ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 6a543d90-8f0f-11dd-a8ec-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 30 celkem · entity: person 63, org 8, place 87, work 1
1 masthead
4. května 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 121.
4 masthead
živ
5 masthead
ota.
6 masthead
Strana9.
7 article
OBSAH: Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy. Školství. J. V. Moravec: Učitel Josel černý K jeho padesátým narozeninám. Lékařství. Dr. Ant. Wiesner: O usmrcování nemocných ze soucitu čili o euthanasii. MUDr. Z. Janke: Kam do lázni? Bibliografie.
Julius Andrássy Moravec Josel doktor Antonín Wiesner Jos
8 article Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy. Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničních záležitostí. Napsal Jos. Penížek. Ve šlépějích Beustových. — Protek- tor německé oligarchie v Rakousku — Dirigent vládní politiky uherské. — Prvni maďarská obstrukce. — Ko- loman Tisza na obzoru. — Strana De- ákova v dpadku. — Nové formac na uherském sněmě. — Fuse starých s mladými a založení strany t. zv. li- berální. — Hr. Andrássy v reservě za církevních bojů Bismarkových. — Ne- bezpečí druhé války německo-fran- couzské. — Car Alexandr a kníže Gor- čakov zachránci míru. — Porážka Bismarkova. — Carský trojspolek otřesen. — První nepokoje na Bal- káně. — Schůze zákupská. Již r. 1856 dokázal generál Radetzky, že Rakousko potřebuje Bosny a Hercegoviny jako pozadí, kterým by chránilo Dalmaciia Přímoří proti rozpínavým snahám neb útokům italským. Po roce 1866, po ztrátě Benáteka Lombardska, pokládány Bosna s Hercegovi- nou kompensací za ně. Také Tegetthoí v ten čas přimlouval se za jejich zabrání. Je mým přesvědčením, že na místech rozhodujících pojat úmysl, je přivtěliti k državě monarchie- dávno již, ale že zároveň usneseno, vyčkati vhodně chvíle k tomu, zejména pak neučinit toho bez souhlasu Ruska. Hr. Andrássy byl proti annexi, byl proti okupaci, ba byl také proti obsazení jejich Rakouskem a Rusk em Zajisté, měl svoje diplomatické a státnické námitky proti všem opatřením těm a jeho apologeta, Wertheimer, vykládá je nám obšír- ně a výmluvně, ale na druhé straně nezaml- čuje, že bylo referováno z Prahy do Berlína 28. ledna 1875, kým a komu nedokládá, kte- rak císař vyslovil se ke Stratimirovičovi, jenž stejně jako dalmatský místodržitel generál
Julius Andrássy Penížek Beustův ákův Fus Andrássy Bismarkův Radetzký Herceg Wertheimer Rakousko ko Hradec Bala Bosna Hercegovina Rusko Rusk Praha Berlín Benáteka Lombardsko
9 article
Rodič přesvědčoval mocnáře, že je nejen prospěšno, ale přímo nutno, by Rakousko mělo Bosnu a Hercegovinu: „Věřte mi. milý generále, moje srdce bije, jako vaše, toužebně vstříc okamžiku, kdy naše prapory zavlají opět v Bosně.“ Proto byl hr. Andrássy také proti cestě císařově do Dalmacie a nezúčastnil se jí, jak- koli za rakouský kabinet provázel panovníka ministr obchodu ryt. Jan Chlumecky, jenž by svědkem audiencí, udělených císařem katoli- ckým biskupům hercegovským, prosícím ho, by zachránil křesťany z poroby turecké. Ná císař, podle denníku barona Orczya, zápis1. dubna r. 1875, vrátil se z Dalmacie odhodlán, za nedlouho vojensky obě země obsadit, když v červenci téhož roku vznikly v Neve- sinji připomenuté již nepokoje, svěřil polnímu zbrojmistru Mollinarymu, že jej ustanovil ve- litelem armádního sboru, který bude třeba, snad, vypraviti do Bosny. Ministr podal panovníkovi pamětní spís. tiskem ještě nevydaný, v rodinném archivu dosud uložený, ve kterém objasňuje svoje vyčkávavé stanovisko ve věci té naproti ná- tlaku vojenských kruhů, naléhajících na po- moc utlačované ráji zbraněmi. Praví, že za- brání Bosny a Hercegoviny by vybavilo pro- tektorát jiné velmoci. Ruska, nad ostatním Východem, ba způsobilo tam všeobecnou kon- flagraci, kterou, pokud možno, jen oddálit, je zájmem Rakouska. Turecko považuje pro naš monarchii neškodnou. Aťsi prý staré hodiny jeho tikají, jak dlouho mohou. Až zastaví se docela, nahradí se jinými. Nechce vládu mo- hamedánskou, jejíž schátralost a neschopnost mu nejsou žádným tajemstvím, vystrnadit z obou provincií křesťanských, chce ji tam podepřít radami a pokyny k reformám,a vstoupiti na její místo teprv, ukáže-li se, že postrádá sil, aby zachovala si tyto posice.
Andrássy Jan Chlumecko Orczya Rakousko Bosna Hercegovina Boseň Dalmacie Neve Bosna a Hercegovina Rusko Turecko
10 article
Hr. Andrássy neprozradil — kdo by mu přoto činil výtky — že hlavním motivem jeho zamítavého chování proti akci okamžité byl interes maďarský. Viděl převahu národa své- ho v druhé polovině monarchie ohroženu, vi- děl postavení jeho v říši vůbec ohroženo. kdyby její Slované v sousedství státu uher- ského byli rozmnoženi dvěma miliony Chor- vaty a Srby. Tady dlužno hledati pružinu jeh. oposice, která byla díktována stejnými úva- hami, jako jeho oposice proti vyrovnání, ze kterého by český národ byl vyšel politicky posílen. Toto vyrovnání s národem českým byl vzhledem na zbudování německé říše vrouc žádostí srdce císařova. Státi se pánem Bosny a Hercegoviny neméně vroucím. Panovník re- signoval na uskutečnění obou tužeb. Kdo zná jeho duši, ví, že je velíkým v resignaci, ale pochopí — pochopí čistě lidsky, že nemůže zůstati lhostejným k tomu, kdo jej k resignaci té přiměje. JJiž proto, že státník takový roste v představě o svojí síle, o svém vlivě, o svojí velikosti, že roste ve svojí domýšlivosti a po- zbývá smyslu pro vzdálenosti. Hr. Andrássy — nerozpakuji se to na- psati — ve chvili, ve které císaře obměkčil aby nezabral Bosnu a Hercegovinu z od- hodlání vlastního, nýbrž na základě mándátu kongresem berlínským uděleného, nikoli ted, kdy poměry byly příznivy a kdy bylo lze získati na ráz sympatie Slovanů balkánských a domácích, nýbrž až po letech, ve chvili, kdy zvítězil nad kruhy vojenskými, konajícími přece jen vůli nejvyššího důstojníka armády. byl již poznamenán na porážku. Že padl po čtyřech letech, když okupace byla již vyko- nána, jejíž provedení zpomalil a zpozdil, stíži a znesnadnil, nikomu nebude s podivem. Je rakouskou tradicí, že,“ co si kdo nalil, musí vypít až na dno — potom může jíti po svých. U hr. Andrásse trvalo to poněkud déle. Uji- ných čas kratší.
Andrássy Slovan Srba Andráss Hradec Bosna Hercegovina Bosna a Hercegovina
11 article
Rusko navrhlo, by carský trojspolek ujal se kombinovanou akcí solidárně křesťanů bo- sensko-hercegovských. Hrabě Andrássy tento návrh zamítl. Potom navrhlo Rusko novou versi: nikoli v Cařihradě budiž jednáno, jak by se dalo zabrániti rostu povstání, ale ve Vídni. Tuto změnu hr. Andrássy přijal. Ra- kousko způsobem takovým označeno nejbliž- ším a hlavním interesentem. Francie s Itali přípojily se. Mnoho se nestalo pěti státy těmi. Server paša poslán jako komisař Porty k in- surgentům a konsulům jmenovaných pěti moc bylo uloženo, by povstalce zkonejšili. Timto řízením odkladným odbyto memorandum místodržitele Rodiče ministru vojenství Kolle- rovi, radícího, by Rakousko prostě do Bosny a Hercegoviny poslalo vojsko. Hr. Andrássy sám vydal 30. prosince 1875 notu, vyzývající k reformám v obou zemích Její tresť je stručná: víra křesťanská budi uznána rovnoprávnou s mohamedánskou a t sultánem: budiž uklizen nátlak berní; výtěžku daní budiž užito ke zvelebě zemí; situace ze- mědělců budiž důkladně zlepšena: Rakousku budiž vyhrazeno první místo, pokud jde o zá- ležitosti východní vůbec. Tato nota zůstala popsaným papírem. K radě generála Ignatěva doporučilo Ru- sko napřed evropskou konferenci k urovnání věcí bosensko-hercegovských, a kdyby se ne- dohodla, společnou okupací obou zemí Ruskem a Rakouskem. Hr. Andrássy zamítl obě. Po- vstalci na jeho notu nedali nic. Neměliv ochotu Porty k reformám důvěry pražádné Proto zbraní nesložili.
Andrássy Ignatěv Rusko Cařihrad Vídeň Francie Kollo Rakousko Bosna Hercegovina Hradec
12 article
Ale poměry byly silnější nežli vůle hr. Andrásse. Vojenské součinnosti s Ruskem se vzepřel, ale k diplomatické dohnala jej ne- zbytnost. A co nechtěl v létě r. 1875, musil učiniti v létě r. 1878: vyslati vojsko k za- brání Bosny a Hercegoviny. Ovšem musil dří- ve dvakráte do Berlína, jednou na schůzi s carem a kn. Gorčakovem, podruhé na evropský kongres a mezi tím do Zákup. Sjednav kompromis o druhém vyrovnán rakousko-uherském, odjel počátkem května do hlavního města německého. Gorčakov mí- nil, že bylo by nejlépe, kdyby se Rakousko dorozumělo s Ruskem, co státi se má s Tu- reckem, kdyby jeho rozklad ukázal se neod- vratným. Hr. Andrássy se ještě upejpal. Na půdě království Českého dal si již říci. V Ber- líně smluveno zatím: vymoci dvouměsíční pří- měří mezi sultánem a povstalci a kdyby za něho nezjednal se pokoj a mír, vyhradilysi Rakousko, Rusko a Německo společněje vynutiti. V Cařihradě byl tou dobou sultán Abdul Aziz sesazen a jeho synovec povýšen na sul- tána Murada V. Tím celý podník, v Berlíně umluvený, byl odložen. Se společného zakro- čení sešlo. Čekalo se, co nový sultán uděláo své újmě. Neudělal nic. Tu vyhlásili povstalci bosenští knížete Milana srbského svým vla- dařem, hercegovští knížete Mikuláše černo- horského svým.
Gorčakov Andrássy Aziz Murad Milan srbský Mikuláš Rusko Bosna a Hercegovina Berlín Zákupy Rakousko Hradec Německo Cařihrad
13 article
Události se teď rychle stíhaly. Anglie která stála dosud stranou, začala zasahovat do vývoje jejich. Turecko pojednou prosilo by mu Rakousko dělalo četníka proti Mila- novi a Mikulášovi a tím proti křesťanům bo- senským a hercegovským a vyslalo proti nim vojsko. Aliance s Tureckem — to byla kon- stelace přece jen naprosto nemožná. Tu vy- tasil se Gorčakov s projektem, aby se dalo Bosně a Hercegovině postavení poplatných knížectví, jakými byly Rumunsko a Srbsko Edvard Gladstone burcoval svědomi Angliča- nů proti ukrutnostem tureckým, na křesťan- ských Slovanech páchaným, ale marně. Kon- servativní vláda Derbyova pasovala se na ochrankyni Turecka. Bála se, že Rusko mohlo by obsaditi Cařihrad. V těchto zmatcích a nepokojích, za kte- rých Rakousko s Anglii nedůvěřovalo Rusku a kn. Bismark všem třem, sprostředkoval, me- škaje v Emži s carem, arcikníže Albrech setkání tohoto s naším císařem 8. července 1876 na zámku zákupském.
Mil Mikuláš Gorčakov Gladstone Anglie Turecko Rakousko Boseň a Hercegovina Rumunsko Srbsko Rusko Cařihrad Emže Kon
14 article
Císař František Josef čekal hosta svéh v Podmoklech. Odtud provodil jej přes če- skou Lípu do Zákup. Tam stala se mezi oběma panovníky a jejich ministry ujednání proni- kavá, památná, historická, která byla výcho- diskem a cestou k faktické okupaci Bosny Hercegoviny. Dodejme: ujednání tajná, která nebyla nikomu notifikována. Ani císaři Vilé movi. Nebyla to písemná smlouva formální přece však dohoda sepsána. Dán jí titul: „Ré sumé des pourparlers secrets de Reichstad du 8. juillet 1876“. Wertheimer tento souhr důvěrných rozprav zákupských uveřejňuje po- nejprv autenticky. Kn. Gorčakov jel z Podmokel s András sem — oba mocnářové jeli také sami. Sotva se vlak hnul, vyňal ruský kancléř portefeuille a chtěl hostiteli čísti nějaké memorandum Ale hr. Andrássy položil na ně ruku a děl „Promiňte! Nežli začnete, zodpovězte mi la skavě otázky, jimiž celé řízení bych rád zkrá- til. Chcete Cařihrad?“ — „Dokonce nikoliví odvětil Gorčakov. — „Chvála bohu,“ pokra čoval Andrássy, „sic bychom byli vedli spolu válku. Chcete, by se vrátila vám Besarabie? — „Zajisté, byla nám urvána.“ Po té stiskl si oba státníci ruce. Dohoda zákupská uzavřena byla pro dv možnosti. Pro případ, že Turecko zvítězí, zavázal se Rakousko a Rusko, že zabrání spojeným silami zničení křesťanských Slovanů na Bal- káně. Srbsku a Černé Hoře bude zachována država jejich před válkou. Nedovolí se obnova tureckých pevností v Bělehradě, nepřizná s úplná samostatnost Srbsku, přizná však Černé Hoře. Obě říše postarají se, by také poraže ným povstalcům dostalo se reforem.
František Josef Reichstad Wertheimer Gorčakov András Andrássy bůh Besarabie Podmokly Zákupy Bosna Hercegovina Cařihrad Turecko Rakousko Rusko Srbsko Bělehrad Slovan na Bala
15 article
Kdyby však Turecko bylo poraženo, ne dostalo by Srbsko sic enclavy mezi Chorvat- skem a Dalmacií, za to však území na Drině a na Limu. Černé Hoře dal by se, kromě kraje na hranicích hercegovských přístav spižský Rakousko by anektovalo Bosnu, Hercegovinu a Novi Pazar, Rusko by nabylo zase Besara- bie, smlouvou pařížskou r. 1856 mu vzaté, volnosti rozšířiti se v turecké Asii a na Moři Černém. Bulharsko, Rumelie a Albanie usta- vily by se jako státu autonomní, Thessalie Kreta připadly by Řecku. Cařihrad konečně vyhlásil by se městem svobodným. Tajemství zachováno. Kn. Bismark nedo věděl se o něm. Vůči Srbsku a Černé Hoře chráněno nejpečlivěji. Rakouský velevysla- nec v Cařihradě hr. František Žichy neměl tušení, jak usouzeno bylo o Turecku, kde za- stupoval naší říši v Zákupech. Kn. Gorčakov dostal na památku svéh pobytu tamějšího místo řádu od císaře Fran- tiška Josefa několik drahocenných, umělecky provedených gobelinů, které se mu velice za líbily. Ohromná byla důležitost entrevue zákup ské: nezabránila válce rusko-turecké, ale vál ce rusko-rakouské zabránila. Rakousko a Ru- sko dorozuměly se bez intervence Bismarko- vy, přímo a docela. V Zákupech teprve stalo se Rakousko faktorem na Balkáně. Bylo by v jeho prospěchu, kdyby nebylo opustilo půdu, na které se v Zákupech s Ruskem na- Hr. Andrássovi byla tato schůze pouče- ním. Poznal, že car i Gorčakov nejsou lidé intransigentní, že chtějí s Rakouskem žítiv míru a v pokoji, že mu přejí nových vymože- ností a rozpětí na Balkán a že cesta z Vídni do Petrohradu nemusí vésti přes Berlín. Žel účinky poučení toho nepotrvaly dlouho. šlo.
Chorvat Černý Kret Žicha Gorčakov Josef Turecko Srbsko Dalmacie Drina Lima Rakousko Bosna Hercegovina Novi Pazar Rusko Asie Bulharsko Rumelie Albánie Řecko Cařihrad Černá hoře Zákupy Balkán Hradec Vídeň Petrohrad Berlín
16 article Školství.
Školství. Učitel Josef Černý
Černá
17 article K jeho padesátým narozeninám.
K jeho padesátým narozeninám. Učitel Josef Černý, který dnes slaví své padesátiny, vyznačuje v českém školství ob- dobí, jež dá se nazvatí emancipačním Význam Černého vynikne, uvědomíme-li s ráz školských a učitelských snah v době před lety devadesátými, kdy Černý vstupuje do uči- telského popředí. Období let sedmdesátých naplněno bylo průpravnými snahami, vyvolanými novým školním zákonem. šlo o kritiku nového práv- ního stavu, zpopularisování nové školy a jejích úkolů. Učitelstvo uvědomovalo si nových po- vinností učebných a hlavní starostí byla mu methodika, poněkud ploše tehdá pojímaná Leta osmdesátá vyvolala nutnou obranu nové školy proti staré reakci a do popředí učitel- ských zájmů přirozeně vstupovala snaha p národním rázu školy. Tehda bylo nutno ovšem i bojovati proti zastaralým předsudkům a ne- přízni k nové škole a také již tehdy hledány a vyznačovány směry učitelovy práce mez lidem. Byly vedle toho rozšiřovány úkoly ško ly národní a vystupováno na obranu učitel- ských práv. V období tomto zajisté vyniklo nemálo jednotlivců energických, iniciativních a sil- ných, ale učitelstvo nemělo svého vlastního ideového programu, bylo ochotným hlasate- lem a propagatorem snah a theorií národních vůdců a jeho literární i školsko-politické projevy byly namnoze jen ohlasem repro dukčním.
Černá Černý
18 article
Po tomto období, jež v souhlase s kul- turou dobovou naplňovalo nejlepší učitelské hlavy takořka výhradně studiemi naší národ- ní historie a krásné literatury, studiemi mluv- nickými a methodikou, nastal nový život v druhé polovině let devadesátých, kdy vznikl u nás ruch filosofický, kdy pronikati počal zvýšený význam věd přírodních a sociálních. kdy počal ustupovati význam učení Herbar- tova a kdy učitelé počali rozpoznávati, že ne- postačí spěchu národní kultury, nebudou-li se emancipovati od jednostranného, poněku mechanicky pojímaného úkolu skromného slu- žebníka, nekritického napodobitele a vždy ochotného hlasatele myšlenek a idejí převza- tých a plně neuvědomělých, vlastní osobnost neproniklých.
19 article
Tuto dobu emancipace zahájil Janů svým „Sebevědomím“ a svojí činností dále naplnil Josef Černý. Prostý učitel v ústraní ve Smidarech a Nov. Bydžově působící, brzy na se upoutal pozornost všeho učitelstva brzy stál učitelské obci v čele. Nepronikl si- láctvím slov a gest, nápadností sensačních skutků, demagogičností, spolkářskou rutinou a agitačním uplatňováním své osoby. Místo v popředí učitelstva zcela přirozeně a prostě určila jeho práce na prospěch učitelstva a školství. Nejen to, co instinktivně učitelští pracov- níci tušili a v srdcích nosili, co idealista Jano jen naznačoval, dovedl Černý vždy jasně, sou- stavně, uceleně, dopodrobna ve svých pilně čtených článcích vysloviti, ale z vlastního fon- du samostatně a bohatě přispěl tak velikým dílem k obsažnosti a plnosti ideového života učitelského, že učitelským ideovým vůdcem byl i zůstal bez chledu na to, byl-li nebo nebyl voleným předsedou jedné učitelské or- ganisace a ovšem i beze zřetele k ojedinělým nevlídným projevům, jichž nikdo teď není uše- třen, kdo účastní se veřejného života, jehož složkou v posledních časech je i boj prot
Janů Černá Jana Smidary Bydžov
20 article
Černý je samozřejmě vůdcem učitelstva protože veliká jeho práce literární i organi- sační hluboce zasáhla v učitelstvo. Příčiny to- hoto neobyčejného úspěchu v nynější, autori tám málo příznivé době, jsou několikery Černý zřejmě stál vždy na výši doby a usta- vičně pevnou rukou ukazoval ku předu Dovedl vždy v každé situaci promluviti slov upřímné, povznášející, přesvědčivé. Měl vždy co říci učitelstvu a vždy se vyjadřoval tak že mizela jeho osoba, ale vynikala napořád jednotící idea pokroku, povznesení a zdoko- nalení osoby učitelovy jako důležité složky pokroku národního. Jeho spisy a články čtou se jako obsažné a přece zcela prosté, úsečné zhuštěné traktáty, naprosto odlišné od kon- venční modní slohové manýry. Jeho řeči jsou bez mnohých okras, ale povznášejí a posiluj i dojímají ty, kdož jsou světlonoši našeho lidu Vlivnost prací Černého vězí dále i v tom že nejsou nahodilé, od případu ku případu ale že vždy zřejmě značí celý system ve- liké emancipační práce učítel- ské. Jsouť všechny jeho práce literární i řeč osobě.
Černý
21 article
nické soustavou, směřující k jednomu krás nému cíli: vytvořiti duševně, mr av- ně, hospodářsky, právně i odbor- ně silný, zdravý, národu prospěš ný stavučitelský a dokonalou, sil nou, neodvislou národní školu. Tento emancipační systém založen je n principu práce a vývojek dokona- losti, jak patrno ze všech spísů Černého Jeho spis „Snahy a práce učitele“ určuje zhodnocuje právě práci učitelovu ve škole společnosti, vede ku práci, živé účasti v po- kroku národním a značí učiteli směr, cíl i pro- středky této emancipační práce ve škole, praxi životní i poměru organisačním. Burcuje k účasti na duševním a mravním povznesení lidu a také stavovské hnutí učitelské podři- zuje veliké idei pokroku národa. Vlastním prostředím učitelovy práce je ovšem výchova, škola. Jos. Černý ve spise „Svobodná a volná škola“ ukazuje cesty k zdokonalení školy národní. škola buď ústa- vem národním, národu odevzdaným, zbave- ným církevních a byrokratických vlivů. Škola pod výhradnou autoritou vědy buď odevzdá- na do správy odborníků a vzdělanců, budiž vždy ústavem milovaným, pěstitelem pravé svobody, místem radosti a štěstí, kde učitel- stvo svéprávné, vysoce vzdělané, hmotně, du- ševně i politicky emancipované, svobodně při pravuje lepší budoucnost národa.
Černý národní . škola budit ústa pravý svoboda
22 article
Výchova ve škole, doma i společnosti budiž vskutku národní v nejšírším slova smyslu a proto Černý osnuje a řeší problém národní výchovy v programu slovan- ského sjezdu učitelského. Veliké krásné tyto ideje budou učitelstvu splněny cestou vývoje a to prací všestrannou. Prote má býti učitelstvo vysoce vzdělané, aktivně v politickém i veřejném životě účastno, Černý neustává proto ve sbírce „Naše sebevzdělání i v listě „Česká škola“ ukazovati učitelstvu cesty k vyššímu vzdělání, proto účastní se akcí pro vyšší povinné akademické vzdělán učitelstva, proto ukazuje ve spisu „Učitelstv a politika“ na vztahy učitelovy práce k ve- řejnosti a mnohých článcích a v „Kulturním programu učitelstva“ zdůrazňuje učitelstvu povinnosti lidovýchovné.
Český škola
23 article
Poněvadž vývoji a pokroku školskému jsou na škodu nejen vlivy reakční, klerikální ale i upřílišněné strannictví a bídné postaven učitelovo, horli Černý proti klerikalismu, od vrací učitele od fanatismu politického a čin ně i vervně účastní se zápasu za zlepšení hmot- ných poměrů. K zdokonalení učitelstva a tím i školy je nutno, aby učitelstvo pevně se organi so- valo pod praporem pokroku. Proto Černy buduje nově organisaci učitelstva, zdokona- luje ji, vytýčuje jí cíle a směry, udává methodu a obsah práce, horlí pro její utužení, zdoko- nalení, shodnocení. Takový je, zcela stručně vysloveno, Čer ného krásný systém reformy školské. Vzdělané emancipované, dokonalé učitelstvo dokonalou prací školskou i mezi lidem sloužiti má vel kému procesu vývoje národního. Tento pro gram a systém je nyní vlastnictvím českého učitelstva. Proto Černý, učitel a vůdce učitelů zaslouží plného vděku nejen učitelstva, ale celé české pokrokové veřejnosti. Dnes, v den jeho padesátých narozenin naskytla se vhodná příležitost, abychom vy slovili Jos. Černému radostné uznání jeho ve likých zásluh o školu a učitelstvo a přáli mu nejen k další činnosti mnoho zdaru, al také brzkého splnění jeho krásných ideálů F. V. Moravec.
Černá Černo F V Moravec
24 article Lékařství.
Lékařství. O usmroování nemocných ze soucitu čili o euthanasii.“) Často přicházejí k lékaří, ošetřujícímu některého těžce nemocného člověka, stiže- ného bolestnou nezhojitelnou chorobou, na příklad neoperovatelnou rakovinou, příbuzn nebo známí tohoto nemocného s otázkou zdali by snad nebylo radno strastiplný živo nemocného nějakým způsobem zkrátiti, a po- mýšlejí při tom hlavně na to, že by mu léka mohl předepsati nějaký prudce účinkující lék či jed. A kolikrát slyší lékař ženy při zdlou- havém těžkém porodu volati zoufalá slova „Zabte mě, zabte mě!“ Lékaři odpovídají již předem na takovou otázku či přání snad bez výjimky záporn a sice za prvé z toho důvodu, že celá snah jejich vznešeného, ale za dnešní doby bohuže málo ceněného povolání směřuje zásadně tomu, aby nemocnému nebo zraněnému za všech okolností a to často i proti jeho vůl život zachovávali neb aspoň prodlužovali nikoli ukracovali úmyslně, a za druhé z toho důvodu, že ze zkušenosti jest jim známo, že i lidé, největší muka snášející, přece za ob- vyklé pomoci lékařské bývají přirozeným způsobem milostnou smrtí vysvobozeni ze svých tělesných, často již k zoufalství dohá nějících útrap.
zabít já
25 article
Lidé, kteří nikdy nebo málo kdy hleděl na smrt svých příbuzných nebo bližních, před- stavují si valnou většinou smrt jako okamžil lidského života, plný hrůz a útrap tělesných kdežto ve skutečnosti nebývá tomu tak. člověk totiž umírá buď u vysokém věku tak zvanou sešlostí věkem (marasmem) nebo předčasně v mladších letech a to buď náhle nebo pozvolna ke konci dlouhotrvajících, ne zhojitelných nemocí. Na přirozené smrti v pokročilém věku tak zvanou sešlostí věkem, nebývá zajisté nic hrozného ani bolestného, neboť člověk, který se nalézá na konci dlouhého života, umírá po- nenáhlu, jaksi kus po kuse, výkony jeho ústrojů přestávají jeden po druhém, nejpozději výkon srdeční a tak život starce zhasíná v chvíli, kdy se zdá, že člověk jemně usíná. Jest snad hroznou a bolestnou smrt ná hlá, dostavující se neočekávaně v různých
26 article
1 Ke stanovisku nejnovějí zaujatému italským pathologem Ughettim v Catanii a sdílenému již čet- nými přívrženci. létech života? Není, neboť při náhlém úmrtí následkem ochrnutí mozku (mrtvice mozko- vá), nebo následkem ochrnutí srdce (mrtvice srdeční), nebo následkem prudkého krvácení nastává tak rychle úplná ztráta vědomí, že člověk umírající vůbec žádných bolestí nepo- cítí, zpravidla ani nehlesne. Jest-li pak život člověka náhle ohrožen zevní příčinou, jak to- mu bývá na příklad v boji s nepřítelem nebo dravcem nebo v zápase s přírodou (topení se ve vodě a podobně), tu veškerá energie ži- votní, veškerá vůle soustřeďuje se mocně na odpor proti zlu, které člověka obklopuje, ve- škeré vědomí jeho jest tak proniknuto my- šlenkou na obranu, že vůbec žádná jiná my- šlenka, tedy ani myšlenka na hrůzu a bolest smrti nemůže míti místa ve vědomí. Pod- lehne-li pak skutečně člověk v boji tom, tedy umírá ne-li za duševního klidu, tedy aspoř bez hrozných dojmů a bolestí.
Catania
27 article
Přichází-li pak smrt nikoli náhle, nýbrž jako zakončení dlouhých vysilujících nemocí, tu vyvíjí se pozvolna takové vysílení čivové soustavy, že člověk umírá vlastně v úplné ne- citelnosti. Ano stává se zhusta, že jednotliví nemocní, kteří během nemoci zakusili veli- kých bolestí a muk tělesných, v posledním okamžiku svého života nabývají opět jakési rovnováhy duševní, ano na jejich obličeji objevuje se dokonce blažený úsměv, vyvo- laný skvělými jasnými vidinami duševními; tak tomu bývá na příklad u souchotinářů. Vědecky je tedy dokázáno, že okamžik smrti není provázen žádnými bolestmi a útra- pami, neboť v době té záhy nastává úplná necitelnost vůči veškerým dojmům, ze ze- vnějšku přícházejícím, a vědomí jest záhy oslabeno tak, že umírající nemůže pociťovati ve svém nitru ani velkou radost, ani silnou bolest. To, co si lidé u umírajícího vykládají za projevy útrap, hrůzy a bolestí, jsou pouhé bezděčné, mechanické pohyby, o kterých umí- rající neví.
28 article
Namitne se mi, že sice to platí teprve o vlastním umírání, nikoli však o konci bo- lestné a trapné choroby, pokud jest nemocný při úplném vědomí, a že právě v této době bylo by žádoucno u nezhojitelných nemoe celé utrpení jedním rázem zkrátiti. Nutno při- znati, že opravdu v té době někteří nemocní i při pomoci lékařské velice trpí, ale je také známo ze zkušenosti, že někteří nemocní totéž utrpení snášejí trpělivě a zmužile, jiní však netrpělivě a zbaběle, své ošetřovatele i lékaře často přímo týrajíce bezohledně, ja- koby oni byli příčinou jejich utrpení. Příčina, proč někteří snášejí své utrpení tížeji nežli ostatní, nespočívá v chorobě samé, nýbržv duševní náladě jejich. Takoví stále bědující nemocní bývají předně ti, kteří bojíce se nebo nemajíce odborného ošetření v nemocnicích veřejných nebo soukromých, jsou ošetřováni v rodině své, kde třeba při nejlepší vůli ne- mají celé řady pomůcek k ulehčení nemoc- ným, trpi vědomím, že jejich rodinný život živnost nebo jiný zdroj příjmů rodiny hyne.
29 article
slyší neprozřetelné nebo necitelné poznámky o své chorobě a možné smrti, jsou zahrnováni výčitkami, že jejich nemoc stojí mnoho peněz postrádají klidu, jakého potřebuje nutně kaž- dý nemočný, a podobně. Druhou skupinu ta- kových bědujících tvoří nemocní, kteří nema- jíce nebo pozbyvše víry v boha a nesmrtel- nost duše, která mocně působí na každého trpícího ve smyslu uklidňujícím a povznášejí- cím, a vidouce, že lidská pomoc jim úlevy nepřináší, jsou zmítáni zoufalstvím nad svým neodvratným smutným osudem a marně hle- dají uklidnění v něčem mimo sebe. Snahy těžce nemocným ulehčiti hrozné útrapy tělesné jedním rázem, to jest usmrce- ním ze soucitu, nalézáme již v nejstarších do- bách a podnes u národů divokých, u kterých mají jakési oprávnění, protože u nich nebylo nebo není lékařství na tak vysokém stupni dokonalosti, jako za dnešní doby ve vzděla- ných zemích. Tak je známo, že staří náro- dové zabíjeli často své vlastní raněné, aby jim ušetřili otroctví nebo mučení, jež je oče- kávalo v zajetí u vítězného nepřítele. Po- dobně činí ještě dnes divocí a polodivocí ná- rodové, na příklad Arnauté po prvých sráž- kách se Srby za nynější války balkánské za- bíjeli své raněné, obávajíce se na základě svého špatného svědomí, že Srbové budou nakládati s nimi podobně zle, jako oni se srbskými raněnými. Teprve víra budhistická na východě a víra křesťanská na západě vypěstovala u lidí city soucitu a milosrdenství v nejširším rozsahu.
Srba
30 article
Tento cit nabyl pak za naší doby nejen u nás v Evropě, nýbrž i v Americe takové síly a ta- kového rozsahu, že má za následek odstraňo- vání tělesných trestů, trestu smrti, zakládání spolků na ochranu zvířat, pokud možná nej- větší seslabování nebo úplné potlačováne všech bolestí omamujícími prostředky a ko- nečně euthanasii, to jest snahu, aby se nemocný, jehož život tak jako tak jest ztra- cen neodvratně a jehož bolesti nedají se již ničím odstraniti nebo zmírniti, byl prostě usmrcen šetrným způsobem. K tomuto hnutí zaujímá, jak řečeno, vět- šina lékařů stanovisko rozhodně zamítavé jen několik málo lékařů jest přívržencem cuthanasie. Mezi přívržence euthanasie po- stavil se v nejnovější době také dr. Ughettí, profesor lékařské fakulty v Catanií. Ughetti snaží se vyvrátiti hlavní tři ná- mitky, činěné obyčejně proti euthanasii. Hlavní námitka proti euthanasii jest ta, že rozpoznání (diagnosa), na základě kterého se nemocný prohlašuje za naprosto nezhoji- telného, může býti klamné, což by mělo za následek, že by euthanasií vznikaly zbytečné oběti lidského života. Tuto nejzávažnější ná- mitku hledí Ughetti oslabiti, tvrdě, že omyly v rozpoznávání nemocí jsou mnohem vzácněj- šími, nežli se všeobecně myslí, rozhodně vzác- nějšími, nežli omyly spravedlnosti. Mimo to připouští Ughetti euthanasii jen v tom pří- padě, když o smrt prosí nemocný sám, který přece jest prvým soudcem nad vlastním živo- tem: v tomto případě má diagnostický posu- dek býti jen ospravedlněním tohoto přání ne- mocného a u těch chorob, ve kterých nemocní
Ughett Ughetti Evropa Amerika Catania profesor lékařský fakulta