ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 19 4e65fd00-8f08-11dd-81bb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 19
Chunky — 24 celkem · entity: person 51, place 8, org 1, work 1
1 masthead
5. ledna 1913,
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k č.b.
3 masthead
Patisk vyhrazen
4 masthead
Strana 19.
5 article Pořádná partaj.
Pořádná partaj. Z pražských obrázků. Napsal Jan Klec an da. Do průjezdu třípatrového domu na praž- ském předměstí vešel obstárlý muž v dost ošumělém šatě s podlouhlým balíčkem akt, jal je nosívají úřadní sluhové, již roznášejí upomín- ky z berního úřadu a exekuce od soudů. Ale tento zde nebyl soudním sluhou, neboť měl do- cela obyčejný měkký klobouk, ač jinak jeho obličej, zdobený sílným knírem a plnovousen s vyholenou bradou, vypadal dosti „komisně“ Muž přistoupil k tabulce, visící na zdí prů jezdu a prohlédl si bystře seznam nájemníků Jeho zvětralou tváří kmitlo cosi jako spoko- jený úsměv. Hrábl do svých „aktů“ a vyňal ohmataného, mastnými skvrnami zašpíněného obalu arch, na němž bylo hojně rubrik. Napsal nahoru na arch jakési číslo, sna číslo domu, a pak činil si poznámky do rubrik občas pohlížeje do tabulky na stěně. Když byi s prací tou hotov, zašel ke dveřím, nad nimiž byla tabulka, označující byt domovníka. Chvil- ku naslouchal, pak strhl s hlavy klobouk smáčkl ho a strčil do náprsní kapsy, odkudž byl vyňal úřadní čepici se žlutým prýmkem Nasadil sí ji na hlavu, narovnal si na nose černé koštěné brejle a — skoro byste byl řekli, že vyňal z některé kapsy i znamenitou masku „úřadní osoby“ a zakryl jí tvář, ktero jste před chvilkou viděli. Měli jste před sebou úřadního sluhu, jak si ho lépe ani na divadle představiti nemůžete.
Jan
6 article
Zaklepal energicky a nečekaje na vy- zvání, vrazil do dveří. Paní „správcová domu byla sama doma a poněvadž byla podobným návštěvám „pánů s čepici“ zvyklá, ani se ne- zalekla. Její muž daní neplatil, dlužen tak nikomu nebyl, nemohlo se to tedy týkatiji Buď to je upomínka panu „inspektorovi“ od pojišťovny, jenž nikdy neplatil daně dříve, a dostal „fendunk“, nebo partají ze čtvrtého patra, kam si exekutoři mohli nohy uběhati „Paní Svátková?“ zeptal se úřadní mu s úřadní říznosti. „To bych byla. Co pak si přejou?“ řekl s důvěrností, kterouž sí přece jako poloúřadn osoba mohla dovoliti. Muž se zamračil. „Já se neptám, co byste byla, anóbrž jste-li paní Svátková?“ „Hm, tohle je nějaký kakabust Ten t bere přisně“, myslela si paní Svátková a na hradivši kolegiálně usměvavý výraz obličeje vážně úřadním vzhledem, odpověděla stejně řízně: „To jsem. Co si přejete? „Heč“, řekla si v duchu. „Když ty na mne jen tak „vy“, já taky „vy“. Jaké pak flausy policajtskou čepicí?“ Muž to vycítil a ihned stáhl zvětralé rysý svého obličeje ve vlídnější záhyby.
Svátková
7 article
„Mám na vás z nařízení úřadu některý otázky, které prosím, abyste mi dle svého nej- lepšího svědomí zodpovídala“, řekl zdvořilo sic, ale přece tónem muže, jenž je si vědom že zastupuje vrchnost. „A pardie samec“, řekla si paní domov nice, jež byla zvyklá mluviti sama s sebou poněvadž jí muž netrpěl klepy. „Tohle ne obyčejný fendák ... Chtěla mu nabídnouti židli, ale nebyl toho třeba, poněvadž si již sám sedl a roz- balil své archy. Posunuv brejle na čelo, za- díval se na ni vážně. „Pan inspektorprvním patře...“ za- hájil výslech. „Je to řádná rodina? Není slyšet nic o různicích? Pst... pravda a nic než prav- dal“ řekl, zvednuv výstražně prst. „Inu, toť se vi, že pravda ... Přece já n budu lhát, když vidím, že mám co dělats úřadem. Pán je hodný, ale trochu — víme — shání holčičky. Paní je dobračka, neumí za- kročit. Já bych ... „Dobře, dobře, paní Svátková. O to se t nejedná. O vás je známo, že jste nejen moudrá a rozšafná, ale i energická paní... Domovnice uvažovala, není-li to posledn slovo nějaká nadávka, ale na to ten pán ne- vyhlížel. Vypovídala tedy ochotně dále. „Jiná dělá jí pomyšlení a aby si mohla stěžovat, že zkracuje na penězích, to ne. Dům se tam vede „Služky nechá na pokoji?“ pokračovala úřadní osoba.
Svátková
8 article
„A to on si doma nezačne! Na to je chytrý .... „Pani je chorobná?“ „A to ne. Zdravá jako rybička, ale už je t fak mezí nimi. Chodi sem jeden pan inženýr o města. Víme... domácí přítel .. „Ahá! Tedy jak ty mně, tak já tobě A pan inspektor je zdráv? Statný muž? „I čerta zdráv... Myslím, že ho jedno mrtvička klepne.“ „Děti žádné?“ „Byl... chlapeček ... ale to už je asi dáv no. Umřel maličký a od těch dob nic...“ Muž, jenž si stále dělal poznámky, zavrtě nespokojeně hlavou. „Hm, to se nám neshoduje! To jsme n špatné stopě. A pan revident v druhém patře to je mladý pán?“ „No, tak třicet pět let“, odvětila domo nice, kterouž to jen hrálo. „Ale s dovolením že jsem tak smělá. Snad bych mohla já přivés na pravou stopu, kdybych věděla, oč jde ... „Ale drahá paní,“ zhrozil se úřadní muž „JJak bych já mohl? To je úřadní tajemství Tady jde o mou existenci a vy víte: chleba je chleba.“ Tato definice důležité součásti jídelníh lístku domovnici ovšem postačila. „Mají se rádi?“ „Ale jako dvě hrdličky!“ „Paní měla peníze? „To měla. Pantáta je bohatý fabrika někde u Roudnice ... „Děti? „Chlapeček a holčička. Ta je trochu chu ravá a tak ji poslali ven k rodičům ... „Hm, to je... to je... Zas nic!“ broukl mrzutě muž. „Kdo pak to chodí k paní Lin- hartové? Co je to za člověka?“ zeptal se náhle
Pan Chodi Lin Roudnice
9 article
Teď zvedla domovnice prst do výše. „Pst o tom se nesmí mluvit! To je fajemství. „Před námi neplati žádné tajemství.A pamatujte, že je to skoro jako pod přísahou a domovník úřadní osoba. Tedy ten pán?“ „Abych řekla, to je pan rada od soudu, J to stará láska milostpaní, ale když onasi musila vzít pana Linharta ... z donucení k vůli penězům... tak on se také oženil. Te paní ovdověla .. „Děti jsou?“ „Ale kdež! Pan Linhart, dej mu pán B nebe, to byl košťál . .. „A ten pan rada .. „No, také neměl chudák štěstí. Paní má v hlázinci a pořád... jednou je slyšet, že už má na kahánku a zas .. „Hm, to není nic...“ broukl úřadní muž ač horlivě si psal poznámky. „A což partaje v čtvrtém patře ...“ „To, pane, by mohlo být něco...“ radost ně vyjela paní správcová, jež měla na čtvrté patro spadeno, poněvadž tu byly takové „špi navé“ partaje, jež za celý měsíc jednou ne- přišly „po zavření“. Ale „nebylo nic“ ani zde a po chvilces muž zvedl k odchodu. „Tak odpusťtel To jsem vás, myslím, mar ně zdržoval, ale proto přece vás musím úřad ně prosit a varovat: Nic po domě mluvit! T by bylo zasahování do úřadního výkonii a n to, jak víte ... Paní domovnice se zaklínala až do třetího kolena... Kde pak ona a mluvit po domě. T by necbstála! S partajemi je i tak kříž, kdyžsi s nimi nezadá. Což teprve pak by bylo ... Muž s úřadnickou čepicí přijal její uji šťování blahosklonně, salutýroval a odešel Vyšed na ulici, rozhlédl se opatrně na všecky strany a pak zaměřil k fřetímu domu na druhé straně ulice, v jehož průjezdě zmizel.
Linhart rada
10 article
„Jaroušku!“ volala již asi po třetí cti hodná matrona, jež stojíc u stolu, zabývala se tím, čemu hospodyně říkají „tahat štrůdl“. Ale Jaroušek zachrněl, obrátil se ke z a spal dál. Do dveří vešel bez zaklepání muž, v němž poznáváme naši „úřadní osobu“, ač má již zase čepici v kapse, jakž můžeme bezpečně sou- diti dle toho, že má na hlavě klobouk. Spatřiv rozestlanou postel a zpod peřiny vykukující černou, kučeravou hlavu, zamračil se. „Ty ty děti vychováváš, matko!“ zabruč a již seděl u stolu. „Pantofle...“ zavelel. „A co by si chudák nepoležel“, odvětil ctihodná matrona, vytahujíc zpod postelí trep- ky, jež postavila před svého pána a vládce. „Vždyť víš, kdy přišel dnes domů.
Jaroušek
11 article
„Nevídáno, takový mladý člověk! Já také šel pozdě spat a už od rána se za živobytím plahočím“, zabručel starý. „Jarko!“ Jarka nic, ač znělo to dost ostře. Starý, jenž právě chtěl odložiti zutou botu. aby obul trepku, dostal dobrý nápad, jejž ihned provedl. Bota doletěla dobře a trefila pozdního spáče zrovna do hlavy. Vyletěl zdě- šeně a spatřiv botu a smějícího se otce ihned pochopil. „To jsou vtipy“, zahučel mrzutě, ale že patrně otec dbal na „dobré vychování“, již se nepřevalil. „Vstávej, vstávej, lenochu,“ káral ote dosti vlídně, spokojen výsledkem svého zakro- čení. „Ať ještě něco dnes strhnete! Zitra to některý ten blázen vrazí do novin... to víš něco takového to je pro ty pisálky v novinácl med... a máte utrum. „Dnes nemám s kým“, zíval Jaroušek „Vénu včera večer vzali... Zapomněl, že při- šel do kavárny v zimníku a chtěl odejít v ko- žichu...“ vysvětloval, vida tázavý pohlec otcův. „No, ten udělal rodíčům radost,“ vzdychl- matrona soucitně. „Ale to je škoda“, broukal starý. „Tolil lístků ještě máte nevyprodáno a teď je zrovna největší nadšení pro naše bratry na Balkáně Snad bys přece ještě splašil druhého zváče?“ „Hm... no, když už jste mne probudili já se pokusím. Zajdu do kavárny... musín beztoho prohlédnout všecky noviny, není-i snad už někde něco . .. „A ty, matko, už bys toho štrudlu mohla nechat“, přísně řekl starý. „Přinesl jsem pěkné detaily. Celou Chodskou a Podřipskou jsem oběhl. Samé pěkné partaje, samý lepší úřadník, ale musí se tam dopoledne, než se páni vrátí z kanceláří. Na ctihodné matroně bylo patrno, že ii dostalo se od hlavy rodiny „dobrého vycho- vání“, neboť hned na první slovo nechala zá- vinu, otřela sí zamoučené ruce o zástěru a jala se strojiti.
Jarka Jarek Jaroušek Véna Zajd Balkán
12 article
„Tak, starouši! Teď už doděláš oběd z mne. Ale nesmlsej zase všecky hrozinky! A ty Jaroušku, přihřej si kafíčko . „Tak se matko stroj, stroj se“, pobíz starý, zahanben tím napomenutím. „Já ti zatín na listky sestavím maršrutu a dám potřebné informace. Víte, děti, co nám ještě schází do činže... a pan domácí déle nečeká ... Ozvalo se nesmělé zaklepání a do dveř vsunula se hlava ženy. „Dobře, dobře, paní domovnice“, řek starý s vysoka. „Nebylo potřeba nic připo- mínat... Osmého je zítra a to podle staréhe zvyku mám právo každého shodit se schodů kdo přijde upomínat dřív .. „A to prosím, ne. My máme za sklem do movní řád a tam stojí, že čtvrtého...“ na- mítala domovnice. Ctihodná matrona uznala za vhodné za- kročiti. „Bez starosti, paničko! Zrovna se oblé- kám... do záložny vyzvednout... „Ale božíčku, já proto ne... Já jen. pan domácí se dává ptát, jestli byt, podržejí .. Hlásil se mu někdo, ale on přece nechce ta- kovou spořádanou partaj ...“ „No, podržím — nepodržím, to dnes ještě nevím, ale zítra panu domácímu sám ohlásím“ rozhodl starý a vysoka a když domovnice mmnohými omluvami zmizela, řekl posměšně- „Spořádaná partaj! Tak to vidíte... Však kdyby on ten lichvář nemyslel, že jsem u taj- ných, byl by méně zdvořilý a nečekal by dn sedmého. Kus zloděje . .. „Co se rozčiluješ, tatínku!“ dobromyslne mírnila ho ctihodná matrona. „Každý se živí jak může. A on... jen co je pravda ... dá nám všecku čest . .. „Inu toť! Má on všecku příčinu býtz dobré se mnou“, vypjal se posměšně starý „Tak starejte se, dětičky! Vite, že nám scház ještě třicet korunek!“
Jaroušek
13 article
Do domu v Chodské ulici vešla starš dáma v šatech trochu z mody vyšlých, ale vždy ještě „representačních“. Zaklepala v prvním patře u dveří inspektora Kandrdáska. „Milostivá doma?“ zeptala se služky s tal důvěrným úsměvem, že ihned bylo jí do kořár otevřeno. „Prosím, ráčejí do salonu . .. Starší dáma, v níž poznáváme ctihodnou matronu, vešla do salonu a bez ostychu usedl- na židli. Nečekala dlouho .. „S kým mám čest? Račte si přáti?“ za švitořila vesele buclatá, ještě dost mladá pa- nička, prohlížejíc si zvědavě neočekávanou návštěvu. Byla patrně spokojena s výsledkem prohlídky, nebóť zevnějšek ctihodné matrony v tom pološeru vypadal zcela slušně. „Ctěná paní inspektorová,“ počala pří- chozí slavnostním hlasem. „Nám ubohým po- zemšťanům zahalena je budoucnost nepronik- nutelným závojem, ale prozřetelnost poskytl některým lidem prostředky či umění tento závoj aspoň z části poodhaliti. Mladá paní vyvalila při tomto osloven oči a nevědouc překvapením co říci k tomute odhalování závojů, mlčela. „Mnohý“, pokračovala matrona, „dal by rád tisíce a ještě by při tom vydělal, kdyby mohl zvěděti, co pro něho budoucnost taji Šťastnou náhodou naskytá se vám příležitos pohlédnouti do hlubin budouena za nepatrnou odměnu, která snad tisíckrát vyváží obět, ja- kou přincsete . ..
Kandrdásek
14 article
Panička, jež byla dosti prostá, ač nesl hrdý titul „inspektorky“, byla omámena „uče- nou“ řečí matrony, ale přece uhodla, oč se jedná. „Ach, vy umíte hádat?“ zvolala radostně „To se dobře hodí . .. „Nehádám . . . Čtu v budoucnosti . . . v hvězdách . .. z ruky ... z tahů obličeje . . . karet.. . Račte být rozena? „Sedmého ledna .. .“ ochotně odpovídal paní domu. „Křestní jméno?“ „Regina. „Regina? Sedmého září . . . Dvě sedmi čky ... To už je štěsti,“ řekla matrona a vážná celkem sympatická tvář její se rozjasnila, což dobře působilo na mladou paní. „Nu, tedy čtětel zvolala a nastavila ruku „Budu-li spokojena, dám korunu Žena chopila se ruky a jala se jí bedlivě prohlížeti, při čemž některé čárky na dlan sledovala prstem. Patrně překvapena zvedla oči, v nichž bylo možno čísti skoro zděšení. „Paní, vy se přetvařujete!“ vyrazila z sebe. „Já? Já že . .. „Totiž... račte odpustiti .. . chtěla jsem říci: Váš veselý zevnějšek klame! Vy nejste tak šťastna, jak jsem myslila a jak zasluhu- jete . .. Mladá paní v tom okamžiku pocítila, žej opravdu schází mnoho k dokonalému štěst a zatvářila se smutně. „Tato ruka, která chovala, ale bohužel ne- dochovala jedno dítko . . . byla to . . . ne, by to chlapeček ... je dobrá, je štědrá, ale je sla- bá ... Vy ...“ pokračovala, stopujíc linie . „příliš mnoho důvěřujete a proto býváte kl - mána . ..“ „Kým, kým...“ naléhala paní napiatě. „To ruka říci nemůže . . . ale . . . to tu stojí zřejmě vyryto, že vás čeká ještě velke štěstí,“ dodala a pustila ruku.
Regina Buda Kýma
15 article
Paní inspektorová toho použila, zajela de kapsičky a položila na stůl korunku. „Ale kým jsem klamána a co mne čeká?“ naléhala. „To bychom se musili zeptati karet. Ma- lou hru... nechám na uznání ... velká indická stojí dvě koruny .. . Koupila jsem ty karty o pařížské věštkyně ... je v tom kapitál . .. „A dozvím se něco?“ „Karty nelhou, milostivá! Nemohou-li mlu- vití pravdu, mlčí... Račte si přáti? Matrona hrábla do postranní kapsy a vy- táhla hru podivných, špínou již zašlých karet. jež smíchala, dala sejmouti a pak rozložila po stole a prohlížela. Její tvář jevila výraz smutku a zděšení, ba zdálo se skoro, že pobledla. „Co je? Co čtete?“ ptala se nedočkav mladá paní, chytajíc ji za ruku. „Je v tom ženská... nižšího stavu a níz ké povahy,“ mumlala matrona pro sebe- „A vás stihne brzy veliké neštěstí... umř někdo . .. Teď pobledla opravdu bedlivá poslu chačka. „Ale ten někdo,“ ukazovala žena brzy n tu, brzy na onu kartu ... „ne, ten nezasluhuje vaší soustrasti, poněvadž klamal...“ e „Kdo? Kdo?“ rozčileně ptá se mlad paní „Odpusťte... nemohu! Nesmím...“ v pa- trných rozpacích odpovídá matrona a tvář její zrůzní se bolesti, jakoby jí kuří oka řezali. „Musíte... musíte,“ naléhá náruživě pan inspektorová. „Ten, jehož osud s vámi spojil... Ale snad je to chyba... Rozdám znovu...“ „Ne, ne... Jen dál... Uvidíme... Nové tři karty... a tvář matrony se roz- jasňuje .. „Po bouři...“ ukazuje na karty, „jasno Po slzách... smích. A zde ... je příčina . Račte se podívat ... „Co je to? Zedník .. . Ahl“
Ma
16 article
Tváře mladé paní zrovna rozhořely. „Nu, ne zrovna zedník. Může to býti sta vitel nebo jiný technik . „Inženýr,“ vyhrkla bezděky druhá. „Dost... dost...“ zvolala a rozčileně shrnuli karty. „Však by nám už také nic více nepově děly... usmála se žena, schovávajíc karty. O chvilku později stoupala po schodee do druhého patra bohatší o korunu a pětiko- runu, kterou dala paní inspektorová sna v zármutku pro svého pána, snad z radost nad tím „zedníkem“ ... Za hodinu na to stála paní inspektorový u dveří svého bytu, mluvíc s paní Linhartovou jež si ji byla vyvolala. „Ale když vám povídám, na slovo se vše cko shodovalo a já sama... já nic neprozra dila! Ubohá radová se asi už v blázinci dlouh trápit nebude ... „No, to on si pan rada asi brzy najde útěchu,“ prohodila paní inspektorová, šelmov- sky se usmívajíc, když mladá vdova se zapá- „Ach, paní revidentová... zdravily ob dámu, jež spěchala se schodů. „Zastavte s přece . .. „Odpusťte... Spěchám s telegramem, omlouvá se všecka vyděšena. „Naše ubohá M linka . .. „Co pak se stalo? Pro Boha . .. „Dosud nic... ale mám strach, má d my... Byla vám u mne ... „Věštkyně . . „Vy víte? A ta... no, hrůza! Všecko ván věděla... A ta mne vystrašila ... Odpustte Musím telegrafovat, co se stalo ... Paní revidentová odkvapila, provázen soustrastí obou přítelkyň a paní inspektorová zatáhla k sobě paní Linhartovou, aby si svě- řily, co je tížilo a co naplňovalo je naděj v lepší budoucnost. lila.
Linhartův Dosta
17 article
„Dnes se mi pěkně pracovalo, starouši libovala si ctihodná matrona, odkládajíc pří ruční brašničku. „Vyber si to sám... Stě to právě na to, co schází do činže.“ „Nu vida,“ chválil otec rodiny. „Pak a někdo řekne, že nejsme pořádná partaj.. štrůdle se znamenitě povedla a papričk- také... „Ale co že Jarouž nejde? „Nu, asi se mu dnes také dobře pracuje Má pravdu, že se nedá vytrhnout ... V tom rozletěly se dvéře a do vnitř vletě Jaroušek. Ještě v běhu odhodil zimník, klo bouk, rázem vyletěl z kabátu, z vesty spodků .. „Honem s tím do skříně...“ A již letěl boty do kouta... „Dobře, že není ustláno ... A již byl pod peřinou a chrupal, jako do dů chodu. Staří pochopili. Matrona chtěla se co ptáti, ale otec rodiny ji zakřikl: „Teď nen času na diškursy! Teď budeme spokojen jist, co pán Báh nadělil.“ V téže chvíli dole v průjezdě domovnic odhývala policajta. „Vběhl-li sem někdo, utekl drahým vý chodem. Z domu jistě nebyl! Zde máme samo pořádné partaje!“ Loupež v hammerpond ském zámku. Napsal H. G. Wel!s. Z anglického přeložil P. Kozák. Jest sporno, zda loupež má býti považo vána za sport, za obchod, nebo za umění. M obchod nebylo by provozování dosti ztrnulé a co umění bylo by poskvrňováno kupeckou složkou, která kvalifikuje jeho výsledky. Zdá se, že nutno se na ni divati jako na sport sport, pro který nebyla dosud stanovena pra- vidla, při němž odměny jsou rozdělovány vel- mi různým způsobem. Byla to nevycvičenos ve vloupání, která přivodila neodvratnou zá hubu dvou slibných začátečníků v hammer pondském parku.
Jaroušek H G P Kozák
18 article
Předměty, o něž se v této aféře jednalo byly většinou diamanty a jiné osobní drob- nosti, náležející nedávno provdané lady Ave- lingové. Lady Avelingová, jak se čtenář bude pamatovati, byla jedinou dcerou paní Mon- tague Pangsové, známé hostitelky. Její svatb s lordem Avelingem byla důkladně přetřesena v novinách, jakož i kvantita a kvalita jejích svatebních darů, a to, že líbánky mají býti stráveny v Hammerpondu. Oznámení těchto cenných věcí vzbudilo pochopitelné rozrušení v úzkém kroužku, jehož uznanou hlavou byl mr. Teddy Watkins, a bylo usneseno, aby s dobře kvalifikovaným pomocníkem uděla návštěvu v osadě Hammerpondu v hodnosti svého povolání.
Avelingová Mona Aveling Watkins
19 article
Mr. Watkins, jsa od přírody založen skromně a zdrželivě, rozhodl se učiniti tuto návštěvu incognito, a uvažuje o podminkách tehoto předsevzeti, vyvolil si úlohu krajináře, přijav nenápadné přijmení Smith. Vypravil se dříve než jeho asistent, který, jak bylo usta- noveno, měl za ním přijíti teprve poslední od- poledne jeho pobytu v Hammerpondu. Ves- nice Hammerpond jest jedním z utěšených koutků v Sussexu; zbývající ještě domky po doškami, kamenný kostel s vysokou věží pod pískovým kopcem, jež je jednou z posledníe zachovalých v tomto hrabství, listnaté lesy a silnice, vinoucí se k zámku, vše to je ne- smírně bohato na to, čemu obyčejní umělci a fotografové říkají „partie“. A tak pan Watkins s dvěma panenskými plátny, z brusu novým stojanem, skřínkou na barvy, cestovní taškou, důmyslně malým skládacím žebříkem (patrně podle dlouho oplakávaného Charles Peace) a kotoučem drátu, octl se v Hammer- pondu, pozdravován s nadšením a poněkud se zvědavostí od půl tuctu jiných bratří o štětce. To sice ukazovalo, že jeho přestrojení je velmi případné, ale vyžadovalo to od něho značné obratnosti v esthetických rozmluvách. na něž byl zcela nedostatečně připraven. „Vystavoval jste hodně?“ ptal se mladý Porson v hostinské světníci „U drožky a koní kde pan Watkins obratně sbíral místní infor mace v noci po svém příjezdu.
Mister Watkins Smith Peace Sussex Hammer Hammerpond
20 article
„Velmi málo,“ odpověděl pan Watkin jenom trochu tu a tam „V akademii? „Časem. A v Křišťálovém paláci. „Pověsili vás dobře?“ ptal se Porson „Nerejte,“ zahovořil pan Watkins, „ne- mám to rád“. „Míním, zda vás umístili v dobrém místě.“ „Opravdu?“ řekl mr. Watkins. „Jake byste se ptal, jestli mě dali dobře stranou. Porson byl dobře vychován od svých tet a byl dosti uhlazený mladík na umělce; ne- mohl věděti, co to znamená „dát stranou“ ale považoval za nejlepší vysvětliti, že nemí- nil nic takového. A poněvadž otázky, týka- jící se věšení, byly zřejmě bolavým místem páně Watkinsovým, snažil se rozmluvu pře- vésti trochu jinam. „Děláte vůbec figurální věci?“ „Ne, nikdy jsem neměl hlavu pro figury.“ pravil pan Watkins, „moje slečna — paní Smithová míním, dělá to všechno.“ „Ona maluje také!“ pravil Porson. „Toje opravdu pěkné.“ „Ano,“ přisvědčil mr. Watkins, ale v skutečnosti toho tak nemínil, a cítě, že ztráci nit hovoru, dodal: „Přicházím sem malovat Hammerpondský zámek při měsíci. „Skutečně!“ řekl Porson. „To je opravdu nová myšlenka. „Ano,“ řekl mr. Watkins, „zdálo se mi to skutečně dobré, když mi to napadla. Chi začit příští noci. „Co? Vy že chcete malovat venku, noci?
Watkin Porson Watkins Jake Watkinsův Smithová
21 article
„Ovšem.“ „Ale jak budete vidět na plátno“ „Je pytlem,“ — znčal mr. Watkins, vstá- vaje příliš rychle k této otázce, avšak vzpa- matovav se, zvolal k slečně Durganové o dru- hou sklenici piva. „Budu mít něco, čemu se říká „černá lucerna“, pravil k Porsonovi. „Ale vždyť je právě nový měsíc,“ upo- zorňoval Porson. „K tomu třeba přec něja- kého měsíce.“ „Ale rozhodně je tam dům,“ řekl Wat- kins. „Chci, jak víte, malovat nejdřív důma potem teprv měsíc. „Oh,“ řekl Porson, zaražen v rozmluvě. „Povidá se,“ promluvil starý Durgan, ho- stinský, jenž zachovával ohleduplné mlčení po celou odbornou rozmluvu, že jsou tam nejmí tři policajti z Azelworthu, kteří v domě hlí- dají celou noc — k vůli lady Avelingové jejím skvostům. Jeden z nich vyhrál minulou noc čtyři libry šest pencí na druhém loka- Večer druhého dne mr. Watkina s panen- ským plátnem, stojanem a slušným množstvím ostatních rekvisit loudal se cestičkou mea stromy k hammerpondskému parku, a roze- stavil své přístroje v strategickém postavení naproti domu. Tam ho spozoroval pan Raphael Sant, který se vracel parkem ze studie ve vápených dolech. Jeho zvědavost bylo roz- nítilo Porsonovo vypravování o novém pří- chozím, a on postavil se stranou, chtěje za- číti rozmluvu o umělecké činnosti v noci.
Watkins Durganová Wat Porson Raphael Santa Porsonův
22 article
Mr. Watkins zřejmě nepozoroval jeho příchodu. Právě byl skončil přátelskou roz- mluvu s čišníkem lady z Hammerpondu, je- hož postava mizela v dálce, obklopena třemi psíčky, s nimiž musil vykonati procházku po jejich dobrém obědě. Mr. Watkins tehdy s ve- likým zápalem michal barvy. Sant, přiblíži se, byl zaražen, vida barvu přiliš tvrdě a zá- řivě smaragdovou, než toho mohl vyžadovati obraz. Maje od nejútlejšího mládí neobyčejně vypěstovanou citlivost vůči barvám, vtáhl vzduch do sebe mezi zuby při prvním po- hledu na tuto směs. Pan Watkins se obrátil. Díval se znepokojen. „Co chcete pro pána dělat s touhle be- stiální zelení?“ ptal se Sant. Mr. Wakins pochopil, že snaha, zdáti se pilným v očích číšníkových ho přivedla do nějakého technického omylu. Díval se n Santa a váhal. „Odpusťte mi mou hrubost,“ řekl Sant. „ale skutečně, tato zeleň je nanejvýš podivu- hodná. Příšlo to jako rána. Co míníte s tsm dělat?“ Pan Watkins sebral svou duchapřítomnost Nic ho nemohlo vysvoboditi z tohoto posta- vení, než náhlé rozhodnutí. „Co mi sem cho- díte vytrhovat mne z práce?“ řekl, „chci vám tím pomalovat obličej. Sant odešel, neboť byl humorista a jemný člověk. Cestou potkal Porsena s Wainwrigh- tem. „Buď je to genius nebo nebezpečný blá- zen,“ řekl jim. „Jděte tam a podívejte se na jeho zeleň.“ A pokračoval ve své cestě, maje obličej rozjasněný příjemnou představou vese- lého zděšení v hloučku kolem stojanu a pro- lévání zuřivě zelené barvy.
Mister Watkins Santa Porsena Wainwrigh Maja
23 article
Ale mr. Watkins proti Porsonovi a Wain- wrightovi nebyl tak výbojný a vysvělloval, že ta zeleň je určena pro první podklad jeho obrazu. To byla, jak podotkl v odpověď na jednu poznámku, úplně nová methoda vynale- zená od něho. Ale potom se stal méně hovorný Upozornil, že nehodlá každému kolemidoucí- mu vykládati věčně tajnosti svého zvláštního systému, a připojil kousavou poznámku způsobech „očumujících“ lidí, vyzvídati chy- trosti mistrů, jak oni by chtěli, což ho bez- prostředně zbavilo jejich přítomnosti. Soumrak houstl, objevila se jedna, pak druhá hvězda. Kavky v korunách stromů ve- dle domu ztichly, zámek, na kterém zmizely všechny podrobnosti architektury, jevil se temně šedých obrysech, světla v salonu zazá- řila, a okna ložnic tu a tam svítila žlutě. Kdy- by byl někdo přišel ke stojanu v parku, byl by jej nalezl opuštěný. Jedno neslušné slov v zářivé zeleni poskvrňovalo čisté plátno. Mr. Watkins obíral se v křoví se svým pomocní- kem, který tajně po svém příchodu se k němu přidružil. Pan Watkins byl nakloněn chváliti sebe sama pro důmyslnou vynalézavost, se kterou byl odvážně všechno připravil před očima všech lidí, právě na místě činu. „Tamhle je voblíkárna,“ pravil svému pomocníkovi, na
Watkins Porson Wain Kavka Mister