nabídku tuto přijal a také zaplatil tři čtvrtletní splát- ky, ale čtvrtou splátku již nezapravil, ani přes četné upomínání, takže smlouva jeho se společnosti padla. Na to pokusil se Alexandr opětně v poslední době, asi před měsícem, u několika amerických a anglických společností najednou co možná na nejvyššt prémie se pojistiti. U dvora podávali si takřka agent pojišťovacích společností dvéře, ale většinou nadarmo. Buď byla Alexandrem žádaná suma příliš vysokou. anebo dostala ředitelstva pojišťovacích ústavů nepěkné informace — zkrátka Alexandr pojištěn ne- byl. V kruzích assekuračních nebylo žádnou tajností že královna Draga, jejíž tělesná soustava značně byla porušena, užívala k zachování dočasné a aspoň zevnější svěžesti tajných, většinou zákonem zapovězených prostředků, jež organismu jejímu ovšem neposloužily. Známo bylo dále poji- šťovnám, že král Alexandr netěší se naprosto pevnému zdraví. Zejmena poslední dobou stižen byl velmi často záchvaty mdloby; na- posledy před samotným konakem klesl k zemi. Mč. ustavičný strach před otrávením a také s touto obavou nikterak se netajil. Okolnost tato byla jednou z nejvážnějších příčin, proč pojišťovací ústavy mu odpíraly pojištění. Jest zjištěno, že čerpaly asse- kurační společnosti zprávy své přímo z Bělehradu. zejmena znepokojily je informace o příčinách nepo- kojů, jež vznikly koncem května a jež falešně přičí- tány na vrub excessů rekrutů. Tenkráte již mini- sterský předsede sdělil králi, že vojsko i policie jsou sjednoceny, neuposlechnouti jeho rozka- zů, když by čelily proti lidu. Mohl tedy tušiti král Alexandr, že stojí na sopečné půdě ...

Proč nejeli královští manželé do Karlových Varů? Jak známo, koncem dubna letošního roku přinesly téměř všechny evropské listy zprávy. že srbští královští manželé odebeřou se v polo- vici května, tedy při zahájení sezony lázeňské do Karlových Varů. Několik dní zpráva tato kolportována byla všemi časopisy, ale pojednou došlo z Bělehradu dementi, že zpráva tato ne- zakládá se na pravdě. Zatím však byla zpráva tato pravdivou potud, že Alexandr s Dragou skutečně pomýšle na to z dusného proň ovzduší dostati se aspoň na nějaký čas. Ale jakmile o jeho záměru roz- nesla se po Srbsku zvěsť, došla prý ho řada dopisů, ve kterých »přátelé« důtklivě jej žádali, aby v okamžicích tak napjatých zemi neopouštěl jeden z dopisů, jenž prý hlavně Alexandra při- měl, aby zůstal doma, mu jasně napovídal, že ze zemé jej sice lid a vojsko propustí, ale tim že spáli za sebou všechny mosty, jež by vedly ke zpáteční cestě a že tím bude současně uči- něn konec králování posledního Obrenovičev Srbsku. Jiný list, jenž končil: »Ať žije Petr Karaďorděvič.« To přimělo krále, aby zůstalv Bělehradě.

Dojem srbských události v Římě. Z Říma, 11. června. (C.-B.) Události běle hradské vzbudily ve zdejších kruzích živý ohlas. »Tribuna« uvádí, že bělehradská tragedie nen posledním překvapením, jež světu Balkánem přichystáno. »Giorh. d' It.« praví, že mocnosti jsou povinny energičtěji vystupovati za účelem zachování míru. »Popolo Romano« ne- věří, že by státní převrať v Srbsku měl také za následek změnu nynějšího stavu věcí na Balkáně, jakož i že by událost sama vyvolati mohla v zemi opravdovou sklíčenost.

Obavy a výhledy do budoucnosti. Z Berlína, 12. června. »Berl. Tagblatte uveřejňuje rozmluvu se srbským vyslancem, kterýž projevil veliké obavy do budoucnosti, řka, že následky záhuby královské rodiny budou zajisté velice osudné. Že se jednáo pouhou vojenskou revoluci, se na vyslanectvu berlínském nevěří. Armáda nevystoupila sjedno- ceně, nýbrž toliko někteří důstojníci. Karaďorděvičové nepožívají prý v lidu srb- ském obliby, jsou prý tu sotva známi. Přes všechny své dřívější zásluhy z dávných dob odcizili se národnímu vědomí a nemají v ná- rodě valného přívrženectví, Na druhé straně jest ovšem jasno, že zavražděním krále Alex- andra rod Obrenovičů vyhynul, i nemůže tudíž z této strany vystoupiti žádný nápadník trůnu. Z Vídně, 12. června. (Tel. „Oest. Volks- ztg.“) „Oester. Volkszig.“ uveřejňuje program vlády nového krále z úst prof. Šaše Menadoviče, desud ve vyhnanství žijícího, následovně: „My zavedeme v Srbsku vládu pořádku. Doba falšování již minula. Především provedeme čisté volbya věnujeme se politice loyální, směřující ke konso- lidování Srbska. Můj kníže, nyní srbský král, po- vždy bude rozhodně dalek každé neloyální akce, at zjevné, ať tajné. Jest samozřejmo, že budeme povždy největší váhu klásti na dobré styky s Ra- kouskem, v té příčině jsou tradice Karaďorděvičů známy. Přirozeně nezapomeneme, že také sym- patie srbského národa pro Rusko nejsou bez- významny. Naším cílem jest Srbsko Srbům a silné Srbsko, kteréž ústřední polohou svou na Balkáně jest předurčeno, státi se tu činitelem klidua pořádku.

Také srbské vyslanectví ve Vídni zvědělo o událostech bělehradských, když již byly odbyty. Potom však došla telegrafická a oficiální zpráva, že královští manželé a vláda zastřeleni a že Petr Karaďorděvič prohlášen za krále, se sdě- lením, že skupština zasedne v pondělí od čehož závisí i osobní otázka vyslanectví vídeňského. Zpráva „Fremdenblattu“, že vyslanectví zasta- vilo svou činnost, vyvrací se úřadně od vyslane- ctví samého. Včera dopoledne zanášel se vyslanec Gruič činnost svou zastaviti a vyslanectvo odpíralo podepisování průvodních listin. Když však do- šel o 11. hodině telegram s podpisy veškeré vlády, usneslo se vyslanectvo dotud vykonávati své funkce, dokud nová vláda neučiní dalších opatření. První zprávy obdržel srbský vyslanee Christič se strany soukromé. Že by vláda vídeňská neshodla se s novým stavem věcí, jest vyloučeno. Z kruhů diplomati- ekých ujišťují, že nový král srbský Petr jest zá- rukou pořádku v Srbsku již proto, že rod jeho má pro sebe právo nástupnictví, ježto mezi předky vyskytují se již dva srbští panovníci, že styky a poměry Karaďorděvičů k Rakosuku po- vždy byly co nejlepší, a ježto Karaďorděvič s Ruskem žije v nejlepším přátelství. Hlavní věc ovšem jest, že hlavní město království i země zachovávají a dle všeho i na příště zachovají klid. Vojsko ostatně už přísahu věrnosti novému králi složilo, oddíly, kteréž převrat vykonaly. učinily tak již před vniknutím do královskéh zámku.

Byla v celé armádě pociťována jako krvavá urážka. Mezi jiným žádal nadporučík Luněvica i od svého plukovního velitele, aby jej pozdravoval. Sám od- píral pozdrav všem důstojníkům pluku. Pc Bělehradě měl pověst zhýralce a dandya, jenž již v době, kdy byl v kadetní škole, zapleten byl do affér rázu velice choulostivého. Zemunská zpráva e vraždě v konaku. Z Pešti, 12. června. (C.-B.) Úřadní korre- spondence uherská oznamuje ze Zemuna: Předevčírem večer měli spiklenci v zahradních místnostech kalimejdanských v Bělehradě poradu. Byli mezi nimi také důstojníci, kteří přijeli z Niše. Po 216 hodině vypravili se důstojníci k sídlu královskému. Hlavní vchod do králov- ských komnat otevřen byl Naumovi- čem. Král pak byl vyzván, aby otevřel dvéře své ložnice. Odpověděl zhurta. Důstojníci snažili se pak vypáčiti dvéře, ale to se jim po- dařilo teprve dynamitem. Dle jedné pověsti byl prý Naumovič zabit při tomto výbuchu, podle jiné zastřelen byl Lazarem Petrovičem. Důstojníci, kteří se pak přihrnuli, vypálili četné rány na krále.

Mrtvoly krále a královny svr- ženy pak byly s balkonu do dvora, při čemž král roztříštil si hlavu na spánku. Teprve po 4. hodině král ze- mřel, Advokát Živkovič projížděl ve dvor- ním povoze ulicemi a řečnil k lidu. President ministerstva Cincar Markovič vyburcován rachotem střelných ran, chvátal ze svého bytu na ulici. Vojáci ho obklopili. Předseda minister- stva bránil se revolverem, ale byl na konec za- střelen. Také ministr vnitra Todorovič se bránil než byl zastřelen četnými ranami. Ostatní ministři byli zatčeni, ale odpoledne zase na svo- bodu propušténi. Četní vypovězenci vrátili se již dnes do Bělehradu. Časopisy projevují s událostmi svůj souhlas. Radikální listy silně útočí na krále i královnu, poukazujíce k tomu, že král s důstojnictvem nevlidné zacházel a že chtěl vojenskou školu přeložiti do Šabce. Jednou z hlavních příčin převřatu byly minulé skan- dální volby do skupštiny. Některé časopisy u ve žují o republice, většina ale o návratu Petra Karaďorděviče. Tvrzení, dle které ho královští manželé utíkali na půdu, není správné. Až do 1510. hod. več. byl ve městě úplný klid. Ranami, jež vy- pálili ministr vnitra Todorovič a jeho dcera, raněn byl jeden setník.

nějev stál uprostřed učebny a vykládal o špat- ných náklonnostech žáka Vysěkina, vstoupil k němu ředitel a pozval ho stranou. „Víte co, Sergěji Kapitonyči, řekl. „Od- pusťte... Není mi do toho nic, ale přece vás musím upozorniti... Jest to moje povinnost ... Vidíte, povídá se, že držíte s tou... s kuchař- kou... Není mi nic do toho ... ale... Držtesi s ní, líbejte se ... jak chčete, jen, prosím, ne tak veřejně! Prosím vás! Nezapomínejte, že jste paedagog! Achinějev div neomdlel. Jako pobodaný ce- lým rojem včel a jako opařený vřelou vodou šel domů. Šel domů, i zdálo se mu, že naň celé město hledí, jako na pomazaného dehtem .. Doma ho očekávala nová běda. „Co nic nemluvíš?“ tázala se ho při obědě žena. „O čem jsi se zadumal? Na milostné pletky myslíš? Po Marfušce se ti stýská? Znám všecko, Mahomede! Dobří lidé mi otevřeli očil Ach, ach... barbarel“ „A bác ho po tváři. Achinějev vstal od stolu a necítě pod sebou země, bez čapky a bez kabátu letěl k Vaňkinu Ten byl doma. „Ničemo!“ obrátil se k němu Achinějev „Proč jsi mě před celým světem pošpini!? Pro jsi o mně nadělal klepů?“ „Jaké klepy? Co si myslíte?“ „A kdo naklepal, že jsem se libal s Marfou Řekneš, že ty ne? Ty ne, lupiči? Vaňkin zamrkal, zahrál všemi čivy svého obnošeného obličeje, zvedl oči k obrazu a řekla „Bůh mě trestej! Ať mi oči puknou, abyeh zdechl, řekl-li jsem o vás jediné slovo! Ať se propadnu! Cholery je málo!“ O upřímnosti Vaňkinově nebylo lze pochy- bovat. Bylo patrno, že on klepů nenadělal. „Ale kdo? Kdo?“ přemýšlel Achinějev, pro- bíraje v mysli všecky své známé a bije se do prsou. „Kdo?“ „Kdo?“ tážeme se i my čtenáře.

Zabitý „následník trůnu“ Luněvica. Vedle intrik odkvetlé královny a jejích rafino vaných snah, jimiž obluzeného nešťastného Alexan dra ovládala, učinivši z něho metlu jeho národa, by hlavní příčinou záhuby Obrenovičů bratr královnin nadporučík Luněvica, vyhlédnutý následník Alexan drův. Jeho zpupnost vůči nadřízeným i podřízeným

V Bělehradě klid. Z Berlína, 11. června. (C.-B.) Wolfova kancelář oznamuje z Bélehradu. Panuje zde úplný klid. Město jest vojskem obsa- zeno. Očekává se, že skupština, na pon- dělí svolaná, potvrdí Petra Karaďorděviče, voj- skem za krále povolaného, za srbského krále.

Král a královna. Z Vídně, 12. června. Dle zpráv ze Ze- muna došlých obrátil prý král Alexandr, skoliv pobočníka, který mu předložil listinu abdikační k podpisu, sám revolver proti královně, ale byl v tom zastřelen majorem Andělkovičem.

Královské sídlo „konak“ bylo nově přestaveno za Milana. Není to budova právě nejvkusnější a monumentální. Činí dojem menšího paláce, s vysokým prvním patrem, nad jehož střechou ční jediná kopule. Uvnitř zařízen byl dle slohu pařížského a vídeňského; pokojů bylo v něm na padesát.

Jak je v Bělehradě a v Srbsku? Všechny zprávy souhlasně vypovídají, že lid chová se v zorně. Hluboké vzrušení zračí se sice ve tvářích všech, ale současně patrným jest i pevné přesvědčení, že vše, co s stalo, stalo se pro vlasť, její blaho a blaho celého srbského národa . . . Nepopíratelně nej- větší a nejmohutnější drama za dnešních dnů, triumf svrchovanosti lidu nad vládou, odehrálo se tak vážně, jako vážnými byly motivy, jež k němu vedly. Srbský lid jest si toho vědom a chová se důstojně. O nějakém kvasu revoluce, o jitřeni lidu, jak některé, Srbsku nepřátelské listy chtěly šířiti, nedá se mluvit. Naopak s podivením se musí každý pozastavovati nad tím, jakou bá- ječnou chladnokrevnost zachovalo ze- jmena obyvatelstvo bělehradské při nastalém