9. července 1905

Přiloha „Národnich Listu

k číslu 180.

Strana 13.

Výtvarné uměni. Ještě výstavy. = Kronika výstav pražských bohatne vůči- hledě a kdyby podle počtu a snad i velikosti rozsahu výslav uměleckých objektů mohlo býe už usuzováno na potřebu uměleckého názorua požitku pražského obecenstva, stálo by toto dne na úžasné výši v porovnání s oněmi pokoleními. která se bez reptání spokojovala s hubenou vý- stavou v místnostech žofinských nebo některého zapůjčeného paláce, jednou do roka. Ale poměr ten je přece jen jiný. Nabídka stoupla více nežli poplávka. Výstavy se nabízejí četněji a častěji nežli druhdy, aniž by se mohlo tvrditi, že by se jim chtivost návštěvy vyrovnávala. Na ven- kově je teď snad o něco lépe v té přičině. Už pomalu nebude většího města v Čechách, které by za posledních let nebylo mělo svou uměle- ckou výstavu, pořádanou některým uměleckým spolkem nebo horlivými studenty, kteří vedle di- vadla, výlelů, věnečků a přednášek také tohoto artiklu se zmoeňují. Podle výkazů jsou návštěvy

těchto venkovských výstav velmi značně, nepo- měrně větší nežli v Praze. Mnoho k tomu za- jisté přičiňuje novost i vzáenost exposic, z nichž mnohé dostávaji za doplněk nějakou přednášku, s nimi látkově souvisíci, a právě teď cbystají se na Moravě k celé soustavné řadě uměle- ckých výstav, to jest výstavy po městech koču- jící, které chtějí doprovázeti značnou serií vý- kladových a propagačních brožurek. Je zřejmo z toho, že se všady přikládá výstavám úlohaa síla poučná, že mají za účel získávati jaký zá- jem o umění, kde ho dosud není. Při tom všem je třeba si přáti, aby takové výstavy byly eo nejvybranější, aby byly prosty všeho braku a lee- jaká, z nouze zrobená illustrace, nebyla vydávána za dílo schopné přispěti k poznání podstaty a jakosti umění a k roznícení požitku estetického. Při malých zkušenostech návštěvníků a nerozvážné reklamě právě takové věci mohou přinésti víc škody nežli několik dobrých věcí mezi nimi užitku.

Desorientují, popletou. Umělecko-průmyslová musea přiřaďují se k témto výslavám »čistého umění« se svými speciálními, uměleckým výrobkům věnovanými. Také jim jde o poučení svého kraje, dle pro- gramu ústavu, o povznesení a zušlechtění do- mácí výroby. K tomu přistupují v posledním čase tu onde i výstavy »umělecké výchovy«, v nichž z pravidla se vykládají také nové me- thody kreslení. Kdyby to všechno bylo někde pravidelně a správně registrováno, místo roztrou- šených povídavých reklamních noticek, přehledný obraz tohoto nejnovějšího našeho ruchu měl by svoji zajímavost i poučnost. Umělecko-průmyslové museum pražské by nyní v tomto přehledu zabíralo místo velmi slušné a má také co doháněti, když po drahnou řadu let bylo tak tisněno, že jen v nejnaleha- vějších případech mohlo k nějaké zvláštní vý stavě přistoupiti.

Teď jde vskutku zde jedna výstava za dru- hou, v nově budově a větsích místnostech, několik jich, přiřadíme-li je náležitě k sobě, ukazuje, že je při tom i jakási soustavná pro- pagace při práci. Jeť patrna snáha správy mu- sejní obrátiti zřetel a pozornost producentůa konsumentů ke knize jako dílu uměleckému, pomocí retrospektiv i současných uměleckých novostí. Vazba, tisk, titulní listy, illustrace. zdobné obálky vystřídaly se a několik poučných přednášek se k tomu připojilo. Jak nalehavěje třeba takových demonstrací, ukázalo se nedávno v museu samém u příležitosti výstavy adresních darů k jubileu nejv. zem. maršálka. Mnoho ná- kladnosti, málo vkusu a ještě méně uměni. Je- dině Jos. Fanta a Fr. Anýž ve vazbách, pak v jisté vzdálenosti F. Urban a F. Wenig v písmu a dekoraci tisku vykonali práce vynikající nebo pozoruhodné, jež pronikavé se vynořovaly z tofika nevkusu a nemohouenosti, které mnohdy jakoby ani nevěděly, co jest vazba nebo co má býti psané písmo na dekorované stránce. Tu bylo zjevno, jak mnoho ještě schází. jak mnoho třeba napravovati. Objednatelé sami nevěděli, na koho se obrátit o dílo vkusné, ne-l umělecké a knihařství i pisařství, průměrem. prozradilo svoji neušlechlilost, ano i hrubost.

Výstava našich tištěných knih by nepochodila mnoho lépe. Vyjímaje několik vskutku náklad- ných děl velkých nakladatelství, skoro jen knížky menších nakladatelství a tiskáren, knihy našich modernistů, omezeného nákladu, vykazuji uměleckou péči v tisku a papíru, nepochybně s velkým podílem autorů. Je tedy třeba ná- pravy a usiluje se vskutku o ni. Odborné listy pro tisk a vazbu, »Typografia« a »Knihař« ve- dou si v té přičíně rozmyslně a energicky technologické a umělecko-průmyslové museum pochopila nalehavost tohoto úkolu a výstava fotomechanických reprodukci je patrně článkem těchto snah. Velké pražské firmy »Unie«, Hus- ník Häusler, K. Bellmann, nově pak Depor a Panzer jsou dnes s to obsáhnouti málem ve- škeré způsoby a techniky reprodukce obrazoré na základě snímků fotografických, od prosté sit kové autotypie až po heliogravuru, v černém barevném tisku, a porovnání s vídeňskými zá vody, jež také v Umělecko průmyslovém museu vystavují, a svědomité ocenění kvalit jejich ni- kde nedopadne v neprospěch pražských vý konů.

Spotřeba je přímo závratná a reprodukční dřevo- a mědiryt u nás víc ani neexistuje. Láce a rychlost reprodukce mechanické, autotypií cinkograflí, je toho nepopíratelnou příčinou, ale k dobru sluši firmám počitati, že maji úsilovnou, někde i horečnou snahu zlep- šiti a zdokonaliti stávající, starší nedostaču- jicí nahraditi novými objevy a vynálezy, vyššt jemnosti. Zase je na tom kniha nejvíce zúčast néna, ať je sama jen obrazovým albem, ať vy žaduje reprodukci k illustraci a výzdobě. Světlo- tisk a fotogravura při tom zůstávají jaksi po- vznešeny a stranou. Nedají se spojiti s typovým tiskem ani podle svého karakteru ani nevyvra- titelným způzobem svého tisku. Zůstanou na dále jen vložkami do knih nebo samostatným atlasovým souborem. Také barevná autotypie činí obtíže. Ne pouze svojí poměrnou náklad- ností, ale tím, že i na typovém lisu musí tři-i čtyřikráte projít pod různobarevnými válci a pak teprve se k ní může připojit černý tisk sazby. Aufotypie a cinkografie, reprodukce síťková a liniová, vyhovují obyčejné technice knihového tisku skoro úplně. Arci, mail-li být zvláště

dobře tištěny, nesnesou přece ještě stejného tlaku a nánosu barvy jako sazba a musí bý přece zvláště tisknuty. Přiliš hlučné chvalozpěvy na autotypii ztratí však mnoho na svém zvuku. přistoupíme-li k ni s požadavky uměleckými Zajisté, že podává svoji předlohu věrně a s me- chanickou objektivností a tak by se zdálo, že ničeho nezamlčuje z originálu, je-li barevný, leda jeho polychromii a kolorit. Ale byť by jeho sítění bylo sebe mikroskopičtější a jemnější, přece jen rozkládá jak tonové plochy tak každou linii v pravidelný a umrtvující systém tečeka tím seslabuje a zvláště zplošťuje znatelně mono- chromní převod originálu. Mimo to tonové stíno- vání reprodukce nedobře se snáši s význačnou liniovostí písma, sazby, do něhož bývá zasazena. Umělecká jednotnost stránky a knihy, jednot nost jejího dekorativního vzezření jest a zůstává porušena. Proto celá moderní illustrace anglická, vycházející od prerafaelitů a zvláště WV. Morrise, trvá na liniové osnově, jak ji umělci. 15. 16. věku upravili pro dřevoryt a jak ji moudře také u nás Jos. Mánes před půl stoletím už pěstoval. To jim udržuje náležité spojení se sazbou a cinkografieká reprodukce jejich předlol poskytuje své výhody přesnosti, rychlosti a láce.

Naši illustrátoři jsou skoro výhradně tonisté a málo se starají o reprodukci a ještě méně o to, jak jejich obrázek sedí v sazbě. Než i tam, kde štětec zaměňují perem, málo kdy si uvědomují, že v cinkografické reprodukci a jejím tisku mluvi pouze tlouštka linie a ne její černější nebo bledší barva. Odtud pochodí pak, že perokresba pěkného a harmonicky vystupňovaného efektu. kterého dosahuje zároveň odstupňovanou tlouštkou a barvou, v reprodukci a tisku se objeví dis- harmonická a znetvořuje představu originalua předlohu. Grafičti technikově zminěně nedokonalosti auto- typie usilují všemožně zmenšovati a my musíme se ještě nadále spokojovati s tím, co podávají jakkoli ony nedokonalosti při reprodukci děl umě- leckých bolestně pociťujeme. Ale problem je už zřetelně formulován. Fotomechanická reprodukce vysokého tisku má dojíti k tomu, aby zhotovila desku, která by podobně jako světlotisk, a ještě lépe fotogravura, tiskem na list papíru přenesla ton a linii originalu nerozparcelovanou, neroz- třištěnou, ve spojité jednotnosti. Vskutku také sem směřují všechny pokusy se zrnitou autotypii. které jsou poslupnými kroky k dosažení tohoto cíle. Je dobrou a nadějnou známkou, že ne- uspokojují dosud ani své vynálezce, a zatím mů- žeme se na výstavě v Museu potěšiti a pochlu- biti vynikající dokonalostí ortografie firmy »Unie- Vilím«, která největším subtilitám křídové kresby je tak práva, jako by podávala přímý její otisk To je už pravé nápodobení originálu. Karel B. Mádl.

= Umělecko-průmyslové museum má vedle vý stavy fotomechanických reprodukci, v níž jednotlivé firmy předvádějí také technický postup v přípravě desk a v tisku, ještě výstavu kreseb žáků umělecko prů myslových učilišť. Je to malý výběr toho, co loni rak museum ve Vídni vystavovalo jako výsledek no vého, moderního učení kresbě, k němuž daly přímý podnět školní práce apglické před šesti léty také Praze vystavené. Zajín avo je, že zde scházejí venkoncem kresty dle odlilků, předloh a historických ornamentů. Všechno cvíčení a učení děje se jen dle přírody. Rostlina. zvíře, člověk je modelem; i kreslení perspeklivné děje se dle realných předmětů (vozíků, rozvěšených šátků a p.) a ne dle abstraktních geometrických modelů. Žádné vypiplané a vymořené kresby; vše široce, markantně a se zručným zachycováním podstatné formy a hlavního jejího dojmu oplického. Štětcové náčrty barevné, v několika málo zredukovaných to- nech, i dle zvěře v pohybu, pravé momentky, jsou nejpozoruhodnější. Dekorativní a ornamentální kom- posice pak — po výtce jen plošné — vznikají styli- sací a jakýmsi přehodnocením těchto přírodních studií. Dříve nežli jinde nebožtík F. Schmoranz na umělecko-průmyslové škole pražské zabočil na tyto dráhy. Nejprve ve škole textilní a brzy na to počali zde vymíťovali docela sádru a kreslené předlohy, po kud nesloužily buď k pouhému technickému výcviku anebo za doklady přednášek. Odborníci i laikové mo- hou na výstavě poznati a posouditi správnost i zdra vou prospěšnost těchto principů.

Nové publikaoe redakci této rubriky zaslané Knihař. Roč. VII. čís. 2. (Vývoj knihy. — v Collin, kr. dv. knihař v Berlíně; s ukázkami jeho vazeb.) Der Staedtebau. Roč. II. seš. 7. (Jan se a Müller: Plán úřadnické a dělnické kolonie v Streiffeldu a Kellersbergu. — H. Sehmidku nz Výraz ve stavbě měst a j.) Architektonický Obzor. Roč. IV. čís.7 (V článku »Druhá soutěž na projekty radnice praž šké« činí se výtky porotě, že nesprávně obešla udě lení cen a neodůvodnila odborně svůj soud v proto kole. — J. Fanta: Studie k opravě děk. chrámu v Klatovech. — F. Cuc a J. Mařík: Soutěžný návrh na měšť. školu ve Vys. Mýtě.) Výstava originálů umělecko-prů- myslových výrobků z majetku občanstva korporací chrudimských od 25. června do 9. července 1905. Nákl. průmysl. musea v Chrudimi. Chrudimské museum pořádalo na čtyřicetiletou paměť první místní výstavy umělecké tuto, v nve- deném seznamu podrobně vypsanou. Obsahuje 499 čísel, z nichž asi polovina připadá na malby, kresby a rytiny umělců domácích a pak hlavně vídeňských a pařižských minulého století; starší jsou vzácnějš! Ostatek jsou objekty téměř všech oborů umělecko- průmyslových, starší i nejnovější, domácího majetku často též místního původu, ale také orientálské, ně mecké, francouzské, vlašské aj.

Školská hlídka. Reforma učitelského vzdělání. Manifeslační schůzi zástupcův učitelstv ze školství vysokého, středního i obecnéhov Brně, dnes 9. července konané předložena jes tato resoluce: 1. Jsouce plně přesvědčeni, že úroveň vše- obecně vzdělanosti národa jen tehdy se zvýší bude-li zvýšeno vzdělání učitelstva, a uvažujíce že dosavadní povinné průpravné vzdělání důle žitého tohoto stavu nedostupuje ani té výše, jako vzdělání některých jiných stavů, jichž práce není tak odpovědna ani nesleduje cílů tak dů- ležitých a vznešených jako působení učitelstva prohlašujeme důrazně, že vzdělání, kterého učiteli poskytuje nynější organisace ústavů uči telských, nepřipravuje náležitě ani po stránce vědecké, ani praktické k takové práci ve škole jakou umožňují výtěžky současného vědeckého snažení a k takovému působení kulturnímu mezi lidem, jaké ukládá učitalstvu jeho společenské poslání, i požadujeme důtklivě pronikavou re- formu učitelského vzdělání. Protestujeme proto rozhodně proti zpáteč- nickému návrhu Hirnovu na reformu ústavův učitelských.

Chceme usilovati o to, aby učitelstvo na- bývalo všeobecného vzdělání takového, jakého poskytovati je cílem školy střední, vzdělání pak filosoficko-paedagogického a odborně methodi- ckého na školách výsokých: je nám vzdělání akademické cílem reformního našeho usílování. 2. Uznáváme ovšem, že k tomuto eíli lze dospěti jenom organickým vývojem nynější sou- stavy školské, když se nejprv účelně zreformuje škola střední, nad první nynější počátky po- vznese dívči školství, když se založi a náležitě vypraví druhá česká universita na Moravě a pa ni vytvoří fakulta školská; avšak zároveň jsme přesvědčeni, že mravní a hospodářský prospěeh každého národa příčinně souvisí se vzděláním jeho učitelstva, a proto se obáváme, že se náš národ opozdí, pro hospodářskou soutěž se vzdě- lanými národy západními seslabí a těžkou škodu utrpí, odloží-li se reforma učitelského vzdělání a čekati se bude, až se splní všechny podmínky pro jeho žádaný konečný útvar. Poněvadž jsme zároveň přesvědčeni, že se k vylknutému cíli vůbec nedospěje, když se k němu nezamíří a nevykročí, a přesvědčeni dále, že reforma směrem udaným jest nejenom nutná, ale také možná, naznačujeme, kterak s možnou tuto reformu představujeme. Doporučujeme: I. A. V konečné úpravě svých studií nabývei učitelstvo všeobecného vzdělání na reformované škole střední, a to na nižším stupni v jednot- ném nižším jejím oddělení, na vyšším v sekc- moderní nebo reálné vyššího oddělení.

B. Pro přechodné období (v přítomnosti doporučujeme, aby vzdělání všeobecného do- stávalo se učitelstvu: a) na nižším stupni buď na čtyřleté nižš střední škole (gymnasiu nebo reálce), nebo n škole měšťanské rozšířené na 4 ročníky a reor- ganisované v tom smyslu, aby to byla skutečná škola lidová, poskytující všeobecného vzdělání jehož je potřebí všem vrstvám národa v živote občanském, b) na vyšším stupni na čtyřletých učitel ských akademiích, jež by nahradily nynější ne- dostatečné ústavy učitelské a podávaly vzdělán všeobecné, rovnocenné se vzděláním vyššího od- dělení nynějších středních škol, připravujíce již tak jednu sekci příští reformované střední školy na stupni vyšším účelně odrůzněné. Vzdělání matematicko-přírodovědné a jazykově-duchověd né budiž v plánech a osnovách učebných upra- veno dle nynějšího stavu vědeckého vývoje a tvořiž jednotný a v sobě souladný celek, i do- plněno v nejvyšších dvou ročnících vzděláním ve filosofické propedeutice. Doporučujeme zvláště, aby jazyk mateřský, domácí literatura a dějiny vlastního národa tvořily střed vyučování. a aby povinným bylo studium některého světo vého jazyka živého i jeho literatury (francouz štiny, angličtiny, ruštiny). K umělecké výchově ve smyslu nejširším budíž na ústevech těcht bedlivě přihlíženo.

Učitelská akademie budiž zakončena zkou- škou dospělosti, která buď v zásadě rovnocenna maturitní zkouškou nynějších gymnasii reálek: na jejím základě mějte chovanci přístup k vlastním studiím vysokoškolským na filosofick fakultě, a po zkouškách dodatečných dle určitých odborů studijních také na ostatních fakultách školách vysokých (teelnické a umělecké). II. Vzdělání odbornéhio filosoficko-paedago- gického a methodického nabývej učitelstve: A. V konečné úpravě na vysoké škole pae- dagogické (fakultě školské), zřízené při nynějších fakultách filosofiekých, budiž učitelstvu podá- váno: a) vzdělání theoretické v oboru biologie hygieny, filosofie, psychologie (zvláště pedo- psychologie), sociologie, ethiky, paedagogiky- Jednollivcům budiž volno mimo to na fakultě filosofické studiím odborně vědeckým se vě novati; b) vzdělání theoretického v methodice a di daktice v přednáškách vynikajících methodiků důkladná znalost školské organisace a školského zákonodárství předních kulturních států; c) praktický výevik vyučovatelský hlavně hospitacemi na školách obecných a měšťanských u osvědčených učitelů těchto škol. Nynější se mináře paedagogické při universitách buďtež již nyní rozšířeny, zreformovány a zřízeny jako samostatné ústavy s úplnou knihovnou literatury paedagogické a literatury domácí i cizí, jakož vzornou sbírkou učebných pomůcek (paedago- giekým museem), aby tvořily začátek požadovan fakulty školské.

B. V přechodném období (v přítomnosti) pokračujte absolventi učitelských akademií ve studiích buď jako řádní posluchači nynější fa kulty filosofické a v seminářích pnedagogických anebo na dvouletých paedagogiích, která budou zřízena v několika větších městech a jsouce opa třena rovněž rozsáhlými knihovnami a paedago giekými musci poskytovati budou příštím učite lům odborného vzdělání filosoficko paedagogi ckého a methodického i praktického výeviku vy učovatelského. I absolventi nynějších gymnasi a reálek se zkouškou maturitní mohou býti přijí- máni do těchto dvouletých paedagogií. 3. Učitelstvo škol měšťanských nabývej prů- pravného vzdělání rovněž na učitelských akade- milch a paedagogilch (nebo na nynější fakultě filosofické dle volného rozhodnutí jednotliveova) pro vlastní však přípravu ke zkoušce způsobilosti buďte zřizovány dvouleté kursy oddělené dle zku- šebních odborů na fakulté filosofické, na vysoké škole technické a na vysoké škole umělecké.

4. Poněvadž se navrženou reformou studium k povolání učitelskému prodlouží, že však proti tomu právě činnost učitelská na obecných měšťanských školách stále vyššího významu bude nabývati pro národ a společnost, doporu- čujeme, aby stát, země, města, okresy, korporace zřizovaly stipendia, jež by se udílela nadaným a pilným kandidátům učitelským. 5. Nynější zřízení kursů učitelských při universitách a utěšeně se vyvijejících kursů fe- riálních, vzniklé z touhy po sebevzdělání a učitel- skou svépomocí, buď přislušnými činiteli (sprá- vou vyučovací) podporováno morálně i finaněně aby se stalo institucí trvalou a aby se jím ze- jmena v době přechodné úroveň odborného věde ckého a filosofieko-paedagogického vzdělání uči- telstva soustavně a stále mohla zvyšovati. 6. Ústavy učitelské (akademie a paedago- gia) buďte zřizovány státem a nebudiž svěřováno přípravné vzdělání učitelstva ústavům soukro- mým, zvláště klášterním. 7. Žádáme snažně celou veřejnost českou. kulturní činitele v národě, sbory poslanecké, aby věc reformy učitelského vzdělání nepovažovaly za záležitost stavovskou a ujaly se jí s horlivosti jako důležité všenárodní potřeby kulturní Mravnostní osnovy ve škole národní.

Ozývají se stesky do neotesanosti, obhroub- losti mravů mládeže. Nechci rozhodovati, kolik v nich je agitační jizlivosti proti moderní škole národní a kolik známého škarohlídství starších, kteří v každém živějším pohybu a projevu mlá deže spatřují ihned zpustlost — které dříve prí jaktěživo nebylo. Důležitější jest mi otázka, zdali nynější útvar školy národní vskutku plně nejlepšími prostředky a nejdokonaleji jest s to mravnost mládeže pěstovati, jako toho od školy národní společnost nezbytně žádati musí. A v tomto rámei vyššího nazírání na výchovnou činnost školy ná rodní objeví se nám každá snaha, směřující ke zvýšení mravnostní výchovy jako vítaná složk důležité akce kulturní. Takovou složkou, takovou pomůckou maj býti právě mravnostní osnovy, kteréž mají obsa- hovati krátká, jadrná, obsažná, k mravnostnímu poučování se hodíci, v soustředné kruhy srov- naná navedení, jichž by učitel vhodně časově ve škole použil. Nerad užívám tu slova „osnova“ kteréž z mnohých důvodů stalo se tak odiosnín u učitelstva. Ale nenacházím příhodnějšího označení v daném případě pro uměřený soupis mravnostních pouček, o kterých jest učitelstvu rozhodnouti, že jsou pro žáky národních ško nepostrádatelnými.

Mravnostní poučování samo není našim ško- lám ničím novým, a my všichni zcela nesporně stavíme je nad všechno ostatní poučování. Jedná se tedy jen o to, aby bylo rozhodnuto, má-li na- dále ponechati se v těto nejdůle- žitější partii vyučování dosavad- ní libovolná, neuměřcná, nesrov- naná míra, nahodilost od případu k případu, aneb má-li tu býti námi stanovena norma tak, jako se stalo pro ostatní předměty učebné. Kdyby mravnostní učení bylo samo- statným, abych řekl úřadně vymezeným před mětem, jemuž jistý čas týdenního rozvrhu je uměřen, tak jako na př. jest ve školství fran couzském, byla by ovšem již úřadní osnova po dána. Ale u nás přímě, vlastní mravnostní vy učování odkázáno je mravouce náboženské ostatním předmětům učebným zůstaveno jen by stíhaly hlavní a přední tendenci všeho vy- učování školského, která jest arci čistě mrav nostní a vyslovena jest úřadním nařízením v němž se praví, že účelem školní výchovy mlá- dože je přímý, šlechetný charakter, že účelem školy je nábožensko-mravní vychování Úřadní osnovy učebné, vlastně abych urči- těji se vyslovil, vymezení cíle jednotli vých učebných předmětů, stanov zvláště při reáliích v prvnířadě cíl mrav- nostní a teprve v druhé řadě věcný povyšují tak mravnostní stránku reálného učení nad věcné poznatky a ukládaji, jak říkáme, aby učením se vychovávalo zcela v duchu školy Herbartovské.

Avšak velice správně někteří filosofové mo- derní ukazují, že takového vychovávacího vy učování je mnohem méně, než se ti, kdo horují o vychování vyučováním se domnívají — a od tud prýští snaha, aby mravnosťnímu učení vyhraženy byly zvláštní ho diny učebné. O oprávněnosti této snahy po zvláštním. nověm učebném předmětě: mravno stn učení zvaném, může snad býti spor a diskusse o tom vymyká se naší dnešní otázce; nebot nám dnes tu nejde o nový předmět, nám jde o jakýsi kompromis mezi našlím úsilím po největším mravnostním rozvoji školní mládeže a mez trvajícími, platnými učebným osnovami — nám jde o to najiti nejpříhod nější způsob, kterak i tenkráte, kdy pro mravouku nejsou zůstaveny zvláštní ho- diny laickým učitelům, přece by mravnost- nímu učení v celém jeho bohatém obsahu sro naně, prohloubeně, v kruzích kon centrických učeno býti mohlo tak, aby do cileno bylo největšího úspěchu. Vypracování osnovy mravnostního učiva má býti k tomu základem, normou, abych tak řekl, busollou, pomůckou a ná- strojem, ač ovšem potřebí si jest uvědomiti, že není osnova všechno, ale právě jen osnova.

Slanoviti mravnostní osnovu na škole obecné nepokládají ovšem již za rozluštění celého ve- likého problému mravní výchovy mládeže, ale pohližím na snahu po stanovení mravnostní osnovy jako na důležitou složku oné mocné snahy po zvýšení obecní mravní úrovně, jakáž vtěluje se u nás i po celém vzděla- ném světě v poslední době v některá krásná hesla, jakými jsou na př.: krásno do školy pěstování krasocitu, boj proti alkoholu a niko- tinu, pěstování spořivosti a p. v. Nežli se rozhodneme o mravnostní osnově zodpovězme si otázku, jak dosud mrav- nostní učení jest opatřeno. Zdůrazňuji zůmyslně slovo učení a ne- pravím, kterak výchova je opatřena; nebo při řešení naší dnešní otázky jde nám jen o po- učování, tedy jen o jednu složku akce výchovné, a nejde tudíž na př. o příklad, sociální poměry a vlivné prostředí, v němž dítě žije, o otázku kázně a jiné a ostatní složky ve- liké otázky mravní výchovy. Poučování mravnostního dostává se nejprve v náboženství, které jmenovitě úchvatně krásným, vznešeným příkladem života Kri- stova přemocně působl na citovou a volní stránku vznětlivé duše žákovské. Ale nehledíme-li ani k tomu, že při vy- učování náboženství kteréhokoliv vyznání za- bere naskrze abstraktní a transcen- dentální a velice obtižné vyuč- vání věrouce tolik času a úsilí, že nen vždyeky i při nejlepší vůli možno prak- tické ethice věnovati tolik času, kolik by si přáti bylo, nehledíme-li ani k této stránce. na niž nemáme vlivu, musíme přece se svého stanoviska stavovského uvážiti, že by náš význam a naše důstojnos valně poklesly, kdybychom měli po- nechati veškeré poučování mravnostní jen učitelům theologickým, vždyť je to právě praktická ethika, která činí naše povolání důstojným a vliv- ným; neboť pouhé vyučování předmětům bez

mravnostního produševnění stavělo by nás na roveň jakýmsi pouhopouhým školským námezd- níkům. Po náboženství nejmocnějším podnětem k mravnostnímu poučování jsou mravoučné články čítanek. Ale čítanky jsou přece jen pouhými čilankami, t. j. jejich vlastní účel vězí v učení jazykovém a proto není možno o nich žádati, aby obsáhly celou praktickou morálku a také není ani možno někdy, aby učitel všech článků mravoučných použil a vyložil, poněvadž nutno i jiné části pročílati. Z jazykového učiva zbývají ještě příkla- dové a cvičebné mluvnické věty, diktaty, slohová cvičení a p., ale pro vysoké požadavky věcné zbývá věru málo času k mravoučným výkladům a i v příznivém pří- padě není tu záruky, že při nahodilosti a ten- denčně jazykovém výběru učiva bude vystižena celá oblast učení mravnostního, nepřihlížíme-li ani k tomu, že některé tak zvané mravoučné věty našich příručnic, jako: Ani kuře darmo nehrabe, co tě nepálí, nehas — jsou velmi pochybné ceny pro mravouku na křesťanské humannosti založenou.

Realie a vůbec všechny předměty učebné skytají ovšem dosti podnětů mravoučných — to je nesporné — ale jedná se o to, aby bylo zji- štěno, zdali vystihneme vskutku v předmětech těch všechny ony po- učky praktické mravouky, kter uznáváme za nutné mládeži umě- řiti, a dále jedná se o to, zdali také vskutku jsou všechny ty momenty mravnostní, náležité vyzdviženy, zjištěny, po- znány a tak ůčelně seřaděny, a b učiteli napřed již byly vodítkem při mravnostním poučování; nebo povaha učebných předmětů samých, od- borný účel jejich a příslušné po- žadavky, jaké činí praktický života praxe školní sama, nejsou vždy ve shodé s tím, aby učitel mohl výběr učiva stanoviti vždý jen se zřetelem ku stránce výchovné. Reelní požadavky vůčihiledé rostou a chce-li jim učitel učiniti zadost, neví co dříve podniknouti, a pro samé učení předmělům, z nichž jeden se mu zdá důležitějším pro prak- lický život budoucích občanů než druhý — ne- dostává se k mravnostnímu poučování vůbe nebo jen málo kdy a nakonec spokojuje se jen s oním poučováním mravním, které »sleduje spíše účely školské nežli životni a společenské a je spíše vedením k kázni pouze školské než poučová- ním ethisující m.« A právě touto nadmírnou snahou naučiti všemu, touto hyperdidaktikou, která chce vyrobiti z našich dvanáctiletých hocho pravé konversační lexikony, touto snahou, která horečně učí a učí, zdůvodňují se některé ne- příznivé posudky nynějšího stavu naší školy, které se vytýká, ovšem někdy z důvodů agi tačních, přilišný intellektualismu s, tj- dává se naší škole moderní za vinu, že »pě- stuje příliš rozum na úkor ostat- ním mohutnostem ducha, že za po- míná na cit a vůli.

Jsme-li upřímní, musíme doznati, že čá- stečně tyto výtky jsou oprávněny a že vskutku převládá dnes směr nahromaditi jen vědomosti, že vskutku vzdělání citu se nepo- měrně zanedbává a že srdce je zkracováno. Obrana, že my učitelé tím nejsme vinni, že vinu toho nese systém, přepjaté požadavky něklerých dozorčich orgánů, veliké požadavky škol vyšších, veliký konkurenční boj nynějšího života sociálního, vůbec tato celá obrana mluví zřejmě pro to, aby přikročeno bylo ve směru tom ke zdravé reakci,o které by mělo býti jednou prommlu- veno upřímné slovo z našich řad vlastních. Ostatně potřeba jakés zdravé reakce jeví se i v jiných oborech. Protože Komenský a po něm jiní vychova- telští reformátoři vztýčili a vysoko vyzvedli ná- zor o tehdejši šablonovitosti mechlanismu, nemusila se krásná ta re- formní zásada zvrhnouti tak, že dnes skoro bude nemožným mluviti ve škole o huse, o krávě bez modelu anebo bez obrazu. Tak je druhá pře- mrštěnost, která způsobuje, že zdravá fantasie zakrsá a že nejkrásnější plody literární ustupo- vati budou ledajakým škvárům literárním, jen když jsou třeba mizerně illustrovány. Jiný příklad.

Musila-li reforma scholastické paedagogiky vystoupiti proti bezmyšlenkovité mu »biflování« a duchamornému me- morování, nemusila nastoupiti druhá kraj- nost, že se neučí nazpaměť skoro ničemu a že paměť naší generace nacelo vězí v notýsku. A ještě jeden přiklad Vyslovili li se přední reformátoři proti tomu, aby jen duch byl výhradně pěstován na úkor tělesného rozvoje a zdůvodnili-li po- třebu tělocviku, nemusilo dojíti k moder- nímu přemrštěnému sportu, kdy naše jennesse dorée pro samý sport a training hraje si s nej- světějšími ideály lidstva a svého národa na kopanou. A právě tak, vrhnemeli celou svou ener- gii, všechnu svou školní práci jen na vy- učování, budeme nakonec rádi, zbude- li nám chvilka, abychom mohli žáky jakž takž poučii o pouhopouhé školské kázni, jak seděti, zticha býti a p. — a na vyučová ní, které má vychovati člověka a ni- koliv žáka, na vlastní učení prak- tickému křesťanství, na výchovu humanní nezbude ani chvilky. A ve znamení této zdravé reakce, této vskutku pokrokové secesse, chceme přikro- čiti k vymezení, stanovení, výběru a vytčení toho, co pokládáme za ne- zbytné, aby navzdor všem tak zvaným »pomě- rům« bylo z praktické ethiky ve škole učeno. Toť význam mravnostní osnovy, k níž ovšem se ještě vrátime. Bolzanův sirotčinec uěitelský měl 26. června t. r. výroční valnou schůzi. Zevrubnou zprávu o blaho- dárné činnosti spolku v roce minulém podal jednatel p. Prokoj Dvořák. Vzpomněl všech, kteli buď prací nebo dary a příspěvky sirolčinci přispěli. Taktěz značně rozhojněny byly přijmy spolkové pořádáním koncertu v Rudolfině, divadelních her v „Uranii a výstavou uměleckých jeslí. Appelluje k učitelsivu, aly