1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v nedéli 14. prosince 1913.
Praha
4
masthead
V drobném poodeji
ragní gialo a sobě
5
article
Ma ranni a večerní listy
před plácie
v Pruze v edministo
na Stsrtlota. . . . 8 k =
s dvoji donáškou
na měsl
na čtvrt iota
na měsia Ve aliálkách
Postoui
na rjeu :
dvojí zásllko
rei
6
article
V pravé chvíli.
V pravé chvíli.
Na říšské radě je už skoro pravidlem,
že se pracuje tak, jak se stavěl Jerusalem:
vyřizují se předlohy, koná se zákonodárná
práce, ale při tom se musí zároveň bojo-
vati proti některé z četných obstrukci, kte-
ré rakouskému parlamentu dodávají jeho
tak zvláštního rázu. Tak je tomu i nyní, u-
prostřed projednávání finančního plánu.
Na štěstí je to ale ze dvou kategorií ob-
strukce ta druhá, slabší. Obstrukce může
totiž býti dvojí. Buď ji začne dělat nej-
méně padesát poslanců, a pak je nejlépe
poslat parlament ihned domů, poněvadž
taková obstrukce je za dnešních poměrů
nepřemožitelná. Anebo má obstrukční
skupina členů méně, třeba jen třicet, a pak
sahá její moc jenom tak daleko, že do-
vede být sněmovně hodně nepříjemnoua
že jí působí všemožné průtahy, jmenovitě
při velkých předlohách, jako je právě fi-
nanční plán. Nepřemožitelná však tako-
vá obstrukce není. Jestliže se s Rusíny
nicméně stále jedná, jestliže se jim povo-
luje přerušování schůzí, jestliže se s nimi či-
ní dohody o tom, kolik času by jejich řečníc
sněmovně dovedli zmařiti a na tu dobu se
schůze odročují, aby se nemusili příliš na-
máhati, a vůbec se jim různým způsobem
vychází vstříc, je to jen proto, že jejich
spor s Poláky v Haliči je zároveň důleži-
tou státní záležitostí, o kterou se zajímá
zahraniční úřad i vojenské kruhy. Tyto
orgány do rusínské otázky, jako do všech
jiných záležitostí státních, zasahují, a sice
proto, poněvadž z pochopitelných důvodů
chtějí míti v Haliči pokoj. Jenom tím se
stalo, že byl polsko-rusínský spor posunut
do popředí i před otázky jiné, které přece
mají pro stát a jeho konsolidaci vnitřní
pro zachování parlamentarismu význam
při nejmenším stejně vážný, tedy v první
řadě před vyrovnáním v Čechách
Stejně však působila ještě jiná okolnost.
Rusín
Polák
Jeruzalém
Halič
Čechy
7
article
Pro vyrovnání v Čechách má značný
význam i průtah finančního plánu, který
byl způsoben známým návrhem posí
Hübschmanna na zvýšení nezdaněného mi-
nima z 1200 na 1800 K. Tato věc bude mít
nejenom vliv na případné oddálení služeb-
ní pragmatiky, zemských údělů a násled-
kem toho i zvýšení učitelských platů, ný-
brž může pak míti následky politické. Prá
tah finančního plánu totiž působí, že se od-
daluje doba, kdy česká delegace bude za-
se míti zcela volné ruce pro svůj postup
na říšské radě. Dokud se projednává fi-
nanční plán, čeští poslanci, jak se o tom
zajisté u svých voličů přesvědčili i národní
sociálové, volné ruce nemají. Bude-li ná-
sledkem přijetí návrhu dra. Hübschmanna
a odporu vlády i panské sněmovny proti
němu nutno zabývati se ve sněmovně fi-
nančním plánem i po Novém roce, nejenom
se tím oddálí chvíle, kdy se konečně splni
požadavky úřadníků a učitelů, nýbrž pro-
dlouží se i dnešní nejasná situace, ve kter
se nalézá česká delegace. Zbývá jenom na-
děje, že se najde odpomoc při třetím čtení
finančního plánu, poněvadž pak bude
nutno odstraniti rozpory, které spočívají
tom, že sněmovna sice přistoupíla známou
malou většinou na návrh národně-sociální
současně ale v § 172 předlohy ponechala
ustanovení o dani z příjmu 1200 K a výše.
Při této příležitosti bude snad možno chy-
bu, která se stala, napraviti. Je to ale také
nejvýš nutno, poněvadž jenom tak bude
možno vyhověti zájmům úřadníků a učite-
lů, ale také učiniti něco pro vyjasnění po-
Teprve a
litických poměrů v Čechách.
Hübschmann
Čechy
8
article
bude finanční plán hotov, bude možno pra-
covati na nové situaci, neboť teprve po-
tom, až přijde vláda s věcmi, které ne-
zbytně potřebuje, bude české delegaci u-
možněno, aby na ni přiměřeným způsobem
učinila nátlak a zeptala se jí, co vlastně
chce opravdu učiniti pro úpravu poměrů
Čechách a jak dlouho zde dnešní stav mi-
mo zákon má ještě trvat. Pak se nebude
moci vláda skrývati za věci, na kterých
mají jak země tak silné vrstvy obyvatelstva
opravdový zájem, dosavadní vyčkávání
přestane, a česká delegace najde už pro-
středky, aby vládu donutila buď jednat
anebo doznat, že na to nestačí.
Čechy
9
title
Koho odsoudil bulharský
11
article
V Praze, 13. prosince.
Teprve poslední čísla bulharských časo-
pisů podávají nám podrobnější zprávy o vý-
sledku voleb. Sám oficiosní orgán „Narodni
Prava“ musí kysele konstatovat, že vládní li-
berální blok dostal pouze 95 hlasů, kdežto
ostatních 7 oposlčních stran jde do nového
sobrání se 109 poslanci.
Jinak správné jest rozpoznání oficiosního
listu, že národ při těchto volbách neřídil se
tolik rozumem, jako citem, rozhořčením nad
průběhem války, jemuž dal výraz tím, že vo-
lil v takovém počíu nejkrajnější strany, o
kterých nelze ovšem čekati positivní účasti
na vládě, leč radikální, hlučné kritiky. Proto
posílá teď bulharský národ do sněmovny4
zedláků, strany to, která dosud vynikala hlav-
ně ostrou kritikou každé vládní politiky
která, jak se tvrdí, není ani příliš nadšena
svým skvělým vítězstvím, protože ji posunuj
mezi všemi oposičními stranami do popředí a
hrozí jí nebezpečím, že bude nucena převzíti
část zodpovědnosti za vládní činy. Hotového
praktického programu vládního ani lidí schop-
ných vésti zodpovědný úřad v této straně prý
není. Selská strana bude se bránit vstupu
vládní koalice i proto, že je osobně proti Ge-
nadievovi velmi rozhořčena a že odsuzuje
Radoslavova, který souhlasil s tím, aby znovu
provisorně byl zaveden desátek.
Radoslavův
Praha
12
article
Stejný úspěch stihl při volbách i sociali-
sty, z nichž krajní, tak zvaní „těsní“, dostal
20 mandátů, a smířlivější revisionisté, zvan
„širocí“, 17 mandátů. Vláda prý dokonce po-
mýšlí na to. aby získala „těsné“ socialisty pr
součinnost aspoň potud, aby nedělali vládě
zvláštních obtíži, protože nemůže ovšem při-
mo počítati s možností vstupu sociálně-demo-
kratické strany přísné observance do vlády
Vládní list končí sice prohlášením,ž
vláda je ochotna dělat tu politiku, kterou
sobrání přikáže, ale otázka je právě v tom
zda sobrání na konec vůbec se neobráti prot
nynější vládě, protože v tom má pravdu or-
gán Danevův „Blgaria“, že fakticky při vol-
bách byla poražena vláda.
Těžko posuzovat, jaký vliv na výsledel
voleb měly charakteristiky předních předsta-
vitelů nynějšího kabinetu, které nejsou právě
lichotivé. V „Ruském Slově“ připomíná sofij-
ský dopisovatel Olgenin některé „hříšky
z minulosti pánů Radoslavova, Genadieva
Tončeva. Někdy je ta minulost až příliš svěží
Tak se uvádí proti nynějšímu ministrovif-
nancí Tončevovi, že za války s Turky v do-
hodě s dodavatelem turecké armády, jistým
Baltasem, chtěl o veliké tisice připravit státní
pokladnu.
M.-p. Radoslavov má starou volební
praxi ještě z konce minulého století. Bulhar-
ské listy mu připomínají, že 13. července 1903
byl odsouzen nejvyšším soudem na 8 měsíců
do vězení a ke ztrátě občanských práv pro
Danevův
Blgario
Radoslavův
Genadiev Tončev
Turek
Radoslavov
Bulhar
14
article
nezákonné rozpuštění obecních, městských
okresních zastupitelstev, proto, že proti zá-
konu jmenoval na jich místě vládní komise.
že se dopouštěl všemožného násili a nátlaku
před volbami, že proti zákonu dal společnosti
Deutsche Levante-Linie značnou subvenci
z prostředků selských pokladen, jichž byl
ústředním ředitelem.
Proti nynějšímu ministru zahraničních zá-
ležitostí Genadievovi je sestavena ob-
šírná žaloba o 700 stranách, která byla dokon-
čena 14. února 1913, ale posud nebyla Gena-
dievovi „doručena“. Tato žaloba visí nad mi-
nistrem Genadievem jako Damoklův meč
hrozí mu každou chvili, jakmile by v jeho po-
hodlném ministerském kabinetě se vystřídal
jiný pán. Genadiev obviňuje se z četných pří-
padů vyděračství a úplatků. Proto se tak zuby
nehty Genadiev i jeho ministerští kolegové
drží vládních křesel a jsou odhodláni slouži
i králi Ferdinandovi i sobrání, jen aby co nej-
více se protáhla lhůta jich svobody.
Naproti tomu připomíná Olgenin, že lidé
z tábora rusofilského, co se týká občanské cti
jsou bez úhony. Ovšem ani oni prý nedovedli
projevit náležitou občanskou odvahu proti pa-
novníkovi, který zacházel s nimi jako s ostat-
ními bulharskými politiky, to jest jako s
sluhy. Uvádí případ nedávného ministerského
předsedy bulharského, velikého boháče, hrdé-
ho muže, který strpěl, aby při prvé audienc
po dlouhé době nemilosti Ferdinand ho hru-
bými slovy vyplísnil, a ještě Ferdinandovi po
audienci pokorně políbil ruku. Tato poníže-
nost, která zůstala v Bulharsku z tureckých
dob. velmi usnadňovala politické intriky Fer-
dinandovy. Jak vidno na nynějším kabinetu.
příliš choulostivým ve výběru svých ministrů
Ferdinand není.
Genadiev
Damoklův
Ferdinand
Bulharsko
Fery
Deutsche Levante
15
article
Vatikán a Kvirinál.
Vatikán a Kvirinál.
Neústupné posíce, kterou zaujala papež-
ská stolice vůči italskému království, zdá se
býti v poslední době ohroženou. Již 43 let je
tomu, co papež Pius IX. vyhlásil klatbu nad
všemi, kteří 20. října 1870 za radostného já-
sotu vtrhli do papežského Říma a učinili ho
královským hlavním městem sjednocené Italie.
Papež odmitl jakýkoli smír se „subalpinskou“
vládou, začal hrát úlohu vatikánského vězně
a nechtěl nic slyšet o „garaněních zá-
konech“, kterými král italský zaručoval
papeží zlnou volneste nubízici roční dotaei
3,225.000 lír. Papežžakázal dokonce pravo-
věrným katolíkům jakoukoli účast v politi-
ckém životě Italie.
Odmitavé stanovisko papežské stolice ne-
bylo sice dosud žádným výslovným aktem
zrušeno, ale podle jistých úkazů lze souditi.
že odmitavé stanovisko je značně o tře se-
n o. Nasvědčoval by tomu projev, který uči-
nil starý přítel papeže Pía X., udinský arci-
biskup Msg. Anastasius Rossi, v Miláně při
zahájení katolického sociálního týdne; dle
toho dalo by se soudit, že Vatikán rád b
uzavřel akta „římské otázky“, třeba že se ne-
vzdává bezpodmínečně!
Žádá mezinárodní kontrolu nad
garančními zákony Italie pro zabezpečení pa-
pežovy svobody, čili doslovně podle Msg.
Rossiho „pevnou záruku mezinárodního rázu.
protože o tuto svobodu jsou zainteresováni
katolíci všech národů“, a „jině ještě formy
záruky immunity a neodvislostí svatého otce“
Není pochyby, že Italie se bude krajně
bránit proti tomu, aby se sklonila jako nějaké
Turecko pod jařmo mezinárodní kontrolyv
církevní otázce teď právě, když papežská sto-
lice všude zřejmě ztrácí na politickém význa-
mu a kdy válečné a diplomatické úspěchy
otvírají Italii velmi slibné výhledy. Znamena-
lo by to veliké poškození politické prestiž
Pius
Anastasius Ross
Msg
Rossi
Vatikán
Řím
Milán
Turecko
Italia pro zabezpečený pa
pežův svoboda
Italia
16
article
Italie a jistě z obou spojenců v trojspolku
aspoň Německo by raději se postavilo na
stranu úplné nezávislosti Italie než na stranu
požadavků Vatikánu.
Italská vláda v této věci vystačí, odvolá-l
se pouze k občanstvu italskému, které pode-
zřele klidně snáší již páté desítiletí církevní
klatbu, a tak se sžilo s vládou sjednocené Ita-
lie, že jen naivní lidé mohou sníti o obnovení
světského panství Vatikánu. Italská vláda
může poukázat na to, že garanční zákony za-
ručují papeži všechny svobody a výsady su-
verénovy, kromě teritoriálního panství. Nač
tedy novou formulaci poměru mezi církví
státem v Italii?
Jedná se zde zřejmě o zakrytý ústup ku-
rie z bitevní čáry, ve které tak dlouho a hou-
ževnatě setrvávala. Pius X. patrně počítá
s tím, že i oddaní katolíci italští naléhají na
vyřízení sporu Vatikánu s Kvirinálem, a proto
ustupuje, třeba že při tom klade nové pod-
mínky.
Nebylo možno zastavit železný chod udá-
lostí. Co musí přijíti, to dávají tušit i poslední
činy, papežské stolice. Pius IX. s krajní ener-
gii trval nejen na svých nárocích na věčné
město, nýbrž i na všechna území, která patři-
la k dávnému Petrovu patrimoniu a v šedesá-
tých letech minulého století dostala se pod
vládu sardinské dynastie. Mluví se dokonce
o tom, že prý ve Vatikáně chtěli prohlásií
světské panství papežovo za nezrušitelné
dogma církevní. Jen rozvaha kardinála stát-
ního sekretáře Antonelliho prý tomu za-
bráníla, že tato myšlenka nebyla učiněna tě-
lem. Byla by beze sporu nedobře působila.
Pius
Petrův
Antonelli
Německo
Vatikán
Italia
Italia
17
article
Lev XIII. musil již hodně brzdit svou touhu
po světském panství! Tento diplomat na pa-
pežském stolci chápal velmi dobře, že není
ani možno obnovit světšké panství papežovo
v celém rozsahu a proto byl ochoten zříci s
všeho, jen kdyby aspoň Řím byl papeži po-
nechán.
Zdá se, že je správnou pověst, jakoby
nynější papež Pius X. nesdílel vřelé naděje
a touhy obou svých předehůdců. Kurie ustu-
puje sice pomalu a nerada, ale přece jen ustu-
puje před živelným hnutím a smiřuje se, tře-
bas jen dočasně, s danými poměry. Tak při
posledních volbách ze strachu před útočným
protiklerikalismem byl uzavřen s liberální
vládou tajný pakt a tím vlastně byl fakticky
uznán stát italský. Nyní projevuje se ústy
tak povolaného mluvčího Vatikánu, jškoje
Msg. Rossi, ochota smířit se i s garančními
zákony téhož státu, jen budou-li modifikováhy
a druhou stranou kontrolovány. Potvrzuje se
mínění, že papež všechno může změnit podle
svého uznání. Kdo by před nedávnem byl tvr-
dil, že je třeba, aby se smířila intrasi gentní
papežská stolice s královskou vládou italskou,
byl by vyhlášen za modernistu. Dnes stál se
tímto smířlivým modernístou sám papež Pius X.
Pius
Ross
Řím
Vatikán
Lev XIII
18
article
Delegace.
Delegace.
Plenární schůze rakouské delegace.
Z Vídně, 13. prosince.
Plenum rakouské delegace sedělo dnes s po-
lední přestávkou do 1/47. hod. več. Posledním
řečníkem byl del. Němec, navrhl, aby se vy-
slovilo min. hr. Berchtoldovi pokárání, ale návr
nebyl dostatečné podporován. Je k tomu třeba
6 hlasů, měl však jen
V pondělí se dokončí rozprava, věnovan
zahraničné politice. Promluví ještě ministr hr.
Berchtold sám a potom se začne rokovat
o vojenském rozpočtu.
Plenární schůze uherské delegace.
Při projednávání rozpočtu min. z a h-
záložitostí odpovídal hr. Berchtol d na
Němec
Berchtold
Vídeň
19
article
Ve sliálkách na venkove
romi slalo
Inseráty
plat vo hoto v ě napřeo
Přodplacení a tnserty
dehlstrace artkk ra
rodakcem nesáraa a vspodio
Rukopiny ae novraoeu
20
article
dotazy, zejmena posl. Rl a kov zské h o obledne
poslání prince Hohenloha. Poměr mezi vla daři
rakouským a ruským prohlásil za nejlepší.
V odpoledni schůzi schválen vojenský
rozpočet v celku i podrobnostech.
Členové oposice po řeči podmaršálka Günzl
zevrubném rokování opustili zasedací sin,
volajíce: Nejsme schopni se usnášeti
Na pořadu středové schůze bude další debala
o rozpočtu min. zahraničných věcí
Hohenloha
Günzl
21
article
Politický přehled.
Politický přehled.
Za hranicemi.
Slovanský trilog
Varšavský časopis „Dzieň“, který stopuje
slovanské hnutí se zřejmou sympatií, uveřej-
ňuje právě z péra Ign. Grabowskéh
smyšlený rozhovor mezi Rusem, Čechem a Po-
lákem o slovanské myšlence. Způsob, jako
tom p. Grabowski pojednává se svého polské-
ho stanoviska, zasluhuje i s naší strany pozor-
nosti a — ocenění.
Rus: Jsem ruským národovcem a jménem
velikosti i budoucnosti svého národa považuji
dorozumění s Poláky za nezbytné: Protože
podle mého názoru klíč slovanské otázky jest
ve Varšavě, bylo by třeba ve Varšavě zalošt
Slovanský spole k.
Čech: Ničeho jiného nepřáli bychoms
my Češí. Jsme toho mínění, že opravdu ve
Varšavě jest klíč slovanské otázky. Žádný
jiný národ slovanský neprošel folikým útlakem.
jako my Češi. Na své kůži jsme poznali, jak
chutná dlouholeté zabrzdění národního vý-
voje. Tolik století nás tomu učili a učí Němci.
My snad nejvíce ze všech Slovanů jsme ná-
chylni vidět v rozumu, předvídajícím budouc-
nost, vůdčí sílu v politické činnosti. City
v politice jsou slepými, špatnými rádci. Při-
pojíme se ke každé snaze, směřující k slovan-
ské družnosti. Antagonismus germánsko-slo-
vanský je politickým faktem, hlavní záhadou
XX. věku. Běda zemi, která není hotovak
válce.
Polák: Vyslovte přesněji, pánové, oč jde.
My ve svém postavení nemáme chuti k theo-
riím a zbožným přáním dobrých lidí.
Čecho
Grabovský
Polák
Čech
Němec
Cita
Rus
Varšava
Čechy
22
article
Rus: Z počátku rádi bychom založili ve
Varšavě Slovanský spolek, na podkladě kul-
turním, na podkladě vzájemného seznamování
se s literaturou a uměním slovanských národů.
Taková přece byla Mickiewiczova myšlenkal
Polák: Mickiewiczova idea! Jak daleko
jest po těch sedmdesáti letech reálný zivot
od té myšlenky. Apelovali jsme tehdy jme-
nem té myšlenky a prohráli jsme. Podmínky
našeho bytí přes početný vzrůst národa se
zhoršily. Pravíte, abychom se dorozumívali na
kulturní půdě... Dobrá! Ale zde právě na
kulturním poli hejsme omezeni ve svých prá-
vech, zde tu právě nejsme „jinorodci“, jak
říkají nám v dumě a ve státní radě! S kým
se má dorozumívat Rus. Čech, Srb? S jakýmsi
„jinorodcem“? I v německém parlamentě s
mluví o Polácích jako o špatných obča-
nech ruských, ale přece jen jako o obča-
nech. (.Jinorodec“ v ruské politické termi-
nologii znamená kočovné, nekulturní kmeny
východní, ale vlastně ne Poláky a Němce.)
Poláci dávno prví theoreticky zvedli prapor
slovanského sjednocení. Vždy jsou ochotni
k dobrému dílu, ale třeba jim upřímně zabez-
pečit podminky kulturniho vývoje,
kterých jsou zbaveni.
Rus. Co rozumíte pod podmínkami kul-
turního vývoje?
Polák: Za minimum podmínek kulturního
vývoje považuji samosprávu městskou a ves-
nickou, upřímnou, hodnou státu i národa, bez
dráždivých a nepolitických oprav Hurkůa
Stišinských. (Kokovcov se vyslovil také v po-
dobném smyslu, ale státní rada byla proti
němu.) Rovnoprávnost polského jazyka ve
nn
Mickiewiczův
Polák
Čo
Srb
Němec
Hurků
Rus
Varšava
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 13. prosince.
*— (Kromika.) Nejsou jen spojenci vá-
leční, kteří ve chvíli vrcholné jsou zbaven
smyslů a pustí se do sebe. Sobecká závrat
mate hlavy a srdce lidiček i v polohách, kd
byste usoudili, že by mohl panovat nejčists
vzduch a rozhled.
Dne 21. ledna 1793 Veliká Revoluce sta-
nula na vrcholu krvavého dila. Hlava nešťast-
ného Ludvíka skulila se do koše. Nevinný cel
kem muž stal se beránkem, jemuž bylo sním
hříchy jiných. Za hrubými zdmi Templu zů-
staly králova choť, sestra a obě dítky. N
třetí rok už královská rodina zbavena svo-
body hleděla vstříc děsivé nejistotě.
— Kdo zachrání nešťastnou rodinu?.
Otázka měla snad zaměstnávat aspoň hla-
vy těch, kdo za dob šťastnějších slunili se
na přízni trůnu. Nejbližší rodině byl králův
bratr. Dobrý strýček aspoň mohl vynaložit vše-
cky síly, aby zmírnil osud nehlahých obětí.
Zatím, milý hrabě de Provence měl jine
starosti. Trůn byl skácen, Ludvík popraven,
nejstaršího bratra znepokojovala už jen jediná
myšlenka:
— Kterak teď sám sobě zjednat přístup
— k moci
Aspoň zevní známky si zajistit! Šest-
náctý Ludvík byl odstraněn. Zůstal po něm
dědíc s nárokem na jméno sedmnáctého. Po-
ručníku nezletilce náleželo by býti vlada-
řem. Není sice komu vládnout, protože zemi
vládne Revoluce, není komu poručníkovat
protože královské dítě je vězněno, může by
zítra tajně odstraněno, uškrceno, otráveno
Také není vysoký úřad nijak uprázdněn, pro-
tože nejpovolanějším zástupcem královského
dědice je jeho matka. Naléhavější úlohon by
Ludvík
jít Provence
Praha
24
article
bylo, rodinu osvobodit. Na to však dobrému
strýci nezbývalo času. Dal se svými přívrženc
prohlásit za vladaře. Aspoň za kandidáta pro-
zatím.
Svědek, blízký udalostem, poznamen
trpce:
— V řadách Francouzů, ač nezbývají led
samí vystěhovalci, utvořilo se více stran. Ne-
kteří uznávají za svojí hlavu hraběte Provenc
ského, jiní pokládají přednějším nárok krá
lovny. Obávám se velice, že ta různost názorů
bude mit nejosudnější následky. Princové do-
pouštějí se spousty nesmy slů..
Obavy se splnily. Je známo, jaké násle
ky se dostavily.
Zdá se být takový zákon přírody. V
chvíli nejosudnější, právě lidičky, na kterých
nejvíc záleží, dopouštějí se — spousty ne-
smyslů.
Když se obrátilo štěstí, zle bývá o ně-
kdejší ctitele a přátele! Královské rodine
nadešla ta smutná zkušenost. Svědek vypra-
vuje:
— Byli pánové a dámy z tak zvaného nej
důvěrnějšího kroužku. O jich věrnosti a od-
danosti ani Ludvík ani Marie Antoineta nikd
nepochybovali. Když došla zpráva, že krá
byl popraven, tytéž lidičky ukazovali se v di-
vadle, na koncertech a všude po ložích sta-
věli na odiv svůj úsměv-
Spolehlivý svědek, hrabě Fersen, ve své
korespondenci vznáší těžké obžaloby. Býva
ctitelem Marie Antoinety, dokud stála na výši
slávy a lesku. Když padla, opuštěna všemi.
stal se její přítelem a ochráncem, téměř jedi-
ným. Byl pravý šlechtic. Osvědčil se jím hned
na počátku, když jako mladý cizinec, Švéd
rodem, uveden byl ke dvoru. Mezi švarným
mužem a mladou královnou vzniklo něco, c
se podobalo tichému splývání duší. Pro kleve-
tářskou společnost u dvora bylo to vítané
sousto. Chtivá skandálu pásla po sebe menší
zámince. Aby ušetřil královně pomluv, opusti
Francouz
Provenc
Ludvík
Antoinet
Fersen
Marie Antoineta
Švéd
25
article
Fersen proti její vůli dvůr a vrátil se, odkud
přišel, do cíziny. Potom La Fayette sestavo-
val svůj sbor pro americkou osvobozovací
válku a mladý šlechtic se přihlásil, doufaje
za mořem zapomenouti. Vrátil se teprve, když
bylo jisto, že je zle. Na výši slávy nechtěl
hrát roli nehodného milence královny, al
když všichni nešťastnou zradili, spěchal, aby
v nebezpečí byl jí po boku. Pomáhal při zná-
mém útěku r. 1789. Sám byl vlastně ředitelem
odvážné výpravy do Varennes. Nebylo jeh
vinou, že se nezdařil záchranný pokus.
Po vší dobu, co královská rodina vězně-
na v Templu, nedával si pokoje, udržoval
tajné styky s vězní, pracoval, psal, sháněl
strojil pomoc, kde a jak se dalo, jezdil ode
dvora ke dvoru, domlouval, prosil, přesvěd-
čoval.
Bylo vše marno.
Nikdo v evropských kruzích rozhodují-
cích nechtěl věřit, že věci stojí tak zle, jak
líčil. Aspoň se stavěli, jakoby nevěřili. Když
šlo o Ludvíka, soudili, že se věci urovnají
Když byl popraven, nechtěli uvěřit, že dojde
i na královnu. Konečně, sama o sobě, Revo-
luce byla novinkou. Snad nevěřící měli plné
právo nevěřit. Jisto je, nevěřili ochotně.
Nebylo mnoho lidiček jako Fersen, aby
z blízka chladně mohli sledovat nepříčetnost
rozkacené bestie davu a mohli odhadnout.
čeho je schopna.
Marno všecko úsilí Několik pokusů, do-
stat vězně na svobodu, se nezdařilo. Opatřen
vězeňská jen znovu zostřena a utužena.
— Na konec jsem se přesvědčil, vyznáv
Fersen, že nejlepší služba, jakou ještě možno
královně prokázat, bude nic už v její prospěel
nepodnikat
Ludvík
Varennes
Templ
dobrý služba
26
article
Hrozné poznání. Neodolal však přece.
Nastoupil novou akci při evropských dvo
rech. Snad by bylo možno, najíti diplomati
ckou cestičku, aby královna byla aspoň do
své vlasti propuštěna?
I to úsilí se rozbilo o nedbu a lhostejnos
povolaných činitelů.
Konečně, poslední myšlenkal
— Nebylo by snad lépe, píše, získat sliby
a penězi některé vlivnější revolucionáře, jak
Lanneloza, Sauterna, Dumourieza ..
Myšlenka chytla.
Došla od strany konstituční nabídka. Bude
vymožen vypovídaci dekret pro královnu
její děti. Bude to stát šest milionů. Peniz
třeba složit, jakmile zajatá octne se v bez
pečí na cizí půdě.
Leč, potřebné peníze se — nesehnaly. Po
celé monarchické Evropě nebylo lze opatři
šest mílionů ve prospěch nešťastné oběti mon-
archického principu.
Dumourieza
Evropa
Lanneloza
Sauterna
27
article
Revoluce měla celkem jiné starosti, nez
vraždit nevinné zajatce. Bezmála tři leta vlá-
čena nešťastná rodina bezradně po různých
vězeních. Za tu dobu mohla být kolikrát za-
chráněna. Pravda je, Ludvík svým a své ro-
diny neštěstím byl vlastně sám nejvíc vinen.
Byl povahy tak trpné, tak naprosto nescho-
pen se hájit! Byl vždy odhodlán snášet raději
nejtěžší příkoří, než aby pozvedl ruky
k obraně.
V rozhodující den, dne 10. srpna 1792
když chátra vnikla do paláce a mluvčí vzpou-
ry nalehali, aby král se vzdal na milost a ne-
milost, bylo by stačilo jediné slovo, jediný
rozhodný pokyn, aby situace mocenská byla
zachráněna. Strana králi věrných byla dost
sílna, byla tenkrát ještě seřaděna. Tělesná
stráž a množství přátel ozbrojených stáli po-
hotově. Jen povel a byl by býval zjednán po-
řádek.
Napoleon Bonaparte, tehdy mladý dů-
stojník národního vojska, byl výjevu přítomen
jako vzdálený divák. Vyjádřil se o tom po-
zději:
—Mít dva prapory k ruce a několik
jezdců, byl bych dal buřičům něco na pamět-
nou, nač by byli do smrti nezapomněli! ...
Ludvík
Bonaparte
28
article
Barbaroux, plamenný hlasatel převratu,
zaznamenal:
— Vůdcové vzpoury dopustili se tolika
přehmatů, opatření jejich byla tak nedosta-
tečná, že bylo snadno ve chvíli rozhodující
zjednat dvoru úctu. Leknuti jedněch, nesvě-
domitost druhých, pevné zdi zámku, vše bylo
by bývalo nápomocno. Jen král, kdyby se byl
vztýčil.
Ludvík byl měkká povaha. Nedovedl ubli-
žovat a spoléhal, že nebude ublíženo jemu.
— Nepřejí si, aby se prolévala kreví
Shromážděná šlechta a důstojnictvo jen
s nevolí na pokyn obrátilo do pochvy tasenou
zbraň. Tělesná stráž s repotem se vracela do
zámku. Ludvík sám sebe i svou rodinu vydal.
Na to rok nesnázi, útrap a zmatků. Pak
záchvaty davového šílenstva. Guilotina pra-
V bojích proti spojeneckým vojskům za-
jatý účastník převratu, Drouet, měl rozmluvu
s knížetem Metternichem. Sděloval výslovně:
— Revoluční vláda je dohodnuta, vy-
měnit královnu za vynikající válečné za-
jatce francouzské
Dané možnosti nebylo použito-
Vztek živlů tak mohl konečně vykonat.
své vražedné dílo
Zodpovědnost za osud neblahé rodiny ne
spadá tedy výlučně na stranu revoluční.
cuje.
Ludvík
Drouet
Metternich