2
masthead
ARODNÍ LISTTY.
3
masthead
14. prosince 1913. Číslo 342.
4
article
obět padá nových sedm krabic laku a obě ko-
lena na punčochách. Pak zamyká, aby jí to
nepoťapali a jde se matce naproti na nádraží.
Matka přijíždí mrzuta. Nevěsta je nejen
hezká, ale je i z řádné rodiny a vůbec všeje
v nejlepším pořádku. No to tak zrovna potře-
bovali do rodinyl
Ale ať je mrzuta! Však ji to přejde, až
uvidí, jaké překvapení jí děti přichystaly
Jaké že překvapení? No uvidí! Ať dočká ča-
su, jako... jako labuť klasu! Nemohou se pře-
dem zraditil
Máti spěchá jako okřídlená. Má zlé před-
tuchy a z klazanů ne slova dostati!
Konečně jsou doma. Umělci otevíraj
dveře salonu, staví se do pósy tanečních
mistrů a utvořují tak umluvenou skupinu, apo-
theosu práce.
Máti nemůže popadnouti dechu a zamyká
oči jako při bůh ví jaké bolesti. Děti hrdi je-
den víc než druhý pasou se na jejím úžasu.
Je to překvapení, co? Jo, pane, když se
oni do něčeho pustí, už to musí stát za tol
„Jen se nesmíš o zeď moc opírat,“ podo-
týká Jarka. „Zapomněl jsem přidat klihu
malování zůstává tak trošku na zádech.“
„Ano, a choditi se tam také moc nesmíl
dodává Věra. „Na krabicí s lakem stojí, že lal
musí schnout nejméně tři neděle.“
Jarek
Věra
5
article
Jáchymovo zoufalství.
Napsal dr. Oskar Rosenield. Přel. dr. Bolu
Vybíral.
Uprostřed Hané, schována za lesíkem
daleko od vsi a dvorů, leží železniční stanice
Z. Malá bílá budova pohlíží jako dětské oke
na pruhy vyprahlého jetele, jenž, tlače se k
vlnám pšeničných polí, pokouší se bujeti do-
konce i na písčité půdě mezi kolejemi. Nad
květnými hlavičkami bzučí nesčíslní čmeláci
škádlení slunéčky a motýli, houpajícími sev
letním parnu a časem i pod koleje plujícími
aby přistáli na květinách v zahrádce před
domkem.
Úzký trávník kolem zahradního plotu za-
lévá Jáchym vlastnoručně s vážností žehnají-
cího kněze a po této práci, kterou koná ně-
kolikráte denně, vydává se, veliký a kostna-
tý, na obchůzku. Prohlíží resedy a jiné kvě-
tiny, nahlédne do kůlny, přesvědčí se, po-
držel-li loní natřený plot barvu a postaví ko-
nev k pumpě. Potom si zapálí cigaretu a bafá
automaticky do těžkého letního vzduchu.
Za staniční budovou prožívá bezsvětlý
život louka. Sedmikrásky a pampelišky rostou
zde jedna na druhé, obtěžovány a přerůstány
blatnicí a jednotvárné bědování kuňkavých
žab směšuje se s křikem chřástala v ohlušující
koncert. Dusivé výpary tam vystupují. Ni-
kdo neví, kde ústí potok, jenž odnáší kalnou,
sirnatou vodu přes bílé a žluté tečky.
Zřídka se objeví na stanici cestující
A když časem vleče rolník pytel zeleniny za-
prášenou cestou, aby jej dopravil do města.
seskočí Jáchym, široký obzor maje před se-
bou, s pohovky, odhodí zbytek cigarety
vklouzne rychle do služebního kabátu a po-
staví se k pokladně.
Jáchymův
doktor
Rosenield
Bol Vybíral
Jáchym
Haná
6
article
Hned se rozpřede mezi oběma těžkopádná
zábava; rolník nerozumí řeči německého
úřadníka. Jáchymoví pak odepřel osud přes
dvanáctiletý jeho pobyt na Moravě, aby se
vyznal v mysteriích hanáckého nářečí. Ale
pud, aby se dorozuměli, tvoří nové možnosti
výrazové ve způsobu pohybů a pohledů. Mno-
ho se mluví a mnoho se nadává: o počasí a
cenách mouky, o špatných vyhlídkách na žně
a o horším ještě hospodářství starostově. Já-
chym s lokty opřenými o pokladnu, doprovází
rolníkovo hlasité bědování přikyvováním
krčením ramenou. Žádostivě pije zvuk lidské-
ho hlasu.
Jakmile zavolá telegrafický přístroj
vstrčí si rolník lístek pod čepici, již držel za
řečí s úřadníkem pod paždí, a poplivav ce-
lou podlahu čekárny, otočí několikráte pod-
patky a zastrčí si dýmku do holínky.
Pak odchází mruče pozdrav.
Brzy potom si nasadí Jáchym služební
čapku, kabát si zapne a očekává vlak.
Třpytivým světlem zalit spí kraj. Kolem
žhavých kolejí se tetelí polední žár a obloha
klene svou temněmodrou, bezoblačnou stře-
chu nad žíznivými rolemi. Jenom mihotavé
komáři roje provozují neunavně své svatební
Za nízkými poli, nedaleko lesíka, píská
naříkavě lokomotiva, jakoby ze sebe vyrážela
tíživý dech. A když se pak vřítí do stanice
vlak s temným supotem, neprokáže mu ani
pár výhybkářských hus patřičnou poctu; po-
hodlně štěbetaje a škubaje si chmýří, pova-
luje se na kolejích.
Jáchym
Morava
7
article
Ospale opouští Franta výhybkář své
místo-
Sotvaže pojí, odebere se pod kůlnu. Kdy
koliv ucítí zápach vlhkých hoblovaček, shni-
lého dřeva a alkoholu, neopomene si přihnou
z láhve kořalky. Pak se oddá, věda bezpečně
že je přednostoví až ku přištímu vlaku po-
strádatelným, spánku.
Jáchym sedí u psacího stolku a zívá
Mouchy mu bzučí neustále kolem uší, bijí se-
bou o okna, lehtají ho na prořídlém temenu.
Do tísnivého ticha kancelářské místnosti zpí-
vá přístroj koktavou svou melodii. Spánkem
a nudou zmožen rozmotává Jáchym netečně
bílé papírové proužky. Nepotřebuje jich čísti
Zkušené jeho ucho převádí zvuky v slova
Zbaviv se uniformy, zapálí si jednu z ci-
garet, jež si sám ukroutil, a zaujme obvyklé
místo na pohovce. Dlouhé, tenké nohy napřa-
ženy, hlavu obrácenu ke stropu, počíná pře-
mýšlet. Při tom se mu hrabou tabákem se-
žloullé prsty ve vlasech, jejichž řídké pra-
ménky jen ztěží zakrývají holé temeno. P
tisícáté si prohlíží malbu na stropě. Zpod bílé
omítky noří se bledězelené růže na šedý pod-
klad, podivně spletené a stylisované; se stře-
du však, kde byla upevněna visací lampa.
usmívá se naň šibalsky dětská hlavička. Mal-
ba je jedinou památkou na rodinu, která této
služební místnosti používala za byt. Na místě
klavíru stojí nyní regály s nesčíslnými při-
hrádkami a kulatá železná kamínka nahražuji
vysoká kamna, jež bývala hlavní okrasou po-
koje. Úzkými pruhy světla, jež prosakuje za-
mřížovaným oknem, točí se modrý kouř ciga-
rety, opatrně jako had se vina ke stropu.
A uprostřed něho dětská hlavička na ženském
těle — už ne se šíbalským úsměvem, nýbrt
s plnými, zralými ženskými ústy a svůdnýma
reje.
Franta
Jáchym
Mala
8
article
očima pod dětským čelem. Jáchym zdvihá
svalnaté ruce, zatíná prsty, pohlíží náhle bez-
nadějně do dusna pokoje. A přilézají myšlenky
se ztrnulými zraky a pustými tvářemi a tupá
mozková lenost nechce ustoupiti a klid let-
ních dnů činí z něho otroka, jenž zatiná pěsti
a bezmocným vztekem skřípe zuby. Nejvíce
nenávidí soumraků. Tu slyší, jak za ním pa-
dají do prázdna hodiny, den jak den, nezmě-
nitelně, a barvy na obloze mu ukazují hranice
obzoru, za nímž je život, pln bouří a pro ně
nedostižně vzdálen.
Než přijede večerní vlak, má Jáchym ještě
kdy, aby vykonal svou zahradnickou povin-
nost. Franta stojí připraven s plnou konví. Já-
chym ji přijme z jeho rukou jako hostii a krá-
čí, silně vykročuje, písčitou cestou mezi zá-
hony. Několikráte obejde zahradu. Potom se
zjeví zase Franta, postaví konev ke studní
tu vymění mužové několik slov o službě. Já-
chym sedí na dřevěné lávce před zahradním
plotem, kroutí cigaretu a hledí před sebe.
Nebe pozbylo svého lesku. Tmavý jetel
splývá s polemi. Světla se prodírají z dálky
a srp měsíce vystupuje zvolna z roviny.
Franta zaujal své místo u výhybky, kde
přijede vlak. Automaticky koná službu. Já-
chym pozoruje jeho silhouetu, která činí čistě
linie obzoru ještě smutnějšímí. Kolikráte se
ho zmocní touha, aby se před Frantou vymlu-
vil, povyprávěl mu o svých žalech a vášních.
Jáchym
Franta
9
article
Ale vnitřní odpor, který si nedovede vysvět-
liti, jej zdržuje a oba mužové si zůstali na-
vzájem cizími přes dlouholeté spolužití. Já-
chym cítí za takových večerů, jak mu leží
týle teplá ruka a přemožen takovou něžností
snaží se zapískat melodii, jíž byl sám vy-
nalezl; snad potlačí jeho pohnutí. Potom od-
kvapí do kanceláře, aby přijal telegrafick
zprávy předchozí stanice a když opustí po-
slední vlak stanici, srovná své papíry a po-
spíchá do postele.
Franta putuje jasnou, tichou nocí do nej-
bližního dvorce. Cítí povinnost, aby každého
večera přinesl obět na oltáři lásky. — — —
Není co vyprávět. Den jako den. Jáchym
končí svou službu s neochvějným klidem člo-
věka, jenž dovede čekat. A léto odchází
první známky jeseně se ohlašují bouřemia
padáním listi a časným smrákáním.
Kteréhosi rána, koncem srpna, objeví se
na stanici několik cizích pánů. Jáchym s
dovi, že chtějí vyzkoumat, kolik síry je v luč-
ním pramenu. Mluví se o založení lázní; co
nejdřív prý se začne s prvními pracemi.
Jáchym sní konečně o vilách na pozem-
cích nejbližšího okolí, o kolonádách, ranní
hudbě a ženském dechu. Připadá si náhle na-
nejvýše důležítým a rozbřeskuje se v něm pře-
svědčení, že se jeho existenci na malé želez-
niční stanici konečně dostalo podkladu. Vy-
nakládá celou svou zaschlou přívětivost, aby
byl komisi milým a silné stisky rukou, jež při-
jímá večer při loučení, vzbuzují v něm pocit
že již není daleko cíl jeho touhy.
Franta
Jáchym
10
article
Neukojitelná touha po činnosti se ho
zmocňuje. Příšerně tíše plíží se noci a když
se blíží ráno, čeká nervosně na zprávy te
legrafu. Všude je ho vídět. Sotvaže vyřídi
kancelářskou práci, objeví se ve skladišti
chvátá se zkoumavými pohledy prázdnou síní
seskočí na koleje a kráčí podél nich až k vý-
hybce, kde přijíždívá vlak.
Odtud sděluje Frantovi rozkazy svým
krátkým, přesným způsobem: ale na očích se
mu rozkládá vihký lesk, jenž dává tušiti zvol-
na se rozplývající naděje
V zahradě není mnoho práce: astry aji
řiny plní záhonky a růžové keře, ve své mraz
né nahotě, mohou se již sotva dočkati, až
se octnou ve svém teplém, zímním příbytku
Konev odpočívá týdny vedle pumpy. Jáchym
pohlíží bez účasti na zanedbané trávníky. Jeho
obličej je popelavě žlutý: pouze na vpadlých
lících kane chorobná červeň. Přistihne se, jak
si pobroukává verše a sloky písně, již slyšc
v dětství zpívat, hloupý sentimentální text
jenž se mu nikterak nehodí a až do nejhlub-
šího srdce je cizím, poněvadž Jáchym zář
štěstím.
A přicházejí bezútěšné dni, na něž je je-
seň tak bohata. Pichlavé sluneční vedro se
střídá s větrem a výhrůžnými mraky
Jáchym hledí ztrnule do kotoučů říjno-
vých mlh. Do límce zahalen leží na pohovce.
Nebo stojí kouře u okna s čelem přitisknutým
na tabuli. Chladné večery přinášejí lijavce.
Neustále slyší, jak kapky pleskají o mříží:
obloha se spřádá v pochmurnou šeď. Není-li
samozřejmo, že v tom osamělém muží roste
touha, aby užil své síly a potom hned trochu
zpokorněl, aby se v malých bezbrvých očích
ztlumilo plápolající světlo a napětí úst, aby
se stalo dobrotivým, vděčným úsměvem
A není-liž samozřejmo, že pro nedostatek to-
hoto ventilu pobíhá kanceláří jako vyhlado-
vělý dravec, zatínaje velké, zarostlé ruce
pěsti?
Franta
Jáchym
11
article
Kteréhos měsíčného večera — v posled-
ním říjnovém týdnu — vystoupí z vlaku dáma
a odebere se ihned do přednostova pokoje
Nedočkavostí mučen, vejde Jáchym.
Je-li v tom kraji byt, jehož by byl
možno přes zimu najmoutí
Ovšem, v domě výhybkářově.
Frantovi, jehož před bohem uzavřen
sňatek je již také před lidmi posvěcen, do-
stává se důvěry.
Když pro následující noc nabídne Jáchym
vlastní ložníci, přijímá dáma jeho nabídku
s lehkým úsměvem. — — —
Té nocí nemůže Jáchym spát. Ačkoli
zprvu přičítá vínu svému neobvyklému loží
pohovce, přesvědčuje se brzy o skutečné pří-
čině svého rozrušení. Blízký obrat osudu ho
rozechvívá, bláznivé plány se mu honí moz-
kem a teprve ráno upadá v dřímotu, jejíž sny
září štěstím.
S řídkou pozorností obléká si novou uni-
formu. Když si byl před kapesním zrcádkem
urovnal rozcuchané vousy, posilňuje nervy vy
datnou procházkou.
Franta stojí na svém místě, očekávaj-
písknutí lokomotivy. Sotvaže vlak minul vý
hybku, staví ji na křižovací kolej a přijímá
přednostovy rozkazy.
Vlak je připraven k odjezdu.
Jáchym se obrátí maně ke staniční bu
dově, před jejímž vchodem stojí jeho host
Zprvu se mu zdá, že je obětí klamu. Lahod
mu, že krutost osudu, když už ne skutečně.
tedy přece aspoň zdánlivě se ho dotkla av
jeho chraptivém smíchu je cítit rozkoš čl-
věka, odsouzeného k samotě. Ale když dám
skutečně otevře dveře kupé a zmizí, zmoc-
ňuje se ho zoufalství. Zlomen potácí se silák
do kanceláře. Dohmatá se k pohovce a zů
stane ležet jako bezmocné děcko.
Za hodinu se Jáchym zdvihne. V jeh
tváři možno čísti vážné rozhodnutí.
Jáchym
Franta
Jáchym spát
12
article
Ruce křečovitě opřeny v bok, zrzavý vou
vztýčen ke stropu, šeptá si něco pro sebe
Štětinaté vousy se chvějí nad úzkými, polo-
otevřenými ústy, ovívány fučivým dechem.
vyrážejícím z nosu do studeného, mrazivého
vzduchu. Když jím probleskne nová myšlenka.
odpudí ji nevrle, přehluší ji úderem nohou
podlahu; a stále a stále se mu vtírá fantom
široké černé čelo s očima, jež oslepují a blý
skají a šklebí se.
Kolem poledne je ho vídět, jak kráčí mez
kolejemi, dlouhými, tichými, kvapnými kro-
ky, jakoby mu byl v patách nemilý pronásle.
dovatel. Zatím co kutí na výhybce, vpíjí teplý
uspávající kouř cigaretových obláčků, co jeho
ocelověmodré oči plápolají do hodin pozdn
jeseně.
Krátká, zavalitá postava výhybkářova
vynořivši se někde u skladiště, klátí se cestou
poděl kolejí. Jáchym hledí náhle ztrnule na
vysoké kulaté lampy, ozařující šero, a nepo-
zoruje, že zelená zář lucerny na výhybce ma-
luje klidný, tvrdý stín jeho nohou. Také ne-
pozoruje, jak se za šerem připlížují večerní
hodiny.
Vzchopí se. Kývne na Frantu.
„Dnes večer máš volno. Sám si obstarám
výhybku.
Franta naň hledí udiveně. Bez otázky od-
stupuje. Zavírá kůlnu, zamyká klíče v kan-
celářské skříně a pozoruje Jáchyma chvíl
oknem čekárny. Potom spěchá černými po-
lemi domů.
Kdesi začínají kuňkat žáby. Jáchymov
se zdá, jakoby to byly lidské hlasy, temný
vzlykot zasypaných lidí, dětský nářek, jedno-
tvárný, zádumčivý zpěv, jenž přichází vlastně
opožděně. Protože je podzimní večer, který
shlíží tisíci třpytivých hvězd na stanici
chladný, mrazivý podzimní večer.
Jáchym
Franta
Jáchymov
13
article
Náhle se vříti Jáchym do kanceláře. Ted
musí dojíti signál předchozí stanice. Na klice
dveří zůstane víset, těžce supě, s chvějícíma
se rukama. Zpěv přísíroje proniká němým ti-
chem pokoje, ostřeji než druhdy, mohutný v
rytmu a obžalobě.
„Co mě napomíná,“ táže se Jáchym hla-
Ovívavý šum bije mu do obličeje a Já
chym neví, jak to, že zase stojí před výhyb-
kou, kde přijede vlak. Tískne ucho ke koleji
Chlad železa proběhne mu tělem.
Vyskočí a chopí se páky. Ta tkví pevně
na ose. Na kolenou se plazí pískem, překot
se a hoříci jeho čelo se zarývá do vlhkého
chladného jetele.
Tu zařve: „Franto!“ a ještě jednou „Fran-
to!“ a náhle: „Ježiš Maria, zatraceně —?
Pěna mu stojí na rtech. Z protějška an
hlesu.
Jáchym letí zběsíle po kolejích napro
vlaku.
Mžikem se rozpomene, vrací se.
Znovu lomeuje výhybkou. Tu si vzpo-
mene, že je zřízena na „Vjet!“. Srdce se mu
uklidní. Nyní bude po všem. Srážka je nevy-
hnutelna
„Buď silným. Jáchyme,“ šeptá mu kdosi
Cítí hořko na jazyku. Zahleď se v chlad-
nou oblohu.
Na staníci je vše klidno. Jáchymoví s
zdá, že se šeří. Zapaluje si cigaretu, bezsta-
rostně, vesele jako po bitvě.
Tak uplyne několik vteřin.
Z bařiny volají ojediněle žáby. Jejich
zpěv se nese volněji a jasněji, jakoby byi
z něho všecek trud sňat a mezi noční temno
a ranní šero věsí mlhy záclonu za záclonou.
kolem stanice spřádají podzimní závoje a jen
k svítilně na výhybce dávají se lesknout kole-
Příštího jitra vchází Jáchym přesně, jak
vždycky, do kanceláře.
sitě.
jím. —
Jáchym
Ted
Chlad
Franta
Fran
Marius
14
title
Rozmluva s ďáblem.
15
article
Španělsky napsal Lusiňan de Mari. Přeloži
Karel V it.
Španělsky napsal Lusiňan de Mari. Přeloži
Karel V it.
Otevřel jsem okno svého pokoje a zadí
val jsem se do temna. V hotelu již dávne
všechno spalo.
Tichá, (mavá noc šířila se až k daleké-
mu obzoru. Po pravé strané tměly se zales-
něné vrchy, připadajíce mi jako bradavice n
tváři země. Toto přírovnání vracelo se mi ne-
ustále do mých myšlenek a kdykoliv jsem s
snažil, abych je z paměti vyhladil, vracelo se
znova a bezohledně mne pronásledovalo.
„Tamhle je to místol Kočí omnibusu m
je ukázal a dopodrobna mi vše vypravoval
I hodinu, kdy se tak děje, mi pověděl. Proě
bych se tedy nepokusil?
Nutkáni mojí vůle mne až zaleklo, takže
jsem se počál chvěti, jakoby mne již ten ďábe
byl posedl.
V tom zaslechl jsem za svými zády šu
stot. Krev mi ztuhla v žilách a chtěl jsem vy-
křiknouti .
„Proč se tak chvěješ?“ ozval se někd
za mnou a já jsem se prudce obrátil, nechá-
paje ani, odkud jsem rázem nabyl odvahy.
Do měho pokoje nepochopitelným způso-
bem se dostal nějaký stařeček a posadiv se
mého stolu, klidně se na mne díval
Překvapení a hrůza mne úplně opanovaly
a zmátly. Mnul jsem si v pochybnostech oči
abych zapudil spánek, neboť se mi zdálo, ž
spím
„Nuže,“ počal stařec, „neboj se! Chceš-li
posaď se zde vedle mne a přátelsky si spolu
pohovoříme. Přesvědčíš se, že ti ničím ne-
ublížím.
Stařec zdál se mi býti podoben komusi
jehož jsem dobře znal a na něhož jsem se v
svém zděšení nebyl s to za živý svět upama-
tovati. Díval se na mne hluboce a klidně. Je-
ho dlouhý, bílý vous splýval s jeho bílými, ku-
čeravými vlasy. Postavu měl dosud statnoua
byl souměrně urostlý. Připadal mí jako starý
horal, čemuž nasvědčoval i jeho šat, jímž by
oděn a jenž byl krojem obyvatelstva osamě-
lých hor.
„Tak vy jste ten dábel?“ tázal jsems
vzmužív se.
Lusiňan
jít Mari
Karel
Španělsko
16
article
„Chceš-li mne takto jmenovati, jsem.“
„Proč jsi ke mné přišel? Vždyť jsemt
nevolal!“
„Viděl jsem tě s vrcholku tamhle té skály
a kouzlo tvojí mocné vůle mne svedlo, že jsem
k tobě zavítal. Pochopíš, že mi je v neustálé
samotě smutno. Zdejší horalé jsou lidé velmi
bojácní a nechtějí o mně ani slyšet. Když je
potkám v lese na horách, prchají přede mnou
do vsí, přežvykujíce mezi zuby modlitbua
proklínajíce mne. Největším nepřítelem jest
mi venkovský farář, jenž mi nedopřává ani
chvilku klidu. Stařec ten bdí celé noci na
modlitbách a buduje neustále proti mně ná-
božné barikády. Kde kdo přede mnou utíká!“
postěžoval si s přídechem smutku.
„Poslyš jen! Nedávno za tmy v lese po-
tkal jsem v nejdivočejší části hvozdu mladé
děvče. Byla na dříví a kráčela namáhavě
s otepí na zádech. Bylo jí asi šest let. Když
jsem ji zahlédl, zatoužil jsem po tom, abych
si s ní mohl pohovořiti, pohladiti jí její zlaté
vlásky a zlíbati její růžové tvářinky. Sledoval
jsem ji hodnou chvíli, nemaje odvahy přiblížit
se k ní, protože jsem se obával, že ze strachu
omdlí, jakmile mne spatří.
Čekal jsem tedy, až vypluje měsíc, který
byl dosud zakryt tmavými mraky. Když vy-
šel, postavil jsem se ve světle jeho na roz-
cestí a čekal jsem, až mladá dívka ke mně do-
jde. Jakmile mne spatřila, zarazila se zprvu
ale vidouc, že jsem stařec, přiblížila se ke
mně beze všeho strachu.
„Dědečku,“ oslovila mne, „nemohl bys m
pomocí odněsti tuto otep dříví do vsi? Já s
bojím, aby mne zde nezadávil ten černý dá-
bel. Mám z něho veliký strach.
K čemu vyprávěti, jak mi bylo při těchto
slovech. Byl bych v té chvíli nejraději všechno
lidstvo, bezcitné a surové, zardousil. Dábel-
ská moje nenávist k němu vzrostla, když jsem
uslyšel z úst tohoto dítěte tak drsná slova.
Dědeček
17
article
Ani jemu tedy nezatajili, že existují... I tě
ubohé sběratelce paliva zatemnili hlavu, po-
mluvivše mne, že jsem zlý... Uchlácholií
jsem děvčátko, vzal jsem otep na záda a po-
hádkou o Popelce jsem je bavil až k prvním
domkům ve vsi. Když jsem se s ním rozchá-
zel, dalo mi děvče polibek, o kterýž jsem ho
při rozchodu poprosil, a pravilo mi, že bud
doma vypravovati své mamince, s jakým hod-
ným a laskavým dědečkem se setkalo.
„A jako to děvčátko, uhlídal jsem i teb
a vypozoroval jsem tvoji trpkost. Uvažuje
pak, že bych ti snad mohl poskytnouti útěchy
přišel jsem, abych s tebou v přátelském roz-
hovoru strávil dnešní noc. Zítra, až se roze-
dní, odejdu dále a více se v životě už nespa-
tříme. Bojíš se mne dosud?!
„Nikoliv, už nel Přesvědčil jsem se, ž
nejsi takovým ďáblem, jak nám ho lidé líčí.
Vtu chvili stařec mi zmízel s očf a já ho
ani neviděl ani neslyšel. Na jeho místě všal
seděla proti mně sličná dívka s rozpuštěným
vlasem a bílým, čistým tělem, které zahalo-
valy pouze průsvitné závoje. Podobala s
Ofelii. V ruce měla jako Ofelíe kytíci kopre-
tin, barvínku a mateřídoušky.
„Líbím se ti v téhle podobě lépe?“
„Již nemohu o tobě pochybovati! Máš
jistě moc, býti tím, čím býti chceš!“
„Pohovoříme si spolul
Ideální dívka se při tom na mne mile
pousmála, při čemž nahé její tělo připadalo m
jako socha z mramoru, kterou vídáme v opu-
štěných zahradách. Nahota její nebudil
smyslné touhy ani vášeň lásky, naopak vypa
dala, jako dílo dláta nějakého genia, kterýje
vytesal, ovládán pouze čistými myšlenkami.
„Miluješ?
„Nesmírně!
„Co, či koho
„Celý svět, ale člověka nejvíce!
Ofelie
18
article
„Lžeš a podvádíš mne! Vždyť jsi nepří
telem veškerého lidstva a všeho jeho štěstí
věčným odpůrcem jeho blaha! Básníci, svat
a mudrcové praví, že ani nedovedeš nikoho
milovatil
„V hrdlo lhou! Miluji člověka a to lásko
tisícerou a sterou přerůznou vášní; na příklad
jako dědeček miluji drobné děti, jako zamilo-
vaná panna miluji jinocha svých snů. Jsem
básníkem — ovšem pouze básníkem stínů
slz. Já to byl, jenž vnuknul Dantovi, že mým
vlivem vytvořil vznešenou a strašnou svoji
vidinu pekla. Já vnuknul německému básníku
myšlenku na tu ušlechtilou děvu, která láskou
sešilela — a já to byl, jenž jsem zosnoval
černé pozadí sžíravé vášně, která zardousil
Desdemonu.
Veškerá vznešená a marná krása jes
mým dílem a byla zrozena v mojí temné obraz
nosti. Řím, hořící jako svíčka, osvětluje zpíva-
jícího tyrana. Co by se bylo stalo ze světa
kdyby nebylo mne? Odstraňte mne na oka-
mžik a jednotvárná sladkost dobra zmaří ván
polovici vašeho života. Z kontrastu, z neustá
lého narážení štěstí na bolest rozkřesává s
světlo, jež ozařuje všechnu krásu světa. Dobre
žije vlastně pouze tím, že já jsem jeho odpůr-
cem. Chápal bys pojem dobra, kdyby nebylo
jeho protivníka, zla? Kdyby nebylo noci,
rozeznával bys dne? Představ si, že by se
rozednilo a nenastával by nikdy večerl že by
květ neopadal, že by tě milovaná žena ne-
mohla nikdy přestat milovatil Představ si, že
by panovalo věčné jarol Jsem původce všeho
zla — nepopírám toho. Ale v počátku všeho
vzniku, tam, kam ubohý lidský rozum nikdy
nedospěje, není ani dobra, ani zla, tam jest
pouze jediné, vámi nepochopitelné a vše do
sebe pojímající: Niel
Jsi básníkem. Nuže, pověz svým čtená
řům, co jsem ti právě pověděl!“
V tu chvili jsem se kolem sebe rozhlé
a spatřil jsem místo, kde seděla ta sličná
panna, prázdné ...
Dante
Desdemona
Řím
24
article
Mat vo z tarr
Mat vo z tarr
Partie ze simultanní produkce místra světa
dra. E. Laskera v Šachovním klubu Dobruský
v Praze.
Černý: Dr. E. Laske
Bílý: J. Kuželka.
18. Se4—f3 c7—c6
1. e2—e4 e7—e5
Va8—e3
19. Va1—dí
2. Jg1—13 Jb8—ct
d5—d4
20. b4—b5
e5xd4
3. d2—d4
c6—c5
Jg8— f6
21. Jc3—a4
4. Jf3Xdá
a7x b5
22. Ja4Xcbo
5. Jb1—c3
Sf8—b4
Ve8— dg
6. Jd4xc
b7xc
23. Vdl—e
Dh4—f6
o- o
24. Sf3—c6
7. Sf1—d3
Ví8—es
25. a3—a4
c5—c4
8. 0—0
d7—d5
26. Sc6—e4
Se6—d5
9. Vř1—eí
Vdsxds
27. Se4xd5
10. e4xd5
Vd3xel-
28. Ve1—eS-+ Kg8—h7
11.DdlXet
c6xds
d4— d3
29. h2—h3
Sb4—a5
12. a2—a3
c4xd3
Sa5—b6
30. c2xK d3
13. b2—b4
31. Ve8—e3 Df6—d4
Sc8—e6
14. Sc1—g5
17— f
h7—h
32. Ve3—13.
15. De1—aa
33. Ví3—f4 Dd4—al
Jf6—e
16. Sg5—h4
17. Sd3xe4
Ddsxc há
bílý vzdal.
Hra čty
Bílý: J. Říha.
1. c2—e4 e7—e5
Jb8—c6
2. Jg1—i3
3. Jb1—e3
Jg8—f6
4. Sf1—b5
a7—a
5. Sb5xc c6
d7xet
Jf6x e4
6. Ji3x e5
Dd8—d
7. Je3x e
Dd4xe5
8. 0—o
De5— f5
9. d2—d4
10. Víl—ei
Sc8—c6
11. g2—g4
DÍ5— p6
12. Se1 — g5
h7—h5
c6xd5
Mat
E Lasker
Černá
doktor
E Laske
jít 1
Jf
J Říha
Praha
e 5 Virginie
Virginie
d 7
Dobruský
e dh 4
h 7
e Dd 4
c 6 1
e 2
4 20
c 5 Jg
c 3 Sf 8
Sf 1
Sb 4
c 2
c 6 2
Sb 5 xc c 6 d 7
e 5 Dd
c 6 xd
25
article
k jezdců
Černý: Dr. E. Lasker.
Sd6—e5.
24. Sd8—há
25. b2—b3 Kg6—f5
Se5—f6
26. Sh4—g3
Sf6—dt
27. 12—f
Kiaxgd
28. 13Xg4-
Kg4—l5
29. h2—h3
Sd4—f
30. Kg1—12
St6 g
31. K i2 — e3
Sg7—f
32. Ke3—d3
Sl6—e7
33. Kd3—c
Se7—a3
34. Kc4—d4
Sa3—e7
35. Sg3—e1.
b7—56
36. h3—h4
37. a2—a4
Se7—c5
38. Kd4—c4
Sc5—e3
Se3—f2
39. Se3—c3
Kf5—g5
40. h4—h5
bó—b5
41. Se3—dá
42. Ke4—c5
St2—ei
43. Ke3xk ch
b5x a4
44. b3X2 a4
Kg5xh5
a6—a5
45. Kc6 — b
Černá
doktor
E Lasker
Sd
Kc
Sd 8
e 7 35
kg
27
article
146. c2—3
vzdal.
Zprávy šachové.
Praha. V soutěží o memorial dra. Jan
Dobruského sehrán dne 3. prosince neroz-
hodný zápas mezi Šachovým klubem Smíchov
B-teamem Šachovního klubu Dobruský.
š. K. Smíchov: S.Rp ory Otevřeníi
B-teem
1. Dr. Kvíčala 1/4 Opočenský 1/4 Hra 4 jezdců.
2. Inž. Novák /4 Mitovský 1/2 Francouz. hra.
3. Inž. Mareš O Procházka 1 Hra 4 jezdců.
O Dr. Meissner 1 Italská hra.
4. Jelínek
Dr. Wertheimer O Španělská hra.
Dlouhý
O Francouz. hra.
6. Svoboda 1 Black
O Holandská hra
7. Dr. Bazika 1 Kokšál
1 Španělská hra
8. Dr. Honzák 0 Havlík
Také match 8. K. Nusle s 8. Klubem Vyše-
hrad dne 8. prosince sehraný skončil po zajíma-
vém průběhu nerozhodně.
Š. K. Nusle: 8. K. Vyšehrad: Otevření:
1. Dr. Berla 1 Kuželka O Pěšcem dámy.
O Nepravid. hra
Ing. Grössl 1 Arnold
Cafourek O Odm. g. dámy.
Koníček
Pechar
4. Čermák
Brabee
Francouz. hra.
5. Votruba o
6. Jandík O Skřivan 1 Ifalská hra.
Střelcová hra.
Schmidt
Hejzlar
Pokorný
Italská hra.
8. Krupička
Stav soutěže po III. utkání jest následující
Jan
Dobruský
Kvíčala
Novák
Francouz
Mareš
Procházka
Meissner
Jelínek
doktor
Wertheimer
Dlouhý
Bazika
Honzák
Havlík
Berl
Inga
Grössl
Cafourek
odm
Koníček Pechar
Votruba
Jandík
Skřivan
Schmidt Hejzlar
Praha
Smíchov
Nusle
Šachův klub Smíchov
Šachovní klub
Otevřenía B
Vyšhrad
Ifalská