Číslo 80.

Ročník XXXXIX

V Praze, v neděli 21. března 1909.

Na ranní a večerní listy předplácl se v Prazo v administraci 9K na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K — k s dvoji donáškou na neěsle. . . . . . z na čtvrt leta . . . . 7 K 6ah ve Blálkáeh 2 K 8o na měsic . Poštou: na měsle. na čtvrt ieta : . . . 9 K 60 s dvojí chsnkooj k sol na měsin na čtvrti iota

Dnsšní číslo pro Prahu le o 20 stranácb. Přiští číslo „Národních Listů“ vyjde v ponděli dne 22. března v obvyklou hodinu polední.

Dall říši, což říše jest. .. »Dílo sebezachování včera parlament vykonal, nic více, nie méně.« Tak kvituje dnes vládní »Prager Abendblatt« povolení letošního normál- ního odvodu brancův většinou posla- necké sněmovny (289 proti 103 hl.) Dvojí může býti smysl těto oficiosn frase: buď se jí chce říci, že parlament po- voliv letošní normální odvod brancův, zachrá nil sebe sama před smrtí náhlou a ne- nadálou, anebo, že tím zachoval existenci — Rakousko Uherska. Jedno lepší než druhé Nejlepší však jest odůvodnění: »Nebot tím dalo lidově zastupitelstvo patřično odpověď k otázce, stojíli za velm závažnými rozhodnutími vlády. « — Kdo sledoval celé jednání poslaneck sněmovny a výslovné důvody, z jakých strany blasovaly buď pro, buď proti povolení re krutů, věru nemůže říci, že by se bylo jed- nalo o manifestaci, stojí-li parlament za kterýmis »velmi závažnými rozhod- nutími vlády?« — Naopak ani vláda sama si netroufala otázku podobně postavit. nýbrž hned předem moudře se zaří kala, že naprosto nepožaduje žad- ného osvědčení důvěry pro sebe. nýbrž zádá toliko, aby se dalo říši což říše je st.

»Se zadostučiněním konstatuji«, pravi ministerský předseda bar. Bienerth dne 16. t. m. ke sněmovně, »že celá řada řeč níků nejrůznějších táborů projevila s práv nou myšienku, že povolení zákona kontingentu nováčků, zejména za dnešních okolností, není žádným votem pro vládu, nýbrž pro stát a pro ná rody«. — Celá ta řada řečníků nejrůznějších tá- borů totiž vyslovila se hlasitě a důtklivě pro mír se Srbskem a doufala, že nejlépe prospěje míru, když povo- lením rekrutův v této kritické době sesil před světem brannou moc Rakouska mě- rou normální jako každoročne se děje za dob klidu a míru, poněvadž by jinak války žádostiví živlove šířili pověsti o hlubokém rozvratu v Ra- kousku, vůči němuž jen v rychlé, ví- tězné válce jest včasná spása. Poučujíc dějiny s dostatek, jak přečasto reakcionář- ské vlády, když nevěděly si již s obecnou nespokojeností doma rady, hledaly spásy pro sebe otevřením »ventilu na venek«; viz na př. Napoleonovu válku proti Rakouskur. 1859, výpravu do Mexika atd. Rovněž pak poučují dějiny výstražnými příklady, jak ne- jedné válce mohlo býti vyvarováno, kdyby soupeřové byli včas znali obapolné skutečné síly a nebyli bývali v omyl uváděni o připravenosti a mohutnosti so- kově. Omylem podobně osudným zdá se býti snad ohledně branné mohutnosti Ra- kouska Uherska obestřen zrak veřejnostiv Srbsku, což za tragického postavení, v ja- kém se dnes národ srbský ociťuje, věru je pochopitelno. A takž většina parlamentu cis- lajtanského i se Slovanskou jednotou povo- lovala letošní normální kontingent Němců za tím vysloveným úmyslem, aby tím uvarovala válce a prospěla věci míru, při čemž ze- jména čeští a jihoslovanští mluvčí stran dů- razně vyslovovali vládě Bienerthově svou nedůvěru a nespokojenost naprostou. — Naproti tomu parlamentní menšina, v níž nete

byli vedle sociálních demokratů tolikéž národní zástupci slovanští a ze- jména čeští, mínila, že dá svému hlubo- kému hněvu proti vládě Bienerthově jako své lásce pro mír výrazu patřičného nejlépe přímým hlasováním proti předloze vladní o odvodu brancův, poněvadž tím jednak bude zaražena strana válečná mimo parlamenta zvláště v Uhrách silná, jednak otřesena vláda Bienerthova, ohrožující nás, Čechy, svými jazykovými pledlohami tak povážlivě jako dosud vláda rakouská. Veřejnost česká po rázných opposičních projevech celé řady poslanců českých, agrárních jako národně svobodomyslných očekávala bezpečně, že veškerá delegace česká ve Vídni již při této příležitosti na- bidne ministerstvu Bienerthovu bitvu roz hodnou; buď obstrukcí nebo hlasováním proti předloze o kontingentu berním. Nuž v tom jest dnes opět zklamána. Převážná většina delegátův českých, v první řadě poslanci národně katoličtí, ve druhé agrár- níci a ve třetí Mlado- i Staročeši, za jedno s jihoslovanskými poslanci hlasovala pro normální odvod branců, učinivši jménem

Slovanské jednoty toto prohlášení: »Náš boj čelí ve všech fázích svých proti vládám Slovanům nepřátelským. Toto naše stano- visko oposiční nezmění se v nejmenším ani dnešním hla sováním pro nováčky. Jednotným a odhodlaným postupem všech národů ra kouských v tomto okamžíku lze ještě nej spíše zažehnati nebezpečí války e Nechceme se činiti soudci o této taktice poslanců našich, ale toho zamlčeti nesmíme, že pak bylo chybou vypnouti před tím oposiční strunu v Čechách do té míry, že všechna veřejnost naše očekávala po tolikých udatných slovech logicky rozhodný oposiční čin, v čemž opět dožila se zklamání neli bého, jež může neblaze podlamovati důvěru lidu a upřímnost svých zástupcův a tak roz množovatí ještě posavadní věru až žalostnou rozháranost našich poměrů veřejných.- Poslanci čeští většinou dali říši což říše jest, nuže nyní tím netrpělivěji bude národ český požadovati, aby říše dal národu českému, což jeho jest

Válečné nehezpečí na Balkáně Diplomacie má slovo. Napjutí, které držl ve svých spárech už týden evropskou veřejnost, neochabuje přes to,, že někleré z diplomatických počinů posledních hodin jakoby vnášely paprsek naděje do těž- kých mrsků slažených na obzoru Nejjasnějším z nich zůstává návrh Tittonův, s nímž podle zpráv z kruhů, italskému zahraničnímu ministerstvu blízkých, vyslovily souhlas Fran- cie, Anglie a Německo. I od Ruska bylo včera ještě očekáváno přisvědčení. Úspěch Titonův se pokládá za takový, že nelze více ani mluviti o odstoupení jeho. K oplimismu v Londýně přistoupilo rovněž nadějnější pojímání situsce v Pařiži, kde vládní kruhy se oddávaji důvěře, že Srb- sko k nověmu zakročení velmocí osvědčí ochotu k odzbrojení av nové okružní nótě všem mocnostem vyhovi sla novisku ruského vyzvání a zřekne se územních náhrad. Tento krok Sebika — dle téhož mi- nění — byl by i ve Vidni uznán doslatečným Takovéto uklidnění dochází opory i zprá- vami z Vídně i z Bělehradu. Původně byl úmysl, aby hrabě Forgach podal odpověd rakouskou na srbskou notu ze 14 března už včera. Pak odpověď odložena až na úterý nebo slředu nastávajícího týdne, aby mocnostem do přáno bylo času k dorozumívací akci. Velmoe vyslovily nyní přání po opětném odložení cdpo vědi a rakousko-uherská vláda je s ochotna vyhovéti, tak že odpověď hra- běte Forgache dána bude snad až ke konci to

hoto měsíce. Tím krise vstupuje ve vleklé stadium. Další ovšem záleží od toho, jakým úspěchem bude provázena akce velmocí, jež směřuje jednak k dosažení po kojného prohlášen! od Srbska, jednak k umožnění konference. Rovněž v Bělehradě se dostavilo uklidnění, poprvé po několika dnech horečného napjetí, pod dojmem zpráv o nastávajícím přátelském rozkladu velmocí a z nadějí v evropskou kon- ferenci, od níž ovšem Srbsko očekává „tako- vé rozřešení bosenské otázky, které by jednak bylo úplně spravedlivě jednak zabezpečilo mír na dlou hou dobu. Slyšíce však na druhé straně rozhodné uji- šťování, že konference může býti zabezpočena dostane-li se rakousko-uherské vládě předjejím sejitím se jistoty že bosenská otázka na konferenci bude pou z registrována — nemůžeme než posu zovati stav nynější krise s nej vyšší opatrno s t í.

Naše zprávy z Bělehradu. Sp Z Bělehradu, 20. března. (Zvl. telegn »Nár. Listů«.) V dnešní schůzi skupštiny po volen byl bez debaty dodatečný úvěr na výzbroj armády v obnosu 5,350.00 dinárů. Taktéž přijata předloha o minimálnín celním tarifu. Situaci možno charakteriso- vati těmito slovy: Rozhodnutí o válce nebo míru nespočívá dnes ani v rukou naších, ani našeho souseda, nýbrž na be- drech diplomacie. Srbsko trvá ovšem na tom, že bez zadost- učinění jemu klidu nebnde. Došla nás zpráva, že slibovaná nota rakouská, na niž odpově jest připravena, zaslána bude bu zítra, anebo až ke konci měsíce. Na slodkem mírnější pohody a přes den slunného počasí taje rychte sníh a voda na Dunaj stoupá. Z Bulharska ohlášeny čety dobro volníků.

Sohyluje so k ultimatu? M Z Cařihradu, 20 března. (Zvl. lel. »Nár. Listů«) Z Vidně avisované zprávy ollašuji blízkost rnbouského ul- timatn, které bude prý žádati závazné ujištění, že Srbsko se vzdává territoriálních kompen- saci a dovolávání se tribunálu velmocí. Dopadne-li srbská od- pověď vybýbavě, překročila by prý rakouská armáda Dunaj a Sávu. Z válečné zápletky by musily pro Ture cko nastati zvlástě citelné do sledky, zejmena přerušením dopravy na východnich tratlch. Podle dobrýeh informaci jest však pro připad polřeby posta ráno o spojení trati Constanz a (K stendže)—Bukurešt.

Bělehrad cíti pevnou půdu pod nohama. Z Bělehradu, 20. března. (K. k.) Napětí s jakým se očekávala ve vládních kruzích nová Rakousko-Uherská nóta, následkem čelnýeh zpráv zahraničních novin o nastávajícím přá- telském rozkladu velmocí v Bělehr ade skorc úplně pominulo. Všecky obavy že Rakousko-Uhersko učiní přímý a rázný krok zmizely, a dostavila se místo nich velká na- děje ve sprostředkující zasáhnut mocností. Teď se cítí v Bělehrad opět pevná půda pod nohama. Pro hlašuje se, že Srbsko vždy zastávalo a hájilo náhled, že mu je v bosenské otázce vyjednávat pouze s evropskými velmocemi, ne však s Ra- ko usko-Uherskem samým. Srbsko prohlašovale opětně a stojí i dnes nezvratně na tom, že pouze velmoci společně jsou kompe- tentní vyřiditi otázku annexe Proto je přirozeno, že se Srbsko podv ol bez výhrady takovému usnesení neboť Srbsko nepochybuje, že evrop- ská koníerence provede pouze ta- kové rozřešení bosenské otázky které by bylo jednak úplně spra- vedlivé, jednak však zjednale pouze takovou novou situae v Evropě, která by zabezpečila evropský mírne na okamžik, ale n dlouhou dobu. Násilím vynucen prohlášení Srbska nemělo by prak tické ceny ani pro Rakousko-Uher sko ani pro Evropu. Nejde o obratnou politiku pštrosí, nýbrž o důkladné odvrácen

nebezpečí, kleré by stále ohrožovalo avrop- ský mir. Takové nebezpečí záleží v tom, žes činí pokus rozřešiti bo senskou otáz kubezohledu na životní zájem srb- ského národa. Srbsko chová neoblomn nojvětší důvěru v moudrost mocnosti, kterým připadne neloliko zásluhh, nýbrž i zodpovědnos za nově způsobenou situaci. Poněvadž je i Srb sko naplněno poctivou a upřímnou mírumilov ností, splní všechny rady, které s snášejí s důstejností samos tat ného státu v přesvědčení, že velmoe před udělením takových rad d sáhly dohody o řešení bosenske otázky. Tímto postupem odpadne pro Srbsk také poslední nutnost, že by musilo vstoupit s Rakousko-Uherskem v nějské přímé vyjedná vání o bosenské olázce, čímž zase odstraněn by bylo největší nebezpeči porušení míru. Srbsko bude prý ve válce v situae Burů. Z Cařihradu, 20 března. (K. k.) »Sabah rozepisuje se o možnosti války a praví. že dle jeho názoru nedozná Srbs k u Evropy podpory. List porovnává možnou válku mezi Rakousko Uherskem a Srbskem s válkou mezi A nglii a Bury. Burové také očekávali od E vrop podporu, ale zklamali se. Srbové maj sice pokrevné Rusko, to nemůže jim však v nynější situaci pomoci; mohlo by nejvýš p porážce Srbska prostředkovati Týž list přimlouvá se v úvodním článko opětně za nulnost, aby Turecko spojilo se s balkánskými státy a upo zorňuje na ni nového ministra zahr ničních záležitostí

Anglický návrh na smírné řešen konfliktu. Z Vídně, 20. března. (Telef. zpráva »N. Le Anglický velvyslanec prý podá rakouské vladě návrh tohoto obsahu: Srbsko má dát prohlášení, jímž Rakousko bud uspokojeno a prohlásí svou och - tu k odzbrojení. Velmoci spučasně pře vezmou v Bělehradě záruku, že Srbsko nebud- Rakouskem napadeno. Kdo jest za Srbskem? Z Bělehradu, 20 března. (Pův. tel. » Nár Listů«.) Vláda jest odhodlána pokračovati ve zbrojení, čemuž nasvědčuje i povolání třetí výzvy k několikadennímu cvičení ve zbrani Srbsko dovede vytrvati ve zbrani třebas pů roku a déle, neníť za ním pouze Rusko, nýbrž i Anglie, jejiž podpora jde tak daleko, že mu dala v hojném množství pušek nejnovějšího modelu. Ministr Živkovič prohlásil, že jeho se- trvání ve vládě jest zárukou, že Srbsko se nedá zatlačiti v nečestnou povolnost. Prohlásii dokonce, že dojde-li k válce, bude první bitva svedena před Bělehradem, ale druhá už pře Novým Sadem. Německo prý chrání evropský mír R. Z Frankfurtu n M., 20. března »Frankf. Zig.« oznamuje: V Berlině n ev ěřil

V drobném prodejis ranní čislo o sebé . večerni . . . . za 4h Ve flišlkách na venkov ranní cislo . . . . . večerni . . . . . . . . 5 Inseráty platí ss hotově papřen Předplscení a inserty přijimi administrace v Marianske ul., 5. Tam nacházsji se též redakca, tiskárna a expedlne „Národnish L.stů- Rukopisy ze novraceii

v nebezpečenství evropského konfliktu ani tehdy, kdy v ju ých hlavníeh městech bylo smý šlen roze věné. Německá politika se nsome- zila jen na strohé zdůraznění spojeneckého po- měru s Rakouskem, naopak splše pracovala tiše, aby zabránila evropskému kon- fliktu a byla zejmena v dobrém po- měru po celou dobu k francou z ské vládě. Německo bylo také ochotno k zakro- čení v Bělehradě společně s ostatními mocnostmi. Avšak Izvolský porušil tuto akel samo statným postupem. Výsady maďarského tisku zrušeny Až dosud měl maďarský tisk zvláštní pri- vilej proti novinářstvu před Litavou. Kdežto zde zakázáno uveřejňovati zprávy o vojenskýeh opatřeních, mohly uherské listy psáti s plnou svobodou o všech. Nyní učiněn konsc i této svobodě, kter) se stala na řišské radě předmě- tem interpelace posl. Breitera, neboť, jak ozna- muje uberská tisková kancelát z Pešti, uveřejní zejtřejší číslo úřadního věst- níku nařízení uherského minislerstva o zákazu uveřejňování časopiseckých zpráv, týkajícíchs vojenských opatřenl. General Pino v audienci u císaře. Z Vídně, 20. března. Velitel 10. sbor v Přemyšlu generál pěchoty rytit Pino z Frieden- ihalu bude v ponděli přijat v audienci císafem. Rifaat paša z Berlina do Říma. Z Berlína, 20 března. (K. k.) Na počest tureckého m nistra zahraničních záležitostí R- faata paše konala se u státního sekretáte zahraničního úřadu svob. pána Schoen hostina, které se zúčas niſi venezuelský vyslanee de Paul, turecký velvyslanec generál sl. G oltz atd. Turecký ministr zabraničních záležitostí Rlast paša odjel dopoledne do Ří ma- Raská zpravodajská kancelář v Belehradé.

Z Bělehradu, 20. března (Zel. tel. »N. L e) Ruští zpravodajové, kteři se do Bělohradu sjeli, zřídili svou vlastní zpravodajskou kancelář, aby veřejné mínění ruské chránili od výmyslů a ten- denčních nepravd, kterými pracují jiné zpravo- dajské kanceláře. Ředitelem ruské zpravodajské kanceláře v Bělehradé bude známý publieist Amfiteatrov, jenž před lety, když byl ještě spolupracovníkem »Nového Vremene«, měl při- ležitost poznati Bulharsko a odtud Balkán. Pro rodiny povolaných vojenských gnžistů. Právě vydaný díl předpisů o požitcích vojska ze mobilisačuích poměrů obsahuje důležitá nová usta novení o rod nách reservních gažistů, povolanýc v případě mobiliaace Roliny povolaných reservních důstojníků a res. vojeských úřadníků, pokud tito nejsou v civilní státní službě, obdrží baz ohledu na jejich bydliště připlatek 2. činžovní třidy t. j. 812 ročně, kdežto dříve měly jen nárok na vojenské při- bytačné, v jejich bydlišti obvyklé. K tomu přistupuje nově zřízený sustentační příspěvek měsiéně 50k. takže dostenou r diny reservních gažistů okrouhle 120 K měsíčně. Povolaný ovšem ma příjmy, přislu- šící mu podle jeho ho lnosti. (Další zprávy viz na str. 5)

Říšská rada. Poslanecká sněmovna- (Sehůze 139.) Ve Vídní, 20. března. (Zvláštní telef. zpráva »Nár. Listů «.) Velice pozoruhodnou řeč v dnešní povšechné rozpravě o postátňovacích předlohách pronesl ministr železniční dr. Wrba. Miníme údaje, jež učinil v příčině budouenosti. Týkají se ze- jména dvou velikých úkolů, které nastávají že- lezniční správě státní: reorganisace stát- ních drah a reformy tarifů na státníeh drahách. Dr. Wrba oznámil sněmovně, že po po- státnění bude míti jeho resort s oběma těmito

FEUILLETON. V Praze, 20. března. 6 (Kronika.) Pan dr. Čeněk Zibrt nám zde onehdy předložil zajímavý dokument! Na mou věru! S věemi pokroku a rozvoje nen dokonce tak na spěch, jak byste někdy řekli podle hluku a křiku, který se tropí ! Už roku 1592 vyšel učený traktát o tom, kterak by »chudí lidé v obeích a městech chování a opa- trováni být měli a mohli,« aby byl odstraněn nešvar — veřejné žebroty ! Dnes by spis etihod ného vlastence a lidumila Nigellusa Trojana z Okořína mohl směle vyjíti znovu! Byl by stejně povzbudný, záslužný a časový! Tak málo jsme pokročili u věcech, o které běží, za dobu — tři set rokůl Mále na své denní procházce městem faké určitá místa, kde mustte kolem dlaně vzlažené. jako musíte kolem výběrčího na mostě. Zápasíte denně se svým svědomím: dát či nedat? Ne vite. Staletí pokroku minula, problém zůstává pro- blémem. Nahodilo se vám, vyslechnout příležitostnou rozmluvu chodců. — Nedávej nic! Já nikdy nedám ! Mám zá sadu! — Pěkná zásada! Nekřesťanská! Krejear člověka nezabije, chuďasovi pomůže! Třeba dátil — A podporovat veřejnou neplechu ! — Pomáhat bližnímu není neplechal — Ale veřejná žebrola je uznané zlo ! Je plášuik nejhoršího sobectví, řemeslné spekulace. snad i zločinu ! — Musilo by se doložiti

— Je doloženo! Vyšetřilo se. Celé rodiny živí se bezcitně neštěstím mrzáků, neduživeů nevinných děti, bezbranných starců! Za nejhor šího mrazu a nepohody vystrkují nešťastníky n ulici, aby probouzeli útrpnosl a sháněli »výdě- lek« pro své trýzniče. Celé »podniky« žebrácké, průmyslně zařízeně, byly objeveny .. — Možná! Snad byly objeveny! Všakto se týká těch, kdo maji na starosti veřejné zři zení, Ja jsem prostý občan, člen množství, člo- věk. Jdu kolem bližního, který vztahuje ruku o pomoc. Je potřebný, tolik je jisto. Kdyby mě dostatek, nežebral by. Nemohu nic vyšetřovat Mohu j-n vyhovět citu lidskosti. Konám cinos křesťana l — Cit, neovládán rozumem, není clnost. ale — slabost! — To jsou takové novodobě řeči! Vše chny pojmy se převrací ! Tisie let platilo mez dobrými lidmi: nechoď bez soucitu kolem chu dasa, měj cit k bližnímu, konej svou povinnost Nikdo nepochyboval o povinnosti almužny. Ted najednou: neplecha! Slabost! Veřejné zlo ! Jděte mi s témi modernismy ! . .. Jak vidět, traktát milého pana N gellusa Trojana z Okořina svědčí, naše »modernismy« jsou někdy tuze, tuze — starél

Arci, dnes je život složitější, než býval. Nejprostší věci nějak se zamotaly, zatemnily. Třeba je teprv studovat, vykládat. Co jindy bý valo lidem zcela jasno, dnes je problém. Pie vodu či neplt, ženit se nebo neženit, vstávat levou nohou či pravou? Nevite. Třeba se na to zeptat učených lidí. Dát žebrákovi krejear či nedat? Snad vám odborník poradí! Veřejná žebrota není ozdobou města. Tolik je ujednáno. V postranních uličkách i na štroké třidě, na veřejných schodech, v domech prů chodných, kudy se hrne proud, kde musí lide kolem a není vyhnutí, krčí se všude nějaký obraz bidy, nulí kolemjdoucí, aby pohleděli ustrnuli se, smilovali — Docela zdravé na zpychlého měšťáka Ať se trochu zarazí na shonu za požilkem ! A se rozpomene druhé stránky života ! Nesluší se. žit jen sobě! Nátěstí potkalo chudasa, může potkat i tebe . . .l Tedy veřejná žebrota jako prostředek vý chovný, umravňující? Proč pak ne? Jenže, po hříchu co platen prostředek, selhává-li nadobro Všimněte si trochu proudu obecenstva!

Hrne se lhostejně svým korytem velko- městským. Nedává se ani dost málo vyrušovat na svém shonu. Někdo snad sáhne do kapsy pro malou minci, vpustí do nastavené dlaně spěchá dále. Sáhl dnes jako včera a sáhne zejtra, zeela mechanicky. Nemyslí při tom na nic. Zvykl už svému výkonu Zvykne se všemu. také pohledu na obraz lidské bidy. Někdo zvyk sahat pro malý peníz, druhý zvykl — nesahat Denní běh života všecko sevšední. Kdež zůstala »výchovnost« proslředku Ale něco zůstalo přeel Zůstala možnost — neplechy! Veřejný plášlík, za kterým se skrývá, uevite co! A po- vinnost spořádané obce je jasná. Musí dbát vetejného řádu. Nesmí trpět nic, co by mohlo sloužit za nějaký pláštik nedovoleným věcem — Jinými slovy, chuďas se sebere a od vede ? — Hřeší li proti řádu, zajistěl — Velmi jednoduchý způsob, stát se — »spořádsnou obetel Kdo vi? Zdá se. věc není dokonce tal jednoduchá! Traktát z roku 1592 výslovně na lehal: — Úrad zapoví všelikou žebrotu ! . ..

Tři sta let minulo, leč úřad ke svému úkolu dosud se nedostzl. Čim to? Nepřeje snac sám úřad veřejnému řádu? Arci, traklát obsahoval ještě jiné pokyny — Všichni žebráci a povaleči budou mo a poručením úřadů přidrženi, aby pracovali .. A další pokyny ! Jsou takoví, kteří praco vat nemohou! J ou mrzáci, neduživci, opuštén sirotkové, starci, lidě bez viny v nouzi upadl O ty a takové třeba se dřive postarat. Treb vše vyšetřit, třeba zařdil, kdo pracovat může aby pracoval, kdo nemůže, aby zůstal bez sta rostil A tu je vlastní slovo situační ! Dřive, nežl zakročí, musí úřad nabýt svého práva. A právo dává — vykonaná povinnost, A povinnost spořá dané obci káže: mít o skutečnou bídu a nouz postaráno A jestli žebrola bují dnes na veřejné ulie zrovna jako před třemi sty lety, zbývá jedin závěr. Moderní obec vl bezpochyby, co ukládi veřejný řád a pořádek, ale nemá dost síly, ab zakročila. — Jaké síly? Snad oné, kterou dává vědomí — vyko nané povinnosti.

Nahodili jste se už k podivným výjevůn na ulici. S rážalk odvádl pobudu, který stropi nějakou neplechu. Shon lidu, obecenstvo s staví na stranu — provinilce. — Pustie hol Co pak udělnl? Má hlad Kdyby měl z čeho být živ, byl by pořádn- člověk ! . .. Takové je obecenstvo vždy. Utrpí-li škodu, volá po řádu a pořádku. Ale, jak veřej á moe zasáhne, je podráždéno. Citová bytost! Vždy hotova k velikomyslnosti, pokud jde — na cizé útraty. O gán veřejné moci je konečně také člověk. Výjevy s podrážděným davem nejsou nic zábavného, ani pro slrážníka Kdo může, vyhne se jim. Proto vídat po ulicích tolik že- broty a tolik strážníků, kteří — přimhuřují oko. — A veřejný pořádek? Má, jak vidět, své hlubší podmínky. Pou- hou šavlí a chocholem u klobouku se nevyřídí Jako véc veřejné dobročinnosti se nevyřídí v- řejnou almužnou. Máš-li denně v kapsičce u vesty připraveno několik drobných pro žebráky n ulici, není ještě prokázáno, že jsi lidumilný člověk! — A naposled, aby jménem veřejného po- řádku byl snad pokutován, kdo veřejné — al mužnu dává? — Málem! A vlastně, zcela důsledně předpokládaje ovšem — ostatní A konec konců vyslechnuté rozmluvy zněl zcela přesvědčivě. Dávat či nedávat? — Vite! zavíral oponent. Pečovat o veřejný pořádek, je věc obee! Ma k tomu svůj ap jarát a své prostředky. Až nebude na ulici nikdo že- brat, nebudu mít komu almužnu dávat. Ale vi- dím-li chuďasa s naslavenou dlaní, mám za svou osobní povinnost, neobtěžovat si prstem do ka, syl — A podepřii veřejnou neřest — Ae s Pilátem, pro svoji osobu, mýt sobě ruce v nevinnostil Pan Ngllus Trojan z Okořína sotva by rozhodnul správněji.