2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
25. prosince 1913.
4
article
Vyhublé kostnatě tělo psa napíná se v ne-
přetržitém klusu u nízké voje, zatím co osmá-
hlé, žilnaté ruce ženy tlačí vozík v zadu, nebo
přidržují nádoby, naplněné mlékem, když vůz
po hrbolech a kamenech příliš se kymácí
Mozky obou, roznicené námahou i sálajícím
sluncem, pracují horečně, zrychlený koloběh
krve zvyšuje činnost představ a celé cítěn
soustřeďuje se jen uvnitř. Níc z venčí smyslů
jejích se nedotýká.
Rozpíatý blankyt nebeský, zlaté vlněn
obilných lánů, modré hvězdičky chrp, rudé
skvrny divokého máku, bělounké závěje drob-
ného jetele zelen trávy, teskné mlčení tichých
stromů, pršící melodie sladké písně skřiván-
čí — všechno to zcela jest jim lhostejno. Jen
pocit námahy, jen přepnutí svalů, jen těžká
únava hořce projíždí celým tělem. A z té hoř-
kosti, z té tupé bolesti jako neviditelné jiskry
tryskající vzpomínky na lepší chvilky mi
nulého života.
U ženy jasné, ostře a jako na lesklé ploše
zrcadla obráží se kus její šťastnější minulosti
Vidí se v duchu, jak mladá, svěží a bez
starostná sloužívala v městě; jak načesaná.
nažehlená v bílé naškrobené zástěrce, v
střevíčkách s vysokými podpatky, s pěkně
pleteným košíkem na ruce vesele obcházela
z rána obchody, kde s bezstarostným pocitem
v hlavě a s blaženým klidem nasyceného ža-
ludku činila nákupy pro své panstvo.
5
article
Tak, zrovna tak vyhlížela tenkráte.
zrovna tak jako všechny ty dnešní divčice
které přicházejí za časného dne k jejímu vo-
ziku s mlékem s bilými džbánky v rukou
s veselým, spokojeným úsměvem na ústech
v očích. Právě tak pěknou holkou byla dříve
než se vdala, než přišlo sklamání života, než
dostavily se nemoci, smrt mužova, než přišly
děti a s nimi bída. Ty děti ubohé, doma
opuštěné a toužebně čekající na její návrat .
A zatím, co žena uštvaným srdcem pro-
mítá světlé obrázky mladosti, derou se a tlač
do sehnuté k rozpuknutí rozpálené hlavy psa
temné představy něčeho, co bylo lepší ne
nynější jeho bědný život.
6
article
Těžce a jako z bahna vyvěrají z nitra
jeho pudové vzpomínky. Ta nejlahodnější je
temná, jako zakalená a nějak tuze vzdálená
Zvolna vybavuje se v hlavě obraz nějaké
kolny se sporým světlem a měkkým pelechem
v nejtmavějším koutě. Pak veliký, světlý dvuůr
vynořuje se v mozku, dvůr s korytem plným
studené vody, se škopkem stále naplněným
potravou páchnoucí masem a krví. A okolo
tohoto škopku ponořené, hltající čenichy celé
rodiny — pak tichá blaženost důkladného na-
sycení.
Dávno zapomenutý pocit tepla v útrobách
zavlnil se pod vyvstalými žebrami Sultáno-
vými. Z mysli nový obrázek se noří: laskání
horkého jazyku, laškování, pak spokojené po-
dřimování, někdy i nenadálá, divoká rvačka
A do té rvačky buď rána karabáčem, neb
kopnutí těžkou botou za zlostného lání roz
hněvaného tovaryše v bílé, zakrváceně zá-
stěře ...
A přece, jak krásně bylo tenkráte! Dříve
však než naučil se choditi v řemení, než do-
vedl tahatí dřevěnou, hrčivou káru na poráž-
ku, musíl opustití hojností oplývající dům své-
ho dětství.
Nehezký, nejméně podobný z celé ps
rodiny, zpola bílý, zpola šedivý, nějak di-
voce do žluta kropenatý, s nakřivlými přes
sebe šlapajícími nohami, s jedním okem mo-
drým a druhým černým — octnul se, prodán
za malý peníz, u nového pána. Tento při-
přáhl ho k vysokému zelenému vozíku, n
němž naložen byl červeně vyložený flašineta
nějaký ten ranec se šatstvem. A nyní nastala
ta dlouhá, nekonečná pout světem; ty stálé
projížďky od vesnice k městu a od města
k vesnici, ta věčná muzika nad hlavou, která
se mu protivila jako to jednotvárné klapání
dřevěné nohy pánovy, jenž však na štěstí ne-
byl zlý.
7
article
Nikdy nepadla rána na kropenatě tělo
Sultánovo, které značně vyhublo při skrovném
stole. Vzpominka na egyptské hrnce masa
smutně zapadala. Jen zřídka, jen někdy do-
stalo se mu malé radosti. To když zapadli na
noc do některé na konci města stojící hospo-
dy, kdy pán posilněn a rozjařen nějakou sklen-
kou pálenky, předvedl ho opožděným, podna-
pilým často hostům. Tu on všecek ochoten
pln naděje na odměnu prováděl svoje jedno-
duché umění, kterému se ve prázdných chvi-
lích odpočinku učíval někde ve stínu na po-
kraji silnice.
Chodil po dvou, tvářil se vážně v pánově
čepici s prymkou, drže hůl jako pušku, pře-
skakoval překážky, donášel zahozené neb
schované věci. Jeho neohrabaná dojemná
ochota, jeho k smíchu vybízející nehezkost
jeho přítulná upřímnost bývaly pak hojně od-
měňovány tučnějšími sousty. Pak i to pře-
stalo.
Jednoho rána, po krátké letní noci pán
jeho více se neprobudil. Marně štěkal, marně
tvář i ruce jeho olizoval, marně za ošuntělou
kazajku potahoval — tuhý a studený zůstaí
ležeti na otepí slámy. Nějací lidé vynesli ho
pak ze stodoly, kde nocovali.
Zmizel zelený vozík, stichnul písklavý
červený kolovrátek, klapání pánovy dřevěné
nohy více se neozválo. Prodán za několik gro-
šů, zapadl do bídného příbytku s páchnoucím
dvorečkem, kde bydlil on a se světničkou níz-
kou a nevětranou, kde stísnila se udřená vdo-
va s drobnými dětmi, kde nebylo ani radosti
ani blahobytu, kde „vařilo se jen z vody““ pro
pány i pro psa..
8
article
Unavené, vychrtlé a kostnaté tělo Sultá-
novo těžce dopadlo na dlažbu při krají chod-
níku. široká, vysedlá lebka v malém chomout-
ku netečně složila se na natáhnuté tlapy. Ku-
laté, krví podlité oči smutně upírají se na
uprášené dláždění, zatím co uvnitř bolestný
pocit hladu se ozývá. Pokud běžel, necttil t
divné stahování v útrobách, to třesení v údech
a divné vlnivé chvění pod svišlou strakatoi
koží. Kolikráte za tu cestu ulicemi města pro
jela jeho ubohým tělem žádostivá touha. Jen
sousto, jen soustečko z toho všeho, co viděl
otevřenými dveřmí různých těch krámů, co
vyloženo bylo za skly výkladních skříní, ee
navršeno na krámcích a koších. Horký, vy-
plazený jazyk jeho zachvěje se pokaždé bole-
stivou žádostí, když stanou před obchoden
s potravinami a jakési neuvědomělé zoufalstv
projede pokaždé celým tělem.
A kolik takových zastavení, tolik hoř
kých sklamání.
Konečně stanulí ve stínu na nároží parkov
ulice.
Nenadál se Sultán té neočekávané ra
dosti, toho náhlého štěstí, které ho tam oče-
kávalo.
Slabounký, dětský hlásek ozval se tam
někde nahoře a dříve než se mohl ohlédnouti
odkud volání přichází, dopadl před jeho uprá-
šené, natažené tlapy rozlomený kus pečiva
Bělounký, křehký jako mandle zmizel v jeho
horkém, lačném krku.
A již letí vzduchem druhý kus a třetí
čtvrtý — sotva že stačí lapati.
Nemá ani času podívati se vzhůru, odku
ten příval. Teprve po chvilce objeví jeho vy-
poulené, udivené oči nad sebou okno, kde z
ozdobnou mřížkou vysuté, okenní zahrádky
mezi zelenými trsy růžově kvetoucích pelar-
gonií tísní se dvě sličné vlasaté hlavy.
Nenadál
parkov ulice
Ku
9
article
Kučeravý chlapeček a krásně načesaná
paní dívají se dolů na něho. Vděčný pohle
zvířecího oka letí vzhůru mezi květy.
A za malou chvili vychází ze vrat domu
děvče v bílé zástěrce s velikým krajícem chle-
ba v ruce. Přistupuje k němu, láme, krmi
hladí svislou kropenatou kůži, která na vy-
hublém těle jeho zdá se jako děrovatá, př
tom hovoří s ženou u voziku.
S účastí poslouchá žalování mlékařčino
a soucitně přejíždí rukou po vyvstalém hřbetě
Sultánově. Za chvilku zví osudy obou
Ten celý den je Bóža rozčilen. Vypravo-
vání Toniččino a bědný obraz hladovícího
zvířete nejde mu z hlavy. Stále vrací se k to-
muto předmětu a hovoří o tom kde s kým.
S matinkou, se služkami, s tetou, která
přišla před polednem na návštěvu i s tatínkem
v poledne při obědě. Tento, vyslechnuv smut-
nou historii o mlékařce a Sultánovi, při-
mhouří za brýlemi své vážné, krátkozraké oči
a krátce podotkne, tomu že se dá snadno od-
pomoci.
„Promluv o tóm s kuchařkou, Zdeničko.
obrací se na paní a již je zase ve svých veli-
kánských novinách, které vždy při oběde
zběžně pročitá.
Nyní nastává v kuchyni porada. Mluv
milostivá, mluví Tonča, nesouvisle vykřikuje
Bóža, rozšaíně vykládá kuchařka Pepi.
Pepi, ačkoliv má drsný hlas a jaksi zhurta
se ráda vyjadřuje — moudře rozvíjí celý plán
Do veliké, emailované mísy bude odklá-
dati vše, co k vaření se již nehodí, pak ně-
jaký ten zbytek se stolu, trochu mléka, trochu
mouky na rozkloktání a bude tol
Tonča ochotně přisvědčuje a nabízí se.
že vždy ráno mísu dolů donese a postará se
o to, aby se pes nasytil. Tonča ví, co je hlad
zkusila ho v dětství nesčetněkráte.
Toniččin
Zdenička
Tonča
Bóža
Pepi
10
article
Přes to, že nosí teď lakované střevíce
batistové kimono, prolamovanou bílou zásté-
ru, že za uši do vlasů zastrkuje pomačkané
hnědé mašličky — těch zlých časů dosud ne-
zapomněla. — A Bóža s tvářičkama do rude
rozpálenýma nervosně slibuje, čím on bude
přispívat: rohlíček, párek, šunku, se všímse
bude s pejskem děliti. A babička, dědeček
teta — všichni musí nositi Sultánovi do mísy
až bude vrchovatá.
Vykřikuje tak horlivě, až paní se smíchem
klade mu prst na ústa a odnáší ho zpět do jí-
delny.
Před chalupou na náspi do žhava slun-
cem vytopené leží Sultán a z hluboka vydy
chuje. Je sám ve stavení, domácí lidé odešli
do lesa na roští. Ačkoliv měl nakázáno hlí-
dati barák, přece se neudržel a na chvilkusi
vyběhl na náves. Před chvilkou se vrátil a je
celý udýchán, avšak spokojen. Vesele si tam
s druhy podováděl. Sešlo se jich celý chomáč.
bilých, černých, strakatých, malých i velkých.
Proháněli se celou vesnicí, která jest
skoro liduprázdná. Kde kdo jest v lukách při
sušení sena a na vyhřátých záhrobích podři
mují jen stařenky a batolí se nejmenší dětí
Nikdo jim nepřekážel; vyběhali se, vyštěkali
až stará Fousková, hrozíc za jejich rozdivo-
čenou smečkou, povidala vnoučeti, že jeto
dnes, odpusť pánbůh, jako pekelně „štvaní“
Sultán ve svém uspokojení ani si nevšímá
malinké ranky, kterou si při tom shonu utrži
a ze které přes chvili ukápne červená krůpěja
nenapadlo ho také oplatit malé, černé oblu-
dě, co se mu do lýtka zakousla, její smělos
a jen jako v laškování odhodil čumákem psíka
stranou, když u stavení znovu se mu v cestu
připletl celý zpěněn, rozsápán a jako vzteklý.
Fousková
11
article
Sultán ve svém nynějším štěstí nemá an
zdaleka pomyšlení na pomstu nebo odvetu za
zlé — všechno, co vytrpěl, je v nitru jeho jako
smazáno. Klid a tichá blaženost naplňuj
sladce jeho trpělivou psí duší. A i v zevnějšku
jest celý proměněn. Tvrdá, hranatá lebka se
vyplnila, zapadlé břicho a vyvstalá žebra se
srovnaly, celé kostnaté tělo změklo a pěkně
se zakulatilo. I ty nakřívlé, poklesávající nohy
jakoby se byly protáhly a narovnaly. Stra-
katá kropenatost kůže přímo se leskne, jako
lesknou se i dobré, šilhající oči a bílé zuby
ve spokojeně rozškleběné, červené tlamě.
Ach, co netušených slastí zažil za uply-
nulý měsíc, co rajských radostí poskytla mu
ta veliká, okrouhlá pánev, se kterou denně
očekává ho přivětivá dívčice v rohu parkové
ulíce, ve stínu temné, starobylé brány. Všech-
ny dávno zapomenuté výně, všechny myslitel-
né chuti rozplameňují jeho smysly a novou
budí chuť k životu.
I nozdrami rozeclvělými, všecek opojen
touhou, rozčilen radostným očekáváním pro
jíždí nyní vesele cestu, která se mu zdával
druhdy tal neskonale dlouhou a smutnou
Když v dáli zabělají se široké, pevné obrys
města, celé jeho napjaté tělo jakoby se roz
vlnilo k rychlejšímu klust.
„On zrovna letí, on mne celou strhá,
stýská si mlékařka Tonče. A tato se směje
Tonča
12
article
hladí rukou rozechvělé tělo zvířete a volá na-
horu na kučeravého chlapečka, aby se podí-
val, jak Sultánovi chutná. Ano, chutná a z té
chuti, z toho našycení rodí se spokojenost
radost ze života.
I ve snu vrací se mu obraz zdroje, z ně-
hož vyprýštělo jeho všechno nynější štěstí..
Udiven, k nepochopení udiven divá se
pes na vcházející muže. Dřímal a pěkně se m
snilo o široké ulici s košatými, kvetoucím
akáty, pak zase o cestě zelenými lukami, o vi-
suté zahrádce okenní, o vlasatém hošíčkovi
nějaká vůně sílná, dráždivá vznášela se ve
vzduchu — — — Nedosnil; silné mužské
hlasy vytrhly ho ze sna, právě když sliboval
býti nejkrásnějším. Dva, tři sousedé poznává
pak muž s knírem v lesklé helmici, pak pán
v zeleném klobouku — a za nimi člověk div-
ný, snědý, rozcuchaný, zpola cikán s pytlem
na rameně a smyčkou provázku v ruce. Všich-
ni se tísní na páchnoucím dvorečku, klepají na
uzamčené dveře nízkého baráku: pak hovoří
rozkládají — pán v zeleném klobouce udíli
Dřímal
Cikán
13
article
A dříve než se nadál, proletěl vzduchem
tvrdý, tenounký provázek a jako hádě otočíl
se okolo jeho krku. Neměl ani času zaštěk-
nouti. Pán v zeleném klobouku vyšel, pak
sousedé s mužem v helmici a konečně oe
s krkem zadrhnutým v kličce, veden snědým
rozcuchaným člověkem ...
Nechápal, proč to vše přišlo, jak se stalo
že tak z nenadání ocitl se v temné kolně ja-
kési, ukován na řetěz. A nejen on, také dru-
hové ze vsi — poznává je v polosvětle malé
velké, černé, strakaté i bílé. —
To již byla noc, to již stříbro měsíce pa-
dalo štěrbinami do vnitř tmavé kolny, když
uslyšel známý hlas. Mlékařka nejdříve zhurta.
pak s prosbou a konečně s nářkem hlasitým
dovolávala se vrácení svého spoluživitele
Něco o vzteklém psu, a pokousání, o plnění
zákona, zaslechl. Pak vše utichlo a teprve z
dlouhou chvíli ozvaly se odněkud dětské
hlasy, volající: „Sultáne, Sultánel“
To děti mlékařčiny křičely za zdí pohod-
nice.
Sultán je slyší, ale nedbá. Neužil od nich
žádné laskavosti, žádné radosti mu jaktěživi
neposkytly. Zamlklé a zasmušené sedaly na
prahu u chalupy a přiblížil-li se někdy dů-
věrně, mžouraje žádostivě šílhavýma, dobrý-
ma očima po černém krající, který pojídaly
hned ho rukama i nohama odháněly, nepo-
skytnuvše ani drobečku.
Ne, na ně nemysli v té dlouhé, nočn
chvíli, ale na milého chlapečka v bělounkén
kabátku vzpomíná, na jeho měkké ručičky
kterými něžně hladívá jeho rozpálenou hlavu
na toho myslí po celou noc a těší se na cestu
vedoucí k němu . ..
Sultánel
15
article
Bóža si může oči vykoukat samým očeká
váním. Dávno již přeletěli kolem bělouši zá-
meckého pána, přejeli tahouní speditourovi
přetáhl se zvolna pod okny hubený koničel
hokynáře z předměstí. Také Žužu pana revi-
denta přeběhl, přecupital Tocínek paní ma-
jorky, Largo pana poručíka odbyl sí dávno
svůj ranní koncert. Jen vozík mlékařky dosud
není k spatření. Tonča se domnívá, že se mlé-
kařce něco přihodilo a matinka utěšuje, že
pejsek přijede jistě, ne-li dnes, tedy zítra.
Neví, že pro něho není již žádného zítra! Neví
nikdo z nich o tom, co odehrálo se dnes za
časného jitra na planině nad zapadlou vesnicí
A dobře že neví, jaké hrozné divadlo se tam
odbývalo v růžovém zásvitu letního dne. Celá
ves tam byla vzhůru; pláč dětí, křik lidí a bo-
lestné vytí zvířat ozývalo se tam po dlouhou
dobu. Průvod rozčilených obyvatelů provázel
tam svoje hlídače a ochrance majetku. Málo-
který z nich byl opuštěn. Vedeny šetrně za
obojky neb neseny v náručí ubírali se smutně
k určenému místu smrtí, kde snědý, rozeucha-
ný muž, tvrdou rukou měl na nich vykonati
dílo popravní. Těžký kýj v jeho ruce po-
dráždil všechny. Dětí spustily pláč a tiskly
své miláčky křečovitě k sobě. Ženy bědovaly
a hladily posledně své ochránce po vyděše-
ných hlavách. Pojednou jim byli milejší než
jindy. „Proč ne střílet — proč utloukat?. Jak
zní zákon? Kde je četník — kde starosta?“
křičeli lidé jeden přes druhého. A již se ně-
kteří rozeběhli dolů do vsi. Ale vrata staro-
stova statku zůstala uzavřená a nějaký mrzutý
hlas odpověděl ze vniř, že hospodář není do-
ma, že v noci odejel na trh.
16
article
Mezi tím strážník a ponocný odhánějí di-
váky, vytrhují plačícím dětem uděšená zvířata
z rukou — krvavá exekuce začíná.
Rány těžkého kyje dopadaji na huňaté
hlavy, na malé i velké. Na tyto třeba několi-
kráte. S žalostným pláčem odbíhají děti, ženy
s hrůzou chytají se za hlavy a volají zděšeno
to že je jako o soudném dnu! Červená krev
prudce vystřikuje, pak zvolna stéká po roz
bitých hlavách a rudě zaplavuje zelený tráv
nik. V poslední hrozné křeči svíjí se na kve-
toucí mezi barevná těla zmírajících psů. Ruce
spoceného pohodného začínají se třásti umdle-
ním. Stará Fousková, která ještě nedávno zl.
hřešila na tu psí láj, je všecka od sebe a křič
jako beze smyslu, to že je milosrdenství k tvo-
ru božímu — to že je jako za Herodesa krále
A když krev nepřestává técí, když rány
znovu dopadají na plano i na dosmrti, roz-
běhla se výměnkářka Kalousová, která jejich
starého Vořecha od boudy šla vyprovodit na
jeho cestě k smrti, zpátky k jejich rozlehlému
statku a plným hlasem volala tam na syna
vnuka, aby pro boha pospíšili, aby vzali flinty
— že ten katů holomek to neumi, že je na to
slabý — že mlékařčin veliký pes nemůže po-
jít a že se nedobitý po mezí tam válí! A byl
to sedlák Kalous, který ranou z pušky dora
zil Sultána i jiné. Svého starého Vořecha od-
pravil také vlastní rukou, vykonáváje z milo-
erdenství tuto „rasovskou prácí“, jak všecel
rozpálen litostí a hněvem řekl.
To všechno přihodilo se toho krásného
rána, kdy malý Bóža toužebně očekával svého
chráněnce, nemaje ani zdání o jeho zdlouhavé-
ukrutné smrti.
Fousková
Herodes
Kalousová
Kalous
17
title
Z děl Rabindranatha Tagoreho
18
article
Bajadera.
Bajadera.
Budhův žák, Ugaponta, spal v prachu na úpat
zdí Matury.
Ohně byly uhašeny a brány města zavřeny
Na zamračeném srpnovém nebi byly hvězdý scho
vané za mraky.
Pojednou se blížila noha, provázená hudbou
zvonících stříbrných šperků a dotkia se Ugapon
tovy hrudi.
Mladý muž se rázem probudil, mihotavé světl
lucerny dotklo se jeho dobrých očí
Zpozoroval bajaděru, zpitou vínem svého mlá
dí, ozdobenou drahokamy různých barev a zaha-
lenou světlemodrým pláštěm.
Sklonila svítilnu, aby osvětlila krásný, ale
přísný obličej mladého askety.
„Odpusť mi, mladý anachorete, že jsem te
probudila“, řekla bajadéra, „chci, abys mne navští
vil. Zaprášená cesta není lůžkem, tebe důstoj
ným.
„Jdí svou cestou, krásko krásek,“ odvětil pou-
stevník. „Až přijde chvile, dovedu tě najítí.
Černá noc vycenila náhle zuby v zářivém ble-
sku a bajadéra se počala chvěti strachem.
——— Nový rok dosud nebyl ohlášen. Vitrs
hněvá. Větve stromů pláčí deštěm květů.
Vítězný jarní vánek přináší z dálky zvuky jal-
maje. Lidé spěchají do lesa oslaviti slavnost kvě
Na střechy spícího města padá s nebe ja
úplaku.
Mladý anachoret bloudí po osamělé cestě
naslouchá milostnému lkání pláka ve větvích
magnolie.
Ugaponta blíží se k branám města a uvolnuj
krok.
Kdo jest ta žena, jež leží v prachu u hra
debního příkopu? Jest to bajadéra, pokrytá r
nami, kořist černého moru, vyhnaná z města.
Mladý poustevník se posadíl vedle bajadéry
Položil hlavu nemocné na svá kolena, vlaží jei
palčivé rty čerstvou vodou a maže její tělo olejem
„Kdo jsi, dobrý anděli milosrdenství?“, ptá
se bajadéra, stěnajíe
„Přišla chvíle, kdy jsem se měl u tebe obje
vit a tu jsem, jak jsem ti slibil.
tin.
Budhův
Ugapont
Matura
19
article
Dítě.
Dítě.
Přinášim-li ti pestrou hračku, mé díte, chápu
proč plane nad šedou prázdnofou takový třpyt ba
rev, proč květiny svítí tak bohatými odstíny —
přináším-li ti pesírou hráčku, mé ditě.
Zpivám-lí ti k tanci, mé ditě, vím, proč mez
rýžovými klasy zaznívá hudba a proč vlny nech
vají zaznívat sbor svých hlasů až do klina n
sfouchající země — zpívám-li ti k tanci, mé dítě
Kladu-li sladkost do tvých prázdných rukou
vím, proč kalich květin je pln medu, proč plody
plní se skrytě skvostnými šťávamí — kladu-li slad
kost do tvých prázdných rukou.
Libám-li tvůj obličej, abys se smálo, mé mil
váně dítě, chápu jásot. který vyzařuje ranní neb
a rozkoš, kterou přináší měmu tělu lelní větřík
dotýkají-li se tě mé rty, abys se smálo.
Víme, odkud přichází spánek, jenž se vzná-
ší nad očima dítěte? Ano. Vypravuje se, že má
svůj domov ve vesnici vil mezi stiny lesa. Je jen
mdle osvětlována světluškámi tam, kde kvetou dvě
plaché, zázračné květiny. Odtud přichází úsmě
aby zlíbal oči dítěte.
Vime, kde se zrodil úsměv, který se vznáší na
rtech spicího dítěte? Ano. Vypravuje se, že bledý
paprsek přibývajícího měsíce se dotkí lemu prcha-
jícího podzimního oblaku a že ve snu svěžího rán
se zrodit úsměv, který se chvěje na rtech spícíh
ditěte.
Víme, kde zůstala tak dlouho skryta sladká, něz
ná svěžest, která utkala tělíčko dítěte? Ano. Kdy
byla matka ještě něžnou dívkou, obepiala své srdce
mlčicím tajemstvím lásky — božská sladká svěžest
jež utkala těličko dítěte.
20000000000000000000000000000ee
Vime
21
article
TISKÁRNA
TISKÁRNA
nejmoderněji zaří-
zená, zhotoví každý
druh tiskové práce
vdoběnejkratší a co
nejvkusnějí. Tísk děl
vědeckýcha zábav-
ných, tiskopisů ob-
chodních, příleži-
tostnýchi úředních,
časopísů a cenníků.
Obrázkové tisky ve
vzorném provedení
22
article
no
Oo
apnenn
Oernvs
Ote
ne
23
article
Drobnosti.
Drobnosti.
Meteorologická statistická zpráva za listo
pad. Tlak vzduchu v první třetině měsíce jevil kle-
sající tendenci a teprve ke konci této třetiny po-
čal znenáhla stoupati. Stoupání jeho však dloub
nepotrvalo a již v polovině druhé třetiny tlak
vzduchu poklesl na měsíční minimum. Ke konei
druhé třetiny tlak vzduchu poklesl na měsiční mi-
nimum. Ke konci druhé třetiny dostupují poměry
tlakové nejvyšší výše a po celou třetí třetinu udr-
žují se vysoko nad normálem. Tím ovšem prů-
měrný tlak vzduchu měsíce listopadu 745.76 mm
jest vedle obyčejného 743.50 mm o 2.26 mm vyšší
Nejvyšší tlak vzduchu pozorován byl 20. listopadu
755.42 mm, nejnižší 13.732.31 mm; rozdil hodnot
jest 23.11 mm. Pokud týká se poměrů tepelných,
byly tyto letošního listopadu velice příznivé a již
dávno nebyl tak teplý listopad pozorován jako
letos. Vyjma 10. a 11., kdy negativní úchylky o
normální teploty činily — 0.09 C a — 0.53° C. te-
plota po celý měsíc pohybovala se vesměs na
normálem a zvláště na počátku a ke konci mě-
síce positivní úchylky dosáhly neobyčejné výse
Dne 19. činila positivní úchylka od normální hod-
noty + 8.13° Č. Průměrná teplota listopadová
7.01° C. jest vůči normální + 3.50° C. o +- 3.51
C. vyšší. Nejvyšší teplota v Praze (Klementinum)
pozorována byla 2. + 14.2° C., nejnižší 10. — 0.
Celsia. Nejvyšší teplofa na Pelříně dosáhla dne 2
a 3. + 13.7° C., nejnižší 10. — 3.2° C. Nálaží lstošn
listopad k nejteplejším listopadům v posledních
15 letech. Nejteplejší byly: 1904 (+ 4.05 C.). 1905
(+ 4.30° C.). 1903 (+ 5.73° C.), 1911 (++. 5.50° C.).
Praha
Klementinum
mm
C a
24
article
1900 (+ 6.37 C.). 1899 (+ 6.60 C.), 1906 ( 7.16
Celsia): nejchladnější: 1908 (+ 1.38° C.), 1907
(+2.80° C.). 1902 (+ 1.07° C.). 1896 (++ 2.40° C.l
1909 (+ 3.20° C.). 1910 (+ 3.44° C.). 1900 ( 3.43
Celsia). Mrazy na venkově nebyly veliké a počaly
okolo 5. listopadu. Největší mráz, vůbec hlášený.
zaznamenán byl v Německém Brodě 5. — 3° C.a
22. v Brně — 3° C. Průměrná relativní vlhkos
vzduchu rovnala se 79% a byla vedle obyčejné
83% o — 4% nižší. Největší vlhkost pozorována
byla 1. 100%, nejnižší 4. 479%. Srážky byly velmi
časté i počet srážkových dnů dosáhl výše 16 dnů.
německý Brod
Brno
+ 6.60 C
Celsius
° C . l 1909
25
article
Za to byly méně vydatné, neboť ve dvanácti dnech
nedosáhly srážky ani výše 1 mm. Úhraný počet
srážek činil 23. 1 mm a jest vedle obyčejného počtu
28 mm o — 4.9 mm nižší. Největší déšť vydal dne
28. 10.6 mm. Na Petříně úhrnný počet srážek rov-
nal se 32 mm. Nejsušší listopady jsou pozoroványí
1908 [22.7 mm). 1907 (13.4 mm), 1901 (9.9 mm)
1906 (5 mm]. 1902 (2.2 mm); nejvlhěí: 1909 (28. 5 mm).
1904 (32.7 mm), 1903 (57.70 mm), 1900 (51.50 mm)-
Obloha byla ponejvíce pod mraky. Jasných dnů byl
1, částečně pokrylých 3, většinou zamračených 26
mihavých 17, s jiním 3, s rosou 7, s výpary 8. se
sluneční září 15. Slunce zářilo úhrnem 46.75 hod.
vedle obyčejného počtu 65.9 hod. o 19.15 hod
méně. Nejdéle svítilo 21. 7.50 hod. Vítr vál od s. 1.
ssv. 2, sv. O. vsv. 2. v. 2, viv. 1. jv. O. jiv. O, j. 17.
jiz. 9, jz. 21. ziz. 4, z. 17. zaz. 2, az. 2, ssz. O. bez-
větří 0. Průměrná rychlost větru v km za 1 hod.
činila 21.28 km. Nejprudší vítr vál 16.40.5 km. De-
klinace magnetické střelky rovnala se průměrem
737.11. Největší výklon pozorován byl 2.7°41.5
nejnižší 24.7°33.2; varlace jest 0°8.3. Průměrná
výška hladiny řeky Vltavy dosáhla + 27.6 cm i by-
la vedle obyčejné 8.6 cm o + 19 cm vyšší. Nej-
vyšší stav pozorován byl 30. + 50 cm, nejnižší §.
18 cm; rozdíl jest + 32 em.
Pohyb obyvatelsva v Rakousku v r. 1911.
Petřín
Vltava
Rakousko
mm
km
centimetr
26
article
Sešit „Pohyb obyvatelstva v královstvích a ze-
mích na radě říšské zastoupených v r. 1911“ ra-
kouské statistiky, vydávané c. k. statistickou ústř.
komisí, přináší tato zajímavá data: Počet uzavře-
ných sňatků stoupl průměrně ročně ze 178.918 v
desitiletí 1871—80 na 212.110 v desítiletí 1901—10
a na 217.373 v r. 1911. Oproti stoupauti těchto
absolutních čísel jest však snížení čísel poměr-
ných. Na 1000 obyvatelů připadalo v prvním de-
sítiletí 8.5, v posledním desítiletí 7.8 a v r. 1911
jen 7.6 uzavřených sňatků. Ke snížení číslice
sňatků přispěly nejvíce země karpatské a nejméně
země alpské. Stejně jako číslice uzavřených sňatků
stoupala také absolutně číslice porodů od desiti-
letí k desitiletí, avšak poslední ročníky
vykazují absolutní úbytek porodo
Úbytek ten v číslech poměrně je st
značnějši než u sňatků. V období 1871—90
narodilo se průměrně živých dětí ročně 831.274.
27
article
Tento počet sloupl v období 1901—1910 na 948.24
a klesl v r. 1911 na 898.702. Počet porodů
však neustále klesal. Na 1000 obyvatelů
připadalo v období 1871—1880. 39.4, v období
1881—90: 38.1, v období 1891—1900: 37.5, v ob-
dobí 1901—10: 34.7 a v r. 1911: 31.5 živě naroze-
ných. Při tom klesl počet manželský ch
porodů s 33.8 na 27.8 a nemanželských s 5.6 na
3.7. Oproti nejmenšímu úbytku sňatků v zemích
alpských jest však zde silný úbytek porodů. Země
sudetské vykazují naproti tomu stejný počet po-
rodů. Ještě rychlejí postupuje úbytek úmrtnosti
který se jeví již i v číslech absolutních. V prvním
desítiletí pozorování 1871—1880 zaznamenává se
ročně 670.444 úmrti, v desitifetí 1901—10: 637.765
a v r. 1911. 628.305. Poměrné číslice pro tato ob-
dobí byly: 31.8, 23.4 a 22.0 na 1000 obyvatelů.
Z toho připadá téměř třelina na děti, v prvním
roce věku zemřelé. Z rychlejšího klesání úmrtno-
sli než porodů vyplývá stoupání přebytku porodů.
28
article
Dospěli jsme však k mezniku demografického roz-
voje, kdy počínají porody rychleji kle-
sali než úmrtí. Snížení přebytku po-
rodů, z toho vyplývající, jest zvlášt
znáti v r. 1911. Přebytek živě narozených na
zemřelými, který stoupl ze 160.830 v prvním de-
sítiletí až na 310.482 v posledním desítiletí, čino
v r. 1911 již o 270.397 osob více. Poměrně číslice
byly. 7.6, 11.4 a 9.5 na 1000 obyvatelů.
Ze života moskevských Čechů. (Pův. Jopis.)
Střediskem českého života moskevského jest před
10 lety založený Český Kroužek. Z toho vyše
i zdejší Sokol, který, osamostatniv se, prosperuj
výborně a dal původ k založení dalších jednot.
V Č. K. pěstuje se společenský život pořádáním
večerů, šibřinek a domácích zábav. Delší dobu má
již Český kroužek svůj odbor pěvecký, který po-
malu rozvinul se tak, že tento rok pěvcům i ně-
kolika milovníkům české písně okázala se úplně
správnou a včasnou syšlenka, osamostatniti odbo
a založiti první český pěvecký spolek na Rus
„Lumír“. Od myšlenky přešlo se ke skutku a po-
dány stanovy, které tyto dny kladně vyřízeny. Tou
dobou však pracuje 26 nadšenců s pílí i chutí n
projektovaném v březnu příštího roku samostat-
ném koncertě, ve kterém doufá načíti práci seri-
osní, t. j. seznamovati ruské bratry se sborovou
literaturou naší. Spoluúčinkování předních ruských
uměleckých sil jako solistů jest téměř zaručeno
tito pomohou, vlastně hlavně pro počátek přive-
dou na koncert ruskou veřejnost. Kromě toho však
nový zpěvácký spolek nezapomíná svého otce, Če-
ského kroužku, a staví se úplně ve služby Českého
kroužku, zaručuje mu vždy a ve všem své účinko-
vání a pomoe.
De
Čecho
Sokol
Rus
29
article
Zoologická sbírka Musea král. Českého obo-
hacena právě skvělým přírůstkem. Ve sbírce ssav-
ců vystaven krásně praeparovaný sob novofundland-
ský, dar to lovce téhož a příznivce našeho Musea,
nešťastně v Africe zahynuvšího Filipa šl. z Ober-
ländrů z Hronova, kterým rozmnožil řadu svých
vzácných darů našemu Museu. Jakmile nákladem
správní komise pro král. České pořízena bude vhod-
ná skříň, přistoupí jako další drahocenný dar ná-
dherný bison americký. — Jako novínka umístěna
v předsíni u sbírky bezobratlovců tři akvaria,v
nichž umístěny prozatím čilé koljušky a nádherně
zbarvení okouni diamantoví a terčoví. Jest to ukáz-
ka ryb nádherných barev ve svém prostředí, v ma-
lebné tůnce podvodní a má sloužiti ku povzbuzení
lásky k přírodě a býti pohnutkou ku popularisování
věd přírodních. Akvaria ta jsou darem a vystaven
péčí spolku „Leknín“ v Praze a vzbudí zajisté za-
slouženou pozornost a vlídné přijetí návštěvníká
sbírek českého Musea
šl
Afrika
Hronov
Praha
muzeum král
spolek „ leknín
31
title
VŠEOBECN
ISERTNÍ KANCEL.
V PRAZE
V NOVÉM BAZARu
JEN V PŘÍZENÍ.
Praha