1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 28 srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
předplácí se
v Praze v adininistrati
n čirrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
u nis
ntet leta . . . . 7 K
ve fllalkách: 2 K. 30 h
na našsío .
Teštou:
1a naisle
:ko
B čtrrt lela
s dvejí zásilkou
za měs
dtvrt leta . . . . 11 K 0
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 27. srpna. (C.-B.) Ge-
nerál Kuropatkin poslal dnes carovi
tento telegram: »Japonci napadl
dne 25. srpna jenom výcho dní
naše oddíly brannou silou
již páčí zde na dvě pěší divise.
se silným oddílem dělostře-
lectva. Obě strany vytrvaly po ce-
lou noc na svých místech, vzdálených
navzájem 3—5 km. My ztratili včera
100 mrtvých a raněných. V noci byl
celkem pokoj až na menší šarvátky.
Dnes za úsvitu Japonci ob-
novili útok na celé čáře.
L. Z Petrohradu, 27. srpna v 7 hod
večer. (Pův. dopis zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Eskadra s admirálem Rožděstvenským
vyplula 25. srpna z přístavu kronštat-
ského k Libavě. Velitel kronštatský
Birilev pozdravil ji signálem: »Přeju
vám dobrý boj!« Velitel eskadry
odpověděl: »Uhájíme slávy vlajky sv-
Ondřeje.«
Nesmírného množství petroleje,
nalezajícího se ve skladištích port-
arturských, bude použito proti Japon-
cům. Pořízeny již zvláštní přístroje,
jež metati budou petrolej na veliké
vzdálenosti a pak zapalovati jej.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Japonec
Rožděstvenský
Ondřej
Petrohrad
Libava
ty dobrá boj
km
7
article
Körber hostem u Poláků.
Körber hostem u Poláků.
Od včerejšího dne mešká dr. Körber v Kra-
kově, odkud hodlá se po deset dní projížděti po
Haliči, aby netoliko dohlédl na politické a soudní
úřady tamější, nýbrž aby navštívil řadu význač-
ných politických osobností polských.
Není žádné pochybnosti, že cesta jeho má
účel a význam eminentné politický, ale v ja-
kém smyslu a v jakém směru, o tom
do té chvile ani v Krakově, ani ve Vídni, ani
v Praze není jistoty a světla. Zlé svědomí Němeů
jest velice znepokojeno. Kdežto před šesti ne-
dělemi ještě vítali zvěsť o chystané cestě Kör-
brově do Haliče jako nový šachovní tah
Körbrův proti naší obstrukci —
dnes škůdci a vrazi naši chvějí se, aby ten th
nebyl snad namířen proti ni m.
Tenkrát měli za věc jistou, že Körber po-
jede do Haliče, aby si koupil pomoc stančíkův
k osamocení a zdolání nás Čechův; tenkrát již
viděli na obzoru vyvstávati bojovnou alli a nei
německo-polskou s kopím namířeným
proti našemu osamělému národu a proto div ne-
křepčili radostí »mazur«, Ale dnes, jakáto
změna!
Dnes provází německo - centralistický tisk
Körbrovu výpravu do Haliče s očima Arguso-
výma, pln nedůvěry, pln podezření a obav o věc
Němců. Tak po názoru »Zeitu« jede Körber
do Haliče z achrániti sebe na útraty po-
platníkův a na újmu interessů Němectva. Chvátá
prý tam, aby si získal Poláky jako svůj osobní
Körber
Polák
doktor
Čechův
Körbrův
Halič
Krakov
Vídeň
Praha
8
article
pluk, jenž by tvořil jádro příští vlá dn
většiny jeho, sehnané ze stran pra-
vice. »Obrysy této nové většiny« vídí »Zeit«
již tak určitě před sebou, že je zrovna hmatá
rukama: Již prý Mladočeši odzbrojují (? 1) a
prohlašují (kde ?), že nemají více příčin k ob-
strukci, kdyžtě vláda prolomila ně-
mecké veto zřízením slovanských poboček
v Opavě a Těšíně. — Němečtí velkostatkářia
němečtí křesťanšti sociálové zůstali prý k tomu
zápasu Slezska chladnými až po srdce. Zbývá
tedy jedině náležitými koncessemi pro Halič
získat ještě Polákův a Körber bude mít pro své
veliké finanční půjčky většinu bez německé
levice, kterou pohrdavě odstrčí, poněvadž se jí
více nebojí. —
Podobně zdejší orgán Eppingrův »Bohemies
pohlíží na cestu Körbrovu do Haliče skrz prsty.
netušíc z ní pro Němce nic dobrého. »Po trap-
ných a přímo nepochopitelných zklamáních«,
jaké prý Němci zakusili od Körbra v tomto létě
není prý se jim věru co divit, tážou-li se: ne-
zahájen-li cestou Körbrovou do Haliče no vý
kurs vládní politiky rakouské? Ovšem, ve vlád-
ních kruzích se posud i jen nejjemnější záměs
podobného obratu pevně a rozhodně popírá
Polákův
Körber
Eppingrův
Bohemies
Němec
Opava
Těšín
Slezsko
Halič
Zeit
9
article
»Avšak« — vzdychá vídeňský pochybovač » Bo-
hemiin« — »jest tolik znamení, která na
bádají Němce k největší opatrnosti: Podob
se, že ministerský předseda dr. Körber chce
se jak ve věcných, tak i v jiných vztazích z ba
viti veškerého ohledu na zájmy
citlivost Němcův.«
Vždyť prý navštíví i bývalého ministra-
presidenta hraběte Kazimíra Bade na
dárce jazykových nařízení pro Čechy a Moravu,
v jeho venkovském sídle, Busku, což prý mus
v nynější chvíli nedůvěřivé Němce přímo po-
dráždit. Ať prý hr. Badeny za té návštěvy vy-
práví dru. Körbrovi známou historii o těch tem-
notou zakrytých německých poslancích
kteří přisvědčovali k jazykovým naří
zením Badenovým — jichž souhlas však nie
méně naprosto nezastavil koles osudu. Na snadě
tu parallela s oněmi krátkozrakými sla-
bochy (Demly a Hofmanny), kteří dali svůj
souhlas k slovanským pobočkám ve Slezsku.
Němec
doktor
Körber
Němcův
Bade
Busek
Badenův
Deml
Hofmann
Čechy
Morava
Slezsko
10
article
Byť i tu šlo o věc menšího významu, však
tendence, z níž veškerá ta protiněmecká opa-
tření vládní plynou, zůstává stejna . . . Zapí
rá-li se nieméně se strany vládní, navzdor slez-
ským pobočkám, navzdor dlouhé cestě po Ha
liči, navzdor Záhřebu a Inšpruku, každé pomy-
šlení na nový směr, tož nechať pan dr. Körber
také ví, že bude mu vykonati cestu
herkulskou, nežli své dřívější vztahy
k Němcům znovu pořídí.« —
Tak se ošívá, jako nahý v trní, orgán zdej-
šího německého kasina, kdežto německo židov
ský jeho konkurent, »Prager Tagblatt« nic by
sobě z celé Körbrovy cesty k Polákům nedělal.
ba naopak radostně by ji vital, kdyby jen věděl
že účelem její jest pouhé překonání nynějšího
mrtvého bodu: »Jen se to nesmí stát
žádnými ústupky Čechům na útraty
Němcůvle
Naproti tomu listy polské vítají předsedu
ministerstva vlídně ve svou zanedbanou vlast.
aby se přesvědčil o její trudném stavu, o její
potřebách naléhavých, ale zdržují se dosud vět-
šinou promluviti od plic o věcech příštích. Vy-
čkávají patrně, až s jakou Körber při-
jde; že přijel Körber do Haliče, aby hleda
sblížení s Poláky, jest jim jasno. Ale k čemu
a proti komu chce Poláků užiti, dosud sami
doktor
Körber
Němec
Prager
Polák
Čecho
Záhřeb
Halič
11
article
nevědí. Toliko lvovská »Gazetta Narodowa« za-
bývá se touto otázkou všech otázek a varuje
poctivě dra. Körbra, aby snad nepokoušel uvá-
děti Poláky v pokušení zrady na českých bra-
třích. »Špatně by pochodil, kdyby se ucházelo
pomoc Polákův proti české obstrukci« varuje ho
vážně a poctivě po slovansku: »Poláci jsou zá-
sadně proti každé a tudíž i proti české obstrukci,
avšak k tomu se nepropůjčí, aby vládě
k vůli »lámali Čechy« nebo kterýkoliv jiný ná-
rod slovanský.
Dr. Körber se bezpodmínečně podro bi
německému vetu ve věcech národních.
Jeho vinou vzrostl německo-národní š o vi
nism do tak neblahých rozměrů, že zpupnost
jeho nezná již žádných mezi. Kdyby ně
která strana slovanská uzavřela
s Němci spolek proti jiným stra
nám slovanským, dopustila by s
tím samovraždy, jakoby sebe zavraž
dil stát, který by takovýto spolek punfoval.« —
Přijímáme se srdečným potěšením tento
projev národního listu polského. Dají-li ta-
kovou též odpověd dru. Körbrovi na
zejtří státníci polští, pak by rázem celá nynější
chmurná situace cislajtánská se vyjasnila
mohli by nadejíti lepší dnové všem trpícím ná
rodům slovanským v této říši. Politikové polšt
vynasnažovali se ze všech sil sprostředkoval
slušné vyrovnání mezi námi Čechy a Němci.
Gazett Narodowa
Polákův
Polák
Čecho
doktor
Körber
Němec
12
article
Poznali, že při nás bylo k němu ochotya
vůle nejlepší; ale naproti tomu u Němcův na-
prosto žádné, což sami vůči mocnár
konstatovali. Jest jim tudiž úplně jasno,
na čí straně jest vina a křivda a na či nevina
a právo. Mohou-liž toho všeho zapomenouti
tak, aby se snad propůjčili Korbrovi za berany
na rozbíjení našich českých hradeb práva a pravdy
na prospěch našich i svých odvěkých nepřátel
Nikoliv. Chceme doufati v jich zdravý rozum
v jich poctivost a prozíravost, pamětlivou ne
chvilečného prospěchu hmotného, ale pospo-
lité naší budoucnosti. Minulos
i přítomnost poučila nás poznati ne-
přítele společného, nuže dnes nadešla chvile
kde dlužno z ní vážiti naučení ! —
Němcův
13
article
Česká propagarda ve Francii.
(Několik drobností z posled
c e s t y.)
Česká propagarda ve Francii.
(Několik drobností z posled
c e s t y.)
Třikráte jsem se vydal letos za hranice n
lov nových dojmů a zkušeností v různých svě-
tech, společnostech a ovzduších. Na velkýeh
jevišíích evropské politiky, práce a kultury, kde
pořád nemůže se dostat na repertoar český
Honza se svou trochu již staromodní pohádkou,
odehrávají se komedie a dramata svrchované
vážnosti pro rozvoje a převraty blizkých dob
my ubozí propásli jsme za velmi sousedské.
příliš loyální a zbylečně klerikální politiky pře
návratem do říšské rady možnost vystoupiti
nějaké poněkud samostatnější a osobitější roli
Měli bychom býti aspoň pozornými diváky a
připravovat se na všech stranách ke svému vy-
stoupení. Ale býti nepřipravenu je slovanskou
necností, jak dokazují události na dalekém Vý-
chodě a český Honza ještě leceos zaspí . ..
Již je nejvyšší čas, abychom ustali ve své
netečnosti, nevšímavosti a nepodnikavosti. Budo
půjdeme stejným krokem s pokrokem a rozvo-
jem ostatních národů osvícených, zejmena na-
šich nepřátel, budeme chtit dohoniti jejich vy-
spělost osvětovou, obohatíme a posilníme svou
vlasť podobnou ne navnou, rušnou, překotnou
Honza
Francie
Vý
Buda
14
article
činností obchodní a průmyslovou, jaká vzrušuje
západní a severní Evropu anebo uvízneme v
malém a chabém živoření, nedosáhneme jedi-
ného z těch cllů, které nám vytkly programa
idey Palackého, Julia Grégra a Nerudy a k
nimž nové připojují požadavky moderní . ..
A proto především je nutno bourat poslední
zbytky čínské zdi, dělící naši malou, elegickou
idyllu česko slovanskou od velkého, burácejícího,
plodného života evropského.
Bohužel, není dosti potřebné hybnosti
energie. Zanedbáváme pohodlně a lině své nej-
vážnější povinnosti.
Naše politika znala jedině cestu do Vídno
a v té době, kdy Košut, Iranyi, Andrassi, Klapk
jezdili po Evropě jako posedlí, štvali svobodo-
myslnou Evropu proti Rakousku na meetingách
v Hydeparku, dojali Pařiž výpisováním utrpen
národa maďarského a proklestili si cestu k Pal-
merstonovi i Napoleonu III.
A zejmena Vídeň, Berlín a Německo ovládá
náš kulfurní život. Pohlédněte do našich revul
časopisů literárních, vědeckých i uměleckých.
Německá myšlenka převládá všude i tam, kde
se nejvíce hlásají hesla pokroku, reformy a mo-
dernosti.
Palacký
Grégr
Neruda
Košut
Iranyi
Andrassi
Klapk
Evropa
Vídno
Rakousko
Hydepark
Vídeň
Berlín
Německo
15
article
Až na jisté, vzácné výjimky nenajdeme
listu, jenž by byl podobným odleskem všeho
evropského života, všeho záření vycházejících
zhasinajících idel, jako jsou revue a časopisy
anglické, německé, francouzské a ruské. Marné
hledáte v nejkritičtější revui našl essaye a refe-
ráty o nových, význačných zjevech literatur zá-
padních a slovanských. Za to však najdete ob-
šírně články o německé literatuře, filosofii a
vědě a po případě nádavkem (a nadávkou) ne-
urvale lyrický článek nedozralého nadšence, jenž
sladce píše — v takové clihodné antidekadentní
revuí! — o »stlumených soumracích fialové in-
timity« a proto, že jste příliš horlivě podporo-
vali snahy mladých umělců v »Manesu«, podá-
vali ochotně ruku ke všem jiným podnikům, za-
řaďuje vás do »obmezené chasy temna«. V tomto
zajisté ctihodném listě četl jsem mnoho posměš-
ných narážek na česko francouzské styky, ale
ani řádku věcného, vážné revue hodného oce-
nění velké práce Chéradama, Jarraye, Rene
Henryho a všech těch spisovatelů důkladných,
duchaplných a učených, kteří tak úzce souvis
s těmito styky.
Ren
Henry
16
article
Mládež nenalezá nikde povzbuzení, aby stu
dovala život a práci cizích národů a aby cesto-
vala. Nejmladši generace nemá ani té zvědav
dychtivosti poznávati, jakou měli ti, kteří přišl
na počátku let devadesátých a s láskou k Tai
novi, Henneguinovi, Verlainovi, Swinburnovi
Jacobsenovi, Emersonovi, Turgeněvu a Gon
čarovu.
Teď jsou učiteli nejmladších poetů našich
písničkáři a satirikové z německých »überbretlů«.
Našemu obchodnímu a průmyslovému světu dala
by se vyčísti tatáž odvislost od našich sousedů
a nevšímavost k dílnám a tržištím vzdálenějších
a vyspělejšíeh krajů, ale tuto obšírnou kapitolu
si ponechám na jindy.
Česká propaganda zahraniční je tudíž z nej-
různějších důvodů velice důležitým činitelem
agilačním i paedagogickým. A především musíme
míti na mysli akci ve Francii, kde jest největší
možnost úspěchu a prospěchu a kde práce již
je zdatně započata.
Všechny kritiky a úšklebky provázející tuto
činnost na naší i na francouzské straně, obje
vující se občas ve vážných revuích a v méně
vážných žurnálech, jsou často jen útok na osoby
V drobném prodejit
ranní číslo o zobě . . . za 8
odpolední
. . . . za 2 h
Ve fllalkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
cdpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
plnti se hotově napřea.
Přečplapení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též reěskee.
tiskárna a expedise „ Národnich Listá“.
Rukopisy so nevraesjí.
Henneguin
Verlain
Swinburne Jacobsen
Emerson
Turgeněv
Gon
čarův
Národnich
Francie
17
article
nebo neznaleckými projevy lidí, kteři čerpaji
svou všechnu moudrost jen z německé říše
kteří nikdy nevytáhli paty za humna, odkud
však celý svět přehližejí, reformují, napravujía
kritisují.
Nechci hájit nikoho, ani zastávati se my-
šlenky, jejíž prospěšnost uznávají i jeji ne-
přátelé, neboť doufám, že jen snaha po lepším,
po většich výsledeích jim diktuje jejich kritiky
a úšklebky.
A proč sami nechopí se práce a nevyjdou
trochu za humny tito naši filosofičtí Honzové,
věčně za pecí mudrující?
Vykonal jsem na konci července dvě velmi
zajímavé návštěvy v Paříži. Setkal jsem se sp.
André Chéradamem, vrátivším se z celo-
roční cesty kolem světa a poznal jsem nyněj-
šího presidenta městské rady p. Desplase.
Obě návštěvy souvisely s naší propagandou
francouzskou, proto chci se o nich zmíniti,
Můj přitel Chéradame přišel ze své cesty,
jež byla zvláště věnována studiu Spojených
států severoamerických a nejzazšího Východu,
s ohromnými zásobami poznámek a dokumentů
a s pessimistickými názory o nynější válce. Je
upřímným rusofilem a pokládá válku s Japon-
skem za neštěstí Rusů. Chéradame byl několik
měsíců v Japonsku i v Mandžurii právě před
vypuknutím války a poznal důkladně tamější
poměry.
André Chiéradame zanáší se zajímavými
plány, jež mají býti jaksi výsledkem jeho vel-
kých studií a cest a jež především mají slou-
žiti poznání otázky české a sblížení národa na-
šeho s Francií. Již sama činnost tohoto mladé-
ho, energického, neunavného a nesmírně vzdě-
laného politika a publicisty je velkým úspěchem
české věci ve Francii. Jeden takový pracovník
znamená pro nás více, jak spousta článkůo
našich literárních, politických a vědeckých vě-
cech, vržených do žurnálů bez přípravy obe-
censtva a zpracování terrénu.
Honz
Chéradam
Rus
Chiéradame
Paříž
spojený stát
zazší východ
Japon
Japonsko
Francie
18
article
Pan Chéradame je spokojen s dosavadními
výsledky česko-francouzských styků. »Na tom
pranic nezáleží«, pravil, napíše-li boulevardní
žurnál nějaký nesmysl o maďarských Sokolech,
hlavní je, že poznání otázky české proniklo
mezi politiky a spisovately, zabývající se, zahra-
ničními otázkami a že jste získali přátelyv
různých stranách. Vychovávat, zdokonalovat
náš lid a naše reportery v zeměpisu je těžko.
Vám se musí jednat o osvícené muže, kteří mají
vliv a řídl veřejnost a mezi těmi vzrůstá česko-
filství velmi rychle. Má-li dojít k dalším, prak-
tickým důsledkům, musí se objeviti větší horli-
vost na české straně, aby byl z našich styků
získ politický i třeba hospodářský.«
André Chéradame koná přípravy k velké-
mu podniku literárnímu a politickému, o němž
nesmím ještě psáti podrobnosti, ale mohu pro-
zraditi aspoň tolik, že bude velmi souviseti
naším životem politickým a duševním a zajisté
přinese největší zisk české propagándě zahra-
niční.
Dále zanáší se André Chéradame připravo-
váním k tisku dvou spisů o mezinárodní poli-
tice a uveřejňováním řady článků ze své cesty
v revui »Le Correspondant«. V populární uni-
versitě v rue Athenes bude konati cyklus 12
přednášek o své cestě kolem světa. Universita
tato je organisována a vedena Chéradamema
její přednášky navštěvuje kolem 8000 členů.
Úspéch demokratického toho podniku je tak
značný, ze Chéradame najal nový sál pro po-
Chéradam
Le Correspondant
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápísků vypravuje dr. Servát
Heller.
doktor
Servát Heller
20
article
V době absolutismu.
XVII.
21
article
(Kolik bylo gymnasií a reálek. — Zádná
nadprodukce vzdělaného lidu. — Jindy
a nyní. — Nedostatek doktorů medi-
ciny a učitelských sil pro školy ele-
mentární. — Pokleslost tehdejšího ná-
rodního ducha. )
Abych udaje o školství našem v době ab-
solutismu v povšechných rysech doplnil, uvádím
tulo ještě, že bylo při pádu Bachovy vlády
na počátku vlády ústavní v Čechách celkem 17
úplných a 6 jenom nižších gymnasií, samo-
slatných reálných škol pak 8, a lo;
v Praze 2, v Liberci, v Rakovníku, v Lokti
v Budějovicích, v Kutné Hoře a v Písku; mimo
budějovickou byly všechny tyto reálky úplné čili
vyšší. Kromě těch bylo ještě několik s hlavními
školami souvislých dvoutřídních reálek, kterýmž
se lečkde také říkalo školy »měšťanské«. Roku
1857 podal konvent řádu sv. Benedikta na Slo-
vanech vládě žádost, aby směl v Praze zřídit,
otevřit a vésti nové, čtvrté gymnasium, avšak žá-
dost jeho byla zamítnuta.
Vláda, majíe na zřeteli účely praktické
nepřejic tak zvaným liberálním snahám po ener-
gekém šíření theoretického vzdělání dle hesla
»0svělou k svobodě!« dovolovala množení a roz-
šifování škol jenom tou měrou, jak dle jejího
soudu vyžadovala skutečná potřeba. Hyperpro-
dukce čili nadvýroby lidí úplně nebo napolo-
vzdělených nikterak podporovati nechtěla, obá-
vajíe se, že by vzdělaní, ale nezaměstnaní nebo
špatně opalření a tudíž nespokojení muži se
stali kvasem, ohrožujícím společenský a veřejný
pořádek. Tato asi jenom z reakcionářských po-
hnutek plýnuvší úzkostlivost a péče měla are
také dobrou stránku: kdokoli tehida vystudoval
a pro pravidelnou práci v normálně občanském
životě smysl měl, došel ihned přiměřeného za-
městnání a záhy také dobrého postavení. Tla-
čenic o nově zřízené nebo uprázdněné úřady
tehda nikdy nebylo a nervósně dvehtivá honba
Bachův
svatý . Benedikt
Jindo
Čechy
Praha 2
Liberec
Rakovník
Budějovice
Kutná hoře
Písek
St
Praha
22
article
o vypsaná místa byla tehda věcí neznámou. Ne-
dostal-li uchazeč místa, na kteréž nejdřive po-
mýšlel, obdržel záhy jiné. Protekce, strýčkovství
a kmotrovství panovaly tehda také, ale účinky
jejich nebyly hrubě cítěny; dostávalo se na
všechny a konečně, řikávalo se, člověk nikdý
neví, kde vlastně štěsti udělá. Tento pro intel-
ligenci výhodný stav vysvětluje se hlavně okol-
nosti, že tehda nepoměrně méně lidí studovalo,
než nyní. Z uvedené mnou (v čísle XV. těchto
článků) statistiky pražské university (tehda jed-
notné) z r. 1856 vysvítá, že bylo na př. loň-
ského roku jenom na filosofické fakultě české
university skoro zrovna tolik posluchačů, co
tehda na všech fakultách jediné pražské univer
sity vůbec; právníků pak že bylo r. 1903 je-
nom na české universitě o 753 více, než roku
1857 všech universitních posluchačů vůbec.
pražský univerzita
23
article
Ještě r. 1861 bylo na jednotné universitě praž
ské všech posluchačů, řádných i mimořádných,
dohromady 1285, tedy o 691 měně, než bylo
loňského roku jenom na české universitě práv
níků. Jest ovšem samozřejmo, že veliký rozvoj,
jenž ve všech oborech a zřízeních našeho stát-
ního, politického, samosprávného, kulturníhoa
hospodářského života od let šedesátých se usku-
tečnil, mnohem více studovaného lidu, potřebuje,
než ho bylo potřebí v letech padesátých, avšak
tato potřeba se v jakési progressy stále ukájía
zmenšuje, kdežto počet studujících buď celkem týž
zůstává aneb stále ještě vzrůstá, takže se jeví
trapný přebytek nejenom studovaného, nýbrži
přesně kvalifikovaného mladého lidu, pro nějž
ani stát ani země ani společnost nemají vhod-
ného zaměstnání. Tento kritický stav vyzývá
nutně, aby hledány byly cesty a prostředky k ja-
kési regulaci studií a spojené s ní organisaei
práce, zejmena vzhledem k brzkému již asi zří
zení druhé české university na Moravě, jímž
zcela nepochybně počet akademického student-
stva ještě bude rozmnožen. Této péče a starosti
doba absolutismu arci neznala.
český univerzita na Morava
24
article
Spíše naopak, aspoň v některých oborech
Doktorů mediciny na přiklad byl zeela zjevnýa
také cilelný nedostatek, takže lékařskou prax
zejmena na venkově z valné části vykonávali
obstarávali pouzí ranhojíči anebo nediplomovani
lékaři, kteří žádnými doktory nebyli, ale z nichž
mnozí arci zkušenostmi. četbou a vrozeným dd-
vtipem výbornými praktiky se stali a velké dů
věře se těšili. Ale i těch bylo méně, než okol
nosti vyžadovaly.
Také učitelských sil byl v druhé polovině le
padesátých byl citelný nedostatek. Tak oznamovaly
r. 1857 úřadní noviny, že ve mnohých škol
ských okresech čili víkariátech po desíti i více
mladých, podučitelských sil se nedostává. Mladí
lidé pak povzbuzováni, aby se dávali zapsat na
učitelské ústavy, že jim kyne brzké znopatřent
atd. Porovnejme s tímto stavem obrovský nával,
jenž drahně let už rok co rok se opakuje při
zápisu na učitelských ústavech našich. Jakých
tu proseb a jakého zrovna zoufalého shánění
protekce, aby uchazeč (mladík neb dívka) i po
výborně odbyté přijímací zkoušce na ústav se
dostal! A co absolvovaných kandidátek čeká pak
na místo řadu let anebo vůbec docela marně
V tom ohledu byla pro studující mládež doba
absolutismu dobou zrovna ideální. Ovšem nebylo
tehda hmotně postavení učitelů příliš lákavým
ale za to byl kandidát záhy u cíle. Učitelských
ústavů bylo tehda v Čechách deset: v Praze
dva (český a německý), v Plzni, Král. Hradci.
Chrudimi, Mladé Boleslavi, v Budějovicích, Lito-
měřicích, Jáchymově a v Chebu.
Král
Čechy
Praha
Plzeň
Hradec
Chrudim
Mladá Boleslav
Budějovice
Jáchymov
Cheb
25
article
V minulém článku zmínil jsem se obšírněji
o krotkém odporu, jejž zahájil proti německému
vyučování na obecných školách pražských reda-
ktor školského měsíčníku »Škola a živoť«, kněz
Frant. J. Řezáč a o polemice, kteráž z toho
vznikla mezi ním a německými, jakož i úřad-
ními listy pražskými. Do této polemiky zasáhl
v »Časopise českého musea« také spisovatel
básník, kněz Karel Vinařický, tehda děkan v Týně
nad Vllavou jenž ovšem také především váhu
kladl na potřebu a zákonnost českého vyučo-
vání náboženství.
Toto vystoupení spisovatele Vinařického bylo
jistě velmi záslužné a prospělo asi také dobré
věci, avšak ono má pro tyto zápisky po jiné
stránce větší zajímavost. Jeť ono zvláštním, skor
zarážejícím dokladem, jaká obdivuhodná pokora,
malomyslnost a poníženost pádem ústavního ži
vota a obnovením germanisujícíhe absolutismu
zavládla i v kruzích naší vysoké intelligence.
Karel Vinařický náležel telida, ne li ke generál
nímu štábu, jistě aspoň k »nóbl gardě« naší vla-
stenecké armády, on byl svědkem a, jakožto po-
slanec na vídeňském a kroměřížském ústavodár
ném říšském sněmu také vynikajícím účastníkem
našeho velkého politického a národního roz-
machu z let 1848 a 1849, kdy kabinetnímli-
stem císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého če-
ský jazyk ve všech úřadech a v celěm státním
zřízení na roveň postaven byl jazyku německému
a kdy čeština skutečně také zaujímati počala
příslušné sobě místo v celém našem veřejném
životě, a on podlehl přece tlaku okolnostíč
změkl pod železnou pěsti německého absolu-
tismu tak, že nerozpakoval se veřejně přiznat
němčině — také v Čechách — právo vyvýše-
ného prvenství!
František
J Řezáč
Karel vinařický
vinařický
Dobrotivý
Čechy
26
article
Jeho článek v »Časopisu musea království
českého« (II. 1857), nadepsaný »O vyučovacím
jazyku na národních školách« zavdal německým
novinám pražským podnět k polemickým výkla-
dům a Vinařický, aby věc dle svého mínění na
pravou míru uvedl, uveřejnil v »Bohemii« (čís.
186) repliku, ve kteréž obsah i účel onoho
článku authenticky vykládá, tvrdě, že jeho čl-
nek v Musejníku sleduje tento postup myšlenek;
»Paedagogické zásady žádají, aby vyučování n
národních školách se dělo jazykem mateřským
tedy u německých německy, u českých děli
česky. Německé vyučování v nábo-
že nství u dětí jenom českých nemůže býti
uznáno za vhodné. Není také positivními zákony
státu dovoleno. Do národních škol nově zave-
dené německé mluvnice a čítanky předpokládaj
u žáků již z domova znalost německého jazyka,
kteréž ale české děti do školy nepřinášejí. Ro-
dičové, kteři svoje jenom české děti do škol
s docela německou vyučovací řečí uvádějí, ne-
vědí sami, jak zbytečné překážky učitelům
dětem do cesty kladou. Dále pak dovozuje člá-
nek, že dle rozumových zásad paedagogie, dle
platných zákonných předpisů a na základé c.k
ministerstvem pro kultus a vyučování zavede-
ných česko německých učebnie české děti na
hlavních a farních hlavních školách postupně
ke znalosti německého jazyka od
první třídy počínajíc dále vedenya
jak v reálných předmětech vyučovány býti mo-
hou a mají . . . Takový postup mohl by sle-
dován býti také na základě německého vyučo-
vacího jazyka na německých hlavních školách,
když by rodičové projevili přání, aby německé
děti také českému jazyku se přiučily.«
Bohemia
27
article
»O tendenci tohoto článku — praví Vina-
řický dále — nemůže býti u nepředpojatého
člověka žádné pochybnosti, čte-li na konci mých
vývodů: »V městských obcích se smíšeným
obyvatelstvem dá se vyučování na národních
školách upraviti v ten způsob, že by se vyučo-
vání délo v jazyku mateřském, druhému jazyku
pak že by se vedle učilo. — Kosmopolitický
význam mají sice reálky a mnohojazyčné školy
vyšší, nikoli však jednojazyčná, jenom německá
škola hlavní, která pouze o jednu, nejvýšeo
dvě třídy nad triviální školu vyniká. Uznáváme
německý jazyk za faktický jazyk rakouského
státu, jakožto vzájemnou pásku rakouských ná-
rodností ve všech vyšších sťerách života, ve
státu, ve vědě, v umění, v obchodě a tržbě
právě proto naznačili jsme, jak by si naše če-
ská školní mládež německý jazyk snáze, než
jinak, osvojiti mohla, aniž by svůj přirozený
mateřský jazyk odhodila« atd.
Vino
28
article
Tuto jaksi závěrečnou větu svého článku
přeložil a předložil tedy Vinařický se zvláštním
důrazem a s doznaným úmyslem německému
publiku, aby ukázal neškodnost své snahy a žá-
dosti. Za trochu češtiny na tak zvaných hlav-
ních školách — slavnostní uznání němčiny za
jazyk státní, za jazyk všeho vyššího života,
vědy umění a obchodu! Člověka pojímá nyní
zrovna závrať při pohledu, do jaké hlubiny po-
níženosti a sebezapření upadl duch tehdejší če-
ské intelligence! »Časopis musea království če-
ského« representoval přece tehdejší naši nejvyšší
národní intelligenci, či nebylo tomu tak?
Jakožto další doklad obecné pokleslosti
uvadlosti tehdejší pražské intelligence uznávám za
dobré uvésti toto faktum: dne 24. května 1857
oznamovaly pražské noviny, že »Královská če-
ská společnost nauk« čili naše Učená společ-
nost — jak se jí obecně říkalo a dosud říká —
jmenovala svými čestnými členy Jeho Excellencí
tajného radu dra. Alexandra svobodného pána
Bacha ve Vídni a Jeho Exc. král. pruského
skutečn. tajného radu a vrchního ceremonáře
F. svob. pána Stillfrieda Rakonitze v Berlíně.
To mluví opravdu samo za sebe
Alexandr svobodný
Bach
Vídeň
Berlín
Stillfrieda Rakonitz