2
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 862.
4
masthead
Pěstění vlasů.
5
article
O pěstění vlasů jest v obecenstvu dosud
rozšířeno mnoho nesprávných představ, jichž
využitkují četní spekulanti k obohacování
sebe na úkor důvěřivého obecenstva. Ne-
správnost takových názprů možno pochopiti
jedině na základě znalostí skladby, vzrůstu
a výměny vlasů.
Vlasy rozumíme nitkovité útvary roho-
vité, které u člověka pokrývají sice celý
povrch tělesný, vyjímaje dlaně a šlapadla
ale jen na určitých místech nabývají větší
délky a šířky i zřetelnějši barvy. Místy těmi
jsou: hlava, obočí, okraje víček, dutina pod-
pažní, krajina stydká u obou pohlavía
u muže mimo to ještě brada, horní reta
líce, kdežto ostatní místa povrchu tělesného
poseta jsou jen krátkými, tenkými a bezbar-
vými vlásky, tak zvaným chmýřím.
Každý vlas je zasazen šikmo do kůže.
kde tkví ve zvláštních chobotech kůže, jež
se nazývají míšky vlasové. Část vlasu
skrytá v míšku, sluje kořen, část, volně
vyčnívající nad povrch kožní, nazývá se
kmen. Nejdolejší část kořene jest hlízovitě
zduřelá a opatřená na spodní straně dutinkou,
kterou vlas nasedá na bradavitou vyvýšeninu
kůže na dně míšku vlasového, totiž na
brdeček vlasový.
Dlváme-lí se na vlas drobnohledem.
vidíme, že kořen jeho jest obklopen obalem
sestávajícím z několika vrstev buněk, dosti
pevně lpícím na vlase a vyplňujícím mezeru
mezi ním a míškem vlasovým; obal ten
nazývá se pochva kořenová.
6
article
Kmen vlasový bývá po většině kulatý
často však ploše stisknutý nebo hranatý
[hlavně ve vlasech) a na svém volném
konci pozvolna se snižuje ve hrot (špičku)
na místech kde jsou vlasy vystaveny trva-
lému tření (na příklad oděvem), bývá volný
konec vlasový zakulacen.
Na kmenu vlasovém možno drobnohle-
dem rozeznati od zevnějšku do vnitř tři
různé vrstvy: pokožku, hmotu korovou
a hmotu dřeňovou.
Pokožka je prostá vrstva tenkých
rohovitých destiček, které pevně na sebe
přilehajíce, obalují hmotu korovou.
Korová hmota jeví se jako hmota
průsvitná, z vlákenek (fibril) složená a různě
zbarvená (dle barvy vlasů). Po její délce
probíhají tmavé skvrny a pruhy. Působením
kyseliny sírové rozpadá se hmota korová
ve vlákenka (fibrily) a tyto opět v destičky
vřetenovité, do délky protažené, Význačnou
současti hmoty koruné jest barvivo (pig-
ment), které až do množství a barvy jest
různé u jednotlivých osob a v prvé řadě
rozohduje o celkové barvé vlasů. Barvivo
to vyskytuje se ve dvojím tvaru a sice
1. barvivo rozpuštěné (diffusní), od něhož
prvky korové hmoty dostávají slabé stej-
noměrné (diffusní) zbarvení, 2. barvivo zrnité,
které v některých vlasech vyskytuje se hro-
madněji nežli v jiných a jeví odstiny od
světle hnědé až k modročerné barvě, jest
ve světlých (blond) vlasech jasnější a méně
hojné nežli v hnědých, nejhojnější však
v černých vlasech. Barvivo zrnité nalezá se
mezi buňkami korové hmoty neb uvnitř
těchto buněk.
Dřeňovávrstva, zaujímající osu kme-
ne vlasového, prostupuje tento po čelé délce.
Dřeňovávrstva
7
article
Mle končí již v jisté vzdálenosti od hrotu
vlasového. Pod drobnohled m jeví se jako
širší neb užší pruh (chybící u chmýří) a se-
stává z buňek, mezi nimiž nalézají se bu-
bliny vzduchové. Buňky, ze kterých se sklá-
Há dřeňová hmota kmene, jsou svraštěléa
bez jader, kdežto v dřeňové hmotě kořene
jsou buňky ty krýchlovité a šťavnaté. Dře-
ňové buňky kofene opatřeny jsou ostny,
jimiž se vzájemně dotý ají, takže mezi mla-
dými buňkami dřeňovými nalezají se skuliny,
které přiváději buňrám výživnou tekutinu
z krve. Když pak roztoucí vlas vystoupí nad
povrch kožní a přijde tůdiž ve styk se vzdu-
chem, vypařuje se tekutina mezibunččná, ldež-
to prostory mezibuněčné naplňují se vzduchem
a buňky samy vysýchají. Že vzduch uvnitř
vlasů skutečně kommunikuje se vzduchem
venkovským (atmosferickým), vysvítá z toho
že tekutiny (na př. rozto“ y k barvení vlasů)
mohou vnikati do vnitřních prostorů vlaso-
vých a vzduch z nich opět vytlačiti.
K mišku vlasovému, který jeví se nám
jako vazivový váček, ponořený dokůže, a nese
na své spodině bradavku čili brdeček vlaový,
obdobný brdečkům zevní kůže, připojují se
žlázy mazové a svaly.
Mazové žlázy kožní jsou hroznovité
žlázy, které svým krátým vývodem ústi
těsně u povrchu kožního do mišku vlarového;
vnitřek těchto žlaz jest vystlán šfavna tými.
více méně tukem nasállými buňlami i vol-
ným tukem, jenž vzniká rozpadem těchto
buňěk. Tento obsah nazývající se maz, stále
opatřuje vlasy mastnotou a udržuje kůži
vláčnou.
8
article
Od mišku vlasového šikmým směrem
k povrchu kožnímu táhucu se hladké svaly
miškové (t. zv. vzpřimovači vla ů), které
stahujíce se, míšek i s vlasem vzpřimují, což
se jevi na povrchu jako „husí kůže“ a zježení
vlasů.
Barva vlasů jest odvisla cd několika čini-
telů, z nichž hlavní význam má, jak uvede-
no, barvivo vlasové, rozpuštěné i zrnité. Chy-
bí-li barvivo to úplně, jak tomu bývá ve
stáří a u běláků (albinů), jeví se vlas bílým,
ačkoli i u běláků obsahuje hmota vlasová vět-
šinou ještě něce barviva, takže se nikdy ne-
jeví úplně bilou.
Rozpušťěné barvivo, které vlákna korové
hmoty stejnoměrné prosakuje a vlasům pro-
půjčuje osobitou barvu, dodává vlasům barvy
světle plavé až silně červené (rezavé), l dežto
tmavější zbarvení vlasů od hněda až do černa
jest podmíněno zrnitým barvivem, při čemž
pro odstin barevný není rozhodncu snad barva
barviva, nýbrž spíše jeho množství a hustota.
Druhý činitel, od něhož jest odvisla barvu
vlasů, je vzduch v tem smyslu, žes i vlasy,
obsahující dosti barviva, obsahují-li dosti
vzduchu v korové vrstvě, jeví se při děpa-
dajícím světle šedými. Třetí činitel je povrch
vlasu: čím drsnější povrch, tím více ro zpty-
luje dopadající světlo a tim světelnějším jevl
se vlas.
9
article
Živé vlasy rudnou (červenaji), když se na-
ně delší čas působí roztoky sody a mýdela
vůbec žiravými (alkalickými) telutinami
Příčina toho zjevi není určitě zjištěna) ale
zdá se, že tu má rozhodující význam vylu-
hování tuku z vlasu, nebeť nama tíme-li po-
zději takové vyrudlé vlasy, stávají se tem-
nějšími. Podle professora Unny po odtučnění
vlasů nastává silnější odpařování vody z nich
a následkem toho se vyvinuje aktivní kyslík
který zběluje (odbarvuje) barvivo vlasové
Názor opírá Unna o zkušenost, že působením
kysličníka sodičitého, z něhož se vyvinuje
aktivní kyslík, možno tmavé vlasy zbarviti
nejprve na světlo (blond), pak na červenoa
posléze úplně odbarviti tím, že barvivo vla-
sové (rozpuštěné i zrnité) úplně se zruší, čeho
lze dociliti také chlo rem.
Každý vlas roste a udržuje se v ků
hlavy po určitou dobu a pak vypadne. Doba
života vyrostlého vlasu jest různa jak u jed-
notlivých lidí, tak i u téhož člověka dle míste.
kde vlas roste. Podle Dondersa a Mohla trvá
život řas víčka očního 110 dní, život vlasů
na hlavě 2—4 léta. Předpokládáme-li, že vlasy
na hlavě rostou denně o 1 mm do délky,
mohly by vlasy dosíci průměrné délky 72 cm
a 11/2 metru, jak tomu bývá u mladých dí-
vek. Vlas vyrůstá výhradně tak, že na brdeč-
ku vlasovém tvoří se stále nové buňky, ná-
sledkem čeho výše ležící součásti vlasu (buňky)
za pozvolné přeměny tvarové i chemické
(v hmotu rohovitou) ponenáhlu jsou vytlačo-
vány vzhůru z míšku vlasového nad povrch
kožní.
Unna
Dondersa
Vlas
mm
centimetr
10
article
Jakmile vlas ukončí své typické trv ilel
života, vypadne nezadržitelně a bývá za nor
málních poměrů nahražen novým. Tato pra-
videlná výměna vlasů, která se u zvítat
děje v určitých obdobích (línání, pelichání)
děje se u člověka nepřetržitě, takže u něho
za normálních poměrů denně některé vlasy
vypadávaji a opět nové vyrůstají; chorobným
zjevem stává se vypadávání vlasů však teprve
tenkrát, když má za následek stále se zvět-
šující řidnutí vlasů až úplnou lysivost hlavy
(alopecia). Vypadávání vlasů děje se tak,
že nejprve starý vlas se uvolní od příslušného
brdečku, hlízovitě zduřelý kořen vlasový po-
stoupí vzhůru, jeho jadernaté buňky zrohovati.
hlizovitě zduřelý konec kořene nabude tvaru
kyjovitého (dutina vymizi) a zároveň roztře-
peného vzezření. Nově vyrůstající vlas pak
úplně vytlačí svého starého předchůdce.
Na základě podaného vylíčení pochopíme
snadno, že nesprávným jest počínání výrobců
různých prostředků k vyvolání a zesílení vzrů-
stu vlasového, kteří láskavými chvalozpěvy
hledí po většině udržeti v důvěřivém obecen-
stvu víru, že vlasy jsou nějaká rostlina, jejíž
vznik a vzrůst naprosto jest odvislý od té neb
oné vodičky nebo pomády, o které dryáčnicky
dokonce dovolují si tvrditi, že po ní rostou
vlasy a vousy jako houby po dešti a to i na
místech, kde ani za pravidelných poměrů vlasy
nerostou, talže do once je prý třeba z té
příčiny velké opatrnost při potírání hlavy!
11
article
Není tedy vůbec žádných prostředků
k udržení a sesílení vzrůstu vlasového? Pd-
moci převážné většiny, ne-li všech vodiček
a pomád, přikládaných na vlasy a kůži hlavy,
nelze rozhodně nijak příznivě působící na
udržení a sesílení vzrůstu vlasového, nejvýše
lze připustiti tolik, že jistý účinek na vzrůst
vlasů mohou míti ty prostředky, které prý
dráždí onu vrstvu buněk brdečku vlasového
ze které vlas vyrůstá; za takove prostředky
prohlašují se paprika, čemeřice, čerstvé kopřivy
žahavé, mravenci, puchýřníci, polokarpin
zředěné kyseliny, na př. salicylová. Činně
pedporovati vzrůst vlasů, bylo by však spíše
možno cestou vnitřní, totiž cestou krevní.
Celým tělem probíhající krev přivádí každému
ústrojí tělesnému živné látky, potřebné k jeho
zbud vání, vývoji a udržování. Touto cestou
se ukládá ta é zvlášiní tilkovitá látka ze které
se tvoli rohovina (teratin) na místech kde ji
organismus dále zpracuje účelně, totiž ve vla-
sech a nchtech. Vtuto práci organismu mohl
bychom činn zasáhnouti ve smyslu pddpo-
rování vzrůstu vlasového, kdybychom byli
s to, pomocí vhodných potravin přiváděti
krvi takové látky, které působí příznivě na
tvoření se rohoviny (keratinu). Není pochy by.
že takové látky jsou, ale my jich dosud ne-
známe.
Za takového stavu věcí nezbývá nám
než varovati se všech škodlivin, které vzrůst
vlasů omezují, zkracují neb úplně ruší. Vedle
vnitřních příčin, pošokzujících vzrůst, jako
výstředností nervových, působí zhoubně na
vlasy celá řada zevních škodlivin, jichž nutno
se kdy varovati.
Je to v prvé řadě nošení těžkých klo-
bouků a různých umělých podložek a vložek
vlasových u dam, které na jedné štraně za-
mezují přístup vzduchu ke vlasůmí a kůž-
hlavy, na druhé straně pak zamezují odpařoi
12
article
vání se potu, který se ve zvýšené míře tvoří
při nošení takových tžkých polrývek hlavy.
a vložek vlasových. Pot, zadržovaný na kůži
hlavy, dráždí tuto a zaviňuje tak vznik vy-
rážky kožní, totiž ekzemu, který bývá jednou
z nejčastějších příčin chorobného vypadávání
vlasů.
Druhá závada, ohrožující povážlivě vzrůst
vlasů, jest česání se nevhodnými hřebeny, jimiž
se vlasy nejen přetrhávají, nýbrž i přímo vy-
trhávají z kořene. Vytrhne-li se násíln? vlas
při česání, vznikne poranění brdečku vlaso-
vého, které se zhojí jizvou, ze které již žádný
vlas nový nemůže vyrůsti; děje-li se tak ča-
stěji, zřídnou vlasy nevyléčitelně.
Po této stránce jest velikým pokrokem
hřeben, který vynalezl Angličan Charles P -
terson a který se velice liší od obvyklé sou-
stavy hřebenů. Naše hřebeny obvyklé mají
mezeru mezi zuby čili mezizubí dole (k hlavě)
širší, nahoře užší a zuby rovné. Vjede-li hře-
ben takový do vlasů, nabere se u dolního
širšího konce mezizubí jistý pčet vlasů, který
se pi dalším česání vžene do užšího konce
horního, kde se ovšem vlasy více směstnají
což má za následek, že vlasy, nemajíce kam
se vyhnouti (nshoru ani na stranu nemohou)
se přetrhávají a vytrhávají; to pak působí
nejen bolest, nýbrž i poranění brdeč u vla-
sového jeho následky, osudnými pro vzrůst
vlasů.
Angličan
P terson
13
article
Naproti tomu má Petersonův hřeben
mezizubí dole užší nežli nahoře, takže aťse
u dolního konce nabere při česání sebe více
vlasů, pli dalším táhnutí hřebene vlasy vzhůru
vytlačené mají tam více místa. To pakje
ještě tím podporováno, že pružné zuby Pe-
tersonova hřebene nejsou rovné, nýbrž S—ovitě
zahnuté na stranu a stojí ve plíčném průřezu
hřebene dvojitě a sice nikoli v kolnié čáře
proti sobě, nýbrž v čáře šikmé, které uspo-
řádání umožňuje vlasům vyhnouti se dl
potřeby také stranou. Při česání dlouhých
vlasů dámských hřebenem Petersonovým ne-
pociťují se bolesti, které jinak činí česání
hustých dlouhých vlasů u dívek skutečnou
trýzní každodenní, neporušuje se kůže hlavy,
vlasy se nevytrhávají, nepřetrhávají ani ne-
rozpolťují.
Petersonův
14
article
Druhá výhoda Petersonova hřebené spo-
čívá v tom, že vlasy se při česání značně na-
čechrávají, takže vlasy mokré mnohem rych-
leji schnou a zároveň nastává lepší větrání
vlasů, umožňující vydatnější odpařování potu
který bývá příčinou ekzemu, jednoho z čas-
tých průvodců vypadávání vlasů.
V prvý čas ovšem i při používání hře-
bene Petersonova vyčesává se více vlasů, al
jen těch) které by byly samy vypadly, ukon-
čivše dobu svého života
Iřeři zevní škodlivinou zaviňující vypa-
dávání vlasů, jest velmi častá choroba kůže
hlavy, nazvaná mazotok (seborrhoca), který
jeví se takto M azové žlázy vylučují ve zvý-
šené míře svůj výměšek (maz), který pak za-
sýchá a ztuhne v tak zvané lupy a při nedo-
statečném pástění kůže hlavy a vlasů tvoří
s částečkami prachu více méně silnou vrstvu
mastnoty, která se záhy rozkládá. Tento po-
chod rozkladový poškozuje pak vlasy přede-
všim tím, že zamezuje jejich vývoj a časem
způsobí jich vypadnutí předčasné. K tomu
přistupuje ještě to, že cizopasní původcové
chorob kožních a vlásových (bakterie a plísně)
nalézají na oné vrstvě ztuhlého mazu výbor-
nou půdu výživnou, čímž se vypadávání
vlasú chorobně změněných ještě více podpo-
ruje. Je tedy důležitým vožadavkem pěstění
vlasů zamezovati tvoření se lupů a usazování
se nečistoty a plísní na kůži hlavy používá-
ním vhodných prostředků k čištění vlasů a
kůže hlavy. Lihové vodičky se k tomu účelu
nehodí, neboť jednak se jimi vlasy silně vy.
Petersonův
15
article
sušují, následkem čeho stávají se tvrdými,
drznými a pezbývají své pružnosti (ohebnosti).
jednak se nečistota na hlavě neodstraňuje,
nýbrž jen rozmazává,což je odpomoc stejná
jako „z bláta do louže“.
Nejlepším prostředkem proti tvoření se
lupů a vypadávání vlasů je mytí hlavy vhod-
ným mýdlem a sice pravidelné myti hlavy,
jako obličeje, rukou a celého těla. Mnoho
lidí boji se mýti vlasy mýdlem, protože prý to
škodí vlasům. Tento názor je neodůvodněný,
neboť jako se vousy myjí každý den beze
škody, málo při tom vypadávajíce, tak i vla-
sům myti mýdlem neobyčejně prospívá. Je
sice pravda, že v prvé době při mytí po každé
několik vlasů vypadne, ale to jsou vlasy,
které by byly i jinak vypadly, jsouce sestárlé;
ostatně je dobře, že takové vlasy vypadnou
při mytí, neboť učiní tak místo zdravému do-
rostu.
Je tedy základní podmínkou rozumného
pěstění vlasů časté, pravidelné mytí kůže
hlavy mýdlem vhodným. K tomu účelu hodí
se nejlépe neutrální nebo přetučněná lanoli-
nová mýdla toiletní, jaká vyrábí česká che-
mická továrna „Medica“ v Praze pode jmé-
nem Parnassie a Najada, nebo podobná mýdla
s přídavkem látek antiseptických, zamezujících
vzrůst bakterií a plísní (mýdlo dehtové, sírové,
torulanové, naftolové téže továrny). Obyčejná
mýdla žíravá, obsahující hojně sody nebo louhu,
se k mytí hlavy nehodí proto, že po nich
vlasy rudnou a tuk se z nich příliš vyluhuje,
jak v předu uvedeno.
Dobře se osvědčuje také mytí hlavy te-
kutým a nezapáchajícím mýdlem dehtovým,
které vyrábí továrna Lingnerova v Drážďanech
pode jménem pixavon (temný a světlý) a kte-
rého se používá dle tohoto návodu.
Najada
Praha
Drážďany
16
article
1) Vlasy se nejprve namoči důkladně
vlažnou, dle možnosti převařenou vodou. 2) P'ak
se asi 1 lžíce pixavonu dobře rozetře na kůži
hlavy; dámy s dlouhými hustými vlasy dle
sily vlasů rozpustí si 1—2 lžíce pixavonu ve
čtvrt až půl litru horké vody a po čá tečném
ochladnutí roztoku toho zpracují i jím vlasy,
dříve navlhčené, a kůži hlavy. Při dlouhých
vlasech musí se ovšem kůže hlavy učiniti pří-
stupnou řádným rozhrnutím vlasů. 3) Potom
se pěna pixavonová nechá ještě asi 10 minut
působiti na kůži hlavy a pak se smeje voda
a sice nejlépe se kůže hlavy i vlasy důkladně
spláchnou dodatečně studenou vodou. 4) Zhrub-
nou-li vlasy po mytí, jest radno je namazati
několika kapkami čistého oleje (mandlového,
olivového, sezamového, navoňeného růžově)
5) Jak často se m jí vlasy mýti takto, závisí
od stupně přirozeného odměšování mazu ze
žlaz mazových, ale doporučuje se, aby se ne-
dělaly příliš dlouhé přestávky; povšechně by
se mělo provád ti mytí aspoň jednou týdně.
17
article
Vyskytují-li se na hlavě vyrážky čerstvé, není
radno mýti hlavu pixavonem, nýbrž vyrážku
dříve vyléčiti dle návodu lékařova.
K pěst ní vlasů u mužú náleží stříhání
vlasů. Hygienický význam jeho spočívá v tom,
že ostříhání vlásů umožňuje snadný přístup
vzduchu a světla ke kůži hlavy, usnadňuje
odpařování se vzniklého potu a hlavně kaž-
dodenní řádné mytí kůže hlavy vhodým mý-
dlem toiletním. Vzrůst vlasů do délky však
stříhání nepodporuje. Jest pravda, že ostříhané
vlasy jsou silnější (tlustší), ale jen zdánlivě,
neboť sesílení (ztluštění) vlasů ostříhaných
nevzniká přibytním jich hmoty, nýbrž tím, že
se hniota vlasová trhá, vysýchá a do korové
vrstvy vstupuje více vzduchu.
Pálení vlasů při pořizování účesů, kade-
ření a zvlňování vlasů, děje-li se častěji, pů-
sobí také nepříznivě na vlasy; nutno tedy i při
těchto výkonech s vlasy nakládati velmi šetrně,
chceme-li si vlasy, tuto přirozenou okrasua
ochranu hlavy proti paprskům slunečním i zimě
uchovati neporušené.
Dr. Ant. Wiesner.
doktor
Antonín
Wiesner
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
B (Kronika). Novodobý vzdělanec má
svůj milý kříž se svými úkoly. Sleduje pilně
zprávy telegrafu a tvoří si svoje předs avy
úsudky. Z věcí balkánských neušla mu
ani oslední diplomatická klička. Naposled
štanul udiven nad depeší se Sofie. Vítali
tam francouzského vzduchoplavce, který s
Výšin nadoblačných se snesl. Vyslanec fran-
couzský představil zajímavého hosta pří-
tomnému králi. Car Ferdinand ho poctil
delším rozhovorem.
— Což Ferdinad je v Sofii?
— Divná věc
— Co na tom divného ?
— Byl přece na cestách
— Vrátil se. Už přes dvě neděle je doma
Jezdí na cesty, aby zas bylo odkud se vrátit.
Chodí to tak v životě.
— O caru Ferdinandu bylo právě jisto
že se do Bulharska už nevrátí!
Jaká pomoc. Vrátil se.
— Bylo ujednáno, zřekně se trůnu.
— Nezřekl se.
— Podrobnosti byly ustanoveny, situ-
ace byla taková, že nic jiného nezbývalo
— Patrně byla jiná situace.
— Tolik přece je jasno, král se cítil vin-
nikem. Zavinil známou katastrofu. Vydal
proklatý rozkaz
— Žádný rozkaz nevydal.
— Jsou doklady. Původní text telegra-
mu nalézá se v rukou francouzského gene-
rála. Všecky listy přinesly doslovné znění
důležitého dokumentu.
— Nebyl žádný telegram poslán. Fran-
conzský generál o ničem neví.
— U všech všudy, jsou to přec všecko
obecně známé věci. Po celé týdny zaměstná-
aly mysle evropské veřejnosti. Zprávy
byly z nejlepších zaručených pramenů.
Sofie
Ferdinand
Fran
Sofie
Bulharsko
19
article
Dnes mají zase slovo jiné prameny.
Dnes mají zase slovo jiné prameny.
Veřejnost baví se dávno o jiných věcech.
— Co pak je vlastně pravda ze všeho?
— Snad se časem ukáže, třeba mít str-
pení.
— Mám-li mít strpení a čekat, nač pak jsou
jsou vlastně všecky telegrafy ?.
Novověký vzdělanec si povzdychl:
Novověký čtenář má svoji zvědavosta
a má na ni právo. Je synem své dobya
a chce vědět, co se té chvíle děje tu, onde na
povrchu zeměkoule i v končinách nejvzdá-
lenějších. Má k tomu, bohudíky, prostřed-
ky. Chce a může to vědět každý den a kaž-
dou hodinu. K čemu pak by byla moderní
vzdělanost a všechen velkolepý aparát po-
kroku a rozvoje? K čemu pak má vzdě-
lanost zapřaženy do svých služeb párua
elektřinu a všechen povrch zeměkoule obest-
řen sítí železnych kolejí a elektrických
drátů? Veřejný tisk je svědomím moder-
ního lidstva. A svědomí je vědomost všeho.
Je povinností veřejného tisku, opatřovat
tu vyšší potřebu lidskou. Proto má mnohý
čtenář takovou důvěru ke svému tisku. A vl-
dí-li se sklamána, popadá ho vztek.
— Co pak to včera stálo v novinách
Dnes se ukazuje, nebyla to pravda !
Zpráva taková došla.
Svědomitý zpravodaj se přesvědčí
vyšetří ..
— Mezi dvojím cinknutím telefonu nedá
se nicl vyšetřovat. Čas kvapí, stroje pracuji
čtenářstvo čeká
— Čtenář důvěřuje, že se mu předlož
pravda.
Možno mu předložit jen co je po ruce
zprávu.
— A je-li lichá?
— Lepší lichá než žádná. Čtenář chce od
svého listu něco zvědět. Kdyby dostal do
ruky prázdný list, zuřil by. A zítra by se
obrátil na jinou adresu.
— Noviny tedy vědomě klamou
20
article
— Neklamou. Sluší pokládat zprávu tak
dlouho za pravdivou, dokud se nenaskyt-
nou doklady opačné.
— A veřejnost mezi tím se může ode-
vzdat svým fantasiím, může se dráždit.
rozpalovat, zaujímat stanoviska na zákla-
dech zcela falešných! A čí vinou ? . ..
— Na tom vždy nejvíce sejde, aby se na-
lezl vinník. Čtenář je blažen, má-li někoho
po ruce, na-koho by vše svedl. Ani mu ne-
napadne, aby vinil sebe, aby si řekl, sám
bys měl zachovat chladnou krev, měl bys vy-
čkat, až se chmůry rozeženou, zmatky vy-
jasní, liché zprávy, až budou uvedeny n
pravou míru a pravda bude vyšetřena.
Do toho se čtenáři nechce. Nemá na to vše
času. Život utíká, třeba žít, třeba zabývat
mysl, namáhat fantasii, rozdmychovat
svůj vnitřní cheň. Dnes jsou noviny plny
zpráv. Zítra tu budou jiné. Třeba se vším
se vypořádat a to hned, na místě. Třeba si
vytvořit svůj názor, zaujmout své hledisko
ještě dnes. Neboť zítra bude třeba
tvořit už zase jiný. Takový je běh nového
světa. Všecko rychle, chvatně, elektricky.
— A, rozumí se, všecko falešně
Proč pak? Bývají také správné věc
mezi lichými!
— Ale jakje rozeznat? Jak v té rychlo-
sti zjistit, co je hodné víry, co není? Co
škutečnost, co fantasie? Co pouhé zdání, c
pravda?
— Lidstvo od počátku světa se snaží
rozeznat pravdu a dosud se mu to nepo-
dařilo.
— Pěkná fráze nezbavuje však nikoh
přijaté povinnosti.
— Tisk koná svoji svědom itě. Před-
kládá svému čtenářstvu denně, co se kde
ve světě vypravuje, myslí, cítí, a soudí o
událostech, které se sběhly. Srovnává látku
co možná přehledně do svých slaupců. —
Ať je to pravda či není
21
article
Pravda je u Boha ! Vyjde časem ví
tězně na jevo.
— To říkali staří.
— Platí dnes a po všecky časy.
— Jaký je pak vlastně rozdíl mezi mo-
derní osvíceností, jež má k disposici své
velkolepé prostředky a mezi starou nevě-
domosfi?
— Nápadný rozdíl! Za stara chodilo
vše hrozně zdlouhavě. Zprávy lenivěse
trousily. Národové měli velmi mnoho
času snovat své fantasie, zakládat hluboko
své pověsti a legendy, opřádat svou mysl
hustou sítí předsudků. Dnes je všecko
hybnější, čipernější. Denně množství no-
vých zpráv, denně čerstvá strava fanta-
síe Pověsti, legendy, předsudky vznikají,
střídají se, nahražují se novými. Všecko
se tvoří letmo, hromadně.
— Pověsti, předsudky, legendy .. . jako
jindy?
— Potřebná strava duševního života.
— Co je to vše
— Čtenář si sáhl na ouško. Mrzutá věc
Po vinníku se sháníš, už ho máš za límec
on se vymkne!
— I z blízka je těžký úkol, rožeznat
zlo a dobro, vinu, nevinu, zdání a pravdu.
A teprv z dálky! Pták se mihl letem
modrý byl či zelený? Nejsou prý tuze spo
kojeni Bulhaři se svým carem. Možná dost
A kteří vlastně jsou nespokojeni? A kolik
je jich? Jakž to rozeznat! Ferdinand je
cizincem, toje jisto. Ale je-li ještě cizincem
kdo se stal v zemi králem? A který člen
národu má živější zájem, vidět národ šťast.
ný a silný, ne-li kral? Půjde-li Ferdinand
čí nepůjde? Tolik zpráv se šířilo! Tolik po-
věstí se proslýchalo l
— Když za první války docházely zprá-
o slavných vítězstvích bulharských. ne-
mluvili s velkým nadšením o Ferdinandovi.
Bulhar
Ferdinand
22
article
— Car vlastně nechtěl válku. Donutil
ho. Národ ho donutil.
— Kterak?
— Pořád se zpečoval. Až jednoho večera
najde ve své posteli meč. Od té chvíle se
rozhodl.
— Legenda. Velké události plodí takové.
A legendysmají svůj smysl. Legenda o meči
položeném do královské postele, předsta-
vovala krále jako loutku. Král nemá své
vůle. Na slavnou národní válku došlo vlast-
ně proti jeho vůli. Takový je Ferdinand.
— Pak se obrátilo štěstí.
— Strašná pohroma stihla národ. Kdo
zavinil neštěstí? Někdo přece musí být vi-
nen.
— Kdož jiný byl by vinen než car.
Sám z vlastní vůle poslal vojsko proti slo-
vanským bratřím.
— Kdo to praví?
— Je to jisto
— A přece pamatujete zcela dobře, jak
tehdy stály řeči. Všecka bulharská veřej-
nost tehdy vášnivě se stavěla proti Srbům.
Za nejhorší nepřátele a škůdce je prohlašo-
Jednal tedy Ferdinand v úplném sou-
hlasů s válí národa!
— To právě neměl. Byl takový zmatek
smyslů. Ve chvíli tak kritické, kdy všecko
ztrácí hlavu, měl král povinnost zachovat
klidnou mysl. ..
— Téžko se zachovat — legendě! Jed-
nou vytýká králi, že loutkou byl. podruhé.
že nebyl. A ještě tíže, z dálky rozsuzovat
legendy. Řekli byste: Ve štěsti i v neštisti
král i národ byli jedno télo, jedna duše.
Radovali se spolu, trpěli spolu.
Snad by bylo nejlépe, aby spolu
z nabyté bolestné zkušenosti vzali nančenít
Leč z dálky těžko soudit. Nerozumite
tomu. Co zbývá? Ať milý čtenár chce aneb
nechice, třeba vyčkaat.
vala.
Ferdinand
Srba