1
masthead
4. května 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 121.
7
article
OBSAH:
Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy.
Školství. J. V. Moravec: Učitel Josel černý
K jeho padesátým narozeninám.
Lékařství. Dr. Ant. Wiesner: O usmrcování
nemocných ze soucitu čili o euthanasii.
MUDr. Z. Janke: Kam do lázni?
Bibliografie.
Julius Andrássy
Moravec
Josel
doktor
Antonín
Wiesner
Jos
8
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničních
záležitostí.
Napsal Jos. Penížek.
Ve šlépějích Beustových. — Protek-
tor německé oligarchie v Rakousku
— Dirigent vládní politiky uherské.
— Prvni maďarská obstrukce. — Ko-
loman Tisza na obzoru. — Strana De-
ákova v dpadku. — Nové formac
na uherském sněmě. — Fuse starých
s mladými a založení strany t. zv. li-
berální. — Hr. Andrássy v reservě za
církevních bojů Bismarkových. — Ne-
bezpečí druhé války německo-fran-
couzské. — Car Alexandr a kníže Gor-
čakov zachránci míru. — Porážka
Bismarkova. — Carský trojspolek
otřesen. — První nepokoje na Bal-
káně. — Schůze zákupská.
Již r. 1856 dokázal generál Radetzky, že
Rakousko potřebuje Bosny a Hercegoviny
jako pozadí, kterým by chránilo Dalmaciia
Přímoří proti rozpínavým snahám neb útokům
italským. Po roce 1866, po ztrátě Benáteka
Lombardska, pokládány Bosna s Hercegovi-
nou kompensací za ně. Také Tegetthoí v ten
čas přimlouval se za jejich zabrání. Je mým
přesvědčením, že na místech rozhodujících
pojat úmysl, je přivtěliti k državě monarchie-
dávno již, ale že zároveň usneseno, vyčkati
vhodně chvíle k tomu, zejména pak neučinit
toho bez souhlasu Ruska. Hr. Andrássy byl
proti annexi, byl proti okupaci, ba byl také
proti obsazení jejich Rakouskem a Rusk em
Zajisté, měl svoje diplomatické a státnické
námitky proti všem opatřením těm a jeho
apologeta, Wertheimer, vykládá je nám obšír-
ně a výmluvně, ale na druhé straně nezaml-
čuje, že bylo referováno z Prahy do Berlína
28. ledna 1875, kým a komu nedokládá, kte-
rak císař vyslovil se ke Stratimirovičovi, jenž
stejně jako dalmatský místodržitel generál
Julius Andrássy
Penížek
Beustův
ákův
Fus
Andrássy
Bismarkův
Radetzký
Herceg
Wertheimer
Rakousko
ko
Hradec
Bala
Bosna
Hercegovina
Rusko
Rusk
Praha
Berlín
Benáteka Lombardsko
9
article
Rodič přesvědčoval mocnáře, že je nejen
prospěšno, ale přímo nutno, by Rakousko
mělo Bosnu a Hercegovinu: „Věřte mi. milý
generále, moje srdce bije, jako vaše, toužebně
vstříc okamžiku, kdy naše prapory zavlají
opět v Bosně.“
Proto byl hr. Andrássy také proti cestě
císařově do Dalmacie a nezúčastnil se jí, jak-
koli za rakouský kabinet provázel panovníka
ministr obchodu ryt. Jan Chlumecky, jenž by
svědkem audiencí, udělených císařem katoli-
ckým biskupům hercegovským, prosícím ho,
by zachránil křesťany z poroby turecké. Ná
císař, podle denníku barona Orczya, zápis1.
dubna r. 1875, vrátil se z Dalmacie odhodlán,
za nedlouho vojensky obě země obsadit,
když v červenci téhož roku vznikly v Neve-
sinji připomenuté již nepokoje, svěřil polnímu
zbrojmistru Mollinarymu, že jej ustanovil ve-
litelem armádního sboru, který bude třeba,
snad, vypraviti do Bosny.
Ministr podal panovníkovi pamětní spís.
tiskem ještě nevydaný, v rodinném archivu
dosud uložený, ve kterém objasňuje svoje
vyčkávavé stanovisko ve věci té naproti ná-
tlaku vojenských kruhů, naléhajících na po-
moc utlačované ráji zbraněmi. Praví, že za-
brání Bosny a Hercegoviny by vybavilo pro-
tektorát jiné velmoci. Ruska, nad ostatním
Východem, ba způsobilo tam všeobecnou kon-
flagraci, kterou, pokud možno, jen oddálit, je
zájmem Rakouska. Turecko považuje pro naš
monarchii neškodnou. Aťsi prý staré hodiny
jeho tikají, jak dlouho mohou. Až zastaví se
docela, nahradí se jinými. Nechce vládu mo-
hamedánskou, jejíž schátralost a neschopnost
mu nejsou žádným tajemstvím, vystrnadit
z obou provincií křesťanských, chce ji tam
podepřít radami a pokyny k reformám,a
vstoupiti na její místo teprv, ukáže-li se, že
postrádá sil, aby zachovala si tyto posice.
Andrássy
Jan Chlumecko
Orczya
Rakousko
Bosna
Hercegovina
Boseň
Dalmacie
Neve
Bosna a Hercegovina
Rusko
Turecko
10
article
Hr. Andrássy neprozradil — kdo by mu
přoto činil výtky — že hlavním motivem jeho
zamítavého chování proti akci okamžité byl
interes maďarský. Viděl převahu národa své-
ho v druhé polovině monarchie ohroženu, vi-
děl postavení jeho v říši vůbec ohroženo.
kdyby její Slované v sousedství státu uher-
ského byli rozmnoženi dvěma miliony Chor-
vaty a Srby. Tady dlužno hledati pružinu jeh.
oposice, která byla díktována stejnými úva-
hami, jako jeho oposice proti vyrovnání, ze
kterého by český národ byl vyšel politicky
posílen.
Toto vyrovnání s národem českým byl
vzhledem na zbudování německé říše vrouc
žádostí srdce císařova. Státi se pánem Bosny
a Hercegoviny neméně vroucím. Panovník re-
signoval na uskutečnění obou tužeb. Kdo zná
jeho duši, ví, že je velíkým v resignaci, ale
pochopí — pochopí čistě lidsky, že nemůže
zůstati lhostejným k tomu, kdo jej k resignaci
té přiměje. JJiž proto, že státník takový roste
v představě o svojí síle, o svém vlivě, o svojí
velikosti, že roste ve svojí domýšlivosti a po-
zbývá smyslu pro vzdálenosti.
Hr. Andrássy — nerozpakuji se to na-
psati — ve chvili, ve které císaře obměkčil
aby nezabral Bosnu a Hercegovinu z od-
hodlání vlastního, nýbrž na základě mándátu
kongresem berlínským uděleného, nikoli ted,
kdy poměry byly příznivy a kdy bylo lze
získati na ráz sympatie Slovanů balkánských
a domácích, nýbrž až po letech, ve chvili, kdy
zvítězil nad kruhy vojenskými, konajícími
přece jen vůli nejvyššího důstojníka armády.
byl již poznamenán na porážku. Že padl po
čtyřech letech, když okupace byla již vyko-
nána, jejíž provedení zpomalil a zpozdil, stíži
a znesnadnil, nikomu nebude s podivem. Je
rakouskou tradicí, že,“ co si kdo nalil, musí
vypít až na dno — potom může jíti po svých.
U hr. Andrásse trvalo to poněkud déle. Uji-
ných čas kratší.
Andrássy
Slovan
Srba
Andráss
Hradec
Bosna
Hercegovina
Bosna a Hercegovina
11
article
Rusko navrhlo, by carský trojspolek ujal
se kombinovanou akcí solidárně křesťanů bo-
sensko-hercegovských. Hrabě Andrássy tento
návrh zamítl. Potom navrhlo Rusko novou
versi: nikoli v Cařihradě budiž jednáno, jak
by se dalo zabrániti rostu povstání, ale ve
Vídni. Tuto změnu hr. Andrássy přijal. Ra-
kousko způsobem takovým označeno nejbliž-
ším a hlavním interesentem. Francie s Itali
přípojily se. Mnoho se nestalo pěti státy těmi.
Server paša poslán jako komisař Porty k in-
surgentům a konsulům jmenovaných pěti moc
bylo uloženo, by povstalce zkonejšili. Timto
řízením odkladným odbyto memorandum
místodržitele Rodiče ministru vojenství Kolle-
rovi, radícího, by Rakousko prostě do Bosny
a Hercegoviny poslalo vojsko.
Hr. Andrássy sám vydal 30. prosince 1875
notu, vyzývající k reformám v obou zemích
Její tresť je stručná: víra křesťanská budi
uznána rovnoprávnou s mohamedánskou a t
sultánem: budiž uklizen nátlak berní; výtěžku
daní budiž užito ke zvelebě zemí; situace ze-
mědělců budiž důkladně zlepšena: Rakousku
budiž vyhrazeno první místo, pokud jde o zá-
ležitosti východní vůbec. Tato nota zůstala
popsaným papírem.
K radě generála Ignatěva doporučilo Ru-
sko napřed evropskou konferenci k urovnání
věcí bosensko-hercegovských, a kdyby se ne-
dohodla, společnou okupací obou zemí Ruskem
a Rakouskem. Hr. Andrássy zamítl obě. Po-
vstalci na jeho notu nedali nic. Neměliv
ochotu Porty k reformám důvěry pražádné
Proto zbraní nesložili.
Andrássy
Ignatěv
Rusko
Cařihrad
Vídeň
Francie
Kollo
Rakousko
Bosna
Hercegovina
Hradec
12
article
Ale poměry byly silnější nežli vůle hr.
Andrásse. Vojenské součinnosti s Ruskem se
vzepřel, ale k diplomatické dohnala jej ne-
zbytnost. A co nechtěl v létě r. 1875, musil
učiniti v létě r. 1878: vyslati vojsko k za-
brání Bosny a Hercegoviny. Ovšem musil dří-
ve dvakráte do Berlína, jednou na schůzi
s carem a kn. Gorčakovem, podruhé na
evropský kongres a mezi tím do Zákup.
Sjednav kompromis o druhém vyrovnán
rakousko-uherském, odjel počátkem května
do hlavního města německého. Gorčakov mí-
nil, že bylo by nejlépe, kdyby se Rakousko
dorozumělo s Ruskem, co státi se má s Tu-
reckem, kdyby jeho rozklad ukázal se neod-
vratným. Hr. Andrássy se ještě upejpal. Na
půdě království Českého dal si již říci. V Ber-
líně smluveno zatím: vymoci dvouměsíční pří-
měří mezi sultánem a povstalci a kdyby za
něho nezjednal se pokoj a mír, vyhradilysi
Rakousko, Rusko a Německo společněje
vynutiti.
V Cařihradě byl tou dobou sultán Abdul
Aziz sesazen a jeho synovec povýšen na sul-
tána Murada V. Tím celý podník, v Berlíně
umluvený, byl odložen. Se společného zakro-
čení sešlo. Čekalo se, co nový sultán uděláo
své újmě. Neudělal nic. Tu vyhlásili povstalci
bosenští knížete Milana srbského svým vla-
dařem, hercegovští knížete Mikuláše černo-
horského svým.
Gorčakov
Andrássy
Aziz
Murad
Milan srbský
Mikuláš
Rusko
Bosna a Hercegovina
Berlín
Zákupy
Rakousko
Hradec
Německo
Cařihrad
13
article
Události se teď rychle stíhaly. Anglie
která stála dosud stranou, začala zasahovat
do vývoje jejich. Turecko pojednou prosilo
by mu Rakousko dělalo četníka proti Mila-
novi a Mikulášovi a tím proti křesťanům bo-
senským a hercegovským a vyslalo proti nim
vojsko. Aliance s Tureckem — to byla kon-
stelace přece jen naprosto nemožná. Tu vy-
tasil se Gorčakov s projektem, aby se dalo
Bosně a Hercegovině postavení poplatných
knížectví, jakými byly Rumunsko a Srbsko
Edvard Gladstone burcoval svědomi Angliča-
nů proti ukrutnostem tureckým, na křesťan-
ských Slovanech páchaným, ale marně. Kon-
servativní vláda Derbyova pasovala se na
ochrankyni Turecka. Bála se, že Rusko mohlo
by obsaditi Cařihrad.
V těchto zmatcích a nepokojích, za kte-
rých Rakousko s Anglii nedůvěřovalo Rusku
a kn. Bismark všem třem, sprostředkoval, me-
škaje v Emži s carem, arcikníže Albrech
setkání tohoto s naším císařem 8. července
1876 na zámku zákupském.
Mil
Mikuláš
Gorčakov
Gladstone
Anglie
Turecko
Rakousko
Boseň a Hercegovina
Rumunsko
Srbsko
Rusko
Cařihrad
Emže
Kon
14
article
Císař František Josef čekal hosta svéh
v Podmoklech. Odtud provodil jej přes če-
skou Lípu do Zákup. Tam stala se mezi oběma
panovníky a jejich ministry ujednání proni-
kavá, památná, historická, která byla výcho-
diskem a cestou k faktické okupaci Bosny
Hercegoviny. Dodejme: ujednání tajná, která
nebyla nikomu notifikována. Ani císaři Vilé
movi. Nebyla to písemná smlouva formální
přece však dohoda sepsána. Dán jí titul: „Ré
sumé des pourparlers secrets de Reichstad
du 8. juillet 1876“. Wertheimer tento souhr
důvěrných rozprav zákupských uveřejňuje po-
nejprv autenticky.
Kn. Gorčakov jel z Podmokel s András
sem — oba mocnářové jeli také sami. Sotva
se vlak hnul, vyňal ruský kancléř portefeuille
a chtěl hostiteli čísti nějaké memorandum
Ale hr. Andrássy položil na ně ruku a děl
„Promiňte! Nežli začnete, zodpovězte mi la
skavě otázky, jimiž celé řízení bych rád zkrá-
til. Chcete Cařihrad?“ — „Dokonce nikoliví
odvětil Gorčakov. — „Chvála bohu,“ pokra
čoval Andrássy, „sic bychom byli vedli spolu
válku. Chcete, by se vrátila vám Besarabie?
— „Zajisté, byla nám urvána.“ Po té stiskl
si oba státníci ruce.
Dohoda zákupská uzavřena byla pro dv
možnosti.
Pro případ, že Turecko zvítězí, zavázal
se Rakousko a Rusko, že zabrání spojeným
silami zničení křesťanských Slovanů na Bal-
káně. Srbsku a Černé Hoře bude zachována
država jejich před válkou. Nedovolí se obnova
tureckých pevností v Bělehradě, nepřizná s
úplná samostatnost Srbsku, přizná však Černé
Hoře. Obě říše postarají se, by také poraže
ným povstalcům dostalo se reforem.
František Josef
Reichstad
Wertheimer
Gorčakov
András
Andrássy
bůh
Besarabie
Podmokly
Zákupy
Bosna Hercegovina
Cařihrad
Turecko
Rakousko
Rusko
Srbsko
Bělehrad
Slovan na Bala
15
article
Kdyby však Turecko bylo poraženo, ne
dostalo by Srbsko sic enclavy mezi Chorvat-
skem a Dalmacií, za to však území na Drině
a na Limu. Černé Hoře dal by se, kromě kraje
na hranicích hercegovských přístav spižský
Rakousko by anektovalo Bosnu, Hercegovinu
a Novi Pazar, Rusko by nabylo zase Besara-
bie, smlouvou pařížskou r. 1856 mu vzaté,
volnosti rozšířiti se v turecké Asii a na Moři
Černém. Bulharsko, Rumelie a Albanie usta-
vily by se jako státu autonomní, Thessalie
Kreta připadly by Řecku. Cařihrad konečně
vyhlásil by se městem svobodným.
Tajemství zachováno. Kn. Bismark nedo
věděl se o něm. Vůči Srbsku a Černé Hoře
chráněno nejpečlivěji. Rakouský velevysla-
nec v Cařihradě hr. František Žichy neměl
tušení, jak usouzeno bylo o Turecku, kde za-
stupoval naší říši v Zákupech.
Kn. Gorčakov dostal na památku svéh
pobytu tamějšího místo řádu od císaře Fran-
tiška Josefa několik drahocenných, umělecky
provedených gobelinů, které se mu velice za
líbily.
Ohromná byla důležitost entrevue zákup
ské: nezabránila válce rusko-turecké, ale vál
ce rusko-rakouské zabránila. Rakousko a Ru-
sko dorozuměly se bez intervence Bismarko-
vy, přímo a docela. V Zákupech teprve stalo
se Rakousko faktorem na Balkáně. Bylo by
v jeho prospěchu, kdyby nebylo opustilo
půdu, na které se v Zákupech s Ruskem na-
Hr. Andrássovi byla tato schůze pouče-
ním. Poznal, že car i Gorčakov nejsou lidé
intransigentní, že chtějí s Rakouskem žítiv
míru a v pokoji, že mu přejí nových vymože-
ností a rozpětí na Balkán a že cesta z Vídni
do Petrohradu nemusí vésti přes Berlín. Žel
účinky poučení toho nepotrvaly dlouho.
šlo.
Chorvat
Černý
Kret
Žicha
Gorčakov
Josef
Turecko
Srbsko
Dalmacie
Drina
Lima
Rakousko
Bosna
Hercegovina
Novi Pazar
Rusko
Asie
Bulharsko
Rumelie
Albánie
Řecko
Cařihrad
Černá hoře
Zákupy
Balkán
Hradec
Vídeň
Petrohrad
Berlín
16
article
Školství.
Školství.
Učitel Josef Černý
Černá
17
article
K jeho padesátým narozeninám.
K jeho padesátým narozeninám.
Učitel Josef Černý, který dnes slaví své
padesátiny, vyznačuje v českém školství ob-
dobí, jež dá se nazvatí emancipačním
Význam Černého vynikne, uvědomíme-li s
ráz školských a učitelských snah v době před
lety devadesátými, kdy Černý vstupuje do uči-
telského popředí.
Období let sedmdesátých naplněno bylo
průpravnými snahami, vyvolanými novým
školním zákonem. šlo o kritiku nového práv-
ního stavu, zpopularisování nové školy a jejích
úkolů. Učitelstvo uvědomovalo si nových po-
vinností učebných a hlavní starostí byla mu
methodika, poněkud ploše tehdá pojímaná
Leta osmdesátá vyvolala nutnou obranu nové
školy proti staré reakci a do popředí učitel-
ských zájmů přirozeně vstupovala snaha p
národním rázu školy. Tehda bylo nutno ovšem
i bojovati proti zastaralým předsudkům a ne-
přízni k nové škole a také již tehdy hledány
a vyznačovány směry učitelovy práce mez
lidem. Byly vedle toho rozšiřovány úkoly ško
ly národní a vystupováno na obranu učitel-
ských práv.
V období tomto zajisté vyniklo nemálo
jednotlivců energických, iniciativních a sil-
ných, ale učitelstvo nemělo svého vlastního
ideového programu, bylo ochotným hlasate-
lem a propagatorem snah a theorií národních
vůdců a jeho literární i školsko-politické
projevy byly namnoze jen ohlasem repro
dukčním.
Černá
Černý
18
article
Po tomto období, jež v souhlase s kul-
turou dobovou naplňovalo nejlepší učitelské
hlavy takořka výhradně studiemi naší národ-
ní historie a krásné literatury, studiemi mluv-
nickými a methodikou, nastal nový život v
druhé polovině let devadesátých, kdy vznikl
u nás ruch filosofický, kdy pronikati počal
zvýšený význam věd přírodních a sociálních.
kdy počal ustupovati význam učení Herbar-
tova a kdy učitelé počali rozpoznávati, že ne-
postačí spěchu národní kultury, nebudou-li se
emancipovati od jednostranného, poněku
mechanicky pojímaného úkolu skromného slu-
žebníka, nekritického napodobitele a vždy
ochotného hlasatele myšlenek a idejí převza-
tých a plně neuvědomělých, vlastní osobnost
neproniklých.
19
article
Tuto dobu emancipace zahájil Janů svým
„Sebevědomím“ a svojí činností dále naplnil
Josef Černý. Prostý učitel v ústraní ve
Smidarech a Nov. Bydžově působící, brzy
na se upoutal pozornost všeho učitelstva
brzy stál učitelské obci v čele. Nepronikl si-
láctvím slov a gest, nápadností sensačních
skutků, demagogičností, spolkářskou rutinou
a agitačním uplatňováním své osoby. Místo
v popředí učitelstva zcela přirozeně a prostě
určila jeho práce na prospěch učitelstva a
školství.
Nejen to, co instinktivně učitelští pracov-
níci tušili a v srdcích nosili, co idealista Jano
jen naznačoval, dovedl Černý vždy jasně, sou-
stavně, uceleně, dopodrobna ve svých pilně
čtených článcích vysloviti, ale z vlastního fon-
du samostatně a bohatě přispěl tak velikým
dílem k obsažnosti a plnosti ideového života
učitelského, že učitelským ideovým vůdcem
byl i zůstal bez chledu na to, byl-li nebo
nebyl voleným předsedou jedné učitelské or-
ganisace a ovšem i beze zřetele k ojedinělým
nevlídným projevům, jichž nikdo teď není uše-
třen, kdo účastní se veřejného života, jehož
složkou v posledních časech je i boj prot
Janů
Černá
Jana
Smidary
Bydžov
20
article
Černý je samozřejmě vůdcem učitelstva
protože veliká jeho práce literární i organi-
sační hluboce zasáhla v učitelstvo. Příčiny to-
hoto neobyčejného úspěchu v nynější, autori
tám málo příznivé době, jsou několikery
Černý zřejmě stál vždy na výši doby a usta-
vičně pevnou rukou ukazoval ku předu
Dovedl vždy v každé situaci promluviti slov
upřímné, povznášející, přesvědčivé. Měl vždy
co říci učitelstvu a vždy se vyjadřoval tak
že mizela jeho osoba, ale vynikala napořád
jednotící idea pokroku, povznesení a zdoko-
nalení osoby učitelovy jako důležité složky
pokroku národního. Jeho spisy a články čtou
se jako obsažné a přece zcela prosté, úsečné
zhuštěné traktáty, naprosto odlišné od kon-
venční modní slohové manýry. Jeho řeči jsou
bez mnohých okras, ale povznášejí a posiluj
i dojímají ty, kdož jsou světlonoši našeho lidu
Vlivnost prací Černého vězí dále i v tom
že nejsou nahodilé, od případu ku případu
ale že vždy zřejmě značí celý system ve-
liké emancipační práce učítel-
ské. Jsouť všechny jeho práce literární i řeč
osobě.
Černý
21
article
nické soustavou, směřující k jednomu krás
nému cíli: vytvořiti duševně, mr av-
ně, hospodářsky, právně i odbor-
ně silný, zdravý, národu prospěš
ný stavučitelský a dokonalou, sil
nou, neodvislou národní školu.
Tento emancipační systém založen je n
principu práce a vývojek dokona-
losti, jak patrno ze všech spísů Černého
Jeho spis „Snahy a práce učitele“ určuje
zhodnocuje právě práci učitelovu ve škole
společnosti, vede ku práci, živé účasti v po-
kroku národním a značí učiteli směr, cíl i pro-
středky této emancipační práce ve škole,
praxi životní i poměru organisačním. Burcuje
k účasti na duševním a mravním povznesení
lidu a také stavovské hnutí učitelské podři-
zuje veliké idei pokroku národa.
Vlastním prostředím učitelovy práce je
ovšem výchova, škola. Jos. Černý ve spise
„Svobodná a volná škola“ ukazuje cesty k
zdokonalení školy národní. škola buď ústa-
vem národním, národu odevzdaným, zbave-
ným církevních a byrokratických vlivů. Škola
pod výhradnou autoritou vědy buď odevzdá-
na do správy odborníků a vzdělanců, budiž
vždy ústavem milovaným, pěstitelem pravé
svobody, místem radosti a štěstí, kde učitel-
stvo svéprávné, vysoce vzdělané, hmotně, du-
ševně i politicky emancipované, svobodně při
pravuje lepší budoucnost národa.
Černý
národní . škola budit ústa
pravý svoboda
22
article
Výchova ve škole, doma i společnosti
budiž vskutku národní v nejšírším slova
smyslu a proto Černý osnuje a řeší problém
národní výchovy v programu slovan-
ského sjezdu učitelského. Veliké
krásné tyto ideje budou učitelstvu splněny
cestou vývoje a to prací všestrannou. Prote
má býti učitelstvo vysoce vzdělané, aktivně
v politickém i veřejném životě účastno, Černý
neustává proto ve sbírce „Naše sebevzdělání
i v listě „Česká škola“ ukazovati učitelstvu
cesty k vyššímu vzdělání, proto účastní se
akcí pro vyšší povinné akademické vzdělán
učitelstva, proto ukazuje ve spisu „Učitelstv
a politika“ na vztahy učitelovy práce k ve-
řejnosti a mnohých článcích a v „Kulturním
programu učitelstva“ zdůrazňuje učitelstvu
povinnosti lidovýchovné.
Český škola
23
article
Poněvadž vývoji a pokroku školskému
jsou na škodu nejen vlivy reakční, klerikální
ale i upřílišněné strannictví a bídné postaven
učitelovo, horli Černý proti klerikalismu, od
vrací učitele od fanatismu politického a čin
ně i vervně účastní se zápasu za zlepšení hmot-
ných poměrů.
K zdokonalení učitelstva a tím i školy je
nutno, aby učitelstvo pevně se organi so-
valo pod praporem pokroku. Proto Černy
buduje nově organisaci učitelstva, zdokona-
luje ji, vytýčuje jí cíle a směry, udává methodu
a obsah práce, horlí pro její utužení, zdoko-
nalení, shodnocení.
Takový je, zcela stručně vysloveno, Čer
ného krásný systém reformy školské. Vzdělané
emancipované, dokonalé učitelstvo dokonalou
prací školskou i mezi lidem sloužiti má vel
kému procesu vývoje národního. Tento pro
gram a systém je nyní vlastnictvím českého
učitelstva. Proto Černý, učitel a vůdce učitelů
zaslouží plného vděku nejen učitelstva, ale
celé české pokrokové veřejnosti.
Dnes, v den jeho padesátých narozenin
naskytla se vhodná příležitost, abychom vy
slovili Jos. Černému radostné uznání jeho ve
likých zásluh o školu a učitelstvo a přáli mu
nejen k další činnosti mnoho zdaru, al
také brzkého splnění jeho krásných ideálů
F. V. Moravec.
Černá
Černo
F V Moravec
24
article
Lékařství.
Lékařství.
O usmroování nemocných ze soucitu
čili o euthanasii.“)
Často přicházejí k lékaří, ošetřujícímu
některého těžce nemocného člověka, stiže-
ného bolestnou nezhojitelnou chorobou, na
příklad neoperovatelnou rakovinou, příbuzn
nebo známí tohoto nemocného s otázkou
zdali by snad nebylo radno strastiplný živo
nemocného nějakým způsobem zkrátiti, a po-
mýšlejí při tom hlavně na to, že by mu léka
mohl předepsati nějaký prudce účinkující lék
či jed. A kolikrát slyší lékař ženy při zdlou-
havém těžkém porodu volati zoufalá slova
„Zabte mě, zabte mě!“
Lékaři odpovídají již předem na takovou
otázku či přání snad bez výjimky záporn
a sice za prvé z toho důvodu, že celá snah
jejich vznešeného, ale za dnešní doby bohuže
málo ceněného povolání směřuje zásadně
tomu, aby nemocnému nebo zraněnému za
všech okolností a to často i proti jeho vůl
život zachovávali neb aspoň prodlužovali
nikoli ukracovali úmyslně, a za druhé z toho
důvodu, že ze zkušenosti jest jim známo, že
i lidé, největší muka snášející, přece za ob-
vyklé pomoci lékařské bývají přirozeným
způsobem milostnou smrtí vysvobozeni ze
svých tělesných, často již k zoufalství dohá
nějících útrap.
zabít já
25
article
Lidé, kteří nikdy nebo málo kdy hleděl
na smrt svých příbuzných nebo bližních, před-
stavují si valnou většinou smrt jako okamžil
lidského života, plný hrůz a útrap tělesných
kdežto ve skutečnosti nebývá tomu tak.
člověk totiž umírá buď u vysokém věku
tak zvanou sešlostí věkem (marasmem) nebo
předčasně v mladších letech a to buď náhle
nebo pozvolna ke konci dlouhotrvajících, ne
zhojitelných nemocí.
Na přirozené smrti v pokročilém věku
tak zvanou sešlostí věkem, nebývá zajisté nic
hrozného ani bolestného, neboť člověk, který
se nalézá na konci dlouhého života, umírá po-
nenáhlu, jaksi kus po kuse, výkony jeho
ústrojů přestávají jeden po druhém, nejpozději
výkon srdeční a tak život starce zhasíná v
chvíli, kdy se zdá, že člověk jemně usíná.
Jest snad hroznou a bolestnou smrt ná
hlá, dostavující se neočekávaně v různých
26
article
1 Ke stanovisku nejnovějí zaujatému italským
pathologem Ughettim v Catanii a sdílenému již čet-
nými přívrženci.
létech života? Není, neboť při náhlém úmrtí
následkem ochrnutí mozku (mrtvice mozko-
vá), nebo následkem ochrnutí srdce (mrtvice
srdeční), nebo následkem prudkého krvácení
nastává tak rychle úplná ztráta vědomí, že
člověk umírající vůbec žádných bolestí nepo-
cítí, zpravidla ani nehlesne. Jest-li pak život
člověka náhle ohrožen zevní příčinou, jak to-
mu bývá na příklad v boji s nepřítelem nebo
dravcem nebo v zápase s přírodou (topení se
ve vodě a podobně), tu veškerá energie ži-
votní, veškerá vůle soustřeďuje se mocně na
odpor proti zlu, které člověka obklopuje, ve-
škeré vědomí jeho jest tak proniknuto my-
šlenkou na obranu, že vůbec žádná jiná my-
šlenka, tedy ani myšlenka na hrůzu a bolest
smrti nemůže míti místa ve vědomí. Pod-
lehne-li pak skutečně člověk v boji tom, tedy
umírá ne-li za duševního klidu, tedy aspoř
bez hrozných dojmů a bolestí.
Catania
27
article
Přichází-li pak smrt nikoli náhle, nýbrž
jako zakončení dlouhých vysilujících nemocí,
tu vyvíjí se pozvolna takové vysílení čivové
soustavy, že člověk umírá vlastně v úplné ne-
citelnosti. Ano stává se zhusta, že jednotliví
nemocní, kteří během nemoci zakusili veli-
kých bolestí a muk tělesných, v posledním
okamžiku svého života nabývají opět jakési
rovnováhy duševní, ano na jejich obličeji
objevuje se dokonce blažený úsměv, vyvo-
laný skvělými jasnými vidinami duševními;
tak tomu bývá na příklad u souchotinářů.
Vědecky je tedy dokázáno, že okamžik
smrti není provázen žádnými bolestmi a útra-
pami, neboť v době té záhy nastává úplná
necitelnost vůči veškerým dojmům, ze ze-
vnějšku přícházejícím, a vědomí jest záhy
oslabeno tak, že umírající nemůže pociťovati
ve svém nitru ani velkou radost, ani silnou
bolest. To, co si lidé u umírajícího vykládají
za projevy útrap, hrůzy a bolestí, jsou pouhé
bezděčné, mechanické pohyby, o kterých umí-
rající neví.
28
article
Namitne se mi, že sice to platí teprve
o vlastním umírání, nikoli však o konci bo-
lestné a trapné choroby, pokud jest nemocný
při úplném vědomí, a že právě v této době
bylo by žádoucno u nezhojitelných nemoe
celé utrpení jedním rázem zkrátiti. Nutno při-
znati, že opravdu v té době někteří nemocní
i při pomoci lékařské velice trpí, ale je také
známo ze zkušenosti, že někteří nemocní
totéž utrpení snášejí trpělivě a zmužile, jiní
však netrpělivě a zbaběle, své ošetřovatele
i lékaře často přímo týrajíce bezohledně, ja-
koby oni byli příčinou jejich utrpení. Příčina,
proč někteří snášejí své utrpení tížeji nežli
ostatní, nespočívá v chorobě samé, nýbržv
duševní náladě jejich. Takoví stále bědující
nemocní bývají předně ti, kteří bojíce se nebo
nemajíce odborného ošetření v nemocnicích
veřejných nebo soukromých, jsou ošetřováni
v rodině své, kde třeba při nejlepší vůli ne-
mají celé řady pomůcek k ulehčení nemoc-
ným, trpi vědomím, že jejich rodinný život
živnost nebo jiný zdroj příjmů rodiny hyne.
29
article
slyší neprozřetelné nebo necitelné poznámky
o své chorobě a možné smrti, jsou zahrnováni
výčitkami, že jejich nemoc stojí mnoho peněz
postrádají klidu, jakého potřebuje nutně kaž-
dý nemočný, a podobně. Druhou skupinu ta-
kových bědujících tvoří nemocní, kteří nema-
jíce nebo pozbyvše víry v boha a nesmrtel-
nost duše, která mocně působí na každého
trpícího ve smyslu uklidňujícím a povznášejí-
cím, a vidouce, že lidská pomoc jim úlevy
nepřináší, jsou zmítáni zoufalstvím nad svým
neodvratným smutným osudem a marně hle-
dají uklidnění v něčem mimo sebe.
Snahy těžce nemocným ulehčiti hrozné
útrapy tělesné jedním rázem, to jest usmrce-
ním ze soucitu, nalézáme již v nejstarších do-
bách a podnes u národů divokých, u kterých
mají jakési oprávnění, protože u nich nebylo
nebo není lékařství na tak vysokém stupni
dokonalosti, jako za dnešní doby ve vzděla-
ných zemích. Tak je známo, že staří náro-
dové zabíjeli často své vlastní raněné, aby
jim ušetřili otroctví nebo mučení, jež je oče-
kávalo v zajetí u vítězného nepřítele. Po-
dobně činí ještě dnes divocí a polodivocí ná-
rodové, na příklad Arnauté po prvých sráž-
kách se Srby za nynější války balkánské za-
bíjeli své raněné, obávajíce se na základě
svého špatného svědomí, že Srbové budou
nakládati s nimi podobně zle, jako oni se
srbskými raněnými.
Teprve víra budhistická na východě a víra
křesťanská na západě vypěstovala u lidí city
soucitu a milosrdenství v nejširším rozsahu.
Srba
30
article
Tento cit nabyl pak za naší doby nejen u nás
v Evropě, nýbrž i v Americe takové síly a ta-
kového rozsahu, že má za následek odstraňo-
vání tělesných trestů, trestu smrti, zakládání
spolků na ochranu zvířat, pokud možná nej-
větší seslabování nebo úplné potlačováne
všech bolestí omamujícími prostředky a ko-
nečně euthanasii, to jest snahu, aby se
nemocný, jehož život tak jako tak jest ztra-
cen neodvratně a jehož bolesti nedají se již
ničím odstraniti nebo zmírniti, byl prostě
usmrcen šetrným způsobem.
K tomuto hnutí zaujímá, jak řečeno, vět-
šina lékařů stanovisko rozhodně zamítavé
jen několik málo lékařů jest přívržencem
cuthanasie. Mezi přívržence euthanasie po-
stavil se v nejnovější době také dr. Ughettí,
profesor lékařské fakulty v Catanií.
Ughetti snaží se vyvrátiti hlavní tři ná-
mitky, činěné obyčejně proti euthanasii.
Hlavní námitka proti euthanasii jest ta,
že rozpoznání (diagnosa), na základě kterého
se nemocný prohlašuje za naprosto nezhoji-
telného, může býti klamné, což by mělo za
následek, že by euthanasií vznikaly zbytečné
oběti lidského života. Tuto nejzávažnější ná-
mitku hledí Ughetti oslabiti, tvrdě, že omyly
v rozpoznávání nemocí jsou mnohem vzácněj-
šími, nežli se všeobecně myslí, rozhodně vzác-
nějšími, nežli omyly spravedlnosti. Mimo to
připouští Ughetti euthanasii jen v tom pří-
padě, když o smrt prosí nemocný sám, který
přece jest prvým soudcem nad vlastním živo-
tem: v tomto případě má diagnostický posu-
dek býti jen ospravedlněním tohoto přání ne-
mocného a u těch chorob, ve kterých nemocní
Ughett
Ughetti
Evropa
Amerika
Catania
profesor lékařský fakulta