ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9079ae20-8f1d-11dd-a522-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 22 celkem · entity: person 19, work 2, place 4
1 masthead
kulturního
2 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 862.
3 masthead
života.
4 masthead
Pěstění vlasů.
5 article
O pěstění vlasů jest v obecenstvu dosud rozšířeno mnoho nesprávných představ, jichž využitkují četní spekulanti k obohacování sebe na úkor důvěřivého obecenstva. Ne- správnost takových názprů možno pochopiti jedině na základě znalostí skladby, vzrůstu a výměny vlasů. Vlasy rozumíme nitkovité útvary roho- vité, které u člověka pokrývají sice celý povrch tělesný, vyjímaje dlaně a šlapadla ale jen na určitých místech nabývají větší délky a šířky i zřetelnějši barvy. Místy těmi jsou: hlava, obočí, okraje víček, dutina pod- pažní, krajina stydká u obou pohlavía u muže mimo to ještě brada, horní reta líce, kdežto ostatní místa povrchu tělesného poseta jsou jen krátkými, tenkými a bezbar- vými vlásky, tak zvaným chmýřím. Každý vlas je zasazen šikmo do kůže. kde tkví ve zvláštních chobotech kůže, jež se nazývají míšky vlasové. Část vlasu skrytá v míšku, sluje kořen, část, volně vyčnívající nad povrch kožní, nazývá se kmen. Nejdolejší část kořene jest hlízovitě zduřelá a opatřená na spodní straně dutinkou, kterou vlas nasedá na bradavitou vyvýšeninu kůže na dně míšku vlasového, totiž na brdeček vlasový. Dlváme-lí se na vlas drobnohledem. vidíme, že kořen jeho jest obklopen obalem sestávajícím z několika vrstev buněk, dosti pevně lpícím na vlase a vyplňujícím mezeru mezi ním a míškem vlasovým; obal ten nazývá se pochva kořenová.
6 article
Kmen vlasový bývá po většině kulatý často však ploše stisknutý nebo hranatý [hlavně ve vlasech) a na svém volném konci pozvolna se snižuje ve hrot (špičku) na místech kde jsou vlasy vystaveny trva- lému tření (na příklad oděvem), bývá volný konec vlasový zakulacen. Na kmenu vlasovém možno drobnohle- dem rozeznati od zevnějšku do vnitř tři různé vrstvy: pokožku, hmotu korovou a hmotu dřeňovou. Pokožka je prostá vrstva tenkých rohovitých destiček, které pevně na sebe přilehajíce, obalují hmotu korovou. Korová hmota jeví se jako hmota průsvitná, z vlákenek (fibril) složená a různě zbarvená (dle barvy vlasů). Po její délce probíhají tmavé skvrny a pruhy. Působením kyseliny sírové rozpadá se hmota korová ve vlákenka (fibrily) a tyto opět v destičky vřetenovité, do délky protažené, Význačnou současti hmoty koruné jest barvivo (pig- ment), které až do množství a barvy jest různé u jednotlivých osob a v prvé řadě rozohduje o celkové barvé vlasů. Barvivo to vyskytuje se ve dvojím tvaru a sice 1. barvivo rozpuštěné (diffusní), od něhož prvky korové hmoty dostávají slabé stej- noměrné (diffusní) zbarvení, 2. barvivo zrnité, které v některých vlasech vyskytuje se hro- madněji nežli v jiných a jeví odstiny od světle hnědé až k modročerné barvě, jest ve světlých (blond) vlasech jasnější a méně hojné nežli v hnědých, nejhojnější však v černých vlasech. Barvivo zrnité nalezá se mezi buňkami korové hmoty neb uvnitř těchto buněk. Dřeňovávrstva, zaujímající osu kme- ne vlasového, prostupuje tento po čelé délce.
Dřeňovávrstva
7 article
Mle končí již v jisté vzdálenosti od hrotu vlasového. Pod drobnohled m jeví se jako širší neb užší pruh (chybící u chmýří) a se- stává z buňek, mezi nimiž nalézají se bu- bliny vzduchové. Buňky, ze kterých se sklá- Há dřeňová hmota kmene, jsou svraštěléa bez jader, kdežto v dřeňové hmotě kořene jsou buňky ty krýchlovité a šťavnaté. Dře- ňové buňky kofene opatřeny jsou ostny, jimiž se vzájemně dotý ají, takže mezi mla- dými buňkami dřeňovými nalezají se skuliny, které přiváději buňrám výživnou tekutinu z krve. Když pak roztoucí vlas vystoupí nad povrch kožní a přijde tůdiž ve styk se vzdu- chem, vypařuje se tekutina mezibunččná, ldež- to prostory mezibuněčné naplňují se vzduchem a buňky samy vysýchají. Že vzduch uvnitř vlasů skutečně kommunikuje se vzduchem venkovským (atmosferickým), vysvítá z toho že tekutiny (na př. rozto“ y k barvení vlasů) mohou vnikati do vnitřních prostorů vlaso- vých a vzduch z nich opět vytlačiti. K mišku vlasovému, který jeví se nám jako vazivový váček, ponořený dokůže, a nese na své spodině bradavku čili brdeček vlaový, obdobný brdečkům zevní kůže, připojují se žlázy mazové a svaly. Mazové žlázy kožní jsou hroznovité žlázy, které svým krátým vývodem ústi těsně u povrchu kožního do mišku vlarového; vnitřek těchto žlaz jest vystlán šfavna tými. více méně tukem nasállými buňlami i vol- ným tukem, jenž vzniká rozpadem těchto buňěk. Tento obsah nazývající se maz, stále opatřuje vlasy mastnotou a udržuje kůži vláčnou.
8 article
Od mišku vlasového šikmým směrem k povrchu kožnímu táhucu se hladké svaly miškové (t. zv. vzpřimovači vla ů), které stahujíce se, míšek i s vlasem vzpřimují, což se jevi na povrchu jako „husí kůže“ a zježení vlasů. Barva vlasů jest odvisla cd několika čini- telů, z nichž hlavní význam má, jak uvede- no, barvivo vlasové, rozpuštěné i zrnité. Chy- bí-li barvivo to úplně, jak tomu bývá ve stáří a u běláků (albinů), jeví se vlas bílým, ačkoli i u běláků obsahuje hmota vlasová vět- šinou ještě něce barviva, takže se nikdy ne- jeví úplně bilou. Rozpušťěné barvivo, které vlákna korové hmoty stejnoměrné prosakuje a vlasům pro- půjčuje osobitou barvu, dodává vlasům barvy světle plavé až silně červené (rezavé), l dežto tmavější zbarvení vlasů od hněda až do černa jest podmíněno zrnitým barvivem, při čemž pro odstin barevný není rozhodncu snad barva barviva, nýbrž spíše jeho množství a hustota. Druhý činitel, od něhož jest odvisla barvu vlasů, je vzduch v tem smyslu, žes i vlasy, obsahující dosti barviva, obsahují-li dosti vzduchu v korové vrstvě, jeví se při děpa- dajícím světle šedými. Třetí činitel je povrch vlasu: čím drsnější povrch, tím více ro zpty- luje dopadající světlo a tim světelnějším jevl se vlas.
9 article
Živé vlasy rudnou (červenaji), když se na- ně delší čas působí roztoky sody a mýdela vůbec žiravými (alkalickými) telutinami Příčina toho zjevi není určitě zjištěna) ale zdá se, že tu má rozhodující význam vylu- hování tuku z vlasu, nebeť nama tíme-li po- zději takové vyrudlé vlasy, stávají se tem- nějšími. Podle professora Unny po odtučnění vlasů nastává silnější odpařování vody z nich a následkem toho se vyvinuje aktivní kyslík který zběluje (odbarvuje) barvivo vlasové Názor opírá Unna o zkušenost, že působením kysličníka sodičitého, z něhož se vyvinuje aktivní kyslík, možno tmavé vlasy zbarviti nejprve na světlo (blond), pak na červenoa posléze úplně odbarviti tím, že barvivo vla- sové (rozpuštěné i zrnité) úplně se zruší, čeho lze dociliti také chlo rem. Každý vlas roste a udržuje se v ků hlavy po určitou dobu a pak vypadne. Doba života vyrostlého vlasu jest různa jak u jed- notlivých lidí, tak i u téhož člověka dle míste. kde vlas roste. Podle Dondersa a Mohla trvá život řas víčka očního 110 dní, život vlasů na hlavě 2—4 léta. Předpokládáme-li, že vlasy na hlavě rostou denně o 1 mm do délky, mohly by vlasy dosíci průměrné délky 72 cm a 11/2 metru, jak tomu bývá u mladých dí- vek. Vlas vyrůstá výhradně tak, že na brdeč- ku vlasovém tvoří se stále nové buňky, ná- sledkem čeho výše ležící součásti vlasu (buňky) za pozvolné přeměny tvarové i chemické (v hmotu rohovitou) ponenáhlu jsou vytlačo- vány vzhůru z míšku vlasového nad povrch kožní.
Unna Dondersa Vlas mm centimetr
10 article
Jakmile vlas ukončí své typické trv ilel života, vypadne nezadržitelně a bývá za nor málních poměrů nahražen novým. Tato pra- videlná výměna vlasů, která se u zvítat děje v určitých obdobích (línání, pelichání) děje se u člověka nepřetržitě, takže u něho za normálních poměrů denně některé vlasy vypadávaji a opět nové vyrůstají; chorobným zjevem stává se vypadávání vlasů však teprve tenkrát, když má za následek stále se zvět- šující řidnutí vlasů až úplnou lysivost hlavy (alopecia). Vypadávání vlasů děje se tak, že nejprve starý vlas se uvolní od příslušného brdečku, hlízovitě zduřelý kořen vlasový po- stoupí vzhůru, jeho jadernaté buňky zrohovati. hlizovitě zduřelý konec kořene nabude tvaru kyjovitého (dutina vymizi) a zároveň roztře- peného vzezření. Nově vyrůstající vlas pak úplně vytlačí svého starého předchůdce. Na základě podaného vylíčení pochopíme snadno, že nesprávným jest počínání výrobců různých prostředků k vyvolání a zesílení vzrů- stu vlasového, kteří láskavými chvalozpěvy hledí po většině udržeti v důvěřivém obecen- stvu víru, že vlasy jsou nějaká rostlina, jejíž vznik a vzrůst naprosto jest odvislý od té neb oné vodičky nebo pomády, o které dryáčnicky dokonce dovolují si tvrditi, že po ní rostou vlasy a vousy jako houby po dešti a to i na místech, kde ani za pravidelných poměrů vlasy nerostou, talže do once je prý třeba z té příčiny velké opatrnost při potírání hlavy!
11 article
Není tedy vůbec žádných prostředků k udržení a sesílení vzrůstu vlasového? Pd- moci převážné většiny, ne-li všech vodiček a pomád, přikládaných na vlasy a kůži hlavy, nelze rozhodně nijak příznivě působící na udržení a sesílení vzrůstu vlasového, nejvýše lze připustiti tolik, že jistý účinek na vzrůst vlasů mohou míti ty prostředky, které prý dráždí onu vrstvu buněk brdečku vlasového ze které vlas vyrůstá; za takove prostředky prohlašují se paprika, čemeřice, čerstvé kopřivy žahavé, mravenci, puchýřníci, polokarpin zředěné kyseliny, na př. salicylová. Činně pedporovati vzrůst vlasů, bylo by však spíše možno cestou vnitřní, totiž cestou krevní. Celým tělem probíhající krev přivádí každému ústrojí tělesnému živné látky, potřebné k jeho zbud vání, vývoji a udržování. Touto cestou se ukládá ta é zvlášiní tilkovitá látka ze které se tvoli rohovina (teratin) na místech kde ji organismus dále zpracuje účelně, totiž ve vla- sech a nchtech. Vtuto práci organismu mohl bychom činn zasáhnouti ve smyslu pddpo- rování vzrůstu vlasového, kdybychom byli s to, pomocí vhodných potravin přiváděti krvi takové látky, které působí příznivě na tvoření se rohoviny (keratinu). Není pochy by. že takové látky jsou, ale my jich dosud ne- známe. Za takového stavu věcí nezbývá nám než varovati se všech škodlivin, které vzrůst vlasů omezují, zkracují neb úplně ruší. Vedle vnitřních příčin, pošokzujících vzrůst, jako výstředností nervových, působí zhoubně na vlasy celá řada zevních škodlivin, jichž nutno se kdy varovati. Je to v prvé řadě nošení těžkých klo- bouků a různých umělých podložek a vložek vlasových u dam, které na jedné štraně za- mezují přístup vzduchu ke vlasůmí a kůž- hlavy, na druhé straně pak zamezují odpařoi
12 article
vání se potu, který se ve zvýšené míře tvoří při nošení takových tžkých polrývek hlavy. a vložek vlasových. Pot, zadržovaný na kůži hlavy, dráždí tuto a zaviňuje tak vznik vy- rážky kožní, totiž ekzemu, který bývá jednou z nejčastějších příčin chorobného vypadávání vlasů. Druhá závada, ohrožující povážlivě vzrůst vlasů, jest česání se nevhodnými hřebeny, jimiž se vlasy nejen přetrhávají, nýbrž i přímo vy- trhávají z kořene. Vytrhne-li se násíln? vlas při česání, vznikne poranění brdečku vlaso- vého, které se zhojí jizvou, ze které již žádný vlas nový nemůže vyrůsti; děje-li se tak ča- stěji, zřídnou vlasy nevyléčitelně. Po této stránce jest velikým pokrokem hřeben, který vynalezl Angličan Charles P - terson a který se velice liší od obvyklé sou- stavy hřebenů. Naše hřebeny obvyklé mají mezeru mezi zuby čili mezizubí dole (k hlavě) širší, nahoře užší a zuby rovné. Vjede-li hře- ben takový do vlasů, nabere se u dolního širšího konce mezizubí jistý pčet vlasů, který se pi dalším česání vžene do užšího konce horního, kde se ovšem vlasy více směstnají což má za následek, že vlasy, nemajíce kam se vyhnouti (nshoru ani na stranu nemohou) se přetrhávají a vytrhávají; to pak působí nejen bolest, nýbrž i poranění brdeč u vla- sového jeho následky, osudnými pro vzrůst vlasů.
Angličan P terson
13 article
Naproti tomu má Petersonův hřeben mezizubí dole užší nežli nahoře, takže aťse u dolního konce nabere při česání sebe více vlasů, pli dalším táhnutí hřebene vlasy vzhůru vytlačené mají tam více místa. To pakje ještě tím podporováno, že pružné zuby Pe- tersonova hřebene nejsou rovné, nýbrž S—ovitě zahnuté na stranu a stojí ve plíčném průřezu hřebene dvojitě a sice nikoli v kolnié čáře proti sobě, nýbrž v čáře šikmé, které uspo- řádání umožňuje vlasům vyhnouti se dl potřeby také stranou. Při česání dlouhých vlasů dámských hřebenem Petersonovým ne- pociťují se bolesti, které jinak činí česání hustých dlouhých vlasů u dívek skutečnou trýzní každodenní, neporušuje se kůže hlavy, vlasy se nevytrhávají, nepřetrhávají ani ne- rozpolťují.
Petersonův
14 article
Druhá výhoda Petersonova hřebené spo- čívá v tom, že vlasy se při česání značně na- čechrávají, takže vlasy mokré mnohem rych- leji schnou a zároveň nastává lepší větrání vlasů, umožňující vydatnější odpařování potu který bývá příčinou ekzemu, jednoho z čas- tých průvodců vypadávání vlasů. V prvý čas ovšem i při používání hře- bene Petersonova vyčesává se více vlasů, al jen těch) které by byly samy vypadly, ukon- čivše dobu svého života Iřeři zevní škodlivinou zaviňující vypa- dávání vlasů, jest velmi častá choroba kůže hlavy, nazvaná mazotok (seborrhoca), který jeví se takto M azové žlázy vylučují ve zvý- šené míře svůj výměšek (maz), který pak za- sýchá a ztuhne v tak zvané lupy a při nedo- statečném pástění kůže hlavy a vlasů tvoří s částečkami prachu více méně silnou vrstvu mastnoty, která se záhy rozkládá. Tento po- chod rozkladový poškozuje pak vlasy přede- všim tím, že zamezuje jejich vývoj a časem způsobí jich vypadnutí předčasné. K tomu přistupuje ještě to, že cizopasní původcové chorob kožních a vlásových (bakterie a plísně) nalézají na oné vrstvě ztuhlého mazu výbor- nou půdu výživnou, čímž se vypadávání vlasú chorobně změněných ještě více podpo- ruje. Je tedy důležitým vožadavkem pěstění vlasů zamezovati tvoření se lupů a usazování se nečistoty a plísní na kůži hlavy používá- ním vhodných prostředků k čištění vlasů a kůže hlavy. Lihové vodičky se k tomu účelu nehodí, neboť jednak se jimi vlasy silně vy.
Petersonův
15 article
sušují, následkem čeho stávají se tvrdými, drznými a pezbývají své pružnosti (ohebnosti). jednak se nečistota na hlavě neodstraňuje, nýbrž jen rozmazává,což je odpomoc stejná jako „z bláta do louže“. Nejlepším prostředkem proti tvoření se lupů a vypadávání vlasů je mytí hlavy vhod- ným mýdlem a sice pravidelné myti hlavy, jako obličeje, rukou a celého těla. Mnoho lidí boji se mýti vlasy mýdlem, protože prý to škodí vlasům. Tento názor je neodůvodněný, neboť jako se vousy myjí každý den beze škody, málo při tom vypadávajíce, tak i vla- sům myti mýdlem neobyčejně prospívá. Je sice pravda, že v prvé době při mytí po každé několik vlasů vypadne, ale to jsou vlasy, které by byly i jinak vypadly, jsouce sestárlé; ostatně je dobře, že takové vlasy vypadnou při mytí, neboť učiní tak místo zdravému do- rostu. Je tedy základní podmínkou rozumného pěstění vlasů časté, pravidelné mytí kůže hlavy mýdlem vhodným. K tomu účelu hodí se nejlépe neutrální nebo přetučněná lanoli- nová mýdla toiletní, jaká vyrábí česká che- mická továrna „Medica“ v Praze pode jmé- nem Parnassie a Najada, nebo podobná mýdla s přídavkem látek antiseptických, zamezujících vzrůst bakterií a plísní (mýdlo dehtové, sírové, torulanové, naftolové téže továrny). Obyčejná mýdla žíravá, obsahující hojně sody nebo louhu, se k mytí hlavy nehodí proto, že po nich vlasy rudnou a tuk se z nich příliš vyluhuje, jak v předu uvedeno. Dobře se osvědčuje také mytí hlavy te- kutým a nezapáchajícím mýdlem dehtovým, které vyrábí továrna Lingnerova v Drážďanech pode jménem pixavon (temný a světlý) a kte- rého se používá dle tohoto návodu.
Najada Praha Drážďany
16 article
1) Vlasy se nejprve namoči důkladně vlažnou, dle možnosti převařenou vodou. 2) P'ak se asi 1 lžíce pixavonu dobře rozetře na kůži hlavy; dámy s dlouhými hustými vlasy dle sily vlasů rozpustí si 1—2 lžíce pixavonu ve čtvrt až půl litru horké vody a po čá tečném ochladnutí roztoku toho zpracují i jím vlasy, dříve navlhčené, a kůži hlavy. Při dlouhých vlasech musí se ovšem kůže hlavy učiniti pří- stupnou řádným rozhrnutím vlasů. 3) Potom se pěna pixavonová nechá ještě asi 10 minut působiti na kůži hlavy a pak se smeje voda a sice nejlépe se kůže hlavy i vlasy důkladně spláchnou dodatečně studenou vodou. 4) Zhrub- nou-li vlasy po mytí, jest radno je namazati několika kapkami čistého oleje (mandlového, olivového, sezamového, navoňeného růžově) 5) Jak často se m jí vlasy mýti takto, závisí od stupně přirozeného odměšování mazu ze žlaz mazových, ale doporučuje se, aby se ne- dělaly příliš dlouhé přestávky; povšechně by se mělo provád ti mytí aspoň jednou týdně.
17 article
Vyskytují-li se na hlavě vyrážky čerstvé, není radno mýti hlavu pixavonem, nýbrž vyrážku dříve vyléčiti dle návodu lékařova. K pěst ní vlasů u mužú náleží stříhání vlasů. Hygienický význam jeho spočívá v tom, že ostříhání vlásů umožňuje snadný přístup vzduchu a světla ke kůži hlavy, usnadňuje odpařování se vzniklého potu a hlavně kaž- dodenní řádné mytí kůže hlavy vhodým mý- dlem toiletním. Vzrůst vlasů do délky však stříhání nepodporuje. Jest pravda, že ostříhané vlasy jsou silnější (tlustší), ale jen zdánlivě, neboť sesílení (ztluštění) vlasů ostříhaných nevzniká přibytním jich hmoty, nýbrž tím, že se hniota vlasová trhá, vysýchá a do korové vrstvy vstupuje více vzduchu. Pálení vlasů při pořizování účesů, kade- ření a zvlňování vlasů, děje-li se častěji, pů- sobí také nepříznivě na vlasy; nutno tedy i při těchto výkonech s vlasy nakládati velmi šetrně, chceme-li si vlasy, tuto přirozenou okrasua ochranu hlavy proti paprskům slunečním i zimě uchovati neporušené. Dr. Ant. Wiesner.
doktor Antonín Wiesner
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. B (Kronika). Novodobý vzdělanec má svůj milý kříž se svými úkoly. Sleduje pilně zprávy telegrafu a tvoří si svoje předs avy úsudky. Z věcí balkánských neušla mu ani oslední diplomatická klička. Naposled štanul udiven nad depeší se Sofie. Vítali tam francouzského vzduchoplavce, který s Výšin nadoblačných se snesl. Vyslanec fran- couzský představil zajímavého hosta pří- tomnému králi. Car Ferdinand ho poctil delším rozhovorem. — Což Ferdinad je v Sofii? — Divná věc — Co na tom divného ? — Byl přece na cestách — Vrátil se. Už přes dvě neděle je doma Jezdí na cesty, aby zas bylo odkud se vrátit. Chodí to tak v životě. — O caru Ferdinandu bylo právě jisto že se do Bulharska už nevrátí! Jaká pomoc. Vrátil se. — Bylo ujednáno, zřekně se trůnu. — Nezřekl se. — Podrobnosti byly ustanoveny, situ- ace byla taková, že nic jiného nezbývalo — Patrně byla jiná situace. — Tolik přece je jasno, král se cítil vin- nikem. Zavinil známou katastrofu. Vydal proklatý rozkaz — Žádný rozkaz nevydal. — Jsou doklady. Původní text telegra- mu nalézá se v rukou francouzského gene- rála. Všecky listy přinesly doslovné znění důležitého dokumentu. — Nebyl žádný telegram poslán. Fran- conzský generál o ničem neví. — U všech všudy, jsou to přec všecko obecně známé věci. Po celé týdny zaměstná- aly mysle evropské veřejnosti. Zprávy byly z nejlepších zaručených pramenů.
Sofie Ferdinand Fran Sofie Bulharsko
19 article Dnes mají zase slovo jiné prameny.
Dnes mají zase slovo jiné prameny. Veřejnost baví se dávno o jiných věcech. — Co pak je vlastně pravda ze všeho? — Snad se časem ukáže, třeba mít str- pení. — Mám-li mít strpení a čekat, nač pak jsou jsou vlastně všecky telegrafy ?. Novověký vzdělanec si povzdychl: Novověký čtenář má svoji zvědavosta a má na ni právo. Je synem své dobya a chce vědět, co se té chvíle děje tu, onde na povrchu zeměkoule i v končinách nejvzdá- lenějších. Má k tomu, bohudíky, prostřed- ky. Chce a může to vědět každý den a kaž- dou hodinu. K čemu pak by byla moderní vzdělanost a všechen velkolepý aparát po- kroku a rozvoje? K čemu pak má vzdě- lanost zapřaženy do svých služeb párua elektřinu a všechen povrch zeměkoule obest- řen sítí železnych kolejí a elektrických drátů? Veřejný tisk je svědomím moder- ního lidstva. A svědomí je vědomost všeho. Je povinností veřejného tisku, opatřovat tu vyšší potřebu lidskou. Proto má mnohý čtenář takovou důvěru ke svému tisku. A vl- dí-li se sklamána, popadá ho vztek. — Co pak to včera stálo v novinách Dnes se ukazuje, nebyla to pravda ! Zpráva taková došla. Svědomitý zpravodaj se přesvědčí vyšetří .. — Mezi dvojím cinknutím telefonu nedá se nicl vyšetřovat. Čas kvapí, stroje pracuji čtenářstvo čeká — Čtenář důvěřuje, že se mu předlož pravda. Možno mu předložit jen co je po ruce zprávu. — A je-li lichá? — Lepší lichá než žádná. Čtenář chce od svého listu něco zvědět. Kdyby dostal do ruky prázdný list, zuřil by. A zítra by se obrátil na jinou adresu. — Noviny tedy vědomě klamou
20 article
— Neklamou. Sluší pokládat zprávu tak dlouho za pravdivou, dokud se nenaskyt- nou doklady opačné. — A veřejnost mezi tím se může ode- vzdat svým fantasiím, může se dráždit. rozpalovat, zaujímat stanoviska na zákla- dech zcela falešných! A čí vinou ? . .. — Na tom vždy nejvíce sejde, aby se na- lezl vinník. Čtenář je blažen, má-li někoho po ruce, na-koho by vše svedl. Ani mu ne- napadne, aby vinil sebe, aby si řekl, sám bys měl zachovat chladnou krev, měl bys vy- čkat, až se chmůry rozeženou, zmatky vy- jasní, liché zprávy, až budou uvedeny n pravou míru a pravda bude vyšetřena. Do toho se čtenáři nechce. Nemá na to vše času. Život utíká, třeba žít, třeba zabývat mysl, namáhat fantasii, rozdmychovat svůj vnitřní cheň. Dnes jsou noviny plny zpráv. Zítra tu budou jiné. Třeba se vším se vypořádat a to hned, na místě. Třeba si vytvořit svůj názor, zaujmout své hledisko ještě dnes. Neboť zítra bude třeba tvořit už zase jiný. Takový je běh nového světa. Všecko rychle, chvatně, elektricky. — A, rozumí se, všecko falešně Proč pak? Bývají také správné věc mezi lichými! — Ale jakje rozeznat? Jak v té rychlo- sti zjistit, co je hodné víry, co není? Co škutečnost, co fantasie? Co pouhé zdání, c pravda? — Lidstvo od počátku světa se snaží rozeznat pravdu a dosud se mu to nepo- dařilo. — Pěkná fráze nezbavuje však nikoh přijaté povinnosti. — Tisk koná svoji svědom itě. Před- kládá svému čtenářstvu denně, co se kde ve světě vypravuje, myslí, cítí, a soudí o událostech, které se sběhly. Srovnává látku co možná přehledně do svých slaupců. — Ať je to pravda či není
21 article
Pravda je u Boha ! Vyjde časem ví tězně na jevo. — To říkali staří. — Platí dnes a po všecky časy. — Jaký je pak vlastně rozdíl mezi mo- derní osvíceností, jež má k disposici své velkolepé prostředky a mezi starou nevě- domosfi? — Nápadný rozdíl! Za stara chodilo vše hrozně zdlouhavě. Zprávy lenivěse trousily. Národové měli velmi mnoho času snovat své fantasie, zakládat hluboko své pověsti a legendy, opřádat svou mysl hustou sítí předsudků. Dnes je všecko hybnější, čipernější. Denně množství no- vých zpráv, denně čerstvá strava fanta- síe Pověsti, legendy, předsudky vznikají, střídají se, nahražují se novými. Všecko se tvoří letmo, hromadně. — Pověsti, předsudky, legendy .. . jako jindy? — Potřebná strava duševního života. — Co je to vše — Čtenář si sáhl na ouško. Mrzutá věc Po vinníku se sháníš, už ho máš za límec on se vymkne! — I z blízka je těžký úkol, rožeznat zlo a dobro, vinu, nevinu, zdání a pravdu. A teprv z dálky! Pták se mihl letem modrý byl či zelený? Nejsou prý tuze spo kojeni Bulhaři se svým carem. Možná dost A kteří vlastně jsou nespokojeni? A kolik je jich? Jakž to rozeznat! Ferdinand je cizincem, toje jisto. Ale je-li ještě cizincem kdo se stal v zemi králem? A který člen národu má živější zájem, vidět národ šťast. ný a silný, ne-li kral? Půjde-li Ferdinand čí nepůjde? Tolik zpráv se šířilo! Tolik po- věstí se proslýchalo l — Když za první války docházely zprá- o slavných vítězstvích bulharských. ne- mluvili s velkým nadšením o Ferdinandovi.
Bulhar Ferdinand
22 article
— Car vlastně nechtěl válku. Donutil ho. Národ ho donutil. — Kterak? — Pořád se zpečoval. Až jednoho večera najde ve své posteli meč. Od té chvíle se rozhodl. — Legenda. Velké události plodí takové. A legendysmají svůj smysl. Legenda o meči položeném do královské postele, předsta- vovala krále jako loutku. Král nemá své vůle. Na slavnou národní válku došlo vlast- ně proti jeho vůli. Takový je Ferdinand. — Pak se obrátilo štěstí. — Strašná pohroma stihla národ. Kdo zavinil neštěstí? Někdo přece musí být vi- nen. — Kdož jiný byl by vinen než car. Sám z vlastní vůle poslal vojsko proti slo- vanským bratřím. — Kdo to praví? — Je to jisto — A přece pamatujete zcela dobře, jak tehdy stály řeči. Všecka bulharská veřej- nost tehdy vášnivě se stavěla proti Srbům. Za nejhorší nepřátele a škůdce je prohlašo- Jednal tedy Ferdinand v úplném sou- hlasů s válí národa! — To právě neměl. Byl takový zmatek smyslů. Ve chvíli tak kritické, kdy všecko ztrácí hlavu, měl král povinnost zachovat klidnou mysl. .. — Téžko se zachovat — legendě! Jed- nou vytýká králi, že loutkou byl. podruhé. že nebyl. A ještě tíže, z dálky rozsuzovat legendy. Řekli byste: Ve štěsti i v neštisti král i národ byli jedno télo, jedna duše. Radovali se spolu, trpěli spolu. Snad by bylo nejlépe, aby spolu z nabyté bolestné zkušenosti vzali nančenít Leč z dálky těžko soudit. Nerozumite tomu. Co zbývá? Ať milý čtenár chce aneb nechice, třeba vyčkaat. vala.
Ferdinand Srba