ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 21 5743d630-8f1d-11dd-983f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 21
Chunky — 26 celkem · entity: person 49, work 2, place 8, org 2
1 masthead
14. prosince 1913.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k č. 342.
3 masthead
Pařisk vyhražen,
4 masthead
Strana 2í.
5 article
OBSAH: Jan Havlasa: O japonských dělech. Ed. Kučera: Jarka a Věra dalí byt do pořádku. Dr. Osk. Rosenfeld: Jáchymovo zoufalství, Lusiňan de Mari: Rozmluva s ďáblem.
Havlasa Kučera Jarek Věra doktor Osk Rosenfeld Jáchymův zoufalství Lusiňan jít Mari
6 article O japonských dětech.
O japonských dětech. Několik letmých poznámek. Napsal Jan Havla sa. Ráj dětí — píše se a mluví o Japonsku „Pozemským rájem“ nazval Nippon i proslulý jezuita anglický Wanghan, jenž přijel si do Země Vycházejícího Slunce na čtrnáctidenn zálety již ke sklonku mého celoročního po- bytu mezi pohádkovými krásami Japanu. „Mějte se na pozoru,“ volal on k japon- ským peorům hlasem rozechvělým, „mějte se dobře na pozoru, aby Japonsko neposkvrnilo se jakoukoli hanebností, odkoukanou Západu. Ať i na dále japonské dítě žije v pozemském tomto ráji, ať tak je sladké, jako byliny ve vaších lesích, svěží jako květy, jež zdobí vaše stromy, sladké jako řeky, jež proudí vaší zemí a radostné, jako jarní píseň plná slibů léta. Ať sladcí ti drahouškové, ty roztomile dětí, jež vidím ve vašich ulicích, jež vídím po veškeré vaší zemi, ať nejspanilejší ten poklad a výkvět Japonska ničeho nepozbude z pro- stoty dětství, ať vyrostou ony tak, aby hodny byly dávných svých tradic. A lordi tleskali, bezpochyby usmívali s pod vousy, i mrkli druh na druha augursky. Oh, sladkých, přesladkých drahoušků těch roztomilých děti! Poněvadž nikde na světě není jich tolik viděti po ulicích měst po veškeré zemi, jako v Říši Vycházejícího Slunce, jediným závěrem dosažitelným prů- měrnému turistovi, nevyléčitelnému sentimen- talistovi nebo lichotniku z povolání jest ovšem představa „ráje dětí“. Na neštěstí však sebevražda rasy může spočívati ještě neod- vratněji v nerozumném rozmnožování, než úmyslné neplodnosti; a nikde toto nepovšim- nuté faktum není lépe doloženo skutečností než právě v onom pohádkovém Japonsku, jež stává se všude po světě zemí tím neznámější. čím více se o něm píše.
Havel Wanghan Japonsko
7 article
Kdyby tak milý onen páter Wanghan byl šla- pal s námi sta a sta mil po odlehlém ven- kově Nipponu, ta lacině dojemná, mazlavá slova nebyla by mu přece odkapávala od úst s tak hříšnou lehkostí. Byl by viděl tisíce děti s ohavnými boláky na hlavách, tisíce dětí s hnisavými skvrnami v tvářích, tisíce dětí s červenýma, olezlýma očima, tisíce dětí osleplých na jedno oko nebo k brzké slepotě předurčených pohádkovostí Japonska. Byl by viděl k nespočtení dětí v hadrech, k nespo- čtení zbytečných těch „sladkých drahoušků“ odsouzených k smrti již svým životem. Ale i ty ostatní děti byly by ho asi dokonale vy- léčily z užívání přehnaných přídomků okras- ných o nejspanilejším pokladu Japonska.
Japonsko
8 article
Už jen těch nosůl Zapomenu kdy fanta- stíckého pohledu na galerie nosíků dětských. kolem nás rozestavených amfitheatrálně, když tak někde ve venkovské Yadoji, v japonském „hotelu“, svlékali jsme si boty, než vešli jsme dovnitř na rohožkovou podlahu? Představte si dvacet, třicet dětí v různobarevných, různě otrhaných a umouněných kimonech, na dře- věných sandálech neboli getách... představte si téměř dvojnásobné množství nosíků, z nichž ty nejpodařenější patří menším dětem, přivá- zaným k zádům svých poněkud starších sou- rozenců; a u každičkého toho nosiku evokujte si slastnou představu dvojitého, elastického přívěsku. Ty žlutavé, zelenavé, šedavé, fialo- vé a vůbec pohádkově pestré nudličky kývnjí se laškovně sem i tam, jsou vsrkovány zpět do tajemné začernalosti rozkošných dírek nos- ních, a zase rozpustile vyklouznou, až konečně náhoda, vítr nebo nepředpojatá ručka dětská je rozmaže po filosoficky resignované tváři Představte si tuto stereotypní scénu japon- skou, a zbožné přání vypučí vám v srdci, aby tak ten páter Wanghan býval přinucen k zu- líbání aspoň jednoho sta takových roztomilých dětiček, takových slaďoučkých drahoušků. A že už jsem takový dobrák od kosti dopřál bych té pochoutky i všem ostatním, kdo kdy nadšeně blouznili o „ráji dětí“ v Ja- ponsku.
9 article
Proč ráj? Poněvadž každá sebe chudší rodina sype děti s kriminální lehkovážností do tohoto světa, v němž jich statisíce zajdou v útlém věku, nadarmo tak vystřebávajíce sílu ná- roda? Poněvadž v jich umořených žaludečcích se maří část smutně omezené a smutněji mízerné potravy chudého lidu, často zmírají- cího hladem? Poněvadž v nich maří se životní síla matek rychle stárnoucích? Poněvadž v je- jich zbytečné a bezúčelné množnosti leži částečné vysvětlení japonské zakrnělosti? Kamkoli se ohlédnete, ať už v ulicích velkoměsta, nebo v zapadlé dědině horské, na nádvoří chrámovém nebo na záhumní všude spatříte nemluvňata připásaná na záda starších bratří a sester — každé z nich směš- ně zastrčeno do vybouleného kimona, do slova za krk svému sourozenci; dvouleté děti spatříte přivázané ke hřbetům šestiletých;a čtyřleté drahoušky na zádech dětí, jež zdaj se jen o málo staršími,.. Často spatřili jsme děcka sotva se batolící již s loutkou, připá- sanou k zádům, nepochybně, aby se včas při- pravila na nosení svých mladších sourozenců V Tokyu zachytil jsem si na památku obrázek děvčátka sotva čtyřletého na zádech s ne mluvnětem ještě syrovým ... A tomu se řekne: ráj dětí! Nejdříve nosenu býti na zádech skotači- vých dětí, s hlavou složenou na vlastních zá- dech a klátící se v tom zvratu na všecky stra- ny, zatím co slunce praží do přivřených oč a mouchy lezou do otevřených úst, do sladce
Tokyo
10 article
a fialově omazaného nosíku a po bolácích na oholené hlavě, po strupech a bolácích, o nichž japonští rodiče až podnes myslí, že jsou zá- rukou dlouholetého života a pevného zdraví A pak, přežilo-li dítě ten ráj, zase nosit ne- mluvňata i mluvící caparty na vlastních zá- dech a krnět pod jejich tíží... Ovšem, vypadají velmi malebně a gro- teskně takové pouliční skupiny dvojčat jako- by srostlých v jednom špinavém kimonu A letmý turista nenahlédne do pozadí takové malebnosti, nedovede sledovati zajímavých odlišností k jejich zoufalým příčinám a zoufa- lejším následkům. Hlavy ať si otlukou nemluvňata, mozel ať se jim otřese; těla ať krní starším dětem Co záleží na tom všem? „Jen ať nejspanilejší ten poklad a výkvět Japonska ničeho nepo- zbude z prostoty dětství.“ Už na potěchu tu- ristům! Co by si počali, kdyby nemohli senti- mentalisovati o ráji dětí?
Japonsko
11 article
Nerozplývám-li se však nadšením nad nevýslovnou sladkostí japonských dětí, ne- plyne z toho, že by se mi nic na nich nelíbilo. Milejších dětí jsem ve světě hned tak neviděl. a rozhodně nikdy dětí pathetičtějších. Všechna ta úslužnost a zdvořilost japonská, jež u lid dospělých často se zvrhla na makavou ne- upřímnost a na pokrytectví, u oněch dětí pro- jevuje se s filigránskou vážností. Často kdesi v odlehlém kraji, v zapadlém údolí, na pokrají žebrácké vesnice setkali jsme se mezi rýžo- vými poli s řadou pestrobarevně oblečených dětí, jež s naprostou důstojností, ba obřadně přály nám dobrého jitra, uklánějíce se hlu- boko, jakoby je byl v půl přelomil, a v tak přesném souzvuku pohybu i hlasu, že byl bych se málem ohlížel po nitích, vedoucích k tomu loutkovému divadélku. Nezřídka na sto dětí následovalo nás zvědavě v té neb oné dědině, ale nikdy, za celý ten rok, nestalo se nám nic nepříjemného. Aby byl někdo po nás kamením házel, jako druhdy se mi stalo v každé třetí vesnici při pěší cestě zeměmi koruny české, aby byl někdo na nás psy štval, vůbec bylo nemyslitelno. Té ochoty. když na cestu jsme se ptali! Nejednou zástup dětí provázel nás půl hodiny do hor nebo do lesů, aby nám ukázal správný směr na splete- ném rozcestí... Po onom čístě českém hu- moru, spočívajícím ve špatném udání cesty. nebylo potuchy u japonských dětí ani u do- spělých.
12 article
Dokonce bystřejší zdála se nám být mlá- dež svých starších. Zeptali-li jsme se na něco lámanou svou japonštinou lidí dospělých, bud dali se do hloupého chichtání nebo div že i hlav nerozlámali sáhodlouhými, za vlasy při- taženými spekulacemi. Obyčejné ženy osvěd- čily se daleko chápavějšími a hbitějšími muží a z těch zase čím prostší lidé, tím bližšími se zdáli inteligenci žen. Ale stačilo vyslovíti jen s trochu rozdílným přízvukem jedinou slabíku v ohromně dlouhém jméně sousední vesnice na niž jsme se vyptávali, a ti lidé dovedli de- set minut po nás ono slovo opakovat, při tom hlavami kroutit, potit se samou úslužnost nebo posměšně se ušklebovat a na konec přece jen nepochopit, nač jsme se tázali. Na- hodilo-li se však sedmileté děcko, záhada by- la rozluštěna okamžitě. A na štěstí děcko nahodilo se téměř vždy. Neboť celá ta ohromná říše dětmi se jen hemží. Oblaka jich obletují každou ves, každé nádvoří chrámové jejich dřeváky se ozývá, u každého stavení hned celou sbírku jich jsme nalezli. A přece neuvědomil jsem si úplně je- jich početnosti, až teprve letos na jaře, po- čátkem května, o Slavnosti Chlapců, kdy nad městy i nad dědinami ve větru se nadýmaly veliké, pestré ryby papírové a bavlněné, za- věšené na vysokých tyčích... Co ryba, to kluk tam dole, ve stavení, pod pyšnou onou žerdí... Co ryba, to kluk, opakuji, a těch ryb jsme často napočítali deset, dvanáct, a jed- nou, v Kamakuře, dokonce osmnáct.
Kamakura
13 article
To zdálo se nám býti přece jen neuvěři- telným. I pustili jsme se rýžovými poli a za- hrádkami po záhumí k onomu domku, aby- chom zjistili ten případ, i zaznamenali si je fotograficky. Na půl cestě bylo nám minouti jiné stavení se žerdí, na níž jenom osm ryb se třepetalo. A jak nařizoval jsem svůj kodak aby obě tyče zachytil, z onoho méně šťast ného domku vesničan vyšel a zálibně vzhléd ke svým osmi rybám. „Vás co se týče, chlapců osm je ctihodně býti?“ oslovil jsem jej. „So desu,“ přisvědčil, najednou se zaka- bonil a na onu pyšnou žerď se podival přes pole. „Ale souseda co se týče, chlapců osm- náct je ctihodné býti.“ A v obavě, že snad jsem zplna nepochopil, začal mi na prsteck dokládati početnost rodiny svého konkurenta opakuje skoro smutně: „Džu hači... osm- náct. Osmnáct chlapců, ještě několik děvčat k tomu, jaký to ráj dětí, zvláště robotí-li ro- diče oné četné rodiny, jako většína japon- ského národa, za třetinu sklizně na půdě cizí Tak zdálo se, jakoby už pro ten sport s ryba- mi lidé sypali kluky jako z rukávu do světa jenž nemá dosti výživy pro všechnu tu cha- mraď... Na několik dní Nippon podobal se dnu vzdušného oceánu, v němž třepetaly se tisíce, statisíce pestrobarevných, velikých kaprů . .. Jako kapr plove řekou proti proudu, tak ať prý ti kluci překonají překážky a dodělají se úspěchu i slávy... To je význam onoho zvyku, tenor oné Slavnosti Chlapců . .. A vítr vane, ryby se třepetají, tu a fam některá se natrhne. „Jako kapři ať ti kluci plovou proti proudu...“ Ale onen divný ry- bář Smrt chodí podle břehů a loví, stále loví v té řece, kterou povrchní turisté imenuj „rájem dětr“.
Nippon
14 article Jarka a Věra dali byt do pořádku. Napsal Eduard K uče ra.
Jarka a Věra dali byt do pořádku. Napsal Eduard K uče ra. Strýc Pavel poslal oznámení, že se žení lnu, proč pak ne, líbí-li se mu lézt do ta- kového chomoutul Ale lepší je, že přivedl rodinu do příjem- ných rozpaků. Pozval totiž také na svatbu. t. j. (co je na tom vlastně hlavního) na hostinu. Ne snad, že by se nikdo nechtěl obětovati. nikoli! Tak neochotná rodina není. Ale že nastala slovní pračka o to, kdo má při tom bohaprázdném jedení rodinu zastupovati. Jarka mínil, že za takových okolností dů- stojně representovati rodinu může toliko on. Je dokonce ochoten tři dny před tím nejísti nepiti. Vypáře si i přesku vzadu na kalhotech a vezme si otcovu vestu, Za iuto ochotu stržil od Věry neslýchaný výsměch. Co pak si myslí, že se strýc Pavel žení proto, aby se kde jaký zmetek zadarmo napráskai? Ona si dovoluje upozorniti jen na tu okolnost, že nic novomanžele nemůže více potěšiti, než udělají-li v den svatby z někte- rého mládence a družičky nový párek. A ona. při svých 16 letech a při svém novém účesu doufá, že je k způsobení podobné radosti schopna. „Nech toho doufáni!“, vykřikuje Jarka. „Je to právě nejhorší příležitost! Protože kaž- dý mládenec má před sebou odstrašující pří- klad. Matka se ujala slova za napiaté pozor- nosti posluchačů.
Jarek Věra Eduard Pavel
15 article
Jarka nemůže prostě jeti, protože mus do školy. (Výborně!) A pak by tam dělal ostudu: hltal by za čtyři, přejedl by se a ko- nečně by to jistě došlo tak daleko, že by zka- zil svatebčanům chut k jidlu. Ještě by řekli. že se doma jakživ pořádně nenajedl. (Výborně. výborně! Delší hluk.) Rovněž Věra nemůže jeti. (Výborně, vý- borně, výborněééé!) Žádné vzdory! Když řekne matka, platí to, jakoby to stálo v evan- geliu! (Tak jest! Se vil) Předně nemůže jeti sama vlakem. Mohl by ji někdo přepadnouti v kupé... a co by si na němí vzali, kdybyji zhubičkoval? (Na no no! Však by si to každý rozmyslil, až by jí nakoukl blíž pod klobouk! Za druhé ji přece strýc Pavel ani nezná. (Ano Dal by ji sebratí pro obtěžováni!) A za třet je to hrozně málo hezké, když taková mladá sotva škole odrostlá dívka koketuje a kazísi tak pověst a slušné rodině tropí ostudu (Výýý ... borně! Řečníku se chce gratulovati ale příblížiti se je nebezpečno.) K takovému vyslání hodí se jedině osoba zkušerá, která by si dobře nevěstu prohlídla. aby se vědělo, co vlastně se to dostalo do ro- din.. Osoba, která se informuje o její rodině a jejím charakteru a která se doví podrobnost seznámení, zasnoubení a prvního manželského oběda. „Rozumí se, takovou kvalifikaci má je- nom matka!“ křičí rozhořčeni oba klazani sou- hlasně. A matka klidně přisvědčuje. Odjede zítra prvním vlakem. Ale na jednu okolnost zapomněla. Věra prohlašuje, že tu s tím klukem sama nebude. Ten by se jí toho naprováděl! Musíla by se věru zblázniti za těch pár dnil A ještě snad býti za domácnost zodpovědna? Pro Krista Ježíšel Kdo ví, co by jí všechno pro- vedl! A Jarka s ní už teprve nebudel Co ta by se ho natýrala! A příležitostí co by si našla k poroučení, to si může předem pomysliti!
Věra Pavel Krist Jarek
16 article
Zodpovědnost za domácnost mu sice nikdo nenabízí, ale přece jen ji příkře odmitá. To by mu tak scházelo! Umínil si nikdy se neženiti právě jen proto, aby neměl ženskou na krku A teď by se mu toho nadělení mělo dostati dokonce i bez ženění? O ne, není na hlavu padlý! Papouška, Bélinku — ano. Třebasi Bětku a otce vezme na zodpovědnost. Ale Věru... nikdy, nikdyl Matka prohlašuje, že bude každý zodpo- věden jen sám za sebe a naprosto nebude podléhati pravomoci druhého. Chtějíc nechtě- jíc, musí to dáti písemně. Tím ukojuje samo- libost sourozenců, neboť bez mučení se při- znávají, že se jim ani o nic jiného nejednalo A co se týče zodpovědnosti za domác- nost a byt — tu matka doufá, že jako děti ze slušné rodiny — a t. d. Aspoň se ukáže touto zkouškou, jak jsou zralí a vyspělí a jak dalece je možno svěřiti je samy sobě. Věra i Jarka umiňují si ve zkoušce ob- státi, aby už byl konec tomu věčnému poruč- níkování. Dokonce jak matka paty vytáhla přemýšleli, čím by se osvědčili, čím by se z- vděčili, čím by matku radostně překvapili. Věra navrhuje nalakovati znovu v salonu vyšlapanou podlahu. Neboť jindy by k tomu nedošlo. Matka se bojí lakýrníků jako spedi- térů. Jarka by s chutí souhlasil, ale to je těžko neboť návrh vyšel od Věry. Takto nemůže neboť je prohlášen samostatným a odpovídá za sebe sám. Proto odporuje a po delším koktání a rozmýšlení navrhuje salon vymalo- vati. Neboť malířů se matka bojí ještě víc než lakýrníků a speditérů. A Věra říká, že se bude lakovati a tedy se bude lakovati! Slyšel na vlastní uši, že je zodpovědna za sebe samal A on snad ne, he? Ukáže ji to černé na bílém. A proto se bude malovatí.
Věra Jarek Třebasi Bětka
17 article
Inu Bože, ať si maluje co maluje! Věra už řekla. A prohlašuje, že lakování provede sa- ma. Bude to lacinější než od řemeslníkaa bude to provedeno svědomitěji. Jarka v důsledku své samostatnosti bud lakovati také sám. Bude to rovněž lacinější a svědomitější. Vybírají napolovic kasu, kterou jím matk odpočítala na těch pár dní k vedení domác- nosti. Věra jde pro tyglík laku a staví se ce- stou u cukráře. Jarka jde pro pár kilo barvy a prostříli jen tak jako mimochodem nekře- sťanský peníz ve střelnici, než se mu podaří sraziti hliněnou hlavičku k dýmce. Ale všechno dopadlo skvěle. Věra při- nesla žlutý lak, jenž je sice mnohem světlejší, než by dle slušnosti měl být; ale kde to vlast- ně stojí, že lak musí být tak a tak tmavý?
Věra Jarek
18 article
Jarka přitáhl pět tříkilových balíků, vše- chno samá barva. Cestou protrhl jenom jeden balik. Znamenal tak cestu od materialisty až domů, kalhoty ani nepočítaje. Ale alespoř bylo vidět, jakou krásnou nese barvu. Bude koukat, Věra, jaké tóny umí voliti Tato krásná tmavá fialová barva je na stěny. jež budou na to stříkány touto rozkošnou rů- žovou. Strop bude sytě žlutý, aby to bylo in- timní a pokusí se do toho udělati stříbrné hvězdy a měsíc a zlaté slunce. Bude to jake v pohádcel „A co lemovka?“ ptá se Věra kuckajíc s „Jaká lemovka?“ táže se Jarka zaražen „Lemovka kolem stropul“ „Byl bych provedl hloupost!“, bije s Jarka do hlavy a vrací se pro patrony z vo- skového plátna a pro dalších šest kilo barev Když lemovka, tak tady má lemovku! A vy- tasí se se vzorem: ratolest, z níž vyrůstaj růže a vinné listy. Růže budou ovšem červené na to je tato kardinálská červeň. Nádherná. až oči oslepuje! A na listy tuto šťavnatou ze- leň. Ostřejší neměli. Bude to v celku dělat dojem velice veselý! „To bych řekla!“ chechtá se Věra. „Počkej se smíchem, až bude hotova tá podlaha, ano?“ doporučuje jí Jarka. „Je t barva jako v dětských plenáchl
Jarek Věra Nádherná
19 article
Co pak Věra, ta má pohodli! Lak prodá- vají úplně připraven. Ale Jarka musí barvy teprve rozdělávati. Dal prášek do škopku ne nádobí a přilévá vody. Čert ví, proč se dělaj chuchvalce! že by se to mělo dáti obráceně sypati barvu do vody (jak říká Věrka), tomu prostě nevěří a neuvěří. Když dělá Běta kne- dlíky, sype snad taky mouku do vody, heh Ostatně chuchvalečky lze dodatečně se zdi nožem seškrábati, nebudou-li se dobře vyjí- mati. Jen o to jde, nemá-li se do břečky ještě něco namíchati? Bětka ví zcela určitě, že dá- vají do barvy také vejce, aby se barva nelou- pala. Měla jednou malířského pomocníka, fe- šáka, který za nic nestál. Když vejce, tak vejce. Jarka jen neví, zda na měkko či na tvrdo, ale nechce se Bětky mnoho ptát, aby si potom nepřisvojovala zá- sluhy o malbu. Patrně na měkko, to dá člo- věku rozumi Má-li člověk trochu úsudku, v si vždy rady! Když vejce do omáčky roztloukal, bylo mu jich líto. Ale jaká pomoc! Dílo musí býti v každém směru dokonalé! To tak, aby se jeho malba oloupala dřív než se matka vrátí To raději natře stěny nejlepším svítkem. Ostatně tam vrazil (po kuchařsku řečeno) va- jec jenom třiadvacet, protože víc jich ve spíži nebylo. Chyba je, že se nedostává potřebných re- kvisit. I bude Věra lakovati podlahu kartá- čkem na zuby a Jarka Gjenž by to scvakl, aby se s tím tak páral) si vypůjčil smetáček z ku- chyně.
Věra Jarek Věrka Běta Bětka Gjenž
20 article
Nadšeně se hrne se svou barvou do sa- lonu. Ale Věra už lakuje a vítá ho posmě- chem. Přispíšila si! Ať se těší, to si počká s svými barvičkamil Lakování bude trvati hez- kých pár dní, o to už se ona příčiní „A vadí mně snad tvoje lakování? Říkám něco? Jen si lakuj s Pánem Bohem a nedei se vytrhovat!“, odpovídá Jarka v lehkém tonu a žene se se svým dvojitým žebříkem rovnou do laku. (žebřičky půjčila domovnice.) Věra vylítne jako divá. Ne, to nedovolí Marš odtudl „Co pak už zase nevíš, že máme každý jednati zcela samostatně? Zase ti to mám při- pomínat?“, odpovídá Jarka s klidným úsmě- vem. „Ty jednáš, já jednám, budeme jednat oba!“ Co tu má co dělat jeho samostatnost? Je to rozum! Což nechápe, že podlaha musí být natřena dříve? Jak by mohla lakovati podla- hu, zasviněnou jeho strašnými barvami? Ale Jarka už je nahoře na žebříku mimo dosah její ruky. Visí tam jako vlaštovka a dělá roztomilé grimassy na tu tam dole.
Věra Jarek Marš
21 article
Setřástí kluka dolů jako zralou hrušku je dílem okamžiku. Vylézti zase nahoru na ob- servatoř jako veverka je rovněž dílem oka- mžiků. A díla okamžiků se opakují, až se Jar- ka chytne pošramoceného lustru a to roz- hodne o jeho vítězství. Teď ho nesetřese dolů žádná moc světa! Natírá žlutě strop mohutnými, smělými tahy, radost se podívati. Barva stříká kolem dokola jako když kropíš ulice a nejmohutnějš prška snese se náhodou vždy na hlavu Vě- řinu. Má toho plné vlasy, ty své proslavené vlasy pečlivě učesané a vypadá jako ptál ohnivák. Ten tam nahoře div smíchem ne- spadne. Věra brečí a lomí rukama. Ať se na to podívál Za hodinu udělala takový malý prou- žek... a teď už to pod jeho barvou nemůže najít! Ale teď ať si hulvát nemyslí, že žena ustoupí před takovým hrubým násilím! Ať jen si vzpomene na Anglii — a hned ho mráz pře- jedel Ano, zrovnaa zrovna bude lakovati dál bezohledně lakovati!
Věra Anglie
22 article
„Prosím!“ odpovídá malíř a jde se vypůj čiti druhý škopek na fialovou barvu. Fialové proudy jako kajícné štoly řinou se dolů do laku, ale Věra nedbá a brečky la- kuje dál. Neustoupíl Lakem zasáhne také ně- kdy vymalovanou zeď a to až do výše člo- věka. Lakuje také nohy u skříní a třapce u pohovek, neboť lakuje zuřivě. Jarka zuří. Chce choditi se žebříkem po pokoji jako všichni pořádní malíři. Ale víc ne na žebříku je dole, že si nestačí boule mačkati. Hlava má už objem dvojnásobný, třeba za- kročiti. I uvázal si nohy k žebříku a radostně chodí, tahaje žebříky po mokrém laku. Za to když se někdy člověk kácí, je to horší: tu letí rovnou s celým žebříkem. O lustru, akvariu amorkovi netřeba mluviti: to se slepí moukou. že to nikdo nepozná. Věra je zoufalá. Za celý den nalakovala takový capart! Jarka vzal metr, capart změ říl a strká jí teď čísla ustavičně pod nos. Vy- počítal, že vylakování celého salonu bude ho- tovo za 4 měsíce 12 dní. Budou-li lakovati dvě Věry, pouze za 2 měsíce a 6 dní. Čtyři bu dou s uloženou prací hotovy za 1 měsíc 3 dny Kdyby měly být hotovy za 3 dny, bude třeba 44 Věr a ty se do salonu nevejdou. Je to jedno- duchá trojčlenka, učí se to v sekundě. (Hlavně na příkladech o louce a sekáčích a o ovsua koních.) Dalo by se to také počítati vlašskou praktikou, kdo to umí. Ale možná, že ne. Přes noc zamykají salon jako komoru s klenoty svatováclavskými. Je totiž obava, aby do dílny nenahlédl otec. Jistě by jim ra- dost z práce pokazil otcovskými radami, jak to ve vzorných rodinách bývá. V noci spí lakýrník i malíř neklidně.
Věra Jarek
23 article
Malíři se zdá, že se má přebroditi pa dvojitém žebříku mořem. Statečně stupáa stupá, ale moře už mu sahá po bradu a krl nelze prodloužiti. Teď si teprve všímá, že v moři není voda, ale Věřin lak. Probudil se mokrý jako myš. A Věře se zdálo, že na korse potkala Ahasvera. Vzal ji pod paží a odvedl ji na Hradčany. Tu jí nařídil, že kartáčkem na zuby musí vylakovati Vladislavský sál. Bude tak dlouho živa, dokud to nevylakuje. Věra pláče a lakuje. Sotva má kousek, přijíždějí rylíři na dvojitých žebřících a pořádají na kousku tur- naj. Věra si chce pospíšiti, ale kartáček se mění v hřeben. V něm nejsou zuby obyčejné, ale Jarkovy a ty se na ni cení. Byl to hrozný Ráno jsou oba po včerejší práci jako stří- skáni. Jarka běduje, že má ztrnutí šíje, jak maloval strop. A že ho hrozně bolí v hácích, na nichž visí nohy. Upadnou mu, jistě mu upadnou! Už nebude raději choditi po malíř- sku, ale vezme to docela obyčejně po lidsku. A Věře, té bolí v kříži od shýbání, nelze ani vypověděti! Nemůže se ani narovnati chodí jako kočka, když se zlobí. Uznala, že kartáčkem to nejde, jak troj- členka ukázala. Záludně zmocnila se Jarkova smetáčku. Proč ne? Je samostatná, zodpo- vědná sama za sebe! A bude tu státi se sme- táčkem za zády třebas do soudného dne! Jen přes její mrtvolu! Ať si to zkusí dnes zase on s kartáčkem na zuby! Beztoho je to jehol „Pro mne za mnel Má-li člověk trochu úsudku, vi si vždycky rady!“, opakuje Jarka svoje pořekadlo a přinesl si otcovu arstrachá- novou čepici. Věra se vrhla na vynálezce, vyrvala mu čepici a hodila mu smetáček pod nohy. Ať s jen vezme, co měl včera a nestrká to jíl Prosí se mu ona o jeho smetáček! Čepicí bude lako- vati o na.
Věřin Věra Ahasver Jarkův Jarek Hradčany
24 article
Pracuje se intensivně. Postupuje to také obřími kroky. Věra běhá po čtvrthodinách pro kbelíky laku a o každém prohlašuje slavnost- ně, že to je poslední. Podvodníci, tihle továr- níci laků! Na krabíci napíší, že kilo stačí na 10 m2. Ráda by Věra znala ty jejich metryí Schválně si dala pozor — a hle! Vyšlo na jevo, že 1m? shlíne půldruhého kila laku! Při tom všem proklatá čepice pije jako houba a podlaha je přímo nenasytná. Tvoří se řeky a oblaky, a chceš-li je vyrovnati a na- lakuješ znovu slabě nanesená místa, jsou z nich prolákliny a řeky a oblaky jsou nanovo. Kdežto Jarkovi vybývají celé škopky ba- rev. Inu, umí si to lépe vypočísti, to je toí Prostě gymnasista! Nepotřebuje Věra natřít něco žlutě nebo fialově? Byl by jí k službám. Už vymaloval Bětce vnitřek almary a barvy má ještě habaděj.
Věra Jarek
25 article
Přistoupil už k lemovkám. S gustem kla- de patrony a s gustem je mydlí zelenou a čer- venou barvou. Místy sice udělal růže zeleně a listy červeně, neboť ta piplavá práce vy- žaduje hrozně pozornosti. Ale to se v té spou- stě barev ztratí jako nic. Ale horší je, že le- movky nesedí, kde mají seděti, ale řinou se dolů jako zelené a červené vodopády. Dali mu patrně zloději špatné patrony, nic jinak! A po- moz si, můžeš-li! Nezbývá, leč stěny omýt vodou a houbou. Deset škopků na to padloa přece je to pořád horší a horší. Jarka je od nošení všecek polámán. Nikdy by byl neřekl, že docela obyčejná voda je tak těžká věcl Věra je s podlahou také nespokojenaa s potem v tváři dře lak se země sekáčkem na cukr. No, Bůh pomozi! A člověk má pořád tušení, že to nejhorší teprve přijde. K obědu měli suchý chléb. Neboť všechny fondy vyčerpaly na barvy a laky, na krem- role a střelnici. Což, nestydí se za to, chlebí- ček občas tak dobrá věc. Jen kdyby k němu aspoň maso bylo, když ne jinéhol Otec jí v hostinci jako baron. A Bětka?
Jarek Věra bůh
26 article
Ať si bručí podle libosti! Nechť odpovídá také sama za sebel Chce to mít černé na bí- lém? Ostatně odpoledne se dojde k strýci, aby nějaký ten groš zapůjčil. Matka jím ne- chala málo, to je tol Po polední začala Věra podlahu znovu a Jarka natřel podruhé stěny, opět fialově. Lemovka je teď od spodu okousána, ale ne- vadí. Řekne se, že to je tak schválně. Pak ná- sledovalo stříkání růžovou barvou. Kromě nadání zasahovalo stříkání více strop než zdi, nevysvětlitelný úkaz fysický. Také lemovky při tom cákání dostaly co proto a růže i listy místy diskretně zmizely. Ale co na tom? I v přírodě se tak na podzim děje. Aspoň je vidět, že to nedělal odborník a to má také svou cenu. Pod skříněmi a za skříněmi se nelakujs a nemaluje. Škoda materiálu a energie! Přes to bylo třeba harampádí odstavit, aby se na něm zbytečně barvami neplýtvalo. Prostřed pokoje vytvořilo barikádu, jež se chvílemi se- souvá. Je to příjemná změna v jednotvárné práci. Všechno je pokryto matčinými župany, pokrývkami se stolů a koberci, aby se to ne- postříkalo. Když je konečně všechno hotovo, staví se krámy zpátky na místo. Nastávají okolností nepředvídané. Místa, vynechaná při malování zdí Jarkou, neshodují se s místy, jež Věra vy- nechala na podlaze. Neboť jednali oba příliš samostatně. Nastává tahanice o každou almaru. Alma- ra lítá sem tam, až hrubá síla vítězí. Jarka vyhazuje Věru ze salonu a přibíjí almary z vnitřku ke zdi. Ale v almarách je tma, i byl přibit i matčin kožich. Pohovku třeba při- drátovati. Takl Konečně se hlásí matka lístkem, že večen přijede. Věra přetírá zem načisto, čemužv sen!
Věra Jarek Jarka Alma