ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 22 9868f230-909e-11dd-a11c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 22
Chunky — 32 celkem · entity: person 85, place 23, org 12, work 18
1 masthead
Strana 22.
2 masthead
ARODNÍ LISTTY.
3 masthead
14. prosince 1913. Číslo 342.
4 article
obět padá nových sedm krabic laku a obě ko- lena na punčochách. Pak zamyká, aby jí to nepoťapali a jde se matce naproti na nádraží. Matka přijíždí mrzuta. Nevěsta je nejen hezká, ale je i z řádné rodiny a vůbec všeje v nejlepším pořádku. No to tak zrovna potře- bovali do rodinyl Ale ať je mrzuta! Však ji to přejde, až uvidí, jaké překvapení jí děti přichystaly Jaké že překvapení? No uvidí! Ať dočká ča- su, jako... jako labuť klasu! Nemohou se pře- dem zraditil Máti spěchá jako okřídlená. Má zlé před- tuchy a z klazanů ne slova dostati! Konečně jsou doma. Umělci otevíraj dveře salonu, staví se do pósy tanečních mistrů a utvořují tak umluvenou skupinu, apo- theosu práce. Máti nemůže popadnouti dechu a zamyká oči jako při bůh ví jaké bolesti. Děti hrdi je- den víc než druhý pasou se na jejím úžasu. Je to překvapení, co? Jo, pane, když se oni do něčeho pustí, už to musí stát za tol „Jen se nesmíš o zeď moc opírat,“ podo- týká Jarka. „Zapomněl jsem přidat klihu malování zůstává tak trošku na zádech.“ „Ano, a choditi se tam také moc nesmíl dodává Věra. „Na krabicí s lakem stojí, že lal musí schnout nejméně tři neděle.“
Jarek Věra
5 article
Jáchymovo zoufalství. Napsal dr. Oskar Rosenield. Přel. dr. Bolu Vybíral. Uprostřed Hané, schována za lesíkem daleko od vsi a dvorů, leží železniční stanice Z. Malá bílá budova pohlíží jako dětské oke na pruhy vyprahlého jetele, jenž, tlače se k vlnám pšeničných polí, pokouší se bujeti do- konce i na písčité půdě mezi kolejemi. Nad květnými hlavičkami bzučí nesčíslní čmeláci škádlení slunéčky a motýli, houpajícími sev letním parnu a časem i pod koleje plujícími aby přistáli na květinách v zahrádce před domkem. Úzký trávník kolem zahradního plotu za- lévá Jáchym vlastnoručně s vážností žehnají- cího kněze a po této práci, kterou koná ně- kolikráte denně, vydává se, veliký a kostna- tý, na obchůzku. Prohlíží resedy a jiné kvě- tiny, nahlédne do kůlny, přesvědčí se, po- držel-li loní natřený plot barvu a postaví ko- nev k pumpě. Potom si zapálí cigaretu a bafá automaticky do těžkého letního vzduchu. Za staniční budovou prožívá bezsvětlý život louka. Sedmikrásky a pampelišky rostou zde jedna na druhé, obtěžovány a přerůstány blatnicí a jednotvárné bědování kuňkavých žab směšuje se s křikem chřástala v ohlušující koncert. Dusivé výpary tam vystupují. Ni- kdo neví, kde ústí potok, jenž odnáší kalnou, sirnatou vodu přes bílé a žluté tečky. Zřídka se objeví na stanici cestující A když časem vleče rolník pytel zeleniny za- prášenou cestou, aby jej dopravil do města. seskočí Jáchym, široký obzor maje před se- bou, s pohovky, odhodí zbytek cigarety vklouzne rychle do služebního kabátu a po- staví se k pokladně.
Jáchymův doktor Rosenield Bol Vybíral Jáchym Haná
6 article
Hned se rozpřede mezi oběma těžkopádná zábava; rolník nerozumí řeči německého úřadníka. Jáchymoví pak odepřel osud přes dvanáctiletý jeho pobyt na Moravě, aby se vyznal v mysteriích hanáckého nářečí. Ale pud, aby se dorozuměli, tvoří nové možnosti výrazové ve způsobu pohybů a pohledů. Mno- ho se mluví a mnoho se nadává: o počasí a cenách mouky, o špatných vyhlídkách na žně a o horším ještě hospodářství starostově. Já- chym s lokty opřenými o pokladnu, doprovází rolníkovo hlasité bědování přikyvováním krčením ramenou. Žádostivě pije zvuk lidské- ho hlasu. Jakmile zavolá telegrafický přístroj vstrčí si rolník lístek pod čepici, již držel za řečí s úřadníkem pod paždí, a poplivav ce- lou podlahu čekárny, otočí několikráte pod- patky a zastrčí si dýmku do holínky. Pak odchází mruče pozdrav. Brzy potom si nasadí Jáchym služební čapku, kabát si zapne a očekává vlak. Třpytivým světlem zalit spí kraj. Kolem žhavých kolejí se tetelí polední žár a obloha klene svou temněmodrou, bezoblačnou stře- chu nad žíznivými rolemi. Jenom mihotavé komáři roje provozují neunavně své svatební Za nízkými poli, nedaleko lesíka, píská naříkavě lokomotiva, jakoby ze sebe vyrážela tíživý dech. A když se pak vřítí do stanice vlak s temným supotem, neprokáže mu ani pár výhybkářských hus patřičnou poctu; po- hodlně štěbetaje a škubaje si chmýří, pova- luje se na kolejích.
Jáchym Morava
7 article
Ospale opouští Franta výhybkář své místo- Sotvaže pojí, odebere se pod kůlnu. Kdy koliv ucítí zápach vlhkých hoblovaček, shni- lého dřeva a alkoholu, neopomene si přihnou z láhve kořalky. Pak se oddá, věda bezpečně že je přednostoví až ku přištímu vlaku po- strádatelným, spánku. Jáchym sedí u psacího stolku a zívá Mouchy mu bzučí neustále kolem uší, bijí se- bou o okna, lehtají ho na prořídlém temenu. Do tísnivého ticha kancelářské místnosti zpí- vá přístroj koktavou svou melodii. Spánkem a nudou zmožen rozmotává Jáchym netečně bílé papírové proužky. Nepotřebuje jich čísti Zkušené jeho ucho převádí zvuky v slova Zbaviv se uniformy, zapálí si jednu z ci- garet, jež si sám ukroutil, a zaujme obvyklé místo na pohovce. Dlouhé, tenké nohy napřa- ženy, hlavu obrácenu ke stropu, počíná pře- mýšlet. Při tom se mu hrabou tabákem se- žloullé prsty ve vlasech, jejichž řídké pra- ménky jen ztěží zakrývají holé temeno. P tisícáté si prohlíží malbu na stropě. Zpod bílé omítky noří se bledězelené růže na šedý pod- klad, podivně spletené a stylisované; se stře- du však, kde byla upevněna visací lampa. usmívá se naň šibalsky dětská hlavička. Mal- ba je jedinou památkou na rodinu, která této služební místnosti používala za byt. Na místě klavíru stojí nyní regály s nesčíslnými při- hrádkami a kulatá železná kamínka nahražuji vysoká kamna, jež bývala hlavní okrasou po- koje. Úzkými pruhy světla, jež prosakuje za- mřížovaným oknem, točí se modrý kouř ciga- rety, opatrně jako had se vina ke stropu. A uprostřed něho dětská hlavička na ženském těle — už ne se šíbalským úsměvem, nýbrt s plnými, zralými ženskými ústy a svůdnýma reje.
Franta Jáchym Mala
8 article
očima pod dětským čelem. Jáchym zdvihá svalnaté ruce, zatíná prsty, pohlíží náhle bez- nadějně do dusna pokoje. A přilézají myšlenky se ztrnulými zraky a pustými tvářemi a tupá mozková lenost nechce ustoupiti a klid let- ních dnů činí z něho otroka, jenž zatiná pěsti a bezmocným vztekem skřípe zuby. Nejvíce nenávidí soumraků. Tu slyší, jak za ním pa- dají do prázdna hodiny, den jak den, nezmě- nitelně, a barvy na obloze mu ukazují hranice obzoru, za nímž je život, pln bouří a pro ně nedostižně vzdálen. Než přijede večerní vlak, má Jáchym ještě kdy, aby vykonal svou zahradnickou povin- nost. Franta stojí připraven s plnou konví. Já- chym ji přijme z jeho rukou jako hostii a krá- čí, silně vykročuje, písčitou cestou mezi zá- hony. Několikráte obejde zahradu. Potom se zjeví zase Franta, postaví konev ke studní tu vymění mužové několik slov o službě. Já- chym sedí na dřevěné lávce před zahradním plotem, kroutí cigaretu a hledí před sebe. Nebe pozbylo svého lesku. Tmavý jetel splývá s polemi. Světla se prodírají z dálky a srp měsíce vystupuje zvolna z roviny. Franta zaujal své místo u výhybky, kde přijede vlak. Automaticky koná službu. Já- chym pozoruje jeho silhouetu, která činí čistě linie obzoru ještě smutnějšímí. Kolikráte se ho zmocní touha, aby se před Frantou vymlu- vil, povyprávěl mu o svých žalech a vášních.
Jáchym Franta
9 article
Ale vnitřní odpor, který si nedovede vysvět- liti, jej zdržuje a oba mužové si zůstali na- vzájem cizími přes dlouholeté spolužití. Já- chym cítí za takových večerů, jak mu leží týle teplá ruka a přemožen takovou něžností snaží se zapískat melodii, jíž byl sám vy- nalezl; snad potlačí jeho pohnutí. Potom od- kvapí do kanceláře, aby přijal telegrafick zprávy předchozí stanice a když opustí po- slední vlak stanici, srovná své papíry a po- spíchá do postele. Franta putuje jasnou, tichou nocí do nej- bližního dvorce. Cítí povinnost, aby každého večera přinesl obět na oltáři lásky. — — — Není co vyprávět. Den jako den. Jáchym končí svou službu s neochvějným klidem člo- věka, jenž dovede čekat. A léto odchází první známky jeseně se ohlašují bouřemia padáním listi a časným smrákáním. Kteréhosi rána, koncem srpna, objeví se na stanici několik cizích pánů. Jáchym s dovi, že chtějí vyzkoumat, kolik síry je v luč- ním pramenu. Mluví se o založení lázní; co nejdřív prý se začne s prvními pracemi. Jáchym sní konečně o vilách na pozem- cích nejbližšího okolí, o kolonádách, ranní hudbě a ženském dechu. Připadá si náhle na- nejvýše důležítým a rozbřeskuje se v něm pře- svědčení, že se jeho existenci na malé želez- niční stanici konečně dostalo podkladu. Vy- nakládá celou svou zaschlou přívětivost, aby byl komisi milým a silné stisky rukou, jež při- jímá večer při loučení, vzbuzují v něm pocit že již není daleko cíl jeho touhy.
Franta Jáchym
10 article
Neukojitelná touha po činnosti se ho zmocňuje. Příšerně tíše plíží se noci a když se blíží ráno, čeká nervosně na zprávy te legrafu. Všude je ho vídět. Sotvaže vyřídi kancelářskou práci, objeví se ve skladišti chvátá se zkoumavými pohledy prázdnou síní seskočí na koleje a kráčí podél nich až k vý- hybce, kde přijíždívá vlak. Odtud sděluje Frantovi rozkazy svým krátkým, přesným způsobem: ale na očích se mu rozkládá vihký lesk, jenž dává tušiti zvol- na se rozplývající naděje V zahradě není mnoho práce: astry aji řiny plní záhonky a růžové keře, ve své mraz né nahotě, mohou se již sotva dočkati, až se octnou ve svém teplém, zímním příbytku Konev odpočívá týdny vedle pumpy. Jáchym pohlíží bez účasti na zanedbané trávníky. Jeho obličej je popelavě žlutý: pouze na vpadlých lících kane chorobná červeň. Přistihne se, jak si pobroukává verše a sloky písně, již slyšc v dětství zpívat, hloupý sentimentální text jenž se mu nikterak nehodí a až do nejhlub- šího srdce je cizím, poněvadž Jáchym zář štěstím. A přicházejí bezútěšné dni, na něž je je- seň tak bohata. Pichlavé sluneční vedro se střídá s větrem a výhrůžnými mraky Jáchym hledí ztrnule do kotoučů říjno- vých mlh. Do límce zahalen leží na pohovce. Nebo stojí kouře u okna s čelem přitisknutým na tabuli. Chladné večery přinášejí lijavce. Neustále slyší, jak kapky pleskají o mříží: obloha se spřádá v pochmurnou šeď. Není-li samozřejmo, že v tom osamělém muží roste touha, aby užil své síly a potom hned trochu zpokorněl, aby se v malých bezbrvých očích ztlumilo plápolající světlo a napětí úst, aby se stalo dobrotivým, vděčným úsměvem A není-liž samozřejmo, že pro nedostatek to- hoto ventilu pobíhá kanceláří jako vyhlado- vělý dravec, zatínaje velké, zarostlé ruce pěsti?
Franta Jáchym
11 article
Kteréhos měsíčného večera — v posled- ním říjnovém týdnu — vystoupí z vlaku dáma a odebere se ihned do přednostova pokoje Nedočkavostí mučen, vejde Jáchym. Je-li v tom kraji byt, jehož by byl možno přes zimu najmoutí Ovšem, v domě výhybkářově. Frantovi, jehož před bohem uzavřen sňatek je již také před lidmi posvěcen, do- stává se důvěry. Když pro následující noc nabídne Jáchym vlastní ložníci, přijímá dáma jeho nabídku s lehkým úsměvem. — — — Té nocí nemůže Jáchym spát. Ačkoli zprvu přičítá vínu svému neobvyklému loží pohovce, přesvědčuje se brzy o skutečné pří- čině svého rozrušení. Blízký obrat osudu ho rozechvívá, bláznivé plány se mu honí moz- kem a teprve ráno upadá v dřímotu, jejíž sny září štěstím. S řídkou pozorností obléká si novou uni- formu. Když si byl před kapesním zrcádkem urovnal rozcuchané vousy, posilňuje nervy vy datnou procházkou. Franta stojí na svém místě, očekávaj- písknutí lokomotivy. Sotvaže vlak minul vý hybku, staví ji na křižovací kolej a přijímá přednostovy rozkazy. Vlak je připraven k odjezdu. Jáchym se obrátí maně ke staniční bu dově, před jejímž vchodem stojí jeho host Zprvu se mu zdá, že je obětí klamu. Lahod mu, že krutost osudu, když už ne skutečně. tedy přece aspoň zdánlivě se ho dotkla av jeho chraptivém smíchu je cítit rozkoš čl- věka, odsouzeného k samotě. Ale když dám skutečně otevře dveře kupé a zmizí, zmoc- ňuje se ho zoufalství. Zlomen potácí se silák do kanceláře. Dohmatá se k pohovce a zů stane ležet jako bezmocné děcko. Za hodinu se Jáchym zdvihne. V jeh tváři možno čísti vážné rozhodnutí.
Jáchym Franta Jáchym spát
12 article
Ruce křečovitě opřeny v bok, zrzavý vou vztýčen ke stropu, šeptá si něco pro sebe Štětinaté vousy se chvějí nad úzkými, polo- otevřenými ústy, ovívány fučivým dechem. vyrážejícím z nosu do studeného, mrazivého vzduchu. Když jím probleskne nová myšlenka. odpudí ji nevrle, přehluší ji úderem nohou podlahu; a stále a stále se mu vtírá fantom široké černé čelo s očima, jež oslepují a blý skají a šklebí se. Kolem poledne je ho vídět, jak kráčí mez kolejemi, dlouhými, tichými, kvapnými kro- ky, jakoby mu byl v patách nemilý pronásle. dovatel. Zatím co kutí na výhybce, vpíjí teplý uspávající kouř cigaretových obláčků, co jeho ocelověmodré oči plápolají do hodin pozdn jeseně. Krátká, zavalitá postava výhybkářova vynořivši se někde u skladiště, klátí se cestou poděl kolejí. Jáchym hledí náhle ztrnule na vysoké kulaté lampy, ozařující šero, a nepo- zoruje, že zelená zář lucerny na výhybce ma- luje klidný, tvrdý stín jeho nohou. Také ne- pozoruje, jak se za šerem připlížují večerní hodiny. Vzchopí se. Kývne na Frantu. „Dnes večer máš volno. Sám si obstarám výhybku. Franta naň hledí udiveně. Bez otázky od- stupuje. Zavírá kůlnu, zamyká klíče v kan- celářské skříně a pozoruje Jáchyma chvíl oknem čekárny. Potom spěchá černými po- lemi domů. Kdesi začínají kuňkat žáby. Jáchymov se zdá, jakoby to byly lidské hlasy, temný vzlykot zasypaných lidí, dětský nářek, jedno- tvárný, zádumčivý zpěv, jenž přichází vlastně opožděně. Protože je podzimní večer, který shlíží tisíci třpytivých hvězd na stanici chladný, mrazivý podzimní večer.
Jáchym Franta Jáchymov
13 article
Náhle se vříti Jáchym do kanceláře. Ted musí dojíti signál předchozí stanice. Na klice dveří zůstane víset, těžce supě, s chvějícíma se rukama. Zpěv přísíroje proniká němým ti- chem pokoje, ostřeji než druhdy, mohutný v rytmu a obžalobě. „Co mě napomíná,“ táže se Jáchym hla- Ovívavý šum bije mu do obličeje a Já chym neví, jak to, že zase stojí před výhyb- kou, kde přijede vlak. Tískne ucho ke koleji Chlad železa proběhne mu tělem. Vyskočí a chopí se páky. Ta tkví pevně na ose. Na kolenou se plazí pískem, překot se a hoříci jeho čelo se zarývá do vlhkého chladného jetele. Tu zařve: „Franto!“ a ještě jednou „Fran- to!“ a náhle: „Ježiš Maria, zatraceně —? Pěna mu stojí na rtech. Z protějška an hlesu. Jáchym letí zběsíle po kolejích napro vlaku. Mžikem se rozpomene, vrací se. Znovu lomeuje výhybkou. Tu si vzpo- mene, že je zřízena na „Vjet!“. Srdce se mu uklidní. Nyní bude po všem. Srážka je nevy- hnutelna „Buď silným. Jáchyme,“ šeptá mu kdosi Cítí hořko na jazyku. Zahleď se v chlad- nou oblohu. Na staníci je vše klidno. Jáchymoví s zdá, že se šeří. Zapaluje si cigaretu, bezsta- rostně, vesele jako po bitvě. Tak uplyne několik vteřin. Z bařiny volají ojediněle žáby. Jejich zpěv se nese volněji a jasněji, jakoby byi z něho všecek trud sňat a mezi noční temno a ranní šero věsí mlhy záclonu za záclonou. kolem stanice spřádají podzimní závoje a jen k svítilně na výhybce dávají se lesknout kole- Příštího jitra vchází Jáchym přesně, jak vždycky, do kanceláře. sitě. jím. —
Jáchym Ted Chlad Franta Fran Marius
14 title
Rozmluva s ďáblem.
15 article Španělsky napsal Lusiňan de Mari. Přeloži Karel V it.
Španělsky napsal Lusiňan de Mari. Přeloži Karel V it. Otevřel jsem okno svého pokoje a zadí val jsem se do temna. V hotelu již dávne všechno spalo. Tichá, (mavá noc šířila se až k daleké- mu obzoru. Po pravé strané tměly se zales- něné vrchy, připadajíce mi jako bradavice n tváři země. Toto přírovnání vracelo se mi ne- ustále do mých myšlenek a kdykoliv jsem s snažil, abych je z paměti vyhladil, vracelo se znova a bezohledně mne pronásledovalo. „Tamhle je to místol Kočí omnibusu m je ukázal a dopodrobna mi vše vypravoval I hodinu, kdy se tak děje, mi pověděl. Proě bych se tedy nepokusil? Nutkáni mojí vůle mne až zaleklo, takže jsem se počál chvěti, jakoby mne již ten ďábe byl posedl. V tom zaslechl jsem za svými zády šu stot. Krev mi ztuhla v žilách a chtěl jsem vy- křiknouti . „Proč se tak chvěješ?“ ozval se někd za mnou a já jsem se prudce obrátil, nechá- paje ani, odkud jsem rázem nabyl odvahy. Do měho pokoje nepochopitelným způso- bem se dostal nějaký stařeček a posadiv se mého stolu, klidně se na mne díval Překvapení a hrůza mne úplně opanovaly a zmátly. Mnul jsem si v pochybnostech oči abych zapudil spánek, neboť se mi zdálo, ž spím „Nuže,“ počal stařec, „neboj se! Chceš-li posaď se zde vedle mne a přátelsky si spolu pohovoříme. Přesvědčíš se, že ti ničím ne- ublížím. Stařec zdál se mi býti podoben komusi jehož jsem dobře znal a na něhož jsem se v svém zděšení nebyl s to za živý svět upama- tovati. Díval se na mne hluboce a klidně. Je- ho dlouhý, bílý vous splýval s jeho bílými, ku- čeravými vlasy. Postavu měl dosud statnoua byl souměrně urostlý. Připadal mí jako starý horal, čemuž nasvědčoval i jeho šat, jímž by oděn a jenž byl krojem obyvatelstva osamě- lých hor. „Tak vy jste ten dábel?“ tázal jsems vzmužív se.
Lusiňan jít Mari Karel Španělsko
16 article
„Chceš-li mne takto jmenovati, jsem.“ „Proč jsi ke mné přišel? Vždyť jsemt nevolal!“ „Viděl jsem tě s vrcholku tamhle té skály a kouzlo tvojí mocné vůle mne svedlo, že jsem k tobě zavítal. Pochopíš, že mi je v neustálé samotě smutno. Zdejší horalé jsou lidé velmi bojácní a nechtějí o mně ani slyšet. Když je potkám v lese na horách, prchají přede mnou do vsí, přežvykujíce mezi zuby modlitbua proklínajíce mne. Největším nepřítelem jest mi venkovský farář, jenž mi nedopřává ani chvilku klidu. Stařec ten bdí celé noci na modlitbách a buduje neustále proti mně ná- božné barikády. Kde kdo přede mnou utíká!“ postěžoval si s přídechem smutku. „Poslyš jen! Nedávno za tmy v lese po- tkal jsem v nejdivočejší části hvozdu mladé děvče. Byla na dříví a kráčela namáhavě s otepí na zádech. Bylo jí asi šest let. Když jsem ji zahlédl, zatoužil jsem po tom, abych si s ní mohl pohovořiti, pohladiti jí její zlaté vlásky a zlíbati její růžové tvářinky. Sledoval jsem ji hodnou chvíli, nemaje odvahy přiblížit se k ní, protože jsem se obával, že ze strachu omdlí, jakmile mne spatří. Čekal jsem tedy, až vypluje měsíc, který byl dosud zakryt tmavými mraky. Když vy- šel, postavil jsem se ve světle jeho na roz- cestí a čekal jsem, až mladá dívka ke mně do- jde. Jakmile mne spatřila, zarazila se zprvu ale vidouc, že jsem stařec, přiblížila se ke mně beze všeho strachu. „Dědečku,“ oslovila mne, „nemohl bys m pomocí odněsti tuto otep dříví do vsi? Já s bojím, aby mne zde nezadávil ten černý dá- bel. Mám z něho veliký strach. K čemu vyprávěti, jak mi bylo při těchto slovech. Byl bych v té chvíli nejraději všechno lidstvo, bezcitné a surové, zardousil. Dábel- ská moje nenávist k němu vzrostla, když jsem uslyšel z úst tohoto dítěte tak drsná slova.
Dědeček
17 article
Ani jemu tedy nezatajili, že existují... I tě ubohé sběratelce paliva zatemnili hlavu, po- mluvivše mne, že jsem zlý... Uchlácholií jsem děvčátko, vzal jsem otep na záda a po- hádkou o Popelce jsem je bavil až k prvním domkům ve vsi. Když jsem se s ním rozchá- zel, dalo mi děvče polibek, o kterýž jsem ho při rozchodu poprosil, a pravilo mi, že bud doma vypravovati své mamince, s jakým hod- ným a laskavým dědečkem se setkalo. „A jako to děvčátko, uhlídal jsem i teb a vypozoroval jsem tvoji trpkost. Uvažuje pak, že bych ti snad mohl poskytnouti útěchy přišel jsem, abych s tebou v přátelském roz- hovoru strávil dnešní noc. Zítra, až se roze- dní, odejdu dále a více se v životě už nespa- tříme. Bojíš se mne dosud?! „Nikoliv, už nel Přesvědčil jsem se, ž nejsi takovým ďáblem, jak nám ho lidé líčí. Vtu chvili stařec mi zmízel s očf a já ho ani neviděl ani neslyšel. Na jeho místě všal seděla proti mně sličná dívka s rozpuštěným vlasem a bílým, čistým tělem, které zahalo- valy pouze průsvitné závoje. Podobala s Ofelii. V ruce měla jako Ofelíe kytíci kopre- tin, barvínku a mateřídoušky. „Líbím se ti v téhle podobě lépe?“ „Již nemohu o tobě pochybovati! Máš jistě moc, býti tím, čím býti chceš!“ „Pohovoříme si spolul Ideální dívka se při tom na mne mile pousmála, při čemž nahé její tělo připadalo m jako socha z mramoru, kterou vídáme v opu- štěných zahradách. Nahota její nebudil smyslné touhy ani vášeň lásky, naopak vypa dala, jako dílo dláta nějakého genia, kterýje vytesal, ovládán pouze čistými myšlenkami. „Miluješ? „Nesmírně! „Co, či koho „Celý svět, ale člověka nejvíce!
Ofelie
18 article
„Lžeš a podvádíš mne! Vždyť jsi nepří telem veškerého lidstva a všeho jeho štěstí věčným odpůrcem jeho blaha! Básníci, svat a mudrcové praví, že ani nedovedeš nikoho milovatil „V hrdlo lhou! Miluji člověka a to lásko tisícerou a sterou přerůznou vášní; na příklad jako dědeček miluji drobné děti, jako zamilo- vaná panna miluji jinocha svých snů. Jsem básníkem — ovšem pouze básníkem stínů slz. Já to byl, jenž vnuknul Dantovi, že mým vlivem vytvořil vznešenou a strašnou svoji vidinu pekla. Já vnuknul německému básníku myšlenku na tu ušlechtilou děvu, která láskou sešilela — a já to byl, jenž jsem zosnoval černé pozadí sžíravé vášně, která zardousil Desdemonu. Veškerá vznešená a marná krása jes mým dílem a byla zrozena v mojí temné obraz nosti. Řím, hořící jako svíčka, osvětluje zpíva- jícího tyrana. Co by se bylo stalo ze světa kdyby nebylo mne? Odstraňte mne na oka- mžik a jednotvárná sladkost dobra zmaří ván polovici vašeho života. Z kontrastu, z neustá lého narážení štěstí na bolest rozkřesává s světlo, jež ozařuje všechnu krásu světa. Dobre žije vlastně pouze tím, že já jsem jeho odpůr- cem. Chápal bys pojem dobra, kdyby nebylo jeho protivníka, zla? Kdyby nebylo noci, rozeznával bys dne? Představ si, že by se rozednilo a nenastával by nikdy večerl že by květ neopadal, že by tě milovaná žena ne- mohla nikdy přestat milovatil Představ si, že by panovalo věčné jarol Jsem původce všeho zla — nepopírám toho. Ale v počátku všeho vzniku, tam, kam ubohý lidský rozum nikdy nedospěje, není ani dobra, ani zla, tam jest pouze jediné, vámi nepochopitelné a vše do sebe pojímající: Niel Jsi básníkem. Nuže, pověz svým čtená řům, co jsem ti právě pověděl!“ V tu chvili jsem se kolem sebe rozhlé a spatřil jsem místo, kde seděla ta sličná panna, prázdné ...
Dante Desdemona Řím
24 article Mat vo z tarr
Mat vo z tarr Partie ze simultanní produkce místra světa dra. E. Laskera v Šachovním klubu Dobruský v Praze. Černý: Dr. E. Laske Bílý: J. Kuželka. 18. Se4—f3 c7—c6 1. e2—e4 e7—e5 Va8—e3 19. Va1—dí 2. Jg1—13 Jb8—ct d5—d4 20. b4—b5 e5xd4 3. d2—d4 c6—c5 Jg8— f6 21. Jc3—a4 4. Jf3Xdá a7x b5 22. Ja4Xcbo 5. Jb1—c3 Sf8—b4 Ve8— dg 6. Jd4xc b7xc 23. Vdl—e Dh4—f6 o- o 24. Sf3—c6 7. Sf1—d3 Ví8—es 25. a3—a4 c5—c4 8. 0—0 d7—d5 26. Sc6—e4 Se6—d5 9. Vř1—eí Vdsxds 27. Se4xd5 10. e4xd5 Vd3xel- 28. Ve1—eS-+ Kg8—h7 11.DdlXet c6xds d4— d3 29. h2—h3 Sb4—a5 12. a2—a3 c4xd3 Sa5—b6 30. c2xK d3 13. b2—b4 31. Ve8—e3 Df6—d4 Sc8—e6 14. Sc1—g5 17— f h7—h 32. Ve3—13. 15. De1—aa 33. Ví3—f4 Dd4—al Jf6—e 16. Sg5—h4 17. Sd3xe4 Ddsxc há bílý vzdal. Hra čty Bílý: J. Říha. 1. c2—e4 e7—e5 Jb8—c6 2. Jg1—i3 3. Jb1—e3 Jg8—f6 4. Sf1—b5 a7—a 5. Sb5xc c6 d7xet Jf6x e4 6. Ji3x e5 Dd8—d 7. Je3x e Dd4xe5 8. 0—o De5— f5 9. d2—d4 10. Víl—ei Sc8—c6 11. g2—g4 DÍ5— p6 12. Se1 — g5 h7—h5 c6xd5
Mat E Lasker Černá doktor E Laske jít 1 Jf J Říha Praha e 5 Virginie Virginie d 7 Dobruský e dh 4 h 7 e Dd 4 c 6 1 e 2 4 20 c 5 Jg c 3 Sf 8 Sf 1 Sb 4 c 2 c 6 2 Sb 5 xc c 6 d 7 e 5 Dd c 6 xd
25 article
k jezdců Černý: Dr. E. Lasker. Sd6—e5. 24. Sd8—há 25. b2—b3 Kg6—f5 Se5—f6 26. Sh4—g3 Sf6—dt 27. 12—f Kiaxgd 28. 13Xg4- Kg4—l5 29. h2—h3 Sd4—f 30. Kg1—12 St6 g 31. K i2 — e3 Sg7—f 32. Ke3—d3 Sl6—e7 33. Kd3—c Se7—a3 34. Kc4—d4 Sa3—e7 35. Sg3—e1. b7—56 36. h3—h4 37. a2—a4 Se7—c5 38. Kd4—c4 Sc5—e3 Se3—f2 39. Se3—c3 Kf5—g5 40. h4—h5 bó—b5 41. Se3—dá 42. Ke4—c5 St2—ei 43. Ke3xk ch b5x a4 44. b3X2 a4 Kg5xh5 a6—a5 45. Kc6 — b
Černá doktor E Lasker Sd Kc Sd 8 e 7 35 kg
27 article
146. c2—3 vzdal. Zprávy šachové. Praha. V soutěží o memorial dra. Jan Dobruského sehrán dne 3. prosince neroz- hodný zápas mezi Šachovým klubem Smíchov B-teamem Šachovního klubu Dobruský. š. K. Smíchov: S.Rp ory Otevřeníi B-teem 1. Dr. Kvíčala 1/4 Opočenský 1/4 Hra 4 jezdců. 2. Inž. Novák /4 Mitovský 1/2 Francouz. hra. 3. Inž. Mareš O Procházka 1 Hra 4 jezdců. O Dr. Meissner 1 Italská hra. 4. Jelínek Dr. Wertheimer O Španělská hra. Dlouhý O Francouz. hra. 6. Svoboda 1 Black O Holandská hra 7. Dr. Bazika 1 Kokšál 1 Španělská hra 8. Dr. Honzák 0 Havlík Také match 8. K. Nusle s 8. Klubem Vyše- hrad dne 8. prosince sehraný skončil po zajíma- vém průběhu nerozhodně. Š. K. Nusle: 8. K. Vyšehrad: Otevření: 1. Dr. Berla 1 Kuželka O Pěšcem dámy. O Nepravid. hra Ing. Grössl 1 Arnold Cafourek O Odm. g. dámy. Koníček Pechar 4. Čermák Brabee Francouz. hra. 5. Votruba o 6. Jandík O Skřivan 1 Ifalská hra. Střelcová hra. Schmidt Hejzlar Pokorný Italská hra. 8. Krupička Stav soutěže po III. utkání jest následující
Jan Dobruský Kvíčala Novák Francouz Mareš Procházka Meissner Jelínek doktor Wertheimer Dlouhý Bazika Honzák Havlík Berl Inga Grössl Cafourek odm Koníček Pechar Votruba Jandík Skřivan Schmidt Hejzlar Praha Smíchov Nusle Šachův klub Smíchov Šachovní klub Otevřenía B Vyšhrad Ifalská