3
masthead
8. prosince 1901
5
article
mu kosa až z ruky vylétla a na ostré straně
se otupila několika hlubokými vroubky. Jindy
byl by si toho Míša ani nepovšíml — neboťe
na tom, narazí-li kosa náhodou na kámen —
ale dnes ho to nějak až zaleklo, jako zlé zna-
mení, a v této okamžité myšlence ho utvrdila
Hodžova poznámka: »Ved, Mišo, tiebě sa dnes
dačo stane odrazu pruv, než sa nadáš!« Ano,
ano — Míšo to dobře cítil, že se věru přihod
něco zlého v budouenu, snad ještě dnes, že ho
stihne nějaká nešťastná náhodal
Na to myslil po celou cestu k domovu
Neslyšel štěbetání vlaštovek ani chřestění koby
lek, neviděl ničeho — jen o tom rozmýšlel,co
mu řekl dnes Féďa Hodžů. Je sice pravda, že
Féďa není kalý chlap a že na Petrušu Lichar
kovu má hněv ještě proto, že před třemi léty
se mu vysmála, když on se do ní zalábil —
ale přece, přece — —
A Míšo Jarnok znova si opakoval v duchu
tu hroznou zvěst, jíž se dnes tak náhle dověděl
že se Petruša potají slézá — ano, tak to řek
Féďa s jedovatým úsměškem — že se ta dě
vucha slézá s mladým Kaludáyem, synem ze
manovým, jenž jako vždy, i letos trávil dom
Ne, Míšo nedovedl tomu uvěřiti, a přece
zase nemohl pochopiti, jak byl by mohl Féda
něco podobného říci, kdyby na tom nebylo aspoň
trochu pravdy. A potom tím spíše uvěřil, že
něco bude na Féďových řečech, poněvadž sám
v poslední době několikráte si pomyslil, že Pe-
truša není už, jako bývala, třeba že má dva
měsíce před svatbou — —
Zachmuřeny byly líce šuhajovy a truchlivě
se upíraly jeho oči do kraje. Náhle se však za-
kmiti v nich blesk. Míšo odbočil pojednou na
mez a zamířil v onu stranu, kde na krčmářově
poli, jak věděl, pracovala i jeho Petruša. Bylo
to za poli zemanovými a zacházka nebyla tak
veliká.
Míša
Hodžův
Mišo
Féď Hodža
Féď
Jarnok
Féďový
6
article
Míšo šel, sám nevěda, proč jde za Petrušou
tak tajně jako na zvědy za bílého dne. Skoro
se mu to příčilo, ale pomyslil-li na Féďova slova,
přece zas dále kráčel, marně se snaže, vzpo
mínkami na lásku své šumné Petruše ohlušit
deroucí se do duše příval rozpoutaných citů. —
V uších mu stále zněla píseň, již dnes od-
poledne zpíval a jízlivou radostí Fédat
Lubost, lubost, ty nešťastná lúbostl
Zmorila si ludských srdcí už dost:
aj moje si hlboko ranila
be si bola lubost neverlivá
Míšovi až hlava třeštíla při těchto zlých
myšlenkách. Stisknul v dlani rukojeť kosy, již
měl přeloženu na rameně a mimoděk urychl
krok. Před očima se mu vynořovala sličná jeho
děvuška a mladý zeman — — Míšo skřípal
zuby, snažil se zbaviti se těch vidin, ale marně.
Co namluvil mu Féďa, znova se mu vracelo n
mysl a dráždilo ho stále více — —
V dálce spatřil pole krčmářovo. Zbystři
zrak a našel brzo svoji Petrušu, jejíž fértuška
se červenala jako vlčí máky. Zabušilo mu prudee
rozbolněné srdce. Rozhlédí se po okoli. Neda-
leko viděl kráčeti žandára Mikulicu a z polí ze-
manových zahlédl vycházeti mladého Kaludare.
Míša
Petruša
Ned
Mikulica
7
article
Míšo rychle seběhl do hlubokého úvozu
jím pospíchal k poli krčmářovu. Nemohl se již
dočkati okamžiku, kdy nabude jistoty — —
Doběhl k mistům, kde stěny úvozu se sůžo-
valy a spatřil širé pole, hemžící se pracujíeím
lidmi. Zpěv i hovor zněl porůznu mezi šuhaj
a děvuchami. Opodál stála zády k Mišovi obrá
cena jsouc Petruša a vedle ní zeman. Mišoví se
zajiskřilo v očích. Strnule zíral na svoji Petrušu
čekaje co se bude díti — —
Mladý Kaluday se smál a cosi šeptal Pe-
truše do ucha. Děvucha uskočila a uhodila ho
přes ruku, jíž právě jí kladl okolo pasu. Mladý
zeman nedal se odbýti. Skočil k ní, objal ji,
stiskaje ji v prsou a násilím ji polibil. Vytrhla
se mu z náručí a odstrčila ho, až zavrávoral
V tom okamžiku zablýskla se kosa Míšov ,
jenž zatím přiběhl až k bránící se Petruši, ze
man bolestí zavřískl, a roztáhnuv ruce, jakoby
se čehosi chtěl zachytiti, klesl na znak na zem
do kupy obilných snopů, na něž červeným pa-
prskem vystřikla teplá krev z jeho prsou — —
Míšo se vzpamatoval. Viděl žence s pokři-
kem a s posunky k sobě běžící, viděl smrtelně
bledou tvář Petrušinu a bylo mu náhle, jakoby
se ocitl tváří v tvář zlému osudu, který mu
dnes věštila nehoda na poli Klimkově — —
Obrátil se a dal se na útěk, neboť mezi
zlekanými lidmi se v tu chvili objevil žandár.
Petruša
Petruš
Míša
Petrušin
Klimkův
Obrátil
kos Míšov
8
article
Zakopl však a upadl. Právě v ten okamžik za-
rachotila rána z pušky Mikulicovy, Petruša slab
zakřikla a padla na kolena. Byla střelena.
Míšo okamžitě se vzchopil, ale při pohledu
na Petrušu strnul tak, že sebou ani pohnouti
nemohl. V očích se mu tmělo, nohy se pod ním
chvěly a v hlavě bylo pusto — —
Když doběhli ženci a vazačky k Míšovi
neslyšel tento již jejich řečí ani hlasu Mikuli-
cova. Jako bez vlády dal se spoutati, ale když
chtěl ho žandár vésti od vychládající Petrušy.
vydral se z jeho hrdla sípavý skřek. Míšo Jarnok
rozhodil spoutané ruce, že špatně sevřené řetézy
praskly a se rozlétly — —
Dříve, než ho kdo mohl zachytiti, rozběhl
se kolem, a když za ním zatřeskly výstřely.
byl již nedaleko lesa, v němž zmizel.
Našli ho až za tyden s rozraženou hlavou
ve Svatojanské dolině —
Mikulicův
Petruša
slab
Míša
Jarnok
10
article
Tempi passati.
Tempi passati.
Cenou poctěná skizza od Wilmy Lindhéové
Ze švédského přeložil St. V—
Dveře na balkon byly dopola otevřeny.
jednak aby měl přístup vlažný noční vzduch.
jednak aby se poněkud zmírnila téměř omamná
vůně květin, která naplňovala pokoj.
Světlo plynové svítilny před domem padalo
na stěny, strop a na různé předměty, kdežto
ostatek zůstával přikryt temnem. Celý byt byl
temný a tichý — až na dušený zvuk lehkých,
cupavých kroků, dusících se na kobercfei
salonu.
Škrt ! Sírka se vzňala a za chvilku hořelo
dvanáct růžových svěc na křišťálovém lustru,
jasně ozařujíce ostrý profil a hubenou postavu
»tety Lotynky«, stojící s voskovým sloupkem
v ruce a přehližející zkoumavým pohledem celý
pokoj.
Ne, skutečně nemohlo zde být lépe !. Tolik
květin, tolik překrásných věcí všude a jak nové
téměř mohlo by se řici: jak mladě všecka zde
vyhlíželo l
Mimovolný povzdech unikl rtům tety L
tynky, když rozsvítila též lampy po stěnách.
Jasno mělo zde býti a co možná nejsla vnost
něji — to bylo pro ni věcí cti.
Tak, nyní byl celý byt osvětlen. Salon
jídelna, pokoj i pánova pracovna. Dokonce
v ložnici panovalo tajemné polosvětlo, rozlévané
růžově zbarvenou lampou pod stropem.
Teta Lotynka znala každý kout; každičký
malý předmět v tomto domě, který pomahala
zařizovati a upravovati, a nyní opustila přede
všemi ostatními svatební dům a chvátala sem.
aby rozsvítila a ještě jednou se přesvědčila, ž
vše je připraveno ke přijeti novomanželů. Jak
lesklé a krásně a nové bylo vše, od stříbrného
náčiní na buffetu až ke kuchyňskému nářadi
v kuchyní. Na vlas tak jednou před dávnou
dobou — — ne, nechtěla na to mysliti.
Lindhéová
Stanislav
L tynka
11
article
Nyní ať přijdou! Posadí-li se zde k oknu.
bude moci uvidět kočár, až zahne z nároží.
Jak je to podivné, že ta maličká Tyra.
dcera její sestry, kterou nesčislněkráte chovala
na rukou, má zde vládnouti jako hospodyně
Kterak je to zvláštní, že toto dítě, vždy tak
nesamostatné, bezmyšlenkovité a rozpustilé, mohlo
tak pevně upoutati srdce muže
A možná, že konečně nebylo na tom nie
tak podivného. Bylať tak ženskou, tak dobrou.
tak čipernou, byla miláčkem všech — a co je
nom ještě jí scházelo, byla láska, naučiti j
pravé, čisté lásce.
Nezahrčel to kočár? Ovšem! Leč neza
stavil se, drkotal po dlažbě dále. Teta Lotynka
opět se posadíla, počítajíc starostlivými pohledy
přečetná světla, která hořela jen pro ni.
Jenom kdyby již přišli! Však nebylo ani
lehko rozloučiti se s milovaným oteovským do-
mem. Mladá panička bude ovšem bydleti zcela
na blízku svých rodičů, ale přece jen to byl
rozchod. Nepatřila už k nim, a co ode dneška
sama jim dávala, to byly jen drobty, spadnuvší
s jeho — bohatého muže — stolu.
Byla to neobyčejná doba pro tetu Lotynku
tyto poslední měsíce, ve kterých obírala se vý-
bavou pro svoji neť a úpravou nového domova.
Tyřina matka churavěla stále a byla úplně za-
neprázdněna svou velkou domácností a hejnem
svých mladšich děti, takže takřka samo sebou
se rozumělo, že teta Lotynka — jak nazývali
ji téměř všichni, kdo přišli do styku s ní,
která měla pověsť neobyčejně ochotné, praktické
a důmyslné ženy — musila obstarávati všecky
nákupy, být nápomocna hlavou i rukou při
zhotovování výbavy a říditi a určovati vše, co
a jak mělo býti.
Teprve nyní, když bylo všecko hotovo, cí-
tila, jak opravdově byla umdlena a upracována.
12
article
Avšak to bylo životním cílem jejím, to byl
něco, co vyplňovalo její čas a její myšlenky
Jen kdyby to nebývalo rozjitřilo znovu tu sta
rou ránul
Chvatně se vzehopila a ocitla se před vel
kým nástěnným zreadlem, z něhož hleděl j
vstříc celý její obraz od hlavy až k patě.
Ano, takhle teď vyhlížela ! Vlas sešedivělý.
tváře vpadlé a bezbarvé, postava vyhublá
hranatá. Moderní šedě hedvábné šaty byly zeela
v neprávu k její vyzáblé postavě, která napro-
sto pozbyla veškeré okrouhlosti a pružnosti
květiny, jež měla ve vlasech a v předu na ša-
tech, jen ještě zvyšovaly bledost jejiho zjevu
zde, v tomto mladém domově, jakoby pro
dchnutém tajemným, chvějícím se štěstím, plným
předtnch, cítila se být ještě sestárlejší, ještě
osamělejší než jindy.
Moci být tak šťastnou jako Tyra! Směti
překročit prah vlastní útulné domácnosti po
boku milovaného muže! Jak veliké, jak nád-
herné! A musit toho všeho se zříci, právě když
stojí nejblíže štěsti! Je člověk s to unésti takové
hoře, přežiti je? Oh, ano; vždyť ona sama t
věděla.
I ona byla krásnou, velice krásnou — jak
říkali — a nevěstou.
To bylo teď už dávno, už nikdo na to ne-
myslil, jen ona sama.
Jednou večer, když se zdálo, že Tyra
její ženich ani nepomýšlejí se rozloučiti, pře-
padl ji pocit nepojalelné hořkosti, který ji svedl
řici jim, že ona léž byla kdys milována, tak
horoucně, tak nesmírně milována jako oni.
Avšak uvěřili jí? Nejen že se k tomu
útrpně usmáli, ještě prohlásili, že nikdo nikdy
nemiloval tak, jako oni — nikdo by nemohl
tolik milovati l
Teta Lotynka se usmála na svůj obraz
v zrcadle bolnomyslným, polosnivým úsměvem.
Vlas
Tyr
13
article
Ano, když takhle nyní vyhlížela, nemohl ovšem
nikdo jí uvěřit, ale i ona měla svou vesnu
byla nezištně, věrně a vroucně milována.
A nestačila jí tato vzpomínka pro život
Ano, tak až dosud myslívala a také tomu tak
bylo — avšak — dnešního večera neměla sem
vkročit, neměla pomáhati upravovat domov pro
mladý párek — tolik bolestných vzpomínek to
v ní probudilo.
Právě tak uchystané útulné hnízdečko če-
kalo na ni před pětatřiceti lety, aby ji přijalo.
Snad nebylo zařízeno s takovým přepychem.
avšak neméně rozmilé a neméně milující rukou
připravené.
Celý rok pracovala na své výbavě a těšil
se — ach! a jak velice — z každého kousku
jakmile byl hotov.
Nyní většinou byly složeny ve prádelníku
mladé paní — kdy pak by jich sama upotře
Týden — jen krátký týden před svathou
její ženich se nachladil a téhož dne, kdy měla
se státi jeho, proplakala večer na jeho smrtel
ném lůžku. Tak blízko byla štěstí — tak blízko
až bylo rázem zničeno, všecko bylo jí urváno
Vlastní domov nebyl jí nikdy údělem, pouze
útulek v domově její sestry, pokojík, do něho
mohla se uchýliti, když dolézavými dětmi byl
již přílišně zemdlena. Byla velikou pomocí své
sestře a mnohým jiným, proto plným právem
zasloužila si pověsti ocholné a praktické ženy,
a tak plynula ta léta v tichém odříkání a usta-
vičné práci, práci pro jiné nikdy pro sebe. Bylo
to děti jiných rodičů, které chovala na rukou.
byly to starosti jiných lidí, jež nosila na svých
bedrách a radosti jiných lidí, jež sdílela. Sama
neměla nic nežli vzpomínku, o které mluviti —
nyní, co tak sestarala — zdálo se jí směšným.
Nemajíc vlastního krbu, chodila po mnohýeh
jiných domáenostech a tam brávala na sebe
14
article
Jan Havlasa.
Havlasa
16
article
práci, které sami buďto nemohli nebo nechtěl
zastati. Dostávalo se jí mnoho důvěry, přichá-
zeno k ni s těžkými otázkami srdce, ale též se
směšnými malichernostmi, a tak se stalo, že
sama sotva již chápala, kde končil skutečný
zájem a počínala zvědavost.
Tyřin sňatek byl i pro ni opravdovou ra-
dosti. Takového krásného, statného a hodného
muže dostala ta malá, divoká, rozpustilá hol-
čina! Muže v plné síle svých let, silnéhov
lásce a silného v jednání — žádného větroplacha,
jehož láska zchladne po libánkách a jimi končí
Mnozí náramně se tomu divili, že mladl
manželé nekonají žádnou svatební cestu, co
přece dnešní »dobrý mrav« vyžaduje; jeho
služba však tomu nedovolovala a on tomu
také nechtěl. Právě to zdálo se mu nejvyšším
bodem pozemského štěsti, že svoji mladou ženu
směl uvésti přímo do mílého a dávno touženého
domova.
17
article
Kočár! Kočár! Již zastavil před domem
dříve než teta Lotynka, zabrána do svých vzpo-
mínek a myšlének, jej zpozorovala. Slyšela řin-
čení šavle po kamenných stupních schodů, vi-
děla svítit se lesklé knofličky stejnokroje, potom
spěchala ven, přivítat novomanžele v jasně ozá-
řeném, listnatými rostlinami vyzdobeném před-
pokoji; neboť za nic na světě nechtěla bys
zbaviti radosti být svědkem jejich vstupu do
vlastního domova, slyšeti, co řekne Tyra, co oba
tomu řeknou, dívat se na jejich radost, sdílet
spolu jejich štěstí.
Ano, tu přicházejí! On paží ovinutou
kolem jejího těla ji podpírá, téměř nese do no
vého příbytku, který jí uchystala jeho láska
Bílý, vlnící se oblak hedvábí a tylu, myrtový
věnec, růžové tváře a rty, lehce se lesknoucí
radostí zářící oči — teta Lotynka neviděla
více ... Jako stín mihla se dovnitř, aby za
vřela dvéře na balkon a potom proklouzla jídel-
nou do kuchyně, kde sedělo služebné děvče,
čekajíc pouze okamžiku, kdy bude smět pozdra-
viti mladou paní.
Ne, teď nikdo jim neměl vstoupiti do cesty
nikdo. Nechť sami zůstanou oba pospoluv
tomto okamžiku, kdy život zasypává je nejhoj
nějším bohatstvím svých darů a slibných při
povědí. Stane-li se někdy též tato hodina jen
pouhou vzpomínkou, přec aspoň světlý odlesk
bude vrhati na temné dni budoucnosti . .
Kočár
Tyr
19
article
Dvě díla.
Dvě díla.
Obecenstvo, hledající skvostná díla pod vá-
noční stromek, nebude si letos moci stěžovat
na nedostatek výběru: takovou hojnost náklad
ných publikací, vyšlých v krátké době několika
měsíců, nedovedli jsme si před pěti léty ješt
ani představiti. Půjde-li to tak dále, vyplyne
z toho nemalý prospěch našim výtvarným uměl-
cům již tím, že budou moci seznámit se svými
díly širší kruhy obecenstva, než jest možno n
výstavách. Mimo to neobmezují se tato díla na
naše obecenstvo, nýbrž seznamují také cizinu
s naším uměním. A díla jejich ve vzorných re-
produkcích domácích mohou se již zcela směle
ukázat i v cizině.
Ohlásil jsem již onehdy krásnou publika
»Nálady a pohádky«, již vydal Ferd. Engel-
müller vlastním nákladem a odevzdal do komise
firmě B. Kočí. Dílo obsahuje padesát obrazů
kreseb barevných i černých s veršovaným prů-
vodem Jaroslava Vrchlického a básní k »Pohád-
kám« od Svatopluka Čecha. Kdo má smysl pro
intimní poesii osamělých zákoutí, lesních tišin,
houštin starých parků a zamlklých tišin, bude
se s uspokojením probírati listy tohoto elegantně
upraveného alba, Umělec, jenž svými nálado-
vými krajinkami vzbudil již na výstavách po-
zornost, chtěl tímto dílem ukázat i širšímu obe-
censtvu, co dovede. Obsahujeť přítomné jeho
dílo »Molivy ze starého parku«, »Motivy lesní«.
Ferd
Engel
Vrchlický
Pohád
Čecho
starý parka
Moliva
20
article
»Motivy z labských tůní«, »Motivy z cest« a
»Pohádky«. Jest skulečně zajímavo sledovati.
kterak umělec znamenitě vystihuje různé účinky
světla a vzduchu ve přírodě, kterak okem poety
pozoruje tesknou neb idyllickou náladu krajiny
a tlumočí ji svými uměleckými prostředky. Nen
tu místa ke kritickému rozboru, jejž ponechá-
vám povolanému péru uměleckého referenta
chtěl jsem toliko upozorniti na poetický obsub
těchto krajinářských motivů, z nichž mnohé nu
mne učinily hluboký dojem. Reprodukce, ba-
revná i černá, jednotlivých obrazů, je naprosto
dokonalá, jak tomu u nás již jsme zvykli,
vyhovuje veškerým požadavkům. Dílo se pre-
sentuje velmi sličně. Je to dílo plné, svěží, při-
rozené, neafektované poesie. Umělec pracuje nyní
na cyklu čtrnácti velkých obrazů, znázorňujících
charakteristické krajiny z Čech.
Třetí cyklus Emila Holárka »Noe« řadí se
svým myšlenkovým obsahem k oběma předešlým
cyklům »Reflexe z katechismu« a »Sen«. Jeví
se tu táž tendence ryzího křesťanství, neznají
cího kompromisů, týž soucit s trpícím a táž ži-
ravá satyra vůči zvrácenostem současné společ-
nosti. Ve dvaceti listech předvádí nám umělee
různé výjevy noční z klopotného života práce
i rozmařilosti zahálečů, mučívé bídy i tiché re-
signace. K těmto obrazům není třeba výkladu,
kontrasty tu znázorněné mluví samy za sebe.
Holárek
Noe
Sen
Nen
Čechy
21
article
Noc, milosrdná pro sytého boháče, zastírá mu
bídu nuzných a trpících. Starý sedlák po celo-
denní lopotě vrací se za soumraku s pole, kdežto
skvělá ekypáž odváží boháče do zábavy. Výjevy
z herny a z masopustního reje a zase tichá
práce učencova, jenž u pitevního stolku bádá
nad záhadami života a těžká hmotná noční
práce dělníků v obrovské slévárně. Nadšený
připitek ve válečné radě na zdar příšuího vítěz-
ství a noční výjev z bojiště, kde zuří ta nej-
prudší řež. Elegantní dáma, vrátivší se z ples
a snící o svých triumfech a chudá švadlena.
jež šije skvostnou toilettu pro jinou. A na
konec noc na hřbitově, kde všichni spočinou
»v míru vyrovnáni«.
Uvedl jsem toliko obsah několika listů.
jež s dostatek karakterisují myšlenkový obsal
díla umélcova, jehož »Reflexe z katechismu«
vydány právě v levném vydání po koruně nejen
z textem českým, ale rozeslány též v německém
vydání za hranice. Také »Noc« vydána pro
cizinu s textem francouzským, německým a an-
glickým.
Tisk českých vydání prací tuto vyjmeno-
vaných obstarala mladá firma Edv. Lešingra
Řízena zkušeným odborníkem, jenž po leta by
ředítelem velkých podníků typografických, poží
Edv
22
article
vajících zvučného jmena, opatřena veškerými
moderními prostředky, nová tiskárna pro-
vedením těchto prací dokázata, že doved
vyhověti plnou měrou i nejobtižnějším úkolům
a že se nalezá na výši moderní techniky
= Nová opera Rimekého-Korsakova.
V carském divadle Mariinském v Petrohradě dávána
těchto dnů nová opera nejznamenitě jšího zástupce
ruské hudební školy, Rimského Korsakova, jehož
díla jsou známa také u nás, »Carská nevěsta« na
slova Mejova. Opera byla přijata s hlučnou pochva-
lou a měla dokonalý úspěch. Poněvadž skladatel
jest velmi oblíbený též v Paříži, vyslal »Figaro« do
Petrohradu zvláštního hudebního kritika, pana Char-
lesa Jolya, jenž uveřejnil nadšenou zprávu o opeř
a jejím úspěchu. Skvělá instrumentace okouzlila
všechny a zvláště značné pochvaly dostalo se dru-
hému a třetímu jednání. Výjev, kde Marfa své pří-
telkyni Daňaši vypravuje o svém dětství a o své
lásce k Lykovu, učinila nejkrásnější dojem. Arie
jest psána pro tak vysoký rejstřík hlasu, že byl
téžko nalézti pro ni hlas dostatečně čistý a ohebný.
Rimskij Korsakův
Figaro
Char
Jolya
Lykův
Arius
Petrohrad
Paříž
RimekýKorsakův
23
article
Avšak právě tato partie obsazena byla znamenitě
Paní Adelaida Bolská, zpěvačka carské dvorní opery.
provedla obtížnou útohu Marfy skvěle. Hlas její by
neobyčejně svěží a čistý a dosáhla nadšené pochvaly
= Poznej sama sebe. Populární list varšav
ský »Kurjer Polski« vypsal onehdy cenu na nej
lepší odpověď na otázku: »Která z chyb polské ná
rodní povahy jest nejnebezpečnější a jakým způso-
bem by se dala tato vada odstraniti?« Toto thema
setkalo se s velkým účastenstvím a došlo přes 100
odpovědí. Porota přiřkla cenu dru. Třebinskému v
Voločisku. Lékař ve svém pojednání, vyznamená-
vajícím se hloubkou myšlenek, dospívá k závěrku
že národní povaha polská trpí převahou ženských
vlastností. Z toho vysvětlují se dle jeho názoru
mnohé nepěkné vlastnosti povahy a necnosti jeho
krajanů, jako na přiklad jejich nestálost, prolhanost,
chlubivost, ješitnost a pachtění se po titulech. Dr
Třebinský na odstranění těchto nechvalných stránek
národní povahy polské navrhuje, aby byl pořízen
národní katechismus a doufá, že se jím vykoná mnoho
dobrého. Tento katechismus, jejž autor podává v
všeobecných rysech, měl by býti v dokonalém sou-
hlase s naukami křesťanské ethiky, aby vychovatel-
ský jeho účinek byl sesílen. Autor nepochybuje, ž
takováta kniha podporovala by duchovní obrození
polského lidu. — Jest vskutku chvalitebné, počíná-li
si národ uvědomovati svoje chyby a nedostatky
ačkoliv podle zkušeností důvodně pochybujeme, že
by se daly odstraniti nějakým katechismem.
Bolská
Polski
24
article
= Villa Borgheso. Z Říma se oznamuje
Velké dílo se podařilo. Galerie Borghesů stane se
majetkem státním a nádberný park, jenž ji obklopuje
bude vyvlastněn. Ještě před půl rokem prohlašovali
socialističtí poslanci, že budou hlasovat proti ná-
vrhu, poněvadž král zamýšlí postaviti ve ville Bor-
ghese pomník svému otci. A když v létě sněmovny
uzavřeny, aniž oba návrhy zákonů ve příčině villy
Villa Borgheso
Řím
Galerius Borghese
25
article
Borghese dány na jednací pořad, vznikala již do-
mněnka, že bude od návrhu upuštěno. Avšak tyto
zákony byly první, jež podány byly v nynějším z-
sedání sněmovny a prošly hladce, když byl histori
umění posl. Fradellesso nadšené slavil galerii a r-
publikán Mazza chválil oba zákony jakožto čin,
jímž nová Italie potvrdí svoje právo na Řím. Že
galerie mohla býti zakoupena za cenu poměrně
nízkou, 3,600.000 lir, jest zásluhou bývalého ministra
vyučování Gianturca, neboť znalci odhadovali galerii
na 10 millionů lir. Kníže Borghese byl dokonce
ochoten postoupiti galerii bezplatně za podmínkou
aby mu bylo dovoleno prodati Tizianovu s Nebeskou
a pozemskou lásku«, za niž mu bylo nabízeno nej-
méně pět millionů. Avšak ministr Gianturco pro
hlásil, že veškeré velké historické galerie samy s se
bou z polovice náležejí státu. Tento názor přijali
i jeho nástupci. Kupní cena bude splacena v deseti
ročních lhůtách. Pomýšlí se na to, zříditi v pozadí
paláce přístavek, v němž umísténa bude galerie Lu
dovici, zakoupená letos na jaře Park Borghesů bude
vyvlastněn nákladem tří millionův a odevzdán v ma-
jetek mesta, jež jej hodla spojit monumentalním
mostem s Pinciem. Villa i park budou nazvány
Vílla Umberto I. Bezpochyby bude postaven n
tomto monumentálním mostě pomník králi Humbertu
jejž hodlá zřídit král Viktor Emanuel.
= Také pomníky mají svoje osudy
Z Brusselu se oznamuje: Před čtyřmi léty pracova
v Římě jihoafrický sochař na objednávku vlády
transvaalské pomník presidentu Krügrovi pro J
hannesburg. Pomník tento jsme svého času popsali.
Borghese
Mazza
Tizianův
Gianturco
Villa
Viktor Emanuel
Krügr
Řím
Brusel
Lu dovice
Humberto
della Umberto I
26
article
Představoval »strýce Pavla« v cylindru a dlouhém
svrchníku, opírajícího se o hůl. V rozích soklu byly
sedící postavy Burů s puškami v rukách. Dokončený
pomník zaslán byl do Afriky a přibyl do Loureneo-
Marquezu právě na počátku války; kdy bude tento
pomník postaven na místě svého určení, nemůze
dnes povědět nikdo.
= Čiňané objaviteli Ameriky. Není to tak
neočekávané, jak by se z počátku zdálo. Různé
charakteristické památky ve střední Americe celým
svým rázem dost nápadně se podobaly dílům původu
východoasijského. Při nedávném obsazení Pekina
nalezli tam američtí důstojníci staré historické
listiny. Nyní, když tyto listiny v Americe byly
důkladně prozkoumány, nalezeny patrné doklady, že
Číňané již před 1500 lety objevili Ameriku
v Mexiku, kde nejprvé přistáli, zřídili chrámy. A sic
nalezaly se tyto chrámy bezpochyby v Sonoře na
pobřeží Tichého oceánu. Přede dvěma lety vskutku
došla zpráva, že v oné končině, nedaleko obce Ures,
nalezeny byly zříceniny chrámu, jehož původ však
nebylo lze vysvětlit. Nalezená kamenná deska s
starými čínskými značkami odevzdána byla vládou
badateli, aby ji prozkoumal a ačkoliv mohl roz
luštiti toliko část nápisu, tvrdil, že tu jde o zří-
ceniny čínského chrámu, postaveného před mnoba
stoletími. Tomuto výkladu nebylo tehdáž dáno víry.
Nyní však listinami, nalezenými v Pekině, byla tatc
domněnka potvrzena. Faktum toto budí ve vědeckém
světě značnou pozornost. Anthropologové prohlašují
že Indiání, obývající v tamní končině, tvarem s
tváře i svými obyčeji jeví značnou podobnost s Čl
ňany. Znalci čínské literatury připomínají, že »Atlan-
tis, země nesmrtelných«, již líčí tajné nauky čínské
a jež leží za sluncem a jmenuje se čínsky Teču, týká
se rovněž Mexika. Mexická vláda hodlá nyní do
oněch končin vyslati vědeckou výpravu.
Pavel
Bur
Číňan
Indiání
Afrika
Loureneo
Marquez
Amerika
Mexiko
Tichý oceán
Čiňaný objavitel amerika
27
article
= Katastrofa na dráze. Z Bendzina v gu
bernii pjatrkovské se oznamuje: Na pobočné trati
dráhy varšavsko-vídeňské Sosnovice Žabkovice udál
se minulé noboty o půl páté hodině odpolední kata
strofa, jež měla osudné následky. Místním vlakem
vyjíždějícím ze Sosnovic o čtvrté hodině 10 min
odpoledne, odebralí se, jako obyčejně v tulo dobu
někteří horníci a dělníci z továren, jakož i školn
dítky, do Žabkovic, a stanic na trati Bendzina, Sta
rého Bendzina, Dobrové a Golomogu. Jeden z děl
níků vzal s sebou do kupé velkou nádobu s ben
zinem. Mezi stanicemi Bendzinem a Starým Bendzinem
vybuchla z neznámé příčiny nádoba a nebezpečný jej
obsah se vzňal. Dříve než osoby ve vagoně vůbec
si mohly uvědomit, co se stalo, nalezala se již
značná čásť vagonu třetí třídy v plamenech. Mez
30 železničními dělníky, nalezajícími se ve vagoně
vypukla příšerná panika a zároveň rozšířil se oheř
na následující vagon třetí třídy. Dělníci, náhle vy-
puklým ohněm překvapení, vyskákali z vozu, pi
čemž mnozí z nich více méně těžce byli raněni
Ti, kdož se nalezali v nejbližším sousedství vybuch
nuvší nádoby, nemohli se již zachránit a uhořeli
Jedenáct dělníků utrpělo těžké i lehčí popáleniny
Vlak byl ihned zastaven. Hořící vagony uhašeny
odepnuty, načež ostatní čásť vlaku hjela dále. Cel
požár netrval déle osmi minut, při čemž tři dělníe
uhořeli. Osoby jejich nemohly býti zjištěny. Z ostat
ních raněných dopraveno devět dělníků do Alex
androvské nemocnice a dva do lazaretu XIV. pluku
donských kozáků v Bandzině.
Sosnův
Žabkův
Golomog
Alex
Bendzin
28
article
= K bankovnímu podvodu v Liverpoolu
Z Londýna se oznamuje: Zmizelý úřadník liver
poolské banky Goudie, jenž byl jak známo zprone
věřil celkem 170.000 1. st., byl zatčen v jednom z před-
městí liverpoolských. Nalezeno u něho ještě 250 l.st
Dva z jeho spoluvinníků byli již vyslechnuti poli
cejním soudcem, třetí, Lavrence Marks, bezpochyb
hlavní pachatel, spáchal prý na cestě z Boulogne do
Folkestonu sebevraždu. Když loď přibyla do Folkes
tonu, nalezen ruční vak, jenž mimo jiné obsahoval
list, v němž pisatel oznamoval, že skončil sebe-
vraždou. Avšak policie se domnívá, že tento Marks
vůbec nebyl pasažerem na lodi, nýbrž že přiměl
některého svého přítele, aby vzal na loď jeho vak
zanechal jej tam. Marks, jenž od roku 1899 měl
účet u londýnské filiálky banky Crédit Lyonnais,
uvedl tam dne 25. října zápasníka pěstí Burgea
později jakéhos Nancesa. Cheky na účet liverpolské
banky pod firmou W. W. Hudsona byly fillálkou
Crédit Lyonnais beze všech námitek vypláceny.
Marks
Burge
W W Hudson
Crédit
Liverpool
Londýn
Boulogne
Folkestone
Checa
Goudie
Crédit Lyonnais
29
article
= Spadl s rybářské lodice a utonui.
Arthur C. Baster, 33letý a svobodný, který obýval
se třemi sestrami na Allen streetu v Clevelandu,
Obio, spadl s rybářského parníku »Dutchess« do je-
zera a utonul. Parník nalezal se na cestě k San-
dusky a byl asi tři míle od Clevelandu vzdálen,
když neštěstí se událo. Baster, jenž byl rybářem
z povolání, stál ve dveřích budky lodivodovy a vy-
hlížel na jezero, když tu náhle přihnala se velka
vina, která loď značně na stranu nahnula, při čemi
Baster, který na to připraven nebyl, spadl pře
nízké zábradií do jezera. Když lodivod zpozoroval,
co se stalo, obrátil loď k místu, kde Baster pod hla-
dinou zmizel, avšak týž, ač byl dobrým plavcem
jenom jednou objevil se nad vodou a pak opět zmi-
zel, aby více se neobjevil. Parník »Dutchess« vrátil
se do města, aby případ oznámil na zachraňovac
stanici, odkudž vysláno bylo mužstvo k vylovení
mrtvoly. Baster byl najat kapitánem lodi a toho dne
poprvé nastoupil svou službu.
Arthur
Baster
Allen
San
Cleveland
30
article
= Rvačka na vagoně poullční dráhy
V neděli k ránu vešla do vagonu, jedoucího na zá-
pad z Clevelandu, v Union streetu družina mladých
lidí, patrně zpitých. Mezi mladíky nepanovala ná-
lada přátelská a když jeden později ze zadní plo-
šiny dovnitř vagonu vstupoval a přes nohu sedicíh
u dveří klopýtl a upadl, vznikla hádka, ze které s
rozpoutala děsná pranice. Dvacet lidí octlo se v sobě
kdežto tři, v hádce nezúčastnění, schoutili se de
kontů, aby se na ně nedostalo podílu »zábavy«, v
které se objevovaly krvácející nosy, zmodřené oči,
kdežto potrhané kusy oděvů lítaly vzduchem. Kon-
duktor McCarthy zůstal na zadní plošině, odkud pře-
hlížel bojiště a dohlížel, aby vagon nebyl poškozen.
Po bitce, čtvrt hodiny těměř trvající, jednotlivci s
stěhovali zpět do koutů, kdežto někteří vyběhl
z vozu a seskákali, aby se na ulici dále rvali. Kon-
duktor popojel s vozem a když byl dosti daleko
aby se vystouplí do vozu nedostali, zastavil vůz
opět, vskočil mezi zbytek vezoucích se a nežli se
kdo nadál, vyházel jednoho po druhém na ulic
Když již jen několik rváčů ve voze zbylo, vyzvalj
konduktor, aby sedlí nebo vůz opustili. Řáznéhe
jeho příkazu bylo uposlechnuto a klid zavládl v
voze, jehož sedadla byla krví potřísněna a pokryta
útržky prádla a oděvu.
McCarthy
Cleveland
Kon
Kon
31
article
Útulna pro zvířata. V Sodepuru nedaleke
Kalkutty nalezá se od nějaké doby tak zvaný »Pin
džarapoles«, chorobinec pro zvířata stará nebo ne-
schopná k práci. Byl zařízen několika vynikajícím
Hindy, kteří se sestoupili ve společnost, jejímž ško-
lem jest, pečovati o zvířata, zejmena o užitečná zví-
řata domácí, jichž choroba nebo vysoký věk činí ma-
jiteli nemožným podržet a ošetřovat je nadále. Zá-
kladní podmínkou této společnosti mimo jiné jest, ž
všecka zvířata přijímají se zcela bezplatně, takže by-
valý majitel nemusí se o ně již vůbec starati. Prote
vybírají se na vydržování tohoto chorobince dobro-
volné příspěvky od zámožných Hindů. Zařízení
správa celého ústavu jsou obdivuhodny. Největší
péče věnována tomu, aby okolí bylo pro zvířat
pokud možno nejpříjemnější a pečuje se o to, aby
pokud možno místnost, kde různí chovanci choro-
bince se zdržují, byla pokud možno podobna míst-
nosti, kde se po celý život zdržovali. Pro ptáky vy-
hraženo rozsáhlé prostranství, kdež pokud síly jejich
stačí, mohou volně poletovat a také dobytek má tak
rozsáhlou prostoru, jakoby byl na pastvě. Až dosu
nalézají se v tomto chorobinci různé kusy skotu,
ovce, kozy, koně, opice, psi, kočky, holubí a různ
drůbež. Celkem možno předpokládat, že v tomto cho-
robinci nalezá toho času ošetření na 1000 kusů růz
ných zvířat. Tento chorobinec pro zvířata, jenž bývá
často navštěvován též cizinci, jest v každém ohledu
tak vzorný, že věru mohl by sloužiti za vzor choro-
binci pro lid
Prot
40
article
Právě ukončen
Právě ukončen
35. ročník (190e)
nejlacinější teské kibovny
41
article
Matice Lidu
Matice Lidu
obsahující
C. 1. a 2. Vzapomenuté pevnůstoe.
Román. Napsal Nemirovič - Dančenko,
přel. Fr. Halla.
Č. 3. Všem ke štěstí. Novella od Po-
pelky Billianové
Č. 4. a 5. Národové asljští. S čet-
nými illustracemi. Napsal dr. J. Vlach
Č. 6. Řada belletristických prací Glěba
Uspenského. Přel. V. Mrštík
Nemirovič
Dančenko
František
Hall
doktor
J Vlach
Glěba Uspenskij
V Mrštík
Č . 3
42
article
Ročně objemných knih
Ročně objemných knih
pouze za 2 K, poštou K 2.20.
Na každých 5 ex. dáváme 1 zdarma.
Ročníky 1880, 1887 až 1892 ve sní
žené ceně za K 1.20, poštou K 1.40
2765
další v cené původní.
Předplatné přijímá každý knihkupee
Nakladatelstvi
dra. Ed. Grégra v Praze.
Grégr
Praha
44
article
Modní harchety
Modní harchety
a flanely.
45
article
NOVOTINY 1901.
NOVOTINY 1901.
Největší výběr a nejlevněji do
Poručuje
46
title
J. Novák v Praze,
Vodičkova ul., „U Štaje
J Novák
Praha
Vodičkův ulice