5
masthead
Ročník XXXXIX.
6
masthead
sellrí hutella t-
7
masthead
V Praze, v neděli 6. června 1909.
Praha
8
masthead
ou a sli ndut sa vásra alednnr vvt
nr kíe
10
article
nai
Na ranní avečerní liety
předplkci se
V Praze v administraci
Ba Lěale
na čtrt leta . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
na niěsse.
na čtert leta : . . . 7 K enh
ve fliálkách
na měsíe. . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsic. . . . ..
na čtvrt leta . . . . 9 K o
dvoji zásilko
na měsin,
Ba čtvrt ieta
Praha
11
article
Dnašní čísle pre Prahu le o 20 stranách.
Dnašní čísle pre Prahu le o 20 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 7. června v ob
vyklou hodinu polední.
Po černém pátku vlády
Bienerthovy.
Pýcha předchází pád. A přímo sarda-
napalská pýcha nadýmala od Aehrenthalova
bosenského »vítězství« a Vilémovy návštěvy
Vídně prsa všech těch německých » půlpánů«
týjících v této říši z protekce a milosti vlád
rázu a typu Bienerth, Haerdtl, Schreiner,
Hochenburger. Mněli se býti opět pány par
lamentu, vlády a Cislajtanie, chytali vítr do
plachet svých zeppelinských létadel a hrozili
nám Čechům zdrcující porážkou na celé čáře
A zatím, nastojte: utržili sami i se svým
protektorem od těch zhrzených, potupených
a pokořených Slovanů v parlamentě z ne-
nadání tak říznou a zdrcující porážku, že
se zlostí a bolestí svíjejí jako ta nabodnutá
saň pod kopím sv. Jiří pod dómem svato
vítským.
Vskutku, byl to pravý »černý páteke
kabinetu Bienerthova a jeho hrdopyšných
nemeckých »manův«, když opposice slovan-
ská se sociálními demokraty po dvakráte
zvítězila proti vládě a jejím německým
mamelukům a byla by zvítězila na-
jisto i do třetice rozhodně, v samé
otázce meritorní, kdyby nebyli vládní pří-
vrženci ve své tisni vysáhli k násilné ob-
strokci, až svým hlomozem a spektáklem
infernálním schůzi parlamentu rozbili. Ano
to byl jediný prostředek, jakým pro tu chvíl
odvrátili od vlády Bienerthovy a od sebe
třetí, nejtěžší ránu.
Bienerthův
Pýcha
Vilémův
Bienerth
Haerdtl
Schreiner
Hochenburger
Cislajtanie
Čecho
Jiří
Vídeň
12
article
Kdyby v pátek byl seděl na stolci před-
sednickém nestranný a celý muž, který by
by dovedl proti soptícím všeněmeckým rváčůn
a la Wolf, Kroy a Mühlwerth osvědčiti energi
k hájení důstojnosti sněmovny, není pochyb-
nosti, kterak by bylo hlasování o obsahu ná-
vrlu Šusteršičově dopadlo. Ale na stolci před-
sednickém sedí z dopuštění Polákův německý
křesťanský sociál dr. Pattai a ten ovšem mile
rád vyhověl tomu německo-vládnímu roz
čilenému sboru volajícímu »Schluss ! Schluss!.
i odročil před ktitickým hlasováním schůz
do úterka, aby zatím pánové získali času a se
hnali a zmobilisovali k záchraně vlády, kde
kterého invalidu. Mají prý jich v zásobě na
80 Pomocí jejich prý v úterý opět nad námi
vybrajou a bude zase dobře, jakoby se jak
živo nechumelilo.
Wolf
Kroa
Mühlwerth
Polákův
doktor
Pattai
Schluss
13
article
»Vítězství oposice bylo pouze nahodilé«.
utěšuje se vladě oddaná žurnalistika vídeňská
a bylo prý umožněno pouze tím, že na 86
německých poslancův odjelo domů. »Oposice
slovansko-sociálně demokratická«, pronáší se
p. dvorní rada Bachmann, oddávala by
se ilusi, kdyby doufala, že německá levice
nemůže již vládě postaviti většinu k služ
bám; vělšina ta trvá dále; což lze číselně
dokázati, i jest toliko věcí parlamentní tak-
tiky, aby se ji umělo využíti. Však též vláda
by měla se své strany se přičinit o zří-
zení této většiny. — Podobné rozumy pře-
vládaly též ve včerejší schůzi výkonného vý-
boru německo »liberálních« stran Pátečním
porážkám vlády netřeba prý přikládati tak
příliš velkého významu, jak oposice činí. Jde
prý o pouhé náhodné většiny, jaké
se objevily již také za jiných případů. Při-
činou porážek byla prý nedbalost četných
německo liberálních poslanců, kteří nena-
davše se nebezpečí, odjeli předčasně domů.
Také proti vládě reptáno, že prýo
svých záměrech nezpravuje německé vládní
stranšy v čas.
Nuž navzájem reptá opět pan Bienertl
v dnešním oficiosním »Fremdenblattu« na ně-
mecké své mameluky, že se dali překvapi
Bachmann
Bienertl
Fremdenblatta
14
article
a nebyli na boj připraveni. »Stranám dobře
zřízeným,« zní mrzutá vládní důtka, »nesmí
scházeti ani jediný muž, jdou-li k hlasování.
Před bitvou nedává se žádná dovolená, ba
nedává se ani před důležitými manévry.«
Za obstrukci, k níž vůdci většiny pp.
Ebenhochové, Gessmannové, Liechtensteinové
a Grossové s Wolfy, Kroyi, Mühlwerthy pro
záchranu vlády vysáhli, se vláda přímo
stydí. »Fremdenblatt« nazývá to skutkem
zcela neobyčejným a velmi nepotěšlivým, že
vládní většina rušila obstrukcí jed-
nání sněmování, až vynutila jeho konec
»Nikdy«, kárá, »neužila ještě většina
takového prostředku, který nálezi
menšině.«
Ještě více než sama porážka vlády Bie-
nerthovy hněte však německé »generálštáb-
níky« ta okolnost, že část kola polského
totiž polská strana lidová, v pátek před hla-
sováním šmahem ze sněmovny vyšla a tím
z vládních služeb vypřáhla:
»Nikoli parlamentní porážka vládya
jejich stran jsou události včerejška, nýbrž
přechod části kola polského d
oposice«!.. teskní dnes »Neue Freie
Presse«: »Odluka polské strany lidové
od většiny jest zjevem ještě důležitěj-
ším, než sám útok, podniknutý na maďar.
skou agrární banku a než resoluce proti ní
podané. Toto drolení se vládní vět-
šiny nepřestane, nepřestanou-li pří-
hody, jaké uzřel včerejší den, kdy nevelel
parlamentu ministerský předseda bar. Bie-
nerth, nýbrž pp. dr. Kramář a dr. Šu-
steršič, ačkoliv podle seznamu vládní
strany mají dohromady většinu 30—40 hlasů«.
Jaký dojem konečně učinil »černý pátek«
vlády Bienerthovy na politiky strany kře-
sťansko-sociální, obráží se jakov
zrcadle v kázáníčku, jež čini orgán strany
té »Reichspost« dnes svému patronu.
Ebenhochová
Gessmannová
Liechtenstein
Gross
Wolf
Kroyi
Mühlwerthy
doktor
Kramář
Šu
Bienerthův
Bie
Neue Frei Presse
15
article
»Včerejškeme — píše — »dána vládě
důkladná lekce. Chef vlády musí konečné
poslechnouti pokynů, pravících mu, že ny-
nějí většina vládní nestačí, aby na ní byl
vybudován systém a že, chce-li vládnouti
parlamentně, musí svoji většinu zvětšitia
zpevniti. V Rakousku nelze vládnouti proti
Němcům, ale také nikoli proti Polakům, ni-
koliv proti Vlachům a nikoli také proti
Čechům a Jihoslovanům. Lojální a vla-
stenečtí živlové národů, pokud možno všech,
musí býti přibrány a dány do služe
vlasti. Odpuzení poslanců, kteří byli
dříve spojení ve slovanskému »Centru«
(byli to čeští klerikálové, slovinšt
klerikálové a jiho-slovanští liberálové) bylo
zbytečnou chybou. Byliť vydáni nevypočí
tatelným rozmarům pana Stapinského a ná
hodou dostali se do včerejší nepíijem ne
situace. (!) Napraviti chybu však není ješte
pozdě.«
Němec
Polak
Vlach
Čecho
Jihoslovan
Stapinský
Rakousko
16
article
Nepodobá se však tomu, že by většina
kabinetu Bienerthova chtěla si tuto radu kře
sťanských sociálů vzíti k srdci. Naopak
z projevu jednoho z německých její ministr
v dnešním »N. W. Tagbl.« prosvítá, kterak
pp. Bienerth, Haerdtl, Hochenburger,
Stürgkh a Schreiner domnívají se býti tou
měrou jisti přízně a důvěry koruny, že
s lhostejností souverenní troufají si shlížet
na všechny oposiční projevy sně-
movny lidové jako na neškodné bračky
»Politického účinku výsledek
hlasování (pátečního) miti nebu de,e
pravil nejmenovaný aktivní ministr k re-
daktora »N. W. Tagblattu« určitě: »Nebot
nynější kabinet, třebas měl ve svém středu
též několik parlamentníků, není žadnou par
lamentní vladou, nýbrž děkuje za svůj vznik
důvěře koruny a strany, které jej dnes pod-
píraji, připojily se teprv později na základě
pregramu vladního... Věta statního základ-
ního zákona, že ministry jmenuje a propouští
císař, platí u nás ještě v plné míře.
Poměry parlamentní mohou sice na výkon
inlomi
Jmnbenzdí
Bienerthův
N W Tagbl
Bienerth
Haerdtl
Hochenburger
Stürgkh
Schreiner
N W
17
article
tohoto práva koruny v jistém obledu působiti.
ale nikterak ne rozhodně. Nahodilý výsledek
hlasování nemůže tudíž pro život ministerstva
míti významu rozhodujícího.. Vláda může
proto s jistým klidem i dalším událo-
stem pohlížeti vstřic, ba i kdyby dostavily
se návrhy obstrukční, nebude tím kabi
net vytržen ze svě rovnováhy. Nikoliv vládě.
nýbrž státu povinen jest parlament povolie
rozpočet státní.
Do konce června jest pak dosti času
k tomu. Nové rozpočtové provisorium nepo
važuje vláda ani za nutné, ani za slušné
Bylo by smutné kdyby pro to došlo ke sporu.
Kabinet sice učiní vše, aby se mu vyhnul,
ale báti se ho nepotřebuje.« —
Oproti této absolutistické mluvě, která
tak pyšně a beze všeho ostychu připomíná
lidovému parlamentu rakouskému jeho ubo
host a malomoc — na ručest odpovídá pro-
volání svazu sociálně demokrati-
ckého: »Vláda, která může tráviti svůj
život jenom pomocí obstrukce svých vlád-
ních stran, pozbyla prava na exi-
stenci.« a a
My pak dodáváme: Třeba že nebyl
kabinet Bienerthův vladou parlamentní,
však proti oposici většiny ra
kouských národů nemůže se
dloubo udržet. Na to není žádne
assekurace !
Bienerthův
svaz sociálno demokrat
18
article
Slovanské porady.
Slovanské porady.
svo 4 ži et Petrohrad, 29. května.
(Pův. zpráva „Nár. Listů) e
B. Včerejším dnem skončeny porady petro
hradské. Dnes sejde se výkonný výbor zvolený
pražským sjezdem, aby vypracoval resoluci
shrnující výsledky sjezdu. Řakli jsme již, že
možno mluviti o plném a dobrém výsledku po
rad. Právě tak jako ruský politický život jest
ještě v kvasu, ale přece jen zřejmě již se rý-
sují na obzoru budoucí půlitická seskupení.
stejně jest toma i s otázkou slovanské vzájem-
nosti. Z cítů spěje v život. A k tomu možno
shledati upřímnou vůli na všech stranách. Dnem
veliké změny nenastávají a také se slovanskou
myšlenkou nebude jinak. Ale tolik jest jisto,
že se ruská veřejnost svými nejlepšími lidmi
představileli postavila na stranu slovanské ideje.
Bylo to možno zříti na včerejším slavno t
ním banketu, který ustrojil spolek slovanské
vzájemnosti a na kterém zastoupeno bylo Rusko
politické, vědecké, umělecké i ofieiáfnt. V pravdě
skvělá společnost sešla se na počest slovan
ských hostů a hluboké slovanské citění bylo
zřejmo ze všeho toho, čeho jsme byli svědky
Takové projevy, jaké staly se na poradách
včera na banketě, zavazují: to se zde eftí
chápe.
Petrohrad
Rusko
19
article
Před banketem a při něm koncertova
hudební sbor carský za řízení našeho milého
krajana Hlaváče, který se zde těší všestranným
sympaliím. Provedeny byly skladby vynikajícíeh
slovanských skladatelů, mezi nimi i českých
jež předneseny bezvadně.
Řudu připitků zahějil Krasovský. Vzpo-
míná prážských dnů, krásných a drahých. Da-
kuje dru. Kramářovi, Hribarovi a Glébovickému
za jich zájezd na Rus, poněvadž důsledkem
jeho nastal nový rozmach slovanského cítění.
Vzpomíná hislorie české, prací našeho národa
a touží, aby na podklad práce sešlo se Slovan-
stvo. (Hudba hraje »Hej, Slované !«, což bouř-
livě aklamováno; plseň ta vůbec zdomácněla)
Dr. Kramář děkuje za vlídné přijelí slo-
vanských hosti. Děkuje za vroucí slova o Praze.
Co tam bylo, toho nelze zapomenouti v celém
životě. Byl pessimistou, jeda nyní na Rus. Sku-
tečnost však přesvědčila ho o nesprávnosti toho
Slované sešli se tentokráte ve snaze po pravdě
si řící svoje strastí a boly a závérem bylo po-
znání, že nutno na dráze nastoupené dále pra-
eovati. Dnes neni nihoho mezi námi, kdož by
mluvil proti dání práv všem slovanským náro-
s obez oddot z 1M olrn0 v
oobole e
voenolou odlenklled věle Dianav
Krasovský
Hribar
Glébovický
Slovan
Kramář
Rus
Praha
Slovan
20
article
dům. Vytýká se nám, že prací ve smyslu slo-
vsnské myšlénky ohrožujeme mír — právě proto
že chceme mír, chceme silné, mocné Slovanstvo
— slabé Slovanstvo jest nebezpečím pro mi
Proti německému bloku od Baltu do Adrie nutno
postaviti silné Slovanstvo. Věříme v nové Rusko
silné ruskopolskou shodou, silné Rusko přesvěd
čením jeho slovanských národů o nutno sti jeho
Připijí za velikost a slávu ruského národa (hudba
hraje »Bože, carja chrani« — což bouřivě akla-
mováno).
Předseda dumy Chomjakov. Nemnoho
by se mu chtělo říei. Dr. Kramář pravil, že se
obával, aby útlé květy slovanské práce nezničil
mráz. Nebojí se mrazu, po něm bývá tím mo-
hutnější rozvití. Po staletí bylo Slovanstvo roz-
chváneno a porobeno — za rok má nastatí plný
obrat? Toho ani nelze si přáti, poněvadž jen
organický rozvoj jest zdravým. Ve veřejném mí-
nění ruském tak mnohé v posledních měsících
se změnilo, my Stované od boje vzájemného
dostali jsme se ke klidnému rozboru svých
otázek. My Rusové Polákům podáme ruku
k smíru, my chcsme, aby plným životem národ-
ním se rozvinuli. V tom směru budeme praco-
vati. Pije na zdravi »drabého, bratrského pol-
ského národa« (hudba hraje polskou hymnu
»Z požarů dýmem«, jež bouřlivě pozdravena)
Hr. Olizar děkuje za srdečná slova
Chomjakova. I u Poláků není nenávisti k ru
skému národu — chtějí sílu a mohutnost rask
říše (potlesk).
Chomjakov
doktor
Kramář
Rus
Polák
Balt
Adrie
Rusko
Hradec
21
article
Krasovský připljí srdečnou řečí dal
šímu rozvoji Čechů, které všichni slovanští ná-
rodové milují a kteři se obrodili právé jen
slovanskou myšlénkou. (Hudba braje »Kde do-
mov můj?«, jež přijata bouřlivým potleskem)
Dr. Scheiner pozdravuje jměnem če-
ského sokolstva sokolstvo ruské. Silou ducha
i těla, silou duševní práce k osvobození —
toto heslo, na němž spočívá i tvoři sokolstvo,
platí pro veškero Slovanstvo (bouřlivý souhlas
hudba hraje sokolské pochody český i ruský).
Bulhar Bobčev vzpomíná ruských armá
osvobodivších Bulharsko. Rusko dalo Bulharsku
svobodu a dává poklad své literatury a svého
vědění. Každý Bulhar čerpá z tohoto zdroje
Budouenost Slovanstva není myshitelna bez práce
slovanských žen, jimž připíjí. (Potlesk.
hudba hraje bulharskou hymnu.)
Prof Becbtěrev byl Prahou ohromen
Doznal, co značí kultuca a práce. Slované málo
se stýkají, jest třeba pracovati k častým stykům
Píje na budoucí slovanské sjezdy (potlesk).
Srb Košutič vzpomíná posledních mě
síců. Když Německo sobě vzalo Elsasko, byl
kulurní svět tím ohromen — Bosny nikda ne-
opomněl. Stované vždy trpěli, když přišii ve
styk se západem, který si jich neváží, ponérad
v nich není sily. A síly není, prolože sjedno-
cení není. Jest tolik politik, kolik slovanskýeh
států, a Slované nesvobodní nemaji politiky
žádné! Getmánská vlna se zvednuvší ohlašuje
velikou evropskou krisi, kéž pak aspoň nensá-
žeme se nepř pravenými. Pije na slovanskou
budonenost práce kulturní a hospodářské.
Krasovský
Čecho
Scheiner
Bulhar
Bobčev
Becbtěrev
Slovan
Srb
Košutič
Bulharsko
Rusko
Praha
Německo
22
article
(Potlesk.) febat ov brěle vv
Spisovalel Bašmakov vzpomíná ve
vzletné řeči domova srbského národa a jeho
srbského moře. Ruzvoj Bulharska nechť nám
jen připominá i utrpení Srbska. Nasmíme ho
zapomenouti, poněvadž bychom pak přestali býli
Rusy V Bosně za jeho návštěvy nikdo s nim
ani mluviti nesměl — to v dvacátém století
Dnes na Něvě ještě možno zříti indiferentism —
ale bude rozbit a Srbové pooznají naše bratrstvi
(hraje se hlučně aklamována srbská hymna).
Posl. Tresi č-Pavičič klade důraz na
jednotu Srbů i Chorvatů, jednoho národa-
(Hudba hraje chorvatskou »Llepa naša domo-
vina«)
Generál Volodimirov pije za hlečného
souhlasu na zdraví Slovanů, hr. Bobrins k
vzpomíná nepřitomných, těžce stihaných Slováko
a uherských Rusů, Isakov klade důrazn
jednotu idají a snah starého i nového Slovanství
nechť oba směry jdou za stejným cíleml
V drobném prodeji
ranní čislo o sok. . . za th
večerni
Ve filišlkách na venkov
ranní čislo . . . . .
. . . . . . 5 h
večerni
lnseráty
platí se hotové napřed
Předplacení a inserty příjimá
admnistrace v Marianské ul., 3.
Tam nacházejí se téš
redakce, tiskárna a expedice
„Národních Listů“
Rukopisy se nevraceji
Rus
Srba
Posl
Pavičič
Chorvat
Isakov
Bulharsko
Srbsko
Něva
Slovan
23
article
Řadu přípitků končí předseda dumy Chom-
jakov vtipným přípitkem na budoucnost ruského
Sokolstva.
Po hostině uspořádán na počest slovanských
hostů koncert, krásné výkony umělců. Náš krajan
Hlaváč přednesl na harmoniu překrásnou jm-
provisaci na slovanské molivy, umělec carskýeh
divadel N. V. Andrejev přednesl Malátovu »Mo-
ravskou«, Glinkovu »Severní hvězdu« a slová-
ckou plseň, F F. Šolar přednesl na harfé své
»Stovanské melodie«, paní A. G Žerebcova-An-
drejeva přednesla Chopinovu »Píseň litevskou,«
Kovařovicovo »Ptáče« a Rubinsteinovu píseň »Vltr
duje«, B Alojz přednesl potom na violoncelu
svoji Romanci a Mazurku. Koncert zakončen
duetem paní a pána Andrejevých, jež zpívali
Glinkovu »Vy nepřijdete«. Výkony umělců došly
veliké pozornosti i přijaty potleskem.
Hosté ještě dlouho setrvali ve společné zá-
bavě. Dr. Scheiner již dříve opustil kruh náš,
aby pozdravil polský Sokol. Uvitán zde nadšeně
posílil jen staré pásky Sokolů polských a českých
a navázal mezi Sokolstvem ruským a polským
ku společné práci . .
Tím skončeny ofieiálně krásné dny petro-
hradské, v nichž opět projevily se síla a kouzie
myšlenky slovanské. Zavazují k práci všestranné,
věříme v jeji přiští i výsledky. Dnes odjiždíme
do Moskvy večerním vlakem.
N V Andrejev
Malátův
Glinkův
F Šolar
Chopinův
Kovařovicův
Rubinsteinův
Vltr
Mazurek
Andrejevý
doktor
Scheiner
B Alojz
Moskva
G Žerebcov
an
24
article
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. června. (Uherská krise
a Slováci.) Hodžův „Slov. Týžden.“ pochy-
buje, že se uherská krise náležitě vyřídí, bude li
koruna bráti na potaz stále jen členy nynějších
panujících stran maďarských. Chce-li se pa-
novník dohodnouti s Uhrami — píše „Sl. Týž.
— nechť nevyjednává s potrhlými šověny, a e
ať apeluje na miliony a zachrání sebe i zemi řád-
ným volebním právem... Naše národní strana
stojí na stanovisku jednotného, nedělitelného
uherského státu, a proto, chtějíc uspokojiti a
k polítické platnosti přivěsti též národy nema-
darské, dovolává se poctivého, všeobecného vo-
lebního práva. Jestiiže nemaďarské národnosti
shledají, že i volební oprava je sdělána proti nim
a že se nebudou moci uplatniti ani novým vo-
lebním právem, vznikne v nich rádikalisinus,
který se už nespokojí národnostním zákonem,
nýbrž vytýčí prapor slovenské, rumunské a srb-
ské národní samosprávy. My — končí „Sl. Týžd.“
— žádáme ovšem politiku zákonitou a nepře-
kročili jsme mezi zákona ani v nejtěžších chví-
lích, když nůs madarský šovinismus uváděl v po-
kušení. Ale po nás mohou přijít jiní. Nechť kor-
midelníci maďarské politiky jdou do sebe a
uváží, že v Uhrách bude buď poctivé, všeobecné,
rovné právo hlasování, anebo federalismus.
Slovák
Hodžův
Týžden
Praha
Uhry
25
article
V Praze, 5. června. (Strach o něme-
ekou kápsu.) Tisková kancelář rozeslala pul-
ským listům obsah článků vídeňských listů, bro-
jících proti petrohradské slovanské konferenci a
zvláště proti českým účastníkům. „Sl. pol.“ vši-
má si v těchto němockých stescích, že jim ne-
jde ani tak o politickou část porad, jako o to,
že čeští dolegáti v Petrohradě i v Moskvě se
zvláštním důrazem upozorňovali na otázky ho
spodářské. I posl. Klofáč upozorňoval prý, že
Rusové mohli by část svých potřeb kupovati
u průmyslníků českých, a ne pouze z Německa.
Klofáč
Rus
Praha
Petrohrad
Moskva
Německo
26
article
Jest prý to poučující příklad, jak se politick
agitace dá sloučiti s věemi obchodními. A v tom
asi vězí hlavní příčina nynějšího znepokojení
Němců. Čechové, kdysi národ drobných obchod-
níků, mění se v průmyslníky a bankéře, jako
Belgové. Pomocí novoslovanské myšlenky mohou
si hospodářsky podmaniti Rusko. V tom jsou
konkurenty Némců. A strach o vlastní kapsu
rozhodoval u Němců v politice vždy a rozhoduje
ovšem i nyní.
V Praze, 5. června. (Záhřebský pro-
ces.) Krakovská „Nov. Ref.“ má další úvanu
o záhřebském procesu proti domnělým srbským
velezrádcům. Účelem procesu bylo, jako známo,
zardousiti srbsko-chorvatskou koalici. Pruces
však sblížení obou bratrských národů utužil a
politické situnci Srbů i Chorvatů prokázal ohrom-
nou službu, poněvadž demaskoval všechny živly,
Němec
Čecho
Srba
Chorvat
Rusko
Praha
27
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 5. června.
8— (Kronika.) Slavnosti Gogola na Rus
platily velikému předborníku umělecké pravdyn
zakladateli moderní ruské literatury. Za pronika-
vým pozorovatelem a misírem péra ustupoval po-
někud milovník seěny a pěstitel divadelního účinku.
Jisto je, aufor »Revisora« a »Ženitby« byl
nevyrovnaný divadelník. Lásku k divadlu připášel
si už v krvi. Už otec Vasil Afanasievič pořádal
ve své domácnosti ochotnická představení, skládal
dokonce sám kusy a syn Nikolaj vášeň otcovu
sdělil a prohloubil. Hrával jako student a říkali
o něm, že má herecký talent. Nebylo těžko mla-
dika o tom přesvědčit a jako sta jiných, rozhodi
se nástoupit divadelní dráhu. Byl velmi skor-
moucen, že ho v Petrohradě k earskému divadlu
nepřijali. Vysloupil na zkoušku v tragedii a
pokua nedopadl dobře. Nabyl jediný rozený hu-
morista, kterého něco táhlo ke smutnohře Smich
a pláč, komika a tregika života jsou krevné
sestry
Však pro osobní neúspěch Gogol na věe
nezanevřel. Chápal život přiliš vážně. Osobní
zájem třeba podřídit zájmům vyšším. Nemohl-l
divadlu sloužit jako herec, chtěl mu prospěti
aspoň jinak. A učiníl se divadelním — kritikem.
Po té stránce působnost autora »Mrtvých
duší« je arci nejméně známa.
Však nebyl Nikolaj Vasiljevič kritikemi všed-
ním. Všecku důlklivost slova obracel proti sla-
bině současného divadla ruského, která se mu
zdala být nejvíce na závadu. Vytýkal ruské
Gogol
Afanasievič
Nikolaj
Vasiljevič
Praha
Rus
Petrohrad
28
article
scéně nenárodní směr, vzdálenost života
cizáctví obsshu Repertoár byl samé cizi
modní zboží, oblíbené francouzské vaudevily, ně-
mecké melodramy.
Horleno tou dobou nemálo na nedostatek vel-
kých hereckých talentů mezi ruským herectvem
— Kde se mají talenty vzlt ? odpovídal. Jak
se mají rozvijet? Což se jim někdy udá předsta-
vovat ruského člověka, kterého by mohli ve
svém okoli vidět? Koho pak hrají našo
aktěři? Nějaké nevěřící lidičky, ani Francouze
ani Němce, ale bůb ví koho, všeliké rozmazlené
panáčky — těžko jinak nazvat hrdiny melodra-
matu, nemající žádné určité povahy a životnějš
tváře. Divná věc! Voláme předevšim po skuteč
nosti a jako nasehvál nám strkají pod nos sa
mou pitvoru. Ruský život si přejem! Coje
našeho nám představujte! Co je nám po
Francouzích a po všech zámořských věcech
Což je u nás nouze o život, o lidi? Nás sa-
motné nám představujíe! . ..
Hlasu krilika nebylo ovšem na ráz dbáno
Tak rychle věci umění národního nedospivaji
Záplava cizoty byla příliš velká a v době prv
ního rozvoje příliš nevybnutná. Ještě po deslti
letech nejvlivnější ruský kritik Bělinský musi
důrazně opakovat výtky z Gogolovy statě »P
těrburskaja scěna r. 1835 — 6«.
Však na konec přece jen nezůstalo marno
volání velikého hlasatele uměleckého hesla »svů
k svému«.
Francouz
Němec
Bělinský
Gogolův
29
article
Úkol divadla nepojímal Gogol jednostranně.
Současník Gogolův, skladatel Glinka přemila
teprv o problému ruské národní hudby a zatím
už horovál Gogol:
— Jaká opera, jaká hudba dala by s
složit z našich národních motivů! . . .
Dnes arci heslo národní osobitosti v umění
je už hezky odrhnuto v kritické literatuře.
Málem už neomrzelo na svých místech. Za to
v době Gagolově bylo nové, daleko předbihalo
názorům panující současné tvorby.
Ovšem nepředstavoval si národní horlite
pro ruský národní život a ruské umění žádnou
»činskou stěnu« proti všemu, co pochází z ci-
ziny. Přál si vidat na ruské scéně, vše co bylo
»dokonalého« ve kťerémkoli věku a národě.
Ale provedeno také co nejdokonaleji a tak, aby
mohli všíchni vídět a mohlo se všem —
A tu mluvil z kritika vlastní divadelník
Hlásal novotu. Hry na divadle nestačí jen »hrát«
ale třeba je »scénovat«. A tomu úkolu nálež
zvláštní pozornost. A to bylo tehdy neslýcháno
Režii na carských divadlech ob starávali činov-
nici z divadelní kanceláře, málem tedy — nikdo
Hodnost »režisérská« uplatněna až později.
Kritik žádal, co bylo tehdy nevidáno i na zá
padě, aby ve hrách životné silných i drobné
role přidělovány byly hercům přední řady. Ani
v té věci nebylo novému požadavku bleskurýchle
vyhověno.
Silné pravdy jenom znenábla se ujímaji.
Ale jestli dnes ruské umění scé novaci poživá
své evropské pověsti, třeba kořinky úspěchu
hledat už v kritikách a pokynech Gogolových.
Měl autor Revisor a svůj ideálekl
— Činoherní soubor nacvičený a sehraný
do podrobností jako orkestr, aby byl
Gogol
Gogolův
Glinka
31
article
radost poslechnout si ho v íckrát po sobě.
32
article
jako poslechneme rádi třeba už z námou bu
dební produkcil
A dobře sehraný orkestr nedá se myslet bet
mnohých zkoušek. Mnohé a pilné zkoušky
v činohře byly něco, oč si tehdy nelámaly hlavy
ředitelé divadel ruských i jiných. Tenkrát ješte
nebyl by směl přijít pan Nemirovič-Dančenk
cizimu mašinistovi s komickým pozváním, aby
spolu půl hodiny zkoušely odstíny zákulisního —
hromu.
Co si asi představoval Gogol otřepaným
dnes terminem »upravit scénu«, svědčí nejlépe
»poznámky pro herce«, kterými doprovázel vý
jevy svých vlastních kusů.
Závěrečná scéna »Revisora« má být ná-
sledovně sehrána:
— Němý obraz! Záleží aby byl tak pro-
veden. Každé osobě třeba naznačit pózu,
která by se shodovala s povahou, s výrazem
hrůzy a leknutí, vyvolaným zprávou o přijezdu
skutečného revisora. Nutno, aby postoje a vý-
razy tváří byly rozmanité, aby se od sebe li-
šily a přece si navzájem nepřekážely
aby každý zaujal pózu tak, jakoby byl právě
překvapen zprávou
A pokyn doprovází autor dvěma vl astno-
ručními náčrtky. Jaksi instiktivné tak autor
veselohry předešel institucí dnešních — režisérů
malirů.
Nemirovič
Gogol
33
article
Genij formy. V románě i na jevišti cílí po-
třebu dokonalého provedení. Ne obsah dělá
umělce. Obsah je v životě, třeba jen po něm
sáhnout! Ale, jak provést! Na tom sejde.
»Obsahý« Gogolových spisů jsou vesměs
podřizeny, mělem nicotny. V »Mrtvých dušíche
taškář průmyslný vyjel si do kraje od statku
ke statku, aby kupoval duše, kterých už není.
To je vše. V »Revisoru« poplašení úřadníci vidí
skulečného stálního »revisora« v cizím floutkovi,
kterého pošta právě vyklopila. Ejhle, » nit« ve-
selohryl
Ale jak provedeno
Co se jiným mohlo zdát prázdné, nehodné
uměleckého pozoru, dovedl mistr vypracovat na
obraz nejpoutavější. Pouhý nápad, na oko ne-
smyslnou historku obrátit v umělecký klenot,
to byla Gogolova specialita. Stačí ukázat
k historce ztraceného a nalezeného »nosue.
Jak se holič Ivan Jakovlevič jednoho rána pro-
budí, požádá od manželky čerstvě vypečeného
chleba, rozkrojí a najde v něm zapečený lidský
nos . . . A téhož rána, jak major Kovalev s
probudl, podívá se do zreadla a zpozoruje, ž
jeho nos čert ví kam se poděl . . . A co a jak
všeeko přišlo.
Jen místr formy a dokonalý znalec života
mohl se odvážit takových smělostí. A pravý
umělec! Není pravé umění než pokračovatelem
přirody a ta si z nepatrného semínka doved
nechat vykličit nejnádhernější rostlinu.
Ovšem třeba ovládat látku. A klerak ovlá-
dat, ne-li dřív znál? A nejlépe možno znát
jen co je blízké, svoje vlastní, domácí, sblíženo
již rodem a krví. Pravé umění je osobité a oso
bitost společenského celku je v národnošti. A tak
s mistrem formy Gogolem začalo národní pí
semnictví ruské i ruské divadlo.
Gogolův
Jakovlevič
Kovalev
Gogol