2
masthead
V Praze, v neděli dne 24. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. H1st,
předp lací se-
v Praze v adinšnistraci
a nění
na čtvrt ieta . . . . 6 K—
s drojí denáškou
na roěsle
tvt lea. . . . 7 K 0o k
ve dlalkěsh 2 K so
na naě ke
Poštou:
: : kei
s drejí zisilaoe
ie: . . k
H 1
Praha
5
title
Onešní čísle pra Prahu le o 18 stranácl.
Praha
6
article
To by byl pěkný smír!
To by byl pěkný smír!
Do třeskotu zbraní, jenž nejnovější nízkou
repressalií Körbrovou vůči strádajícímu rolnictvu
našeho českého jihu novou prudkostí se roznítil,
tak že i celé jednání delegace cislajtánské bylo
jím na konec opanováno, zalehl nenadále něme-
eký hlas, domlouvající — Němcům, aby se hle-
děli s námi dohodnout. Rara avis in gurgile
vasto. Jest to hlas někdejšího vůdce strany ně-
mecko-nacionální, nyní, však »divocha« prok
dra. Steinwendra, jenž stoje mimo svazy
německých stran, troufá si Němcům říci, že
přes všechny své zuřivé rozmachy, náporya
nájezdy nebudou s námi Čechy ani dnes ani zej-
tra hotovi, aby tedy místo marného nekonečného
beje pomýšleli raději na žádoucí mír. Užívá
obrazu o dvou stejně dobrých hráčích v šachy.
kteří nemohou druh druha obehrát. »Vidí-li dva
šachisté, že partie jest »remis«, přestanou své
figury dále bezvýsledně sem tam posouvati
začnou partii novou. »Stejnou rozmy-
slnost« — míní pan Steinwender, »lze přece
také předpokládat u politikův: Bezvýsledné po-
sunování sem a tam trvá již dosti dlouho, aniž
se situace změnila. Bude-li se pokračovat v do-
savadní hře, nebude také jinou. Spe-
kulace, že odpůrce pozbude trpě-
livosti a dopustí nějaké neroz-
vážnosti, ukázala se — lichou! . ..
Němec
Steinwendra
Čecho
Steinwender
7
article
Obě strany — Němci a Češi nemohou se
na vzájem udolat a zničit, musí si přáti na
vzájem života, třeba jim to bylo nepříjemno
Toto faktum neodčiní se žádným velikáš-
stvim. My Němci nepřitlačíme již Čechů k
zdi a oni ne nás. Toto poznání nutí obapol k
dohodě a k modernímu uskrovnění se !« — Kvitu-
jeme s povděkem toto — z úst německých dnes
věru vzácné — doznání o nezdolně, mravné
pevnosti a síle našeho národa. Půl stoleti bije
v náš český branný tábor neulevujícími útoky
německá zlost. Nejednou hrozila nás rozdrtit
přemoci svou, vládnoue všemi válečnými pro-
středky velmocného šlábu proti nám osamělým,
tiskem německým o sympathie vzdělaného světa
oloupeným »oloupeným« a »rušitelům státního
řádu a míru« — a hle: přes všechny ty ne-
konečné persekuce, jimiž nás lámaly jejich ně-
mecké vlády, přes všechny ty stavy výminečné.
žaláře, dragonády a stanná práva, přes všechne
to pletivo nejohavnějších pomluv, lstí, úkladův.
lžl a hanob v tisícerých německých novinách
brožurách a knihách, musí posléze na úsvite
1904 jeden a to neposlední z německých lěch
půrcův a škůdcň našich doznat, že všechno to
úsili německé lásky bylo marným, že nás ně-
mečti Furibundi nedovedli a nedovedou již při-
tlačit ke zdi, jako my ne jich. S dovolením.
V naší mluvě není fráse o »přitlačení ke zdi.«
To je výhradně terminus německý.
zavedený Sasíkem Beustem r. 1872 a pěsto-
vaný odtud v praxi německými liberály jak
nacionály proti všem Slovanům až bůh bránil.
Němec
Čech
Čecho
Kvita
Beust
Slovan
8
article
Kdy a kde by mohl p. Steinwender postihnout
nás Cechy, že jsme strojili Němcům rakou
ským vůbec a Němcům v zemích našich záhubu
a zničeni? Ani úřadníků německých jsme ne
chtěli ze svých krajín a měst českých vybáněti
nad tož kdy občanů, živnostníkův a dělníků
německých; my Čechové to věru nebyli, kteř
si vymyslili hrubá ta hesla o »kladivu a kova-
dlině«, o národech předurčených k panství a
nadvládě nad národy »méně cennými« a »in-
feriorními«, ale našim ideálem byla vždy jen
spravedlivost a rovné právo obou národů ve
svobodné vlasti české. Ano, můžeme to hrdě
před celým světem a před soudem dějin pro-
kázat a doložit nejslavnějšími dokumenty, že
jsme nikdy nebažili po odvetě a schlazenís
žáhy na svých utiskovatelích, nýbrž vždy Něm
cům ve vlastech svých nabízeli vyrovnání a
smír na základě rovnosti a svobody pospolité,
jen když oni budou chtiti býti dobrými občany
vlasti naší a snášelivými sousedy našimi ve
státě českém, jejž si nemyslíme naprosto jako
exklusivně český národní stát, nýbrž jako stán
národního míru na způsob Švýcarska, kde
každé národnosti vyhražen a garantován přimě
řený úděl ve správě státní beze vší řevnivosti
beze všeho nadpráví jedné nad druhou.
Němec
Čecho
Německo
Švýcarsko
9
article
Klassickým toho dokladem národhostn
zákon našich článků fundamentál
nich, jenž počínal těmito větami: »Ve v šech
příčinách veřejného a občanského ži-
vota mají český a německý náro
v království českém stejné právo chovati
a vzdělávati svou zvláštní národnost a jmenoviti
řeč svou a žádati, aby jich šetřili také jiní
Ani zákonem, ani opatřením úřadním, ani
co do užívání ústavů veřejných, pomecí zem
skou vydržovaných, nemá se na příslušníky jed
noho národa v zemi pro jejich původ a řeč
hleděti méně příznivě, nežli na přislušníky ná-
roda druhého ve stejných okolnostech.« — A zá-
věrek téhož našeho zákona zněl: »Rovné
právo obou národností této země
staví se pod ochranu korunovačne
přísahy královy.« Leč Němci touto na-
bídkou naší zpupně pohrdli a podnes pohrdají
Jakým právem podkládá tedy pan Steinwenden
našemu národu stejné utlačovae
choutky vzhledem k Němcům, jakými titc
hoří proti nám
Avšak prominuli bychom mu konečně této
křivdy dějepravné, kdyby jen byl potom ukázal
dobrou, spravedlivou mysl a vůli. Než, pohříchu,
pěkná smířlivá předmluva jeho vybíhá a končí
jako tělo »mořské panny« — v šeredný ohon
žraločí. Jakkoliv domlouvá Němcům v Čechách
a na Moravě, aby se odhodlali ke smírné do-
hodě s námi, při rýsování podmínek smíru ruka
jeho stává se opět tak tvrdou, jako kteréhokoli
z nejzarytějších a nejfanatičtějších štváčůa
hegemonů velkoněmeckých.
Němec
Steinwenden
Čechy
Morava
10
article
»Čechům splniti nějaký postulát, kterým
bychom se my Němci sami řizli do masa svého,
to nám věru nenapadne, avšak i tako ve
požadavky« — pokračuje »smířlivý« ten
Němec Steinwender — které můžeme Če-
chům povoliti beze všeho nebez
pečí pro sebe, my Němci — odmit-
neme, nebudou-li současně na-
vzájem splněny požadavky naše
ty jsou: Zajištění před přehlaso-
váním na sněmu českém (rozdělením sněmu
v národní kurie s právem veta), — ad-
ministrativní rozdělení Čech, —
záruka, že němečké ůzemi bude spravo-
váno jen německými úřadníky a že Němec
najde právo jen u svých soukmenovců. « —
Ejhle, zde ji máme, tu krásnou německou
ochotu ke smíru v celé její velebnosti! Nám
nechtějí povoliti ani v tom, co jes
pouze naše, co nám plným právem dle plat-
ných zákonů přísluší, se jich pranic ne-
týče, po čem jim docela nic nen
— nevykoupíme-li se obětováním jed-
noty země, obětováním našich men
šin v tom »uzavřeném« území, jakož
i obětováním sněmu českéhol.
A to myslí pan Steinwender do opravdy,ž
národ český, srostlý s vlastí svou tak slavnou
dějinnou epopejí, může přistoupiti kdy na po
dobné podmlnky smiru. Ani po prohrané osudné
bitvě by nepodepsal takého míru, nadtož dnes.
kdy dokonce neprohrál, ale kdy je i dle do
znání pan Steinwendra partie — »remis«.
Čecho
Němec
Steinwender
Steinwendra
Čechy
11
article
Delegace.
Delegace.
Z Vídně, 23. ledna.
(Telefonická správa »Nár. Listů«.)
Cislajtánská delegace dnes, po třídennín
rokování, pozoruliodnějším a zajímavějším, nežl
bylo v mínulých létech, schválila rozpočet mi
nisterstva zahraničních záležitosti. Hr. Golu-
chowski, jak jsme oblásili, skutečně slova s
neujal. Jest to zajisté bez odporu velká neváž-
nost ke korporaci, která sestupuje se k roz
pravě o jeho politice po 18 měsících a jest tc
zároveň nevážnost k výkladům a námitkám.
které o jeho vlastním exposé byly učiněny.
Čtyři hodiny trvala dnešní diskusse
možno konstatovati v ní episody tři: rozhovor
česko německý, rozhovor antisemitsko filesemit
ský a rozhovor vlašsko německý.
Rozmluva mezi del. drem. Pergeltem a d
Kramářem věnována byla jazykové otázce
v podstalě stránkám dvěma: jednak, zdali vni
terní čeština náleží do práv exekutivy, jinak,
zdali náleží do konferencí česko-německých, n
které se pomýšlí, které jsou na dozoru a ke
kterým vyslovili ochotu oba zástupcové z krá
lovství českého. Dr. Kramář několikráte již
důrazně a zcela precisně prohlásil, že opětné
zavedení vniterní češtiny jest nejen právem
nýbrž také povinnost! vlády a že jest t
předmět, o kterém jednati, ještě méně rozhod
vati druhé národnosti v zemi, která kromě toho
jest toliko menšinou, nepřisluší nikterak. Na
tomto pevrém slanovisku setrval mluvčí česke
delegace. Také dnes dr. Pergelt namital,že
Němci mají vedle zájmu o finance zemsk
největši zájem o spořádání věcí jazykových.
jak pokud jde o realie, tak pokud jde o per
sonalie, tudiž maji také právo rozhodovací ve
příčině vniterního jazvka českého.
Gola
doktor
Kramář
Pergelt
Němec
Vídeň
Hradec
12
article
Dr. Pergelt ukázal, že jakkoliv hraje si na
vůdce Němců z království českého, přece spory.
o kterých chce rozhodovati, nezná. Nebot
tom nemůže býti pochyby, nemůže býti sporu,
že vniterní čeština není žádným objektem,
kterém by měli míti Němci právo býti rozhod-
čími. Neboť nehledě k tomu, že vniterní čeština
jest kompensována vniternou němčinou, nehled
k tomu, že tato zavedena byla beze všech zá-
konů a beze všech, tou chvíli platných naři
zení, bez souhlasu, bez vědomí a bez svolen
většiny v české zemi, stačí ukázati k tomu, jal
počínaly sobě exekutivy v zemích jiných. Ne
miníme právě poslední výnos dra. Körbra, jako
správce ministeria justice, ve příčině jazyka,
kterým dopravovati mají nejvyššímu soudu
státní zastupitelstva haličská zmateční stížnosti,
mlníme priora. Nejen vniterní polátina, také
vniterní vlaština byla aktivována, byla zavedena
via facti, aniž byli tázáni v Tyrolech Němci.
v Dalmacii Chorzatě, kterých jest v této ko-
runní zemi 96%. Kromě toho Čechové nejen
minulosti, nýbrž také teď žádají vniterní češtinu
nikoliv jako nějakou koncessi, nýbrž jako vy-
konávání platného zákona o rovnosti ja-
zyka při soudech a úřadech.
Leč více nežli argumenty — myslíme —
poráží stavbu důvodů dra. Pergelta jedno faktum.
V polovině let devadesátých podala vláda říšské
radě zákon, »kterým stanovi se předpisy ve
příčině obsazování, ve příčině vniterního zařízo-
vání a ve příčině jednacího řádu soudů«. Tento
doktor
Pergelt
Němec
Körbr
Dalmacie
13
article
zákon prošel oběma sněmovnami, došel sankce
a jest v platnosti. Čítá 93 paragrafy. Jakkoliv
jest to tedy osnova velice rozsáhlá, není tam
ani jediného paragrafu, který by týkal se vécí
jazykových prostě proto, že kabinety stály na
půdě všemi vládami důsledně hájeně, že upra-
vování poměrů jazykových jest v kompetenei
exekutivy. Toto faktum, podle našeho domnění
jest nejzřejmějším svědectvím, že žádost Čecho
by vniterní čeština byla jim vrácena dřive
nežli začne jakékoliv jedná n
o ostatních částech čelskoněmeck
otázky, jest odůvodněna, jest oprávněna, jes
nesporna a nevyvratitelna.
Pokud pak jde o moravskou universitu
musí býti jednou pověděna trpká pravda, která
páli každého Čecha do hloubí jeho duše, že
není druhého národa, jenž by byl bojova
tak dlouho, tak téžce a tak obětavé pro své
školství vůbec, pro vysoké pak zvláště, jak
národ český. Nechceme nikterak vyčitati Polákům,
čeho dosáhli, nechceme nikterak vyčítati, že
mají v zemi, v národě tak velký počet analfa-
betů. Poláci mají však pro 3 mill. obyv. university
dvě, jichž počet žactva nevyrovná se frekvene
jediné české. My žádáme moravskou universitu
v Brně a jen v Brně, protože máme nani
právo a nárok, o kterém rozsuzovati nepřisluš
pánům Grossům, Delvertům, Lechrům
Mengrům.
Čecho
Polák
Gross
Delvert
Lechr
Mengr
Brno
moravský univerzita v Brno
14
article
Několikráte v jednání o zahraniční politice
zabrala místo v delegaci otázka česká. Také
dnes hodně široké. Myslíme, že není klamný
dojem náš, že řeči promluveně drem. Kramářem
nebyly marny. Doufáme, že zůstavily dojem, ž
postulát český, by restituována byla vniterní
čeština, v řijnu roku 1899 nám uloupená, jes
nejen spravedlivý, nýbrž také skromný a splni
telný, vzchopí-li se vláda, ať jest to kterákoliv.
k odhodlanému a rozhodnému činu a půjde-l
cestami, kterými šly vlády německé, které daly
Polákům vniterní polštinu, které daly Vlachům
vniterní vlaštinu, bude-li zacházeno vlídně s ná
rodem českým, tak jako bylo zacházeno s národy
které nemají pro tuto monarehii a dynastii věts
dosah a důležitost, nežli národ český. Tomu dal
také dnes dr. Kramář výmluvný projev.
Kramář
Polák
Vlach
doktor
15
article
Delegát dr. Schneider přišel do schůz
s tlustým foliantem. Byl to německý překlad
talmudu. Jsme zajistě přátely volného slova
myslíme však přece, že toto forum není forem
pro výklady talmudistické, jako není forem pr
výklady o zpěvech Homerových, o vědách indi-
ckých a jiných skazkách.
Del. Delugan a Mázuran ve věcných p
známkách prudce odpovídali del. Doberniggovi
který včera reklamoval Přímoři za zemi ně-
meckou.
Markýz Baquehem, jako zpravodaj, dělá
obhájee ex offo trojspolku. Vtipům jeho delegát
několikráte se zasmáli. Poláky chválil, že jak
koliv pruská vláda nepřátelsky si počíná prot
jejich příslušníkům, přece jsou pro spolek
německo-rakouský. Hr. Goluchowskému zapáli
celé mraky kadidla. Musíme říci, že tolik chvály
pro ministra, který nevyniká ničím a kter
jenom provádí, co mu panovník připravuje, jes
nám nepochopitelno a že jest nám také nevy
světlitelno, proč Poláci v každém zasedání dele
gací svému krajanu podkuřují způsobem, o
kterém by se mohlo užíti známého pořekadla
Kdy se plenum cislajtánské sejde, by pro
jednalo rozpočet bosenskohercrgovský, není po
vědomo. Jední praví, že bude tomu brzy, druzi
že teprve za několik neděl. V Rakousku jes
nyni všechno nejisto.
V drobném prodejiu
rsnní čís-la o sobě . . . zas
pdpolední
. . . za žk
Ve filialkách na venkově
ranaí čísle. . . . . a
Inserát
platí se hotově napře
Předýlacení n inserty přijímá a dmini-
strnce v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají se ték redakce
tiskárna a ezpeděea „ Národních L.lstae
Bukoplsy se nevracsjí
cdpoteds
doktor
Schneider
Homerův
Baqueh
Polák
Goluchowský
Hradec
Rakousko
16
article
Z Vídně, 23. ledna. (C. - B.)
Plná schůze rakouské delegace zahájen
předsedou bar. Gautschem o 10. hod. 36 m. dopol
Po autentisaci protokolu rokovalo se dáleo
zprávě výborové stran rozpočtu ministerstv
zahraničných věcí
Del. dr. Pergelt prohlašuje naproti del. Šusterši-
čovi, že použitím veta při volbě papeže city katoliků
nebyly hrubě uraženy. V dobách katolických stran
v Rakousku i Uhersku není lhostejno, kdo stane s
papežem. Ostatně souhlasí s ministrovým výkladem,
že veto je výhradním právem koruny.
Pojednávaje o politice obchodní dovozuje, že
třeba dbát, aby průmysl a obc od ve světové sou-
těží pronikly. Domácí obchod má hraditi výrobní
správní výlohy; bohatství získá se obchodem zahr
ničním. Vychvaluje ministrovu činnost v jeho oboru.
Různé poznámky, jež mohou ublížili našemu za-
hraničnímu obchodu, jsou těžkým bezprávím, pách-
ným na státu, jenž trpí zoofalými vnitřními poměry
v soutěži s cizinou. O průmysí sluší starati se tak.
jako o jiné výrobní odbory, neboť přispívá zname-
nitě k státním potřebám. Nechce zvláštních výhod.
ale ro vných práv s ostatními výrobními obory. Pole-
misuje s del. dr. Kramářem a jeho vývody o troj-
spolku.
Tento má ráz obranný a koná úloby vyplývajícl
z tohoto poslání, což dosvědčuje nerušený mi.
Gautsch
Del
doktor
Pergelt
Kramář
Vídeň
Rakousko
Uhersko
17
article
Autonomni celní tarif německý není příjemným do-
poručením pro vyjednávání příštích obchodních smluv,
avšak nelze tomu, s nimž chceme vyjednávatí, míti
za zlé, snaží-li se, aby je se svého stanoviště ved
co možná příznivě. Avšak my máme totéž právoa
neužíváme-li ho, je to naše vina. Rakousko má
největšího nepřítele doma. Je ku podivu, že dloub
vnitřní krise nebyla na újmu vnějšímu významu
Co by se tak stalo, kdyby dr. Kramář zachoval
se dle včerejšího přání, že by provedl záslužnější
čin než největší vojevůdce ten, kdo by dnes upusti
od obstrukce? Dr. Kramář by nezaujímal více v
svém národě a straně dosavadní své postavení,a
jeho odchod by prospěl straně málo nebo zcela
nic, snad by ji uškodil tím, že by na jeho místo na-
stoupili lidé s věcí méně obeznámení a nezkušení.
Touto cestou by se k cíli nedospělo. Správnější by
bylo, kdyby poznání jednotlivých rozumných lidí
rozneslo se do širokých truhův a množily se e ma-
nace, jež tu a tam z obyvatelstva vycházejí, že
tento spor je zhoubný a zbytečný, protože nemůže
vésti k žádoucímu cíli, že jeden ani druhý národ
není dost silný vésti boj do úplného přemožení
druhého. Nelze, aby jedna strana ustoupila a upu-
slila od boje. Byla by to porážka a všecky
velké obětí na statcích a duchovní sílebyly by
zbytečny. Má-i býti v Rakousku vůbec ústavně
vládnuto, třeba dorozumění aspoň v hlavnícli částech.
Jiné prostředky, jako změna jednacího řádu neléč
zlo. Dorozumění nebude možné, nejsou-li naši náro-
dové dospěli k poznání o nutnosti spolužíti a do-
rozumění o jeho podmínkách.
Tento domácí boj bude největším a nejvražed-
nějším nepřítelem pro budoucnost státu a monarchie.
doktor
Kramář
Rakousko
18
article
Chtěl jsem dnes, kdy stojíme před nesnadnou bu-
doucností vnitř i na venek, použíti největší míry
národního sebezapření a troufal jsem to vysloviti.
Avšak odvaha a klidný rozum poznání na jedné
straně nestačí, není-li také na straně druhé. Po vý-
vodech dra. Kramáře o vnitřní úřadní řeči jsme vzdá-
leni doby vyjasnění mezi předními členy národa
obávám se, aby slova ta nebyla zlým zvěstcem pr
nejbližší budoucnost. Konečně vyslovuje přesvědčení,
že spásonosný vývoj pro oba národy sluší hledati
nalézti lze jen v blahovolném a pokojném spolužití,
ne však ve věčném odporu. Dospějeme-li k pokojnému
žití, neprospěje to jen oběma našim národům, ale
také styku národnosti a humanitě vůbec. (Pochvala)
Del. kn Schönburp zastával se horlivě trojspolku
a vytkl dobrou vůli s Ruskem. Zahraničný úřad má
býti svobodný, aby dle politické situace mohl uzaví-
rati nejlepší smlouvy. Stál, jenž chce žíti, musí býti
aspoň vn tř silným, aby mohl silně vystupovati na
venek. Vývozu by prospělo nejvíce, kdyby Němcia
Čechové upustili od obstrukce, pročež nabádá je, aby
se srovnali, neboť k tomu je teď před vyjednáváním
obchodních smluv největší příležitost a největší
potřeba.
Del. dr. Kramář: Děkuji dnes p. dru. Pergeltov
za smírná slova, která promluvil. Mluvil-li však
o možnosti, zničiti národ český aneb národ něme-
cký v království českém, my, naše strana, trváme
na tomto stanovisku již dávno. Jest šíleností, věřiti, že
prostředky násilnými podaří se pollačení národav
oboru hospodářském, anebo politickém, zejmena ná-
roda, který je si vědom své národní idey a budouc-
ností. Je přímo směšnou víra, že oba národovév
Kramář
Schönburp
Čecho
Del
doktor
Rusko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 24. ledna.
5.— (Kronika.) Ibsenova »Divoká ka-
chna« velmi se libila. Všecko v kuse je tak ja
sné, dostavuje se s tak nezbytnou nutností aje
přece, či právě proto, tak napínavo! Znamenitý
divadelní kus! Pln hlubokého myšlení a pozo-
rování života a přece tak — zábavný!
— To ani není pravý — Ibsen ! říkal
si obecenstvo, vzpomínajíc zkušeností s růz-
nými Rosmersholmy, Gabriely Borkmanny a ji-
nými trampotami ibsenovského složení.
Pravověrní vyznavači ibsenismu pěli zase
do jiné noty
— »Divoká kachna« se libila? Konečně
Je to nejhlubší mistrovo drama, Ibsen kristalo-
vaný! Pronikla-li »Kachna«, pak je snad přece
naděje, že obecenstvo časem konečně přijde bá-
sniku na pravou chuť! Bude lze pomýšleti, co
se dávno slušelo, na cyklus Ibsenových dra-
Proč by mělo obecenstvo přicházet Ibae
novi na chut?
— Proč by mělo? Tak! Jsou takové povin
nosti! Ibsen je z předních duchů světové lite
ratury. Vzdělané obecenstvo má povinnost obí
rati se těmi věcmi. Obecenstvo, které dbá své
pověsti, má se vynasnažit .
Překrásně! Povězte však! Co je vlastn
účel divadla? Aby obecenstvo v divadle dbal
na nějakou svoji pověst? Aby se v divadle
rozpomínalo, jaké že jsou jeho vzdělanostní po-
vinnosti? ... Anebo je účel divadla — jiný?
Mnozí vůbec popirají účelovost divadla.
— Divadlo je kratochvilná místnost ! říkají.
V divadle nechci myslet na žádné ú čele. Tam
se chci bezstarostně b avit
Kyničtí sobci odbudou všecko tak hrubým
slovem. Pravda je, nikdo se nechce v divadle
nudit. Průměrný divák je stvoření zcela
ušlechtilé tendence. Nechce v divadle nu-
dou zívat, ale nemá nic proti tomu, ba přeje
si, aby při divadelní zábavě byl tak
trochu — povznášen. Tak vznikla
dellinice dramatického umění: zábavou — po-
mat
Ibsenův
Ibsen
Borkmanna
Praha
Ibsenův doktor
divadlo
21
article
vznášet! Zábavou šlechtit mrav, tříbit názor
Zábavou — očisťovat mysl!
Tedy povznášet, šlechtit, tříbit, očisťovat.
ale vždycky — zábavou napřed! Zábava je ži-
votní podminka divadla. Co nedovede zabavit,
je nedivadelní, je na divadle nemožno, je pro
divadlo mrtvo.
Ale při zábavě rozhoduje tolik činitelů
Nálada, vkus, vychování, vrstva společenská,
ovzduší! Bůh ví co všecko! Není divu, n
baví-li Vojtěcha, co bavi Matěje! Někomu jde
Ibsen do noty, někomu se příčí!
— Obecenstvo odmítá Ibsena? Jaká ne
vzdělanost ! Jaký skandál !
Proč skandál? Není úkolem obece
stva, ucházeti se v divadle o něči klassiíi
kační známku. Obecenstvo nemá nikde přede-
psáno, kterému autoru má či nemá rozuměti
Obecenstvo má od přírody jediný úkol: roz
uměti svému životu a jeho potřebě. Umělec má
zase svoji volnost vykládati obsah života svým
způsobem. Oba jsou spolučinitely v uměleckém
životě. Oba rovno právní. Divadlo bez umění
jako divadlo bez obecenstva nedá se mysle.
Oba činitelé jsou na sebe poukázáni, jeden ur-
čuje druhého. Nerozumí-li obecenstvo svému
autoru, není to žádný — skandál, nýbrž zvláštn
zjev v přírodě umění, jehož příčiny stojí — z
ohledanou.
Umělec a obecenstvo jsou v umění dva
nezbytní činitelé, jako jsou v akustice nezbytní
oba faktoři: zvuk a — sluch. Zvuk vzniká
zvláštním tetelením vzduchu, ale všecko tetelen
nebylo by nie platno, kdyby nebylo sluchu, kter
je vnímá
Ted
Vojtěch
Matěj
Ibsen
divadlo bez uměný
22
article
Vzdělanost obecenstva? Co to za pojem
Před časem dali se strážcové vzdělanostní
úrovně německého národa poplašiti zvláštní udá-
losti. Velitel pěšáckého praporu některé venkov-
ské posádky uložil svým nováčkům, aby písemně
zodpověděli otázku: kdo byl Bismark?
Odpovědi dostaly se na veřejnost. Zněly
namnoze velmi komicky. Nedá se tu nie pře
kládat. I pravopis je pozoruhodný:
— Bismark war ein Krisminister: Bis
mark ist ein fertreter unser Kaiser Wilhelm
den II. von Deutsehland; Biszmarek war Reichs-
Kanzler und auch Frürtst. und als Soldat wat
Kürassür; Herrn Virst Bismark wahr Reisz
kanzler; Bismark war König vom Deutzen-
reich... war ein Statzsickrilärr .. . war ein
tapfrer Krüger und zu gleicher zeit Kriksregen
der Deutschen Armee . . war Präfiedant.
Unser Ferscht Brschischmar war von Ferscho
Feldherr . . . atd.
Šedesát výroků! Jeden klassičtější dru
hého! A z jediné drobně posádky ! Čtvrt sto
leti po světodějné události vzniku německé řís
branci německé armády nemají poněti, kdo by
tvůrcem a zakladatelem velikéno národního díla
Bolestný nářek rozlehl se v německém
— Ze šedesáti mladých lidí, kteři nedávno
teprv opustili školu, nedovede většína povědět.
komu děkujeme naši státní jednotu, předmě
touhy celých generací! Tak se to má s naš
vzdělaností . . .!
Kaiser
Deutsehland
Biszmarek
Reisz
Bismark
König
Krüger
on Ferscho
Kanzler und auch Frürtst . und al Soldat W Kürassür
Herrn Virst
23
article
Příklad je typický. Vojáci německé armády
nemají poněti, kdo byl Bismark, ale, kdyby na
to došlo, dobrými obhájci německé říše —
bohdá! — budou ti nevědomci přec! A to je
jejich úkol! Možná, některý professor dějin
na německé universitě, který by překrásně do-
vedl vypravovat o vzniku sjednoceného
Německa — to je zas jeho úkol vzdělanostní
— možná, že by třeba on, ve připadě války
byl jen vslmi pochybným obhájcem své sjedno-
cené vlasti. Jiná je vzdělanostní povinnost vo
jáka, jiná — literáta.
Co je vlasině » vzdělanost«?
— Které je, honem, hlávní město Beludži
stanu ?. .. Kdo byl vynálezcem parní stří
kačky?... Na klerém břehu řeky Quadalqui
viru leží město Sevilla?... Kdy byla bitva
Marathonu?... tak a podobně žáčkové v opa-
kovacích hodinách palestrují pro zábavu svoj
paměť. Kdo čiperně odrazí žádané datum, po-
važuje se za velikého — vzdělance.
Česká spisovatelka při venkovské návštěvě
uvedla maloměstskou českou společnost do veli
kých rozpaků. Tázala se, kdo byl — Goethe
Bismark
Goethe
Německo
Beludži
Quadalqui
Sevilla
24
article
tisku.
— Jaký nedostatek » vzdělanostis
Podnět k satyrické veselohře české to
zavdalo.
Jaká je doba posedlá na všeliké anketya
inferviewy, mohl by literát amatér rozeslati po
vynikajících representantech české vzdělanost
nalehavý dotazník :
— Račte zodpověděti otázku: které jsou
hlavní idey dramat Ibsenových
Vite napřed, jak by anketa dopadla. Deva
desát procent adresátů zůstali by odpověď dlužní
anebo by odpověděli nesmyslem. Nedá se jinak
myslet. Kultura je s polečné dilo lidstva. Z
kládá se prolo na dělbě práce, na dělb
látky, dělbě vědomosti, interessů, místa, vzduchu
světla, na dělbě všeho. Také na dělbě — vkusu
Nedávno za příležitosti literárního sporu
obrátil se čiperný reportér německý na vynika
jící muže německé veřejnosti s otázkou, kterého
z obou předních velikánů současného dramatu
považují za většího: Sudermana či Hauptmannat
Vyřízení dotazníku dopadlo namnoze humo
risticky. Slavný učenec Felix Dahn odpovědě
tazateli:
— Račte mne laskavě omluviti, jsem tek
zahrnut svými pracemi, že vašemu přání ne
mohu vyhověti. Nevím opravdu, který z obou
pánů dramatiků je větší: neboť ani jednoho an
druhého — neznám
Ibsen je hluboký myslitel a znamenitý dra
matik. Není pochyby. Ale zvláštního druhu ší-
řitelé vzdělanosti jsou páni — ibsenisté.
— Pravý muž musí se svojí myšlenkou
umět zůstati — sám! mluví Ibsen někde ústy
svého hrdiny
Ctitelé Ibsenovi nejsou z toho dřeva. Ne-
chtějí být se svým nadšením sami. Zbožňuj
svého mistra a chtěli by, aby ho zbožňoval celý
svět. A kde se zbožňuje, tam se pronásledují —
jinověrci. Běda tomu, kdo by nebyl v náladě,
padati na kolena
— Obecenstvo nejeví dost smyslu pro svě-
tový repertoir. Mor na ně ! Plamen a síra ! . .
Autor »Divoké kachny« podržel ve svém
dramatě pozoruhodné zrcadlo svým neústupným
etitelám.
Ibsenův
Deva
Felix Dahna
Ibsen
Mor
Vite
25
article
Gregers Werle vylíhl si v samotě svého
odloučeného života v horách takovou osobní-
losofli. Chodí od domu k domu po svých zná-
mých, vnucuje jim svůj názor a jménem své
zamilované »pravdy« vnáší do jejich života bo-
lestné zmatky. Jeho pravda obrací se ve sku-
tečné zlo.
Je všecek udiven, že nemůže a neche
každý viděti život, jak jej vidí n-
Doktor Rélink praví v kuse neblahému f-
natikovi:
— Chodíte v tomto deliriu zbožňovacíml
Stále musite mít něco pro svůj obdiv
— A můžete se při tom obejíti bez spo-
lečnosti ? . . . měl doložiti.
Tak je se všemi fanatiky. Nestači jim ra-
dost, kterou maji sami ze svého ideálu. Chtěli
by slyšet hymny také ze sousedství. A když se
jim neděje po vůli, popadá je duch inkvisiční.
Chtěli by, kdyby to šlo, na hranici svého opo-
vržení usmnažit každého, kdo není s nimi jed-
noho — vkusu.
Fanatism minulých temných věků patrně
nevymizel. Přestěhoval se jen z jedné říše před-
stav do druhé. Změnil trochu formu, obsah je
stejný. Všecky příznaky temnoty: nenávist, ne-
snášelivost, sobectvíl
A přec je všecko tak jasno
Světovost repertoáru! Pěkné heslo. Ale at
svělový nebo jiný repertoár, co se v divadle hraje,
je vždyeky jen prostředek, nikdy — účel.
Ale jde-li o dva autory, z nichž jedenje
sice světový, ale zůstává divákem nepochopena
druhý sice není světový, ale dovede obecenstvo
bavit a zábavou zušlechtit, očistit, povzněst:
pak vzhledem k účel u divadla náleží druhému
vždycky — přednost.
Tak si obecenstvo přirozeně samo roze-
znává mezi autory. Odmitá autora Gabriel
Borkmana a tleská autoru »Divoké kachny«.
A má v obou případech pro svoji bytost —
pravdu. Ne všichni lidé potřebují vědět, kdo byl
Bismark, ne všichní mohou přijati ideál Gregerse
Werla, ne všichni mohou být vyznavači — ib-
senismu.
Gregers Werl
Rélink
Borkman