2
masthead
V Praze, v neděli dne 25. srpna 190.
Praha
4
article
Na rnuní a odpol. li-
přilohami (.Naněný Obzor'! ve
středu a „Literárnl Hlicdka
v pátek) předplácí set
Praze v aduinlstra
na něnie
. . . . . 2 K — k
na čtvrt leta . . . . . 6 K —h
s dvojí čonékkou
na měsie
na čtrt leta
ve sijsikác: 7 K 50
ao něsle . . . . . . 2 K 30
Pošteut
a atvrt lela:. .. . 9 K 60
s dvojí zášllkeu
sa poěst
ei
čtvrt lat
Praha
Literárnl Hlicdek
5
title
Dnešní čisle pro Frahu le o 18 stranácb.
6
article
Na úsvitě předvolebním.
Na úsvitě předvolebním.
Odhodlání vlády rozpustiti sněm králov
ství českého bez jeho posledního zasedání.
před uplynutím zákonité lhůty, kteráž ve
státě konstitučním má býti pro délku trvání
mandátu zástupce lidu jedině rozhodující, je
tedy, jak se zdá, nezvratno. Nechť jsou dů-
vody její pro toto jednání jakékoli, necho
obává se rozvinutí narodnostních otázek ve
sněmu, bouřlivého zasedání a rozplamenění
národních sporů na sněmu takového, že by
mohlo ohroziti »klidnou a plodnou práci«
říšské rady, o níž je ministerský předseda
dr. Körber tak skalopevně přesvědčen, nechí
se i domnívá, že jistým strannickým útvarům
a přeměnám v táboře německém prudký.
doktor
Körber
7
article
ale krátký boj zamezí anebo zmírní, necht
konečně potlačení posledního zasedání sněmu
království našeho jest dílem nezasýchající
lásky nenávistně žárlivého centralismu —
pamětihodný jest při všech těch tajených
příčinách, důvod vládně doznaný. Schvále-
ním nového zákona o přímých volbách ve
venkovských obcích pozbývá prý mandát
poslance za venkovské obce oprávněnosti
držení, ježto od té chvíle k zemskému za-
stoupení těchto obcí povolán býti může je-
dině poslanec zpříma a bezprostředně zvo-
leny. Pakliže ve vládním nazírání na veřejné
právo zavládla taková úžasná precisnost, že
jí podlehly i nedoběhlé mandáty poslanců
nejen obcí venkovských, nýbrž i za kurie
ostatní, pak nelze pochopiti, kterak že táž
vláda tak houževnatě vzpírala se nejen vzpří-
mení řádu volení pro obce venkovské, nýbrž
že i po nějaký čas v potaz a pochybu uvá-
děla schválení zákona, jímž se volební osudí
posunuje až k samé ruce bývalého » pra-
voliče«. Než fiat justitia, pereat mundus, čili
každá příležitost, kteráž jest Vídni vítaná.
může připraviti Prahu o příležitost, ukázati.
že ona jest obniskem, ve kterémž taví se a
svářejí politické osudy této říše, a kterouž
může sněm království českého postaviti ještě
pod onen poslední stupeň významu, na jakýž
byl systematickým úmorem jeho práva
kompetence během všech jeho dosavadních
period stlačen!
Vídeň
Praha
fiat justitia
8
article
Buď jak buď, třebas by rozpouštěcí pa-
tent neměl ještě data, anebo kynul již k ně-
kterému dni nastávajícího týdne, v každém
případě bude úderem na zvon poplachu
k volební vřavě, jaké jsme v Čechách snad
déle deseti let nezažili a boj volební bude
tím prudší, čím kratší lhůta mu vyměřena.
máť býti odbyt jediným takřka střetem zbraní
jediným assautem, neboť podrží-li dosavadní
zprávy pravdu, zbude předvolebnímu rozho
dování sotva něco přes měsíc. Je tudíž ve
lice pochopitelno, že již nyní na temnící se
politický obzor v Čechách vystupují prvn
prskavky jakožto signály na postup nejne
dočkavějším kolonámi!
A co nevidět pro všeobecný hlomoz ne
uslyší v Čechách nikdo svého vlastního hlasu
a ti, kdož mají na srdci českému lidu co
spasného říci, budou musit hlasu svého notně
pozdvihnoutil
Sotva že schválením zákona o přímých
volbách sňat se čtvrtého stavu poslední
stín unižujícího i anachronistického odlíšení
od stavu městského, tak že se na příště
budou zemské volby ve venkovských obeíeh
lišiti od způsobu volení ve městech jenom
datem, již zalehl první válečný pokřik
k uším nových voličů oněch stran, kteréz
na uvolněné kurii staví celou svou budoucí
Čechy
9
article
politickou fortunu. Po malém, menším i nej-
menším venkovském muži, kterýž v nové
valutě zove se osmikorunovým, už rozevřelo
se dvojí náručí, každé ochotné laskati jej a
na srdci svém hřáti, přelíbeznými slovy uká-
jeti až po ten osudný u osudí volebního čin.
kterýmž mu popřáno bude, aby po prvé pro-
jevil sveu vůli z příma . ..
Z jedné strány nad rozpřáhnutýma ru-
kama hledí k venkovskému voliči typická
hlava agrárního spásonosce, ztěží jen mhou-
řícího své vychytralé oko, s ústy přemíla-
jícími svůdně fráse, slibujícími sestřílet
modré s nebe a velebícími celní tarif ně
mecký pod heslem »čím hůře, tím lépe« —
a s druhé blíží se k novému přímému voliči
růžolící nakadeřený spanilec s horečnatou
žízní mandátu, výstřední švadronér s prapo-
rem »národně sociálním« v pravici, jenž při-
chází, aby vzal odměnu za zásluhy české
demokracii prokázané, za to, že prý »přilnul
k opuštěnému chudému lidu, z něbož učinil
svůj národ (11), věnovav mu vše: nadšení,
čas i prácia
10
article
První z těchto přátel přichází s nejúlis-
nějším medem na rtech, jemuž jest všechen
rolnický lid na světě tak přístupen. V tom
okamžiku, ve kterémž novým zákonem zmi
zel poslední symbol rozdilu mezi venkov-
ským a městským voličem v Čechách, po-
kouší se strana agrární o rekonstrukci no-
vého, daleko hlubšího a zásadního rozlišení
mezi měšťanem a sedlákem českým a při-
pravuje zájmové rozdvojení občanského stavu
českého, středních jeho tříd, na dvě strany
proti sobě bojovné pod nedoznaným sice,
ale vskutku prováděným heslem organisace
»všech proti všem«. Pod záminkou odvrh-
nutí všech ohledů na ostatní národ a jeho
společnou věc hlásají agrární spásonosci
národa záchranu stavu rolnického před jeho
proletarisováním, národní sociálové pak sta-
hují stav tento v socialismus, usnadňujíce
deklasování majitelů půdy zachováním národ-
nosti, jední mají na zřeteli hospodáře větší
a druzí domkáře a vůbec muže osmikoru-
nové, obě stranyjsou pak ochotny v nej-
horším případě rozděliti se v dobré mířeo
— výsledek prvních přímých voleb v kurii
venkovských obci v Čechách. Že jedna
druhou myje, ukázalo tlusté přátelství z po-
sledního zasedání říšské rady.
Čechy
11
article
Obě strany zahájily volební rej prud
kým výbuchem strannického záští proti ná-
rodní straně svobodomyslné a ze včsrejších
výlevů oboustranného tisku jest patrno, že
jedinou jich zbraní volební bude prolhanost
a snižování poslanců mladočeských. »Ve-
dení« národně sociální v přesvědčení, že
v těchto volbách hraje »va banque«, pokouší
se otřásti demokratičnosti národní strany
svobodomyslné, založenou v nejširších vrst-
vách lidových a na místa zaujatá v důvěře
českého rolnického lidu muži desíti- a více-
letě parlamentní práce a úspěchů pro tento
lid, snaží se vetříti tenké postavičky své
vládnoucí hlasy dosud neúplně zlomenými.
které nemají jiných zásluh, leč že přisáhli
k politické avantuře!
12
article
Tisková obrana agrárníků neostýchá se
na veřejnost vystupovati pak s klepem, který
co do nízkosti nemá sobě rovna a vyličuje
již z předu celou volební kampaň jakožto
kup hlasů se strany svobodomyslné prová-
děný i mluví o hojných fondech, o jidášských
žoldech a liché úplatě. Pro poznání zbraní,
proti jakým národní strana svobodomyslná
bude nucena v nastávajícím volebním zápase
bojovati, jest tento vstup do něho velice
poučný, bohudík však štít její tak skvělým
jest a z kovu tak ryzího, že střik sebe zží-
ravější kyseliny na něm stopy nezanechá
V témž okamžiku, v kterémž podobná insi
nuace, jak ji agrární orgán ve včerejším
svém čísle pronesl, byla proti národní straně
svobodomyslné vyslovena, letí v prudké pa-
rabole opovržení zpět ve svůj ostudný
původ.
Jak již řečeno, nelze dnes mluviti o vý
sledku voleb, kteréž nebyly dosud ani vy
psány, avšak přece možno na předvolebním
úsvitě uvažovati o tom, jak se zachová vo-
ličstvo české a kterými i jakými muži své
důvěry projeví názor svůj na politickou si-
tuaci a o tom, kterou stranou že budeo
zájmy národa nejspolehlivěji pečováno. Útvary
sil, kteréž budou rozhodovati o konečné vý-
slednici voleb, nejsou sice v celém českém
táboře ještě ani zevrub zřetelné, ale tolik se
ví, že proti oné levici, kterou lid německý
tentokráte postaví do české sněmovny, že
vůči všeněmecké zdi, která proti českým
poslancům z nových voleb vyvstane, musí
státi i na české straně mury hradné, a že
nesmí býti dáno místa žádným zrádným
experimentům v táboře českém, jakéž nemají
žadného jiného účelu, než zkoušky stavov-
ského justamentu, stůj co stůj, i když nato
praskne prospěch celého národa.
český sněmovna
13
article
Při tom dokonce nespadá teprve do
druhé řadý otázek úvaha, jaký podlamující
vliv mělo by asi úspěšné podniknutí ta-
kových experimentů na postavení celé české
delegace na radě říšské a na váhu její oproti
vládě a ostatním stranám v nastávajícím
dalším vývoji věcí, do jichž osudnosti vid
každý zasvěcený politik český. Hle, co důle
žitých, dalekosáhlých a nejvýše závažných
událostí nastavělo se k volebnímu osudí zem-
skému, k němuž poprvé přímou nohou po-
kročí volič obcí venkovských! Zdaž vzpo-
mene, dřív než vykoná svou první přímou
volbu, které straně vděčí své uvolnění o
nedůstojného dosavadního ponížení, zdaž vy-
koná svou volbou i přímy čin, nikoli jen
uznání národní straně svobodomyslné,
ale poznání, že nesmí dovoliti, aby se
stal pokusným materiálem dobrodružných
stran, právě proto, že od těchto prvních pří-
mých voleb ve venkovských obeích závisí
tentokráte tak neskonale mnoho a neskonale
více, než znamená pouhá choutka secessio-
nářské frakce!
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Pan posl. dr. Karel Kramář nám píše;
Barbo, 19. srpna 1901. Velectěný pane re-
daktore! V 220. čísle ct. Vašeho listu přinášíte
zprávu o mé rozmluvě s dopisovatelem »Mo-
skevského Kurjera«. Dovolte, abych ji alespon
v některých věcech poopravil. Podle uveden
zprávy mohlo by se zdáti, že jsem se vyslovi
pro bezpodmínečné dosazování pravoslavných
biskupů a duchovních vládou. Jen nedorozumě-
ním mohl mně pan dopisovatel tak rozuměti
Pokud mně známo, i bosenská vláda byla by
ochotna respektovati do veliké míry volební
právo pravoslavných církevních obcí, hajíc př
tom přirozeně výsostní právo státní správy při
volbě metropolitů a biskupů (potvrzením nebo
nepotvrzením volby). Větší obtíže v otázce této
působil spor zájmů dosavadních metropolitů
biskupů se zástupci církevních obcí, tedy spor
mezi episkopátem a laickým elementem pravo-
slavné srbské církve. Je tudíž přirozeno, že ne-
měl jsem nijaké příčiny býti vládnějším, než
bosenská vláda, a že nemohl jsem tudíž mlu-
viti pro naprosté odstranění volebního práv
církevních obcí.
doktor
Kramář
Barba
15
article
Jinak se to má s otázkou školskou. Sto
jím na tom, že moderní stát musí sobě vyhra-
diti právo dohledací na soukromé, tedy také na
církovní školy, poněvadž myslím, že je škol
prvním a nejdůležitějším zájmem nynějšího
státu. Hájil jsem toto stanovisko vždy docela
otevřeně, také vůči zástupcům bosenských
Srbů, a radil jsem, aby hleděli v této věci do-
cíliti zdravého kompromissu s bosenskou vládou.
Povinnosti zástupců národa českého bylo by
pak, vždy a všude s celou rozhodností a upřím-
ností starati se o to, aby vládní vliv na cír-
kevní školy nebyl vykonáván v duchu srbskému
národu i jeho víře nepřátelském, jakož vůbec
vidím možnost vnitřního zdaru okupace jediné
v tom, podaří-li se státní správě ziskati si dů
věry a opravdové oddanosti veliké většiny oby
vatelstva Bosny a Hercegoviny, národa srb
ského. To ovšem není možno jinak, než na
prostou spravedlností a šetřením národních i ná
boženských zájmů srbského obyvatelstva okupo-
vaných zemí.
Konečně podotýkám, že jsem neměl rov
něž nijaké příčiny apodikticky tvrditi, že byse
»ani Srbsko ani Černá Hora s Bosnou a Herce-
govinou nespravily«, a že tudíž také v této věci
naše rozmluva s panem dopisovatelem ruského
listu nebyla podána správně. Dr. Kramář.
Srba
doktor
Kramář
Bosna a Hercegovina
Srbsko
Bosna
16
article
Polsko-uherská válka o morské oko
Léta se táhne pohraničný boj mezi Haliči
a Uhrami o tatranské jezírko. Boj vedese
s polské strany s houževnatostí, která Inám
Čechům má býti příkladem, jak neustupně
dlužno hájiti každou píď rodné země i naproti
nejmilejšímu sousedu.
Poslední episodou z tohoto boje bylo ná
silně obsazení morského oka uherskými žan
darmy-
Dne 20. t. m. učiněna v Zakopaném
manifestace proti uherskému záchvatu. V sále
hotelu »Morské oko« konala se porada, které
přítomno bylo mnoho Poláků ze všech tři zá
borů někdejší Polsky. Předsedal posl. Lange
referoval dr. Stanislav Radzíkovský, jenž ne-
unavně slovem i perem hájí ohroženou, a nyní
už zachvácenou píď polské země v Tatrách.
Pan Radzikovský vyložil nejprvé historický
původ sporu a demonstroval při tom na velik
mapě morského oka, bezmála tak velké, jak
ono samo. Posluchači dověděli se od něho
sensační věci, že práce na stavbě srubu pro
uherskou žandarmerii byly zastaveny ne ná-
sledkem zákazu uherských úřadů, nýbrž prost
proto, že dělníci prohlásili, že dále pracovati
nebudou, poněvadž jest jim »milejší život než
výdělek«. Uherští žandarmové jako již několi
krát během 18 let dostali strach z polských
horalů z Bělky, kteří jsou hotovi i krv í bránit
celistvost své vlasti.
Čecho
Polák
Lange
doktor
Radzíkovský
Bělka
Halič
Uhry
Zakopané
Polsko
Tatry
17
article
Avšak ústup žandarmerie neznamenal ústup
uherské vlády. Předseda uherské vlády na dotaz
ve sněmovně odpověděl, že sporný pozemek je
vlastnictvím knižete Hohenlohe, uherského, ob-
čana a že tedy Uhry ustoupiti nemohou. Situace
je tedy stále napjatá.
Mlovčí si stěžovali na tupou lhostejnos
rakouské vlády k tomuto sporu. Navržena
resoluce, aby: 1. svolán byl všepol ský
tábor lidu, na kterém by přítomno bylo
na tisíce horalů, a tábor aby podepsal
hromadnou petici k rakouské vládě, aby právo
Haliče na morské oko nevydávala v šane
2. aby kromě toho byla svolána řada schůzi
v rozličných místech, kde by se záležitost mor
ského oka veřejně přetřepávala; 3. aby byla
vyslána deputace k eísařin i vládě; 4. aby tatáž
Hohenlohe
Uhry
Halič
18
article
V drobném prodejít
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpole dní
. . . . na 2h
Ve úlislkách na venkovět
ranní číslo. . . . . . . .
sdpolední . . . . . . . . Bb
Inseráty
platí se hetově napřed.
Přečplacení a innerty příjímá sdmlnl-
strace v Marianské ulici č. a
Tam nncházejí se též redhskcs.
tiskárna s szpodice „Národnich Listá“.
Bakopisy se novzacsjí.
Národnich
19
article
deputace z Vídně odebrala se do Pešti a tam
»otevřela oči« vládě uherské.
Česko-polský spor o Slezsko.
»Kurýr Lvovský«, tváře se, jakoby bránil
spojenství česko-polské proti úkladům německým,
přistupuje nicméně na myšlenku, aby Těšínsk
odstoupeno bylo Haliči, »když to jest nejváž-
nější podmínka národního rozvoje tamního pol-
ského obyvatelstva«.
Nevíme, co říci, jak se vedle toho vyjímá,
když řečený list několik řádek před tím děkuje
Čechům za to, že snažíce se o uznání samo-
statnosti koruny svatováclavské, pomáhají ha-
lickým Polákům, jejichž snaha je totožná, pokud
se týče Haliče.
Program svatováclavský ukládá Čechům,
aby se snažili nejen o uznání samostatnosti če-
ského státu, nýbrž také o celistvost jeho území
a neporušitelnost jeho hranie.
Zanechají-li Poláci slezšti neslavné úlohy.
kterou je obmyslil superintendent Haase, chtějí-li
s námi poctivý a bratrský mír, nechť povědí,
jakých záruk od nás žádají pro rozvoj polského
obyvatelstva ve Slezsku. Ovšem nesmějí žádat,
ani aby se tamní Češi popolštili, ani aby se
vzdali veřejného života, ani aby zavřeli své školy,
ani aby se vystěhovali.
Co však se týče odstoupení Těšinska Haliči,
to je přání, které nás neměně pobuřuje, než
plány našich německých krajanů na rozdělení
Čech. Území své vlasti ustupuje jen národ pře-
možený, nemající jiné možnosti. Přemožený mi
nejsme. Kdo ale přichází k národu nepřemože-
nému, třeba s uetivou žádostí, aby mu odstoupil
část své domoviny, dopouští se na něm největší
urážky již tím, že jej má za schopna takové
hanebnosti, takové zbabělosti, takového hřichu
proti své minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Těšínsk
Čecho
Polák
Haas
Čech
Vídeň
Pešť
Slezsko
Halič
Čechy
Těšinsko Halič
20
article
My s »Kur. Lvovským« doufáme, že »válk
Poláků s Čechý ve Slezsku, byť nejostřejší,
nikdy nevyjde na prospěch rakouské ústavy na-
proti snahám Polákův i Čechův o samostatnost«
a myslíme, že Poláci naše spojenství proti cen-
tralismu uznají za větší svůj prospěch, než jaký
by jim vzejíti mohl z nespravedlivých boji
s námi, vzbuzených našimi společnými nepřáteli
a jejich ohavnými námezdníky i renegáty.
»K. Lv.« dobře praví, že polskou věc ve
Slezsku sami podporujeme, pomáhajíce Haliči
k dosažení samostatnosti. Čím větší samostatnost
Haliče, tím větší polský vliv ve Slezsku, tím
zabezpečenější je rozvoj tamního polského oby-
vatelstva.
Je slezským Polákům zapotřebí ještě ně-
čeho více?
Volební horoskop Haliče.
»Glos Narodu« prorokuje, že sněmovní
volby haličské nepřinesou velkých překvapení
málo změní všeobecný charakter sněmovny.
Strana konservativná bude opět vílězem. Jen
v Krakově a ve Lvově vyhraje spolek liberálno-
socialistický. Po vsech budou zvoleni jeden
nebo nanejvýš dva lidovci, šest křesťansko-
lidových a tři antisemitě. Celá opposice bude
míti leda 20 hlasů, ale protože mezi liberály,
socislisty a lidovci s jedné a křesťansko lidovými
a antisemity s druhé strany zeje větší propast,
než mezi křesťansko-lidovými a antisemity s jedné
a většinou s druhé strany, těžko je připustit
možnost jakéhokoli společného jednání poslan-
cův opposičných.
Rusové utrpí při volbách velkou porážku,
protože ústřední komitét ustanovil se nepodporo-
vati kandidaturu žádných Rusův, ani vládních,
aby se jim pomstil za nedávnou sněmovní
secessi.
Polák
Polákův
Čechův
K Lv
Glos Naroda
Rus
Rusův
Slezsko
Halič
Krakov
Lvov
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V staré škole borovské.
Z nejstarších vzpomínek na Karla Havlíčka Borovského
podává JUDr. K. V. Adámek.
Borová a s ní celý širý kraj opěť slaví
památku Karla Havlička Borovského. Zbudo-
váním pomníku velikému krajanu svému v jeho
rodišti uznává a oceňuje zásluhy, jichž si byl
získal, a vděčí se mu za jeho činnost. Přité
příležitosti nebude nevčasnon vzpomínka n
pobyt Havličkův v Borové, na jeho léta ško-
lácká, v nichž kladen byl prvý základ v domácí
škole vzdělání jeho, jehož měrou vynikající do
vedl pak využitkovati ku prospěchu celého českého
národa.
Stará škola borovská stávala v hořejší části
obce, obrácená k jihu. V jižní části byla učebna,
v severní části byt učitelův — neveliký pokoj,
pod ním sklep a chlév. Školní mládenec bydlel
ve třídě. Na pravo ode dveří stála velká kachlová
kamna, jež vyhřívala třidu. U kamen byla
pekárna a na pekárně byla postel školního
mládence. V popředí třidy byla »malá strana«,
deset lavic pro menší školáky, v levo pak
»veliká strana« se 14 lavicemi pro odrostlejší
školskou chasu. Tyto učíval pan učitel, malé
školáky učil mládenec. Za školáckých le
Havličkových byl borovským učitelem Antonín
Línek, mládencem borovský rodák Josef Vlček.
Havlíček
JUDr
K V Adámek
Havličkový
Antonín línek
Vlček
Borová
22
article
Náboženství učil hlavně kaplan P. Serbousek.
O Havličkovu dětství není zachováno téměř
žádných památek. Při velkém ohni, jenž r. 1886
stihl Borovou, shořela škola a v ní staré úřadní
listiny a knihy, z nichž by podrobnějších zpráv
z let 1826 až 1830 bylo lze zjistit. Havlíček
začal choditi do školy v říjnu 1826 a koncem
záři 1830 vypravili jej na němčinu do Jihlavi.
Vedle matky a »slarého vikáře« P. Brůžka
byl v dětství hlavním rádcem, přítelem a vůdcem
Havlíčkovým učitel Antonín Linek.
Zbožná matka Havličkova a vzdělaný vikář
P. Brůžek, jenž v Borové od r. 1819 farářoval,
přirozeně působili vlivem a stykem svým na
P Serbousek
Havličkův
Havlíček
P Brůžek
Linek
Borová
23
article
malého školáka, že tento zvláště horlivě se ná-
boženstvím a biblickou dějepravou zabýval. Sám
vzpomíná v apostrofé borovského kostelíka v »Ty-
rolských elegilch«, jak starému vikáři ministro-
val v domácím kostele. Přirozeno, že v tomto
ovzduší, v němž školák Havlíček žil, počala
jeho dětská mysl viděti v povolání kněžském
vrchol svých tužeb a že označoval si za úkol
životní, státi se knězem. Této snaze dával často-
kráte projev již v dětství. Starý jeho druh, do
sud žijící 77letý občan borovský, vypravoval
že Havlíček doma v zadním pokoji strojíval
v dětství svém oltář a s dvěma soudruhy, kteř
mu ministrovali, hrával si na kněze. Misto vína
požívali octa.
Nenáleží v slati této, věnované vzpomínkám
na dětství Havlíčkovo, sledovati vývoj jeho snah
jenž dovedl jej v jiný směr a vykázal hlubo
kému duchu jeho jině a tak významné působiště-
Láska k české knize, minulosti a lidu pře-
konala mladistvou touhu k stavu kněžskému
eílící a sesílila pak tím více již i ve škole bo-
rovské, v níž působil obezřelý a vlastenecký
paedagog Linek.
Havlíček
Havlíčkův
24
article
Antonín Linek *) byl rodák z Jičínska. Na-
rodil se 4. června 1792 v městečku Pecce
kdež jeho otec měl obchod. Působil nějaký čas
v kraji královéhradeckém, pak nějaký čas doma.
až konečně po smrti Antonína Veselého, učitele
borovského, dostal se na přímluvu českého spi-
sovatele, kopidlanského děkana Aloisa Vacka do
Borové. Přistěhoval se- dne 3. listopadu 1824
a působil až do r. 1871, vstoupil pak na od-
počinek a žil v Hlinsku, kdež 20. září 1881
dokončil záslužný svůj život.
Měl sice již předchůdce Linkův, jenž na
škole borovské 56 let působil, ve svém dekretu
od milostivého patrona uloženo, by z mládeže
borovské vychovával utrakvisty a důkladněje
v němčině cvičil, ale ani Veselý ani Linek z mlá-
deže borovské Němců nenadělali.
Línek pilně se vzdělával, kupoval české
Antonín
Veselý
Vacek
Linkův
Veselá
Němec
Jičínsko
Hlinsko
25
article
*) Obšírnější životopisná data viz v K. V. Adám-
kových »Pámělech o školách v okresu hlineckéme
knihy paedagogické i dějepisné. A co při skrov-
ných tehdejších příjmech nemohl koupiti, to
opsal zcela nebo ve výtazích a sám si knihu svá-
zal. A když Havlíček oddal se pak působen
veřejnému a začal vydávati »Národní Noviny«
a »Slovana«, mezi prvními a nejhorlivějšími
čtenáři nacházel se šedovlasý učitel borovský
Antonín Linek.
Havlíček zůstal a byl do nejpozdnějšíeh
let požehnaného věku učitelova chloubou jeho
A často a rád vracel se pan učitel ve svých
vypravováních k dobám ztráveným v Borovéa
ke stykům svým s nejznamenitějším svým od-
chovancem.
Styky tyto i částečně pobyt na faře borov
ské působily ke vzbuzení jiných ještě snah
v duši útlého děcka nežli touhy po kněžství.
Ada
Páměly
Havlíček
Slovan
Antonín
národní novina
26
article
Tu dostaly se Havlíčkovi mnohé české knihy
do ruky. Ráno ministroval, pak se učil, od-
poledne po škole trávíval ve farské zahraděa
čítal, nebo vzal si jej vikář na kopec ke koste-
liku, tam usedli a odtud obhlíželi s vikářem po
rodném horském kraji, tak památném dějinným
událostmi. Stačí vzpomenouti jen nedalekého Žiž-
kova pole u Přibyslavi a představiti si, jak mi-
nulost česká v rámci místních vzpomínek půso-
bila na vnimavého ducha mladého Borovana.
Dle vypravování Línkova byl Havlíček hoch
postavy zavalité, nedosti obratný. Z mládí na-
padal poněkud na jednu nohu. Jest známo, žo
v dětství svém zlomil si Havlíček nohu. A po-
kulhávání toto bylo památkou na tento úraz.
Povahy byl uzavřené, zasmušilý, ale i uminlivý
a někdy tvrdohlavý. Pohled jeho býval vážnýa
dětská čtveračivost a veselost nezračila se v jeho
tváři. Učil se rád a četba byla jeho hlavní zá-
bavou i když ostatní chasa borovská rozběhla
se po polích a venku a dováděla a všelijakými
hrami se bavila. Leda že snad někdy s kapla-
nem P. Serbouskem, horlivým ptáčníkem, vydal
se na čižbu. Také brával jej vikář s sebou na
své visitační objížďky.
Havlíček učil se rád, ale nejraději dějinám
a počtům, v hudbě valně neprospíval, ačkoliv
Linek byl výborný hudebník. Každou otázku
Havlíček
Borovan
P Serbousek
Přibyslav
27
article
dobře si rozmyslil. Neukvapil se s odpovědí, ale
odpověď byla určitá a místná.
Učilo se tehdy na škole borovské nábožen-
ství, psaní, čtení, počítání, pravopisu. Ve výkla
dech dějepisných a zeměpisných přihlíženok
dějinám domácím.
Z počtů učivalo se addici, multiplikaci.
subtrakci a divisi. Kromě těchto základnich
počtů a počtů se zlomky pěstovaly se složitějš
počty, jako na př. regula de tri, regula so-
cietatis, kupecký počet, regula quinque, regula
de tri conversa, ambulationis, regula falsi, re-
gula alligationis, regula falsi duppla, regula caeci.
K arithmetice připojila se geometrie. Zvláštn
důraz kladl Línek na počítání z hlavy a na
praktické příklady, čerpané z běžných životních
poměrů.
Školáci měli početní knížky, do nichž si za
pisovali počelní pravidla, k nim příklady a vý-
počty. Mám sešit školácký po ruce z těch dob,
nadepsaný »Knjžka početnj Čís. 2.
tri
28
article
Karla Hawljčka z Borowé, 183/429«,
jenž začiná cvičením regulae de tri conversae
čili regule obrácené. Poznamenává si tu malý
školák, veliký rodák borovský, že tato regule
se tak jmenuje, »prolože jedná právě naopak
proti obyčejné reguli de tri, neboť při ní první
počet s druhým množí a s třetím do toho děli,
když se ale osazující počet na první a jemu
stejného jména na třetí místo postaví, tedy se
pokračuje jako při obyčejné reguli de tri.e
A ihned počítal si bystrý školák příklad re-
gule takové o hospodáři, jemuž 6 sekáčů pose-
kalo louku za týden, aby zjistil, kdy mu ji po-
seká 9 sekáčů. Po »exemplu« byla pak vždy
vypočtěna »proba«.
O praktickém duchu tehdejšího vyučování
svědčí na př. tento úkol ze sešitu Haviíčkovai
»Jeden handlíř půjčil druhému 600 zl. na 8
měsíců bez interesu, nyní žádá první handlít
druhého, by on mu na 6 měsíců něco peněz
zapůjčil. Jest otázka, mnoho-li bude povinen ten
druhý handliř prvnímu půjčiti, aby sobě nie
dlužni neostali a půjčka za oplátku byla. Od-
pověď: 800 zl.« Za těmito a podobnými př-
klady následuje »Multiplikace composita neb
o jmenovitých počtech«, na př.: »Libra kafe
by koštovala 2 zl. 36 kr. 2 víd., zač přijde
cent« a j.
Hawljček
Borowé
Haviíčkovai
29
article
Knížku tuto opatřil učitel Havlíčkův, An
tonin Linek touto poznámkou: »Poznám ka
učitele. Karel Havliček, v ten čas »Karlíček«,
byl dne 31ho října 1821 zrozen a dle knížky
této ne úplně osmiletý chlapec, dosti pokroku
i v počtářství učinil. Vy svědčení o tom podává
Antonín Linek, jeho učitel.«
Velikou pěči a bedlivost věnoval učítel Lí-
nek výcviku dobropísemnosti a slohu. Seši
»Rukopisy žáků borowské sskoly
IIhé třjdy. Předložené o pollo-
letnj zkaužbé dne 10. Kwětna roku
1829« svědčí, jakých výsledků docílil snaživý
učitel.
Probírám se sežloutlými listy sešitu, staro-
modní frakturou popsaného, v nějž spojeny jsou
»foršrifty« současníků Havlíčkových, spolužáků
a spolužákyň jeho z II. třídy školy domácí, až
přicházím k listu, pevným, jadrným pismem
psanému od sedmiletého školáka Karla Havlička.
Pro upomínku i ku poznání obsahu a rázu teh-
dejších krasopisných úkolů tuto do slova podá-
vám tento »nejstarší spise Havlíčkův:
„bel, buk, čas, dar, ewa fara garo hoh
fos. Derſtand iſt ein Edelſtein, der ant
ſchönſten glänzt, wenn er in Demuth
eingefat iſt. Rozum geſt drahy kámen,
kterv ſe neykrájněgi třpjti, když w pokoře
zaſazen geſt. A, B, C, D, E, 5, 8, v
Ch, 3, K, E, 2, , D, p, , R, S
, , D. 2, 3, 4. 5, 6, 7, 8, 9, 10,
IV 12.
Aud, bez, ein, eva, fara, gelen, had, chut, kůl.
Havlíčkův
Havliček
Karlíček
Antonín
R S
30
article
Karel Ha vljče.
3 Boro vy.
Karel ha
Bora ty
31
article
V jiném »foršriftu« z 28. února 1830
krásopisně píše: »Gestly ginimy lidmi prota
opowrhugeš, že meně wědi než ty, tedy sam
sebo do potupy přiwádíš u těch, gež mnoliem