ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 943b4390-7716-11dc-bdce-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 30 celkem · entity: person 35, org 5, place 19, work 4
1 masthead
21. června 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „Národních Listů k č. 170. —
3 masthead
snen
4 article Stát budoucnosti. )
Stát budoucnosti. ) Napsal Anatole France. (Cesta doktora Mrákotného.?) Po dlouhé řadě neslýchaných změn, jichž památka zanikla většinou zásluhou nespravedli- vé doby a špatného stylu historiků, národ „Tuč- ňáků“ (les Pingouins) zavedl si vládu zcela dle moderních požadavků Zvolili si sněmovnu, která měla právo jmenovati hlavu státu, vybranou mezi prostým občany. Hlava státu, vladař, takto svobodně volený, netěšil se nikterak neomezené. absolutní moci nad národem. Naopak, sám byl též hezky podroben zákonům. Nepožíval titulu ani krále ani císaře, neměl spousty zvučných titulů. Jmenoval se prostě p. Štěpnička nebo p Slepička nebo p. Šafránek, zkrátka, jak právě náhodou zněl jeho krestní list. Ale i v oné době všecky říše vydržovaly si olromné armády a Poďstva; říše „Tučňáků“ jsouc nucena pro svou bezpečnost činit podobně sténala pod tíhou nákladu na zbrojení. Všichni poddaní naříkali na ty nesmírné státní výdaje; toliko bohatci, obchodníci a bursiáni podrobo- vali se té nutnosti s lehkým srdcem, zřejmě z pohnutek vlasteneckých a pak že počítali n vojáky a námořníky, že jim budou bránit v kaž- dém případě jmění a že jim budou získávat za hranicemi nová území, nová světová tržiště velkoprůmyslníci nabádali vládů k výrobě no- vých děl a lodí z horlivosti pro bezpečnost země a pak že počítali na tučné zakázky. Co se týče občanů středních tříd a svobodných zaměstnání z těch jedni podrobovali se bez nářků faktické- mu stavu věcí, jsouce přesvědčeni, že nelze jinak a že tak potrvá navždy; druzí očekával netrpělivě konec takovýchto poměrů a myslili, že přivedou mocnosti světové k dobrovolnému tlo odzbrojení.
Franc Štěpnička Slepička Šafránek horlivost pro bezpečnost země
5 article
Slavný profesor Mrákotný patřil k těmto posledním. „Válka,“ tak hlásal, „je barbarství, kter pokrok civilisace vyhladí. Říše, v nichž je za- vedeno vládní zřízení demokratické, jsou na- prosto mírumilovné a jejich mírumilovný duch potlačí brzy i militarismus v říších monarehi- ckých.“e Profesor Mrákotný, který vedl už po šede sát let samotářský a uzavřený život ve své labo- ratoři, kam nevníkl žádný profanní lomoz a hluk vnějšího života, umínil si pozorovat a seznat z autopsie smýšlení lidu v říších s ústavou čistě domokratickou. Své studie chtěl počíti v nej- větší říši demokratické i odeplul k Nové Atlan- Po dvounedělní plavbě jeho parník přistál noční dobou v přístavu Titanport,, kde tisíce kdí pokrývalo bladinu mořskou. Železný most. pnouci se nad vodami, ozářený světiy, spojoval obě nábřeží, tak vzdálená od sebe, že profesoru Mráketnému připadalo, jakoby plul nějakým průlivem na oběžnici Saturnu a jakoby viděl nad sebou kruh, který obepíná tuto planetu. Vystou- piv z lodi, starý učenec odebral se do hotelu o čtyřiceti osmi poschodích, kde byl obsloužen vtrptmerpo zetezntet Girnnkepol hlavního města Nové Allantidy. Ve vlaku byly celé restaürace, herny, athletické arény, telegraí ní bureau pro depeše finanční a obchodní, evan golická kaple a tiskárna velkého žurnálu, jehož nemohl učenec čísti, neznaje jazyka této říše. Vlak jel po březích velkých řek, míjel města plné továren, jichž nebetyčné komíny zahalo- valy oblohu nesmírným mračnem kouře: tato města byla černá od kouře a mouru ve dne rudá od světel a plamenů v noci, plná hluku za denního světla slunečního i za šera bledýeh paprsků měsíčních.
Válek Mráketný Nová Atlan Vysta Nová Allantida Saturn e profesor mrákotný
6 article
Hle, tu je národ — tak snil učenec — za- jisté příliš zaměstnaný průmyslem a obchodem, aby mu zbýval čas na války. Jsem už teď hned jist, že obyvatelé Nově Atlantidy provozují vý- hradně politiku míru. Neboť jest axiomem, uzna- ným ode všech národohospodářů, že mír vnitřn i zahraniční je nezbytný pro pokrok obchodu a průmyslu. Procházeje se pak ulicemi hlavního města, utvrzoval se ve svém vzánění. Lidé hemžili se po chodnících ulie i náměstí s tak závratným spěchem, že poráželi vše, co se jim pletlo do cesty. Profesor, jejž několikrát porazili, osvoji si jejich spěšnou chůzi tak dokonale, 29 za ho- dinu porazil sám jednoho občana. Přišed na velké jakési náměstí, azřel slou- poví paláce v klasickém slohu, jehož koryntsk sloupy nesly ve výši sedm Josáti metrů své akan- thové hlavice. Zatím co prollížel s ohdivem tuto stavbu nehýbaje se s míste, přistoupil k němu jakýsi pán skromného, ale důstojného cbování a řekl mu v jeho rodném jazyku, v jazyku říše „Tuč- ňáků“ : „Podle vašeho kroje poznávám, že jste z říše „Tučňáků“. Znám váš jazyk; jsem pří- sežný tlumočník. Tento palác je parlament. Právě teď sněmovna zasedá. Chtěl byste videe její schůzi?“ Učenec dal se dovésti na tribunu a »dtud zadíval se dolů na sbor zákonodárců, z uichž každý seděl na rákosovém křesle, nohy maje položeny na pult. President sněmovny povstal a spíše za- huhňal než pronesl za zřejmé všeobecné nepo- zornosti celé sněmovny tuto formuli, kterou tlu- močník přeložil ihned učenci; „Válka za účelem získání a otevření tržišt mongolských byla ukončena ve prospěchi našich států i navrhuji, aby účty této války odevzdány byly finanční komisi ... udě.
Nova Atlantida
7 article
„Není nikdo proti? „Návrh je přijat. „Válka ze účelem získání a otevření tržišt říše „Třetího Zélandu“ byla ukončena ve pro- spěch našich států i navrhuji, aby účty této války byly předány finanční komisi . ..“ „Není nikdo proti? „Návrh je přijat. „Rozuměl jsem dobře?“ tázal se profesor Mrákotný. „Jakže? Vy, národ tak vysoce průmy- slový, vy vedete takovélo války?. 1) Titul v orlginálu zní: L'ile des Pingouins = „Ostrov Tučňáků“. Ve slovném překladu však nelze cítit ironický význam, jenž je zřejmě obsažen v ori- Binšle. ) V originálu: Vovage du docteur Obnubile = Mrákotný. Vůbec vlastní jména v této skizze mjí v orizinálu srvs ironický. „To se rozumí,“ vysvětlil mu tlumočník „to jsou války průmyslové. Národové, kteří ne- mají vyvinutý ani obchod ani průmysl, nemaji příčin k vedení válek; ale jakmile zmohutní prů- mysl, vede to nujně k výbojné politice. Počet našich válek roste nezbytně s rozmachem našeho průmyslu. Jakmile některé odvětví našeho prů- myslu nenalézá dosti odbytu na dosavadníeh trzích, musí mu válka otevříti nové světové trhy. Tak na př. letos jsme měli už válku uhelnou válku měděnou, válku bavlněnou. V říši „Tře- tího Zélandu“ pobili jsme dvě třetiny obyvatelů nežli jsme donutili zbytek, aby od nás kupova dožtníky a šle.) V tom okamžiku jakýsi tlustý člověk, jenž seděl dosud uprostřed shromáždění, vystoupi na tribunu.
Válek Pingouins třetí Zéland L ' ile
8 article
„Dávám návrh,“ tak mluvil, „aby byla v povězena válka republice „Smaragdové“, nebo její vepřový dobytek konkuruje nadmíru nebez- pečné o nadvládu šunek a jelit s naším vepřo vým dobytkem na všech trzích světových.“ „Kdo je ten poslanec?“ ptal se doktor Mrá kotný. „Je to obchodník s vepřovým dobytkem.o „Není nikdo proti návrhu?“ tázal se presi dent. „Dávám o návrhu hlasovat. Válka proti republice „Smaragdové“ byl odhlasována zdvižením rukou, velikou většinou hlasů. „Jakže!“ pravil dr. Mrákolný k tlumoční- lovi. „Jak můžete odhlasovat válku s takovouto rychlostí a lhostejností ! .. — „Oh! řo je válka docela bezvýznamná která bude stát sotva osm milionů dollarů.“ A co lidí. „Cena lidí už je připočílána do té sumy. A tu doktor Mrákotný položil si hlavu dlaní a hořce, smutně snil: „Protože blahobyt a oivilisace má v zá pětí zrovna tolik důvodů k válkám, jako bíd a barbanství, protože pošetilost a zloba lidská je nevyléčitelna, zbývá jedin; dobrý skutek n tomto světě: jediný moudrý člověk postačí, aby nashromáždil tolik dynamitu, kolik by stačilo k vyhození zeměkoule do povětří. A až naše planeta se roztříští na kousky ve světovém pro- storu, bude tím vykonáno nesmírné malé, al přece skutečné zlepšení vesmíru a tím bude dáno zadostučinění světovému svědomí, které ostatně ani neexistuje . ..
Mrákolný
9 article
Jarní tužby a myšlenky. Sdeluje Eliška Bulfřova. V knize, kterouž mi ondy jistá moderní půj čovna čili „okružní čítárna“ ke čtení zaslala našla jsem založený, z obálky vyňatý aneb snal teprve k odeslání chystaný list neznámé dámy nepochybně dívky, kterouž mi nebylo možno zjistit. Ježto má dopis obsah obecně myšlenkový neválám dáti jej na veřejnost. Zní takto: Milý přítelil —eeistpn posvěcenr je düší třeba, když příliš veliká bolest ji kalí. Očištění čistou ra destí, posvěcení nesplnitelnou touhou. Vidět pa kající poupata na mandloni, slyšet lbeznou píseň ptáka, tušit početí kytek bílých bezů v spících poupatech — to je čistá radost, ktera očišťuje. Toužit s těmi poupaty žít a v té písn promluvit — to je nesplnitelná touha, která po- svěeuje. Zachránit duši před zkalením jedině pouhou silou vůle ve víře v nesmrtelnost dobra v tom je velikost. Velcí nemohou být nikdy v pravdě nešťastni; majíť ve své velikosti přítele, který jich nikdy nemůže zraditi. Míti věrného přítele — toť jediné jest pravé štěstí. Přátelství jest svazek duší; jen v tom je možno dojíti do- konalosti, neboť tam, kam vejde tělo, veház sobectví a to porušuje dokonalost. Jen myšlen- ka a cit jsou prosty sobectví a proto sehopny oběti. Sobectví vylučuje oběť, protože kam one vstoupí, tam umírá šlechetnost. Šlechetnost jes matkou velkého citu. Cit jest kolébkou krásy kterou čas neporušuje a sobec nezabíjí, protože se rodí v skrytosti duše, kterái nehledá přepychu světla, nejsoue dychtiva chvály, aniž zlomyslně vyhledává bledost závisti. Cit je jako studna.
Bulfřův Míťa
10 article
z níž vždycky lze navážiti ukojení pro žízeř touhy; jest jako zrcadlo, ve kterém poznám člověka; jako zrcadlo, broušené ze skla křištá lového: nedeformuje, ale věrně ukazuje ble- dost závisti, veliká ústa sebechvály, hladové ok sobectví, pokrytecký úsměv lži, drzé čelo domý šlivosti slejně jako klid šlechetnosti, sevřen rty marné oběti, dobrotivé oko milosrdenství přísnou tvář pravdy, vznešené čelo poctivéh seheocenění.
11 article
Teď, když očistila jsem svou duši čistou radostí a posvětila nesplnitelnou touhou, Vám píši, milý příteli. Skřivánek nad mlčícím polem vysoko do oblak vzlétá s písní, a nestaraje se o to, kam padne jeho píseň a kdo ji uslyší, radost svou v ní vyznává a touhu. Kos na mě zahrádce časně z rána zpívá svou lásku družce své, která nesměle k němu vzhlíží. A nestará se, zda okno mé jest otevřeno, či zda za záclo nou ještě vládne sen. Je bezohledná pravda v písní ptákově, je v náí nepřekonatelná touha, je v ní bezstarostná radost, je v ní neumlčitelné právo života. Právo života — a to žádá pravdu. Ptákem bych chtěla býtl Ptákem, jehož zrak není zastřen slepotou předsudků, jehož hlas není znetvořen úskokem egoismu. A zpívat byeh chtěla velebnou píseň o pravdě a kříčet bych chtěla touhu po právu živola mohutnou písní. která se neplá, kdo ji uslyší, protože bázně ne- zná, jak bude pochopena. Ptákem bych chtěl být, milý příteli! Ptákem, který se neptá, co je život? ani: proč žijeme? a který přece zná život, protože v pravdě žije. Tak vysoce mrav ním zdá se mi býti život pláka: prostorem svě- tovým létá, nad myšlenku člověka volnější a závist ani sobectví nesvázalo pouty zhoubným jeho peruť. Od luk zlatem kvetoucích vysoko se vznáší do azurných výší a nezávistná radost jeho zpěvného dechu ani stínem nekalí kříšťá- lovou horu jarního vonného vzduchu. Nester se o to, kdo poslouchá jeho píseň, nestará se, zda chválí ho, či haní ten, kdo ji vyslechl; zpívá, protože cítí radost z probuzeného květu ae louce, protože cíti touhu milovat a žíti. Tu píseň ptáka pochopiti tak, jak ona se rodí v brdélku bezzávistném, v citu bezsobeckém — značí po- chopiti život. Jak daleky toho chápání jsou oílo
Pták Nester
12 article
lidské! Jak daleko je ho shon donního života ulice! Ten dav, který se valí mimo nás, jak je dalek toho chápání! Ten nic nevidí, než stolee universitní; druhý chce do ciziny, poznati svět. třetí podniká boj o mandát; čtvrtý studuje vše- cky knihy o své nemoci; pátý začíná divadelno kariéru a zasvěcovati se dává do všech tajemstv zákulisí; šestý — ach! kdož by mohl všecky ty osobní zájmy vyčísti! A nade všecky ty jest — píseň ptáka! — čistá a svobodná! Čistá, protože nezná prospěchu, svobodná, protože ne- zná pout. A jako ta píseň jest přátelství duší. čisté a svobodné. Neshání se po prospěchu, pro tože samo v sobě má vrcholné ukojení krásna je svobodné, protože síla jeho mravní láme okovy předsudků, které ve vznešenosti jeho rozplývaj sc jako bílé mraky mlh naa nebetyčných horáách jakmile vyšlo — slunce. Žíti v pravém přátel- ství duší dobrou jest nejlepší cestou ku pocho- pení tajemství života. Vy víte, milý příteli, že dala mi Prozřetelnost štěstí jíti tou cestou, třeb že potkávám časem na své poufi Velké pátky. Není života, kter, by byl věčným dnem — po dni vždycky přijíti musí noc. Oči potřebují spánku... každý rok má svůj Velký pátek Buďte zdráv, milý příteli, a vzpomeňte na nne až pokvetou akáty. Bílá vůně akátů je duši me tím, čím je vzduchu píseň ptáka. Žijte blaze Vaše S. mějte zdar! V máji 1908.
13 article Domněnka
Domněnka Napsal Eduardo Zamacois. Ze španělštiny přeložila Antonie Joná šová. Rychlík dojel pod střechu nádraží a sličné pátrajíci oči Marianiny ihned nalezly Joaquína ve množství netrpělivých bledých hlav, vyklánějí- cích se z oken vagonů. On ji také spatřil a tváře jeho, ubledlé únavnou cestou, se zarůměnily. „Mariano! Mariano!“ Otevřel dvířka a vyskočil z vozu. Mladá žena mu pospíšila v ústrety a oba manželé se objali pevně a vroucně, nejsouce s to, aby pro- mluvili v tom shluku dětí, matek, manželů, dů- věrných přátel, vytržených nosmírnou radostí. že se shledali; bylo to šílené blaho, plné sml chu, výkřiku, radostných slz a zobrazovalo snad jak nás na onom světě uvitají duše těch, kdož nás tady milovali a zemřeli dříve než my. Hrabě promluvil horečně; „Včora jsem dostal tvoji zprávu. Těšil jsem se na tebe nesmtrně, A což otec... a děti .. proč nepřisli? „Všichni jsou zdrávi. Děti plakaly, že jsen je nechala doma, ale nemohla jsem čekati, až se vypraví; a utekla jsem jim; strojily se tuze pomalu . . „Vezu jim plnou krabici hraček. „A co jsi přivezl mně? Na rtech hraběte, dosud upřímných, kmit se chladný úsměv. „Tobě,“ odpověděl, „vezu také překva „O, Joaqulne, draliý Jonqufne, ty jsi hodný!“ Vstoupili do kočáru, který je očekával, a uvnitř se znova objali obmykajíce druh druha dlouhými pohledy, které prozrazují lépe, než rty, co jsme vytrpěli rozloučením.
Zamacois Antonia Jonat Rychlík Marianin Mariana Hrabě
14 article
Náhle se sepjaly jemné, bílé ruce Marianiny netrpělivě: o „Nuže, co jsi mi přivezl?“da Hrabě odvětil s otcovskou shovívavostí „Chceš to už viděti?... Mám to zde oslní tě to. Je to skvostné... nádherné.“ Vyndal z kapsy svrchníku pouzdro z perlově šedého aksamitu a uvnitř byl damský prsten vyzdobený čistým, ohromným rubínom, upev něným zlehka v diamantovém polouobloučku Mariana se zarazila a posunkem, ve kterém byla radost i překvapení, sáhla zvolna po skvostu. „Ten je krásný!“ zakoktala. Nastrčila si jej na ukazováček levé ruky a na bílé, perlefovitě hladké pleti vypadal pla noucí rubín jako krůpěj krve. Nějaký okamži mlčeli a potom podotkl manžel, pyšně se, jal ji překvapil: „Je to největší rubín, jaký znám; i v no vinách se o něm psalo. Nejdříve byl v Palais Royalu, později se oetl v ulici de la Paix. Starý žid, který mi jej prodal, mne ujistil, že podob ného nemá ani žádný král v Evropě. „To věřím,“ odvětila Mariana zamyšleně „málo tomu rozumím, ale chápu, že je zname nitý. Mnoho-li pak stál?) „Osm tisíe franků.“ „Osm tisíe!“ zvolala paní překvapeně „ troufal jsi si dáti tolik peněz za šperk? „Proč ne, je-li šperk hoden musea?. Hraběnka zavrtěla nespokojeně hlavou; jej spořádaná, šetrná povaha odsuzovala vydání tal velké.
Marianin Hrabě Paix Mariana Evropa Palais royal
15 article
„A to jsi tedy utratil všechny peníze, kter jsi měl s sebou?“ „Všechny. Jakáž pomoc? Cesta stoj mnoho, za naše peníze vyméníš málo, a v hote lích jsou učinění lupiči... Považ, těch osm tisíc franků znamená skoro naše dva tisíce durův. Při tom zbledl, jakoby mu byla posledn slova dala velkou práci, ale Mariana si toho ne- všímla, pohlížejíc na drahokam plný záře a pla menů, jako prudký výkřik mládí. Na konec řekl „Člověk by ani nevěřil, že prsten tak prosty může státi tolik peněz. Jinému než tobě byek to nevěřila.“ Uplynulo několik měsíců. Jednou v zimě seděli Mariana a Joaquin po obědě v jídelně, po střené koberci, u krbu, ve kterém praskalo ho řící dřiví. Paní četla cestopis a na levé její ruce spočívající na ubruse, zářil rubín. Joaquín po kuřoval a hleděl-na prsten.. Psycholog by byl shledal v jeho pohledu bojácné uvažování. Potom jasné oči hrabětn hasly, až se staly tichými, smutnými, jakoby zřely uvnitř tajnou vášeň, které nelze ulevit. přiznáním. Náhle zvedla Mariana hlavu a pohled jej se skřížil s pohledem hraběte jako dva končíře Paní se zeptalat „Co je ti?“ Hlas její zněl velitelsky a důrazně. Nevě douc ani jak, tušila, že se čelem manželovým kmitla milá vzpomínka na jinou ženu Joaquán pokrčil rameny; naléhala dále:
Mariana Joaquin Hlas Něva
18 article
„Díval jsi se na můj prsten a vypadal js smutně. Nač jsi myslil?“ Irabě se zasmál, ale nějak nuceně. „Na tebe, a zároveň jsem si vzpomněl na nehynoucí, nevadnoucí poesii cest, po nichž se člověku stýská, když minuly . ..“ Zena neodověděla a četla dále, ale nešlo jí z mysli, proč se muž zasmušil, hledě na jejt rubín . .. Nejbližšího jara podnikli manželé cestu s výpravou, pořádanou cestovní kanceláří. Přibyli do Bordeaux o polednách; na ná- draží se křižovaly vlaky, jeden do Paříže druhý do Marseillu. Mariana stála u vagonu, če- kajíc na Joaquína, který si šel dát lístky opa- třiti razítkem. Mímo přešla mladá, výsoká, štíhlá dáma, přistrojená s vyzývavou a dokonalou ele- gancí. Patrně herečka. Neznámá si prohlédla hraběnku od hlav k patě a zastavila se. Uhlídala rubín a tu cči jí zasvitly a tváře se lehce zrůměnily. Potem otázala se nepřistupujíe, jakoby nechtěla, aby někdo zahlédl, že s hraběnkou mluví: „Jste hraběnka de C.. .?- Mariana odpověděla, hledíc na ni poněku ostře: „Jsem. Proč ... ?. Ale ta otázka, ve které se ozývalo cosi urá- žlivého, byla zbytečna, neboť neznámá se uklo- nila s vybroušenou zdvořilostí, a odešla neod- povídajíe; nesla se pyšně, jakoby věděla, že r- nila nepřítolku svoji přímo do srdce — —- Rok na to darovala hraběnka Mariana svo krásný rubín do bazáru, který pořádalo několik šlechtičen na prospěch osiřelých dětí.
Zeno Mariana Joaquín Bordeaux Paříž Marseille
19 article Nastojaščí krůpěje samovaru.
Nastojaščí krůpěje samovaru. Zachytil V. T ů ma.
V T
20 article
„Do zásoby.
21 article
Vracel jsem se za studené, až mrazivé noci, jaké zvlášť po parném dnu na Rusi bývají odněkud pozdě domů. I vidím souseda bosého a svlečeného až do „nevózmožnosti“, an brouzdaje noční rosou, při tom zimou se třepe a náramně vážné lice strojí . . Když vyslovil jsem své upřímné podivení nad touto zábavou, vysvětlilsmi vše těmito mou drými slovy: „Jistě bude zejtra zas pekelný žár — ochlazuji se tedy do zásoby ... Konstituce. Do nějaké kanceláře, dokonce ne byrokra- tické, přišel krátce po udělení „konstituce“ mu žik. Náhodou bylo jeho „dělo“ proti zvyku brzy a hladce vyřízeno. Vycházeje z místnosti mužik hlasitě volá „Vot! (Hle!) čto konstitůcija znáčit?“ Svoboda. Táhnou tři dobře „vypivší“ vojáci bazarem Prostřední hraje na harmoniku, krajní povykují a křičí po národu, vrávorajíce řadami vozů. A mužici s vozů si pochvalují: „Vot, čto svobóda znáčit!“
Rus
22 article
Loyalita včas. „Soldat“ jeden neustále se šlohal semo tamo; někdy i tři, čtyři dny jeho v kazarmech nebylo. Nakladli jomu „do propasti“ trestů, po čer tovsku vyrugáli (vyčinili), i „pročesali kak slě dujeť“ — no, všecko naprázdnol Za některý čas zase voják ušel. A opět bez „odpustku“, tentokráte nějakému kmotrovi n svatbu, kde několik dní prohulal. Na konec přivezli ho na voze a postavili před vojenný soud. — Když ho vyslechli co jak — spustí naň načalník soudu. Znáš-li ty, psí synu, co tě očekává za tvé „bezobrází?! — Ssýlka v arestantské roty! Na Sibir tě proženem, neřáde (svóloč) ty! „Ničevo nesdělaješ!“ (Co platno!) ode- vzdaně se utěšuje chlnp. „A víš ty, kde i jak daleko je Sibir gromko (hřmotně) komandýr. „Nikak nět, vaše blagoródi(e)! No, p zvcltě sprosiť (otázati se). „Čto sprosit ? „.. esli tam tóže chlěb, i takže car pravo- slávnyj?“ „Věrno! Chlěb i car náš pravoslavný!“ „— E, ně-čeho bojátsja!“ radostně voják na to, „těpor (nyni, teď) mně vso rovno! — Vysilajtě v Sibir, požalujsta!“ (prosím, račtež!) Oficéři pohlédli na sebe kruhem, ozval se smích a šibal pro tentokráte ještě ušel Sibiři Mužické zábavy. „Ty's byl v Moskvě?“ táže se mužik mu- žíka.
Ssýlka Oficér Sibiř Moskva Sibir Soldat
23 article
„Nět. Něbyl.“ „Tak ty durak!“ (hlupák), opovržlivě prvý Uražený po hodné chvíli: „A ty? — Byl v Moskvě? —Nět! tože — něbyt! zní flegmatická o pověd. volonhnae „Ty matematyk?“ *) plá se „obrazovaný“ (vzdělaný) mužik druhého mudrlanta. „Da, já matomatyk!“ přikyvuje týž be rozpaků. „Nu, řekni ty, jsi-li ty matematyk, kolik jsem já — když jsem jel posledně ve Voroněži z Ilinky do Trojské cérkve — platil izvoščiku?. Ničevá! Starší konduktor přisedl k cestujícím, aby zahnal ospalost po včerejšku. Slavil se totiž, jak náložl, „prázdničok“ (sváteček) a proto je dnes colá konduktorská brigáda očividně ušlá. Proto také konduktor tvrdošíjně odmít „rjumku“ (kalíšek) vodky, již mu jeden pasažer neustále nabízí. Ale nic nespomáhá zdráhání „raněného“, cestující, pohostiv všocky, opět na konduktora naléhá. „Pij bratěc! Pij golubčik! Eto ničevó! Ni- čevé něbudeť! Ničevó neznáčit! Ničevo!“ Konduktor dlouho naslouchá tomuto přívalu pobízení mlčky, konečně vzdychne, zakroutí po- vážlivě očima a pravl: „Tobě ničovó — no mně plocho (špatně)!“ *) Ruský mužik přijal mnoho výrazů od svě inteligence tak na př.: soriosno, talentlivoj, deli- katnyj atad Bulky.“) Ranní momenika
Ničevá Moskva Voroněž Ilinka Ničevo Toba
24 article
Větší kupci, zejména moskevští, od nepa- měti si rádi zahulají, při čemž nezřídka do- chází ku pěkným scenám. Tak jeden kupec, jehož slunce „rozbudilo“ ráno na biliardu, volá „prislugu“ (obsluhu)a žádá účet, aby mohl jíti. Když mezi čajem konečně „čelověk“ účet přinesl, káže mu „sčot“ pročitati, neboť prý si včera nějak rozšlapal „ački“ („očka“ = brýle), vpravdě však asi mnoho číst neumí, jako desti „zažilých“ (zámožných) kupců ještě dnes na Rusi. „Čelověk“ čte a kupec zapisuje cifry 1. Sedm butylek šampaňského . . . 56 rb. Kupec souhlasí. 2. Kaviar se zákuskami . . . . . . . 10.— (Kupec: „Dálše!“) 3. Různé nápitky a nálivky*) . . . . 10.— (Kupec: „Dálše!“) 4. Jeseter, saláty, vodka . . . . . . . 8.— (Kupec: „Tóčno!“ [správnsl) 5. Za rozbité zérkalo (zreadlo) . . . . 25.— (Kupec vzdychne a patří na zrcadlo.) 6. Za „vyčistění piana“ po jednom gospodinu . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.— (Kupec kývá odevzdaně rukou.) 7. Pianistovi za večer a za facku 10.—
25 article
Číšník uspokojen klidným vzezřením „me- conášovým“, padá hlasem a pokorně, v očeká- vání tučného duseru dodává: „Tot vše. Kupec pročítá, sčítá, pak volá: „Na rubl „ráznice“ (tozdnl)“. Po měm jen 124 rubla! Číšník přehlédá, nachází se, že „propustili bulky — které tvoři položku rublu. „Kákže — rubl?“ vzdychne kupee. „Da, rubl!“ opětuje udiven sluha. „Kolik bulek?“ zhurta kupee. „Deset bulek!“ vyjasňuje „čelověk „Znamená — u vás griveník — bulka! vzkřikne kupec, poraziv židli. Kupec strhne rámus, nadává zlodějů, pod- vodníků, šibalů, žádá pána zavedení (hostinice), žádá policejního pristava**), svolává všecky hromy na bezstydníky, podvodníky a vyděrače, kteří nestydí se za housku žádat po desetníku! Marně je napominání, mírnění kupce, křik, šem, váda a rozboj dostoupí takového stupně, že musí zakročit policie proti kupci, jenž „od- kazuje se“ platit, znovu láteři, žádá „grado- načalníka“, a došlo by snad ke rvačce, kdyby hotelier nesmazal všecky bulky ze sčotu — ne- boť stálý je refrén neústupného kupce: „Do čeho došlo: bulka za doset kopějek!“
kupec
26 article
Z Kavkazu.
Kavkaz
27 article
Pán dvora (poměščik) měl Čečence za hlí- dače — chlapa, že mu konce nebylo vidno; dobrý hlídač, tuze dobrý, až na to, že v noi často rád při „karaulení“ (hlídce) si zdříml. Jednou také hospodář koná obchůzku v noci a napadne milého obra, an spí jako skolený, čelem přímo k zemí. Když ho „rozbudil a načal čistit“ — Če- čenec skloní se k pánu, státnicky poklepá mu na rameno a přesvědčivě dí: Čečenec, i kakda spiť — mněgo vidiť! —
Čečenec
28 article Různé zprávy.
Různé zprávy. =Proč jsou duchové bílí? Je mnoho lidí, kteří posud žádného ducha neviděli, ale každý přece ví, že duchové jsou bílí. Příčina toho jest jednoduchá. Poněvadž se v historických dobách duchové na svě- tle božím neukazují, sluší souditi, že ve všech pří- padech, kdy duchové skutečně byli viděni, šlo o hal- lucinace pozorovatele, způsobené horečkou nebo ji- nou poruchou zdraví, kde tody smyslové orgá ny,v tomto případě oči, měly vjemy, jimž zevně nic ne- odpovídalo. Lékaři v různých nemocnicích dali si taková zjevení duchů zevrubně popsati a s řídkými pouze výminkami bylo jim všeobecně líčeno, že du- chově byli oděni blým šalem. Oko může vnímati dvojí, toliž světlo a barvu. Kde nevnímala se žádná barva, prohlásí se hallucinace, při níž pracovaly pou- ze světlo vnímající orgány oka, za bílou Přes to však jsou také barevná zjevení duchů a tělu možno do- dati látky, jež činí oko schopným vnímuti pouze určité barvy. Po nemírném požití hašiše má člověk fialové vise, po alkoholu modré, po atropinu a sko- polaminu červené, po chininu a velkém množství tabáku rovněž červené, kdežlo kyseliny pikrinováa salycilová, digitalin a fenacetin způsobují jasně žluté vise. Také po vdýchání kysličníku uhličitého a po hadím ušiknutí vidí prý člověk žlutě a nejděle znám jest tento účinek u santoninu.
29 article
=Uražená garda. Z Kristianie se sděluje: 20 mužů norské královské gardy tvoří s posluchači pod- důstojnických škol jedinou permanentní ozbrojenou moc Norska. Rozumí se, že se u valné části ženského pokolení v městě, jež zde, jako všude, horuje pro dvojí sukno, těší velké sympatii. A gardistě opě- tují sympalie svých ctilelek, takže každý z nich má zase jako všude nějakou chůvu za mílenku. Ale gar- disté nechlějí, aby se jim to připomínalo, netrpí ta- ké, aby se tak vážná věc jako „gardisía a chůva“ předváděla veřejnosti jako žert. V pondělí svatodušní nalézal se ve slavnostním průvodu, uspořádaném ve prospěch chudých dílek, také vůz, v němž jelo mno- ho chův s loulkami v náruči a na kozlíku seděla dá- ma, oděná dřívější uniformou gardistů. Ale také tato již nepoužívaná uniforma dřívějších dob zdála se gardistům svatou a snad také okolnost, že měla na sobě uniformu žena, zdála se jim profanací. Zkrá tka, 50 až 60 mužů gardy a poddůslojnických škol pře- padlo vůz, zlýrali „chůvy“ a chtěli také dámě na kozlíku strhati uniformu s těla. Obecenstvo obrátilo se proti gardistům, ti vytáhli bajonety a došlo k vážné
Kristiania Norsko
30 article
srážce, jež skončila útěkem gardistů a útokem obe- censtva na kasárny gardy, při čemž rozbito přes čty- řicet okenních tabulí. Policie zakročila a podařilo se jí sice Ludovu ochrániti, ale večer byli gardisté ze všech veřejných místností vypuzení. Druhého večera došlo k novým demonstracím před kasárnami, jež měly vážný ráz a trvaly až do půlnoci. Rozhofčení proti gardistům jest tak veliké, že se pomýšlí na to, poslati je již nyní, místo v červenci, na maněvry do hor. Tímlo opatřením však věc sotva skončí, ne- boť jest to již druhý husarský kousek gardy. Před dvěma lety přepadli v letním Variété zpěváka, jenž měl uniformu gardisty, strhli mu ji s těla a těžce jej zlýrali. Vyvázli tehdy skoro bez trestu. Nynější výtržnost je tím horší, že jde o bezbranné ženy a že útok byl připraven, neboť gardisté odmítli již do- poledne téhož dne konati službu pořadalelů, shro- máždili se v davu u východiště slavnostního průvodu, útok na vůz podnikli na dané znamení přes to, že ve- litel garddy, jenž jest zároveň předsedou slavnostního komitétu, snažil se je již dopoledne upokojiti. *) bulka = houska. *) Různé nápoje a lihoviny! 9*) Pristav jako komisar.