Strana 2. Číslo 335.

KATOLICKÉ LISTY

Dse 7. proslnce 1909.

všemu positivnímu křesťanství, tak že o této svobodě mohlo se užíti slov Mad. Rolandové: »Svobodo, jaké křivdy se pášou ve jménu tvém!« V Amerlce podobný boj se vede proti farním školám, na něž se pohlíží jako na neamerické, které vychovávají neamerikány. Tato nesnášelivost státních škol jde tak daleko, že na některých stranách chtějí učlnitl návštěvu školní obecné školy povlunou a proto také chtějí zavésti nové státní nábožen- ství do školy. Toto nové státní náboženství, které má býti výtažkem z bible a jiných »svatých knih«, jako Shakespeara, Milltona atd. má odpomoel náhledům, které se ukazují v Amerisa. Na schůrl státních učitelů v Ohlo konstatoval prof. Carraun se- státnění škol a hned pravil: »Ohlédneme-ll se kolem na šivot našeho lidu, třeseme se o bezpečnost republl- kánských zařízení. Krádeř, vražda, lupičství v ústra- ních i v ullcích sotva se dají zadržovat jako i poma- zánky a úplatky ve vyšších vrstvách ... Svoboda vy- bočila v neváranost a společnost namáhá se zbavltl se škodlivých živlů. Denní tisk překypuje výklady o neřestech, hlupáci stali náhle bohatými a myslí, že jejlch dítky nepotřebují se zapíratl. Zapomínají, že zá- klad všeho zdaru, základ zákona a pořádku jest — poslušnost.« Přeloženo do srozu itelných vět:

Pan státní učitel odsuzuje státní výchovu bez nábo- ženství. Výslovněji odsoudil státní školství americké superinte dent Lerols, který na schůzl státních uči- telů v St. Paul ukazoval na zklamání při státních školách, který poukazuje ku přalídnění měst a od- Iidnování venkova a dokazuje, že školy nevyplnily svůj úkol, zkrátka, že výchova bez náboženství obrátila člověka v pouhé myslící zvíře, které jest pro svou vyšší intelligenci tisíckráte nebezpečnější nek zvíře, které nemyslí. Když na schůzích státních učitelů amerických takovéto hlasy lze slyšet! na stranách nekatolických, lze přece vidětl, že nelze se rozohniti pro školy bez náboženství. Právě na straně národní irské lze nelépe pozorovati škodli- vost veliké a obrovské předpojatosti proti všemu, co přichází z parlamentu anglického. Kdyby dnss sebe lepší předloha vyšla z vládních kruhů angll- ckých, národní Ie bude v ní viděti vždy předlohu, která nestojí za nic jiného, než aby na ni vylil inkoust a ji odsoudil. Zápas některých fanatických sekt angli- ckých jest výmluvným svědectvím, že jest katolíkům předloha příznivá, a teď přichází strana národní irská se svými 50 hlasy a nechává také předlohu bez pod- pory a popřípadě nepomohou, aby zmizely některé možné nespravedlnosti z předlohy jako: že by mohl někdy I nekatolík vyučovati katolickému nábo- ženství, že by kulhy státní mohly obsahovati pře- kroucené články o katolících, jak navrhují někteřía pod. Tomu zabrániti nechtějí národní poslanci irští. Školní předloha proto stala se příčinou značné roz- tržky mezl Iry samotnými i blskupy, a proti radikál- ním poslancům irským a jich lize povstává nová ka- tolická demokratická lIga. Každé roztržky musíme ll- tovat, poněvadž vždy a všude nás seslabuj.

Zprávy politické. V Praze, dne 7. prosince 1902. K situaci. Elaborát podvýboru německých »smířlivých« stran oblažuje politický svět slce jenom několik málo hodln, ale takové množství kadidla, kteréž na oslavu jeho zapálily levlčácké česoplsy, ne- bylo věru spotřebováno již dávno. Nejlnak, neš-li jako by tento »na výsost státnický« spis znamenal pro celou říšl neskonale půvabný ráj a jako by její budoucnost, její zdar a rozvoj stavěl na tak pevné zá- klady, že by nemohly jimi otřásti ani ty největší bouře a pohromy. Oblouk míru, zlatého míru klene se již nad českým královstvím, a v sedmiduhové jeho barvě třpytí se hvězda německé povolnosti a ústup- nostl. Tak a podobně dokazují všecky listy, přisluhu- jící levlčáckým stranám a pějí na vzpomenutou ně- meckou »smířlivost« hotové dythyramby. Aby umož- nily dělnost parlamentu a potřebné parlamentární pro- jednání »nezbytných státních nutností«, zapřeli pp. dr. Baernreither a spol. i nezlomné a nezvratné ně- mecké právo a poskytují našemu národu všeho, čeho může dosícl vůbec. Sám pan dr. Zdeněk Schüsker zašel mezi tyto velebltele »německé dobromyslnostl« a blje se v prsa, ža Němci vypracovalí svůj elaborát jen a jen k vůli tomu, aby navždy pominuly v Če- chách ty ohavné národnostní a jazykové třenlcea sváry, které zmítají naší říší již po desítiletí! Chy- táme se při tom bezděky za hlavu, že tak houžev- natě až doposud nevěřlli jsme tomu pokojnému a mírumilovnému »beránku« a oddávali jsme se sebe- klamu, že svou láskou chce zahřívati a při zdraví a síle zachovati toho věčně hladového a nenasytného českého — vlka. Považme jen: Němcl požadují pro sebe jen posllnění politické správy baz skutečného posilnění nebo dalšího vývoje samosprávy, národnostní ohraničení se všemi jeho důsledky, zřízení národ ních

kurií na sněmě českého království, upravení úřed- nické, s národnostním ohraničením spojené otázky a znovuvytvoření kompetence říšské rady pro zřízení krajských vlád v Čechách. Je to snad mnoho? A je to snad zvláště mnoho, když nám za to milostivě na- bízejí zavedení české vnítřní úřední řeči, ale ovšem ve formě až příliš obmezené a neúplné, dále bezpod- mínečné přijímání úř dních podání v obou zemských jazycích v celých Čechách a konečně jan velmi zá- hadné vytváření autonomle přl rozdělení království na kraje? A toho všeho že bychom neměll Němcům dáti a od nich zase přijati? Což probůh! nemá český národ již ani dost málo smyslu a porozumění pro svá práva i budoucnost své vlasti? Či spoléhá snad, že by mohl kdykoliv jindy docíliti pro seba větších ústupků? A nespáchal by nad sebou hotovou sebe- vraždu, kdyby ihned a bez váhání uchopil tu »la- skavou« německou ruku a za její neskonalou »ště- drost« jí horem pádem líbal? Zvláště když elaborát podvýboru německých stran vyplynul, jak dr. Zdeněk Schücker dí zřejmě, jen z člročiré spravedlnostia když nestojí na okamžítém uzákonění státní němčlny, nýbrž podloudně jen a kus za kusem chce je pro- pašovati nejdříve v Čechách a potom teprve na Mo- ravě a ve Slezsku? A když konečně napovídá, že Němcům v poslední řadě běží jen o takovou pozměnu ústavní, aby v celé říši uznán byl prvým jen jeden národ, a ostatní pak, již jej z daleka převyšují svým počtem, aby stali se jenom národy jakéhosi dru- hého řádu?

Přemýšlejíce o celé »německé smířllvosti« vždy zevrubněji, neváháma tvrdíti, že jest smířlivostí jen líčenou. Neboť, byť i v elaborátu bylo to ono, na jehož základě bylo by možno dále vyjednávati, jsou přece v něm obsaženy tak mnohé véci, kteréž pro nás Čechy jsou naprosto nepřijatelny. Původcové elaborátu jsou o tom dozajista přesvědčenl saml a proto počínají sl

nadmíru llcoměrně a pokrytecky, tvrdí-li, že podmínky nám nabízené čeští poslanci přijati musejí. Ale nejen je přijati, nýbrž upustiti také ihned od své dosavadní taktiky a propustiti v parlamentě všecky předlohy, kterých pan dr. Körber tak na výsost a tak brzy po- třebuje, jako na př. brannou předlohu, zvýšení civllní listy, prozatímní rozpočet, bruselskou kouvenci atd. Soudíme, že němečtí Mikulášové, kteří nám tolik na- jsdnou nadělili, v té příčlně silně se zklamou. Není sice žádné pochybnosti, že čeští poslanci nepřeruší všellké další vyjednávání, nýbrž že klidně, ale roz- hodně a po delší zralé úvaze odpovědí na německé návrhy, ale aby proto již, že byly učlněny, si vázall ruce a propustili všecky »státní nezbytnostl« proto jen, by pan dr. šl. Körbar byl přl vesle zachován, toho věru čekati nelze. Či neměl pan dr. Körber po tři roky dost času, aby vyplnil, co českým poslancům slíbil a z čeho by Némcůn a tím méně říši nevznikla anl ta nejmenší škoda? Záměr »smířlivých Némců« jest věru až příl š průhledný, aby mu na straně naší nebylo porozuměno a proto také dočkají se jeho vy- plnění jen asl stěží. Povíme to krátce: podávají če- ským poslsncům své návrhy, nikoliv aby o nich ro- kovali, nýbrž proto jen, aby jich nepřijali, Némci pak mohli všecku vinu za další nedělnost parlamentu sva- lovati na naše bedra. V tom a nlčem jiném spočívá pravá podstata jejlch »smířlivostí« a nenapověděl to nikdo jiný, nežli sám posl. Prade. Řekl totíž, že právem předpokládá, že čeští poslauci nepřljmou ně- meských návrhů šmahem, že neupustí od své dosa- vadní taktiky vůči nynější vládě, takže potom nadejde vláda § 14. st. zákl. zákonů a že vládě budou pak při tom požadavky, uložené v elaborátě, řidítkem.

Jedná se tedy Némcům jen o hotovou komedli a kdyby všichni byli tak upřímní jako posl. Prade, pak by zůstalo jen při jejím prvním dějství a na další by již ani nedošlo. Ke zprávě, již přlnesli jsme již o včerejší schůzl parlamentní komise lidových českých poslanců, dodá- váme, že odpoledne ji násladovala schůze parlamentní komise klubu konservativních velkostatkářů, klubu svobodomyslných českých poslanců a českých po- slanců sgrárních, a že po zevrubné debattě usneseno, že strany jmenované navrhnou positivní basi pro je- dnaní o souboru otázek, mezi Česhy a Němci spor- ných. Také čeští poslanci sgrární vyhradílí sl však, že podají lhned zvláštní prohlášení o německém ela- borátě, a usnesll se později společně s poslanci ná- rodně-sociálními na tomto prohlášení: »Poslancl české strany agrární a národně-soclální odmítají každé jednání o návrhu německých stran na úpravu národ- nostních poměrů v království českém a pokládall by jakékoliv jeho zahájení na tomto podkladě za po- kleslost státoprávního, národnostního a politického uvědomění českého zastupitelstva na říšské radě. Pro- hlašujeme dále, že hodláme společně s ostatními po- slanci českého národa vypracovati memorandum če- ských požadavků.« Jakkoliv upřímně nás těší tato dosavadní shoda, jednomyslnost a svornost českých poslanců, želíme přece toho, že nepozvall do své schůze také zástupce české katolické strany na Moravě. Považujeme to přímo za politickou chybu, protože znamená urážku strany, jež věru není jen tak nepatrná. Či jsou snad poslanci dři. Hruban, Koudela a Stojan méně vlaste- nečtí, nežli třebas ti oni poslanci poslanci mladočeští, anebo jsou méně schopni, rozhodovati o dalších osu-

Proč a zač? To dosud je tajemstvím a spolu pří- člnou více méně náhlé smrti. Ani jeho rodinné po- měry nebyly nejlepší, paní jeho prý pobyla též v blázlnci a pán kdes na osamělém ostrově chytal prý — rybičky. Co by takový millonář mohl učinltl dobrého, kdyby to byl uměl. Millardář Carnegle pravil prý, že je h an ba umírati jako millonář — a zajlsté vyřkl tím velikou pravdu. Nadělati si veliké jmění a zanechati je veselým dědicům, je náramně hloupé, je dle Carnegla hanbou, což by do jisté míry srovnávalo se s výrokem Krl- stovým: Chceš-li býti dokonalým, jdi, prodej svůj statek rozdej chudým a následuj mne. Svatí boží — čtenář promine mi toto zaběhnutí až ke svatým, — nejen že jmění své rozdávali chu- dým a nemocným, ale oni šli a sloužili jim. A to, prosím, je dvojí. Rozdati jmění chudým nevyžaduje daleko oběť takovou, jako jim ještě sloužiti. Když chudým rozdali všecko, co měli, propůjčovali jim i své ruce, své nohy, své zdraví, svůj odpočinek, svůj jarý věk. Když někdejší grand říše, v níž nezspadalo slunce, František Borglas, všecko rozdal chudým, vzal pytel na záda a chodil od domu k domu na chudé ještě žebrat.

— To byl nějaký blázen! — řekne mnohý čtenář. Ano, pravdu má čtenář. Zrovna tak se vyjádřil již sv. Pavel, jenom že tento řekl poněkud jinak, že co pro Krlsta je největší moudrostí, světu bývá bláz- novstvím. A co již bylo takových bláznů pro Krista! Bylo jich dle seznamu svatých do tlsíců. A tu bezděčně vzpomínám sí na mlllonářku ne- dávno zemřelou, na milosrdnou sestru Aloisi! Če- chovou, představenou v ústavě nevldomých dítek na Hradčanech. Nebyla sice milionářkou jměním, nýbrž milosrdenstvím. Míti na péči půldruhého sta nevidomých dítek, ošetřovati je denně po celý rok po mnohá léta, míti s nimi útrpnost až do krajnostl, těšiti je, míti vždy laskavé slovo k jejich slabostem a křehkostem, to vyžaduje ohromný kap'tál, řeknu přímo, vyžaduje miliardu milosrdenství, o čemž nemůže nikdo mítl pojmu, kdo nedovede se vmysliti do stavu slepců, a kdo blíže nezná takový ústav. Což to tělesné ošetření, číštění, vedení a vodění a vycho- vávání slepých dítek je menší částkou všech prací. Znám slepce, kteří proklínají těch, kteří je na svět přivedli, kteří jsou plní zloby a nejhrubšího nevděku. Tyto dny byl odsouzen ošetřovatel v ústavě choromyslných na šest měsíců do žaláře pro kruté zacházení s jedním chorým. Ošetřování slepců, hluchoněmých, choromyslných a vůbec nemocných vyžaduje trpělivost mnohdy andělskou a proto se k tomu hodí toliko osoby duchem náboženským prod- chnuté, bez něhož ošetřovatelé a ošetřovatelky stávají se tyrany ubožáků a co při tom horšího, že chovanci od takových obyčejně berou pohoršení, zlotřují se.

Slepce zločince předvádí čtenáři Evgen Sue v Tajnostech pařížských v osobě maltra d'école; ale naučiti slepce modliti se za ty, kteří je hodili do světa jako mrzáky, uči: je snášeti trpělivě, ano i spo- kojeně svůj osud, vštípiti jim do srdcí hrdinskou od- hodlanost, snášeti chudobu a opuštěnost až do smrtl, osvěcovati jejich rozum světlem víry, rozehřívati jejlch srdce ohněm lásky k Bohu a lidem, ano i k nepřá- telům, k tomu, prosím, je zapotřebí milfardy křesťan- ského milosrdenství. A takovou miliardářkou byla prostá, chudinká milosrdná sestra Aloisie Čechova. A tato nedávno odešla na onen svět, nedosáhnuvši ani 50 let a no- viny nenapsaly jí nekrolog plný známých frází. Obě- tovati svůj mladý věk mrzákům v uvášení, že měla kvalifikaci literární učitelky, toť přece bláznovství! A za co? Za stravu, kterou by nejedla mnohá služka, za někollk loket hrubé látky na habit. Není to bláznovství? Přes půl druhého sta slepců osiřelo. Ztratili světlol, jež ve dlouhé trapné chorobě vytrpěla si mučenictví. Mají sica novou matku, jež s toutéž obětavostí bude kráčetl v její šlepějích, ale ty děti vděčně na nl vzpomínají jako na svou matku; ač nevldí, hledí přece za ní do nebe, kdež ona za ně oroduje u Boha, aby její sírotečkům na Hradčanech vzbudil dobrodince teď k Ježíšku, od něhož vyprošují si nástrojů k živo- bytí nezbytných, až by jim bylo z ústavu vstouplti do života k bojl za exlstencl. A tu bych si dovolil přimlouvati se za tyto síro- tečky ve dvojím ohledu, za sirotečky dle rodičů a za sirotečky po své velebné matce, kteráž jim byla vším. Kdož by jim chtěl k Ježíšku co darovati, nechť to přímo zašle k rukoum představené ústavu, anebo do admiulstrace našeho listu.