V Praze, v pátek dne (2. června.

K číslu 159.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3' K 80 h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Krvav převrat v Srbsku.

Spiknutí dávno chystáno. Z Vídně, 12. června. (Tlfgr. »N. L.«) »Zeite uveřejňuje rozmluvu s účastníkem spiknutí, který pravil: »Mohu ujistiti, že král v poslední chvíli napočísti mohl mezi důstojníky sotva 50 přátel. Již před rokem zamýšlen spiknutí. Poslední bylo čistě vojenské. Čle- nové nové vlády ničeho o něm nevěděli, až byli postaveni před hotovou událost. Hodil jsme mrtvoly královských man- želů oknem do dvora a opustili jsme konak.« Meškající zde jeden bývalý ministr srbský dostal tento stručný telegram: »Všecko jde dobře. Všechen lid je nevýslovně rád, že oba jsou mrtvi.« Král Alexandr před smrtí. Z Vídně, 12. června. (Telef zpráva.) O posledních chvílích krále Alexandra sděluje »Deutsches Volksblatt« tyto podrob- nosti: Důstojník, který do ložnice vnikl, pravil; Veličenstvo, srbský lid si přeje, aby ste odstoupil. Prosim, abyste respektoval vůl národa. Král: Řekněte srbskému lidu, že jsem králem, a že králem zůstanu! Důstojník; V.v musím uposlechnouti rozkazu, který mně by uložen. Král: Řekl jsem vám své rozhodnuti, Důstojník: Vůle lidu musí býti respektována. Veličenstvo svolte, aby královna opustila Běiehrad. Král: Bylo mi to již dávno ře čenc. Důstojník: Vašemu Veličenstvu není ne povědomo, že královna nemá sympatií lidu Král: Proč? Důstojník: Uspořte mi odpovědi.

Král: Chci to slyšet od vás. Důstojník: Mluv se o ní v lidu pohrdavě. Král: Chci vědéti proč. Důst. : Prosím ještě jednou, ušetřte mne adpovědi. Král: Chci to vědět! Důstojník: Na výslovný rozkaz V. V. musím říci, že je kuběnou. Těmito slovy byl král rozechvěn, dupl nohou a řekl: Jak se mnou mluvite, je nestydatost. Důstojník: Tímto ténem nepokračujte. Král: Co jste řekl, nemůže nikdo dokázati mé ženě. Povznesl jsem ji k sobě ovšem z nižšího rodu, a tím se stala vaší krá- lovnou. Důstojník: Je zbytečno dále o tom mluvit. Mám rozkaz určitý. V. V. podepište dekret, že odstupujete. Král nepovolil. Důstojník: Pak užiji násilí. Alexandr se k němu obrátil zády a chtěl odejíti do vedlejší komnaty. Důstojník (zadržev ho): Mám přesný rozkaz a žádám, abyste výzvy uposlechl. Král: Nemám, co bych vám více řekl. Na to třskla rána, král klesl k zemi. Slechy o posádce v Niši. Z Bělehradu, 12. června. Dunajské moni- tory (válečné lodi) Litva, Maroš a Keröš zakot- vily před Bělehradem včera večer. Dle doslechu zdráhá se posádka nišská uznat novouvládu. (Dle jiných zpráv právě důstoj níci posádky v Niši poskytli bomb, jimiž v ko naku rozbíjeny dvéře.)

Královna Natalie.

Z Paříže, 12. června. Královna Nata- lie dostala zprávu o zabití svého syna od zpověd- níka svého. Zaplakala hořce a zvolala: „Můj ne- bchý, svedený Šaša!“ Odebrala se do svého po- koje a dala rozkaz, by k ní nebyl nikdo před Z Versaillu, 12. června. (C.-B.) Hned, jak- mile obdržela královna Natalie zprávu o smrti svého syna, upadla v křečovitý pláč a nebyla sto vyslechnouti zprávu až do konce, jakkoliv se jí zdělovalo vše velice šetrně.

puštěn. Převrat nezpůsobí prý válku. Z Londýna, 11. června. (C.-B.) Zdejší srb- ský vyslanec Miličevič prohlásil zástupci „Reu- terovy kanceláře“, že události bělehradské dle jeho náhledu nebudou míti za následek žádnou válku. Prozatím že jest úplně bezúčelno proro- kovati, co by se v příštích dnech mohlo státi. Dynastie Obrenovičů má prý v Srbsku mnoho přátel, kteří by mohli způsobit bouře. Oddává prý se však naději, že Jovan Avakumovič i Lubomír Raljevič, mužové boha- tých politických zkušeností, kteří několikráte byl členy kabinetů, mají úplnou schopnost zříditi vládu pevnou. Pokud se týká otázky, jak zachová se Rakousko-U hersko a Rusko k nynější krisi, není prý pochybností, že o ba státy uznávají právo Srbska, ab samo rozhodovalo o svých osudech a práva toho že se žádným směrem nedotknou. Pohřeb královských manželů. Z Bělehradu, 12. června. (TIf. „N. L.“) Usneseno uspořádati pohřeb krále na státní útraty. Dle ustálené tradice král po- chován bude v kostele. Mrtvola královnina všakbude pohřbena na veřejném hřbi- tově. Je zjevno, že spiknutí způsobeno bylo hlavně nevolí proti králi. Před několika dny se král pohrdavě vyslovil o důstojní- cích, pravě, že za 5 denárů koupí duši každého důstojníka. Ještě více rozlítila důstojnictvo po- věst, že král chce vojenskou akademii přeložiti do Šabace, rodiště královny Dragy.

Nová vláda. Z Bělehradu, 12. června. (Tlfgr. »Nár. Listů«). Ministr Avakumovič přijel teprve včera ráno rychlíkem do Bělehradu. Neměl prý ani tušení o tom, co se stalo a zvěděl prý vše teprve na nádraží. Spěchal ihned do minister- stva vnitra, kde sešla se ministerská rada, která sepsala provolání k lidu, jež pak bylo roznešeno jízdním četni- ctvem mezi lid. Všechny policejn úřady jsou obsazeny vojskem.z Bělehradu telegrafické a telefonní soukromé de peše se nepropouštějí. Zemunský telegrafní úřad jest však zástupy obklopen. Z posledních dějin u dvora a v zemi- Při včerejším krvavém dramatu u srbského dvora bije především a nejvíce do očí faktum že byl děsně krvavý převrat způsoben spik nutím vojenským, kdežto lid sám byla zůstal — spokojeným divákem. Tato okolnost vyžaduje vysvětlení, kteréhož se jí také od znalců vnitřních poměrů srbských a zejmena od svědků nedávných událostív Bělehradě již také dostává. Nejprve dlužno míti na paměti, že nežil král Alexandr v žádném dobrém poměru k srbské armádě. Kdežto jeho otec vším možným způsobem pečoval, aby si u vojska přízeň zachoval, dobře věda, že mu od- danost vojska do jisté míry náhradou bude z scházející lásku národa, znepřáteloval si jeho syn armádu touž měrou jako národ. Již jeho osobnost, jevící spíše obraz záhy sestárlého mladíka s těkavým zrakem, než křepkého vo- jína a junáka, byla armádě nesympatickou a Alexandr zanedbával také vojsko více, než bylo radno i se stanoviska mocnáře, jenž by se cizí.

necítil vojákem. Když pak za manželku pojal o devět let starší vdovu, paní Dragu Mašínovou, rodem Luněvicovu, zkalil se jeho poměr k ar- mádě ještě více. Důstojnictvo považovalo tento sňatek, ať už právem či neprávem, ať už z ja- kýchsi aristokratických předsudků, anebo snad ze znalosti královniny povahy, za jakési poní- žení srbského trůnu a netajilo se tím vůči ní. Paní Dragu, stavši se královnou a ovládajíc kouzlem svých vnad rozmařilého krále, oplá- cela důstojníkům hrdostí, jakýmsi vybraně po- hrdavým chováním a byla nepochybně příčinou, že také král důstojníkům pro jejich nechuť ke královně na jevo dával svoji nelibost. Dalším ostnem a pramenem pohoršení byl královnin bratr nadporučík Luněvica, jejž královna mermomocí učiniti chtěla následníkem trůnu a kterýž následkem tohoto, jak se zdálo, již bezpečného předurčení příliš sebevědomě si počínal a tím nejenom závisť, nýbrž do jisté míry i oprávněnou nevoli, ba nenávist ostatních důstojníků na se uvalil. Luněvica byl následkem toho od důstojníků v pravém slova smyslu boykotován. Tento poměr zhoršil se ještě fatální okol- ností, že nastaly ve státní správě finanční po- tíže a že následkem toho — a ovšem také vůbec špatného hospodářství — mužstvui důstojníkům nepravidelně žolda gáže se vyplácely. Ke zvýšení nespoko- jenosti v armádě přispěl král také tím, žesi pořídil — pro svoji osobní bezpečnost — zvlášť pěší i jízdnou gardu, která dvojnásobné platy dostávala a ostatnímu vojsku tím a vůbee svojí existencí stále do očí píchala.

Následek všeho toho byl, že důstojnictvo srbské vždy ochotnějším se stávalo k tichými zjevným agitacím ve prospěch dávného nápad- níka srbského trůnu, prince Petra Karaďorděviče a že se mezi ním vždy více ujímala myšlenka dopomoci tomuto pretendentovi při vhodné pří- ležitosti ke trůnu a žezlu. Tomuto smýšlení proklestil dráhu svého času sám král Milan. Když se byl totiž Milan se svým již panujícím synem znesvářil a znepřátelil, začal sám mezi důstojníky agitovat ve pro- spěch kandidatury prince Petra Karaďorděviče. Ba když byl Milanv červnu r. 1900 v Karlových Varech obdržel zprávu, že král Alexandr s paní Dragou Maší- novou se zasnoubil, odejel rychle do Vídně, maje úmysl, postaviti se v čelo srbské armády ke vzpouře proti svému synu a žádal, aby ho rakousko-uherská vláda v tom podniku podporovala. Byl však odmítnut a dáno mu na srozumě- nou, že vídeňská vláda s jeho dobrodružnými záměry nic společného míti nechce. Milan šel tak daleko, že vyslal svého důvěrníka do Ženevy k princi Petru Karaďorděvičovi se vzkazem, že jest ochoten jeho věc v srbské armádě — proti svému synovi — podporovati. Avšak Karador- děvič pohrdl touto pomocí a král Alexandr vy- dal rozkaz, aby bývalý král Milan, jeho otec, ihned byl zastřelen, jakmile by na srbskou půdu vkročil. Tak připravena byla půda pro násilný pře- vrat po jedné straně. Avšak ona byla důkladně připravena ještě se strany druhé. A to zejména posledním ústavním převra-tem, jejž král Alexandr provedl. Královi přátelé rozhlašo- vali, že jest tento ústavní převrat skutkem zoufalosti, kterýmž si král ve své tísni zjednati chce povolnou vládua