ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4c5c3900-7110-11dc-8286-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 45, person 46, org 5, work 2
1 masthead
Ročnik XXXxIV
2 masthead
V Praze, v neděli dne 27. března 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 87.
4 article
Na ranní a odpol. listy před, lácí se v Praze v adminisíraei na naěste na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji čenáškou a měsl :: 7k na čtvi t lats vo Blialkácht na měsíe . . . . . . 2 K. 30 h Toštout na čtvrt leta . . . . 9 K 60 s dvojí zísilkou na měsle na dtrrt lel
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu le o 22 stranácb.
Praha
6 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 26. března, 11. hod 20 min. v noci. (Zvl. telegram »Nár. Listů«. Z Charbina došel právě do Zimního paláce telegram, zaslaný plukovní- kem Zemlatovem, jimž se ozna- muje, že vrchni velitel mandžurské armády Alexěj Nikolajevič Kuro- patkin přibyl o polednách do Charbina, kde uvítán byl veškerým důstojnictvem a úřadnictvem. Set- niny vzdaly mu příslušné pocty, plukovník Zemlatov uvítal jjej jmé- nem armády. Jakmile vykročil Kuropatkin v průvodu důstojníků z nádraží, byl bouřlivě pozdraven tisícihlavými zástupy. Nadšení bylo nesmírné. Kuropatkin odebral se s průvodem do chrámu, kde biskup charbinský mu požehnal. Zejtra dopoledne konána bude přehlídka posádky v Charbinu. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 5.)
Zemlatov Petrohrad Charbina Charbin Alexěj Nikolajevič Kura
7 article Zehnané památce našeho Jana Amosa Komenského.
Zehnané památce našeho Jana Amosa Komenského. Zejtra ročí se den narození našeho věko- slavného Jana Amosa Komenského a tisícové věrných synů a dcer našeho národa zajisté vroucně žehnati budou nesmrtelné svaté památce tohoto velikého dobrodince našeho, tohoto nej- šlechetnějšího, vlasti své až k smrti oddaného Čecha, jenž u vyhnanství nekonečném bez ustání pracoval o vysvobození a znovuvzkříšení svého ubitého a zloupeného národa, zatím co širá ci- zina žasnouc, obdivovala se zářícím paprskům jeho genia, hledíc jej snažně získati za vzděla- vatele vlasti svých, jakožto nejznamenitějšího učitele a filosofa doby své. Není snad v dějinách příkladu podobného zjevu vznešené tragiky, než jaký skytá postava našeho Jana Amosa Komenského. Představme si tu scenerii hroznou, za jaké vystupuje tento duševní bohatýr s duší apoštolskou na jeviště světa. Kdy byl který druhý, vysoce vzdělaný národ na pevnině evropské tak ukrutně proná- sledován, ztýrán a zničen jako po Bilé Hoře ná- rod český? Také jinde řádíval a běsil vítězný fanatism až katanům umdlévalo rámě, také jindy bývaly žaláře přeplněny poraženými, hrozným útrapám mučiren vydanými nesťastníky. Avšak zde událo se něco neskonale hor- šího: zde vyhlazován mečem, ohněm, žalářem a psanstvím po třicet let celý národ, zde zničeno konfiskacemi půdy a statků na 80.000 nejzámožnějších, nejvzdělanějších rodin, zde veškera vlastenecká intelligence národa vypuzena navždy z vlasti, obrácené v žalář, hřbitova spáleniště. Zde zničen nejen veškerý duševní život, ale zasypány i veškery zdroje života hmotného. — Nikdy ještě neviděla Evropa po- dobného hrozného dila ukrutenství, aby šle- chetný, kulturní národ, slynoucí do nedávna svou pokročilosti, byl rázem tak zdrcen, tak zkažen, tak rozmetán, tak o majetek svůj io vlast oloupen, že jako žebrák blouditi musil cizinou. —
Jan Ámos Komenský Čecho Bilá Evropa kulturní národ
8 article
Čí fantasie dovedla by domyslit veškery útrapy těch tisícův a tisícův exulantův českých, bloudících v nejrůznějších světa končinách? Snad jen fantasie velikého básníka vyhnance Viktora Huga. Však hle, uprostřed srdcervoucí této zkázy vyvstává mezi zříceninami postava českého duševního bohatýra; ač trpí nevýslovně, velduch jeho překonává bolest, náš Komenský, opásán vírou a nadějí chápe se péra a bojuje jím z vyhnanství svého proti tyranům, hubícím jeho vlast. Nepíše marné politické traktáty, — což by vůči vítězným kafanům zpomohla veškerá pole- mika, — ale udává lidstvu návo ke zvelebení zanedbaného škol- ství, návod ku rozumnému, přiro- zenějšímu vychování a vzdělání veškeré mládeže, neboť věřív osvobozující moc vzdělanostia osvěty obecné, ovšem že vzdělanosli a osvěty prodchnuté ryzím duchem láskya bratrství trpitele Golgotského. To jest jeho plán k budoucímu vysvobození a vykoupení svého nešťastného národa. Nemá za možné, aby udržela se tyranie sveřepá, bude-li přibývati lidstvu světla duševního. Věři že zmizí noční upíři, jakmile se po vlastech evropských roz- břeskne jitro osvěty. Nevědomost lidu bídnýmí činí národy, světlo pravdy vrací jim života ruší porobu jejich. Proto píše náš veliký vla- stenec svou proslulou »Didaktiku« a svou »Bránu jazykův«, kteréž jsou díly tak znamenitými, že mu rázem zjednávají slávu evropskou a přátelství souvěkých učencův po všem světě. Znamenitý Bayly pronesl se o
Hug Komenský Bayle
9 article
»Bráně jazykův«: »Kdyby Komenský nic jiného nebyl vydal, než tuto knihu, byl by se stal ne- smrtelným.« Svou »Didaktikou«, kteráž byla přelo- žena do mnoha jazyků, povznesl se Komenský nade všecky své předchůdce v oboru vychova- telství, ba předstihl věk svůj tak dalece, že po- dnes nikým předstižen nebyl a všeobecně jes pokládán za největšího paedagoga všech věkův a všech národův, ano, za tvůrce novověkého lidového školství. Splnil tím slib daný svému národu již v mládí, za prvního rozpjetí orlích křídel svých, že vynasnaží se ukázati národu svému cesty k lepšímu mládeže české vedení ke zvelebě veškerých škol ve vlastech českých. Jeho nauka vychovatelská, zavrhující posavadní duchamorné methody scholastického vzdělání hlásající: «Vychování zakládej se na přirozené tělesné i duševní povaze člověka; obracej zřetel ku potřebám té povahy, šetř ve svých způsobech její náklonnosti a zvláštnosti; učení nepro- hledej k tupému obtěžování pa- měti, nýbrž k samostatnému zkou- mání a poznávání« — tato naukao přirozeném způsobu vychování mládeže ná z or- ným vyučováním a rozumným postupováním od známého k neznámému byla pravým osvo- bozujícím činem kulturním v dějinách. Avšak genius Komenského ještě výše s nesl: jeho vlastní snahou životní bylo podati lidstvu filosofické veledilo — »Pansoťiie čili »Vševědu« a »Bránu věcí«, v niž měl býti soubor veškerého potřebné ho vědění lidského, spořádaného soustavně tak, »aby věda, rozlévající se posud skoro bez hranic shrnuta byla v jeden sklad stručně pevně důkladně, aby nebylo zapotřebí vychloubati se vědomostmi, ale míti a znáti ne příliš mnoho věcí, jako spíše dobré a užitečné a znáti je řádně a nechybně a to vše za jediným cílem za dosažením blaženosti lids k é. Znát
Komenský
10 article
jasně sebe i všecko potřebné ke blaženosti říditi rozšafně sebe i všecko ke sludnici té. z níž plyne všecko.« — Touto svou filosofí křesťanskou doufal Komenský svésti lidstvo ve shodu, z níž vzniká vzájemná láska, tou doufa zažehnat z lidstva všechnu krutost a nesnáše- livost nevraživou a zříditj obecný mír a králov- ství pokoje na světě. Pouhý program tohoto díla vzbudil nesmí nou sensaci v učeném světě anglickém, tak že sám parlament anglický pozval našeho vyhnance do Anglie, aby tam svou velkolepou filosofickou práci provedl, ježto »většího dobrodiní božiho nebylo pokolení lidskému dáno po světle slova božího.« — — Leč, pohříchu, neblahé příhody politické zmařily krutě dokonání a provedeni díla tak obsáhlého, jak si je geniální duch Ko- menského komponoval, avšak zásluha a sláva počinu myšlenky vznešené nemohla býti věky odňata velikému synu národa našeho, jenž v pravdě byl u věku 17. učitelem národůva z jehož duchovního dědietví máme pednes hoj- ného požehnáni. Proto by měla žíti památka Komenského tak tirvale a vroucně uctí- vána vnárodě našem jako památka Husov al
Komenský Anglie ko
11 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. Věci srbské. Z Bělehradu, 24. března. (Pův. dop. » Nár- Listů«.) Vnitřní upevnění Srbska postupuje zvolna sice, ale jistě, krok za krokem. Zvláště odté doby, co vstoupil do kabinetu Pašič s dvěma vynikajícími spolupracovníky, drem. Paču jako ministrem financí a gen. Putnikem jako mini- strem vojenství, svedeny rozdíly mezi radikály na minimum, takže se skupina krajních sevrkla na deset hlav, jež nebudou již moci překážeti dělnosti skupštiny. Ukázalo se, že Pašič byl prozíravým politikem, když nepřevzál sestavení kabinetu sám, nýbrž navrhl za předsedu Grujiče a přičinil se, aby v ministerstvě byly zastoupeny všechny odstiny radikální strany. Dnes sedí v kabinetě vedle Pašiče i lidé, kteří, jsou tomu 2 až 3 měsíce, nechtěli ani dovoliti, aby se Pašič stal členem státní rady. Výsledek Pašičovy prozíravosti ukázal se již při sněmovním pro- jednávání rozpočtu. Rozpočet byl letos zkušeb- ním kamenem pro skupštinu i vládu. Přes to., že rozpočet končí deficitem 6 millionů dinárů a výdaje jsou vykázány výše, než kdykoli před tím, byl celý rozpočet sněmovnou projednán za tři dni. Za panování minulé dynastie vlády nikdy neukázaly skupštině státní finance v pravěm světle. Rozpočitaly výdaje vždy v téže výši v jaké byly rozpočítány státní přijmy, ale každý rok se objevil deficit 5 až 8 millionů dinárů.
Pašič Grujič Pašičův Rozpočitala Bělehrad Srbsko
12 article
Teprve nynější vláda se odhodlala, neskrývati před skupštinou pravého stavu a vykázala poctivě deficit 6 millionů, ponechávajíc zástupeům ná- roda, aby rozhodli, má li se deficit uhraditi novou, vnitřní půjčkou, aneb zvláštní přirážkou k daním pro letošní rok. Většina skupštiny roz- hodla, že se deficit uhradí 40% přirážkou k ne- přímým daním. Přirážka ta vynese 6 millionů dinárů a letošní deficit bude tedy uhražen. Příštího roku deficitu nebude, poněvadž vláda již v podzimním zasedání předloží skupštině návrh na změnu státní správy, kterouž se ušett 7 až 8 millionů dinárů. Ve věcech, týkajících se balkánské otázky. Srbsko je ochotno pracovati pro mír, neboť míru potřebuje pro své vnitřní skonsolidování a mi by v něm opanoval, kdyby mu přáli i vnějš
Srbsko million
13 article
»přátelé« Srbska. Ale tito »přátelé« snaží se o vše možné, jen ne o vnitřní mír v Srbsku. Tak zvaná »důstojnická otázka« byla vlastně už vyřízena. Ale diplomatě, když »spiklenci« na jich žádost byli odstraněni od dvora, vystoupili s novým požadavkem, že žádný z nich nemá býti ani v královské gardě. Dnes nikdo neví. s jakými požadavky diplomacie vystoupí, až se vyhoví i tomuto jejímu přání. Tím více je potěšitelno, že poměr Srbsk k Černé Hoře a Bulharsku jest co nejlepší. Ob srbské státy na žádost Ruska nepodniknou na Balkáně ničeho; Bulharsko samo o sobě ničeho podniknouti nemůže a zůstane tedy také klidno. Povstání v tureckých provinciích letos tedy ne- bude, poněvadž Bulharsko odřeklo komitům všelikou pomoc. Také Rakousko nepřestává ubezpečovati, že nemá nijakých zámyslů n Balkán a že se tedy tamní státy mohou roz- vijeti v míru. Ovšem my zde nemůžeme po souditi, nakolik jest toto ubezpečování spolehlivo Spektator. Decentralisace vojenské správy v Anglii. V anglickém ministerstvu vojenství dosa zen byl zvláštní výbor, jenž má prováděti vojenskou reformu. Decentralisace voje n s k správy má býti dále ještě prove- dena. Celé království rozděli se v 8 okresů správních, z nichž každý přejme v širokém roz- sahu správní úkoly, jež až dosud ministerstv vojenství náležely.
Srbsko Bulharsko Rusko Balkán Rakousko Anglie
14 article
V Praze, 26. března.
Praha
15 article
Pius X. pod vlivy německými. V berlinských kruzích diplomatických uvád se jako známka toho, jak se Pius X. odkloni od Francie a jak přiklonil se k Německu, i ma- ličkost, ale dost karakteristická, že Pius X. při přijímání zástupcův německých nemluví zpra- vidla jinak nežli o »nostra Germania«. Od ukli- zení kardinála Rampolly tento směr stává se v politice vatikánské stále zřejmější; Plus X. v pravdě nezapomněl, že volbu svou děkuje pře- devším votu německo rakouskému proti zvolení Rampollově a hledí vděčnost svou opětně osvěd čovati. Nelze popříti ovšem, že politika Combe- sova k tomuto obratu ve Vatikánu sama napo máhala. Také v příčině včera sděleného pro- testu francouzské vlády proti nedávné allocuci papežově sděluje se, že protest tento nevyšel od Delcasséa, nýbrž od sama minist. předsedy Com besa, jenž chce prý tak zabezpečit politiku fran- couzskou před vměšováním se papežovým. Pro slov papežův došel za to ovšem pochvaly u bo- jovných biskupův francouzských, kteří chtěji nyní tím více podporovati i opposici parlamenín proti vládě Combesově. Arcibiskup pařížský Ri- chard sdělil prý Vatikánu tyto úmysly i tento dojem Piova vystoupení. Proti Tibetu. Anglická výprava proti Tibetu vydala se po dlouhé přestávce, vzniklé nesmícnými oblí- žemi při zásobování a spoustami napadlého sněhu, opět na pochod. Cílem jejím v přední řadě jest teď Kalaco. Výprava stojí nyní již málem pět rnillionů korun. Dělnické nepokoje v Marseillu. Jak jsme již telegraficky sdělili, napadli stáv- kující marseillští dělníci přístavní soudruhy své. pracující na jedné boykotované lodi. Při srážce s policií, jež z toho vznikla, byla, jak se nyní dodatečně sděluje, j edna paní usmr cena
Pius Ri Francie Německo Vatikán Como Marseille
16 article
V drobném prodejlt renní čásla o sabě . . . za Sb odpolední . . . za 2h Ve flialkách na venkově ranní čhlo. . . . . . . . 10h vépolední. . . . . . . . 3h Inserá ty piati se hotově popře Předplacení a inserty plijímá sdmisl- strace v Misrianské ulici č. 3 Tan naelázejí so též rrěskc tiskárna a skpečise ,Národnieh Lista- Rukopisy se novraosji.
Národnieh List Misrianský ulice
17 article
10 policistů a 20 stávkářů zra- něno. Také cestující z jednoho parníku vystu- pující, byli kamením zraněni. Spor o mzdu,z něhož stávka vznikla, byl ostatně ještě v noci dohodou uklízen a dnes práce opět zahájena.
18 article Veřejná schůze voličstva v Příbrami. (Původní zpráva »Národních Listů«.)
Veřejná schůze voličstva v Příbrami. (Původní zpráva »Národních Listů«.) V pátek dne 25. t. m. o 3. hodině odpolední Konala se v Přibrami v sále Měšťanské besody voličská schůze, svolaná městskou radou při- bramskou a místním vedením národní strany svobodomyslné. Do schůze pozváni byli všichni čtyři kandidáti; z nich dostavili se JUDr. Lad. Klumpar, kandidát národní strany svobodomyslné a JUDr. Fr. Soukup, kandidát sociální demo- kracie. Schůzi, která měla průběh důstojný a klidný, jež však těšila se od počátku až do konce na- pjaté pozornosti, předsedal starosta města. Pri- brami p. Blažej Mixa. Z městské rady a z členů zastupitelstva dostavili se pp. dr. Max z Ale- mannů, okr. starosta dr. Stiebitz, K. Simon, J. Růžička a j. Veliká dvorana besední byla vy- plněna voličstvem z řad živnostnictva, obchod- nictva, intelligence i dělnictva. Předseda, starosta B. Mixa, zahájiv schůzi sdělil, že pozváni byli všichni kandidáti, že však kandidát radikální, dr. Sobotka, a živno- stenský, J. B. Horák, se nedostavili. (Není známo, omluvili-li se. Pozn. zprav.) Na to ujal se slova kandidát národní strany svobodomyslné JUDr. Lad. Klumpar. V úvodu označil za potěšitelný pokrok, že nyní je možno na veřejných schůzích, jichž účastníci náležejí různým politickým táborům, probírati klidněa věcně i sporné otázky politické, jakož s tom svědčí voličská schůze v Březových Horách. Vylíčiv pak vznik své kandidatury, prohlásil řečník, že kandiduje na základě programu ná- rodní strany svobodomyslné, s pevným pře- svědčením, na jeho základě pracovati, a ne- činiti od něho žádné úchylky.
JUDr Lada Klumpar Soukup Mixa doktor Max Stiebitz K Simon J Růžička Sobotka Příbram Francie Březová hora Al
19 article
Pojednav pak o českém programu státo- právním, dovodil řečník číselným důkazem ze státního rozpočtu a z úřadních výkazů daňo- vých, jaké hospodářské výhody vyplynuly by zemím koruny české — tedy Čechům i Něm- cům v nich — z hospodářské samostatnosti je- jich. Na to obíral se politickým sporem česko- německým, jak národním vůbec tak zvláště ja- zykovým. Dotknuv se hlavních jeho oddilů, vě- noval pak řečník delší výklad nynější obstrukční taktice poslanců českých, kterou ovšem úplně schvaluje. Při této příležitosti probral onehdejší prohlášení poslanců národní strany svobodo- myslné, vyložil zákonné i politické jeho dů- vody, a srovnav je s prohlášením poslanců ná- rodní strany svobodomyslné ze dne 18. pro- since r. 1902 — kterýmžto projevem bylo od- pověděno na požadavky, jež osvědčením svým veřejně předložili Němci — dospěl ku přesvěd- čení, že oba tyto akty jsou obsahem svým sou- hlasné. Na to obíral se řečník míněním, že oktroirka všeobecného práva hlasovacího při- vodila by změnu nynější ústavy ve smyslu fede- ralistickém a dovodil, že tato myšlenka nemá bezpečné záruky zdaru. Ostře vyslovil se pak řečník proti vládě dra. Körbra a akcentoval potřebu nejostřejší oppo- sice české proti tomuto, nám nepřátelskému mi- nisterstvu, jehož odstranění znamenalo by od- stranění těžké překážky dalšího vývoje českého. (Hlučný souhlas.) Pojednav o kandidatuře živnostenskéa o hájení zájmů živnostenských a obchodních po-
Čecho Němec Německo národní strana svoboda
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 26. března. š—. (Kronika.) »Žluté nebezpečí« za číná vážně zajímati Evropu. Před nedávnem po- kládáno ještě za žert a fantastickou smyšlenku. co dnes už se zatrolenou opravdovostí tlačí se v popředi za předmět úvah. — Kdyby se stalo a zvítězilo Japonsko Co bude? Obratem octne se vítěz v čele žlutého plemene, za krátko zorganisuje vojensky, admi- nistrativně a industriálně všecko asijské vnitro- zemí, 400 millionů Čiňanů, schopných pracovati za ceny, o jakých Evropě se ani nesmí snítia vražedná soutěž ohrozí všechny životní zájmy Západu . .. Třes se, stará Evropo ! . .. Co to na nás leze? Pociťujeme nalehavou potřebu doplňovati, rychle své vědomosti o »dalekém Východě«, do- sud tak sporé a nespolehlivé. Ze škol měli jsme všichni plno předsudků v hlavě. Čína platila nám za zemi zpozdilosti. Před tisíci lety zarazil se tam všechen pokrok a následků jsme se do- mýšleli zcela fantastických. Bylo to všechno liché a nesprávné! Třeba doháněti a napravovati! Do- háníme tedy a napravujeme. Dik páře a elek- třině povrch země stále se úžl. Čína už není žádný konec světa. Turistovi, který má dostatek času a průměrnou vlídnost tobolky, opatří dnes Cookova kancelář malou činskou cestu se vším komfortem poměrně za capart. Velké literatury také se už hemží parádními »cestopisy« a »vý- letními dojmy« z nejzadnějšího Východu«. Však jsou i jiné práce vážné, bohatě dolo žené, a neméně zábavné, než poučné a spole- hlivě. Z nejzajímavějších je rozhodně popis »ce- sty Mongolskem, Tibetem a Čínou«, kterou pod- nikli před půl stoletím dva francouzští missionáři, Huc a Gabet. Dilo přeloženo svého času také do češtiny. Zasluhuje, aby dnes bylo pilně čteno snad znovu vydáno. *) Věci asijské nestárnou tak rychle jako evropské. Dilo je stále aktuální, plno
Cookův Dilo Praha Evropa Japonsko Čína Mongolsko Dila
21 article
*)Cesty missionářské, které Mongolskem. Tibetem a Činou vykonali Huc a Gabet, kněží kongregace sv. Lazara v Paříži. Zčeštil Karel Jin- dřich. Dědictví Svatojanské č. 74 na rok 1887. Pře klad, zdá se, pořízený z němčiny, zasluhoval by revise. dokumentů a vědomostí. Pisatel Hue není prů- měrný turista, Měl za sebou 14 let pobytu mez Číňany, místních studií zemé a lidu, znal doko- nale jazyk a mravy, nežli se vydal na velkou cestu, která trvala tři leta. Přestrojeni za mon- golské kněze mohli oba Evropané statečně po- stupovati a pozorovali. Pronikli až do nepřístup- ného cizincům svatého města Lhassy. Podávaj zprávy nejpodrobnější a nejzajímavější. Naše představy o stavu Číny a Mongolska jsou mátožné legendy. — Když v XVI. věku katoličtí věrozvě- stové přibyli do Číny, uzřeli věci, jež vzbudily jich obdiv. Z Evropy, zmitané tehdy náboženskými bouřemi a politickými převraty, octli se v zemi která právě tehdy dostihla vrcholu blaho- bytu a rozkvětu. Všeliká zřízení ve státě sloužila prospěchu, zákony bez rozdílu svě- domitě plněny vznešenými i chudinou. Obyvatelé objevili se jim jako národ uvědomělý v zdělaný; měli veliká, lidnatá města, mo- hutné splavné řeky a celý systém výborných průplavů. Zemědělství, průmysl, obchod kvetly.
svatý . Lazar Karel Jin Číňan Evropan Mongolsko Paříž Hue Čína Evropa cizinec svatý město Lhassy
22 article
Zmatky v názorech Evropy o Číně způso- bily povrchní zprávy turistů, kteří pro vyražení anebo v zájmech obchodních nahledli do země, nenabyli sice žádného »poznání«, ale přece jen chtěli světu zvěstovati, »že byli v Číně.« Spisovatel v úvodu se omlouvá, aby dílo jeho nebylo považováno za pouhou »zprávu missionářskou.« — Čtenář nenalezne snad množství údajů, jaké se očekávají od missionáře. Mým zá- měrem jest: důkladněji obeznámiti s Čínou širšt kruhy, nikoli však psáti jen o věcech našeho apoštolování. Některé zprávy budou se snad zdáti pravdénepodobné, než zasluhuje důvěru, očekávám ji též, doufaje, že netřeba ani — jako druhdy Marco Polo — očisťovati se prvéa osvědčovati, že dílo mé prosto jest všelikých předsudkův . .. A záměru svému spisovatel plně dostává.
Pola Evropa Čína
23 article
Základní myšlenkou čínského státu jest pojem rodiny. Synovská uctivost a posluš- nost vštěpují se lidu ve spisech mravoučitelůa mudreů, kladou se mu na srdce v prohlášeních císaře, vynáší se stále a velebí v řečech man- darinů a platí za cnosti prvopočátečné, základní. Všeliký zločin proti zákonu považován za pře stupek proti rodině, za urážku lidského důsto- jenství. Naopak všeliké chvalné činy, oddanost milosrdenství, spravedlnost, poctivost, udatenstv slouží k ozdobě rodiny, státu. Myšlenka soustředí se v císaři, »vznešené bylosti«, »synu nebes« a spravuje se ji tři st millionů obyvatelstva. Dle učení Konfucia samo nebe řídí a spravuje všeliké hnutí. Svrchovanost panovníka není leč splnomocněni nebes a nebe pozbaví nehodného předností, jakmile by povin nost svou zanedbal. Nejvyšší moc jest rozhodně samovládná, leč nikoli despotická. Dělí se mezi ministry. kteří z ní postupují část a rozvětvují do nej nižších instanci, odkud přechází na skupiny rodin a jednotliveů. Taktéž vázán jest císař sta- rodávnými zvyky, které mu brání rušiti dřevní práva poddaných.
Konfucius
24 article
Největší protiváhou neobmezené moci je sbor učeneů, zřízení prastaré, které vzniklo jedenácte věkův před Kristem a podnes na pev- ných základech spočívá. Císař volí své manda- riny ze sboru učenců a může stupně důstojen ství udíleti jen dle přestálých zkoušek. Každý Číňan může se státi členem třetí, druhé i prvn třídy, přestojí-li zkoušky. Ve věstníku vládním, úřadních novi nách pekinských, čtou se návrhy schválené císařem. Vycházejí denně o šedesáti až sedm desáti stránkách a stojí ročně asi dvanáct franků. Z nich lze čerpati zajímavé zprávy o nejnověj ších poměrech země. — Roku 1851, právě po smrti eisaře Tao Kuanga, cestovali jsme hlavní silnicí pekinskou. V zájezdním hostinci zastali jsme při čaji ně- kolik občanů a rozpředli s nimi hovor o mož- ných převratech vlády. Všichni zůstali lhostejni Konečně jeden s otcovskou vážností položil ruku na naše ramena a řekl s úsměvem: »Příteli. poslyš! Co se tkne zájmů státních, pro ty jsou mandarini. Nemučme se věcmi, které se týkaji jich!«... Všichni hosté souhlasili . .. Zdrobnělá takto centralisace přispívá k za- chování pořádku a navzdor mnohým povstáním a změnám trůnu trvá od osnování říše až p naše časy. Vyučování není obmezeno. Každý může zříditi školu. Má-li se založiti škola, sejdou s starší obce, zvolí učitele, vykážou mu plat určí místnost. Učitelem bývá obyčejně člověk chudobný, jenž sice studoval, ale nedosáhl stupně mandarina. Nevyhovuje-li, sesadí jeja zvolí jiného. Vláda nemá na vyučování vlivu, kromě zkoušek, jimž se musí podrobiti každý. aby se stal členem sboru učených.
Krist Číňan Kuang
25 article
Písemnictví všimá si a povzbuzuje vláda lid. Však spisovatelství není povoláním a nevy- náší nic. Za romány, básně a divadelní hry ne- platí se zhola nic. U veliké úctě chová Číňan své knihy posvátné a klassické. Literatura je přebohata. Sám katalog císařské bibliotéky Pekině obsahuje názvy dvanácti tisíců děl. Celou Čínu lze porovnati k ohromné bibliotéce- Na každé zdi, všude po stěnách vyvěšeny jsou nápisy, průpovědi, pravidla pro život, na- vedení k moudrosti. Číňan prochází se ulicemi bafčí z dlouhé dýmky, zevluje a kam se obrátí, nachází literní zábavu. Téměř všichni Číňané znají aspoň tolik čísti a psáti, kolik zapotřebí pro všední život. Řemeslnici a rolníci píšou si své denníky, účty a listy sami, čtou kalendář, veřejná ozná mení i noviny. I v plovoucích vesnicích, jichž množství je na řekách a jezerech, jsou prů pravně školy. Učitel je zároveň vychovatelem. Vštěpuje chovancům pravidla zdvořilosti a roz- ličné způsoby: V nejedné evropské knize o Číně popsáno, jak směšně pitvoří se Čiňané v pospo- litém životě. Ale vše to překrouceno přemrštěno. Uhlazenost a zdvořilost je podstatnou stránkou činské povahy. Stopy její nalézají se v nejhlubším čínském dávnověku. V knize »velikého studia« vyměřuje Kon- fucius zásadu správy politické »co pravé jesta spravedlivé«. Základem státní správy má býti s ou- hlas lidu, což vytknuto v ten smysl: Získej si přízeň lidu a vládu zachováš, pozbuď přízeň lidu a pozbudeš vlády. Úžasná je lhostejnost Číňanů ve věcech ná- boženských. Číňan jest úplně zaujat záležitostmi světskými a věnuje celý život výhradně zájmům hmotným. Hlubším dojmům je stěží přístupen.
Číňan Čína Kon
26 article
Naslouchá ochotně výkladům základních článků víry křesťanské, všecko přijímá, všemu přisvěd- čuje, nepopírá nejmenšího, rád o všem hovoří, ale jest mu zcela lhostejno, je-li ta či ona víra pravá nebo špatná. Missionáři obcovali delší čas s učencem, jenž budil naději, že se stane křesťanem. Pro- brali s ním nejléžší články, čítali mu knihy, aby ho připravili. Přijímal s dobrou vůlí vše, osvědčoval, že všecko je pravé a pravdivé. Je- dnoho dne vylezl na konec s barvou ven. — Slyšte, mluvme rozumná slova. Mně se zdá, že není dobře, oddávati se zbytečným sta- rostem. Víra je krásná a vznešená, ale nač obtěžovati život tolikerými starostmi? Člověk má tělo a to dá už velikou péči, je křehké a podrobeno nemocem, vidíme je a cítíme. A k tomu měli bychom dbáti ještě o duši, kterou nevidíme? Život je krátký a plný těžkostí, je řadou vážných a nesnadných úloh a výkonůl Duch a srdce mohou stěží vyhověti všem jeho potřebám. K čemu tedy ještě se trápiti k vůli životu budoucímu? . ..
27 article
Ještě více překvapují zprávy a obrázky z krajů mongolských. O Mongolech mámev Evropě poněti, že jsou divoši, nevzdělanci, su rovci, krátce — Tataři. Mongol je naopak dobromyslný, mírné, dů- věřivé povahy, zádumčivě opravdový, vroucně nábožný. Pravý opak Číňana. Stále přemýšlío příštím životě a nehrubě si váží vezdejších statků. Žije na zemi jako poutník, nevzdělává půdu, nestaví domů a považuje se takřka za ci- zince na širém světě. Je pln vybrané zdvořilosti. Autoři vypra- vují nesčetné zajímavé episody ze své cesty. Jedou na velbloudech z města Tolonuru. Není silnice ani patrné stezky nikde, jen nepře- hledné řady pískových kopců. Za pocestnými zařičeli koně, ozvaly se lid- ské hlasy. Velká karavana se blížila. Tři jezdci je dohonili. — Páni lamové, kde je vaše otčina? — Naše vlast loží daleko pod západním nebem
Mongol Tatar Číňan Evropa Tolonur