ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 84b411c0-8f1d-11dd-84bc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
Chunky — 36 celkem · entity: person 54, place 11, org 2, work 10
1 masthead
Strana 20.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
5. ledna 1913. číslo 5.
4 article
hned, jak panská shasne svíčku a odejde k ve- čeři, musíme tam. Uf! Jak je to hezký, dívat se na ten dům, jak tam stojí, s hvězdami zadu a se všemi těmi okny a světly! Hrome. Jime, chtěl bych být takovým chlapem, co maluje. Přidělal jsi ten drát přes cestu vod prádeln,? Opatrně se přiblížil k domu, stanul pod oknem oblékárny a začal stavěti skládací že- břík. Byl příliš zkušený a praktický, než aby se nějak zbytečně rozčiloval. Jim se přiblížil ke kuřáckému salonu. Náhle vedle mr. Wat- kinse v křovi něco silně zapraskalo a bylo slyšeti něčí útěk. Hned mu napadl drát, který jeho pomocník právě byl připravil. Slyšel du- pání po štěrku na cestičce. Mr. Watkins, jako všichni praví umělci, byl velice nesmělý, shodiv hned skládací žebřík, dal se opatrně na útěk křovím. Měl neurčitý pocit, že mu dva lidé jsou v patách, a nejasnou postavu svého pomocníka před sebou. V následujícím okamžiku přeskočil zídku, ohražující křoviny a byl v otevřeném parku. Dvojí dupnuti ná- sledovalo po jeho vlastním skoku. Byl to bystrý závod tří v temnotách. Mr Watkins byl lehký, dobře trainovaný muž.A brzy měl po boku supající postavu v předu. Nikdo nepromluvil. Ale když pan Watkin onoho dostihl, jakoby nepříjemné zklamán padlo na něj. Druhý muž otočil hlavu a záro- veň vykřikl překvapením. „To není Jim,“ po- myslil si mr. Watkins, a v tom cízinec jakoby upadl před jeho nohy a on se poručil na zem.
Hrom Jim Wat Mister Watkins Watkin Ufa
5 article
„Přilož ruku, Bille,“ křikl cizinec, když druhý muž doběhl. A Bili přiložil — ve skutečnost dvě ruce a kolena k tomu. Čtvrtý muž, patrně Jim, stanul nejspíše opodál a pak utekl n jinou stranu. Vskutku nepřidal se k té trojici Vzpomínky mr. Watkinse na nejbližší ná- sledující dvě minuty jsou neobyčejně pusté Má nejasné představy o tom, jak měl pale v koutku úst prvého muže, a cítil se znepo- kojen nad jeho bezpečností a jak na kone po několik vteřin táhl hlavu gentlemana, sly šicího na jméno Bill, k zemi za vlasy. A tal byl kopán na velmi mnohá různá místa, jak by od nesmírného množství lidí. Ten gentle man, jenž se nejmenoval Bill, vrazil své ko- leno pod bránici páně Watkinsovu a snaží se přelomit ho přes něj. Když jeho pocity nebyly již tak zmatené seděl v trávě a devět nebo deset mužů — noc byla temná a on byl příliš spleten, než aby mohl počítati — stálo kolem něho, čeka- jíce patrně, až přijde k sobě. Smutně zname- nal, že je chycen, a byl by pronesl nějaké fi- losofické úvahy o nestálosti osudu, kdyby jeho vnitřní pocity mu byly dovolily mluviti. Konstatoval velmi záhy, že jeho zápěst nebyla spoutána a že láhev kořalky mu byla vtisknuta do ruky. To ho trochu dojalo — byla to velmi neočekávaná laskavost. „Von přichází k sobě.“ pravil hlas, ve kterém tušil poznávatí druhého hammerpond- ského lokaje- „My je máme, pane, voba je máme,“ řek hammerpondský číšník, muž, který mu by podal láhev. „Děkujeme vám. Nikdo neodpověděl na tuto poznámku Vypadalo to, jakoby platila jemu.
Bill Watkins Watkinsův
6 article
„Ti ho zpracovali,“ pravil cizí hlas, at chlapi ho napolo zabili.“ Mr. Watkins se rozhodl, že zůstane zpra- covaný, dokud by lépe nepochopil situaci. Po- zoroval, že dvě postavy se smutnými tvářem stály nedaleko vedle sebe a něco zvláštního v držení jejich ramen prozradilo jeho zkuše- nému oku, že jejich ruce jsou vzadu spoutá- ny. Rázem pochopil situaci. Vypil malou lá- hev a hleděl dostati se na své nohy, při čemž mu ochotné ruce pomáhaly. Bylo slyšetí sou citné šeptání. „Podejte mi ruku, pane, podejte ml ru- ku,“ pravila jedna postava před ním. „Do- volte mi, abych se s vámi seznámil. Jsem ván skutečně velice zavázán. Byly to skvosty me ženy, lady Avelingové, které přilákaly tyto lupiče do domu. „Velice mne těší, býti vám představen. vaše lordstvo,“ pravil mr. Watkins. „Zpozoroval jste je asi, když se chtěli dostati do okna,“ pravil lord Aveling: „váš zápal vás nejspíše svedl, že jste se dal za ni- mi. A na štěstí pro vás, dva policisté byl právě u vchodu a dali se za vámi třemi. Po- chybuji, že byste je byl chytil oba najednou — byle to proklatě odvážné od vás. „Ano, nepomyslil jsem na to vše,“ odpo- věděl pan Watkins; „ale nikdo nemůže všech no najednou. „Ovšem že ne,“ řekl lord Aveling. „My slím, že vám trochu ublížili,“ dodal. Skupina se zatím hnula k zámku.
Mister Watkins Avelingová Aveling I žena
7 article
„Vrávoráte poněkud. Smím vám nabí nouti rámě? A mr. Watkins, na místě aby vstoupil do hammerpondského zámku oknem oblékárny vkročil tam — stříknutý a nakloněn zase k ve- selosti — opíraje se o rámě skutečného, ži- vého peera, a to skrze hlavní dveře. „Tomu se říká vloupání,“ pomyslil si mr. Watkin „Lupiči“ při plynovém světle ukázali se jak místní amateuři v porovnání s panem Wat- kinsem, a byli odvedeni do čeledníku, be- dlivě střeženi třemi policisty, dvěma hajnými s nabitými puškami, číšníkem, podkoním a kočím, aby ráno byli dodáni na policejní sta- nici v Hazelhurstu. Pana Watkinse zatím ob- skakovali v saloně. Nabídli mu pohovku nechtěli ani slyšeti o nočním návratu do vsi. Lady Avelingová byla nadšena jeho skvost- nou originalitou a poznamenala, že její před- stava o Turnerovi byla právě taková: trochu obhroublý, poloopilý, s hlubokýma očima, od- vážný a hezký. Někdo přinesl také malý. skládací žebřík, který našli na cestě a ukazo- vali mu, jak se dává dohromady. Vypravovali mu také o drátu, který vísel přes cestu, pa- trně aby zadržel nic netušící příchozí. To bylo obdivuhodné, že té nástraze ušel. A uká- zali mu také šperky. Pan Watkins cítil, že nesmí příliš mnoh mluvit, a každá nesnáz v hovoru hned ho upa- matovala na vnitřní bolesti. Na konec začal pociťovati ztrnulost v zádech a zívl. Všichni si hned uvědomili, že je to nešlechetné zdržo- vati ho po jeho zápase, a tak on se uchýlil do svého pokojíku, malé červené ložnice ve dle pokojů lordových. Jitro nalezlo v hammerpondském parku opuštěný stojan, na němž viselo plátno se ze- leným nápisem a hammerpondský zámek v rozčilení. Ale nalezlo-li jitro mr. Teddy Wat- kinse a avelingské diamanty, jistě nepodalo tom zprávy policii.
Watkins Wat Avelingová Turner Teddy Wat
8 article Prsten.
Prsten. Napsal Henri de Régnier. Přelozila Jaroslava Vobrubová.
Régnier Vobrubová
9 article Janu de Gourmont.
Janu de Gourmont. „Měl jsem mnoho milenek,“ pravil Jiř- Dauroy sklepávaje popel s doutníku nehtem malíku, na němž jiskřilo se světlo lampy na kameni prstenu, „ano, mnoho milenek, ale ne- tvrdím nicméně, že znám ženy, ani se nemohu chlubiti, že jsem byl v lásce šťasten, nebot jsem se chtěl právě utišiti z „bolesti srdce“ když jsem se rozhodl, že toho roku strávím leto na malé bretonské pláži v Kermoru, kde jsem si slíboval, že svoji nevrlou zádumčivost vypeku na slunci a v mořském vzduchu. Po mém příchodu do Kermoru našel jsem tam přesně to, co jsem tam přišel hledat, to znamená, dokonalou samotu. V dosti pro- stranném a dosti pohodlném hotelu, v němž jsem se usídlil, jsem neznal nikoho. Byl to vysněný pobyt a mohl jsem se tedy váleti svobodně v horkém písku, nejsa při tom vy- rušován ze své bručivé zamyšlenosti. Měi jsem pro toto prospěšné zaměstnání před se- bou celé leto. Byl počátek července. Po celý měsíc bylo nesnesitelné horko já chutnal jsem radostně blahodárnou opuště- nost tohoto třpytícího se pobřeží, tváří v tvář nezměnitelně modrému moři. Řídcí plavci uchýlivší se do svých cvilinkových stanů, za- nechávali břeh téměř prázdný. Bylo na něm viděti pouze děti, polonahé a s ohmahlou ků- ži, jež měly pod slaměnými klobouky hnědo ožehlé líce. Byl jsem tedy dokonale nevyrušován. Ne kolik vil vroubících pláže vypadalo opuštěně Ve své většinou barokní a hledané ohyzd nosti byly pod záštitou spuštěných stor ma- látné a němé. Jediná lišila se od svých souse- dek, jakousi zde jedinečnou eleganci. Byla do- bře stavěna, měla šťastné rozměry. Měla v so bě cosi jednoduchého a ušlechtilého a často kráčel jsem mimo ni, když jsem se rozhodl syt pohlížení na tři nehybné plachty, sedíc jako motýli na moři a propouštění písku prsty jíti do borového lesa, bych si rozkýval trochu nohy.
Gourmont Kermor
10 article
Tento sosnový les byl jedním půvaben Kermoru. Rozprostíral se za vilami a táhl se dosti daleko po písčinách pobřeží, kde se stá- val opravdu nerovným a dosti malebným. Z nějaký čas miloval jsem tyto jednotvárné vonné stromy, potící se pryskyřicí, pod nimiž člověk kráčel po koberci z ryšavých jehličel a kde se mu koulely pod nohama ty šupinaté šišky, jež se podobaly zvířatům, vyplašeným z brlobu. Za těchto procházek uvažoval jsem nejra- ději o svých záměrech. Nevstoupila v ně, jak dobře pochopíte, myšlenka odříci se lásky Účinek mé poslední zkušenosti nesahal tak da- leko. Řekl jsem si prostě, že musí přece být na světě ženy odlišné od těch, s nimiž jsem se až dosud stýkal. Proč jsem neměl nikdy co dělati než se žárlivými, prohnanými, svárli- vými? Ty mi ovšem daly rozkoš, neboť jsen si je vyvolil dle vkusu svých smyslů, ale při- vodily mi také mnohou nepříjemnost. A při- pomínal jsem si hlučné, hřmotné a nesnesitel- né sceny, jimiž skončil můj poslední poměr. Rozhodl jsem se, že tentokráte bude moj příští milenka jemná, mírná a něžná bytost Naše láska bude se setkávati toliko z del- kátní shody a jemných ohledů.
11 article
Ano, ale kde najíti takový zázrak? A zoufal jsem, zatím co byl několik kroků ode mne, v té vkusné vile, o níž jsem vám po- vídal a v níž mne přítel, potkaný náhodou na pobřeží a naplněný soucitem k mé samotě, té- měř násilím představil přes můj odpor vejít do styku s lidmi, kteří ne mi mohli stát ob- tížní! Ach, můj drahý, jak jsem se mýlil, jaký rozkošný dojem, když jsem vešel poprvé do Ibišku, kde bydlela paní de Selvante! (Na- zývejme ji tak, chcete-li.) Všechno bylo tam mile harmonické a dokonale volené. Nábytek nástěnná malba, vše se tam družilo půvabně k sobě a budilo představu klidného, spořá- daného a soustředěného života. Ta, jež uspo- řádala tuto výzdobu klidu a míru, byla asi sladká jako štěstí... To, co mi přítel řekl paní de Selvante, nevyvracelo této domněn- ky. Byla provdána za bezvýznamného a hru- bého manžela, nepřítomného ostatně část ro- ku, a její chování k tomuto chrapounu bylo vzorem trpělivosti a taktnosti. Paní de Sel- vante trpěla také v obydlí přítomnost dvou švekruší, potměšilých a plíživých stvoření stopujících asi její konáníl
Selvante jít Selo
12 article
Jak byla hezká paní de Selvante asi mír- ná a tichá! Za důkaz stačil mi způsob, jímž křížila své krásné ruce; na prstě jedné z nich leskl se jednoduchý prstýnek; způsob, jímž pozvedala své krátké jasné oči v něžném usměvavém obličeji. Jak odvážiti se mluviti o lásce takové osobě, neboť konečně láska. ať se jakkoli výraz zahalí, nese sebou přece naději na jisté úkony, jež aby byly líbezné. musí býti provázeny jistým zmatkem ducha a smyslů! Jak pomýšleti na to, přivésti mír- nou paní de Selvante k tomu, co zdálo se být tak vzdáleno jejímu slušnému a cudnému vze- zřeníl Přes svoji nejistotu stal jsem se přece rychle stálým hostem ve vile Ibišku. Švekruše číhaly potměšile na mé návště- vy; viděl jsem, že se před mým příchodem vytratí. Co na tom, když mne paní de Sel- vante přijímala přátelsky! Podala mi svoli krásnou ruku, a usadila mne vedle sebe.
Selvante paní jít Selo
13 article
Uklidněn jejím pohledem, oddaloval jsem do- znání své horoucnosti; ale jednal-li jsem tak zprvu z bázně, poznenáhlu jednal jsem tak z jiného citu. Brzy se mi vskutku zdálo, že paní de Selvante není k mé mlčelivé odda- nosti lhostejná. Místo aby mne tento úspěch osmělil, zadržel mne. Pociťoval jsem jakoby výčitky svědomí proto, že jsem zneužil něhy této mladé ženy k tomu, abych ji přiměl, aby mne dala důkaz lásky, který byl přece tajnou nadějí mé touhy Jiný ohled, jenž mne zdržoval, bych do znal paní de Selvante svou lásku, byla obava před nepovolanými. Vila nebyla bez- pečná. Obával jsem se zvědavých uší. Pan de Selvante byl ovšem vzdálen, ale byly tu dvě švekruše, a snad za dveřmi. Očekával jsem tedy příležitost. Nalezl jsem ji v pro- cházkách, jež paní de Selvante konala často sama. Projížděla krajem ve vozíku, v němž byl zapřažen ponny, kterého sama řídila. Mluvili jsme často o těchto procházkách. Mi- lovala přírodu. Takto mohl jsem ji jednoh dne označiti místo na písčinách, kde strmělo několik borovic opravdu zvláštního tvaru a z nichž jedna byla dokonale neobyčejná ve své malebné bizarnosti. Proč bychom se tam zítra neuviděli? Může uvázati koně v malé vzdálenosti od místa a přejíti pěšky až tam. Naslouchala mému poučování s hlavou sklo- něnou a pohrávajíc si se svým zlatým prste- nem. Svolila. Ztrávil jsem neklidnou noc, a po celo ráno nemohl jsem vydržeti na jednom místě. Dostaveníčko bylo ustanoveno na pátou ho- dinu. Nikdy se mi odpoledne nezdálo byt deiší. Procházel jsem se konečně po pláži. Byla poseta tu a tam hovořícími. Méně pal- čivé slunce dovolovalo opustiti záštitu stanů Skládací židle umísťovaly se vedle sebe.
Selvante
14 article
Když konečně nadešel okamžik, abych se odebral na označené místo, odešel jsem vel- kými skoky podél břehu, nevšímaje si stou- pajícího moře, jež mi občas potřísnilo obuv svou mydlinatou pěnou. Příšel jsem první. Paní de Selvante ne- mohla dlouho nepřijíti a já usedl jsem pod bizarní sosnu, záminku naší schůzky. Upu- stila na písek duny několik šišek. Zdvihl jsem jednu. Zaměstnávám si rád. jsem-li rozčilen. nějakým předmětem prsty. Ačkoliv mi srdce prudce a rychle bilo, byl jsem šťasten. Mysli jsem na svou minulost; zdála se mi být hlou- pou a marnou, plnou milostných hádek, roz chodů, hněvů, celé té ostnaté kytice, jež před- stavuje v mysli milenců vzpomínka na ty, kte ré milovali; ale budoucnost bude odměnou z tyto neklidné hodiny. Měla sladkou tvář pan de Selvante . Konečně tu byla! Přicházela, oblečen celá bile jako štěstí a kráčela svým rovnoměr- ným a svižným krokem. Vstal jsem a běže k ní. Cítil jsem její ruku ve své. Zlato jejího prstýnku způsobilo mi pocit lahodného chladu Paní de Selvante považovala za svou povin- nost obdivovati starý strom, o jehož zvláštním tvaru jsem již pravil, ale něžná červeň jí bar- vila líce. Mechanicky, poslouchaje všecek, jak hovoří, sňal jsem ji a navlékl několikráte n prst zlatý prstýnek, když vykřikla. Nechal jsem uklouznouti prsten. Vidě jsem jej, jak se kutálí po svahu půdy a mize v sosnovitých jehličkách. — Můj prsten, můj prsten — opakovala paní de Selvante, zatím co jsem se já sklonil. bych jej nalezl. Rozechvěn výrazem nelibosti u mladé ženy a dotykem její ruky, pohledem na její tvář, vyznáním, které jsem jí chtěl prá- vě ve chvíli nehody učiniti, hledal jsem marně.
Selvante
15 article
Marně hmatal jsem po jehlíčí, zdvihal je. Pod jejich jemnou tkání jevil se holý písek duny. Pak uslyšel jsem hlas paní de Selvante, jež mi říkala: — Ale hledejte přece... tam... tam tam .. Eh. co mi záleželo na jejím prstenu! Čini jsem, pokračuje v hledání, zoufalé pohyby hla- vou. Pojednou jsem se obrátil. — Máte ho Hlas paní de Selvante byl neklidný úsečný. Ukázal jsem své prázdné ruce a kýv jsem, že ne. To bylo úžasné, můj drahý. Nikdy nevidě jsem tak stoupati vztek do tváře, zachvaco- vati, stahovati, zalévati purpurem, změniti jako u paní de Selvante. Opakují vám, že to bylo úžasné. Stála přede mnou, zuříc a dupa- jíc nohou. Dusila se, slova nemohla se ji vy- drati z hrdla. Celé tělo se jí třáslo a domní- val jsem se, že mi natluče. Uděšeně jsem ucouvl. Náhle jsem pochopil: vždy nepřítomný manžel, potměšilé a pližící se švekruše! Ne- šťastný! Nešťastné! A já jsem se dal ošálit- něhou paní de Selvante!“ Jiří Dauroy odložil zbytek doutníkud popelníku. Při jeho pohybu zatřpytila se po- líčka kamene prstenu, jejž měl na ruce. Pokračoval, směje se: „Na štěstí bylo místo opuštěné, protože tam chodí pouze zřídka celníci, kteří vidí toliko, co chtějí vi- děti. Paní de Selvante byla jednou z milenek. jež jsem nejdivočeji miloval. Ach! Jaká ohni- vost v tom rozkošném, měkkém a kyprém těle! Jaký plamen v těch očích, tak často klo- pených! Nebyla-li to milenka, o níž jsem snil. byla to milenka, na niž ještě myslím. Jaké la- hodné peklo jsme prožíli! Rozešli jsme se záhy, ale ponechal jsem si tento prsten v upo- mínku na ni a nepodívám se na něj nikdy. abych si neřekl, že v lásce musíme bráti ženy takové, jaké jsou, a ne takové, jaké bychom chtěli, aby byly, a že je nesnadnější znáti je než je míti.
Selvante Nešťastná Dauroy
16 title
Nová próza P. Altenberga.
P Altenberg
17 article Z knihy „Bilderbögen des kleinen Lebens“ přelo
Z knihy „Bilderbögen des kleinen Lebens“ přelo zil V. Jiři na.
18 article
Kdo zvítězí?!
19 article
Ve velkém městě musila zachovávati de korum. Byla tam spoutána na rukou i nohou s roubíkem v ústech. Kdežto on, mladý manžel, ten, ó — Byla úplně zoufalá: „Chtěla bych ti být vším, vším, já, já, já sama!“ cítila. Zajeli na léto do mořských lázní R. Tam nemusila již zachovávati dekorum k vůli pa- ničkám továrníků, i začla úmyslně vzbuzovat v nevěrníku žárlivost, flirtujíc brzy s tím, brzy s oním, všude naznačovala, že nemůže se na ni spoléhati, že nemůže ani na okamžik býti jist její věrností. Na ni se spolehnout — ne! Právě když počinal opravdu býti trochu neklidný, byl tu konec jeho dovolené. Odjí- žděla s těžkým srdcem. Jeli zpět do velkého města, kde sladká a roztomilá žena musila zachovávati dekorum, jsouc spoutána na ru- kou i nohou, s roubíkem v ústech, kdežto on, ten. ó — — — Byla proto úplně smutná, neboť v městě neměla nad ním moci, kdežto on byl v dobré náladě, poněvadž poměrně vše dobře pro něj dopadlo v mořských lázních v R. Tu řekla mu v železničním voze, jsoue schvácena dětinským zoufalstvím: „Poddala jsem se přece hraběti. Ano, prosím, udělala jsem to. „To nebudeš tedy již moci dělati mně vý- stupy pro děvče z pokladny v kavárně našeho bydliště,“ řekl klidně. „Nepoddala jsem se hraběti,“ řekla hne zoufale. „Tak tedy mne můžeš dále peskovati pn Annu,“ řekl klidně. Tu rozplakala se tiše, beze slova, ubohá přemožená. Poklekl před ní na zem. Sklonil se pře ní na koleno, položil hlavu do jejího klína. „Děcko, děcko — — — Za čtyří neděle začala zase bitva a nepo- koje trpčeji, než před tíml Plakala bezhlesně jako pro sebe. Onří kal: „Děcko, děcko — — — Tu uveden byl do domu mladý syn továr níkův — — Citronové a fíalové karafiáty.
Anna
20 article
Básník řekl mladému, zcela opojenému pánovi: „Sedíte zde k vůli oné překrásné mla- dé dámě vis-a-vis, a jste proto tak zpitý !? Mladý opilý pán neodpověděl. Tu přišla stará prodavačka karafiátů. Mladý opilý muž poslal dámě vís-a-vis deset karafiátů citronových a fialových, ač- koliv ho básník před tím varoval. Nesluší se to prý v kavárně. Páni, kteří seděli s překrásnou dámou. osopili se na prodavačku: „Kliďte se pry s květinami, tábnětel“ Tu koupil básník tytéž karafiáty a na- psal na lístek: „Básník za nešťastného mla- dého muže. „Táhněte,“ řekli pánové ku prodavačee „okamžitě zmiztel Pak odešli vítězoslavně s překrásno dámou. Avšak nic, nic, ba ani atom jakéhokoliv opravdového citu neztratí se a neza- padne na zemi. Jenom že to brutální lidé n- pozorují. Dáma cítila: „Jsem nešťastně milována někdo pro mne trpí — — — Pánové měli říci: „Přijměte přec ty krás- né květiny, zdá se, že vás fanaticky cti — Tak byla by bývala rána odražena. Ale oni ukázali slabinu v souboji na rapíry — v souboji jsoucností, využili prostě své oka- mžité převahy, bouchli do toho. To nemaj ženy rády. Tu pocítila hned dáma: „Miluje mne, trp pro mne! Co jste to za surové druhy, vy, moji pánové, šťastní majitelé ?17 „Blamovali jsme se,“ řekl mladý opilý „Ano,“ řekl básník; neboť při takové při ležitosti říkal vždy „ano“ za každých okol- ností: ačkoliv dobře věděl, že tomu jinakl muž.
21 article
Ameríčtí akrobatí. Mladá překrásná dáma sedící v prosce- niové loži dívadla Variétés řekla: „Pánové nápadníci, kdo z vás dovede za šest měsíců házeti tak nádherně palicí jako tito ušlechtil američtí jinoši, tomu dovolím, aby se mne zmocnil — — —“ Baron řekl: „o, milostivá, právě od vá byl bych očekával, že výše ceníte duševní vlastnosti — Hrabě řekl: „Urozené racy nepotřebuj již ničeho vykonati! Milostivý osud dal jim to již s sebou na svět — — —l Mladý princ políbil však překrásné dámě uctivě ruku a řekl prostě: „Chci se o to po- kusiti —l? Dáma řekla: „To jest zrovna tolik, jak byste toho docílil, princi! Neboť z moudrého poznání a láskyplné vůle vykvétají samoděk všechny naše síly a schopnosti! Již jsem s vyvolila!“ Baron s hrabětem odtáhli pryč jako „od- mítnutí ženiši“ z pohádky, kteří nerozluštili hádanky — —- Baron řekl: „Ach, zatracená historie, ta malá ropucha četla jistě Petra Altenberga — žádejte při nákupu
Baron Hrabě Petro Altenberg
22 article Matiční papíry a obálky
Matiční papíry a obálky neb nejsou dražší jiných a vynesly Ústř Matici školské koncem září 1912 K 17.500. achy.
23 article Čís. 1.
Čís. 1. Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, buďtei adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-Il. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Praha
24 article
Úloha čís. 905. Originál. Josef Moravec v Praze.
Moravec Praha
25 article
Mat ve 3 tazích. Úloha čís. 908. Samuel Loyd.
Loyd
26 article
Mst v 5 taztoh Úloha čís. 909. F. Köhnleln.
Köhnleln
27 article
Mat ve 4 tazích
28 article
Úlohy čís. 903 a 909 vyjímáme z nové sbírkv úloh neunavného A. C. White-ho »The theory of pawn promotion« (teorie proměny pěšce), kterou právě svým přátelům jako vánoční nadilku rozeslal. Posudek o knize této, která jest histo- ricky velmí cennou, přineseme později. Přinášíme dnes znovu úlohu čís. 905, která v minulé rubrice byla chybně vytištěna a pro- dlužujeme lhůtu pro zaslání řešení do 22. ledna 1913. Mezi řešitele bude vylosováno 5 knižních cen.
A C White the theor
29 article
Philidorova hra
Philidorův
30 article
Hrána nedávno v Rize Černý: A. Němcovič Bílý: K. Behting. 13. Jb1—a3! Vb8xcba 1. e2—e4 e7—e5 14. Ja3xc4 Vb2—b5 2. Jg1—13 d7—d6 15. a2—n4 Vb5—d5s 3. d2—d4 J68 —f 16. Je4—c3 Vd5—ds 4. Sf1—c4 Jl6xce4- 27—g6 17. 12—14i d6— d5 5. 0—0 18. Dd1—13 0—0 6. Jí3xe5 d5xkc cl g6x 15 19. 14——f5 7. Vi1—el Jb8— c6 20. Dí3—g3- K.8—hs 8. Je5c6 b7xK c6 21. Dg3—e5+ Kh8—gs 9. Velxe4— Sí8—e7 22. Je3x15 De7—g 10. Sc1—g5!° Sc8—e6 23. Ve444l Dg5xkc g4 11. S45Xe7 Ddsxe7 24. Jí5—e7 mat. 12. 22e3! Vas— bsr Němcovič, jak známo, s oblibou hrává ote- vření a varianty méně známé a dosud neprozkou- mané. Dříve ve Philidorově hře volil obyčejně Hanhamovu variantu Jb8—d7, zde zkouší jiný sv- stém, čímž tato partie stává se i theoreticky za- jímavou. 2 Chybné by bylo 4... Sí8—e7 pro 5. d4xes d6xe5 (5.... J6xe4 6. Ddl—d5) 6. Ddixd8- s nási. Ji3x(e5. * Také po d4xe5 má bílý lepší hru; pokra- čování, bílým zvolené, vede k zajímavým zá- pletkám. Po 6.... Sí8—e7 7. Sc4—d3 povstává po- stavení známé z ruské hry Divný tah; černý trojpěšec na lince c nevy- padá příliš pěkně. Aby zamezil manévr Sc8—e6—d5. v Po 12.... 0—0 padl by brzo pěšec cd bílý získal by silný útok.
Černá A Němcovič K Behting Philidorův Hanhamův Vasa Ddixd 8 Vb 2 d 4 J 68 Jl c 6 20 c 6 21 e 5 + Kh 8 Ddsx 7 24
31 article
*Černý nechce ustoupiti věži z páté řady, aby nepřipustil Dh5. Avšak lepší snad bylo Vb5—45, neboť bílý by pak nesměl hned hráti 12—14 pro Ve5x g2 s násl. Se6—d5 Tím přichází černý král z deště pod okap- Dle »Hamburger Nachrichtene Zprávy šachové. Praha. Klub šachistů Vyšehrad po- řádal 25. prosince bleskový turnaj o 13 účastní- cích: I. Richter 111/2. II. Mitovský 101/4. III.—JV Arnold a Pokorný. V.—VII. Jandik, Kolář a Wol- ter. — V sobotu dne 11. ledna v 7 hod. večer koná klub ve své místnosti v host. »U nádražíe řádnou valnou schůzi, k níž tímto všechny své členy zve. V neděli 12. ledna o 9. hodině dopol. utká se klub v hromadném zápase a Klubem ša- chistů v Žižkově. Hosté jsou jako vždy vítáni. Nusle. Klub šachistů »Nusle« pořád členský turnaj o championát na rok 1913. Při- hlášky (i nových členů) přijímají se ještě dnes do 3. hod. odpol. v klubové místnosti v Riegrově kavárně. Vklad1 K. záruka (která po sehrání turnaje se vráti) 60 hal. Vítězové obdrží ceny nevitězům budou výhry honorovány. Týdně nutno sehráti jedno utkání. Hraje se ve čtvrtek večer a v neděli odpoledne. Klub koná řádnou svoji valnou schůzi v neděli dne 19. ledna v 6 hodin večer v klubové místnosti.
Černá I Richter Arnold Pokorná Jandik Kolář Wol Nusl Praha Vyšehrad Žižkov Nusle Riegrův kavárna
32 article
nov čokolád
33 article
195 13 Z-2049
34 article
Z-20 493
493
35 title
Sokolský krém!
36 article Český bezvadný a dokonalý výrobek
Český bezvadný a dokonalý výrobek na cídění obuví. Udržuje kůži měkkou, jemnou pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropouští vlhko. — Výrobei: Benes a Lakomý, Brno e pravý jen Be soko- Sokolský krém iem pezkemi Krémy nabizené bez jména výrohce - nejsou české
Lakomá Brno