3
masthead
28. srpna 1904. Císlo 237.
4
article
jence u šentoše. Zavdali si, mrkli na sebe, a No-
váčinek tajemně zašeptal: „Martinku, nebejt
toho s tm prajzkým špehounem, nebyli by naši
dostali vejprasku —-
„A ty taky ne!“ řekl bolestně Martínek
zadumal se nad osudem vlasti.
Martinek
5
article
Upomínky měho přítele.
Upomínky měho přítele.
Napsal Jan Klimeš.
Po dlouhé době setkal jsem se se svým
přítelem na dalekém jihu. Vypravoval mi tuto
příhodu:
Byl jsem ještě student — tedy uprostřed
onoho života, který nezná nouze a odvislosti.
Budoucnost ležela daleko a skvěle přede mnou
srdce mi v těle tlouklo vesele a volně, a já, blahou
bezstarostností kolébán, nechal jsem se volně
slnami přítomnosti unášeti.
Kýžené prázdniny slavily příchod.
Vyhledal jsem svůj tlumok, který již mnoho
kráte na cestách mne doprovázel, otřel školní
prach se své obuví a táhl ven do daleké, božské
přírody, pln pocitu síly a volnosti, který se rodí
jenom ve šťastném mládí. Domů se mi z Plzně
nechtělo, Krušné hory jsem již viděl, proto kráčel
jsem dle své touhy, jsa pánem svého času a
několika nových desítek, na Šumavu.
Cestu do Plzně, do Klatov a odtud do De-
šenic vykonal jsem dráhou, sám, bez průvodce.
Však přec, abych nelhal, vzal jsem s sebou
malého psa, krásného pudlika. Vidím, příteli, že
se směješ, však věř, že by nikdo na měm místě
nebyl jednal jinak. Bylo to zvíře moudré, plne
života a čilosti; poskakovalo a kňučelo mezitím,
co jsem ukládal skrovný svůj majetek do bedny
již jsem posílal domů.
Snad tušil pes, že se navrátím tam, odku
jsem si jej byl před dvěma léty přivezl; a když
spatřil, jak pečlivě ukládám nejnutnější věci do
svého tlumoku, byl konec klidu v domě
běhal po celém domě, štěkal, metal kotrmelce
a přeskakoval překážky.
Pes byl dozajista v domněnce, že dělám
dvoudenní výlet, na jaké mne vždy doprovázel.
Klimeš
Vidím
Plzeň
krušný hora
Šumava
Klatovy
6
article
Teta stará, dobrák, vidouc upřímnost zvířete.
potlačovala slzy, kterých ji přece několik z očí
vyhrklo, a odešla do vedlejšího pokoje.
Snad také viděla, že těžko budu svého psík
pohřešovat. Po chvíli se vrátila, žmolíc cíp zá-
stěry mezi prsty, znamení — které jsem dobře
znal; neboť vždy, když ji něco pohnulo, neb
měla-li nějakou prosbu, vždy předchůdcem bylo
mačkání zástěry, takže jsem šel vždy již předem
tetě otázkou vstříc, aby dlouho se netrápila pře-
mýšlením, jak má začíti.
Tak se stalo i dnes a proto vida tetu s cípem
zástěry, přistoupil jsem k ní s otázkou, čehos
přeje?
„No — já — bych — však ty víš!“
„Co?“ táži se.
„No, toho psíka,“ vyhrklo rázem z úst cti
hodné tety a velké slzy jako hráchy vytrysklyji
z očí; já však dosud jsem nechápal a díval jsem
se na ni snad trochu hloupě, jak se mi nyní zdá.
Tu sama mi přišla vstříc a proud slov, jen
snad by byl zastavil Vltavu — tak dovedla mluvit.
když chtěla něčeho docílit — řinul se jí z úst;
jindy to byla ostrá slova, kterými mne kárala.
provedl-li jsem nějaký hloupý kousek se svými
kamarády, však dnes tomu bylo jinak.
Dnes prosila, abych vzal pudlíka s sebou,
že by se zde utrápil, nic nedbajíc mých námitek,
že je to těžké a nepohodlné. Když pak jsem se
dal do vysvětlování, že bych psa s sebou do va-
gonu vzíti nemohl, že bych jej musil dáti do
zvláštního oddělení, tu teta rozumějíc mým na-
rážkám, přistoupila ke mně a vtiskla mi do ruky
pětku, kterou již dříve k tomu účelu si byla při
pravila a v hloubi kapsáře ukryla.
„Tak, zde máš a zaplať za pudlíkal“
Tu byl arci všechen další odpor marný a já
podrobiv se, zastrčil jsem peníze do kapsy.
Vltava
7
article
Tak teď víš celý příběh s mým průvodčím
pročež mohu vypravovati dále — pravil a učinil
notný doušek ze sklenice, v níž se rděl ohnivý
tok révy bulharské.
Moji přátelé rozešli se většinou k domovu
anebo uháněli dráhou do rušného velkoměsta.
kde jich dobrá hospoda, divadlo a jiné zábavy
očekávaly.
Cestuji sám nejraději, brzy městem, brzy
vsl, vmísím se rád mezi lid, poležím si na prsou
matky přírody, pod azurem oblohy a zelen
smrků, jak právě čas a místo přinášejí.
A zazpívám-li si cestou nějakou písničku
nemyslím ihned na nakladatele, jenž by ji za-
platil, činím tak jenom jako moji opeření prů-
vodci v lese.
V Dešenicích jsem vystoupil, neboť tam by
Eonec mé cesty dráhou; pes můj vesele proska
koval dávaje štěkáním na jevo svou radost.
Netrvalo dlouho, a uzřel jsem hostinee
v němž jsem také ostatek dne ztrávil.
Ještě před svítáním jsem vstal, hodil tlumok
na záda a kráčel vesele k horám šumavským.
Tak kráčel jsem asi hodinu, snad i více, a
stanul jsem na návrší blíže Seewiesenu a pozo
roval s rozkoší východ slunce.
Minul den.
Toho večera, v němž mne šumavský prales
přijal do své svatyně, vedla cesta má přes malou.
ale nádhernou rovinu.
Jasný potůček lesní tekl vesele zurče po
mém boku, stíny štihlých buků padaly zdlouha
a malebně na kyprou louku; nedaleké štíty mo-
hutných hor zdály se potápěti v záplavě paprsků.
líbajících posledním polibkem štihlou věž kosteln
eisenstrasského.
Vysoko na nebi se kolébaly malé mráčkya
zdálo se mi, že na jich perutích kolem celé
země kroužím, jak volno a svěže bylo mi v tu
chvíli.
8
article
Pojednou tvořila stezka ostrý ohyb kolem
lesa, tak že se objevil oku nový obraz: mezi
hory vtěsnáno zde bylo malé údolí, těsně podé
stezky rozložené; podzím, zde užil svých nej
skvělejších barev a opojoval jimi žasnoucí zrak
Údolí rozděleno bylo ve dví potůčkem, na jehož
březích po obou stranách malebně byly roz
kázeny domky vesnice.
Zdálo se mi, že je obraz ten vzdušným pře-
ludem, neboť byl zcela podoben údolí a vesničee
rodnému to mému domovu; stál jsem proto jak
okouzlen na návrší a hltal obraz plně otevřenýma
očima.
V tu chvíli pak, co mne vzpomínka na vzdá
lený domov silně byla dojala, zaslechl jsem k nej-
většímu překvapení, že kdosi moje jméno hlasitě
vykřikl. Užasnuv, obrátil jsem se v tu stranu
nemysle jinak, než že někdo z dalekých známých
z úkrytu křoví vystoupí a mne obejme.
Když se to nestalo, utkvělo oko mé na sku-
pině, kterou žádný čas z mysli mi nevymaže,
V pravo od cesty, kterou jsem přišel, roz-
ložen byl na mírném svahu k údolí hřbitov, jenž
patrně náležel k oné vesničce dole v údolí.
Na jedné straně hřbitova, mně právě na
proti, ve stinu několika lip, stála kamenná bu
dova, okrouhlou kupolí a jinými okrasami zdo-
boná, takže každý na prvý pohled uhodl, že je
to hrobka bohaté rodiny.
Branka hrobky byla otevřena a na prahu
sedělo andělsky krásné, asi čtyřleté děvčátko —
kvetoucí život na prahu smrti.
Dítě mělo v ruce věnec z jiřin, s kterýmž
si hrálo. Očka mělo sklopena, plavé kučery po-
letovaly rozpustile kolem tváří, a jemné rty
zdály se pohybovati v dětské samomluvě.
Očka
9
article
Měl jsem sotva čas na dítě se podívati, ne-
boť stranou, blíže ke mně, spatřil jsem postavu
muže, jak se zdálo, právě probuzeného z hlubo-
kých myšlenek; hrůza a žádost jevila se ve tváři
pohnutím zbledlé, ruce byly ke mně vztažené a
jako z mramoru vytesané.
V témž okamžiku, když jsem se celý obrátil
směrem, kterým jsem dosud nehleděl, volal
s raostným překvapením: „Jene, Jene, můj
drahý Jene!“
Nevěděl jsem ani, co se vlastně se mnou
Tam přesně podaná kopie dalekého domova
ve zcela cizém okolí, zde zcela cizí muž, jenž
ruce ke mně vztahuje a volá mě jménem.
Pojímala mne závrat.
Ale to vše trvalo jenom minutu, a již ráz-
ným krokem spěchal jsem blízkými vraty k ci-
zinci; ten běžel mi vstříc, ale pojednou stanul.
hleděl chvilku pátravě na mne, a pak skryl, jako
bolestně zklamán, tvář do svých rukou.
Byl jsem pln rozpaků.
Kouzlo, překvapení první minuty a vážnos
okolí mocně mne dojímaly.
Dítě vyskočilo a běželo k neznámému muži
„Neplač, tatínku!“ šeptalo, patříc plachým po-
hledem na mne a k otci se tulie.
Tento je zdvihl ve své rámě, a líbal je, ane
mu stiralo s očí se řinoucí slzy.
„Ať už jste kdokoliv, mladý muži!“ obráti
se pak, ovládaje se vší silou, ke mně, stojícímu
zde bez rady, jak náhle probuzený noční spáč —
„odpusťte zármutku otcovu, kterého vaše po-
stava a dnešní den tak rázem přemohly ...
Mluvil trhaně, já pak nebyl jsem vůbee
schopen slov. Bůh sám ví, jak se to stalo: ne-
byli jsme spolu ani hodinu, a byli jsme přáteli
Osud spojil těsně dvě osoby, které se v ži-
votě nikdy neviděli, jedním večerem tak, jak by
za jiných okolností nebyla dovedla snad ani léta.
Muž ulevil docela svému přeplněnému
srdci.
Zde jest to, co mi v oné nezapomenuteln
hodině svěřil: Podávám to, jak jsem uslyšel.
beze všech okras a přídavků.
10
article
Pan X. byl ve svém mládí zajisté krásným
mužem. Půl století však, jež přes něj přešlo.
sehnulo dlouhým bolem vysokou jeho postavu
a pokrylo ušlechtilou tvář jeho hojnými vráskami.
V mladých létech sloužil X. ve vojsku, kde
se též oženil. Zemřela mu však záhy manželka
a jako odkaz zůstavila mu syna Jana, jenž jsa
věrným jejím obrazem, byl mu dvojnásob
milým.
Se synem svým odebral se na statek, po
předcích zděděný, do hor šumavských, kdež
panská budova v lesním úkrytu je přivítala.
Vzdálenost od veškerého ruchu světa, sa-
mota, ve které hoch vyrostl a snad také přirozené
rozpoložení daly jeho životu, povaze a citu směr
ponurý, Když to X. zpozoroval, odsuzoval se
sám, že pro vlastní bol nad ztrátou milovane
choti dohledu a starostí o svého syna zanedbává
a snažil se pak dvojnásobnou péčí, aby napravil.
co dříve zameškal a snažil se mladého muže roz-
položiti k veselému životu a praktickým věcem.
Pominu dobu, kterou mladík dlel na vyšším
učilišti v Praze, a počnu tou, kdy mladík, již
dospělý, po ukončení studií vrátil se do otcov-
ského domu.
Tělesně i duševně byl vycvičen, avšak stále
ještě tkvěla na něm stopa chorobného vzezření,
on zabýval se také stále více svým nitrem, než
životem kolem a činností vnější. Snad z velké
lásky k synovi, snad že jemu samému v odlou-
čenosti bylo teskno, opustil otec v čtyřiceti pěti
létech samotu a vyhledal velké město a spole-
čenské kruhy, v nichž dříve nemalou úlohu
hrával.
V ohnisku těchto kruhů stála tehda Helen
Veselá, mladá dáma neobyčejné krásy a skvělého
ducha, vzdělaná, ale nikoli na újmu srdce a na-
daná čistě ženským smyslem, jenž celé okol
okouzloval.
A poznal brzy dívčinu povahu, pohřešovav
dlouhou dobu společnosti a zábavy, vrhl se nyní
s novou chutí a s novým ohněm do proudu.
v němž hledal osvěžení pro — svého syna.
Jan
Veselá
Praha
11
article
Lze diviti se, že on, seznav její povahu
mysl a srdce a shledav ji také s obdivem v její
domácnosti, s mladickým takřka zápalem si ji
oblíbil?
Srdce jeho nebylo nikdy znesvěceno muž
skou koketerií a lehkovážnou hrou s nejkrásněj
šími cily; tlouklo ještě tak vřele a živě jako ten-
krát pod vojenským kabátem, a otevřelo se nyní
po dlouhé prázdnotě a osiřelosti, prahnouc znovu
po paprscích lásky. Zkoušel se vážně a vyslýchal
nejenom hlas touhy, nýbrž i hlas rozumu.
Však nemohl nalézti žádné opravdové pře-
kážky, která by mu v sňatku s dívkou, tak boha-
tými vlastnostmi nadanou, bránila.
Poměry jeho tomu dovolovaly, ba víee
ještě, ony k tomu přímo vybízely. Bylť on tehda
v nejlepších létech, jsa stále ještě krásný a pln
mužné síly.
Dřive nebo později byl by nucen přece o
syna se odloučiti, a stál by pak ve světě sám . ..
Své choti byl s to zjednati los skvělýa
šťastný. Byl s to jí dáti nejen ruku, která bohati
dávala, nýbrž také bohaté srdce, jemuž málokdo
rozuměl a jehož ona jediná byla hodna.
Helena, porozuměvší mu, opětovala jeho
lásku. Našli se.
Jednoho večera přišel X. domů, padl se
zářícím zrakem do náručí svému synu a zvě-
stoval mu s blahem překypujícím srdcem, svoje
štěsti.
Syn, patrně dojat, přál mu se slzami v očích
největšího štěstí. Otee měl důved soudit, že jsou
to slzy z radosti.
Avšak uměl-li otec vždy jindy čísti v duši
synově, tentokráte se osudně mýlil: nad čím
Helena
13
article
on jako nad slastným ziskem jásal, toho želel sy
jako bolestné ztráty!
Jan našel totiž v oné dívce svůj ideál
přilnul k ní se žhavou vroucností a mocným.
však tlumeným ohněm.
Nepřibližoval se k ní jenom, protože ostý
chavost první lásky jej zdržovala; krom toho
nedovedl se s takou lehkostí, jako jeho otec, ve
společnostech se pohybovati a platným činiti.
Později mašel otce na téže cestě, kterou
chtěl sám kráčet a ustoupil mu s bolnou, ale
upřímnou oddaností.
„Můj osud vzal otci jeho první lásku; mo
nyní moje touha vyrvati mu lásku druhou?“
Těžká oběť byla přinešena. Jan mlčela
pochoval první sladký sen svého mladého ži-
Otec nepozoroval nic. Jeho láska jej tak za-
městnávala, že syna po nějaký čas téměř s očí
ztratil.
Zdali Helena vše noprohledla, aneb zdal
její bystrý duch konflikt postřehl, zůstalo ta-
jemstvím.
Doba sňatku byla stanovena. Snouhenei
byli svým štěstím tak zaujati, že podařilo se
synovi, ač s námahou, bol utajit.
Aby svůj bol umenšil a nitro své dle mož-
nosti ukonejšil, prosil otce o dovolení, by směl
se vydati na delší cestu a tím své podryté zdravi
— jek pravil — napraviti. Bledá tvář synov
řeči jeho nasvědčovala.
Otec domlouval Janovi sice, aby doma zů-
stal a všemožně se šetřil, ale když syn na své
žádosti neústupně trval, dovolil mu odjeti s pod-
mínkou, aby do svatby se navrátil.
Jan políbil Helenu, svou lásku, která za
krátko měla se státi jeho matkou, sevřel otce
křečovitě dlo náruče, a odcestoval.
Jan
Helena
Snouhenei
14
article
Přiblížil se podzim, a s ním též doba sňatku.
Pan X. si přál, aby sňatek se konal ve vší tichost.
a zcela prostě na jeho statku, avšak tu, uprostřed
příprav a v době, kynoucí nejvyšším blahem.
stihla děsná zpráva o úmrtí jeho jediného syna
Jan vyzván byl otcem, aby přijel na svatbu
Obrátil se k domovu, aby i tuto poslední obče
otci přinesl. Avšak čím více se k domovu blížil,
Uím prudčeji začal jeho nitrem zmítati vír pobouře
ných citů: lásky k dívce, jež se měla státi že
nou jeho otce, strašné žárlivosti na muže, jejž
jako svého laskavého otce etil a zbožňoval,
strach, bolesť a hněv na kruté řízení osudu, ne-
jistota, ba nedůvěra, že dovede se opanovat, že
dovede potlačit vzpouru své vášně a hrůza pře
nevčasným vyzrazením, . a v tomto bouřném
zmalku citů zakalil se jeho duch a zmoenila se
jeho vůle zoufalá energie: Jan vyňal rychlez
pouzdra revolver a prostřelil sí, nedaleko již do-
mova, leb. Výbuchem splašili se koně v kočáře,
který jej z nádraží k domovskému zámku uná
šel, kočár sřítil se se stráně a pohřbil Jana ve
svých troskách, kdežto koči téměř zázrakem
témuž osudu ušel. V rukou tohoto také Jan do
konal.
Kdo dovode vylíčiti oteův bol?
Zejtra konati se měl sňatek na statku, mě
přijíti milovaný syn, ktorý již několik měsíců
byl na cestách a nyní...l
Zdrcený otec našel pak v synových papírech
a zápiskách, jichž zničení rychlá smrť nešťast-
ného mladíka zamezila, stopy a vyznání jeho
vášně, a tu teprv seznal se zvýšeným bolem
jakou oběť syn mu přinesl.
Jan
Obrátil
15
article
Po dlouhém, ve svrchovaném rozechvění
vedeném přemítání, co by nyní učiniti měl, roz-
hodl se, že nevěstě své synovo úmrtí prozatím
zamlčí a že synovu nepřítomnost při svatbě ně-
jak omluví, aby sdělením děsné skutečnosti j
šťastné rozpoložení mysli nezničil a radost v
zármutek nezměnil. Setrval tedy při úmyslu
aby se sňatek slavil, ale zároveň se rozhodl, že
téhož dne potají doprovodí syna na posledn
cestě v rodinnou hrobku.
Za tou příčinou dal rozkaz, aby mrtvola sy
nova v největší tichosti do druhého večera do-
pravena byla do velkostatku, odkudž pak v noe
měl býti pohřeb konán.
Sám pak vymohl si dovolení, aby pohřeh
směl býti vykonán v noci.
A stalo se skuločně, jak statkář v bolu
rozechvění a trapné podrážděnosti byl na-
řídil, ač byla věc více než dobrodružná.
Sňatek odbyl se ve vši tichosti a beze vši
překážky.
Když nadešla půlnoc, byla již celá budova
i s okolím ponořena v hluboké ticho.
Helena probudila se z pevného spánku.
Plaše a bázlivě se rozhlížela po cizí ji dosud
světnici, jež se ji v tu chvíli zdála býti jaksi
pustou a nevlidnou. Zachvěla se. Chtěla někoh
zavolati, ale styděla se za svoji bázlivost a poslé
od tohoto úmyslu upustila; soudilať, že muž
který ji byl snad před krátkou dobou opustil, dl
ve vedlejším pokoji.
Mezitím, co takto v nejistotě a polostrachu
tiše ležela, spatřila zář, jež velkými okny vni-
kala do jejího pokoje.
Vyskočila udivena k oknu.
Helena
16
article
Velký bože! Pohřeb jakýsi pohyboval se
zvolna při svitu pochodní kolem oken. Za rakví
kráčel její muž zahalen celý v černý plášť, s vý-
razem nevýslovného bolu v tváři; za ním pak
služebnictvo domu s pláčem — okamžik —
vše zmizelo v stínu. Jenom plápolající záře smol-
nic pomalu dohasínala.
Oknem, jež byla zprudka otevřela, vanul
mrazivý vítr na rozpálená prsa. Všude jenom
tma, pusto a ticho jako v hrobě.
Helena klesla do mdlob.
Bez vědomí a zsinalou jako mrtvolu našel
ji X., když vrátil se z pohřbu.
Podařilo se mu ji vzkřisit, a tu mu svěřila-
že v horečce viděla svůj vlastní pohřeb. Měla
krutou pravdu za pouhé vidění.
X. v zoufalém bolu celý příběh jí vysvětli
a tím žalu svému ulevil. Mír manželský tou ne-
blahou ocí nikterak neutrpěl.
Smutné vzpomínky sblížily novomanžele
ještě více, ale jemná konstituce ženina nedo-
vedla síle onoho trapného a v dané chvíli děs-
ného dojmu a snad dojmům celého sběhu udá-
lostí trvale odolati — paní churavěla zvolnaa
po boku svého milujícího muže kolem výročí
svého sňatku, povinuvši mu děvčátko, zemřela.
A dnes — končil X. svoje vypravování —
jsou tomu čtyři léta, co ona noc plná blahaa
smutku nastala a minula — čtyři dlouhá,
smutná léta! — Když tak na své děvčátko jsem
patřil, na to jediné, co mne dosud k zemi poutá
a od kostí svých milých odcházeje, o své minu-
losti jsem snil, tu vystoupil jste z lesa vy.
Tvář, postava, chod — vše bylo na pohled
mému Janu tal podobno ...
Helena
Jan
17
article
vota.
Teď víte, proč volal jsem bezděky jeho —
proč zvolal jsem vaše jméno, teď víte všechno
můj cizí příteli! — —
Odmlčel se, bylo již skorem tma a zvuky
večerního zvonu dolehaly, jak dálné upomínk
k našemu sluchu.
Díté usnulo, zapomenuvši na svůj žal,
když si bylo pohrálo dříve s mým pudlíkem.
Zvedl jsem je a nesl opatrně domů, otec vděčně
následoval, můj pudlík pak běžel po měm boku.
pohlížeje chvílemi na dřímající děvčátko.
Bylo nám všem, jako bychom již dlouhou
debu se znali a patřili k sobě.
Tři dni ztrávil jsem u svého nového přítele
a čtvrtého dne ráno doprovázel mne X. na staré
návrší. Tam stanuli jsme a rozloučili se srdečně.
Slyšel jsen. jeho kroky ještě dlouho šustět
v hnědém listí, a děvčátko, volající ještě z dál
mého pudlíka; když pak vše utichlo a já na les-
ním záhybu jsem se ceftil, sňal jsem klobouk
s hlavy a setřel s oka slzu.
18
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= Nebezpečná stavba mostu. Ze Štokholmu se
oznamuje: Dva mladí inženýři dráhy Falun-Wester-
dalem vzbudili pozoruhodným bravurním kouskem po-
zornost. Bylo jim uloženo dopravním ředitelstvím drá-
hy, aby zřídili pobočku železnice v délce několika kilo-
metrů i s viaduktem přes peřej, protínající trať. Práce
dospěly již tak daleko, že mohlo býti započato s kla-
dením kolejí a přípravami pro postavení kostry želez-
ného mostu, když dělnictvo, počtem as šedesáli osob,
bez patrné příčiny zahájilo stávku. Inženýři pokusili
se nejprve přimět dělníky po dobrém k další práci
a když to nepomohlo, odhodlali se, že provedou
zbývající práci na vlastní vrub. Podporováni dvěma
známými šichtmistry a. železničním hlídačem jakožto
strážcem trati, jehož úkolem bylo, zabrániti nabitým
revolverem výtržnostem stávkářů, jimiž vyhrožováno,
pustili se sami do práce. Koleje přiváženy na draisi-
nách a připevňovány na položené již pražce. Záhy
byla trať v délce 700 metrů až ku peřeji dostavena a
leď přiváženy na nákladních vagonech součásti mostní
kostry 18.000 kg těžké. Malá četa pracovníků rozdělila
se ve dva oddíly, které s obou stran peřeje sestro-
jovaly most. Za posměšného volání a tu a tam hození
Falun
Wester
kg
19
article
kamenem stávkujících, blížila se i tato práce při na-
pjetí veškerých sil ke konci. Avšak když již obě části
mostu měly být spolu spojeny, shledali inženýři k ne-
malému ustrnuli, že jedna z podložek mostu měla
být o několik centimetrů nižší, aby se nacházela ve
stejné úrovni s prolějším břehem. Bez okotků byla
konstrukce na této straně rozebrána a objednáno oddě-
lení kamenníků, aby přebytečnou čásť podložky od-
tesali. Objevení se cizích dělníků zavdalo stávkujícím
novou příležitost k výtržnostem. Vyhrožujíce, dali ka-
menníkům na srozuměnou, že také oni musí být po-
slušni příkazů stávkového výboru a inženýři uznali
za dobré, propustit kamenníky a sami prověst na-
mahavé odtesávání. Když se to po několikatýdenní
namahavé práci podařilo, mohlo býti konečně při-
kročeno k osazení druhě polovice mostu a spojení obou
částí. V tom dopaden byl v noci jeden ze stávkujících.
když kladl na kolej dynamitovou patronu, aby most
skorem dohotovený vyhodil do povětří. Teď však byi
trpělivost inženýrův u konce. Požádali o pomoc policii
jež hlavní výtržníky zatkla, načež ostatek prací pro
veden byl bez další nehody. Možno si představit ra-
dost energických inženýrů, když v prvním týdnu srpna
mohli odevzdati hotovou tať dopravnímu ředitelství
k úřadnímu ohledání. Komise dostavivší se ihned shle-
dala, že dílo provedeno bezvadně a pěti statečným sta-
vitelům dráhy dostalo se zasloužené pochvaly. Celá
práce trvala právě tři měsíce.
20
article
= Z ruského kulturního života. Z Petrohradu se
oznamuje: Vojenská tékařská akademie vypisuje sou-
těž na dílo z oboru chirurgie. Cena za původní dílo
v ruském jazyku jest 8000 rublů. Dále vypisuje akade-
mie cenu 5000 rublů za díla z oboru všeobecné, patho-
logické a topografické anatomie. Rukopisy buďtež do-
dány do 2. června 1905. — Moskevská literární a umě-
lecká společnost vypisuje cenu 11.000 rublů na dílo
o vývoji tiskového zákonodárství. — Společnost dra-
matických spisovatelů ruských v Moskvě vypisuje cenu
600 rublů na původní drama a přátelé historického
vzdělání na památku cara Alexandra III. vypisují cenu
1000 rublů za nejlepší lidový slabikář. — Carská aka-
demie věd usnesla se o opravě ruského pravopisu. —
Výbor filosefické společnosti univesity petrohradské
usnesl se u příležitosti stoletého výročí úmrtí filosofa
Kanta, že dá přeložit a vydat ona jeho díla, jež dosud
nebyla přeložena do ruštiny. — V historickém museu
v Moskvě, jež chová již čelně památky po slavných
ruských spisovatelích, olevřelo se nové oddělení, věno-
vané výhradně Lvu Nikolajeviči Tolstému.
Kant
Nikolajevič Tolstý
Petrohrad
Moskva
21
article
= Žádné zprávy o Andréeovi. Z Christianie se
oznamuje: Domněnka, že běje, kterou nalezl norský
kapitán Kramer nedaleko ostrova Moffen, neobsahuje
zprávy o Andréeovi, nýbrž zprávu výpravy Nathor-
stovy z roku 1898, úplně se potvrdila. Dronthjem-
skému časopisu »Trondhjems Adresseavis« telegrafuje
se z Trömsoe, že kapitán Kraemer vrátil se ze své
plavby do Ledového moře do tamějšího přístavu a
osobně podal bližší podrobnosti tamějšímu zpravodaji
časopisu o tomto nálezu. Nalezl bóji se zprávouo
výpravě Nathorstově a poněvadž zná dokonale an-
glicky, porozuměl i jejímu obsahu. Ukázal také celé
posádce lodi nález a vysvětlil ji jeho obsah. A když se
později setkal s lodí »Union« a jejím kapitánem Knud
senem — původcem pověstí, že to zpráva od Andréen
— ukázal mu nález a podal mu potřebná vysvětlení.
Kapitán Knudsen pak, ačkoliv věděl, jak se věc má,
rozšiřoval báchorku o zprávě Andréeově, ačkoli věděl,
co nález obsahoval. Takto opět vyvrácena báchorka,
které z počátku věřeno proto, že nepocházela jako
dřívější zprávy od Indiánův a Eskymáků ze severu
Ameriky, nýbrž od norského kapitána. Že se kapitán
Knudsen dopustí mystifikace v příčině tragédie An-
dréeovy, nemohl ovšem nikdo předpokládat.
Kramer
Moffen
Trondhjems Adresseavis
Kraemer
Knud sen
Andréen
Knudsen
Indiánův
Eskymák
Ana
Christiania
Amerika
22
article
= Fotografování na dně moře. Snad nejpodiv-
nější fotografie, jež vešly ve známost, provedl profes-
sor pařížské university p. Louis Boutan. Jsou zhoto-
veny na dně moře pomocí reflektoru a podávají takto
obrazy ze života pod vodou, jaké dosud nemohly být
získány. Ze zprávy, kterou uveřejnil v časopise »Ame
rican«, vyjímáme následující: »Moje pokusy s pod-
mořskou fotografií konány v laboratoři Aragově, kde
jsou pohotově přístroje všeho druhu ke studiu života
v moři. Modní badatelé sice již prozkoumali hlubiny
oceánu, ale všechno vyrvali násilím vzhůru hákya
sítěmi. Jediný praktický způsob, získati skutečnou
znalost života v moři, jevil se mi v použití foto-
grafie. Připravoval jsem se k těmto pracím, zaučuji
se užívání potápěčského obleku, při čemž jsem se
však pokoušel o různá zlepšení. Především upravil
jsem hlásnou troubu, spojenou s přílbou, takže jsem
stále mohl mluviti s plavcem nad vodou, za druhé
petrolej. lampu, jež opatřována vzduchem ze přílby.
Z počátku užíval jsem obvyklého přístroje, jenž také
pod vodou pracoval jak obyčejně. Měl jsem delek-
livku, jaké se užívá k získání momentek na jakou-
koli vzdálenost. Výhodou při tom jest, že možno
získati na desce obrazy bez předchozího namíření
přístroje, jeli předmět dále devíti stop. Upravování
přístroje pod vodou jest velice složité a především
zdálo se mi to v mém plaveckém obleku nemožno.
Boutan
Aragův
23
article
Ale pozvolna jsem se tomu naučil. Komoru vložil
jsem do nepromokavé měděné krabice se zasklenými
otvory pro objekt, hledač atd. Mohu jedva slovy
vylíčiti podivnou rozkoš a hrůzu putování na dně
oceanu. Vše jeví se ohromně veliké. Převládající
barvou jest něžný, stále se měnící odstín zeleně, ale
jsou tu též rostliny růžové, purpurové a jinak zbar-
vené. Ze zelenavého kmitu vynořnjí se náhle před-
měty. Ryba, jež ve vzdálenosti několika stop jeví se
malá, nabývá obrovských rozměrů, skočí vám takřka
do oka a zmizí. Dno, jakoby, kde jsem pracoval,
jevilo bujné rostlinstvo. Stonky mořských řas dosa-
hovaly mi až k vrcholu přílby a jen námahavě jsem
se mezi nimi prodíral. Jako vnadidla pro ryby uží-
val jsem mořských ježků a žížal, jež jsem upravil
mezi komorou a bíle natřenou deskou, jež mi byla
dobrým pozadím. To lákalo celá hejna ryb. Zvláště
však mne zajímal malý krab, jenž se živí drobnými.
dvoumiskovými škeblemi. Kdyko-li některá škeble
otevřela svoje skořápky, vylezl ze své díry a škebli
pozřel. Patrně dával se vésti toliko zvukem. Zatím
co požíral, fotografoval jsem ho. Nejnápadnějším
24
article
objektem pro moji komoru byl krásně zbarvený ss-
lamandr s mláďaty a vajíčky. Poněvadž moje ko-
mora dávala vždy obrazy poněkud mlhavé, dal jsem
si sestrojiti ještě dvě jiné; třetí měla na místě pro-
stého objektivu symetricko anastigmatický, pracovaný
Darlotem, jenž byl větší a pečlivěji pracoval. Ale
tento přístroj s těžkým železným stojanem byl tak
nepohodlný, že jsem s ním jen námahavě mohl za-
cházet. Proto vymyslil jsem si jinou úpravu. Foto-
grafická výzbroj zavěšena na prázdný sud, jenž plo-
val na povrchu vody. Takto mohla být snadno po-
bybována a pomocí kladky vytahována a spouštěna
Po některých dalších úpravách přístroje jsem nyní
s to, získati životní obrazy podmořského životaz
hloubky skorem 600 stop.
Číslo 44.
19/204.
25
article
Šachy-
Pořádá J. Rašovs ký.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostrob, Morava.
Úloha č. 90. (originál)
JUDr. Josef Ze li n ka, MIl. Boleslav
J Rašovs
J Rašovský
Ostrob
JUDr
Josef z
Morava
26
article
Mat ve 3. tazích
27
article
Partie čís. 76.
Hrána 1. srpna t. r. v mistrovském turnaji v Koburku.
— Sicilská hra. —
Bilý: v. Bardeleben.
Černý: H. Caro
c7—05
16. Sc1 —g5
1. e2—e4
d7— d5
Jb8—ce
17. Jb1—-de
c6—c5?
2. Jg1—f
c5xd4
18. Val—el
Va8—bs
3. d2— d4
4. Jf3x« dá
g7—g6
19. b2—b3
De7—c7
5. Jd4xkce
b7xcs
20. f2—f4l
e5—04
Jg8—f6
21. f4—f5
Dc7—ce
6. Ddl—d4
Jf6 —d5
22. f5xK g6
h7xg6
7. e4—65
Sí8—g7
23. c3—c4
Sc8—f5
8. Sf1—e?
f7—1
24. c4xd5
Jf6xd5
9. Dd4—et
Jd5xk f6
25. Se2—c4
Sg7—d4-
10. e5xcfee
Dd8—b6
26. Kg1—ht
e4—03
11. De4—h4
Vb8 —b?
27. Jd2—f
12. 0—0
e7—65
28. Jísxk« dk
c5x kK d4
13. a2—a4
Db6—c5
29. Dháxda
14. a4—a5
15. e2—
De5 —e7
a černý se vzdal
nešení úloh.
f5 3. f4++ atd.
Čís. 56. — 1. Dg8 Ke5 2. f
Kf5 3. Dgi+ atd.
1. . . . Ke4 2. Dg4-- KXd5 3. Di5 + atd.
2.. . . Ke5 3. Kc4 atd.
Číslo 57. Úlohu tuto nutno následovně přestaviti.
Bílý: Kf2 Sg5 g6 Jb6 f5 Pd5 e7 h5 (8)
Černý: Ko4 Ší8 Jg8 Pb3 b4 de (6)
Mat ve 3. tazích.
Se3 Ke5 2. Kf3 atd. 1.... Kd3 2. JX«d6++- atd.
1.. . . JX07 2. Jxe7- atd. 1.. .. Jf6 2. JXd6+ atd.
1. . . . 0 2. Jh6-+ atd.
Po 1. .. . Jf6 jde bohužel též 2. Jh4+ atd.
Číslo 58.
1. KfI! Ves (Jc6) 2. Dc4+ atd. 1.... Jb5 2. Dd5+ atd.
Bilá
Černá
Jd
Dháxda
jít 5
Jx
jh
Kfi
Koburk
Val
Jce 6
e 7
jh 4 +
Dce 4 +
c 7 — 05 16
c 6
c 5 ? 2
c 5 xd
c 7
Jg 8
Sf 1
Vb
c 5
Kf 5 3
KXd 5 3
ko 4 Ší 8 Jg
Pb
d 6 + +atd
Jf 6 2
JXd 6 +
Dd 5 +
28
article
2. DXa7 atd. 1.... Vcso, 2. De7++ atdl.
1. . . . Sd6 2. SXa7 atd. 1.... f4 2. Db3 atd.
1. .. . Se7 2. D07+ 1.... Jb6co 2. Dd5+ atd.
Čis. 59. — 1. Da7 co 2. Ve5! atd. 1.... Sa4 2. Je3 atd.
1.... Vdí 2. Va5 atd. 1.... Sg1 2. Vd5-+ atd.
1....Jg8co 2. e4+ atd.
Čís. 60. — 1. Sd2 VXgi (60) 2. Se3-+. atd.
2. Dat atd.
2. Dd4+ atd.
1. . . . Je5
2. Dd4 atd.
1. . . . Kf
Cís. 61.— 1. De4 Kd7 2. Jb6- cxb 3. DXb7+ atd.
1. .. . Kf7 2. Jh6+ gXh 3. Dh7+ atd.
1. .. . e5 2. Dxe5 Je3 3. De6 atd.
1. . . . Sa3 (co) 2. DxKe6 atd.
Čís. 62. — 1. Sf4 ! atd. Čís. 64. — 1. Da3—b3 atd.
Čís. 63. — 1. Da8—b7 hXg (c5) 2. Db4 atd.
1. . . . do
2. De7++ atd.
2. Db8+ atd.
1. . . . Kds
1. . . . Kdk
2. Db4+- atd.
Čís. 65. — 1. Se5—d6 VX«d6 2. Je5+- atd.
2. JXg5 atd.
1. . . . Kd5
1... . Jf3 (f7) 2. Jeb+- atd.
2. De7- atd.
Čís. 66. — 1. Sí7—d5 Jg2 (co) 2. Jbel atd.
2. Sf6- atd.
1. . . . Jfo
2. gí+atd.
1. . . . Jís
Číslo 67. — 1. Se6——g4 atd.
Čís. 68. — 1. Jb4—c0 Se6 2. De3-+ atd.
2. Dg2+ atd.
1. . . . d4
1. . . . Kd3 2. Jď4 atd.
1. . .. de 2. Jb4 atd.
1. . . . (cs) 2. De2+ atd.
Čís. 69. — Zamýšleno 1. Kfi! problem má však ně
kolik vedlejších na př. 1. Jd6+ 1. d3 1. De8 1. Jg5.
Čís. 70. — 1. Ve1—e2 JXg5 2. exf4+ atd.
1. . . . VXc6 2. D)«d5++ atd.
2. gXf- atd.
1. . . . f
2. Dxf4++ atd.
1. . . . Sgí
2. Sa6+ atd.
1. . . . Kds
2. excf4-+- atd.
1. . . . (co)
Čís. 71. — 1. Sf2—e1 atd. Čís. 72. — 1. Dg8—g2 atd.
Vedlejší 1. Dg5 lze zameziti dvojicí pěšců: bílý : h5
černý: h6, ekonomie úlohy tím však utrpí.
Čís. 73. — 1. Ka8—b8! f3+ 2. Jf4! atd.
2. Je7 atd.
1. . . . Ke4
1. .. DXd5 2. VXKd5-+- atd.
1. . . . KXe6 2. Je7+ atd.
jít 7
Vd
Jb
Sí
Sf
jít 2
VXKd
Virginie
Dxa 7
Sxa 7
Dd 4 +
Kf Cís
Sf 4
f 7
Dxf 4 + + atd
Jf 4
Sd 6 2
D 07 + 1
Dd 5 +
Sd 2 VXgi
DXb 7 +
Kf 7 2
jh 6 + gXh 3
dh 7 +
Company
c 5
VX
Kd 5 1
Jg 2
Jd 6 + 1
e 2 JXg 5 2
VXc 6 2
d 5 + + atd
sa 6 +
Sf 2
KX 6 2
29
article
2. Ví3+ atd.
1. . . . Kge
2. Je7+ atd.
Čís. 74. — 1. Da8—b8 KXf5 2. Jg3- atd.
2. DXd6-- atd.
1. .. . Ke6
1. . . . Se4 2. DXd6-+ atd.
2. Je—g3 atd.
1. . . . e2
2. Jí—g3 atd.
1. . . . gi
Čís. 75. — 1. Vg5—g7 1 d6 2. Dg6l fXg 3. Jbé! atd
Skvostná hlavní hra! Ostatní snadné.
Čís. 76. — 1. Sc3—e5 Kro (d4) 2. Dc6 atd.
2. Kf7 atd.
1. . . . Kd7
2. Sd5 1 atd.
Čis. 77. — 1. Jd5—b4 giS
Ostatní snadné.
Čís. 78. — 1. Df8—hi6! atd.
Čís. 79. — 1. Df8—f6! gXKf 2. VXh7! atd.
2. DXe4+ atd.
1. . . . Sce
2. Jb4+ atd.
1. . . . Se4
2. Dxe6 atd.
1. . . . o
Čís. 80. — 1. Vg6—g7 ca 2. De6+ atd.
2. DXc6-- atd.
1. . . . c6
1. . .. Kxe4 2. Dc6+ atd.
is. 81. — 1. Dd8—c8 atd. Čís. 84. — 1. Df1—h3 atd
Čís. 82. — 1. Sc1—a3 KXe6 2. Jf4+- atd.
2. Je3-- atd.
1. . .. Sxe6
2. Dbl atd.
1. . . . Koi
2. Ddl+ atd.
1. . . . Sbu
Čís. 83. — 1. h8! S, b5 2. Sb2! atd.
2. KXd6 atd.
1. . . . be
Čís. 85. — 1. Dh6—c1 KXc4 2. Dfi+ atd.
1. .. . Kxe6 2. Sg8+ atd.
1. . . . Sh2 (e3) 2. Je3 atd.
2. Jf4+ atd.
Zprávy šachové.
V úloze p. Důrasa, poctěné 1. cenou v soutěži na
dané thema v Plzni, nalezeno dodatečně vedlejší ře-
šení 1. Jc7—e6! Doufáme, že podaří se p. autorovi
řešení toto zameziti.
Redaktor šachové rubriky polského týdenník
„Illustracya Polska“ vypisuje 4. mezinárodní turnaj
řešitelský. K řešení předloženo jest 53 úloh, zaslaných
do úlohového turnaje téhož časopisu. Ceny jsou: 1. 90
korun, II. Sbírka partií Morphyho, vydaná Langem,
III.—VI. vázané ročníky čas. „Wiener Schachzeitung“
dle výběru. Každý, kdo se turnaje zúčastniti hodlá,
obdrží otisk všech úloh zdarma od p. Alexandra Wag-
nera, Stanislawów nádraží.
DXd
Vg
Kd
Jd
jít 6 +
DXc
dh
Jc
Lang
Wag
Plzeň
Polsko
Stanislawów nádraží
Kf 7
VXh 7
DX 4 +
jb 4 +
Jf 4 +
e 5 kra
Sd 5 1
c 6 1
Dc 6 +
Sx 6 2
Sb 2
Kx 6 2
sh 2
Wiener Schachzeitung