ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 7cd73120-661b-11dc-8018-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 16, place 9, work 1, org 3
1 masthead
25, srpna 1901
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k číslu 294.
3 masthead
Strana9.
4 article Hrůzy moře.
Hrůzy moře. Po dlouhé dny bylo krásně tam na po břeží Baltického moře. Slunce plálo od rána do večera, vypíkalo heboučký písek a vyhřívalo vodu až na 220 Celsia, že bylo rozkoší stápět se v zelených vlnách a zas váleti se na vypra- ženém písku. Leči když bylo po koupeli, ne radi jeme se loučili s vodou a pískem. Kde kdo, každý chodil vykasán a bos, brouzdaje se po kůtky, po lýtka, po kolena v moří, a tak jsmerchodívali celé hodiny husím pochodem veselý jekot zazníval, když kdokoli v čas nepo- střehl přikvačivší a tříšticí se vlnu a byl po- stříkán výše než byl vykasán. Ale zdes vítr ne- kousal a voda nestudila. V parném slunci brz vysehl mokrý oděv a dále jsme se brouzdali n pokraji moř. —Ale snad ještě krásnější než dny byly no tam při moři. Vysoká klenba oblohy byla jen posela hvězdami, jež zářily v nevídaňé čistol a daleko na obzoru jakoby se koupaly v mo a znenáhla z něho se vynořovaly. V nezkalené tom vzduchu zjevovaly se nám »krysámí po- Čžemnímh« nově a neznámé skupiny hvězd. V nej- zazší dáli na východ, kam oko dohlědlo, chvěla se nad samou hladinou móřskou v světelná sku- pina, jež oku ozbrojenému obzorkou jevila s jako učiněný hrozen hvězd, stoupajíeí tím výše. čím blíže bylo k půlnoci. A- jako závoj- ze stri- brného, tkaniva rysovalas se. nadi námi mléčná dráha, přepinající jako bilý pás nebeskou bán. V hlubokém temnu na východě utonul pobřeží mizdrojské, i vyšoké skály zal ním, jen řada pronikavých elektrických světel n štrandě zářila do daleka jako sňůra žhavýc perel, plovoucí na hladině. K jihu plálo žlut světlo mujáku swinemündskéhor podál něho n levo na samém výbězku mola hořelo jak jedi oko nevidítelnéhio titanského střážet moře světlo (červené.
Hrůza baltický moře Celsius
5 article
Teď nad rejdou swinemündskou) vyskočil nové světlo, jak ohnivý granát, a zvolna po stupuje směrem k severu, jakoby sklouzalo p vlnách. To jest svřtilna ná predním stěžni pa- níku,— plujícího k- Rujaně. — Skoro součnsně ob- jevil se taky na straně, opačné, na severu, stejný rody bodp a niže pod nim, jako na bolu osvětelný terč smaragdovýr To jsou lodní světla parníku, vracejícího se od Rujany. Nasvýšic ob- zoru oba párniky zdánlivě těsně se potkávají po temné hladině-moře nesou se- hluboké zvuk lodních dunidel. Dnes ne jak na výstrahu — nebot za takové krásné noci bezpečně může každé plavidlo ku předu— dnes jen jakon pozdrav Ale ku podivu, jak rychlé se dějí proměny na moři. Po všech těchi krásných slünnýeh dnech a zářivýchinocíčh, ná samhém, ještě skoro počátku srpna, bržy po posledním soumraku usinšjíčího dne počaly še v dáli ukládáti na moře bíle závoje, jež jako výbojně postupuji k pevnině. O 10. hodině již neviděti moře k němuž máme s pevněho štrandu jen co b kamenem dohodil, jižidie překročilý na písek víc a více houstnou. Dnes nenastafa temná noe. Je bílo kol do kola a do výše, všechna krají je stopena jak v mléčnou záplavu. Neviděti je- diné hvězdy na nebi, nevidět světla majáku ani červeného ohně pod ním, nic, pranic. A vte neproniknütelné bělobě jen mořen šumi a ( hučí, rozlévajíe se po plochém břehuj a šumi zdánlivě vždy bliže, jakoby na nás dostupovalo, jakoby nás chtělo zaplavii.
Rujana
6 article
Teď z dáli, aniž lze naznačiti směr, ozývá se táhlý, nekonečný zvuk dunidla lodního, brzy potom odpovídá mu dunidlo druhé. Paro- lodi jsou na širém moři a dávají výstražná zna- mení. Ale-jak zní v těch mlhách zvuky, jež mi včera připadaly jen jako povinné znamení. Tesklivě houkají do mlžně poušti, žalostně, skoro zoufale. »Vári s cesty !« volají.va »Vyhn se, kdo se blížíš, setkání hrozt záhubou!« Jedna loď nevidi druhé, jen jakoby tušil blízkost- její. V přestávkách vždy kratších hou- kají dunidla, vždy blíže — ani nedýchám. A n- jednou mám divný přelud sluchový. Když zmiklo houkadlo, zcela určitě rozeznávám přes neustálé a neohraničované nárazy vln. kterak se přes hladinu mořskou ponásejí zvuk hudby — mučivé zvuky, podivného pohřeb- ního pochodu. Třesu hlavou, vrtám prsty v uších. přikrývám uši dlanémi a tisknu, abych klam ten zapudil. Ale jakmile ruce odtrhnu, znovu zněji nevystihle tesklivé, truchlivé zvuky do mnělé hudby Vysvěllil mi později zkušený muž, žet jest následek předráždění nervu sluchového, ne zvyklého věčně »hudbě moře«.
7 article
Seděl jsem za takově noci mlhou prosy- cené ná štrandě před svým hotelem a tesklivě jsem pohližel v tu neproniknutelnou bílou zá- topu. Čehokoli jsem se dotkl, vše bylo mlhou nasáklé, zvlhlé. Oděv, slaměný klobouk, papir přede mnou, doutníky, ubrus víšel schlíple jako hadr. A zase mí k sluchu doléhaly jednotlivé trhané zvuky domnělé hudby smutečné od moř Kdesi v dáli houkal parník. »Rybárům na moři není veselo, « pozname- nal sklepník, přinášeje láhev vína. ono Jistě jim nenf veselo, pomyslil jsem. Nen veselo ani tady na pevnině, a sedí nás tu přec několik roztroušeno po »zahrádce«, při světle, u číše dobrého rýnského. V tu chvili zatanula mi na mysli pověst o bludnému Holanďanu. Věru, za takových pochmurných nocí není k tomu třeba příliš, aby pověrčivý námořnik pevně věřil v nekonečný život přišerného zjevu plavče, který nemůže dojíti poklidu záhrobního. Přimhouřil jsem oči a hledě do mlečn šediviny, snažil jsem se vyvolati si ohromujíci zjevení mátožného korábu, na jehož přidě týči se přišera bludného námořníka, věstičí smrt každému, komu se zjeví. Nebyl to bludný Holanďan, kdo se náhle z mlhy vynořil. Byl to lázeňský host, jeho jsem v minulých dnech již několikráte byl po- zoroval a který mne celým zjevem svým po- divně zajímal. Jeho tvář a jeho pohled nikterak nelákalv, spíše odpuzovaly. Stával na štrandě na samém pokraji moře a hleděl na nekonečnou hladinu moře pohledem jako jízlivým a vyčíta
Holanďan Nen
8 article
vým zároveň, a vždy se vzdaloval, jakmile něč kroky záslechl. Pros to asi dvakrát neb třikrát podařilo se mi tak se mu přibližiti, že se m výraz jeho tváře na dlouho vryl v paměť. Ale co-mne nejvíce zají malo, byly jeho vlasy. Odhadoval jsem, že m u není více než třicet pět let, a vlasy jeho byly bílé jak mléko- běloskvoucí, kdežto silně jeho kníry byly havraní. Byl tu v lázních zcela sám, s nikým neobcoval, s nikým nemluvil. Posud nespatři jsem ho ni v jedné ni v druhé zdejší restau- raci, aniž jsem určitě věděl, bydlí-li zde či přichází-li jenom procházkou z některého míst souse dního Teď výstoupil z mlhy v nejbližší blízkost a hledě na roztřonšené sťolky zdál se uvažovati máli usednouti či má-li jíti dále. Rozhodl se vstoupil v ohrádku, a ježto můj stolek. byl nej- méně obsazen — totiž mnou jediným — z mířil k tomuto stolku- „Je dovoleno přisedncuti ?« zazněla otázk hlubokým hlasom a tvrdým, neněmeckým při- zvukem. Pokývl jsem hlavou, pošinul c kloboukem- shrnul jsem k sobě všechny své papíry, po stole rozložené, a přisouvl jsem mu židl. »Láhev vína, « povelel sklepníku, » téhož l. dodal, hledě na etiketu mé láhve. Než dostal svoje víno, vyňal ozdobnou to- bolku na doutníky, otevřel, beze slova mi na- bídl tmavý doutník divného tvaru a sám taky sic zažehl. A hledě směrem k moři slova ne- promluvil. Až když mu sklepník přinesl láhev a nálil víná, povžnesl čiši proti světlu, zkoumaje jiskru,lehce se dotkl — číše mě a napil ) se. A teď, upřev na mne hluboké, temné oči. otons Znus o divně plající, poznamenal:
Pros
9 article »Nevlídná noc, pravda?“. s
»Nevlídná noc, pravda?“. s Přisvědčil jsem. »V takové noci nerádno jest vydati, Se n moře,« pokračoval. »V takovou noc věři člověk v existenci bludného Holandana. Bylo mi nevolno, když cizinec tak maně se dotkl předmětu, jímž před okamžikem sám jsem se obíral. A cizinec hleděl na mne, jakoby uhádal, o čem přemý šlím. »Moře má neskonalé hrůzy, pane, hovořil, aniž jsem odpovidal. »A dnešní, noc připomíná mi hroznou událost ze života, zažitou rovněž na moři.« Hlavou blesklo mi pomyšlení, nejsou-i sněhobilé jeho vlasy v jistěm spojení s onou událostí, ale nehleděl jsem na ně. A přěce te muž, jakoby zase uhádal moje myšlení, pronesl přisvědčujícím způsobem »Ano, pane, míval jsem vlasy právě tak černě, jako kníry, avšak jediná noc, ba — je dinývokamžik způsobil, že nabyly nynější své barvy . . « Tato poznámka uvrhla mne v rozpaky. Připadalo mi, že u přítomnosti Johoto, podiv- ného muže nesmím ani mýslit, aspoňi o ničem, co se týká jeho osoby. A již cizinec pokra- čoval : »Netřeba, abyste se zarážel. Až posu vlasy mé byly nápadny každému, s nímž jsem se setkal . .. Chcete-li, povim vám, kterak se to stálo.“ Aniž čekal na odpověd, pokračovala: »Oženil jsem se právě před desíti lety.
Netřeba můj moře
10 article
Touhou mojí bylo cestovati a žena má rovněž toužila po cizích krajich. Byli jsme oba mladí, oba plni odvahy — na klidný život bylo později dosti času. Náhoda vedla nás tenkráte v tyto končiny, mířili jsme do Švédska. Lěto bylo minulo, podzimek ohlašoval se břitkými větry, bouřemi na moři. Přes to chtěli jsme ješt dále, vzhůru na sever, co nejdříve, abychom ještě za obstojně pohody se vrátili. A tak jed- noho večera vstoupili jsmena palubu »Medusy«, jakkoli nás varovali lidé v hotelu i známí, s ni- miž jsme stolovali. Nic nás nemohlo odvrátiti o našeho záměru. Znal jsem statistiku neštěstí n moři,ale jaké je to mizivé procento, uvážíme-l, kolik plavidel je každou hodinou, každého dne v roce na moři. Musím poznamenati, že jsm byli tři, vstupujíce na loď. Moje zena, já, a naše matka — totiž, matka mé ženy — —.
Medusa Švédsko
11 article
»Vaše tchyně, chcete říci ?« vybrkl jsem. »Ano, moje tehyně,« přisvědčil cizinec dů- razně, hledě na mné pronikavě. »Byla lefitá, snad měla dávno svinouti plachty své a seděti klidně doma, avšak milovala neskonale svoji dceru, jak řikalá, a ujišťovala, že nás neopusti, bychom i zamířili na severni točnu. Způsobilo mi to mnoho starostí. Neboť kdyby nás bylo na moři potkalo neštěstí, kdybychom byli ztroskotali — rcete mi, koho jsem měl dřive zachraňo- vali ? Ženu? Její matku? Ano, zdá se vám, že odpověď na tuto otázku jest velmi prosta, a přecen — —r kdzos Odmlčel se, ale hned zase pokračoval: »Vypluli jsme k Norsku. Zdálo se, že obavy a výstrahy našich varovatelů byly bezdůvodny, plavba byla poměrně klidná. Avšak po půlnoci rozzuřila se strašlivá bouře a kapitán kázal roz- dati záchranné pasy. Obávalt se nejhoršího.
Norsko
12 article
Bohužel, než jeho rozkaz byl vykonán, bouře mrštila lodí na skalisko — po desiti minutách ponořila se. Vím jen, že jsem pevně objímal ženu, když mnou víny zmítaly, a když jsem procitl ze mdloby, viděl jsem se na malém ry. bárském člunu — po mém boku spočívala na dně člunu žena má bezvědomá. Avšak po její matce nebylo sledu. Zaječel jsem do litého hukotu moře, nevím, proč — později vyprávěli mi rybáři, že to byl výkřik jako šílené radosti, nevím, snad jsem šílel — snad jsem šílel . ..« »A v tom okamžiku,« přerušil jsem, ho ne- dočkavě, »soudile, že vaše vlasy — — ?e Mávl rukou odmilavě. »Nikoli, v tom okamžiku byly vlasy mé posud jak havran, jak mne rybáři druhý den ujistili. Strašný účinek dostavil se později. — Po zbytek noci zmitalo moře naším čluném jak ořechem. Nedoufal jsem, že kdy spatřím zemi, domov svůj, přátely a vše, co-mi znamenal svět a život. Avšak vždy se stávají věci ne- očekávané. K ránu ulehla bouře a jen silně zvlněné moře doneslo kocábku naši v bezpečný jakýs fjord, kde jsme nalezli útulek v hostinné chýší milosrdných rybářů, týchž, kteří nás za- chránili. Nás, mne a moji ženu, kleráž posud nebyla se probrala ze mdlob. Matku její ne
13 article
šťastnou jsem byl již za noci oželel a vroucně za pokoj duše její se pomodlil. Ach, kde zmítá se jeji mrtvola ! přemýšlel jsem. A stejně jeem v duchu shledával slova útěchy, jimiž za- hrnu ženu, až se probudl. Dovedli mne — zženu donesli — k chýši. otevřeli nám dvéře, vstoupil jsem, a tu — — Cizinci vzedmula se prsa, hlas jeho pozbyi zvuku a zněl dutě, když po hlubokém vzdechu dovyprávěl: »U krbu, veskterém ženy rybářů připra- vovaly v kotli snídani mužům svým, seděla po- stava, zhřívající prostydlé údy na ohni, po- stava, již jsem v prvém okamžíku pokládalza zjevení, avšak pochybnost má zmizela, když zjevení otevřelo ústa a promluvilo. B y l a to matka mé ženy, pane — byla vylovena zachráněna druhým člunem rybářů a byla při- vedena do chýše půl hodiny před naším pří- chodem. Když jsem se přesvědčil, že žije, pane. zaryl jsem oběma rukama do vlasů a v tom oka- mžiku — jak mne později rybáři ujisíili — zbělely vlasy mé na sníh. O, pane, lidská duše nevytuší, jaké hrůzy chová v sobě moře —le Cizinec umlkl. Nechtěl jsem jeho mlčen rušíti ani slovem, i naslouchal jsem hukolu moře. A z dáli neznámě, z divého toho příboje dolehala mi k uším neskonale truéhlivá, trhaná tajůplná hudba, jako pochod pohřební.
14 article Roztomilý cher.
Roztomilý cher. Chefové obyčejně roztomilými nebývají Naopak dalo by se říci, že jsou to bytosti od jiných lidí se odlišující, nade všecko nízké ko- lem sebe povznešené, bytosti nepřistupné, úřa dující u lepších stolů, na lepších židlích, v kan- celářích, kde jesta podlaha aspoňíi žlutěl natřena, na jichž stole stojí zvonec s rukovětí,i kterým přivolávají své poddané — své otroky. Ob- čejně chefové, když někoho přijímají, sedí dů- stojně ve lsvém pohodlném křesle, kdežto den, jenž jest přijímán, musí uctivě s nahrbeným hřbetem státi a jich milostivou řeč uctivě pokorně vyslechnouti. Úlohou chefů jest pátráli po vadách a nedostateích úřadování alo vady tyto káravě odstraňovati. Proto se jejich smivsly a city vývfjejí pouze jediným směrem: dobra nevidí a zlo trestají. Proto mají smysl jenom pro špatné stránky úřadování, cíti chyby v sebe tlustším aktu už z daleka a jest marností za- hrabávati před nimi mrtvoly svých hiřichů do hlubokosti registratur, neboť jest to právě jich zvláštností, že oni každého hříchu se dopá- trají — ovšem jenom proto, aby hřešení přítr byla učiněna. Chefové tvrdívají o sobě, že jsou přísně nestránnými a v tom jest právě jejich význam. Stojíce nade všemi, mohou kdykoliv použiti své moci, mohou se státi každou chvili a každému osobami nejvýše obávanými. Nestrannosti“ chefů vadí poněkud něco. čemuž oni říkají »zájem služby«. »Zájem služby« jest souhrnem něčeho, c se nedá vůbec definovati. Dá se to pouze eítiti, ale obyčejný člověk takového citu nemá, jes k tomu potřebí člověka vyššího a takovým jes právě jenom chef. Pouze on rozpozná, kdy jest potřebí szakročiti«, kdy jest potřebí oká- zati moc. Zájem služby káže přirozeně, ž nelze zakročiti vždy, nýbrž že lze zakročiti pouze někdy.
Ob
15 article
Někdý na příklad nelze zakročiti, když »poddaný« dopustí se větší defraudace, která takto jinak patří před porotu. Rozhoduje př tom, že by š povstala veliká ostuda pro úřad. že by se musilo práti špinsvé prádlo to před veřejností a že by také při tom pohořel samo- ten chef a s ním autorita dohlídacího práva. Ovšem také kapsa chefova by se při tom chvěl — vždyť chef není pouze chefem, on také z všecko zodpovídá, on musí všecko věděti všecko znáti. V takovýchto choulostivých případech snaží se chef zodpovědnost svou umenšiti tím, ze celou věc sděli ústně opět svému nadřízenému chefu. Ústně proto, poněvadž takové sdělen stává se nezávažným. Působením chefů se stalo, že vlastně roze znáváme dvojí kategorii úřadníků: první sorta jsou úřadníci výteční, druhá sorta jsou úřad- nící spatní a nespolehliví. Výtečným úřadníkem se také každý nestane, naopak jest velmi těžko. býti vřaděnu do prvé sorty. Proto většina úřad- níků volí druhou sortu, ve které si nikdo ne- může zkaziti svou kariéru.
16 article
»Zájem služby« opět vyžaduje, že se do prvé sorty nedostane vždy pouze ten, kdo by k tomu měl potřebné vynikající a obzvláštní schopnosti. Spiše lze řici s jistotou, že se nej schopnější jednotlivci do prvé sorty vůboc ne hodí. Obyčejně bývá provázena obzvláštní du ševní sehopnost všelijakými jinými vlastnostmi jako přepjatostí a hrdostí Pravým opakem chefů, jako bývají a mají býti, byl nebožtík pan okresní soudce Keller byl totiž raztomilým chefem. K vůli vyvarován možných omylů a zejmena k vůli vyvarování, aby pro tuto jeho vlastnost nebyla zavedena proti němu disciplinárka, podotýkáma rozhodně. že pan soudce Keller umřel už před patnácti lety a poněvadž od jeho smrti nebylo o něm nie špatného slyšeti, mimo to také promlče lhůta pro delikty jím spáchané už asi uplynula, můžeme se klidně o něm rozhovořiti.
Keller Spiš
17 article
Tenkráte, dokud on žil, chodilo všeck ještě docela jinak než nyní, proto také není vypravování o něm narážkou na dnešní poměrv. nýbrž povídkou čistě historickou, neboť pan soudce Keller patří už najisto historii a má teď už patnáct let v očistci (ač-li byl na tal dlouho do očistce odsouzen) odpykáno. Úmyslně však zamlčujeme město, vo kte- rém on působil, chtějíce tak obecenstvo a úřady uvěsti v napínavý omyl. Trvalo to ostatně velmi drahnou dobu, než se stal samostatným chefem. Dokud jím ještě nebyl, vyskytovaly se v taj- ných zprávách jeho chéfů o něm divné a neuvě- řitelné věci: Především byl zvláště svorně vy- ličován jako úřadník lenošivý, karbanu a ne- mírnému piti oddaný, úřadní povinnosti zane- dbávající. Přitě stech neměl ještě patřičně úcty před svrchno- s6i«, mluvil rouhavě o svém cheřu po hospo- dách a zneuctival dokonce jeho rodinný ě živo tím, že rozšiřoval o manželce svého chefa rozličné anekdoty, které této tlusté dámě s otr- lými pysky přivodily opětné záchvaty mrtvice. Jedinýmjeho rozumným činem bylo, že s neoženil. Při usťavičném překládání z trestu z místa na místo prodělal ovšem mnoho a vše- lijakých chefů. Čím více stárnul, tím vícese zdálo, že na něho chefové vyzrávají. Potřeboval jen podati zádost o přesazení a mohl býti jist, že bude výtečně kvalifikován. Chefové měnili vůči němu taktiků. Dokud jej ličili jako úřad- níka naprosto špatného, zůstal jim na krku pil jim krev hůřei než pijavice. Proto znenáhl měnili zprávy o něm nahoru posílané, lepšil se znenáhla, až se konečně úplně polépšil, stával se po pořádku úřadníkem poměrně dobrým, ještě lepším a naposled úřadnikem výtečným.
Keller
18 article
Posléze he stal také chefem, také předno- stou malého okrešního soudu. Poněvadž se za shora vylíčených okolnost svého místa téměř dobojoval, umínil si jak všickni lidé, kteří po dlouhém boji něčeho do- sáhnou, že změní přikladně svou životosprávu. Tanuly mu přiv tom dva pojmy na mysli ras a dobrák. Přiehýlil se však k pojmu po- slednímu, jenž spíše hověl jeho povaze a um nil si, že bude chefem, jakým měli býti jeh chefové. Bylo to odhodlání naprosto nedobré neboť tím se chtěl státi opakem všech chefů měl pokračovati v nedobré dráze, kterou začal pokračoval a bezmála i ukončil (ve skutečnost aspoň dojista) jako podřízený úřadník. První jeho myšlenkou bylo, přelomit a př- konat pýchu a hrdosťi stavovskou. Proto již druhého dne v hospodě sbratri se se soudním adjunktem a pozval ke svému stolu všecky ostatní manipulační úřadníky. z nichž jen pan knihovní sedával za dřivějších olol z lelini časů s panem soudeem.
19 article
Jeho podíízení si záhy oddechli. Nejprv mu nedůvěřovali, vidouce však, že se nemění, znenáhla si jej oblíbili a zamilovali tak, že by byli pro něho do ohně skočili. Předešlí chefové ustavičně jim vyfýkali, ž je agenda slabá a že oni jenom lenoší, pan soudce Keller však je ubezpečoval, že jich jest na takovou silnou agendu příliš málo, že se něco musí státi, že jsou otcové rodin a že se strhati nemohou. Nejprotivnějším bylo mu, když so věci rychle vyřizovaly. »Když to budeme chtiti sfouknout,« říkával, »tak budou nahoře myslet, že tu nemáme co dělat!« Proto da sledně ukládal čerstvě došlé věci na svůj stůl, aby se uležely. Pro některé věci, měl dobu takovéhoto »uležení« přesně určenou: věe tabulární na příklad vyřizoval zásadně po uply nutí šesti neděl, srotulované procesy po uply- nutí tří měsíců a zmýlil-li se některý advokát a napsal na některý kus »velmi nutně«, mohl býti jist, že věc bude uložena mezi nejstarš »ležáky«.
Keller
20 article
Když pobyl na svém novém působišt právě asi měsíc, zavřel se jednoho dne ve své kanceláři a nařídil, aby k němu nikoho ne- pouštěli. Seděl hluboce zamyšlen u svého stolu a sestavoval dlouhou zprávu »nahoru«. K okresu patřilo toliž osmnáct obeí, z nichž pouze jedn byla vedle okresního města samotného menším městečkem. Pan soudce Keller sepsal dlouhou a širokou zprávu, aby bylo osm obeí z jeho okresu vyloučeno a přiděleno buď k sousednímu soudu, nebo aby se pro ně zřídil nový samo- statný soud v druhém a jediném městečk v jeho okresu. Návrh svůj doprovodil z brusu novými napínavými důvody. Popsal jimi hustě několik stránek a když v expeditu zprávu načisto opsali, putovala nářamně vážně nejprve k prae- sidiu krajského soudu. Poněvadz se za dřívějších dob zhusta stá- valo, že se nově jmenovaní okresnín soudcové chtěli mermomocí vyznamenati a proto hned na začátku svého působení podávali nahoru všeli- jaké a mnohdy i rozmunité zprávy,s nevědal v praesidiu, co mají si s návrhem pana sudího Keliera počíti, neboť se týž vymykal všem pra- videlnostem a pravděpodobnostem. Za tehdej- ších časů dávali rádi takové věci, o kterých se nevědělo, kam s nimi, nazpátek »k vyjädřeníe, ale v tomto případě bylo to už z toho důvodu nemožno, poněvadž došlá zpráva bylao tak dů- kladná a podrobná, že dalšího vyjádření nepo- třebovala. Za tehdějších časů byli také u krajského praesidia náramně opatrní, aby byli nějakou zprávu prostě zahodili nebo odložili.
Keller
21 article
Tušilí, ze jest pan sudí Keller ssvětcem či bláznem« a poněvadž jeho zprávu bez jakého- koliv předéhozího vyřízení nahoru předložíti ne- chtěli (snad se chtěli také významenati), poslal ji okresnímu soudu s nařízením, aby vyslech- nuti byli představení oněch obei, jichž vylou- čení z okresu ... xského objevilo se tak zá- doucím. Věc ovšem na okresu utajena nebyl, Představení zvěděli o ni dříve, než jim bylv doručeny obsílky k výslechu. Přirozeně rozpou- taly se o celé věci v interessovaných obeích obrovské debaty a jak už bývá a jak už tehdy bývalo, utvořily se ihned dvě strany, jedna pro nový soud, druhá proti. Nejbojovněji počinalisi uzenáři, pekaři a hostinští, kteří poukazovali n zkracování živnosti, poněvadž prý každá strana, která zavítá k soudu, koupí si aspoň párek s křenem, housku a sklenici piva. K výslechu dostavili se účastníci s ban- deriem, s hudbou a s povozy ověnčenými chvojí Nežli přišli nahoru k soudu, podali městu přesný a neomylný důkaz, že by odštěpením osmi obcí, odkud právě účastníci přijížděli, způ- sobena byla škoda nemalá, hlavně pro ony tři shora vyjmenované živnosti. Pan sudí Keller chodil toho dne s rozve- selenou tváří po náměstí. V duši měl tak zvané smíšené pocity. Do opravdy se vlastně účinku své zprávy nenadál. Domníval se, že jenom učiní zadost tomu, co mu srdce velí a naše- ptává, zatím však vzala věc neobyčejně vážný
Keller
22 article
Y psilon.
23 article
tím ještě významená. Připadalo mu, že jest vlastně velice nejisto, kdy a čím, pokud se týče, jak se člověk vyznamenává. Možná, že kdyby byl založil pro všecky nemanželské děti,, co jich má na okresu, opatrovnu se šedivými sestrami a humánně pozoruhodnými stanovami, že by si toho byli snahoře« ani nevšimli: ale takhl odloupnout od okresu osm obcí — to už jim vrtá mozkem Pan sudí vyslýchal účastniky s nesmírnou obezřelostí. Poněvadž si jich předvolale na jeden den příliš mnoho, poslal jich čásť domů a na- řídil, aby se dostavili až druhého dne. Toť se rozumi, že účastníci domů nejeli, nýbrž zůstali v městě přes noc i s banderiem a s hudbou uspořádali na rychlo taneční zábavu, nebo jak se za tehdejších dob říkalo »taneční vínek s dýchánkem.« (Nepřestáváme varovati. čtoucí obecenstvo, že toto jest povídka historická a budeme každého, kdo by toto vztahoval na dnešní poměry, stihati soudně, po případěi mimosoudně!) Druhého dne tedy pan sudí Keller ve vý- slechu pokračoval. Výslech toho dne poněku vázl, poněvadž se celý soud předešlého večera, pokud se týče noci, ba dokonce i rána zúčastnil na »tanečním vinku s dýchánkem«, přes to však sepsány se zbývajícími starosty objemné a závidění, hodné protokoly, takže, celek celého vyhledávání tvořil co do tlouštky spísů dojem zastaralé a vleklé » kridy«. Na to byly spisy sbaleny a poslány opět praesidiu krajského soudu, kdež ovšem byli jich příchodem probuzení z příjemného snu. Nezbylo však nic jiného nežli spisy prostudovati, a po- něvadž to byly spisy objemné, studovalí je ovšem delší dobu.
Keller
24 article
Věc byla jim u praesidia naprosto novou, bylo tedy rozhodnutí velmi stíženo. Okolo reřerenta, jemuž praesidium spisy přidělilo (což bylo do jisté míry také poctou a jaksi pobídkou, aby se rovněž vyznamenal) kupily se svazky starých říšských zákonníků, knihy odborné i ne- odborné, ve všem bylo bádáno, všečko ni naplat. Mezitím věc zastářla (lenkráte se říkalo szisnirádla«) a poněvadž bylo ze spisů zřejmo, že s odštěpením osmi obei od okrésu všlchni lidé nesouhlasí, zejmena ne tí, od kterých. mělo býti odštěpeno, nařídilo pruesidium » doplněnie výslečhem protištrany. Pan sudí Keller vyslýchal zase starosty z druhých obeí. K jejich eti budiž podotknuto, že oni nepřijuli do města ani s banderiem ani s hudbou, naopakOměl jejich příchod, co se týčel střízlivosti, něco velmi podobného s pří- chodem Židů do Egypta. Párky s křenem, housky a pivo hrály ve výslechu tomto přímo nemístnou úlohu se poško- zování živnosti atd. — na hlavu pana sudího padalo sto jako kroupy na bohaté žitnév klasy, právě kdy nejhrději povznášejí své nažloutl stvoly ke zhavé letní obloze . . .ša ss Nadarmo se snažil obratným diktováním zmírniti ostrosť výrazů protistrany v protokolech, skutečnosti tím nezměnil: deset obel bylo proti rozdělení, osm pro rozdělení.
Keller Žid Egypt
25 article
Spisy byly znovu sbaleny a zaslány opět praesidiu. Tam ovšem byli ve velikýčh rozpacích, jakě stanovisko mají k akci pana sudího Kellera zaujmouti. Usnesli se tedy, že předloží spisy nahoru a doprovodili je zprávou dosti objemnou a ob- šírnou, neboť se za tehdejšich dob obšírnost pokládala za nejpřednější úřadní cnost. U vrchního soudu opakovalo se to, co se již stalo uckrajského soudu. Opět ty rozpaky, jelli pan suds Keller » světcem- či bláznem« opět táž nerozhodnost a na konec doplnění spisů »v tom směru, byly-li by v tom případě, že okresní soud v J. byle založen, pohotově dostatečné místnosti, zdravé, vzdušné atd.« Tímto doplněním se věc poněkud protáhla. V městečku J., kde měl býti nový soud zřízen, představovali si věc docela jinak. Domnívali se, že jim stát postaví sám na náměstí monumen- tální budovu soudní a proto byli poněkud pro- buzeni ze příjemného snu. Utvořily se i v něm hned dvě protistrany, jedna pochybovačná, která prohlašovala, že věc hladce se neprovede, že budou zvýšeny obecní přirážky a možno i daně — druhá optimistická, skládající se po výtce z pekařů, uzenářů a hostinských, která prohla- šovala, že i po tom, kdyby se městečko zavá- zalo postaviti budovu vlastním nákladem, město získá neocenitelných vymoženostl. Druhá protistrana skutečně zvítězila : město bylo ochotno postaviti soudní budovu svým ná- kladem a to nákladem neobyčejným, neočeká- vatelným.
Keller okresní soud v J
26 article
Doplněné spisy vykonaly opět trnitou cestu instanční a pana sudího Kellera — počala celá akce už mrzeti. Představoval si odloučení osmi obcí mnohem snazším a ustavičné vyslýchánía doplňování už jej omrzelo. VAle navzdor tomu měl v duši pocit, z konal svou povinnost, že hleděl ulehčiti svému podřízenému úřadnictvu. Proto po předložení spísů očekával pln blahých nadějí, jaké dojde vyřízení. Toto však nepřicházelo. Spisy odpluly jako do moře ho- zený klobouk, kde však zmizely, zůstalo nejisto. Rozechvěný okres čekal na jich vyřízeni nejprve po týdnech, pak po měsících, pak po rocich a nyní dokonce tvrdí pessimisté, že lze na jejich vyřízení čekati několik století. Kam se poděly, kde se ztratily — zahaleno jest rou- škou strašlivého tajemství. Snad se podaří našim pánům poslancům nesčíslnými interpela- cemi pobyt těchto spisů výpátrati a tu nezištně navrhujeme, aby tyto spisy v případě obstrukce byly od A až do Z. čteny, toť se rozumí, že pomalu a s citem a aby byl učiněn návrh na vyhrabání mrtvoly pana sudího Kellera, aby se zjistilo, že nebyl otráven disciplinárkami, zejmena však, aby byl prozkoumán důkladně jeho žalu- dek, není-li v něm pochováno zřízení okresního soudu vJ. Dále navrhujeme, aby byl na jeho opuštěný hrob postaven pomník s případným nápisem: »Žil život krátký, ale slavný! Jako Achilles t« Karel Brodecky.
Keller Achilles Karel brodecky okresní soud vj