Periodikum ALTO Viewer

1

Surana 10.

2

NÁRODNÍ LÍSTY.

3

9. července 1905. Číslo 186.

4 article

hnus trati své obrysy v přítmí. Usmála se, ale já zůstal smutný. „Jste Američanka?““ otázal jsem se. „Nejsem, přivezli mne, když mi byla dvě léta,“ odpověděla, i znát bylo, že ji netěší moje vyptávání, přílis jiné, než čekala. „A jaké jste národnosti? „Eh... cosi mezi Češkou a Madarkou.) Between bohemian and hungarianl „Jste Slovenka?“ otázal jsem se prudce. „Tak“, a oči její na okamžik zatemnily s zdbadně. A dodala anglicky: „Ale slovensky znám jen několik slov. „Jak se jmenujete? „Míla... Emilia,“ řekla, pak sklonil blavu, srkajíe stéblem ice-cream-sodu a opako- vala tiše: „Mila... mi říkala matka. „Jak dlouho jste v tomto businessu? „Od října loňského roku. „A těší vás to Sotva kdy zapomenu na to, co prolomilo se jí z nitra do tváři, do očí, ke riům. Od- plivla si: „Fuj... někdy bych raději zaškrtila toh člevěka . .. „A co vás přivedlo až sem? Tu zasmála se jedovatě. „Byla jsem poctívá, prácovala jsem . . . a Ioni, v říjnu, byla jsem se svým chlapcem na výstavě a zůstali jsme tam do večera. A na Piku jsme se druh druhu ztratili. Ujali se mne dva jiní... a potem... nu, jeden mne držel a zaepal mi ústa... a pak už to šlo se mnou dolů... Vydělám takto více. .. „Máte chlapce? „Mám... a dám mu všechno, co vy-

Američanka Češka Slovenka Míl Emilio Pika

5 article Helám.

Helám. „A proč si vás nevezme? Pokrčila rameny. „A co budete dělat, až sestárnete? Zvedla ruku a přiložila ji výmluvně v pěst zaťatu palcem proti spánkům. Její oči zůstaly chladné... mimo mne dívaly se kamsi v ne- určito. Když jsme vyšli, řekl jsem: „Musím domů... nemám času. Ušklíbla se: „Věděla jsem to ... proto jsem chtěla dol lar. Jste všiehni stejníl“ Otočila se a odešla. Už asi nikdy jí nespatřím. A přece ji vidím denně v tolika obměnách. Jdu-li večerem, po- tkávám párek za párkem a zdá se mi, že téměr každá z těch šťastných milenek má něco společ ného s mou „hrdinkou“ mojí episody. V kárách zvláště večer a v noci pozoruji párky mladých hezkých lidí, šťastných svou láskou, a ptám se. není-li podoby mezi těmito a onou. A jdu-li v po- ledne kolem velikých továren, vidím okna, plná mladičkých dělnic, smějícíeh se a kývajících rozpustile na mimojďoucí. I tážu se v duchu, za kolik let usmivat se budou tak, jako se usmí- vala Míla. Dívky mají zde větší svobodu. Na malém městě následkem té svobody bývá, že se brzo vdají, ve velkém ženich se dovede ztratit — — Ale to už zas nemá co dělat s mou opra venou povídkou Hermana Banga.

Míl Herman Bang

6 article Záhadná . .-

Záhadná . .- V klidné hladině Gardského jezera, lesk- nouel se v podvečer jako uhlazený turmalin, shlížela se první hvězda, veliká a jasná. Nesvi- tila ještě dlouho! Teprve před chvíli pohasla růžová záplava na ledovcíeh velikánů Baldo a Stivo, poslední odlesk červánků, hasnoucíeh daleko na západě, někde za hlavami nebetyč- ných Alp. Lehké pološero snášelo se nad Rivou, po- tom soumrak houstl víc a více, až padal na je- zero, kde se snoubil se závojem vodních par a mlh. Vzduch dýchal lahodou a vlahostí. Na verandě Lida, hluboko zabihající do jezera, opiraly se o železnou, v baroku pro- vedenou mřiž dvě postavy... Nemluvily; ko- chaly se čarokrásným divadlem umírajícího dne a rodicí se noci, pozorovaly, jak v oknech domů v Rivě, obrácených k jezeru, vyskakuje světélko za světělkem a jak odlesk jeho, jako šňůra jisker houpá se dál na drobounkých vlnách Gardy, da- leko, kam oko dohlédne. Z Arka bylo slyšet tlumený hlas velkých zvonů, z Torbole mu odpovídal vyšší hlásek klekání ... „Slyšte, Lansone,“ promluvila jedna z po- stav, „být malířem jako vy, zvěčnila bych tuto sceneri:. Neni-liž to luzný motiv k obrazu? „Dojista, vzáená Xenie; lituji, že nejsem krajinářem, jinak bych už vaši touhu považoval za rozkaz a byl bych šťasten, kdybych směl vám věnovati . ..

Balda Stivo Riva Lanson Xenie Riva Arko

7 article

Xenie odmítavým pohybem ruky přerušila další slova: „Už zase začínáte, Lansone? Řekla jsem vám přec, že vaše zdvořilůstky ignoruji úplně!“ „Jste krutou, Xenie a nevim, proč právě ke mně,“ s výčitkou odvětil Lanson. „Ten ru- ský důstojník dnes při obědě zcela veřejně vám pochleboval a přec nezaslechl jsem z vašich úst ni slůvka protestu... „Ah — Otrepěv,“ usmála se Xenie. „Pah snad nebudete, milý Lansone, ode mne žádat, abych odpovídala každému lichotníku na pár ctřepaných frási? Otrepěva dosud neznám, ne- vím, co v něm vězí, ale prozatím ho považuji za velice povrchního člověka. A k tomu snad se nebudete rovnat? Mám o vás lepší úsudek než o všech ostatnícn! Chraňte se, mě připravit o tuto illusi. Cuím ve vás umělce a myslícího člověka, který vidí dál než za obzor . .. Malíř uchopil Xenii za ruku a přitiskl ji ke rtům. „Díky za ta slova! Jsem opět o krůč dál . .. „Aj — v čem, smím-li se ptát?“ s patrnou zvědavostí tázala se Xenie. „Ve svém smělém snu, vzácná Xenie!“ „Ve snu? Jak tomu rozuměti? „Ano, ve snu, jehož splnění leží ve vaší sůli . ... „Ah,“ s koketním úsměvem prohodil- Xenie, „snad mi nechcete učiniti vyznání! Upo- zorňuji vás, že vyrostla jsem z naivních let, kdy dovedla jsem třeba hodinu naslouchati zamilo- vaným řečem svých adorateurů. Až dosud ka- ždému jsem se vysmála, nuž, máte-li chuti si zahrát? Lanson zavrtěl hlavou: „Nikeliv, Xenie é pošetilosti jsem dalek, abych vytahoval ruku po hvězdě, pro mě nedosažitelné. I kdybych vře- leji snad pro vás eltil, než pro ženy ostatní, n

Xenie Lanson Aj

8 article

odvážil bych se toho nikdy říci. Však moje snění mnohem je smělejšť. :. „Pak věru nevím, ce mi chcete a jsem vší právem zvědava to zvěděti. Soumrak změnil se zatím v úplnou tmu. „Nuže? „A nezazlíte mi toho, Xenie?“ „Což mohu slibovat, když nevím, oč běží? Mluvte přoce!“ „Zní to jako pohádka a neni to pohádkou nýbrž skutečností... Je to sotva týden, kdy ubíraje se procházkou olivovým hájem, nedaleko odtud pronikl jsem až k místu, zarostlému buj- nými kaktusy a fikovníky... Šel jsem v my- šlenkách, neohlížeje se ani v pravo, ni v lev. až náhle zatajil se ve mně dech nad netušeným zjevením. Několik kroků přede mnou spatří jsem rozevřeným oknem vnitro koupelny, ná- dherně zařízené. Na kraji mramorového vedo- jemu stála dívka ve své cudné nahotě, netušíc. že cizí oko spočinulo na nejkrásnějším díle pří- rody... Nikdy, vzácná Xenie, nespatřil jsem nádhernějšího ženského těla... Stála vzpří- mena jako pinie, jemný oblouk obou ruček zdvihal se ke vlasům, jejichž bohaté, zlaté pra- meny svíjela a obratně upravovala v účes. Ka- rarský mramor nemá úbělu jejího těla. Tak, jak stála, byla úchvatně krásná a kdyby nějaký nový Paris byl převzal úkol, oslaviti ji palmou, ne- vím, zdaž by jí přířkl palmu půvabu, ušlechti- losti či svůdnosti. Slučovalať v sobě živoucí kouzlo moderní eleganco s dokonalosti krásy klassické... Zjev ten mě okouzhl, ne jako muže, nýbrž jako malíře... Zachytit linie oné postavy na plátno, věřte, Xenie, že stal bych se nesmrtelný m.

Xenie Ka

9 article

Xenie při řeči jeho se zamyslila. Když do- mluvil, po malé chvilce odvětila: „A věříte tak skálopevně, že by mohla ona ničeho netušíeí pomoci vám skutočně k nesmrtelnosti? „Jsem o tom přesvědčen z celé duše, jak že se Lanson jmenuji!“ „Nuže, snad možno tedy váš sen vyplnit, ovšem, že pod jednou podminkou!“ „Přísahám, drahá Xenie . .. „Když nikdo nezví, kdo vám byl modelem a když hlavu úplně změníte. Slibujete? „Slibuji svou ctí. .. Měsíc po tomto rozhovoru zakončil Lansen svůj krásný obraz. Dodržel úplně slib, daný Xenii, která zatím odcestovala s matkou dale na jih a připojil k tělu hlavu divči úplně dl své fantasie. Když chystal se obraz zaslati do Paříže, přišel ho navštíviti důstojník Otrepěv. Malíř se mu pochlubil svou prací. Ale sotva že strhl s obrazu záclonu, proklouzlo jako mimo- děk důstojníku z úst: „Aj — Xenie .. Lanson byl zaražen, ale vzpomenuv daného slibu, se vši rozhodnosti popřel. Otrepěv se však usmál a potutelně pro hedil: „Milý Lansone — hlava ta ovšem není jeji, ale tělo. Toto znaminko mi prozrazuje, že Xenie vám poskytla nádherný model.“ A ukázal a malou skvrnu, kterou zapamatevat si mohl je- nom ten, kdo často vídal Xehii bez nejnutnější Carlols. toiletty ..

Xenie Lanson Lansen Paříž

10 article Různé zprávy.

Různé zprávy. O lupičích a dlouhoprsťácích. Z Ameriky docházi zvěst, že tam zemřel Immy Hope. Nazýván byl baronem zlodějů, ne- boť byl rodem ze země, jejíž každý téměť oby- vatel těší se baronskému titulu: zaoceanská půda zná jen mědibarony, uhlobarony, cukre- barony atd. Immy Hope neměl dle tvrzení hodnověr- ných pramenů ve vlastnosti lupičské sobě rovna a právou specialitou jeho byly loupeže, podni- kané na banky a peněžní ústavy. Bance bene- volont-savinské ulehčil o 7 millionů, tedy zajisté o dosti slušný kapitálek. A v zápěti vyplenil pokladnu banky manhatanské, což mu vyneslo počinek 15 millionů dollarů. Přes to vše neměl ničeho a byl chud jako kostelní myš, když se ve věku 69 let loučil se světem. Immy byl lupičem velikého slohu a právě tak jak peněz nabyl, opět o ně přišel. Kdyby býval jen trochu spořivým, mohl rodině zůsta- viti obrovské bohatství, již proto, že delši čas života ztrávil vzdálen veřejného šumu a hluku — v trestnicích, takže se mu jen zřídka kdy skýtala příležitost k frivolnímu rozhazování nakra- dených millionů . ..

Hope Imma Amerika

11 article

Avšak virtuosové z oboru dlouhoprsťáctví, jako jím byl právě Immy Hope, nejsou jen mono- polem Ameriky, nýbrž i jiné země a díly svéta jsou jimi s dostatek obšťastněny. Ba Franci může se — jak »Gil Blas« poznamenává — zcela právem honositi, že se pod jejím nebem zrodilo nejvíce darebů vzpomenutého druhu. V Paříži jest dosud v živé paměti krádež, o které se stále ještě s obdivem vypravujea jež udála se r. 1893 v paláci Passisse-Passis. Paláe stál v ulici Marceau. Na pořadu denního ho- voru byla tehdá Panama a urozené panstvo, nema- jící právě nejčistší svědomi, mohlo každou chvili býti překvapeno nenadálou návštěvou polieejního komisaře. Jednou večer objevilo se v označe- ném paláci celkem pět pánů, kteří přáli si pro- mluviti nětolik důvěrných slov s markýzem.

Hope Franek Gil Blas Marceau Amerika Paříž Panama PassissePassis

12 article

Jeden z nich představil se vrátnému jakožto policejní prefekt Loze, druhý, s tříbarevnou stuhou přikládal si titul policejního komisaře Clementa aostatní tři vystoupili v úlohách ci- vilníeh policejních strážníků. Jeden z těchto do- vedně se vytratil na ulici, aby dával pozor na okoli. Nojprvé vzali si pánové na mušku vrát- ného a jeho ženu. Omámili se umělými pro- středky a pak spoutali na rukou a nohou, na- čež podrobena byla budova důkladné prohiídce. Byly odneseny drahocenné obrazy se zdí a jiné předměty vybrány ze skříní. Dareba, jenž před vraty dával »bacha«, ohlékl se prostě do uni- formy vrátného a dohlížel tak, aby celá kořisí byla náležitě naložena na vozy, k tomu cili zlo- dějskou společností najaté a před palácem sto- jící. Po skončené »práci« zamkli lupíči dvéře palácových komnat a vytratili se beze stopyz budovy . .. Vrátný a jeho žena procitli teprve o druhé hodině ranní, kdy již vůkol vládlo úplné ticho. Oklamaní lidé teprve nyní se návali, jaký útok na nich spáchali probnaní darebové. Za krátko po tomto smělém lupičském kousku proveden druhý. Soudce Aurisux ode- bral se tehdá z Paříže na dovolenou. Jednoho dne přineslí mu do jeho opuštěného bytu obrov- skou skříň. Domovník otevřel byt a nařídil, aby skříň do bytu soudcova byla vnešena. Ale v skříni byli skryti dva lupiči, kteří za noční doby zásobenou domáenost pině vykradli. Když do movník stopu loupeže odhalil, bylo již pozdě darebové smáli se provedenému kousku z plných hrdel kdesi za hranicemi.

Clement Nojprvá Loza Paříž

13 article

Známou jest také historka o krádeži, v ní stal se » proslaveným hrdinou« jakýsi Markaniantz. Zemřelý spisovatel d'Eusery založil na událost této novinářský román, který se čte jako fanta- stické dílo, ač dlužno ujistiti, že dotyčný pan Markaniantz ve skutečnosti existoval a že nebyl nijak vymyšlenou bytostí. Vlastí jeho bylo Levanto. Roku 1864 při šel do Paříže v průvodu sličné ženštiny nezná- mého původu a jména a přinesl si ssebou jmění 10.000 franků, které prý zdědil po kterémsi strýci. Aby hezké paní připravil trochu zábavy rozhodl se, že na to obětuje oněch 10.000 franků. Nejprve najal si byt v předním hotelu. Polom se vypravil k jednomu z proslavených klenotníků, u néhož objednal skvosty pro » jistou princeznu«, Aby rozplašil chmury jakýchsi kle- nolníkových obav a posílil jej v důvěře, složil závdavek částkou 6000 fr. a dal si pak skvosty dopraviti do hotelu. Zřízenec klenotníkův, jenž špetky v něko- lika skřinkách přinesl, svěřil Markaniantzovi skřínku první a příslušník Levanta donest ji do vedlejší komnaty oné »princezně« k nahlédnutí.

Markaniantz Paříž

14 article

Avšak šperk se urozené dámě nelibil a proto byl zřízenci vráeen. Prožluklou náhodou potkal týž osud druhou a třetí skřínku. Konečně podal zřízenec pánovi všechny skřínky, aby do nieh princezna pohlédla ještě jednou. Hned na to bylo slyšeti ve vedlejším saloně přitlumený ho- vor. Patrně, že se princezna konečně rozhodla Pak přitlumené hlasy oněměly a bylo ticho. Příšerné, mrazivé ticho. Za půl hodiny osmělil se zřízenec, jehož se zatím vzmáhal zvláštní pocit a nepokoj, zaklepati na dvéře princezniny komnaty. Nikdo se neozýval. Zřízenec zlehka vzal za kliku a vkročil do salonu. Ale místnost byla prázdná a párek manželských darehů byl ten tam. Přes hory a doly. Pan Markaniantz i se slíčnou ženštinou zmizeli z hotelu zadními vehodya šperky v cené 400.000 franků odnesli si na věčnou památku. A od té doby stal se zlodějský párek nezvěstným, neboť nikdy více nepříšlo se dlouhoprstákům těm na stopu . ..

Markaniantz

15 article

= Přišezný čin matky. Starosti o výživu šesti dílek a nemoc manžela dohnaly 34letou paní Emili Griíhthevou v Novém Yorku k sebevraždě. Ma nžel nešťastné ženy jest v islandské nemocnici. Byl dříve kostelníkem v presbyteriánském kostele a mzda, jakou dostával, zajišťovala jeho rodině slušné živo- bylí. Jakmile onemocněl, veškeré příjmy zanikly a rodině zahnízdila se nouze, neboť úspory byly záhy vyčerpány. Paní Griffithová činila vše možné, aby ditky uživila a zároveň doufala, že se manžel záhy pozdravi, když ji ale naděje zklamala, stala se zá- duměivou, až si konečně zoutala. Z dítek Griffitha- vých jest nejstarší staré 14 roků a nejmladší 9 mě- sleů. V noci spaly dítky ve světnici vedle ložnice malky. Paní Griffithová vstávala obyčejně ránoo půl sedmé a připravovala dítkám snidani. Osudného dne se to nestalo k všeobecnému zděšení hladoví- cích dítek, z nichž nejmladší začaly plakati. Jelikož dvéře ložnice byly uzavřeny, nahlédl nejstarší hošík, Petr, klíčovou dírkou do vnitě a to, co spatřil, po- děsilo jej tak, že pronikavě vykřikl. Jeho matka le- žela v kalužině krve a její obličej byl krví zbrocen. Hošík sděhil ihned sousedce, co viděl, načež byl na místo povulán policista, který dvéře ložnice vypáčil, avšak obraz, jaký se vstoupivším naskyll, byl tak hrozný, že se všichni příchozí od něho odvraceli.

Griffithová Griffith Petr Nový York Ma Emit Griíhtheva

16 article

Paní Grifhthová zanechala dopis, adresovaný na slečnu Pattersonovu, představenou industriální školy, kterou nejstarší ditky navštěvují, v kterém ji dů- tklivě žádá, aby se osiřelých dítek ujala. = Rádění šilence. Devět osob bylo poraněnov San Francisku T. Lobbem, šíleným tesařem z Ben- sonu, jenž zabarikádoval se v jizbě hotelu a pálil na každého, kdo se mu objevil, z revolveru. Lobb zapsati se dal v hotelu nedávno večer a ozbrojen byl v čase tom puškou a revolverem; nesl si zá- roveň krabičku červených jahod, ktéré si nakoupil. Jednání jeho bylo zvláštní, avšak nikdo jej nepova- žoval za nebezpečného. Také nic o něm nebylo sly- šeti, až když počal z okna pokoje vyhazovati na- bytek a menší předměty. Neobyčejné divadlo upou- talo pozornost zástupů dělníků, ubírajících se do práce a záhy shromáždil se pod okny velký dav lidu. Pojednou zazněly z ckna střelné rány a dav s křikem prchal na všechny strany. Avšak šílenec střílel tak dobře, že poranil osm lidí, dříve než měly čas střelbě uniknouti. Byla povolána policie, která skorem plnou hodinu bojovala se šílencem, jená střílel po každém, ukryt jsa za postelí. Policista Kis- sane poraněn byl na tváři, když se snažil Lobba se zmocniti. Konečně naří eno jinému policistovi, aby vlezi na záchrannou pavláčku a obrátil tak na sebe

Grifhthová Pattersonův T Lobb Lobb Kiso Sana Francisko

17 article

pozornost šílencovu, zatím co ostatní policisté po kusí se o vypáčení dveží. Policista uposlechl rozkazu a když dostal se naproti oknu Lobbovu, počal také střileti. Po první ráně ale obrátil sílenec vlastní zbraň proti sobě a střelil se do mozku. Listiny, jež u mrtvoly jeho byly nalezeny, dokazují, že nešťastník náležel k tesařské unii v San Diegu. Podivnou pří- hodou zdá se býti, že před dvěma měsíci zblázníl se jiný tesař ze San Diega a že pěť osob poranil, načež roztříštil si kulí lebku. Zda se, že Lobbova myst přilišně zabývala se poslední tragediř a když minul se rozumem, snažil se napodobiti příklad onoho nešťastníka. = Svatební oblady na kolotoči v Amorice. Do- čítáme se v „Nevoyorských Českých Listech““ této zprávy: Slečna Grace Mullerova a Nelson Shannon oddáni byli spolu na kolotoči v Delmarově Parku soudcem Stoblem. Párek vymohl si povolení k sňatku hned ráno a vydal se s výletní společností do Parku.

Lobbův Grace Mullerův Nelson Shannon Stobl San Diego

18 article

Sestra nevěstina navrhla, aby párek dal se oddati na kolotoči a myšlenka snoubencům pro svou originálnost tak se zalíbila, že se rozhodli ji provésti. Posláno pro soudce a při zvuku kolovrálku a u přítomnosti několika set diváků vsedli milenci do vozíku a jezdice do kola, odpovídali ke kladeným otázkám soudcovým a dali se oddati. Když písnička byla přehrána, slezla společnost zase a kolotoče a novomanželé přijímali blahopřání od přátel = Tajuplný nález. V malém jezírku, umístěném na pozemku obchodníka Lewisa v Tarrytownu, nale- zena byla mrtvola neznámé ženy a nález odhalil po- licii tajemství, které musí býti záhy rozluštěno. Žena byla mladá a slušného zevnějšku, tělo její pak mu- silo spočívati ve vodě téměř týden. Nad pravým okem zela hluboká rána, která mohla přivoditi smrt. Jest vyloučeno, že by rána ta byla zasazena mrtvole. Po- hmožděniny na obličeji, jakož i posice rukou a prsou nasvědčují, že nešťastnice zemřela, bráníe se násil- nému útoku. Lewis jest millionářem a má rozsáhlé pozemky, které obehnány jsou vysokým drátěným plotem. Může se říci s určitostí, že nikdo by se bez pomoci přes ohradu nedostal; ostatně brána, na po- zemky vedoucí, jest střežena ve dne i v noci a slále zavřena. Jezírko nalezá se ve vzdálenější části pan- ství a v poslední době nikdo k němu nešel. Těchto dnů z rána přišel k němu náhodou jeden ze zahrad- níků a viděl na povrchu vody plovati ženské tělo. O nálezu byla zpravena policic. Jak oděv tak i obuv a prádlo ženy byly z lepší látky a v dobrém stavu a nesly značky novoyorských obchodů. Prohlídkou půdy nalezeny byly stopy lidských nobou, vedouc od plotu ke břehu jezírka, kde mrivola byla nalezena.

Lewis

19 article

Déšt za posledních dnů stopy ty z valné části již smyl. Policie se domnívá, že žena byla zavražděna a přivezena v kočáře k pozemkům. Je-li náhled ten správným, musila vraždu spáchati osoba, jež s po- měry tarrylownskými jest obeznámena. Možno také, že čin provedlo několik osob a pro ty bylo snadnou věcí přehoditi mrtvolu přes plot a potom vhodití ji do jezírka. Krátce na to, když rozšířila se zpráva příšerném nálezu, dostala policie zprávu, že pohře šuje se ode dne zdobení hrobů mladé švédské děvče Hiida Johnsonova. Popis její zdá se dobře hodití na nalezenou mrtvolu. Johnsonova, když opouštěla mě- sto, měla u sebe 50 dollarů, avšak u mrtvoly nebylo nalezeno jediného centu, aniž jakýkoliv papír, jenž by vedl ke zjištění její osobnosti. = Drzá loupež. Město Willismsburg bylo těchtc dnů jevištěm drzé loupeže. Kterési 15leté divce ho dil jakýs ničema písek do očí a chtěl se zmocniti její peněženky. Samuel Preuss má krejčovskon dílnu a zaměstnává 30 dělníků. Lidé jeho dosťávají mzdu v sobotu odpoledne a každou sobotu v poledne cho- díva 15letá dcera Preussova Johanka pro peněžní ob- nosy do banky. Též minulou sobotu konala tuto cestu, v bance vyzvedla 450 dollarů, kteréž uložila do příruční tašky, načež vracela se domů. Jak divka vypravovala, pozorovala náhle, že ji někdo sleduje.

Hiid Johnsonův Johnsonův Preuss Preussův Willismsburg

20 article

Proto se ihned obrátila a spatřila mladého muže. který na ni divoce pohlížel. Hned na to zvedl ne- známý ruce do výše a s velkou prudkostí vhodil dívce do obličeje písek. Úplně oslepena, zavrávorala a klesla dívka na zábradlí kostela, kdež se útok ode- brál. Jobanka pocítila palčivou bolest, načež jala se křičeti o pomoc. Hned na to ale seznávala, že lupič má namířeno na její tašku a proto pevně sevřela tašku do náruče a zoufale se bránila. Vzdor tomu podařilo se ničemovi tašku z rukou přepadeného děv čete vyrvati. Na štěstí však někteří lidé, kteří byli svědky loupeže, pustili se za prchajícím banditou Lupič po delší době tašku odhodil, byl však chycen a po zoufalém odporu zatčen. Bandita jmenuje se David Dorov, je 21 roků stár a zdráhal se pro- zraditi, kde bydli. Dívka byla dopravena do svého domova, kde se po delší době zase zotavíla. = Z černé kroniky. Před týdnem nalezeny byly v lesích asi míli cesty od Digby ve Spojených státech dvě dítky na rukou i nohou svázané, s ústy ucpa- nými; starší šestileté bylo již mrtvo, když je lidé našli a druhé dítě, osmnáct měsíců čitajíci, nemělo už do smrti daleko. Dílky jsou sestřenky a oyly pohřešo- vány již od pěti hodin minulého odpoledne. Paní Mary Youngová, madka mladšího a teta staršího dítěte, byla zatčena, byvší před tím vyrvána z moci lidu, který ji chtěl lynčovati. Celou afléru obklopuje záhadné lajemství, po němž vyšetřující soudce oude pátrati.

Dorov Maro Youngová spojený stát černá kronika

21 article

Paní Youngová tvrdí, že jest naprosto nevinnoua prohlašuje, že dle náhledu jejího vnikl jakýsi dareba do jejího domu, kdež jí ukradl obě dítky a pokusil se je zavražditi. Youngová vede po tři měsíce domácnost jakémusí Melansonovi. Manžel jeji, jenž byl boston- ským právníkem, zemřel asi před rokem. Matka dru- hého děvčátka, Wardovy, jest mrtva a o děvče starala ze teta. Obě dívky nalezeny byly v lesích u Plymtonu. Jedno děcko leželo ohličejem do země a s rukama nohama svázanýma. Ústa mělo ovázáno bavlněným šatem, kterýž při zoufalém zápasu o život se mu trochu svezl. Ruce mělo svázané pod bradou. Starši dítě, jak podotknuto, bylo již mrtvo. Ruce holčičky byly rovněž svázány a kolem úst a nosu připevněn byl velký lopuchový list. Youngová a Melanson sou- časně setkali se s pátrající společností a když bylo nalezeno první děcko, počal cástup mstce vyhrožovati a požadoval od ní, aby sdělila, kde se druhé dítě na- lézá. Youngová protestovala proti tomu, že by jí bylo o věci něco bližšího známo; několik osob ze zástupu žádalo, aby byla žena ta na místě oběšena. Avšak rozvážnější osoby zakročily a návrh na okamžité lyn- čování nesetkal se s výsledkem. Kráčejíce lesem, přišli občané na stezku, jež se rozdvojovala; Youngová na- vrhovala, aby se dali na pravo, kteráž slova vzbudila podezřeni a zástup dal se smněrem na levo, kde záhy na to mrtvola dítěte nalezena. Potom Youngová byla okamžitě zatčena. Těla obou ditek vykazují, že se jim nedostávalo dostatečné výživy. Youngová je ženou osmadvacetiletou a byla po několik roků ve službě. Později odebrala se do Bostonu, kde dle tvrzení svého provdala se za Younga. Před 12 léty stala se hospo- dyní v domáčnosti Melansonově. Číslo 89.

Youngová Wardův Melanson Young Boston

22 article

Šachy- Pořádá J. Rašovský. Veškeré dopisy adresovány buřtež: J. Rašovaký. Uh. Ostroh, Morava. Úloha čís. 166. (originál). Jiří Chocholouš v Praze (Z úlohové soutěže „Národních Listů“ č. 14.)

J Rašovský Jiří chocholouš Morava Praha

23 article

Mat ve 3 tazích. Úloha čís. 167. (Olfiziers-Schachzeitung) H. von Düben, Landskrona. vNi

H Düben Landskrona OlfizierSchachzeitung

24 article

Mlat ve 3 tazích.

25 article

Partie čís. 139. Hrána v lednu 1905 v Luxemburgu. Otevření pěšcem dámy. Černý: J. Greisch Bílý: Ch. Mauritius Kf7—fe 25. Va1—a7— 1. d2—d4 d7— d5. (5xK g4 c7—c5 26. g2— gl! 2. Jgi—f3 Jhoxgt 27. hsrg 3. 52—b3 a) c5xd4 Jg4—ht 28. Sd3xc h7 Jb8 — ce 4. Sc1 —b2 Jhex«fh 29. f4—f a7—a6 ?b 5. Jf3xd e6x«f5 30. Sh7xf5 Dd8—ev 6. e2 —e3 Kf6 —g6 31. Vf1 —el Je6)«dk 7. 12—f4 SeS—ce 32. Va7—e7 Scs — fn 8. Sb2xk d4 33. Vel—e6- Kg6—h7 Jg8—ho 9. Sf1—d3. Sc6—a8 k) 34. Ve7—c7 27— e 10. Jbt— ca Vb6—— g6- 35. Ve6——e7 Sf5—gi 11. 0—0 Vbs—g8 17—f 36. Kg1— fe 12. Dd1—de Kh7—h8 37. Je5—c b7—h5 13. Jc3—at 38. Kf2—f Vg6—g4 Va8—b8 14. Ja4—be 39. Ve7—f Vg4—g6 Sf8— c5 15. Dd2—a5 40. Je6—f Vg6—h6 Der x u5e 16. Jb6—c4 Vhi6—a6 n) 41. Ve7—c8 Se5xdkf 17. Jcko«ah Sa8—c6n 42. Kf3—f4 Vb8—b6 18. e3xKd4 43. Kf4—g5 o) Sc6—as 19. a2—a4 a6 cb5 44. c2—c3 Va6—aí 20. a4xb5 45. Jí8- g6-- Kh8—h7 21. h2—h3 Sg4 — h5 46. Vfrxg7+! Kh7xg7 22. 53—b4! h) V18—bs 47. Ve8—07+ Mat. 23. Ja5—b3 Sh5 —e8 24. Jb3—c5 Kg8—f7 Poznámky dle „D. Schachzeitung“: a) Zajímavá novinka; obyčejně hrává se 3. c2— e3 nebo 3. c2—c3, tah učiněný jest však též dobrý. b) Černý měl tahem 5. . . 17—f6 připravovati e7—65; hrál-li by bílý pak 6. f2—f4, mohlo následovat 6. . . Jg8—h6 s násl. Jh6—f7. Hrozilo 14. c2—c4. Následující tah bílého jest o vážný, bilému jezdci však nehrozí nebezpeč.

Černá J Greisch Ch Kf sh Vb jít Kh 7 Vg Jb D Schachzeitung jh Luxemburg Mauritius Virginie Scs Vela h 7 jb 8 e 7 Sf c b c 5 Sb 2 xk d 4 33 Sf 1 c 7 Vbs Vh Kh 8 h 7 Vfrxg 7 + + Mat . 23 24 kg c 4

26 article

d) Nejlépe, hrozilo 16. a2—a4 nebo ca—c4. Jestli 16. . . Dc7—a7 tu 17. Jc4—d6-+ s násl. 18. Jd6xb5. Černý jest k výměně střelců donucen, čímž ztsk hílý volnou linii e k útoku na slabého pěšce ee. g) Černý měl hráti 19. . . 55—bě; lepší než O—o bylo Ke7 nebo d7, neboť král vykoná v končíci hře ve středu svých figur mnohem více nežli na kraji šachovnice. h) Aby mohl převésti jezdce na výborné pole c5, kdeš zavírá černému linii c a ohrožuje pěšce ee. Nutno zabrániti 29. Sh7—gs Hrozila ztráta figury tahem 32. Ve1xe8 ! Totéž hro- zilo po 29. . . e6x5f5 30. Víl—el. k) Po 34. . . Se6—es rozhodl by přiští tah bílého ješté rychlej Nebo 40. . . Vg6—c6 41. Ve7—a7, Ve6—c8 49. Jf8—g6-+ Kh8—h7 43. Jg6—e7 Vc8—c3- 44. Kf3— f4 Vg8—18 45. Je7)í5 a vyhraje. m) Na 41. . . Sa8—c6 mohlo následovati 42. Kí3—fe Vh6—f6! 43. Vf7Xf6 g7)«f6 44. Jí8—g6++- Kh8—h7 45. V58g8 Kh7g8 46. Jg6—e7- a vyhraje. n) Nebo 42. . . Va6—al 43. Kfsxf5 Val—f1+ 44. Kf5—e6 Ví1—e1- 45. Ke6—d6; Ve1—a1 46. Kd6—c5 atd. o) Hrozí 44. Jí8—g6+ Kh8—h7 45. Ves)g8 KhTX«gs 46. Ví7—fs+ a mat v přištím tahu. p) Malá úložka: bilý táhne a dá ve 3 tazích mat. Partie čís. 140. Hrána na mezináradním mistrovském turnaji v Ostende dne 19. června 1905. — Sicílská hra. — Černý: Schlechte

Dc Jd Černá sh Vg Jg Kf Kd Virginie Kfsxf 5 Val f 1 + 44 h 7 Ostende c 5 f 5 30 c 6 41 49 Kh 8 h 7 +Kh Kh KhTX

27 article

Bílý: Taubenhaus Jd7 — c5 14. Dgt—e2 1. e2—e4 c7—c5 Je5x«ds 15. c2—c3 2. Jgt—f e7—e6 c6—c5 16. Dezx« da 3. d2—dt c5xK d4 Sts—e7 17. Dd3 —e2 Jg8—fs 4. JísXdá Důs—a5 18. Jd1—fe S48—b4 5. Jb1—c3 Se8—as 19. Dez —cz Jb8 — ce 6. Sť1—d3 Ke8— fs 20. a2 — a4 7. Sc1—e3 a) d7— d5 Da5—be 8. Jd4xes b7xc6 21. g2—g3 d5—d4 ld) 22. b2—b4 Jf6 —dz 9. e4—e5 Sev x xkKes 23. b4xkKch 10. Dd1—g4 Sb4—f8b Kf8—e 24. Se3—c 11. f2— Va8 —hs 25. Jf2—e4 Di6— ce g7—g6 12. Je3 —dt a bílý se vzdal. e) 13. h2—hic) b7--h5 Poznámky (dle „Allg. Sportzeitung“): a) Lepší jest 7. Jd4—e2 d7—d5 8. e4xd5 e6)«d5 jal hrál Marco proti Schlechtrovi, Střelec musí zpět; černý stoji však přece lépe, ne- boť má silné centrum. Bilý oslabuje tímto tahem své postavení. d) Rozhodující postup. e) Ježto proti 26. . . d4—d3 s ná-l. Sa6—h7 není obrany; mehlo následovati 26. Vhí—h2; d4—ds 27. De2—g2 Sc8—b7 28. Je4c5 Deůxc5 a vy- hraje.

Marco Schlechtr Bilá Jd Deza Virginie f e 7 c 5 14 e 2 1 e 2 c 5 c 3 2 c 5 16 c 5 xK d 4 St e 7 17 e 2 Jg 21 h 7

28 article

Partie čís. 141. Hrána na mezinárodním mistrovském turnaji v Ostende dne 22. června 1905. Černý: dr. Tarrasch. Btlý: D. Janowski b7—b5 20. Se2— f 1. d2—d d7—d5 21. 63—e4! Ja5—cs 2. Jg1—f e7—c5 e6xd5 22. e4xcd5 e7—e0 3. c2—c3 23. Vdl—eí b5—bá Dd8—be 4. Sc1—f4 24. Jda —fi b4xKcs Jb8—ce 5. Ddr—b3 25. b2xKc3 Dd8—a5 Jg8—f6 6. e2—e3 Sg6—fv 26. Jf1—eš Si8—e7 7. h2—h3 Se7— a3 27. De1 —d2 Se8—d7 8. Jb1—d2 Jí8—dr 28. Va1—bí 9. Sf1—e o—o Jd7—bs 29. Vb1—br 10. 0—0 Vf8—c8 Da5—a6 30. Je3— f 11. Jf3— e5 Sd7—e8 g7xchu 31. Jf5xc h6-tl 12. Sť4—g3 Jf6—dz 32. VbTXfTl Kg8)fT Jd7—f 13. Jd2—13 33. Dd2—h6 Ki7—g8 Jc6—an c5 —c4 34. Dh6—g6-+ Kg8—hs 15. Db3— ce 35. Dg616+ Kh8——gs f7—f6 16. Jís—d Se8—g6 36. Di6xg6- Kg8—hs 17. Je5—f h7—h6 37. Ve1—e5 a černý 18. De2—ei se vzdal. 14. Vř1—dí 19. Jí3—hž Db6—ds připomíná průběhem i vý- Zajímará partie tato sledkem živé partii Pillsbury—Tarrasch v Hastingeu 1835. Bilý zahájil útok na křídlo krále, který černý úplně ignoroval a operoval na křídle dámy, kdež sll- boval ui úspěch — až matová kombinace bileho vy- vedla jej z klamu.

Černá Tarrasch D Janowský jít 1 Jd Jf dh Bilá Ostende Virginie e 5 d d h 7 c 5 e 6 xd xKc 3 Dd 8 Sf 1 c 5 c 4 34 Hastingeo

29 article

197/205. Šachový tumnaj v Ostende. XVIII utkání dne 7. července. Maroczy vybrál s Marshallem, Leonhardt vyhrál a Wolfem, Tarrasch vyhrál s Taubenhausem, Burn vyhral a Či- gorinem, Schlechler remisoval s Teichmannem, Marco remisoval s Blackburnem, Janovski-Alapin přerušena. Slav: Maroczy 121/2, Janovski (1) 12, Tarrasch 111/2, Marco 11, Schlechter (I) 101/2, Leonhardt a Burn 9. Marshall (1) 81/2, Alapin (2). Woif (1) a Blackburne 2, Čigorin 5, Taubenhaus 3 1/,.- Sicilská hra. Hrána v XV. utkání dne 3. července. Černý: G. Maroczy Bllý: MarcoJ. 8. f2—f4 Jh8—ce 1. c2—04 9. c2—c3 g7—g5 2. Jgt—i 10. Jddxe6! 17x466 3. d2— d4 11. Dd1—h5— Kes—e7 4. Jf3xd4 12. f4—f5 Jd7—f 5. Se1—e3 13. Se3—c5++ a černý 6. Jbt — ds se vzdal. 7. e4.— 65 V úlohové soutěži časopisu „Illustracya Polska“ obdrželi ceny: I. Max Feigl. Vídeň, II. dr. Emil Pal- koska, Poděhrady, III. J. Bartsch, Kološvár, IV. František Dedrle, Brno, V. a VI. Ladislav Ve- tešník, Osyky. — Čestná uznání: M. Feigl, dr. E. Palkoska, F. Gomage, Max Feigl, St. Trěala, Brno, Oldřich Důras, Praha, E. Barbieri, K Branne a O. Nemo. — Zvláštní pochvaly obdrželi: A J. Šošin, L. A. Kuijors a K. Erlin za 3 úlohy. V turnajích, hraných na ajezdu severního šacho- vého svazu, obdrželi ceny: A) 1. A. H. Peterson 71/2 výhrami z 10, 2. Hugo Landborg 51/2, 3. S. O. Sven- son 5 a 4. V. Sjöberg 41/2. B) 1. A. Olsou 9 výhrami z 11, 2. J. Bohman 9, 3. A. Ahlberg 81/2, 4. E. Mi- chelšen 8, 5. W. Klein, H. Hoymann a D. Holm 8 1la- První světová známka Demonstrace váude zdarmal GLOGOWSKI a SPOL., PRAHA, Přikop, 17.

Marshall Leonhardt Wolf Tarrasch Taubenhaus Schlechler Teichmann Marco remizovat Alapin Janovský 11 Schlechter Černá G Marocza Bllý Jddx I Feigl doktor Emil pálit J Bartsch Kološvár Dedrle Ladislav Osyka M Feigl E Palkoska F Gomage Feigl Trěal Důras E Barbieri Branne O Nemo J Šošin L A Kuijors K Erlin Peterson Hugo Landborg S O Sven V Sjöberg A Olsa J Bohman A Ahlberg W Klein H Hoymann D Holm Ostende Čigorin Polsko Vídeň Brno Praha vý svaz Blackburn Janovský Marocza 121 / 2 Burn 9 Marshall Woif Blackburn 2 Taubenhaus 3 Marcoj c 2 e 7 4 c 5 + + a černá 6

30 article Soudní adjunkt

Soudní adjunkt s vícel. dobou služ., dobrý pracov., jenž před lety osud. zavát byl do uzavř. územi, z kterého mu, přes opět. žá- dosti, přesaz. do českého místa dosíci nelze a následkem nesnesitelných poměrů dobrovolné resignovati donucen bude, prosi v zájmu svém a své rodiny ct. samo- správ. úřndy etc. o přijetí do služ. svých. Sdělení pod „Soudní adjunkt“ vyprošuje si do adm. t.l 15187

31 article Odměnou za pěkná vysvědčení

Odměnou za pěkná vysvědčení zakupte žactvu prvních tříd škol obecuých pro dě-ti, které nedávno naučily se čisti. Pořádají Fr. Hrnčíř a Fr. V. Kreh. Ročník XIV. za 1 K, váz. 1 K 30 h, poštou 6 10h více. No skladě v každém knihkupectví, zvláště v nakela datelstní Dr. Frant. Bačkovský, knihkupce v Praze.

Hrnčíř V Kreh doktor František Bačkovský Francie Praha

32 article

c7—c5 e7—e6 c5x « d4 a7—a6 Jg8—fe d7—d5 Jf6 —d7

Jf c 7 c 5 e

33 article

Zprávy šachově-

34 article Psací stroje Remington.

Psací stroje Remington. Model 190-4. 14104

Remington

36 article

právě vyšlé