ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 22 222a0b80-90a4-11dd-bbbd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 22
Chunky — 31 celkem · entity: person 21, place 13, org 3, work 9
1 masthead
Strana 22.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
25. prosince 1913.
4 article
Vyhublé kostnatě tělo psa napíná se v ne- přetržitém klusu u nízké voje, zatím co osmá- hlé, žilnaté ruce ženy tlačí vozík v zadu, nebo přidržují nádoby, naplněné mlékem, když vůz po hrbolech a kamenech příliš se kymácí Mozky obou, roznicené námahou i sálajícím sluncem, pracují horečně, zrychlený koloběh krve zvyšuje činnost představ a celé cítěn soustřeďuje se jen uvnitř. Níc z venčí smyslů jejích se nedotýká. Rozpíatý blankyt nebeský, zlaté vlněn obilných lánů, modré hvězdičky chrp, rudé skvrny divokého máku, bělounké závěje drob- ného jetele zelen trávy, teskné mlčení tichých stromů, pršící melodie sladké písně skřiván- čí — všechno to zcela jest jim lhostejno. Jen pocit námahy, jen přepnutí svalů, jen těžká únava hořce projíždí celým tělem. A z té hoř- kosti, z té tupé bolesti jako neviditelné jiskry tryskající vzpomínky na lepší chvilky mi nulého života. U ženy jasné, ostře a jako na lesklé ploše zrcadla obráží se kus její šťastnější minulosti Vidí se v duchu, jak mladá, svěží a bez starostná sloužívala v městě; jak načesaná. nažehlená v bílé naškrobené zástěrce, v střevíčkách s vysokými podpatky, s pěkně pleteným košíkem na ruce vesele obcházela z rána obchody, kde s bezstarostným pocitem v hlavě a s blaženým klidem nasyceného ža- ludku činila nákupy pro své panstvo.
5 article
Tak, zrovna tak vyhlížela tenkráte. zrovna tak jako všechny ty dnešní divčice které přicházejí za časného dne k jejímu vo- ziku s mlékem s bilými džbánky v rukou s veselým, spokojeným úsměvem na ústech v očích. Právě tak pěknou holkou byla dříve než se vdala, než přišlo sklamání života, než dostavily se nemoci, smrt mužova, než přišly děti a s nimi bída. Ty děti ubohé, doma opuštěné a toužebně čekající na její návrat . A zatím, co žena uštvaným srdcem pro- mítá světlé obrázky mladosti, derou se a tlač do sehnuté k rozpuknutí rozpálené hlavy psa temné představy něčeho, co bylo lepší ne nynější jeho bědný život.
6 article
Těžce a jako z bahna vyvěrají z nitra jeho pudové vzpomínky. Ta nejlahodnější je temná, jako zakalená a nějak tuze vzdálená Zvolna vybavuje se v hlavě obraz nějaké kolny se sporým světlem a měkkým pelechem v nejtmavějším koutě. Pak veliký, světlý dvuůr vynořuje se v mozku, dvůr s korytem plným studené vody, se škopkem stále naplněným potravou páchnoucí masem a krví. A okolo tohoto škopku ponořené, hltající čenichy celé rodiny — pak tichá blaženost důkladného na- sycení. Dávno zapomenutý pocit tepla v útrobách zavlnil se pod vyvstalými žebrami Sultáno- vými. Z mysli nový obrázek se noří: laskání horkého jazyku, laškování, pak spokojené po- dřimování, někdy i nenadálá, divoká rvačka A do té rvačky buď rána karabáčem, neb kopnutí těžkou botou za zlostného lání roz hněvaného tovaryše v bílé, zakrváceně zá- stěře ... A přece, jak krásně bylo tenkráte! Dříve však než naučil se choditi v řemení, než do- vedl tahatí dřevěnou, hrčivou káru na poráž- ku, musíl opustití hojností oplývající dům své- ho dětství. Nehezký, nejméně podobný z celé ps rodiny, zpola bílý, zpola šedivý, nějak di- voce do žluta kropenatý, s nakřivlými přes sebe šlapajícími nohami, s jedním okem mo- drým a druhým černým — octnul se, prodán za malý peníz, u nového pána. Tento při- přáhl ho k vysokému zelenému vozíku, n němž naložen byl červeně vyložený flašineta nějaký ten ranec se šatstvem. A nyní nastala ta dlouhá, nekonečná pout světem; ty stálé projížďky od vesnice k městu a od města k vesnici, ta věčná muzika nad hlavou, která se mu protivila jako to jednotvárné klapání dřevěné nohy pánovy, jenž však na štěstí ne- byl zlý.
7 article
Nikdy nepadla rána na kropenatě tělo Sultánovo, které značně vyhublo při skrovném stole. Vzpominka na egyptské hrnce masa smutně zapadala. Jen zřídka, jen někdy do- stalo se mu malé radosti. To když zapadli na noc do některé na konci města stojící hospo- dy, kdy pán posilněn a rozjařen nějakou sklen- kou pálenky, předvedl ho opožděným, podna- pilým často hostům. Tu on všecek ochoten pln naděje na odměnu prováděl svoje jedno- duché umění, kterému se ve prázdných chvi- lích odpočinku učíval někde ve stínu na po- kraji silnice. Chodil po dvou, tvářil se vážně v pánově čepici s prymkou, drže hůl jako pušku, pře- skakoval překážky, donášel zahozené neb schované věci. Jeho neohrabaná dojemná ochota, jeho k smíchu vybízející nehezkost jeho přítulná upřímnost bývaly pak hojně od- měňovány tučnějšími sousty. Pak i to pře- stalo. Jednoho rána, po krátké letní noci pán jeho více se neprobudil. Marně štěkal, marně tvář i ruce jeho olizoval, marně za ošuntělou kazajku potahoval — tuhý a studený zůstaí ležeti na otepí slámy. Nějací lidé vynesli ho pak ze stodoly, kde nocovali. Zmizel zelený vozík, stichnul písklavý červený kolovrátek, klapání pánovy dřevěné nohy více se neozválo. Prodán za několik gro- šů, zapadl do bídného příbytku s páchnoucím dvorečkem, kde bydlil on a se světničkou níz- kou a nevětranou, kde stísnila se udřená vdo- va s drobnými dětmi, kde nebylo ani radosti ani blahobytu, kde „vařilo se jen z vody““ pro pány i pro psa..
8 article
Unavené, vychrtlé a kostnaté tělo Sultá- novo těžce dopadlo na dlažbu při krají chod- níku. široká, vysedlá lebka v malém chomout- ku netečně složila se na natáhnuté tlapy. Ku- laté, krví podlité oči smutně upírají se na uprášené dláždění, zatím co uvnitř bolestný pocit hladu se ozývá. Pokud běžel, necttil t divné stahování v útrobách, to třesení v údech a divné vlnivé chvění pod svišlou strakatoi koží. Kolikráte za tu cestu ulicemi města pro jela jeho ubohým tělem žádostivá touha. Jen sousto, jen soustečko z toho všeho, co viděl otevřenými dveřmí různých těch krámů, co vyloženo bylo za skly výkladních skříní, ee navršeno na krámcích a koších. Horký, vy- plazený jazyk jeho zachvěje se pokaždé bole- stivou žádostí, když stanou před obchoden s potravinami a jakési neuvědomělé zoufalstv projede pokaždé celým tělem. A kolik takových zastavení, tolik hoř kých sklamání. Konečně stanulí ve stínu na nároží parkov ulice. Nenadál se Sultán té neočekávané ra dosti, toho náhlého štěstí, které ho tam oče- kávalo. Slabounký, dětský hlásek ozval se tam někde nahoře a dříve než se mohl ohlédnouti odkud volání přichází, dopadl před jeho uprá- šené, natažené tlapy rozlomený kus pečiva Bělounký, křehký jako mandle zmizel v jeho horkém, lačném krku. A již letí vzduchem druhý kus a třetí čtvrtý — sotva že stačí lapati. Nemá ani času podívati se vzhůru, odku ten příval. Teprve po chvilce objeví jeho vy- poulené, udivené oči nad sebou okno, kde z ozdobnou mřížkou vysuté, okenní zahrádky mezi zelenými trsy růžově kvetoucích pelar- gonií tísní se dvě sličné vlasaté hlavy.
Nenadál parkov ulice Ku
9 article
Kučeravý chlapeček a krásně načesaná paní dívají se dolů na něho. Vděčný pohle zvířecího oka letí vzhůru mezi květy. A za malou chvili vychází ze vrat domu děvče v bílé zástěrce s velikým krajícem chle- ba v ruce. Přistupuje k němu, láme, krmi hladí svislou kropenatou kůži, která na vy- hublém těle jeho zdá se jako děrovatá, př tom hovoří s ženou u voziku. S účastí poslouchá žalování mlékařčino a soucitně přejíždí rukou po vyvstalém hřbetě Sultánově. Za chvilku zví osudy obou Ten celý den je Bóža rozčilen. Vypravo- vání Toniččino a bědný obraz hladovícího zvířete nejde mu z hlavy. Stále vrací se k to- muto předmětu a hovoří o tom kde s kým. S matinkou, se služkami, s tetou, která přišla před polednem na návštěvu i s tatínkem v poledne při obědě. Tento, vyslechnuv smut- nou historii o mlékařce a Sultánovi, při- mhouří za brýlemi své vážné, krátkozraké oči a krátce podotkne, tomu že se dá snadno od- pomoci. „Promluv o tóm s kuchařkou, Zdeničko. obrací se na paní a již je zase ve svých veli- kánských novinách, které vždy při oběde zběžně pročitá. Nyní nastává v kuchyni porada. Mluv milostivá, mluví Tonča, nesouvisle vykřikuje Bóža, rozšaíně vykládá kuchařka Pepi. Pepi, ačkoliv má drsný hlas a jaksi zhurta se ráda vyjadřuje — moudře rozvíjí celý plán Do veliké, emailované mísy bude odklá- dati vše, co k vaření se již nehodí, pak ně- jaký ten zbytek se stolu, trochu mléka, trochu mouky na rozkloktání a bude tol Tonča ochotně přisvědčuje a nabízí se. že vždy ráno mísu dolů donese a postará se o to, aby se pes nasytil. Tonča ví, co je hlad zkusila ho v dětství nesčetněkráte.
Toniččin Zdenička Tonča Bóža Pepi
10 article
Přes to, že nosí teď lakované střevíce batistové kimono, prolamovanou bílou zásté- ru, že za uši do vlasů zastrkuje pomačkané hnědé mašličky — těch zlých časů dosud ne- zapomněla. — A Bóža s tvářičkama do rude rozpálenýma nervosně slibuje, čím on bude přispívat: rohlíček, párek, šunku, se všímse bude s pejskem děliti. A babička, dědeček teta — všichni musí nositi Sultánovi do mísy až bude vrchovatá. Vykřikuje tak horlivě, až paní se smíchem klade mu prst na ústa a odnáší ho zpět do jí- delny. Před chalupou na náspi do žhava slun- cem vytopené leží Sultán a z hluboka vydy chuje. Je sám ve stavení, domácí lidé odešli do lesa na roští. Ačkoliv měl nakázáno hlí- dati barák, přece se neudržel a na chvilkusi vyběhl na náves. Před chvilkou se vrátil a je celý udýchán, avšak spokojen. Vesele si tam s druhy podováděl. Sešlo se jich celý chomáč. bilých, černých, strakatých, malých i velkých. Proháněli se celou vesnicí, která jest skoro liduprázdná. Kde kdo jest v lukách při sušení sena a na vyhřátých záhrobích podři mují jen stařenky a batolí se nejmenší dětí Nikdo jim nepřekážel; vyběhali se, vyštěkali až stará Fousková, hrozíc za jejich rozdivo- čenou smečkou, povidala vnoučeti, že jeto dnes, odpusť pánbůh, jako pekelně „štvaní“ Sultán ve svém uspokojení ani si nevšímá malinké ranky, kterou si při tom shonu utrži a ze které přes chvili ukápne červená krůpěja nenapadlo ho také oplatit malé, černé oblu- dě, co se mu do lýtka zakousla, její smělos a jen jako v laškování odhodil čumákem psíka stranou, když u stavení znovu se mu v cestu připletl celý zpěněn, rozsápán a jako vzteklý.
Fousková
11 article
Sultán ve svém nynějším štěstí nemá an zdaleka pomyšlení na pomstu nebo odvetu za zlé — všechno, co vytrpěl, je v nitru jeho jako smazáno. Klid a tichá blaženost naplňuj sladce jeho trpělivou psí duší. A i v zevnějšku jest celý proměněn. Tvrdá, hranatá lebka se vyplnila, zapadlé břicho a vyvstalá žebra se srovnaly, celé kostnaté tělo změklo a pěkně se zakulatilo. I ty nakřívlé, poklesávající nohy jakoby se byly protáhly a narovnaly. Stra- katá kropenatost kůže přímo se leskne, jako lesknou se i dobré, šilhající oči a bílé zuby ve spokojeně rozškleběné, červené tlamě. Ach, co netušených slastí zažil za uply- nulý měsíc, co rajských radostí poskytla mu ta veliká, okrouhlá pánev, se kterou denně očekává ho přivětivá dívčice v rohu parkové ulíce, ve stínu temné, starobylé brány. Všech- ny dávno zapomenuté výně, všechny myslitel- né chuti rozplameňují jeho smysly a novou budí chuť k životu. I nozdrami rozeclvělými, všecek opojen touhou, rozčilen radostným očekáváním pro jíždí nyní vesele cestu, která se mu zdával druhdy tal neskonale dlouhou a smutnou Když v dáli zabělají se široké, pevné obrys města, celé jeho napjaté tělo jakoby se roz vlnilo k rychlejšímu klust. „On zrovna letí, on mne celou strhá, stýská si mlékařka Tonče. A tato se směje
Tonča
12 article
hladí rukou rozechvělé tělo zvířete a volá na- horu na kučeravého chlapečka, aby se podí- val, jak Sultánovi chutná. Ano, chutná a z té chuti, z toho našycení rodí se spokojenost radost ze života. I ve snu vrací se mu obraz zdroje, z ně- hož vyprýštělo jeho všechno nynější štěstí.. Udiven, k nepochopení udiven divá se pes na vcházející muže. Dřímal a pěkně se m snilo o široké ulici s košatými, kvetoucím akáty, pak zase o cestě zelenými lukami, o vi- suté zahrádce okenní, o vlasatém hošíčkovi nějaká vůně sílná, dráždivá vznášela se ve vzduchu — — — Nedosnil; silné mužské hlasy vytrhly ho ze sna, právě když sliboval býti nejkrásnějším. Dva, tři sousedé poznává pak muž s knírem v lesklé helmici, pak pán v zeleném klobouku — a za nimi člověk div- ný, snědý, rozcuchaný, zpola cikán s pytlem na rameně a smyčkou provázku v ruce. Všich- ni se tísní na páchnoucím dvorečku, klepají na uzamčené dveře nízkého baráku: pak hovoří rozkládají — pán v zeleném klobouce udíli
Dřímal Cikán
13 article
A dříve než se nadál, proletěl vzduchem tvrdý, tenounký provázek a jako hádě otočíl se okolo jeho krku. Neměl ani času zaštěk- nouti. Pán v zeleném klobouku vyšel, pak sousedé s mužem v helmici a konečně oe s krkem zadrhnutým v kličce, veden snědým rozcuchaným člověkem ... Nechápal, proč to vše přišlo, jak se stalo že tak z nenadání ocitl se v temné kolně ja- kési, ukován na řetěz. A nejen on, také dru- hové ze vsi — poznává je v polosvětle malé velké, černé, strakaté i bílé. — To již byla noc, to již stříbro měsíce pa- dalo štěrbinami do vnitř tmavé kolny, když uslyšel známý hlas. Mlékařka nejdříve zhurta. pak s prosbou a konečně s nářkem hlasitým dovolávala se vrácení svého spoluživitele Něco o vzteklém psu, a pokousání, o plnění zákona, zaslechl. Pak vše utichlo a teprve z dlouhou chvíli ozvaly se odněkud dětské hlasy, volající: „Sultáne, Sultánel“ To děti mlékařčiny křičely za zdí pohod- nice. Sultán je slyší, ale nedbá. Neužil od nich žádné laskavosti, žádné radosti mu jaktěživi neposkytly. Zamlklé a zasmušené sedaly na prahu u chalupy a přiblížil-li se někdy dů- věrně, mžouraje žádostivě šílhavýma, dobrý- ma očima po černém krající, který pojídaly hned ho rukama i nohama odháněly, nepo- skytnuvše ani drobečku. Ne, na ně nemysli v té dlouhé, nočn chvíli, ale na milého chlapečka v bělounkén kabátku vzpomíná, na jeho měkké ručičky kterými něžně hladívá jeho rozpálenou hlavu na toho myslí po celou noc a těší se na cestu vedoucí k němu . ..
Sultánel
15 article
Bóža si může oči vykoukat samým očeká váním. Dávno již přeletěli kolem bělouši zá- meckého pána, přejeli tahouní speditourovi přetáhl se zvolna pod okny hubený koničel hokynáře z předměstí. Také Žužu pana revi- denta přeběhl, přecupital Tocínek paní ma- jorky, Largo pana poručíka odbyl sí dávno svůj ranní koncert. Jen vozík mlékařky dosud není k spatření. Tonča se domnívá, že se mlé- kařce něco přihodilo a matinka utěšuje, že pejsek přijede jistě, ne-li dnes, tedy zítra. Neví, že pro něho není již žádného zítra! Neví nikdo z nich o tom, co odehrálo se dnes za časného jitra na planině nad zapadlou vesnicí A dobře že neví, jaké hrozné divadlo se tam odbývalo v růžovém zásvitu letního dne. Celá ves tam byla vzhůru; pláč dětí, křik lidí a bo- lestné vytí zvířat ozývalo se tam po dlouhou dobu. Průvod rozčilených obyvatelů provázel tam svoje hlídače a ochrance majetku. Málo- který z nich byl opuštěn. Vedeny šetrně za obojky neb neseny v náručí ubírali se smutně k určenému místu smrtí, kde snědý, rozeucha- ný muž, tvrdou rukou měl na nich vykonati dílo popravní. Těžký kýj v jeho ruce po- dráždil všechny. Dětí spustily pláč a tiskly své miláčky křečovitě k sobě. Ženy bědovaly a hladily posledně své ochránce po vyděše- ných hlavách. Pojednou jim byli milejší než jindy. „Proč ne střílet — proč utloukat?. Jak zní zákon? Kde je četník — kde starosta?“ křičeli lidé jeden přes druhého. A již se ně- kteří rozeběhli dolů do vsi. Ale vrata staro- stova statku zůstala uzavřená a nějaký mrzutý hlas odpověděl ze vniř, že hospodář není do- ma, že v noci odejel na trh.
16 article
Mezi tím strážník a ponocný odhánějí di- váky, vytrhují plačícím dětem uděšená zvířata z rukou — krvavá exekuce začíná. Rány těžkého kyje dopadaji na huňaté hlavy, na malé i velké. Na tyto třeba několi- kráte. S žalostným pláčem odbíhají děti, ženy s hrůzou chytají se za hlavy a volají zděšeno to že je jako o soudném dnu! Červená krev prudce vystřikuje, pak zvolna stéká po roz bitých hlavách a rudě zaplavuje zelený tráv nik. V poslední hrozné křeči svíjí se na kve- toucí mezi barevná těla zmírajících psů. Ruce spoceného pohodného začínají se třásti umdle- ním. Stará Fousková, která ještě nedávno zl. hřešila na tu psí láj, je všecka od sebe a křič jako beze smyslu, to že je milosrdenství k tvo- ru božímu — to že je jako za Herodesa krále A když krev nepřestává técí, když rány znovu dopadají na plano i na dosmrti, roz- běhla se výměnkářka Kalousová, která jejich starého Vořecha od boudy šla vyprovodit na jeho cestě k smrti, zpátky k jejich rozlehlému statku a plným hlasem volala tam na syna vnuka, aby pro boha pospíšili, aby vzali flinty — že ten katů holomek to neumi, že je na to slabý — že mlékařčin veliký pes nemůže po- jít a že se nedobitý po mezí tam válí! A byl to sedlák Kalous, který ranou z pušky dora zil Sultána i jiné. Svého starého Vořecha od- pravil také vlastní rukou, vykonáváje z milo- erdenství tuto „rasovskou prácí“, jak všecel rozpálen litostí a hněvem řekl. To všechno přihodilo se toho krásného rána, kdy malý Bóža toužebně očekával svého chráněnce, nemaje ani zdání o jeho zdlouhavé- ukrutné smrti.
Fousková Herodes Kalousová Kalous
17 title
Z děl Rabindranatha Tagoreho
18 article Bajadera.
Bajadera. Budhův žák, Ugaponta, spal v prachu na úpat zdí Matury. Ohně byly uhašeny a brány města zavřeny Na zamračeném srpnovém nebi byly hvězdý scho vané za mraky. Pojednou se blížila noha, provázená hudbou zvonících stříbrných šperků a dotkia se Ugapon tovy hrudi. Mladý muž se rázem probudil, mihotavé světl lucerny dotklo se jeho dobrých očí Zpozoroval bajaděru, zpitou vínem svého mlá dí, ozdobenou drahokamy různých barev a zaha- lenou světlemodrým pláštěm. Sklonila svítilnu, aby osvětlila krásný, ale přísný obličej mladého askety. „Odpusť mi, mladý anachorete, že jsem te probudila“, řekla bajadéra, „chci, abys mne navští vil. Zaprášená cesta není lůžkem, tebe důstoj ným. „Jdí svou cestou, krásko krásek,“ odvětil pou- stevník. „Až přijde chvile, dovedu tě najítí. Černá noc vycenila náhle zuby v zářivém ble- sku a bajadéra se počala chvěti strachem. ——— Nový rok dosud nebyl ohlášen. Vitrs hněvá. Větve stromů pláčí deštěm květů. Vítězný jarní vánek přináší z dálky zvuky jal- maje. Lidé spěchají do lesa oslaviti slavnost kvě Na střechy spícího města padá s nebe ja úplaku. Mladý anachoret bloudí po osamělé cestě naslouchá milostnému lkání pláka ve větvích magnolie. Ugaponta blíží se k branám města a uvolnuj krok. Kdo jest ta žena, jež leží v prachu u hra debního příkopu? Jest to bajadéra, pokrytá r nami, kořist černého moru, vyhnaná z města. Mladý poustevník se posadíl vedle bajadéry Položil hlavu nemocné na svá kolena, vlaží jei palčivé rty čerstvou vodou a maže její tělo olejem „Kdo jsi, dobrý anděli milosrdenství?“, ptá se bajadéra, stěnajíe „Přišla chvíle, kdy jsem se měl u tebe obje vit a tu jsem, jak jsem ti slibil. tin.
Budhův Ugapont Matura
19 article Dítě.
Dítě. Přinášim-li ti pestrou hračku, mé díte, chápu proč plane nad šedou prázdnofou takový třpyt ba rev, proč květiny svítí tak bohatými odstíny — přináším-li ti pesírou hráčku, mé ditě. Zpivám-lí ti k tanci, mé ditě, vím, proč mez rýžovými klasy zaznívá hudba a proč vlny nech vají zaznívat sbor svých hlasů až do klina n sfouchající země — zpívám-li ti k tanci, mé dítě Kladu-li sladkost do tvých prázdných rukou vím, proč kalich květin je pln medu, proč plody plní se skrytě skvostnými šťávamí — kladu-li slad kost do tvých prázdných rukou. Libám-li tvůj obličej, abys se smálo, mé mil váně dítě, chápu jásot. který vyzařuje ranní neb a rozkoš, kterou přináší měmu tělu lelní větřík dotýkají-li se tě mé rty, abys se smálo. Víme, odkud přichází spánek, jenž se vzná- ší nad očima dítěte? Ano. Vypravuje se, že má svůj domov ve vesnici vil mezi stiny lesa. Je jen mdle osvětlována světluškámi tam, kde kvetou dvě plaché, zázračné květiny. Odtud přichází úsmě aby zlíbal oči dítěte. Vime, kde se zrodil úsměv, který se vznáší na rtech spicího dítěte? Ano. Vypravuje se, že bledý paprsek přibývajícího měsíce se dotkí lemu prcha- jícího podzimního oblaku a že ve snu svěžího rán se zrodit úsměv, který se chvěje na rtech spícíh ditěte. Víme, kde zůstala tak dlouho skryta sladká, něz ná svěžest, která utkala tělíčko dítěte? Ano. Kdy byla matka ještě něžnou dívkou, obepiala své srdce mlčicím tajemstvím lásky — božská sladká svěžest jež utkala těličko dítěte. 20000000000000000000000000000ee
Vime
20 title
PRAŽSKÁ AKCIOVÁ
21 article TISKÁRNA
TISKÁRNA nejmoderněji zaří- zená, zhotoví každý druh tiskové práce vdoběnejkratší a co nejvkusnějí. Tísk děl vědeckýcha zábav- ných, tiskopisů ob- chodních, příleži- tostnýchi úředních, časopísů a cenníků. Obrázkové tisky ve vzorném provedení
22 article
no Oo apnenn Oernvs Ote ne
23 article Drobnosti.
Drobnosti. Meteorologická statistická zpráva za listo pad. Tlak vzduchu v první třetině měsíce jevil kle- sající tendenci a teprve ke konci této třetiny po- čal znenáhla stoupati. Stoupání jeho však dloub nepotrvalo a již v polovině druhé třetiny tlak vzduchu poklesl na měsíční minimum. Ke konei druhé třetiny tlak vzduchu poklesl na měsiční mi- nimum. Ke konci druhé třetiny dostupují poměry tlakové nejvyšší výše a po celou třetí třetinu udr- žují se vysoko nad normálem. Tím ovšem prů- měrný tlak vzduchu měsíce listopadu 745.76 mm jest vedle obyčejného 743.50 mm o 2.26 mm vyšší Nejvyšší tlak vzduchu pozorován byl 20. listopadu 755.42 mm, nejnižší 13.732.31 mm; rozdil hodnot jest 23.11 mm. Pokud týká se poměrů tepelných, byly tyto letošního listopadu velice příznivé a již dávno nebyl tak teplý listopad pozorován jako letos. Vyjma 10. a 11., kdy negativní úchylky o normální teploty činily — 0.09 C a — 0.53° C. te- plota po celý měsíc pohybovala se vesměs na normálem a zvláště na počátku a ke konci mě- síce positivní úchylky dosáhly neobyčejné výse Dne 19. činila positivní úchylka od normální hod- noty + 8.13° Č. Průměrná teplota listopadová 7.01° C. jest vůči normální + 3.50° C. o +- 3.51 C. vyšší. Nejvyšší teplota v Praze (Klementinum) pozorována byla 2. + 14.2° C., nejnižší 10. — 0. Celsia. Nejvyšší teplofa na Pelříně dosáhla dne 2 a 3. + 13.7° C., nejnižší 10. — 3.2° C. Nálaží lstošn listopad k nejteplejším listopadům v posledních 15 letech. Nejteplejší byly: 1904 (+ 4.05 C.). 1905 (+ 4.30° C.). 1903 (+ 5.73° C.), 1911 (++. 5.50° C.).
Praha Klementinum mm C a
24 article
1900 (+ 6.37 C.). 1899 (+ 6.60 C.), 1906 ( 7.16 Celsia): nejchladnější: 1908 (+ 1.38° C.), 1907 (+2.80° C.). 1902 (+ 1.07° C.). 1896 (++ 2.40° C.l 1909 (+ 3.20° C.). 1910 (+ 3.44° C.). 1900 ( 3.43 Celsia). Mrazy na venkově nebyly veliké a počaly okolo 5. listopadu. Největší mráz, vůbec hlášený. zaznamenán byl v Německém Brodě 5. — 3° C.a 22. v Brně — 3° C. Průměrná relativní vlhkos vzduchu rovnala se 79% a byla vedle obyčejné 83% o — 4% nižší. Největší vlhkost pozorována byla 1. 100%, nejnižší 4. 479%. Srážky byly velmi časté i počet srážkových dnů dosáhl výše 16 dnů.
německý Brod Brno + 6.60 C Celsius ° C . l 1909
25 article
Za to byly méně vydatné, neboť ve dvanácti dnech nedosáhly srážky ani výše 1 mm. Úhraný počet srážek činil 23. 1 mm a jest vedle obyčejného počtu 28 mm o — 4.9 mm nižší. Největší déšť vydal dne 28. 10.6 mm. Na Petříně úhrnný počet srážek rov- nal se 32 mm. Nejsušší listopady jsou pozoroványí 1908 [22.7 mm). 1907 (13.4 mm), 1901 (9.9 mm) 1906 (5 mm]. 1902 (2.2 mm); nejvlhěí: 1909 (28. 5 mm). 1904 (32.7 mm), 1903 (57.70 mm), 1900 (51.50 mm)- Obloha byla ponejvíce pod mraky. Jasných dnů byl 1, částečně pokrylých 3, většinou zamračených 26 mihavých 17, s jiním 3, s rosou 7, s výpary 8. se sluneční září 15. Slunce zářilo úhrnem 46.75 hod. vedle obyčejného počtu 65.9 hod. o 19.15 hod méně. Nejdéle svítilo 21. 7.50 hod. Vítr vál od s. 1. ssv. 2, sv. O. vsv. 2. v. 2, viv. 1. jv. O. jiv. O, j. 17. jiz. 9, jz. 21. ziz. 4, z. 17. zaz. 2, az. 2, ssz. O. bez- větří 0. Průměrná rychlost větru v km za 1 hod. činila 21.28 km. Nejprudší vítr vál 16.40.5 km. De- klinace magnetické střelky rovnala se průměrem 737.11. Největší výklon pozorován byl 2.7°41.5 nejnižší 24.7°33.2; varlace jest 0°8.3. Průměrná výška hladiny řeky Vltavy dosáhla + 27.6 cm i by- la vedle obyčejné 8.6 cm o + 19 cm vyšší. Nej- vyšší stav pozorován byl 30. + 50 cm, nejnižší §. 18 cm; rozdíl jest + 32 em. Pohyb obyvatelsva v Rakousku v r. 1911.
Petřín Vltava Rakousko mm km centimetr
26 article
Sešit „Pohyb obyvatelstva v královstvích a ze- mích na radě říšské zastoupených v r. 1911“ ra- kouské statistiky, vydávané c. k. statistickou ústř. komisí, přináší tato zajímavá data: Počet uzavře- ných sňatků stoupl průměrně ročně ze 178.918 v desitiletí 1871—80 na 212.110 v desítiletí 1901—10 a na 217.373 v r. 1911. Oproti stoupauti těchto absolutních čísel jest však snížení čísel poměr- ných. Na 1000 obyvatelů připadalo v prvním de- sítiletí 8.5, v posledním desítiletí 7.8 a v r. 1911 jen 7.6 uzavřených sňatků. Ke snížení číslice sňatků přispěly nejvíce země karpatské a nejméně země alpské. Stejně jako číslice uzavřených sňatků stoupala také absolutně číslice porodů od desiti- letí k desitiletí, avšak poslední ročníky vykazují absolutní úbytek porodo Úbytek ten v číslech poměrně je st značnějši než u sňatků. V období 1871—90 narodilo se průměrně živých dětí ročně 831.274.
27 article
Tento počet sloupl v období 1901—1910 na 948.24 a klesl v r. 1911 na 898.702. Počet porodů však neustále klesal. Na 1000 obyvatelů připadalo v období 1871—1880. 39.4, v období 1881—90: 38.1, v období 1891—1900: 37.5, v ob- dobí 1901—10: 34.7 a v r. 1911: 31.5 živě naroze- ných. Při tom klesl počet manželský ch porodů s 33.8 na 27.8 a nemanželských s 5.6 na 3.7. Oproti nejmenšímu úbytku sňatků v zemích alpských jest však zde silný úbytek porodů. Země sudetské vykazují naproti tomu stejný počet po- rodů. Ještě rychlejí postupuje úbytek úmrtnosti který se jeví již i v číslech absolutních. V prvním desítiletí pozorování 1871—1880 zaznamenává se ročně 670.444 úmrti, v desitifetí 1901—10: 637.765 a v r. 1911. 628.305. Poměrné číslice pro tato ob- dobí byly: 31.8, 23.4 a 22.0 na 1000 obyvatelů. Z toho připadá téměř třelina na děti, v prvním roce věku zemřelé. Z rychlejšího klesání úmrtno- sli než porodů vyplývá stoupání přebytku porodů.
28 article
Dospěli jsme však k mezniku demografického roz- voje, kdy počínají porody rychleji kle- sali než úmrtí. Snížení přebytku po- rodů, z toho vyplývající, jest zvlášt znáti v r. 1911. Přebytek živě narozených na zemřelými, který stoupl ze 160.830 v prvním de- sítiletí až na 310.482 v posledním desítiletí, čino v r. 1911 již o 270.397 osob více. Poměrně číslice byly. 7.6, 11.4 a 9.5 na 1000 obyvatelů. Ze života moskevských Čechů. (Pův. Jopis.) Střediskem českého života moskevského jest před 10 lety založený Český Kroužek. Z toho vyše i zdejší Sokol, který, osamostatniv se, prosperuj výborně a dal původ k založení dalších jednot. V Č. K. pěstuje se společenský život pořádáním večerů, šibřinek a domácích zábav. Delší dobu má již Český kroužek svůj odbor pěvecký, který po- malu rozvinul se tak, že tento rok pěvcům i ně- kolika milovníkům české písně okázala se úplně správnou a včasnou syšlenka, osamostatniti odbo a založiti první český pěvecký spolek na Rus „Lumír“. Od myšlenky přešlo se ke skutku a po- dány stanovy, které tyto dny kladně vyřízeny. Tou dobou však pracuje 26 nadšenců s pílí i chutí n projektovaném v březnu příštího roku samostat- ném koncertě, ve kterém doufá načíti práci seri- osní, t. j. seznamovati ruské bratry se sborovou literaturou naší. Spoluúčinkování předních ruských uměleckých sil jako solistů jest téměř zaručeno tito pomohou, vlastně hlavně pro počátek přive- dou na koncert ruskou veřejnost. Kromě toho však nový zpěvácký spolek nezapomíná svého otce, Če- ského kroužku, a staví se úplně ve služby Českého kroužku, zaručuje mu vždy a ve všem své účinko- vání a pomoe. De
Čecho Sokol Rus
29 article
Zoologická sbírka Musea král. Českého obo- hacena právě skvělým přírůstkem. Ve sbírce ssav- ců vystaven krásně praeparovaný sob novofundland- ský, dar to lovce téhož a příznivce našeho Musea, nešťastně v Africe zahynuvšího Filipa šl. z Ober- ländrů z Hronova, kterým rozmnožil řadu svých vzácných darů našemu Museu. Jakmile nákladem správní komise pro král. České pořízena bude vhod- ná skříň, přistoupí jako další drahocenný dar ná- dherný bison americký. — Jako novínka umístěna v předsíni u sbírky bezobratlovců tři akvaria,v nichž umístěny prozatím čilé koljušky a nádherně zbarvení okouni diamantoví a terčoví. Jest to ukáz- ka ryb nádherných barev ve svém prostředí, v ma- lebné tůnce podvodní a má sloužiti ku povzbuzení lásky k přírodě a býti pohnutkou ku popularisování věd přírodních. Akvaria ta jsou darem a vystaven péčí spolku „Leknín“ v Praze a vzbudí zajisté za- slouženou pozornost a vlídné přijetí návštěvníká sbírek českého Musea
šl Afrika Hronov Praha muzeum král spolek „ leknín
31 title
VŠEOBECN ISERTNÍ KANCEL. V PRAZE V NOVÉM BAZARu JEN V PŘÍZENÍ.
Praha