1
masthead
21. června 1908.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „Národních Listů k č. 170. —
4
article
Stát budoucnosti. )
Stát budoucnosti. )
Napsal Anatole France.
(Cesta doktora Mrákotného.?)
Po dlouhé řadě neslýchaných změn, jichž
památka zanikla většinou zásluhou nespravedli-
vé doby a špatného stylu historiků, národ „Tuč-
ňáků“ (les Pingouins) zavedl si vládu zcela dle
moderních požadavků Zvolili si sněmovnu, která
měla právo jmenovati hlavu státu, vybranou
mezi prostým občany. Hlava státu, vladař, takto
svobodně volený, netěšil se nikterak neomezené.
absolutní moci nad národem. Naopak, sám byl
též hezky podroben zákonům. Nepožíval titulu
ani krále ani císaře, neměl spousty zvučných
titulů. Jmenoval se prostě p. Štěpnička nebo
p Slepička nebo p. Šafránek, zkrátka, jak právě
náhodou zněl jeho krestní list.
Ale i v oné době všecky říše vydržovaly si
olromné armády a Poďstva; říše „Tučňáků“
jsouc nucena pro svou bezpečnost činit podobně
sténala pod tíhou nákladu na zbrojení. Všichni
poddaní naříkali na ty nesmírné státní výdaje;
toliko bohatci, obchodníci a bursiáni podrobo-
vali se té nutnosti s lehkým srdcem, zřejmě
z pohnutek vlasteneckých a pak že počítali n
vojáky a námořníky, že jim budou bránit v kaž-
dém případě jmění a že jim budou získávat za
hranicemi nová území, nová světová tržiště
velkoprůmyslníci nabádali vládů k výrobě no-
vých děl a lodí z horlivosti pro bezpečnost země
a pak že počítali na tučné zakázky. Co se týče
občanů středních tříd a svobodných zaměstnání
z těch jedni podrobovali se bez nářků faktické-
mu stavu věcí, jsouce přesvědčeni, že nelze
jinak a že tak potrvá navždy; druzí očekával
netrpělivě konec takovýchto poměrů a myslili,
že přivedou mocnosti světové k dobrovolnému
tlo
odzbrojení.
Franc
Štěpnička
Slepička
Šafránek
horlivost pro bezpečnost země
5
article
Slavný profesor Mrákotný patřil k těmto
posledním.
„Válka,“ tak hlásal, „je barbarství, kter
pokrok civilisace vyhladí. Říše, v nichž je za-
vedeno vládní zřízení demokratické, jsou na-
prosto mírumilovné a jejich mírumilovný duch
potlačí brzy i militarismus v říších monarehi-
ckých.“e
Profesor Mrákotný, který vedl už po šede
sát let samotářský a uzavřený život ve své labo-
ratoři, kam nevníkl žádný profanní lomoz a hluk
vnějšího života, umínil si pozorovat a seznat
z autopsie smýšlení lidu v říších s ústavou čistě
domokratickou. Své studie chtěl počíti v nej-
větší říši demokratické i odeplul k Nové Atlan-
Po dvounedělní plavbě jeho parník přistál
noční dobou v přístavu Titanport,, kde tisíce
kdí pokrývalo bladinu mořskou. Železný most.
pnouci se nad vodami, ozářený světiy, spojoval
obě nábřeží, tak vzdálená od sebe, že profesoru
Mráketnému připadalo, jakoby plul nějakým
průlivem na oběžnici Saturnu a jakoby viděl nad
sebou kruh, který obepíná tuto planetu. Vystou-
piv z lodi, starý učenec odebral se do hotelu
o čtyřiceti osmi poschodích, kde byl obsloužen
vtrptmerpo zetezntet Girnnkepol
hlavního města Nové Allantidy. Ve vlaku byly
celé restaürace, herny, athletické arény, telegraí
ní bureau pro depeše finanční a obchodní, evan
golická kaple a tiskárna velkého žurnálu, jehož
nemohl učenec čísti, neznaje jazyka této říše.
Vlak jel po březích velkých řek, míjel města
plné továren, jichž nebetyčné komíny zahalo-
valy oblohu nesmírným mračnem kouře: tato
města byla černá od kouře a mouru ve dne
rudá od světel a plamenů v noci, plná hluku
za denního světla slunečního i za šera bledýeh
paprsků měsíčních.
Válek
Mráketný
Nová Atlan
Vysta
Nová Allantida
Saturn
e profesor mrákotný
6
article
Hle, tu je národ — tak snil učenec — za-
jisté příliš zaměstnaný průmyslem a obchodem,
aby mu zbýval čas na války. Jsem už teď hned
jist, že obyvatelé Nově Atlantidy provozují vý-
hradně politiku míru. Neboť jest axiomem, uzna-
ným ode všech národohospodářů, že mír vnitřn
i zahraniční je nezbytný pro pokrok obchodu
a průmyslu.
Procházeje se pak ulicemi hlavního města,
utvrzoval se ve svém vzánění. Lidé hemžili se
po chodnících ulie i náměstí s tak závratným
spěchem, že poráželi vše, co se jim pletlo do
cesty. Profesor, jejž několikrát porazili, osvoji
si jejich spěšnou chůzi tak dokonale, 29 za ho-
dinu porazil sám jednoho občana.
Přišed na velké jakési náměstí, azřel slou-
poví paláce v klasickém slohu, jehož koryntsk
sloupy nesly ve výši sedm Josáti metrů své akan-
thové hlavice.
Zatím co prollížel s ohdivem tuto stavbu
nehýbaje se s míste, přistoupil k němu jakýsi
pán skromného, ale důstojného cbování a řekl
mu v jeho rodném jazyku, v jazyku říše „Tuč-
ňáků“ :
„Podle vašeho kroje poznávám, že jste
z říše „Tučňáků“. Znám váš jazyk; jsem pří-
sežný tlumočník. Tento palác je parlament.
Právě teď sněmovna zasedá. Chtěl byste videe
její schůzi?“
Učenec dal se dovésti na tribunu a »dtud
zadíval se dolů na sbor zákonodárců, z uichž
každý seděl na rákosovém křesle, nohy maje
položeny na pult.
President sněmovny povstal a spíše za-
huhňal než pronesl za zřejmé všeobecné nepo-
zornosti celé sněmovny tuto formuli, kterou tlu-
močník přeložil ihned učenci;
„Válka za účelem získání a otevření tržišt
mongolských byla ukončena ve prospěchi našich
států i navrhuji, aby účty této války odevzdány
byly finanční komisi ...
udě.
Nova Atlantida
7
article
„Není nikdo proti?
„Návrh je přijat.
„Válka ze účelem získání a otevření tržišt
říše „Třetího Zélandu“ byla ukončena ve pro-
spěch našich států i navrhuji, aby účty této
války byly předány finanční komisi . ..“
„Není nikdo proti?
„Návrh je přijat.
„Rozuměl jsem dobře?“ tázal se profesor
Mrákotný. „Jakže? Vy, národ tak vysoce průmy-
slový, vy vedete takovélo války?.
1) Titul v orlginálu zní: L'ile des Pingouins =
„Ostrov Tučňáků“. Ve slovném překladu však nelze
cítit ironický význam, jenž je zřejmě obsažen v ori-
Binšle.
) V originálu: Vovage du docteur Obnubile =
Mrákotný. Vůbec vlastní jména v této skizze mjí
v orizinálu srvs ironický.
„To se rozumí,“ vysvětlil mu tlumočník
„to jsou války průmyslové. Národové, kteří ne-
mají vyvinutý ani obchod ani průmysl, nemaji
příčin k vedení válek; ale jakmile zmohutní prů-
mysl, vede to nujně k výbojné politice. Počet
našich válek roste nezbytně s rozmachem našeho
průmyslu. Jakmile některé odvětví našeho prů-
myslu nenalézá dosti odbytu na dosavadníeh
trzích, musí mu válka otevříti nové světové trhy.
Tak na př. letos jsme měli už válku uhelnou
válku měděnou, válku bavlněnou. V říši „Tře-
tího Zélandu“ pobili jsme dvě třetiny obyvatelů
nežli jsme donutili zbytek, aby od nás kupova
dožtníky a šle.)
V tom okamžiku jakýsi tlustý člověk, jenž
seděl dosud uprostřed shromáždění, vystoupi
na tribunu.
Válek
Pingouins
třetí Zéland
L ' ile
8
article
„Dávám návrh,“ tak mluvil, „aby byla v
povězena válka republice „Smaragdové“, nebo
její vepřový dobytek konkuruje nadmíru nebez-
pečné o nadvládu šunek a jelit s naším vepřo
vým dobytkem na všech trzích světových.“
„Kdo je ten poslanec?“ ptal se doktor Mrá
kotný.
„Je to obchodník s vepřovým dobytkem.o
„Není nikdo proti návrhu?“ tázal se presi
dent. „Dávám o návrhu hlasovat.
Válka proti republice „Smaragdové“ byl
odhlasována zdvižením rukou, velikou většinou
hlasů.
„Jakže!“ pravil dr. Mrákolný k tlumoční-
lovi. „Jak můžete odhlasovat válku s takovouto
rychlostí a lhostejností ! ..
— „Oh! řo je válka docela bezvýznamná
která bude stát sotva osm milionů dollarů.“
A co lidí.
„Cena lidí už je připočílána do té sumy.
A tu doktor Mrákotný položil si hlavu
dlaní a hořce, smutně snil:
„Protože blahobyt a oivilisace má v zá
pětí zrovna tolik důvodů k válkám, jako bíd
a barbanství, protože pošetilost a zloba lidská
je nevyléčitelna, zbývá jedin; dobrý skutek n
tomto světě: jediný moudrý člověk postačí, aby
nashromáždil tolik dynamitu, kolik by stačilo
k vyhození zeměkoule do povětří. A až naše
planeta se roztříští na kousky ve světovém pro-
storu, bude tím vykonáno nesmírné malé, al
přece skutečné zlepšení vesmíru a tím bude
dáno zadostučinění světovému svědomí, které
ostatně ani neexistuje . ..
Mrákolný
9
article
Jarní tužby a myšlenky.
Sdeluje Eliška Bulfřova.
V knize, kterouž mi ondy jistá moderní půj
čovna čili „okružní čítárna“ ke čtení zaslala
našla jsem založený, z obálky vyňatý aneb snal
teprve k odeslání chystaný list neznámé dámy
nepochybně dívky, kterouž mi nebylo možno
zjistit. Ježto má dopis obsah obecně myšlenkový
neválám dáti jej na veřejnost. Zní takto:
Milý přítelil
—eeistpn posvěcenr je düší třeba, když
příliš veliká bolest ji kalí. Očištění čistou ra
destí, posvěcení nesplnitelnou touhou. Vidět pa
kající poupata na mandloni, slyšet lbeznou
píseň ptáka, tušit početí kytek bílých bezů v
spících poupatech — to je čistá radost, ktera
očišťuje. Toužit s těmi poupaty žít a v té písn
promluvit — to je nesplnitelná touha, která po-
svěeuje. Zachránit duši před zkalením jedině
pouhou silou vůle ve víře v nesmrtelnost dobra
v tom je velikost. Velcí nemohou být nikdy
v pravdě nešťastni; majíť ve své velikosti přítele,
který jich nikdy nemůže zraditi. Míti věrného
přítele — toť jediné jest pravé štěstí. Přátelství
jest svazek duší; jen v tom je možno dojíti do-
konalosti, neboť tam, kam vejde tělo, veház
sobectví a to porušuje dokonalost. Jen myšlen-
ka a cit jsou prosty sobectví a proto sehopny
oběti. Sobectví vylučuje oběť, protože kam one
vstoupí, tam umírá šlechetnost. Šlechetnost jes
matkou velkého citu. Cit jest kolébkou krásy
kterou čas neporušuje a sobec nezabíjí, protože
se rodí v skrytosti duše, kterái nehledá přepychu
světla, nejsoue dychtiva chvály, aniž zlomyslně
vyhledává bledost závisti. Cit je jako studna.
Bulfřův
Míťa
10
article
z níž vždycky lze navážiti ukojení pro žízeř
touhy; jest jako zrcadlo, ve kterém poznám
člověka; jako zrcadlo, broušené ze skla křištá
lového: nedeformuje, ale věrně ukazuje ble-
dost závisti, veliká ústa sebechvály, hladové ok
sobectví, pokrytecký úsměv lži, drzé čelo domý
šlivosti slejně jako klid šlechetnosti, sevřen
rty marné oběti, dobrotivé oko milosrdenství
přísnou tvář pravdy, vznešené čelo poctivéh
seheocenění.
11
article
Teď, když očistila jsem svou duši čistou
radostí a posvětila nesplnitelnou touhou, Vám
píši, milý příteli. Skřivánek nad mlčícím polem
vysoko do oblak vzlétá s písní, a nestaraje se
o to, kam padne jeho píseň a kdo ji uslyší,
radost svou v ní vyznává a touhu. Kos na mě
zahrádce časně z rána zpívá svou lásku družce
své, která nesměle k němu vzhlíží. A nestará
se, zda okno mé jest otevřeno, či zda za záclo
nou ještě vládne sen. Je bezohledná pravda
v písní ptákově, je v náí nepřekonatelná touha,
je v ní bezstarostná radost, je v ní neumlčitelné
právo života. Právo života — a to žádá pravdu.
Ptákem bych chtěla býtl Ptákem, jehož zrak
není zastřen slepotou předsudků, jehož hlas
není znetvořen úskokem egoismu. A zpívat byeh
chtěla velebnou píseň o pravdě a kříčet bych
chtěla touhu po právu živola mohutnou písní.
která se neplá, kdo ji uslyší, protože bázně ne-
zná, jak bude pochopena. Ptákem bych chtěl
být, milý příteli! Ptákem, který se neptá, co
je život? ani: proč žijeme? a který přece zná
život, protože v pravdě žije. Tak vysoce mrav
ním zdá se mi býti život pláka: prostorem svě-
tovým létá, nad myšlenku člověka volnější a
závist ani sobectví nesvázalo pouty zhoubným
jeho peruť. Od luk zlatem kvetoucích vysoko se
vznáší do azurných výší a nezávistná radost
jeho zpěvného dechu ani stínem nekalí kříšťá-
lovou horu jarního vonného vzduchu. Nester
se o to, kdo poslouchá jeho píseň, nestará se,
zda chválí ho, či haní ten, kdo ji vyslechl; zpívá,
protože cítí radost z probuzeného květu ae
louce, protože cíti touhu milovat a žíti. Tu píseň
ptáka pochopiti tak, jak ona se rodí v brdélku
bezzávistném, v citu bezsobeckém — značí po-
chopiti život. Jak daleky toho chápání jsou oílo
Pták
Nester
12
article
lidské! Jak daleko je ho shon donního života
ulice! Ten dav, který se valí mimo nás, jak je
dalek toho chápání! Ten nic nevidí, než stolee
universitní; druhý chce do ciziny, poznati svět.
třetí podniká boj o mandát; čtvrtý studuje vše-
cky knihy o své nemoci; pátý začíná divadelno
kariéru a zasvěcovati se dává do všech tajemstv
zákulisí; šestý — ach! kdož by mohl všecky
ty osobní zájmy vyčísti! A nade všecky ty jest
— píseň ptáka! — čistá a svobodná! Čistá,
protože nezná prospěchu, svobodná, protože ne-
zná pout. A jako ta píseň jest přátelství duší.
čisté a svobodné. Neshání se po prospěchu, pro
tože samo v sobě má vrcholné ukojení krásna
je svobodné, protože síla jeho mravní láme okovy
předsudků, které ve vznešenosti jeho rozplývaj
sc jako bílé mraky mlh naa nebetyčných horáách
jakmile vyšlo — slunce. Žíti v pravém přátel-
ství duší dobrou jest nejlepší cestou ku pocho-
pení tajemství života. Vy víte, milý příteli, že
dala mi Prozřetelnost štěstí jíti tou cestou, třeb
že potkávám časem na své poufi Velké pátky.
Není života, kter, by byl věčným dnem — po
dni vždycky přijíti musí noc. Oči potřebují
spánku... každý rok má svůj Velký pátek
Buďte zdráv, milý příteli, a vzpomeňte na nne
až pokvetou akáty. Bílá vůně akátů je duši me
tím, čím je vzduchu píseň ptáka. Žijte blaze
Vaše S.
mějte zdar!
V máji 1908.
13
article
Domněnka
Domněnka
Napsal Eduardo Zamacois. Ze španělštiny
přeložila Antonie Joná šová.
Rychlík dojel pod střechu nádraží a sličné
pátrajíci oči Marianiny ihned nalezly Joaquína ve
množství netrpělivých bledých hlav, vyklánějí-
cích se z oken vagonů. On ji také spatřil a tváře
jeho, ubledlé únavnou cestou, se zarůměnily.
„Mariano! Mariano!“
Otevřel dvířka a vyskočil z vozu. Mladá
žena mu pospíšila v ústrety a oba manželé se
objali pevně a vroucně, nejsouce s to, aby pro-
mluvili v tom shluku dětí, matek, manželů, dů-
věrných přátel, vytržených nosmírnou radostí.
že se shledali; bylo to šílené blaho, plné sml
chu, výkřiku, radostných slz a zobrazovalo snad
jak nás na onom světě uvitají duše těch, kdož
nás tady milovali a zemřeli dříve než my.
Hrabě promluvil horečně;
„Včora jsem dostal tvoji zprávu. Těšil jsem
se na tebe nesmtrně, A což otec... a děti ..
proč nepřisli?
„Všichni jsou zdrávi. Děti plakaly, že jsen
je nechala doma, ale nemohla jsem čekati, až
se vypraví; a utekla jsem jim; strojily se tuze
pomalu . .
„Vezu jim plnou krabici hraček.
„A co jsi přivezl mně?
Na rtech hraběte, dosud upřímných, kmit
se chladný úsměv.
„Tobě,“ odpověděl, „vezu také překva
„O, Joaqulne, draliý Jonqufne, ty jsi hodný!“
Vstoupili do kočáru, který je očekával, a
uvnitř se znova objali obmykajíce druh druha
dlouhými pohledy, které prozrazují lépe, než
rty, co jsme vytrpěli rozloučením.
Zamacois
Antonia Jonat
Rychlík
Marianin
Mariana
Hrabě
14
article
Náhle se sepjaly jemné, bílé ruce Marianiny
netrpělivě: o
„Nuže, co jsi mi přivezl?“da
Hrabě odvětil s otcovskou shovívavostí
„Chceš to už viděti?... Mám to zde
oslní tě to. Je to skvostné... nádherné.“
Vyndal z kapsy svrchníku pouzdro z perlově
šedého aksamitu a uvnitř byl damský prsten
vyzdobený čistým, ohromným rubínom, upev
něným zlehka v diamantovém polouobloučku
Mariana se zarazila a posunkem, ve kterém byla
radost i překvapení, sáhla zvolna po skvostu.
„Ten je krásný!“ zakoktala.
Nastrčila si jej na ukazováček levé ruky
a na bílé, perlefovitě hladké pleti vypadal pla
noucí rubín jako krůpěj krve. Nějaký okamži
mlčeli a potom podotkl manžel, pyšně se, jal
ji překvapil:
„Je to největší rubín, jaký znám; i v no
vinách se o něm psalo. Nejdříve byl v Palais
Royalu, později se oetl v ulici de la Paix. Starý
žid, který mi jej prodal, mne ujistil, že podob
ného nemá ani žádný král v Evropě.
„To věřím,“ odvětila Mariana zamyšleně
„málo tomu rozumím, ale chápu, že je zname
nitý. Mnoho-li pak stál?)
„Osm tisíe franků.“
„Osm tisíe!“ zvolala paní překvapeně „
troufal jsi si dáti tolik peněz za šperk?
„Proč ne, je-li šperk hoden musea?.
Hraběnka zavrtěla nespokojeně hlavou; jej
spořádaná, šetrná povaha odsuzovala vydání tal
velké.
Marianin
Hrabě
Paix
Mariana
Evropa
Palais royal
15
article
„A to jsi tedy utratil všechny peníze, kter
jsi měl s sebou?“
„Všechny. Jakáž pomoc? Cesta stoj
mnoho, za naše peníze vyméníš málo, a v hote
lích jsou učinění lupiči... Považ, těch osm
tisíc franků znamená skoro naše dva tisíce
durův.
Při tom zbledl, jakoby mu byla posledn
slova dala velkou práci, ale Mariana si toho ne-
všímla, pohlížejíc na drahokam plný záře a pla
menů, jako prudký výkřik mládí. Na konec řekl
„Člověk by ani nevěřil, že prsten tak prosty
může státi tolik peněz. Jinému než tobě byek
to nevěřila.“
Uplynulo několik měsíců. Jednou v zimě
seděli Mariana a Joaquin po obědě v jídelně, po
střené koberci, u krbu, ve kterém praskalo ho
řící dřiví. Paní četla cestopis a na levé její ruce
spočívající na ubruse, zářil rubín. Joaquín po
kuřoval a hleděl-na prsten..
Psycholog by byl shledal v jeho pohledu
bojácné uvažování. Potom jasné oči hrabětn
hasly, až se staly tichými, smutnými, jakoby
zřely uvnitř tajnou vášeň, které nelze ulevit.
přiznáním.
Náhle zvedla Mariana hlavu a pohled jej
se skřížil s pohledem hraběte jako dva končíře
Paní se zeptalat
„Co je ti?“
Hlas její zněl velitelsky a důrazně. Nevě
douc ani jak, tušila, že se čelem manželovým
kmitla milá vzpomínka na jinou ženu
Joaquán pokrčil rameny; naléhala dále:
Mariana
Joaquin
Hlas
Něva
18
article
„Díval jsi se na můj prsten a vypadal js
smutně. Nač jsi myslil?“
Irabě se zasmál, ale nějak nuceně.
„Na tebe, a zároveň jsem si vzpomněl na
nehynoucí, nevadnoucí poesii cest, po nichž se
člověku stýská, když minuly . ..“
Zena neodověděla a četla dále, ale nešlo
jí z mysli, proč se muž zasmušil, hledě na jejt
rubín . ..
Nejbližšího jara podnikli manželé cestu
s výpravou, pořádanou cestovní kanceláří.
Přibyli do Bordeaux o polednách; na ná-
draží se křižovaly vlaky, jeden do Paříže
druhý do Marseillu. Mariana stála u vagonu, če-
kajíc na Joaquína, který si šel dát lístky opa-
třiti razítkem. Mímo přešla mladá, výsoká, štíhlá
dáma, přistrojená s vyzývavou a dokonalou ele-
gancí. Patrně herečka.
Neznámá si prohlédla hraběnku od hlav
k patě a zastavila se. Uhlídala rubín a tu cči
jí zasvitly a tváře se lehce zrůměnily. Potem
otázala se nepřistupujíe, jakoby nechtěla, aby
někdo zahlédl, že s hraběnkou mluví:
„Jste hraběnka de C.. .?-
Mariana odpověděla, hledíc na ni poněku
ostře: „Jsem. Proč ... ?.
Ale ta otázka, ve které se ozývalo cosi urá-
žlivého, byla zbytečna, neboť neznámá se uklo-
nila s vybroušenou zdvořilostí, a odešla neod-
povídajíe; nesla se pyšně, jakoby věděla, že r-
nila nepřítolku svoji přímo do srdce — —-
Rok na to darovala hraběnka Mariana svo
krásný rubín do bazáru, který pořádalo několik
šlechtičen na prospěch osiřelých dětí.
Zeno
Mariana
Joaquín
Bordeaux
Paříž
Marseille
19
article
Nastojaščí krůpěje samovaru.
Nastojaščí krůpěje samovaru.
Zachytil V. T ů ma.
V T
21
article
Vracel jsem se za studené, až mrazivé
noci, jaké zvlášť po parném dnu na Rusi bývají
odněkud pozdě domů.
I vidím souseda bosého a svlečeného až do
„nevózmožnosti“, an brouzdaje noční rosou,
při tom zimou se třepe a náramně vážné lice
strojí . .
Když vyslovil jsem své upřímné podivení
nad touto zábavou, vysvětlilsmi vše těmito mou
drými slovy: „Jistě bude zejtra zas pekelný
žár — ochlazuji se tedy do zásoby ...
Konstituce.
Do nějaké kanceláře, dokonce ne byrokra-
tické, přišel krátce po udělení „konstituce“ mu
žik. Náhodou bylo jeho „dělo“ proti zvyku brzy
a hladce vyřízeno.
Vycházeje z místnosti mužik hlasitě volá
„Vot! (Hle!) čto konstitůcija znáčit?“
Svoboda.
Táhnou tři dobře „vypivší“ vojáci bazarem
Prostřední hraje na harmoniku, krajní povykují
a křičí po národu, vrávorajíce řadami vozů.
A mužici s vozů si pochvalují: „Vot, čto
svobóda znáčit!“
Rus
22
article
Loyalita včas.
„Soldat“ jeden neustále se šlohal semo
tamo; někdy i tři, čtyři dny jeho v kazarmech
nebylo.
Nakladli jomu „do propasti“ trestů, po čer
tovsku vyrugáli (vyčinili), i „pročesali kak slě
dujeť“ — no, všecko naprázdnol
Za některý čas zase voják ušel. A opět bez
„odpustku“, tentokráte nějakému kmotrovi n
svatbu, kde několik dní prohulal.
Na konec přivezli ho na voze a postavili
před vojenný soud. — Když ho vyslechli co
jak — spustí naň načalník soudu.
Znáš-li ty, psí synu, co tě očekává za tvé
„bezobrází?! — Ssýlka v arestantské roty! Na
Sibir tě proženem, neřáde (svóloč) ty!
„Ničevo nesdělaješ!“ (Co platno!) ode-
vzdaně se utěšuje chlnp.
„A víš ty, kde i jak daleko je Sibir
gromko (hřmotně) komandýr.
„Nikak nět, vaše blagoródi(e)! No, p
zvcltě sprosiť (otázati se).
„Čto sprosit ?
„.. esli tam tóže chlěb, i takže car pravo-
slávnyj?“
„Věrno! Chlěb i car náš pravoslavný!“
„— E, ně-čeho bojátsja!“ radostně voják
na to, „těpor (nyni, teď) mně vso rovno! —
Vysilajtě v Sibir, požalujsta!“ (prosím, račtež!)
Oficéři pohlédli na sebe kruhem, ozval se
smích a šibal pro tentokráte ještě ušel Sibiři
Mužické zábavy.
„Ty's byl v Moskvě?“ táže se mužik mu-
žíka.
Ssýlka
Oficér
Sibiř
Moskva
Sibir
Soldat
23
article
„Nět. Něbyl.“
„Tak ty durak!“ (hlupák), opovržlivě prvý
Uražený po hodné chvíli:
„A ty? — Byl v Moskvě?
—Nět! tože — něbyt! zní flegmatická o
pověd.
volonhnae
„Ty matematyk?“ *) plá se „obrazovaný“
(vzdělaný) mužik druhého mudrlanta.
„Da, já matomatyk!“ přikyvuje týž be
rozpaků.
„Nu, řekni ty, jsi-li ty matematyk, kolik
jsem já — když jsem jel posledně ve Voroněži
z Ilinky do Trojské cérkve — platil izvoščiku?.
Ničevá!
Starší konduktor přisedl k cestujícím, aby
zahnal ospalost po včerejšku. Slavil se totiž,
jak náložl, „prázdničok“ (sváteček) a proto je
dnes colá konduktorská brigáda očividně ušlá.
Proto také konduktor tvrdošíjně odmít
„rjumku“ (kalíšek) vodky, již mu jeden pasažer
neustále nabízí.
Ale nic nespomáhá zdráhání „raněného“,
cestující, pohostiv všocky, opět na konduktora
naléhá.
„Pij bratěc! Pij golubčik! Eto ničevó! Ni-
čevé něbudeť! Ničevó neznáčit! Ničevo!“
Konduktor dlouho naslouchá tomuto přívalu
pobízení mlčky, konečně vzdychne, zakroutí po-
vážlivě očima a pravl:
„Tobě ničovó — no mně plocho (špatně)!“
*) Ruský mužik přijal mnoho výrazů od svě
inteligence tak na př.: soriosno, talentlivoj, deli-
katnyj atad
Bulky.“)
Ranní momenika
Ničevá
Moskva
Voroněž
Ilinka
Ničevo
Toba
24
article
Větší kupci, zejména moskevští, od nepa-
měti si rádi zahulají, při čemž nezřídka do-
chází ku pěkným scenám.
Tak jeden kupec, jehož slunce „rozbudilo“
ráno na biliardu, volá „prislugu“ (obsluhu)a
žádá účet, aby mohl jíti.
Když mezi čajem konečně „čelověk“ účet
přinesl, káže mu „sčot“ pročitati, neboť prý si
včera nějak rozšlapal „ački“ („očka“ = brýle),
vpravdě však asi mnoho číst neumí, jako
desti „zažilých“ (zámožných) kupců ještě dnes
na Rusi.
„Čelověk“ čte a kupec zapisuje cifry
1. Sedm butylek šampaňského . . . 56 rb.
Kupec souhlasí.
2. Kaviar se zákuskami . . . . . . . 10.—
(Kupec: „Dálše!“)
3. Různé nápitky a nálivky*) . . . . 10.—
(Kupec: „Dálše!“)
4. Jeseter, saláty, vodka . . . . . . . 8.—
(Kupec: „Tóčno!“ [správnsl)
5. Za rozbité zérkalo (zreadlo) . . . . 25.—
(Kupec vzdychne a patří na zrcadlo.)
6. Za „vyčistění piana“ po jednom
gospodinu . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.—
(Kupec kývá odevzdaně rukou.)
7. Pianistovi za večer a za facku 10.—
25
article
Číšník uspokojen klidným vzezřením „me-
conášovým“, padá hlasem a pokorně, v očeká-
vání tučného duseru dodává:
„Tot vše.
Kupec pročítá, sčítá, pak volá: „Na rubl
„ráznice“ (tozdnl)“. Po měm jen 124 rubla!
Číšník přehlédá, nachází se, že „propustili
bulky — které tvoři položku rublu.
„Kákže — rubl?“ vzdychne kupee.
„Da, rubl!“ opětuje udiven sluha.
„Kolik bulek?“ zhurta kupee.
„Deset bulek!“ vyjasňuje „čelověk
„Znamená — u vás griveník — bulka!
vzkřikne kupec, poraziv židli.
Kupec strhne rámus, nadává zlodějů, pod-
vodníků, šibalů, žádá pána zavedení (hostinice),
žádá policejního pristava**), svolává všecky
hromy na bezstydníky, podvodníky a vyděrače,
kteří nestydí se za housku žádat po desetníku!
Marně je napominání, mírnění kupce, křik,
šem, váda a rozboj dostoupí takového stupně,
že musí zakročit policie proti kupci, jenž „od-
kazuje se“ platit, znovu láteři, žádá „grado-
načalníka“, a došlo by snad ke rvačce, kdyby
hotelier nesmazal všecky bulky ze sčotu — ne-
boť stálý je refrén neústupného kupce:
„Do čeho došlo: bulka za doset kopějek!“
kupec
26
article
Z Kavkazu.
Kavkaz
27
article
Pán dvora (poměščik) měl Čečence za hlí-
dače — chlapa, že mu konce nebylo vidno;
dobrý hlídač, tuze dobrý, až na to, že v noi
často rád při „karaulení“ (hlídce) si zdříml.
Jednou také hospodář koná obchůzku v noci
a napadne milého obra, an spí jako skolený,
čelem přímo k zemí.
Když ho „rozbudil a načal čistit“ — Če-
čenec skloní se k pánu, státnicky poklepá mu
na rameno a přesvědčivě dí:
Čečenec, i kakda spiť —
mněgo vidiť! —
Čečenec
28
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
=Proč jsou duchové bílí? Je mnoho lidí, kteří
posud žádného ducha neviděli, ale každý přece ví,
že duchové jsou bílí. Příčina toho jest jednoduchá.
Poněvadž se v historických dobách duchové na svě-
tle božím neukazují, sluší souditi, že ve všech pří-
padech, kdy duchové skutečně byli viděni, šlo o hal-
lucinace pozorovatele, způsobené horečkou nebo ji-
nou poruchou zdraví, kde tody smyslové orgá ny,v
tomto případě oči, měly vjemy, jimž zevně nic ne-
odpovídalo. Lékaři v různých nemocnicích dali si
taková zjevení duchů zevrubně popsati a s řídkými
pouze výminkami bylo jim všeobecně líčeno, že du-
chově byli oděni blým šalem. Oko může vnímati
dvojí, toliž světlo a barvu. Kde nevnímala se žádná
barva, prohlásí se hallucinace, při níž pracovaly pou-
ze světlo vnímající orgány oka, za bílou Přes to však
jsou také barevná zjevení duchů a tělu možno do-
dati látky, jež činí oko schopným vnímuti pouze
určité barvy. Po nemírném požití hašiše má člověk
fialové vise, po alkoholu modré, po atropinu a sko-
polaminu červené, po chininu a velkém množství
tabáku rovněž červené, kdežlo kyseliny pikrinováa
salycilová, digitalin a fenacetin způsobují jasně žluté
vise. Také po vdýchání kysličníku uhličitého a po
hadím ušiknutí vidí prý člověk žlutě a nejděle znám
jest tento účinek u santoninu.
29
article
=Uražená garda. Z Kristianie se sděluje: 20
mužů norské královské gardy tvoří s posluchači pod-
důstojnických škol jedinou permanentní ozbrojenou
moc Norska. Rozumí se, že se u valné části ženského
pokolení v městě, jež zde, jako všude, horuje pro
dvojí sukno, těší velké sympatii. A gardistě opě-
tují sympalie svých ctilelek, takže každý z nich má
zase jako všude nějakou chůvu za mílenku. Ale gar-
disté nechlějí, aby se jim to připomínalo, netrpí ta-
ké, aby se tak vážná věc jako „gardisía a chůva“
předváděla veřejnosti jako žert. V pondělí svatodušní
nalézal se ve slavnostním průvodu, uspořádaném ve
prospěch chudých dílek, také vůz, v němž jelo mno-
ho chův s loulkami v náruči a na kozlíku seděla dá-
ma, oděná dřívější uniformou gardistů. Ale také tato
již nepoužívaná uniforma dřívějších dob zdála se
gardistům svatou a snad také okolnost, že měla na
sobě uniformu žena, zdála se jim profanací. Zkrá tka,
50 až 60 mužů gardy a poddůslojnických škol pře-
padlo vůz, zlýrali „chůvy“ a chtěli také dámě na
kozlíku strhati uniformu s těla. Obecenstvo obrátilo
se proti gardistům, ti vytáhli bajonety a došlo k vážné
Kristiania
Norsko
30
article
srážce, jež skončila útěkem gardistů a útokem obe-
censtva na kasárny gardy, při čemž rozbito přes čty-
řicet okenních tabulí. Policie zakročila a podařilo se
jí sice Ludovu ochrániti, ale večer byli gardisté ze
všech veřejných místností vypuzení. Druhého večera
došlo k novým demonstracím před kasárnami, jež
měly vážný ráz a trvaly až do půlnoci. Rozhofčení
proti gardistům jest tak veliké, že se pomýšlí na to,
poslati je již nyní, místo v červenci, na maněvry
do hor. Tímlo opatřením však věc sotva skončí, ne-
boť jest to již druhý husarský kousek gardy. Před
dvěma lety přepadli v letním Variété zpěváka, jenž
měl uniformu gardisty, strhli mu ji s těla a těžce
jej zlýrali. Vyvázli tehdy skoro bez trestu. Nynější
výtržnost je tím horší, že jde o bezbranné ženy a že
útok byl připraven, neboť gardisté odmítli již do-
poledne téhož dne konati službu pořadalelů, shro-
máždili se v davu u východiště slavnostního průvodu,
útok na vůz podnikli na dané znamení přes to, že ve-
litel garddy, jenž jest zároveň předsedou slavnostního
komitétu, snažil se je již dopoledne upokojiti.
*) bulka = houska.
*) Různé nápoje a lihoviny!
9*) Pristav jako komisar.