barev uherských, vyjel
na Bloksberg, kde všechny účastníky očekávala
vybraná snídaně. Potom byl inženýr Bassama
Lelki představen ministru.
„Vaše dráha je triumfem techniky,“ řek
k němu ministr. „Nehrká, a taky jsem nepocítil
nejmenších příznaků mořské nemoci. Je sku-
tečně tak spolehlivá, jak ujišťujete?
„Excellencí,“ odvětil inženýr, „bezpečnos
je naprostá, desateronásobná. Jest vůbec nemož-
no, aby se vlak vyšinul nebo aby se vagon utrhl
a sřítil dolů. Ale kdyby se přece utrhl — což
však jest vyloučeno — nastane okamžitě automa-
tická činnost drapáku, přístroje to nepochyb
ně spolehlivého. Roztáhne se, zuby jeho se za
chytí, vagón se zastaví — — —
„A pasažeři mohou klidně vylézt, pravda-li?“
vpadl ministr.
Aťseházet
Basso Lelki
Budapešť
12
article
„Tak jest, excellencí. Ale kdyby i drapák
vypověděl službu — čehož nelze ani mysliti —
pak jest ještě jeden přístroj, a to kolmý bodee
mezi předními a zadními koly. V případě nehody
vzpříčí se tento bodec a zatkne se v otvory, v ko-
leji zvlášť upravené — a vagón stojí jako přimra-
„Výborně, výborně,“ pronesl ministr, podá
vaje tvůrci dráhy ruku. „Jste statečný muž —
a vláda co nevidět svěří vám stavbu další takové
dráhy. Nyní však sjedeme dolů, pánové.“
Vsedl ministr, vsedli žurnalisté a vlakse
hnul. Ujel právě asi deset metrů, když se ozval
strašlivý praskot řetězu, rána jako z děla, a vlak
horempádem sletěl dolů, dřív než drapák a bodee
měly času roztáhnouti se. Objevilo se, že tíhaa
setrvačnost jsou mocnější než všechny samočinné
přístroje záchranné. V hrozné směsíci dopadli
dole žurnalisté a ministr — téměř zázrakem ni
kdo nebyl zabit, ale pochroumáni všichni. Toliko
inženýr Bassama Lelki vyvázl bez pohromy, pad-
nuv ministru na záda. Na štěstí zachráněn —
pravíme na štěstí, neboť v tom letu připadlo mu,
kterak lze sestaviti nový, ale docela bezpečný,
neselhávající přístroj záchranný. — Oba vagony
byly arci rozbity na maděru, jak říkáme. —
zený.“
Basso Lelki
13
article
Micek a Fricek.
Micek a Fricek.
Napsal André Sylabel.
Micek a Fricek byli dva kocouři, dva zuřivi
nepřátelé, kteří neznali usmíření. Kdykoli zlá ná-
hoda tomu chtěla a oni se setkali na schodech
Micek, krada se s šestého patra dolů, Fricek,
tiše se plouže ze svého přízemního úkrytu na
půdu, již rozléhal se pekelný jekot a sykot po
celém domě a byl s to i sebe otužilejšího nájem-
níka přivésti z duševní rovnováhy.
Micek, nádherný to exemplář svého druhu
s neobyčejně bohatou mourovatou srstí a s vel-
kýma, černě vroubenýma očima, z nichž jiskry
takřka sršely, náležel slečně Amelíně Huguetově.
hotovitelce damských oděvů. Dokončivši právě
dvacátý první rok svého věku, slečna Amelína
byla rozkošná divčina chrpomodrých očí, višňo-
vých rtíků, běloskvoucích, drobných zoubků a
jako eben černých vlasů. Nezadavši dosud ni-
komu své srdce, milovala nade vše drahého
Micka.
Velmi úlisná potvůrka byl Fricek, jenž pe-
strým zbarvením svých zad jenom málo se liši
od malířské palety. Asi šesti barvami honosilse
jeho ježatý hřbet. Pročež také paní Pampelinová
jež byla strážným duchem domu čísla 404 v ulici
A..., si na něm velmi zakládala. Ovdověvši před
nějakým časem, našla ve Frickovi jediné své
potěšení.
„Miau, miaul
„Ss—ss
„Zpropadená sloto, což musíte již od božího
rána skolačit?
„Fricku, Fricičku, pojď sem starý, pojd!“
zvolala paní Pampelínová, vyšedši ze svého pří-
bytku, kde se jí hluboko do srdce vrýval bědující
hlas miláčkův.
„Kde jsi, moje zlato, Micičku? Tady máš
mlíčko, pojď!“ zazněl v témže okamžiku jasný
hlas, ze šestéhe patra přicházející.
Fricek
Sylabel
Huguetův
Amelín
Pampelinová
Fricička
micka
14
article
Leč, jak již bývá za podobných okolností, stalo
se i nyní. Nevěnovavše varovným hlasům svých
dobroditelek ani nejmenší pozornosti, naši bo-
jovníci kocouři pole neopustili. Naopak. Za stále
se stupňujíeí vřavy vrhli se na sebe jako dva
zběsílci.
Úzkosti takřka hynouc slečna Amelína se-
běhla několik schodů, aby mohla v rozhodujícím
okamžiku svému miláčkovi přispěti ku pomocí.
Jsouc puzena týmiž myšlénkami i paní Pam
pelínová se přišourala na schody.
Zde se pak obě ženy setkaly.
„Dobré jitro, slečno!“
„Dobré jitro, paní Pampelínová!“
„Jsou to nezbedové, není-liž pravda?“
„Ach, darmo mluvit, učinění divoši!“
„Jen mi, prosím vás, řekněte, slečno, proě
se tak nenávidi?“
„Budte přece rozumný, Micičku, pojdt
pojďte k paničce!“
Uznavši konečně, že všecka námaha, pou-
hými slovy bojující od sebe odtrhnouti, zůslává
marnou, paní Pampelínová přikročila k ostřej-
šimu prostředku.
Ve vhodném okamžiku uchopivši nad vše
drahého Fricka za hřbet, odnesla jej z bojiště, ne-
dbajíe při tom citelného kousnutí, kterým ji tento
za vzornou její péči obmyslil.
Podobně učinila i slečna Amelína.
Držíce pak milovaná zvířata v náruči, obě
dámy se snažily sladkými slovy a laskáním je
upokojiti.
„Co je pravda, to je pravda,“ počala poje
nou paní Pampelínová.
„Váš Micek je velmi pěkné zvířátko, slečno!
„Myslíte?“ odvětila oslovená.
„Mně se zase líbí váš Fricek. Je rozkošný
přímo neodolatelný se svou černou lysinou na
hlavě.“
Nyní následovaly obšírné výklady o mou-
drosti a jiných výtečných vlastnostech obou ko-
courů. Až konečně, když chvalozpěvy na dobro
byly vyčerpány, s libými úsměvy na rtech naše
dámy se rozešly.
Následujícího dne dopadla už věc poněkud
jinak.
Amelín
Pam
Pampelínová
Fricek
15
article
„Miau, miaul
„Ss— ss —
„Jsem jista, že ta nestvůra z šestého po-
schodi pronásleduje zase ubohého Fricka!“ roz
křikla se paní Pampelínová, vyběhnuvši na chod-
bu a stanuvši asi na čtvrtém schodě, zkoumala
odtud situaci. Krev jí při tom moeně proudila.
„Ss—ss! Miau, Miau!“ zazněly nové vý
křiky
Bylo rozhodnuto. Nemohouc děle v sobě ta-
jiti roztrpčení nad příkořím, jehož se jejímu mi-
láčkovi se strany Mickovy dostávalo, jala se ze
všech sil křičeti:
„Slečna Amelína by učinila nejlíp, kdyby tu
svou potvoru doma přivázala!“
Ulehčivši si pak ještě notným odplivnutím.
dodala: „Tak, jestliže není hluchá, může mí
toho dost!
Jsouc jinak nad míru měkkého srdce slečna
Amelína nesnesla nieméně ani sebe menší urážky
Darem výmluvnosti, kterouž i ji matka přírodu
v hojné míře byla obdařila, objasnila paní Pam-
pelínové své stanovisko.
Tímto, jak samozřejmo, počala se harmonie
mezi přízemím a šestým patrem dosud vládnuvší.
kaliti.
Učiněné drama odehrálo se však o několik
dní později.
Bylo na počátku měsíce června, za nádher
ného dne, kdy paní Pampelínová slavila své jme-
niny. Rozšafná tato matrona seděla právě za sto-
lem s několika příbuznými, jimž na oslavu tohoto
významného dne svého života vystrojila malou
hostinu. Ve chvíli, když byly pronášeny vzletné
přípitky a počalo se píti na zdraví hostitelčino,
pronikl ohlušující jekot až do nejzazších koutů
domu čísla 404.
Fricek
Pampelínová
Miau
Mickův
Amelín
Pam
16
article
Jako jeden muž vyskočili hosté paní Pampe
línové ze svých sedadel a unisono zvolali;
„Pro bůh, co se to děje? Člověk se domnívá
býti ve zvěřinci, mezi lvy a tygry!“
Novydavši ze sehe ani hlásku, paní Pampe-
linová v neblahé předtuše pádila na schody a
pádila, co jí nohy stačily, supějíe při tom jako lo-
komotiva. Zde se jí představilo nepěkné divadlo.
V pátém patře zastala Micka, jenž očima divě
koule, s Frickem strašně zápolil.
„Umučená hodino! Lidičky, jenom se po-
dívejte na tu bestii s šestého poschodí, jak se
sápe na ubohého Fricka!“ vydralo se z úst ubohé
matrony. „Jedeš ty obludo, sice tě rozšlápnu
jako...“ Nedomluvila.
„Cože, obludo? Můj Micek obludou? Tos
vyprosím, paní Pampelínová. Váš Fricek je ne-
stvůra, předpotopní nestvůra, pfui, pfui, pfui!“
přerušila, co ji hrdlo stačilo, paní Pampelínovou
slečna Amelína, přikvapivši na bojiště a sliny
husté jako pěna jí lítaly od úst na všecky strany.
Dvéře všech příbytků se rázem rozevřely
Polekané paničky, chůvy a děti stojíce na chod-
bách očekávaly, co se dále bude díti.
O, hrůzo! Uslyšev hlas své dobroditelky
Fricek tentokráte uposlechl, učinil tak snad po-
prvé ve svém kočičím žití. S uchem natrženým
levým okem přivřeným, snad docela již vydráp-
nutým, přišoural se k nohoum paní Pampelinové.
přežalostně při tom mňoukaje.
Zočivši svého miláčka v tak zuboženém
stavu, tato div že se neskácela, tak se polekala.
Však proto přece neztrativši duchapřítom-
nosti, uchopila v nejbližším okamžiku Micka za
hřbet a mrštivši jím seč síly její byly přes zá
bradlí dolů, ještě si ulevila: „Tu máš bestie!“
Ypsilou
Novydavša
Pampe
Mick
Fricek
Pampelínová
Amelín
Pampelínova slečna
Pampe lín
17
article
Nastaly hrozné okamžiky. Ticho, takřka du-
sivé, jakéž bývá předchůdcem velkých bouří, roz-
hostilo se po domě.
Stojíce proti sobě jako dvě bohyně pomsty
slečna Amelína a paní Pampelínová ani nedutaly
Toliko divé blesky šlehaly jim z očí, krev v žilách
víc a více jim proudila. Obě byly přesvědčeny
že není vše ještě skončeno, že se něco neobvy
klého stane. A stalo se.
Pustivši uzdu své nezměrné zlosti slečn
Amelina rozepjala v nejbličším okamžiku své bě
lostné rámě a v nejprudčím jeho rozmachu zasa-
dila paní Pampelínové jak důkladný políček, že
se daleko široko rozlehlo mlasknutí.
„Aá—a—ch!“ vydralo se v tu chvíli z ú
polekaných sousedek, jež stojíce mezi dveřmi
překvapením div že nezkameněly.
Paní Pampelínová, nedbajíc prudké bolesti
již ve tváři pociťovala, dožadovala se ihned svě-
dectví sousedek. Neboť jí záleželo na tom, aby
došla před soudem zadostučinění za strašlivou
pohanu, kteráž ji byla vůči celému domu učiněna
„Jen jdi, jdi na policii, ty stará ochechule!“
ulehčovala si stále ještě slečna Amelína, všeck
rozhořčena, „libo-li, tak tě půjdu doprovodit!“
Pamětliva své domovnické hodnosti, pan
Pampelínová se rozhodla hádku ukončiti. Avšak.
dříve než opustila bojiště, zvolala ještě až t
zdmi otřásalo:
„Ať jsem selsakr... jestli ještě dnes tu tvou
nestvůru neoběsíml“
Šťastna pak, že poslední slovo jí náleželo
ubírala se do svého příbytku. U sklepních dveř
spatřila v koutku schouleného Micka, tu ošemet-
nou potvůrku. Seděl tu jakoby se ani nechume-
lilo. Všecek zdráv a vesel, pohlížel velkýma
svýma očima na paní Pampelinovou Při straš-
livém pádu si nikterak neublížil. Což bylo zcel
přirozeno. Neboť jako všem kočkám se stává, do
padl na přední pracky.
Amelín
Pampelínová
Mick
18
article
Jsouc jata lítosti, domovnice by se byla
málem s ním usmířila. Neboť tak šelmovsky na
ni pokukoval! Ale horkost, kterou prudčej
v tváři pociťovala, jí v tom zabraňovala. Pročež
přiblíživši se k Mickovi, dala mu prozatím notným
kopnutím své opovržení na jevo.
Na to zašla do svého obydlí, kde obmyslivš
nejdříve zraněného miláčka neobyčejnou péčí, za
sedla k hodujícím. Zde ji očekávalo nové pře
kvapení. Dvéře u pokoje se rázem prudce roze
vřely a do vnitř vstoupil mladý, štíhlý muž
oděný kyrysnickou uniformou. S úsměvem na
rtech vrhl se ihned do rozpjaté náruče paní Pam
pelinové a zvolal: „Mnoho štěstí k dnešnímu dnu
tetičko! Přicházím sice poněkud pozdě, myslín
však, že mi prominete. Dříve mi nebylo možno.
„O, jak ti to sluší, Francois,“ zvolala oslo
vená a slzy radosti ji vytryskly z očí.
Neboť přišedší mladík byl synem po dávno
zemřelé sestře paní Pampelínové. Byv od nejútlej-
šího mládí touto pečlivě vychován, přilnul kn
takřka synovskou láskou.
Mick
Francois
Pampelínová
Pam pelinová
19
article
Odloživ čáku a zbraň stranou, sedl za stůl
Dříve však, než mu bylo popřáno nějakého
cbčerstvení požíti, musil vyslechnouti sáho
dlouhou historii o Mickovi a Frickovi. A ne jen to-
I pocelovat musil zrudlou tvář paní Pampelínové.
jež víc a více otékala.
Jeho rozhorlení nad urážkou, jíž se drahé
jeho tetě dostalo, bylo veliké, pročež on tak
zvolal:
„Cože, políček na tvou poctivou tvář? Kd
jest ona bídnice, jež se něčeho takového dopu
stila?“
„Nerozčiluj se, Francois, prosím tě!“ vpad
la mu do řeči paní Pampelinová, chlácholíc své-
ho synovce.
„Ona není ani tak bídnou, jak se zdá, ale
vzteklá je jako deset litých čertů. Jinak všeck
česť slečně Amelíně. Je to pořádné děvče. Vydělá
hezký groš. Činži platí v nejlepším pořádku ac
nejhlavnějšího, nikdy se netoulá.
„To je sice vše velmi chvalitebné, ale prot
přece musí tě odprosit, a to hned.
„I nech, nech toho, Francois, na to je dos
časul
Oba se poněkud uklidnili a začalo se mluvi
o různých věcech.
„Jak víš, přijdu eo nevidět na dobro domů,
počal pojednou vojín.
„Bohu díky!“ odvětila paní Pampelínová
„Zpropadená vojančina, ta ti dala pro vítr, co?“
„Nu, nemohu si zrovna na ni stěžovat, ubě
hla mi jako voda. Ale budu přece rád, až se budu
moci navrátit ke svému řemeslu. Když vše dobřo
dopadne, budu za čtrnáct dní volným, jako pták
Sapristi! Abych nezapomněl, neopomeň zaříditi
mi můj pokojík v šestém patře. Nyní ale s bo
hem, teto, na zdar, přátelé! Musím si po čertu
pospíšit, abych nezmeškal vlak do St. Ger
mainu.“
Domluviv, vojín odešel.
Mick
Fricek
Pampelínová
Francois
bůh
St . Gera
20
article
Minulo čtrnáct dní. Mladý vysloužilec se při
stěhoval do svého útulného pokojíku jenom ně
kolik kroků od příbytku slečny Ameliny vzdále
ného.
Ihned prvního večera bylo mu s mladou
touto dívkou se setkati, jež mu od té chvíle tak
více nevyšla z hlavy.
„Ani jsi mi neřekla, jak rozkošnou sou
sedku budu mít,“ pravil tetě, dostaviv se násle
dujíeího dne ke snidani.
„Ba, snad nemluvíš o té protivě, té Ame
líně?“ vyhrkla ze sebe paní Pampelínová, roz
čepejřivši se při tom jako kohout.
„Víš, Francois, to je ta bídnice, co se opo
vážila ruku na mne vztáhnouti.“
„Cože pravíš? Ona dívka s andělskou tvář
že by byla schopna takové surovosti?
„Hm, to nevím, jestli to udělala zrovna
s andělskou tváři anebo s dábelskou, ale tolik je
pravda, že mne tvář notně bolela.
„Pak nezbývá, než pohnati ji před soud.“
„Ano, před soud, vykřikla paní Pampelí
nová, „ono se ti to lehko řekne. Kde ale nabra
svědků? Žádná z těch oblud, jež tehda s hrůzou
viděly, jak mi tvář zrudla, se k tomu nemá. Ale
já vím, co v tom je. Každá bude mít u polieie asi
hezký vroubek a proto má také před ní vítr. Ale
to nevadí. Já se s tou fiflenou sama vypořádám
mezi člyřma očima. Podívej se, Francois, coří-
káš těmhle rukoum, he?
Domluvivši, paní Pampelínová rozpřáhla
své mohutné rámě.
Pampelínová
Francois
Pampelit
21
article
Probůh, tetičko, snad bys se nechtěla ně
jaké nepřistojnosti dopustit?
„Jak by ne! Bojíš se snad, abych té holu-
bičce v šestém patře nepočechrala peříčka? Je-
nom žádné strachy, hochu, ta již něco snese l..
Slyšíš, Francois, ať mi s ní nic nezačneš! Snad
jsi se již do ni nezakoukal, co?
„Ani mi nenapadlo! Vždyť přece víš, ž
jsem se nabídl jí osobně ztrestati.
„Nu, proto! Teď mi ale, prosím tě, ještě
řekni, co se asi událo s Mickem? Není po něm
ani památky.
„Hm, co se s ním událo? Nejspíše se ta po-
tvora zbláznila. Nebylo by divu. Porouchal si při
tom hrozném pádu mozek a trpí stihomamem.“
Věru, Micek trpěl stihomamem. Ve své ko-
čičí mysli spatřoval v každém člověku svého
nejúhlavnějšího nepřítele. Pročež také kdysi
časně z rána, vida v patách zase nového proná-
sledovatele, vyskočil na okno u půdy a odtud
se vyhoupi na střechu. Se svěšenou hlavou, se
svislým ohonem prchal před zarosenými zraky
své dobroditelky. Zmizel, zmízel dočista! Minuly
dni, týdny.
Francois
Mick
Věra
22
article
Rozsmutnělá nad ztrátou svého miláčka,
slečna Amelina takřka celé dni ani z domu ne-
vycházela. Toliko večer odběhla, aby obsťarala
nutné potřeby pro budoucí den. Tu jí vždy bylo
setkati se s bývalým kyrysníkem, který nikdy ne-
opomenul zdvořile ji pozdravit. Jednou se mladý
muž dočista nabídl, že vynese dívce přes schody
hezky objemný košík, naplněný dřivím, jejž ona
s těží táhla.
Nabídka byla s povděkem přijata. A tak šly
věci dále.
Nechtěje se státi rozvláčným, musím čte-
náři sděliti, že navzdor všem výstrahám paní
Pampelínové, navzdor učiněnému slibu, Fran-
co1s vždy prudší a prudší láskou k Amelíně za-
hořel. Až konečně jednoho dne on ke své zbož-
ňované pravil:
„Můj zaměstnavatel je se mnou velmi spo-
kojen, co nevidět stanu se dílovedoucím. A ne-
jen to. Za krátko uchýli se na odpočinek a já pře-
vezmu celý závod.
Amelin
Pampelínová
23
article
„Ach!“ vzdychla si mladá dívka, „toť zna-
menité! I já dovedu pěkný groš vydělat, a co
ještě více! Mám bohatého strýčka, jenž mne ne-
nechá s prázdnýma rukama odejíti, když ho po-
prosím.-
„A já mám zase nadmíru dobrou tetu, která
by mi vše na světě učinila,“ vyhrkl ze sebe
mladý muž.
Za chvíli však se zakaboniv, doložil:
„Ale... Právě mi napadá nepříjemná věc,
onen příběh s fackou. Pamatujete se nan?
„Jak bych se nepamatovala, vždyť ona byl
příčinou, že jsem přišla o drahého Micka.
„Kdo byl toho příčinou, má teta nebo on
facka?
„Vaše teta, to přece není k smíchu. Nikdy,
nikdy ji toho nezapomenu.“
Dokončivši, slečna Amelína se rozplakala.
Přiskočiv ke své zbožňované, bývalý kyrys-
ník se chystal žhavými polibky setříti bohaté
slzy, jež jí po lících kanuly. Špatně však pocho-
dil. Amelína prudce jej od sebe odstrčila.
„O, jak jste zpozdilá!“ zvolal mladík vše-
cek rozlítostněn, „není možná, abyste takové
maličkosti chtěla obětovat naše obapolné blaho!
Nepřeji si, abyste tetu odprosila, toliko však žá-
dám, abyste ji dala na srozuměnou, že svého
dávného přenáhlení litujete! Pak bude zase
všechno v pořádku.
„Učiním tak!“ rozhodla se konečně dívka,
pohlednuvši do smutné tváře milencovy, „avšak
pod jednou podmínkou: když nabudu opět
Mickal“
Na to se nově milující úplně rozmrzeni
rozešli.
Francois přicházíval denně až v pozdních
hodinách domů, aby se zdálo, že trávi večery
ve veselé společnosti.
Slečna Amelína, sedic u okna, jen jen vzdy-
chala. Vzdychala po milenci i po kocourovi.
Vrátiv se jednou domů z divadelního před-
stavení, kdež se nadmíru nudil, mladý vyslou-
žilec div že nezaklel. Neboť okna u svého pří-
bytku našel dokořán otevřena. A poněvadž celý
den silně pršelo, byl pokoj takřka pod vodou.
Mick
Amelín
Francois
24
article
Uchopiv se rychle prostěradla, vytřel, pokud
možno bylo, záplavu. Na to se odebral na lůžko.
Všecek utýrán, doufal, že ve spánku najde
osvěžení. Ale zklamal se. Sotva že tělo položil
do peřin, již v následujícím okamžiku s postele
vyskočil. Neboť jeho nohy dotkly se čehosi mo-
krého, chlupatého, živoucího.
„Ke všem dasům, co to?“ vydralo se mu
z úst.
Na nejvyšší stupeň roztrpčen, rozžehl sví-
čku a odkryl zlehounka peřinu.
A co spatřil? Kocöura, na dobro zkoupa-
ného kocoura, jenž se zimou tetelil.
„Toť Micek, Micek!“ zajásal mladý muž.
Osušiv pak chvějící se zvíře, přesvědčil se,
že jeho radost nebyla lichou. Již však pevně ne-
usnul. Snil po celou noc, snil i s otevřenýma
očima o blahu, kteréž ho očekávalo.
Druhý den, bylo právě v neděli asi k jede-
nácté hodině dopolední, viděla paní Pampelínová
slečnu Amelinu Huguetovu zavěšenu o rámě sy-
novcovo, vcházeti do svého příbytku. Bodrá tato
matrona leknutím div že nezkameněla. Nebot
spíše smrti by se byla nadála, než podobné zrady
svého odchovance.
Seznavši záhy situaci, slečna Amelína při-
vedla paní Pampelinovou zase do duševní rovno-
váhy. Pravilat-
„Promiňte, milá paní, promiňte mi provi-
nění, jehož jsem se tehda dopustila, a budte
přesvědčena, že ho z plna srdce lituji.
Dokončivši pak, nastavila na důkaz své
pravdomluvnosti růžovou tvářinku, na kterouž
přešťastná domovnice místo zaslouženého polí-
čku vtiskla vřelý polibek.
Za měsíc na to slavili slečna Amelína a
Francois sňatek manželský.
Od toho dne také Micek a Fricek se už ne-
rvali. Naopak stali se nerozlučnými přáteli.
Z frančiny přeložila Josefa Seidlová
Pampelínová
Amelín
Francois
Fricek
Seidlová
Pravilat
Amelin Huguetovo