Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

V Praze, v neděli 9. června 1907.

Praha

3

měslosslmiv

4

Číslo 157.

5 article

Na ranní a odpol. list vedelecí se vPrave v shnhnistr nvr . . . . k- s dvojí doneškon eso n t nn oe sls; a K n a roštesí atet lelal l . rote slonli kei

6 title

Dnešní čísle pro Prahu je o 18 stranách.

Praha

7 article Bezradostné jubileum.

Bezradostné jubileum. Nemůže býti snad ani většího a radost nějšího jubilen pro národy, nežli když slav památku dne plného osvobození a osamo- statnění vlasti své. Takové jubileum slaví právě — Uhry. Dnes tomu 40 let, co nynější panovník císař František Josef I, tehda sedmatřiceti- letý dal se v Pešti za velkolepé slávy koru- novat korunou svatoštěpánskou na ústavního krále uherského a chorvatského, skládaje přísahu na ústavu uherskou a jmenovav již před tím odpovědnou parlamentní vládu uherskou s hrabětem Juliem Andrássem v čele, načez o měsíc později — dne 28. července 1867 — podepsal Deákovo vy- rovnání o zálezitostech společ- ných a způsobu jich vyřizování, jímž stanoven »státoprávní poměr mezi ze- měmi koruny uherské a ostatními zeměmi Jeho Veličenstva« — dodnes platný t. zv. dualism. A přece není o dnešním jubileu tohoto historického dějství, kterým Maďaři vyhráli největší politickou trefu — v Ulhrách žádné pravé, upřímné raldosti všenárodní, ani památky o tehdejším jásavém nadšení a blahém pozdravování lepší, jasnější budoucnosti.

František Josef Andráss Deákův Maďar Uhry Pešť ústav uherský

8 article

Není ho ani v národě, ani při straně králově, nýbrž vchmurná starost za jezdcem sedí« — a všechna nádhera slavnostní, jakou se ozdobila Pešt, všechna krásná' slova, jimiz předseda sněmu uherského promlouvá ke králi nejsou s to, aby zaplašila její trudný Již tehda za korunovace 8. června 1867 byla v Uhrách silná strana »neodvislých osmačtyřicátníků« čili košutovců, která se nemohla a nechtěla s vyrovnáním Deákovým smířit, majíc za to, že se jím samostatnost uherské říše porušila. Ve Vídni se bláhově utěšovali, že strana ta vymře, jakmile starý »velký vypovězenec« Košut Lajóš zavře oči.

Pešt Deákův Košut Lajóš Uhry Vídeň

9 article

A zatím strana ta nevymřela, alebrž čím dále do času rostla a rozmáhala se, pěstujíc v novém pokolení idev a tužby staréhio Košuta po úplné neodvislosti říse uherské od Rakouska a tedy po přeměně Deákova vyrovnání ve smýslu poúbe osobní unie s takovým úspěchem, ze dnes je panující stranou pas: vlastní syn Košutův Ferenz je zajisté v m nisterstvu Wekerlově více než pouhým ministrem obchodu, je v něm jakožto vůdce nejsilnější strany maďaršké skutečně ředitelem a pánem. V jakěm smyslu tento rádce ko runy a vůdce strany neodvislosti »oslavuje dnes se stranou svou památku korhnovace z r. 1867, o tom věru nikdo nemůže byt v pochybnosti. Nejrážnější staří stoüpenci strany té neúčastní se letošního koruno- vačního jubilea, jako se r. 1867 demonstra- tivně stranili korunovace samé. Ostatní sice půjdou v průvodu, ale s netajenou výhradou, že cílem jejich zůstává — úplná neodvislost státu uherského s vlastním maďarským vojskem a vlastní maďarskou diplomacií, tedy zrušení společného řišského ministerstva války, zahraničných záležitostí a financí. zrušení delegací a pouhá osobní unie. Pro tyto snahy úsilovné vznikl kolika- lelý těžký ten zápas mezi korunou a oposic maďarskou, jenž prozatím překlenut pak- tem dočasným, dle něhož koruna svěřila vládu nad Uhry koalici: Wekerle Košut- Andrássy-Apponyově a odřekla se pro ten

Košut Deákův Košutův Ferenz Andrássy Apponyův Rakousko Uhry Wekerle Košut

11 article

čas požadavku po známém zvětšení kontin- gentu branců, tedy po silnější rekrutýrc než dosud, ba slíbila poskytnouti i některé žádané záruky pro neporušitelnost ústavních svobod komitátů — avšak na druhě straně uložila koaliční vládě za přední úlohu a po- vinnost — volební reformu pr sněm uherský na základě demo- kratickém. Teprve s tímto budoucím sněmem uherským, vzešlým ze všeobecného práva hlasovacího, chtěla koruna vyřídi těžký spor vojenský — dotud měly otázky vlastní uherské armády s maďarským velením býti zůstaveny v klidu. — Než vládě Wekerlově, Andrássově, Ap- ponvově a Košutově nechce se kousnout do jablička demokratické volební opravy; otálí již půldruhého roku s předlohou, jež měla býti dle přání králova »počátkem všeho za to však tím horlivěji a bezohledněj pouští hrůzu na nemaďarské národ nosti, aby lámala jejich páteř násilíma krutou persekucí, tendeněními procesya těžkými žaláři a pokutami nesmírnými stíhá i žalařuje jejich vůdce, jejich obranc a poslance jednoho za druhým, většina sně- movní nestydí se je vydávati v šanc pod- jatosti maďarských zfanatisovaných porotců. jako netajila se naprosto svou brutální po- maďaršťující obmyslností při zdělávání nej- novějšího pověstného zákona školského. Zu- řivost tělo vášně, tvranské oproti národům nemaďarským propukla právě co nejhrozněji v předvečer jubilejní slavnosti korunovační násilným vyhozením rumunského poslance Vajdy ze sněmovny maďarské za maďarského pokřiku: »To je sněm náš!« Dýmem jest jim tedy právo a zákon ústavní, jakmile jde o Slovana neb Romuna.

Andrássův Apa Košutův Vajda Slovan

12 article

Rok po korunovaci uzavřeli Maďari pro svou bezpečnost státoprávní vyrovnání s ná rodem chorvatským. Nechceme pro dnes připomínati, jak při tom Chorvaté politicky a finančně byli oblouzeni. Ale v národním ohledu osvědčili tehda Maďaři vůči Chorva- tům výjímečně povolnost Dle vyrovnání toho z r. 1868 je na veškerém území chorvatsko- slavonském řeč chorvatská jazykem úřadním v zákonodárství, ve správě i při soudech. Uvnitř hranic Chorvatska i Slavonska je chorvatský jazyk také úřadním ja zy kem společných (uherských) vlád- ních organů. Tak to stojí v zákoně vyrovnání uherskochorvatském černé na lllén — na papíře. Aleak to zalluu v- padá va skutečnosti? Na nádražích u her- ských státnich drah v celém Chor- vatsku úřaduje se jen maďarsky, nebot úřadník železniční samý Maďar. Po léta do- cbázelo mezi obecenstvem chorvatským a železničním personálem maďarským ke svá- rům a šrůtkám, a proto nyní Chorvaté v uherském sněmu se při jednání o novém zákoně pro úřadnictvo železnic státních o to zasazují, aby stal se zákon vyrovnací skutkem a v Chorvatsku byli ustanoveni za úřadníky železniční rodilí Chorvaté, kteří by úřa- dovali jazykem chorvatským. Nuže a jak se zachovali zástupci »ry- tířského« národa vůči tomuto zákonem po- depřenému a tedy plně oprávněnému poža- davku delegace chorvatské? Jak by jim k hrdlu sabal vzpouzeli se a soptili proti »drzosti chorvatské« — a ministr obchodu Košut připadl na tento »gentlemenskýe výklad: Vyrovnací zakon z r. 1868 prý ovšem stanoví, že řečí společných úřadů správních v Chorvatsku má býti jazyk chorvatský. Avšak uherské státní dráhy prý nejsou žádným ú řa dem

Maďari Chorvat Maďar Košut Chorvatsko Slavonsko

13 article

společným, nýbrž jaksi jen soukro- mými závody a podniky uherského státu, a tudíž úřadníci železniční nejsou prý také žádnými společný mi úřadníky Uher a Chorvatska, nýbrž jen úřad- níky uherskými! Rozumí se, že Chorvaté nedají se takou ošemetnou rabulistikou odbýti a tak v den korunovačního jubilea — praská to povážlivě mezi Chorvaly a Maďarií; v Záhřebě panuje dnes vše jiné než radost a Maďarům přejíeí nálada, tak jako po širých krajích Uhera Sedmihradska v milionech srdcích rumun, ských a slovenských to bněvivě vře proti nesnesitelné, bezohledné zpupnosti maďar ských tyranovládcův a jich biřicův. — Tak zneužili Maďaři své čivřicelileté svobody.

Chorvat Chorvala Maďarie Maďar Sedmihradsko Uhry Chorvatsko Záhřeb

14 article

Nenaučili se spravedlivosti, ba ani slušnosti lidské oproti svým spolnobčanům nemaďar- ským, již tvoří velikou většinu obyvatelstva říše svatoštěpánské: 10 milionů proti 6 — i dle sčítání maďarského. Čím však jsou říše bez spravedlnosti? »Ničím, než velikými pelešemi lotrovskými !« — pověděl již starý církevní otec sv. Augustin Proto není v říši sv.štěpánské přes čtyřicetiletou její samostatnost žádné spoko- jenosti, žádného občanského klidu a míru blahého, nýbrž plno sváru, třenic a — b í dy hmotně jako duševní a mravné. »Kdo v pouta jímá otroky, sám je otrok!« Toto hluboké slovo našeho Jana Kollára budiž připome- nuto hegemonům maďarským v den jejich — smutného jubilea, kdy kruší jejich mysl obava před možnou příští reakcí z Vídně, jako strach před vlastním lidem obecným, jemuž zadržují právo hlasovací, kdy kalí jim radost jubilejní s jedné strany významné váhání koru ny svolit k Andrássovým návrhům zákonů ga- rančních, jednak vzrůstající hnutí týraných národností nemaďar ských a nespokojeného dělni- ckého lidu, nově podrážděného čeledním řádem, jímž stávky prohlašují se za zločin a původcům jich hrozí se tresty. »Možnoli — trnou — lidu tomu dáti všeobecné právo hlasovací?« — V takové hle krisi vážné tone nejen vláda koaliční, aléhrž celé hospo- dářství maďarské po 40letém samopanstv nenapravitelných maďarských hegemonů. » Na vrch huj, ve spod fuj!« toť obraz dnešní Maďarie ve skutečnosti.

Augustin Kollár Vídeň

15 article Prof. V. 1. Lamanakij o nynějším stavu věci ruských.

Prof. V. 1. Lamanakij o nynějším stavu věci ruských. Měli jema již přiležilost sděliti se svým čtenáři, že v Praze mešká v těchto dnech jeden ze skutečných a milých ruských přátel českého národa, vynikajíci a učený ruský slavista V la- dimir Ivanovič Lamanskij, bývals profesor na universitní stolici jazykův a lite- ratur slovanských v Petrohradě. Prof. Lamanskij právem zván jest zakladatelem ruské školy slao vistické, z níž vyšlo tolik zdatně vědecky pra- cujících žákův a jako výborný znalec české bi- storie a jmenovitě literstury českobratrské pě- stuje již dlouholeté výborné styky s vědeckým světem českým, maje u nás řadu oddanýeh přátel a ctitelů. Profesor Lamanskij, jehož půlstoletou vě- deckou práci asi přede dvěma lety velmi oká- zale oslavily učené kruhy na Rusi i ve všem Slovanstvu, hodlá stráviti leto ve Švýcarech jsa při vysokém svěm věku 74 let stále ještě neunavně vědecky činný, učinil na několik dní zastávku i v Praze, jako před tím v Berlíné. shledávaje některé prameny pro svoji novou práci. Členu naší redakce dostalo se vzácne

profesor Lamanskij Praha Petrohrad

16 article

lov Bsrns

17 article

přiležitosti pobesedovati s proslulým učencem, plným ještě svěžesti a sily duševní, a hovor přirozeně zabočil na nynější položení ruských věci ve chvíli, kdy trapná krise mezi vládou dumou zdá se zase ohrožovati mírný konstituční vývoj v těžce zkoušeném Rusku a kdy nové sesilení rovolučních otřesů hrozí bezvýsledně hnáti i druhou dumu k rozpuštění a tím celou ohromnou říši do nových běd a zmatků. Prot. Lamanskij svolil ochotně, abychom tresť jeho zajímavých názorů sdělili české ve- řejnosti, kterou bude pochopitelně zajímati, jak soudí jeden z předních ruských učencův a znaleů historie slovanské o řadě akutních problěmů po- litických, které největší řiši slovanskou uvádějt takřka na pokraj jzkázy. Prof Lamanskij osob- ními svými politickými názory stál nejbliže tak zv. straně mírné obrody (partija mirnago obno- vlanija), ačkoli není více, jejím členem, chtěje býti zcela mimo všechen ruch politický, Tato strana, jejtž vůdcem byl v první dumě hrabě Havden, jeden z nejvíce vyníkajících a nej- sympatičtějsích jejích předákův a řečníků, sna- zila se o utvoření liberálntho středu v pren ddmě, stojíe uprostřed mezi »kadaty« a pravici, navazujíe stále užší styky s prvními, kter v úklonu od neplodného a zhoubného terro- rismu »levých« stran se k ní posléze přikloni aspoň z velké a lepší své části, chtějíce stů, co stůj zachrániti konstituční princip a nastou- piti cestu klidného vývoje a tuhé reformn práce. Tim je dáno také všechno nazírání pro Lamanského i na dnošní situaci, neboť zkuše nosti po rozpuštění první dumy a v průběhu zasedání dumy druhé jenom potvrdily a zdůraz nily tuto potřebu silné strany s tře du která by podepřela vládu ve všem. jejím dobrén snažení o klidný a mírný konstituční vývoj

Prot Havden Rusko

18 article

Prozátím hrozí se prof. Lamanskij toho, že bez nadějnost poměrů, jaké v poslední době v druhe dumě zavládly, požene k novému jejímu násil nému rozpuštění a vládě nezbude jiná cesta než diktatura, za níž bude nutn vypracovati nové, méně liberá ln zákony volební O autonomistických snahách P láků, jejichž poslanci podali nedávno v dume dotyčný návrh, týkající se všech gubernil bý- valé Polsky, vyslovil se prof Lamanskij o- mítavě, opíraje se o svoji znalost poměrů a polské otázky v Rusku vůbec. Za trvajíeího stavu věcí nelze příznati Polákům tak plnou autonomii, jak by si toho přali, neboť nikdy be se s ni nespokojili Litevct a Matorusově, obv- vajíéí velmi hojně v těch gobernitchi, na něž si Poláci činí právo. Nehledě ani k tomu, že po- Polácích s obdobnými nároky by mohla příji celá řada ostatních národů, nesmírně stěžujíc komplikujíc vývin poměrů v takovém ohromném konglomeratu národů, jakým jest Rusko. Na proti tomu v souhlase s mnohými jinými vy- nikajíeími politiky ruskými považuje prof Ls- manskij za nejlepší a nejspolehlivější krok k vy- manění z nynější bídy autonomii vše ch jednotlivých gubernií, jinými slovy decentralisaci celé správy admi nistrační, dopřání většího vliv u kompetence zemstvům. Tim nejlíp by se odstranila hniloba uvnitř centralistického sy- stému nynějšího a v rámei osamostat- nělých guberniíbude spíše možno uplatniti všechny spravedli vě ohledy na národní samobytnost jednotlivých kmenů národních, na pěstění národ- ního jazyka ve školách atd.

Lamanskij Polák Ls Polsko Rusko

19 article

V nynější dumě a v každé přísuí, která po nt přijde, nejvle obtíží činí vládě ovšem rozře šení neblahé otázky agrární. Problém téžký a neobyčejně složitý, který ovšem naprosto V drobném prodejíe ani, dssle o sobs nti ve analkách na vonkors. sdpslednt. . . . . . . . n Inseraty plati ze ho tově zopřee Ptedlaconí lnierty pjnipinl- uekir erenona n Buispivy s nrvnaejje

Buispiva

20 article

nelze řešiti expropriací soukromého majetku. jak žádají krajní strany. Vláda i car sám pro- jevili v této příčině mnoho dobré vůle již loni odevzdáním statků carských a údělných na pro- spěch sedláko. Ovšem však způsob, jakým se selské nouzi o půdu odpomáhá jednotlivcům kuse a nesou- stavně, stává se pomalu již neudržitelným a tak se celá řada znalcův otázky agrární mezi po- slanči kadetskými i některými z levých stran začíná již kloniti k názoru, že by nejlépe bylo postupovati potřebné úděly půdy jednotlivým obelm, dšrevnám, selskému miru. Máť tento mir, ovšem také mnohé svoje stinně stránky, ale to jest otázka, která by výžadovala mnoho a po- drobných výkladů, na něž nelze zacházeti v po- všechné a stručně zmíuce o problému agrářním na Rusi. Terorismus, šířený úsilovnou agitaci revolučních živlů mezi neuvědomělým a temným selským lidem, jenom stěžuje, rozluštění jehio, draneování a pálení statků, obilných zásob, do- býlka i celých vsl, jehož jsme byli svědky v posledaích letech, jenom šířil hrůzy, zvyšo val nouzi selskou a přispíval ke hroznému šíření se. hladu.

Rus

21 article

Péče vlády o selskou půdu musí býti všsk především provázena upřímnou snahou pro povznesení vzdělanosti selského lidu, pro zřizování škol a zviy š o- vání s chopností obdělávati půd u. Co se zvláště tohoto posledního týče, vyslovil prof. Lamanskij svoje přesvědčení, že se v láda ruská bude musit poslarati o z- skání značného počtu výborných a odborně vzdělaných agronom o, které by vysílala do jednotliv ých gubornií, aby učili ruské sedláky rozum nej- šimu hospodaření, nacionialnímui vzdělá v ární pů dy . - zužitkování plodin atd. K tomu účeli bylo bysi přáti, aby se předevěím na české agronomy pamatovalo, kteři by mohli muoho platných s lužeb pro- kázati, a našli by na Rusi vý- borno u p ů d u. Zajímavě výklády svoje ukončil prof. La- manski poznovu zdůrazněním, že běži v pynši- ších těžkých zkouškách o zachování principu konstitučního, k jehož podpoře muší se sesku- piti všichní dobří lidé ruštl, v odporu proti ne- smyslnému teroru s obon stran, který ruskou revoluci převrátil bezmála již v bezmezné šl- lenství, jehož konce nevidět. Prof. Lam a nskii strávil několik dní v Praze v milech a srdeč- ných stycích s nasimi vědeckými a liierárními kruhy, a zejtra odjiždí odtud přes Mulchov a Wiesbaden do Švýcar.

profesor Lamanskij Rus Praha Wiesbaden Švýcary

22 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 7. června. (Uherskochor- v atský spor.) Slavnostní náladu, v níž so vpravuje Pešť za přiležitosti 40letého jubilen krá- lovské korunovace, ruší povážlivou měrou ne- uklizený spor o maďarský úřadní jazyk na stát- ních drahách v Chorvatsku. Poslanecká sně- movna uherská počala včera projednávati Ko- šutovu předlohu o služební pragmatice želozni- čních úřadníků a hned v prvý den došlo na poli- tování hodný výbuch maďarského šovinismu, způsobený útokem košutovce Barty na Chor- vaty. Krajní křídlo strany neodvislosti, jako ne- uznává v Uhrách jiné národnosti, než maďur- skou, jeví sto chuti, zatočiti i s Chorvaty tak, jako se Slováky a Rumuny, přes to, že auto- nemie království chorvatského a ráz chorvatštíny jako jazyka státního jsou zaručeny platnými zá- kony. Jest proto pochopitelno, že chorvatská delegace trvá houževnatě na tom, aby chorvat- štína byla uznána za úřadní jazyk i na státních drahách na území chorvatském a že ji v tom

Chorvat Slovák Rumun Praha Pešť Chorvatsko ko Uhry Bart Chor

23 title

FEUILLETON.

24 article

V Praze, 8. června.

Praha

25 article

5—. (Kronika.) Prostomyslný názor Zápas národní — chvilkový zjev, věc poubé »sgitace«1 Něco mrzutého, co snad včera začlo, dnes zuři, zejtra ochabne a časem po- mine docela ! Jen lidiček »dobré vůle« kdyb prý se několik našlo, aby podali si ruce. želaný »mir národů« rozestřel by pak svoji blahonosnou náruč! . . . Tak si lidičky po- vidlajíl R. 875 po Kr. objevilo se v Cařihrada slavné poselství moravského knížete Rostislava Poslové knížecí mluvili takto k mocnému vláde Hesťsnského Východu, císaři Michnelu: — Lid náš zavrhl pohanství, zachovává už zákon křesfanský, jen učitele nemáme, aby našim jazykem pravé víře učil . . . Pošli nám, o císaři, biskupa a učitele . .. Císař vyhověl přání. Poslal na Moravu dva povolané muže, bratry Cyrila a Metoděje. Co následovalo v dějinách říše Rostisla- vovy a sousedních slovanských na Dunají bl na vlas náš — dnešní »zápas za práva ná- rodní«. Jen že se děj odehrával — před ti- sfei lety Pěkně doložená studie prof. Pastrnka »o životě sv. Cyrila a Metoděje«*) skytá v těch vě- cech čiení velmi poučné a — překvapující. Přesvědčite se brzo: jeden je život, j ede zíkon přírody človéka i jeho dějin, jeden děj kulturný, dnes jako — před tisíci lety V předmluvě praví spisovatel: *) Dějiny slovanských apoštol s rozborem a otiskem pramenů. Sepsaí dr. Frant. Pastrnek. V Praze 1902. Nákladem Jubilejního tondu pro vědy literární. — Kritické vylíčení dějů ukazuje, kterak idea cyrilo-metodějská nejrázněji se projevila jazykovou stránkou. Idea náboženská před tisíci lety byl eminentně kulturná otázka. A vybíjí se — A dnes, po tisíci letech? Národní zápa kulturný, jak se jeví dnes? Jaké obdoby a podobyl

Posl Cyril Metoděj profesor Pastrnek doktor František Hesťsnský východ Morava Praha

26 article

Neplatí obdoba jen pro široké rysy !. Pr- kvapující rovnoběžky se vyskytují právě v po- drobnostech! Oba bratři, zprvu Cyril, později Method idejně i mravně stojí na výši úkolu. Poslání ná boženskému bylo třeba opatřit základ národně- politický. Základ opatřen. Nékolik málo let po- sobnosti minulo a list papeže Hadriana ozn muje z Říma knížatům slovanským na Dunaji Rostislavu, Svatoplukovi a Vocelovi, slavnou zvěsť: Method, »muž rozumu dokonalého pravověrného« ustanoven biskupem slovanských krajů. — Aby vás učil, jakož jste prosili, vyklá- daje kniby jazykem vašim, podle všelikého řádu i svatou mši, to jest službu a křest. Je arci úkolem idejí, přemáhati odpor hmoty. A sila hmoty jeví se tlakem okolnosti. Působnost Methodova narazila na silný odpor latinských kněží sousedního Bavorska a Solno- hradska. Byli sousedé bližší, dříve už se udo- mácnili v zemi. Považovali kraj a lid slovan- ský za obvod svého »práva«. Zápas byl nutný. Vrcholil známým osudem Methoda. Po několik let vězněn a trýzněn slo- vanský apoštol v zajetí biskupů německých. Sluhové boží jménem zákona božího byli schopni každého násilí. Nová vyšěí kultura vždy se hájí a utvrzuje prostředky a mocí staré n i žš kultury. Před tisici lety jako — dnes. Hned na počátku vzkazovali bavorští kněz vládci Kocelovi:

Cyril Rostislav Svatopluk Vocel Methodův Řím Dunaj Bavorsko

27 article

— Jestli Methoda u sebe míti budeš, ne- máš v míru s námi žntil A dostáli slovu. Úklady odporné strany ne- ustávaly. Německý biskup Wicking a jeho stou- penci bojovali proti Methodovi všemi zbraněmi Ani falešné zprávy nescházely a padělané listy Měli veliký, dle svého zdání, důvod a ten omlouval všecko počínáníi — Na našem územi učíš ! .. Nepoznáváte haslo? Táž melodie bojovné písně »vom deutschen Besitzstand«! už tehdy před tisíci lety, se ozývala z kulturného válčiště Což je po pravdě a zákoně božím, po právec jazyka a rozumu! My tu byli dřív a držel jsme moc! A nevzdáme se svých — výhod Přírozený zjev. Násilím třeba zjednávat právo — vyšší kultury, krví získávat platnos — evangelia lásky! Vždy tak bylo. Leč, obdoby ja ké! Záměr sobecký zakrýván vždy rou- škou zájmu i dejnéhol Jaké předsudky bylo apoštolům idey překonávati — Slovanský jazyk do bohoslužby? Ne možno!... Jenom tré jazyků je schopno a po- voláno, dostávati té službě: hebrejský, latinský a řecký !. Kolik učenosti, ostrovtipu, síly vůle a sta tečnosti musili bratři vynakládati, aby odklidil předsudek! Slovančina »nemožna« pro boho- službu! Tehdy slovančina jako později jiné vyšs úkony kulturné! Slovančina »nemožna« dne ve škole, ve vyšším učení, ve vědě, v umění ve vyšší společnosti, v úřadě, v parlamentě, v diplomacii, ve vojště! Nemožna všude, kde jiný »držitel« už sedí ve svém hnízdě a hájí svůj — »besitzstand«.

Wicking Slovančin

28 article

Heslo: vznešená idea! Ale bitvu zani vede — nízký zájem. Lidská bytost pro všecky časy vázána ke hmotě. — Jak daleko žaloby (náboženského rázu bavorského episkopátu zakládaly se na pravdě nelze s určitostí říci . . . pravý půvo d žalob byla ztráta provincie a d ůch o d ů z ní ply nouclch Známe toho druhu »idejné žaloby« z denní zkušenostil Kolik obdob a podob z dnešuího zápasu slovanského dalo by se uvěsti kté ukázce dávné. Mimoděk napadá skeptická my- šlénka: jestli živel slovanský za ideu své kul- tury zápasil už před tisíci lety, čím to, že ide sama, zůstává nerozřešena — dosud ? Obdoby tak překvapné věků tolik vzdálených ! Což idea za tu šírou dobu nijak — nepokročila? Ozývají se výtky. Co jedna, generace vy- mohla, ke zdaru idey připravila, vybudovala, druhá přichází a v podivném zmatku, uchvá cena jinými ideály, křižuje, zanedbává, ne- přímo rozmetává a porušuje. Ž alosiná stavba Jak tu má k vrcholu spěti budova — idey ? A hle ! I nešťastný zjev rozptýlenosti zájmův domněle tak »moderní«, má svoji — tisíciletou obdobu! Rostislav moravský je státnická hlava. Pše do Cařihradu o »učitele znalé slovanského jazyka«, ví, co počíná. Vede politický zápas s mocnostmi na západě, má jasné vědomí souvislosti zájmů politických se zájmy národně kulturnými.

Rostislav moravský Cařihrad

29 article

— Staroslovanské písemnictvo (péčí Cyrilla a Metoděje) vzniklo z myšlénky poli- tické! vykládá znalec. Politická neod- vislost velkomoravské říše měla být utvrzen zřízením samostatné slovanské clrkve (kultury) Rostislav byl opravdový státník ! Rozeznával nutnou souvislost idejí a zájmů. Cyril, umíraje, odevzdal dědictví idey dů- stojnému nástupci, bratru Methodovi. Rostislav není tak šťasten ve svém nástupei Svato pluku — Pro Methoda a církev slovanskou ne- osvědčil se Svatopluk příznivcem. Podporoval kněžstvo latinské . . . Buď osobní nechuť roz- váděla oba vedoucí muže, aneho mravní přisnos Methodova Svatoplukovi překážela, anebo politické nadání Svatoplukovo bylo nedostalečné . ..

Metoděj Rostislav Cyril Method Svata Svatopluk příznivec Svatopluk Svatoplukův

30 article

Jak vidět, jiný zajem zvltězil u ná- stupce Rostislavova nad velikou ideou předchůd- covou. V Čechách nebylo lépe. Kníže Bořivoj, po- kříěný Methodem, přál slovanské bohoslužbě. Také vnuk jeho, svatý Václav, čítal ještě v Budči »ve slovanských knihách«. A svatý Prokop z Vy- sehradu přenesl znslost slovanského píama do klášterní školy na Sázavé. Myšlenka národně kul- turná slovanského státníka Rostislava, na Moravě záhy po smrti Methoda ušlapaná, v Čechách z počátka atěšeně se ujímala. Až i tu vnadidlo osobního z ájmu strhlo konečně mysle v jinou stranu. Spytihněv nepřeje slovanské myšlence. Za Vratislava plamének idey znovu zablykotal. Bre- tislav II., úplně zamotaný v síti západnické, vy- pudil na dobro poslední pěstitele slovanství z klá- štera Sázavského. Dvě stě let po přichod a soluň- s ých bratři (1097) veliká iden nadobro zaniká, Samostatná kultura národa je dílo vylších kvalit, třeba ji chránit a podpírat, s nasazením vší bytosti. Nepohodlná práce ! Nesnadno se zl- skává! Více lahodí smyslům, uchýlit se do přízně »hotových poměrů« sousedních a ochotně přijímat odtud — předpisy. Neustálý komih duchů mezi tužbou za úkolem vlastním a mezi mdlobou smyslů zajatých pohodlím ve službě cizoty označuje dosavadní dějiny Slovanstva. Jak bude dále? Kultura národů je bytost věkovitá. Stalet rozkvětu, stalelí úpadku — pouhé episodr; života. Před tisíci lety Karel Veliký založil velikou (ši- »německého jazyka«. Kolikrát za běhu věků ve- liké dilo pobořeno, shrouceno a zdálo se roz- metáno docela! Až zase doba rozkvětu ně- mecké síle nadešla Budova slovsnské kultury národní, velké, samostatné, mocné čeká teprv v budouenu svéha vršitele. Zatím jen třeba klášti cihlu k cihle, dnes —— jako před tislci lety l

Rostislavův Bořivoj Václav Rostislav Veliká Čechy Budeč Morava Spytihněv